o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 13. 4. 2022, č. j. 8 C 191/2021 - 100

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. zamítl žalobu, aby bylo určeno, že dohoda o vypořádání společného jmění manželů (dále též jen„ SJM“) mezi žalovanými je vůči žalobci neúčinná, ve výroku II. rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému 1. na náhradě nákladů řízení částku 8 712 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupkyně a ve výroku III. rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované 2. na náhradě nákladů řízení částku 13 194,10 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její zástupkyně.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Vytkl soudu prvního stupně, že se nedostatečně zabýval skutečnostmi, z nichž plyne, že žalobce byl dohodou o vypořádání společného jmění manželů ze dne [datum] (dále též jen„ dohoda o vypořádání SJM“) dotčen. Nevzal v úvahu, že na pozemku žalovaných byla realizována černá stavba tak, že nebyly dodrženy odstupové vzdálenosti od staveb žalobce (bytový dům R1 a R2) realizovaných na pozemku žalobce v souladu se stavebním povolením, čímž jsou tyto stavby předem znehodnoceny imisemi a je tak snížena jejich ekonomická hodnota, dále že žalovaný 1. postupoval proti smyslu a účelu smlouvy o vypracování dokumentace a zajištění inženýringu ze dne [datum] (dále též jen„ smlouva“), když dne [datum] odvolal svůj souhlas nezbytný pro získání povolení pro realizaci přístavby předpokládané smlouvou, dále že dohoda o vypořádání SJM byla uzavřena bez ohledu na smlouvu, kterou žalovaní uzavřeli s žalobcem a kteří se vůči němu zavázali k určitému postupu, dále že na základě dohody o vypořádání SJM se výlučným vlastníkem pozemku včetně černé stavby stal žalovaný 1., ač zápis byl proveden v rozporu s předběžným opatřením soudu a bylo pochybením soudu, pokud neprovedl důkaz předběžným opatřením a že o povinnosti odstranit černou stavbu rozhodl též příslušný stavební úřad. Soud prvního stupně neprovedl žádné důkazy k otázce, zda je žalovaný 1. skutečně solventní, ačkoliv své rozhodnutí založil na úvaze, že s ohledem na jeho solventnost a další vlastnictví pozemku nejsou práva žalobce dohodou o vypořádání SJM dotčena. Kromě nesprávně zjištěného skutkového stavu má odvolatel za to, že nebyl učiněn ani správný právní závěr. Žalobce je přesvědčen, že předložil soudu důkazy o tom, že v důsledku žalovanými uzavřené dohody o vypořádání SJM byla dotčena jeho práva, když došlo ke zhoršení jeho postavení jakožto věřitele, a to v důsledku zmenšení okruhu dlužníků, vůči nimž se žalobce může domoci zaprvé splnění závazku k odstranění černé stavby a zadruhé náhrady škody způsobené žalobci černou stavbou. Nesprávně soud prvního stupně vyložil ustanovení § 737 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), když měl za to, že předpokladem úspěšnosti žaloby je existence vykonatelné pohledávky a možnost zkrácení jejího uspokojení, aniž by bylo zřejmé, proč tímto způsobem dané ustanovení vykládá. Soud prvního stupně opomněl zásadní rozdíl mezi ustanovením § 737 a § 589 o. z. spočívající v tom, že ustanovení § 737 o. z. nestanoví, že aby byla třetí osoba vypořádáním SJM dotčena, musí zde být vykonatelná pohledávka, soud prvního stupně nijak neřešil vzájemný vztah těchto zákonných ustanovení, přičemž žalobce je přesvědčen o tom, že ustanovení § 737 o. z. je úpravou speciální ve vztahu k obecné úpravě odpůrčí žaloby dle § 589 o. z., resp. že třetí osoby mohou využít obou institutů doplňkově. Z odborné literatury vyplývá, že třetí osoba se může domáhat neúčinnosti vypořádání tam, kde se mění vlastnická struktura věcí tvořících dosud SJM, což je typicky v případech, kdy věc v SJM se transformuje na výhradní majetek jednoho z manželů. Přímo ze znění ustanovení § 737 o. z. vyplývá, že pro aplikaci tohoto ustanovení se nevyžaduje vykonatelná pohledávka, zákon chrání třetí osoby již za situace, kdy by došlo k „ dotčení“ jakéhokoliv jeho práva. Z komentářové literatury tak plyne, že třetí osoba nemusí být ani přímo věřitelem manželů, postačuje, že bude jakkoliv omezena možnost uspokojit se na majetku dlužníka. Závazek odstranit černou stavbu smlouvou převzaly oba žalovaní a ve smyslu ustanovení § 737 odst. 2 o. z. nelze akceptovat, aby se z tohoto závazku žalovaná 2. následně vyvázala uzavřením dohody o vypořádání SJM. Navíc i ve vztahu k aplikaci ustanovení § 589 o. z. postačuje, aby se věřitelova pohledávka stala vykonatelnou až v okamžiku vynesení rozsudku, její vykonatelnost v době podání žaloby není nutná. Závěr soudu prvního stupně o předčasnosti žaloby je tedy nesprávný. Navíc žalobce navrhoval, aby řízení bylo podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušeno do doby právní moci rozhodnutí soudu prvního stupně v řízení sp. zn. 28 C 169/2020, případně obě řízení spojena. Pokud tak neučinil, zatížil soud prvního stupně řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dohodou o vypořádání SJM se vůči žalobci zmenšil okruh dlužníků, vůči nimž může žalobce úspěšně vymáhat odstranění černé stavby ale též náhradu škody způsobené černou stavbou. Na tom nic nemění ani skutečnost, že v době uzavření dohody o vypořádání SJM zde nebyla žádná povinnost žalované 2. k úhradě nějakých nákladů. Náklady spojené s odstraněním černé stavby jsou pouze jedním z případných nároků žalobce, zdaleka však nepředstavují veškerou škodu, která již byla žalobci v důsledku černé stavby způsobena. Pro věřitele je vždy výhodnější pluralita solidárně zavázaných dlužníků, přičemž ve smlouvě se zavázali černou stavbu odstranit oba žalovaní. Postavení žalobce bylo v důsledku dohody o vypořádání SJM dotčeno, pokud se nemůže domáhat po žalované 2. povinnost odstranit černou stavbu v souladu se smlouvou, resp. nahradit škodu černou stavbou způsobenou. Závěry učiněné v rozsudku soudu prvního stupně jsou v rozporu s těmi, které jsou obsaženy v předběžném opatření vydaným v řízení o žalobě na odstranění černé stavby a jeho postup proto byl v rozporu s ustanovením § 13 o. z., přičemž soud prvního stupně nevysvětlil důvod odchylného postupu. Postavení žalobce je dohodou o vypořádání SJM dotčeno i tím, že v případě probíhající exekuce na vymožení povinnosti odstranit stavby, bude žalobce nucen vynaložit zálohu na náklady odstranění této stavby, přičemž právo na úhradu těchto nákladů může požadovat pouze po žalovaném 1. a nikoli i po žalované 2. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví.

3. Žalovaný 1. navrhl potvrzení napadeného rozsudku s tím, že pokud žalobce spatřuje zhoršení svého postavení v tom, že ztrácí pluralitu dlužníků v rámci exekučního řízení, pak uvádí, že povinnost odstranit stavbu bude stíhat vždy jen vlastníka této stavby, kterým je právě žalovaný 1.

4. Žalovaná 2. navrhla rovněž potvrzení napadeného rozsudku s odůvodněním, že k uzavření dohody o vypořádání SJM rozhodně nedošlo z důvodu úmyslu krátit věřitele. Žalovaný 1. se stal vlastníkem nejen stavby, která má být odstraněna, ale i pozemku pod touto stavbou a jeho hodnota je dostatečná pro případné krytí nákladů exekuce. Dohoda ze dne [datum] byla uzavírána s tím, že hlavním dlužníkem je žalovaný 1., který ponese veškeré povinnosti v případě porušení povinností ze smlouvy a že žalované 2. byla povinnost k odstranění stavby uložena pouze z důvodu, že v té době byla stavba ještě v SJM. Na to pak navazují i ostatní smluvní ujednání o tom, že žalobce se vůči žalované 2. vzdal nároku na náhradu škody v případě, že dojde k porušení smluvních závazků. Dále poukazuje na to, že žalobce v odvolacím řízení uplatňuje v rozporu se zásadou koncentrace nové důkazní návrhy. A pokud jde o předběžné opatření, jeho obsahem byl zákaz nakládat s pozemkem ve smyslu zákazu jej zcizit, zatížit zástavním právem, věcným břemenem, předkupním právem či jakýmkoliv jiným právem ve prospěch třetí osoby a nelze tedy vytýkat dotčenému katastrálnímu úřadu nesprávný postup, pokud dohodu o vypořádání SJM zapsal do katastru nemovitostí, když touto dohodou žalovaná 2. pozemek nezcizovala a žalovaný 1. jej od ní nenabýval, protože žalovaní oba pozemky vlastnili z titulu SJM.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř., podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne [datum] žalobce podal proti žalovaným žalobu na určení, že dohoda o vypořádání společného jmění manželů ze dne [datum] uzavřená mezi žalovanými je vůči žalobci neúčinná ve smyslu ustanovení § 737 o. z. Žalobu odůvodnil tím, že v řízení před soudem prvního stupně vedeném pod sp. zn. 28 C 169/2020 se žalobce domáhá odstranění stavby rodinného domu postaveného na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] bez stavebního povolení a územního rozhodnutí (dále též jen„ černá stavba“), přičemž stavba i pozemek byly původně v SJM žalovaných. Žalobce je vlastníkem sousedního pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] (dále též jen„ pozemek žalobce“), na němž probíhá ze strany žalobce výstavba bytových domů dle pravomocného stavebního povolení vydaného pod názvem„ Obytný soubor [anonymizováno] louky“ [stát. instituce], stavebním úřadem, dne 8. 4. 2008 pod č. j. Su/5376/2007, přičemž černá stavba se v rozporu s § 25 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., nachází v odstupové vzdálenosti menší než 7 metrů od plánovaných staveb R1 a R2 dle stavebního povolení. V důsledku černé stavby, která vyvolává imise stínu, obtěžování pohledem, rušení soukromí a ztrátu výhledu, jsou bytové domy znehodnoceny. V důsledku toho došlo mezi účastníky k uzavření dohody ze dne [datum], ve které se žalovaní zavázali do [datum] černou stavbu odstranit. Tuto povinnost nesplnili a dne [datum] uzavřeli dohodu o vypořádání zaniklého SJM, v níž se dohodli, že pozemek a na něm postavená černá stavba připadnou do výlučného vlastnictví žalovaného 1. Exekuci lze nařídit efektivně pouze v případě, že černá stavba bude v okamžiku výkonu rozhodnutí stále ve vlastnictví obou žalovaných a práva žalobce jsou uvedeným vypořádáním dotčeny, neboť výkon rozhodnutí ve vztahu k povinnosti žalované 2. odstranit černou stavbu za situace, kdy tato přestala být jeho spoluvlastnictví, je ohrožen. Zároveň vypořádáním dochází ke zúžení okruhu povinných osob, vůči kterým by se žalobce mohl domáhat náhrady veškerých nákladů vzniklých mu nejen s vymáháním povinnosti odstranit černou stavbu, ale i nákladů spojených se samotným odstraňováním černé stavby. Dohodou o vypořádání SJM tak prokazatelně dochází ke zhoršení postavení žalobce, v případě vyhovění této žalobě pak bude zcela v dispozici žalobce, proti kterému z žalovaných se bude odstranění stavby cestou výkonu rozhodnutí domáhat.

7. Oba žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s tím, že výkon rozhodnutí není ohrožen, když černou stavbu vlastní stále žalovaný 1. Případné náklady na odstranění černé stavby dosud ještě nevznikly, a proto na takovou pohledávku nelze aplikovat ustanovení § 737 o. z., navíc majetek žalovaného 1. je dostatečný k tomu, aby mohl splnit svoji případnou povinnost odstranit stavbu. Žalovaná 2. pak poukázala na to, že smlouva ze dne [datum] byla uzavřena až poté, co SJM žalovaných bylo zúženo.

8. Soud prvního stupně na základě provedených důkazů vzal za prokázané následující skutečnosti.

9. Z dohody o vypořádání zaniklého SJM ze dne [datum] vyplývá, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum]; dne [datum] uzavřeli smlouvu o režimu oddělených jmění, a to ve formě notářského zápisu (notářský zápis sepsaný dne [datum] notářkou v [obec] Mgr. [jméno] [příjmení], NZ [číslo], [spisová značka]), čímž od [datum] zaniklo SJM žalovaných; manželství účastníků zaniklo [datum]. Na základě dohody se žalovaný 1. stal mimo jiné výlučným vlastníkem černé stavby a pozemku pod touto stavbou.

10. Ze smlouvy o vypracování dokumentace a zajištění inženýringu ze dne [datum] vyplývá, že tuto smlouvu dle § 1746 odst. 2 o. z. ve spojení s § 2586 a násl. o. z. uzavřeli žalobce jako stavebník, společnost [právnická osoba], [IČO], jako projektant a žalovaní jako investor. Ve smlouvě bylo deklarováno, že žalobce jako budoucí kupující uzavřel dne [datum] s Ing. [jméno] [příjmení] jakožto správcem konkurzní podstaty společnosti [právnická osoba] jako budoucím prodávajícím smlouvu o smlouvě budoucí kupní, jejímž předmětem je závazek za dohodnutých podmínek uzavřít kupní smlouvu, jejímž předmětem má být pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec], projektová dokumentace týkající se realizace bytových domů označených jako bytový dům R1, R2, R5, R6, M4 a M5 a dalších dosud nezrealizovaných částí projektu a veškerá práva k vydaným rozhodnutím či souhlasům stavebního úřadu, jiných orgánů veřejné správy, jako i subjektů soukromého práva dotčených stavebním řízením týkající se kupovaných nemovitostí a inženýrských sítí. V důsledku černé stavby není dodržena odstupová vzdálenost od plánovaných staveb R1 a R2, čímž nejsou pro tyto stavby naplněny závazné normy pro oslunění a osvětlení. Při realizaci výstavby by bytové domy byly znehodnoceny v důsledků imisí obtěžování pohledem, rušení soukromí a ztráty výhledu. Pro eliminace negativních důsledků černé stavby se žalobce a žalovaný 1. dohodli, že žalovaný 1. uhradí žalobci náklady na změnu, resp. doplnění projektové dokumentace spočívající ve zvýšení bytových domů R1 a R2 a náklady na inženýring s touto změnou projektové dokumentace spojený (čl. I.). Dle čl. III. se projektant zavázal provést dílo spočívající ve zpracování projektové dokumentace navazující na projektovou dokumentaci původní tak, že dojde ke zvýšení bytových domů o jedno nadzemní podlaží („ přístavba“) a provést inženýring (podání žádosti o stanovisko dotčených orgánů státní správy, samosprávy a správců technické infrastruktury, zastupování před nimi a zajištění jejich kladných stanovisek, podání žádosti o vydání povolení změny stavby před dokončením, resp. územního rozhodnutí, stavebního povolení, včetně zastupování v příslušných řízeních a zajištění pravomocného povolení či rozhodnutí, které umožní realizovat přístavbu). V čl. V. bylo dohodnuto, že cenu díla ve výši 300 000 Kč bez DPH uhradí projektantovi žalovaný 1. Dle čl. VII. 1. bylo dohodnuto, že v případě, že dojde k provedení předmětu této smlouvy, bude žalobce postupovat tak, aby žalovaným nebránil v získání dodatečného stavebního povolení pro černou stavbu, v čl. VII. 2. se naopak žalovaní zavázali postupovat, tak aby jako vlastníci sousedního pozemku nebránili žalobci v získání rozhodnutí nebo povolení, které umožní zrealizovat přístavbu. Dle čl. VII. 7. v případě, že ani ve lhůtě do [datum] (lhůtě dle čl. IV. 2. písm. c) smlouvy) nebude vydáno pravomocné rozhodnutí nebo povolení, které umožní realizovat přístavbu, zavázali se žalovaní odstranit černou stavbu, a to do osmi měsíců od marného uplynutí uvedené lhůty (tj. do [datum]). Článek VIII. upravoval důsledky porušení smlouvy. V čl. VIII. 3 se žalovaný 1. zavázal uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 1 000 000 Kč, pokud žalovaní nesplní svou povinnost dle článku VII. 2. V čl. VII. 4 se žalovaný 1. zavázal zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 1 000 000 Kč v případě, že žalovaní nesplní svou povinnost dle článku VII. 7. (tj. neodstraní černou stavbu). V čl. VIII. 5. bylo sjednáno, že škodu vzniklou porušením povinností vyplývajících z této smlouvy je žalobci povinen uhradit žalovaný 1., vůči žalované 2. se žalobce tohoto práva vzdal. V čl. VIII. 6 bylo jednoznačně potvrzeno, že žalovaná 2. na sebe smlouvou nepřebírá žádnou povinnost k úhradě smluvní pokuty a ani k náhradě škody vzniklé žalobci v důsledku porušení povinností vyplývající z této smlouvy. Žalovaní v rámci smlouvy uzavřeli interní dohodu (čl. IX), že pro případ, že jim vznikne společná povinnost odstranit černou stavbu, uhradí veškeré náklady s tím spojené výhradně žalovaný 1.

11. Jelikož černá stavba nebyla ze strany žalovaných odstraněna ve sjednané době, podal žalobce proti žalovaným žalobu na odstranění černé stavby s tím, že tato nebyla odstraněna do sjednané lhůty [datum].

12. [stát. instituce], stavební úřad, vydal dne [datum] rozhodnutí o odstranění stavby, kterým žalovanému 1. jako vlastníkovi černé stavby nařídil její odstranění; rozhodnutí dosud není v právní moci z důvodu odvolání podaného žalovaným 1.

13. Na takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 737 odst. 1 o. z. Měl za to, že předpokladem úspěšnosti žaloby podle tohoto zákonného ustanovení je existence vykonatelné pohledávky žalobce a možnost zkrácení jejího uspokojení. Žalobce však netvrdil a ani neprokázal, že by měl za žalovanými vykonatelnou pohledávku, v řízení o odstranění stavby nebylo dosud rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že žalobce není na rozdíl od úpravy relativní neúčinnosti v ustanovení § 590 a § 591 o. z. vázán žádnou lhůtou, považoval soud prvního stupně tuto žalobu za předčasnou, a proto ji zamítl. I pro případ, že by předpokladem této žaloby nebyla existence vykonatelné pohledávky, má soud prvního stupně za to, že žalobce není dotčen ve svých právech uzavřenou dohodou o vypořádání SJM, neboť je lhostejné, zda bude povinnost na odstranění stavby uložena oběma žalovaným či pouze jednomu z nich. Měl-li žalobce za to, že bude poškozen tím, že nebude moci po žalované 2. požadovat náhradu nákladů řízení spojených s výkonem rozhodnutí, soud prvního stupně poukázal na to, že v době uzavření dohody o vypořádání SJM zde žádná povinnost žalované 2. k úhradě nějakých nákladů nebyla, navíc vymožení nákladů výkonu rozhodnutí bude garantováno tím, že žalovaný 1. je vlastníkem pozemku.

14. Předně odvolací soud uvádí, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za srozumitelný a dostatečně odůvodněný tak, aby byl přezkoumatelný. Je z něj zřejmé, jaká skutková zjištění soud prvního stupně z provedených důkazů učinil a jak skutková zjištění právně hodnotil. Žalobce tak na základě odůvodnění mohl zformulovat své odvolací důvody, což ostatně v odvolání učinil.

15. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci vyšel z výsledků dokazování soudu prvního stupně, tak jak je ve svém rozsudku tento správně popsal, a pro stručnost na jeho odůvodnění zcela odkazuje. Nesouhlasí s tím, že by provedené dokazování bylo neúplné, zjištěný skutkový stav je totiž dostatečný pro právní posouzení věci. Pokud žalobce soudu prvního stupně vytýká, že neprovedl důkaz předběžným opatřením nebo důkazy k otázce solventnosti žalovaného 1. odvolací soud má za to, že s ohledem na níže popsané právní posouzení věci je provedení takových důkazů nadbytečné.

16. Podle ustanovení § 737 o. z. vypořádáním jmění nesmí být dotčeno právo třetí osoby. Bylo-li její právo vypořádáním dotčeno, může se třetí osoba domáhat, aby soud určil, že je vypořádání vůči ní neúčinné (odst. 1). Vypořádání dluhů má účinky jen mezi manželi (odst. 2).

17. Odvolací soud má za to, že ustanovení § 737 odst. 1 o. z. upravuje speciální odpůrčí žalobu, čímž se způsob ochrany práv třetích osob vůči vypořádání SJM stává srovnatelný se způsobem ochrany třetích osob vůči právnímu jednání dlužníka prostřednictvím obecné odpůrčí žaloby upravené v ustanovení § 589 a násl. o. z.

18. Nejde již o neúčinnost přímo ze zákona, oproti tomu jak byla ochrana věřitele koncipována v ustanovení § 150 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), ale o neúčinnosti vyslovenou na základě rozhodnutí soudu.

19. Neúčinnost právního jednání je hmotněprávní institut, který má dopad do exekučního řízení a je zkratkou pro vyjádření odpůrčího práva, tedy práva věřitele na uspokojení své pohledávky vůči dlužníku z toho, co neúčinným postupem ušlo z dlužníkova majetku, jinak řečeno co z dlužníkova majetku ušlo věřitelově exekuci. Účelem odpůrčího práva je tak náprava zkrácení věřitele (spočívající v částečném či úplném zmaření věřitelova exekučního uspokojení) tím, že nabyvatel je v důsledku uplatnění odpůrčího nároku povinen strpět exekuci na věc, kterou nabyl od dlužníka. Účelem odpůrčího práva tak není, aby k věci existovaly dva vlastnické režimy, jeden vůči věřiteli a druhý vůči všem ostatním, ale povinnost nového vlastníka strpět exekuci na svůj majetek, respektive na věc, kterou nabyl od dlužníka. V případě neúčinnosti vypořádání SJM jde o ochranu věřitele, který má pohledávku vůči jednomu z manželů, aby ji mohl vymoci z majetku, který původně patřil do SJM a který na základě vypořádání připadl do výlučného vlastnictví druhého nedlužícího manžela. Pokud jsou dlužníky oba manželé, důvod odporovat jejich vypořádání není. Rozhodnutí soudu o vyslovení neúčinnosti tak vedle exekučního titulu odsuzujícího dlužníka (jednoho z manželů) k plnění představuje podklad pro exekuci majetku, který původně patřil dlužníku ať již jako jeho výlučné vlastnictví či jakou součást SJM. K uspokojení pohledávky věřitele tedy lze postihnout i majetek jiné osoby než dlužníka, pokud je právo věřitele na uspokojení převodním jednáním zkráceno. Z účelu a smyslu odpůrčí žaloby tak plyne, že dotčením práva věřitele ve smyslu ustanovení § 737 odst. 1 o. z. se myslí zkrácení uspokojení peněžité pohledávky věřitele z důvodu zmenšení majetku použitelného v exekuci z důvodu vypořádání SJM a odtud plyne i požadavek na existenci vykonatelné pohledávky.

20. V souzeném případě však jde o odlišný případ. Žalobce se nedomáhá, aby žalovaná 2. strpěla exekuci svého výlučného majetku za účelem uspokojení dluhu, který by mohl být v exekuci uspokojen z majetku původně patřícího do SJM, ale v podstatě se domáhá toho, aby (pouze) ve vztahu k žalobci zůstala žalovaná 2. rovněž vlastníkem černé stavby a tento mohl vůči ní uplatňovat veškeré nároky související s jejím vlastnictvím k této věci. Toto je však v rozporu s účelem a obsahem odpůrčího nároku zakotveného v ustanovení § 737 odst. 1 o. z.

21. Žalobce uvedl, že vypořádáním SJM je dotčeno jeho právo na odstranění černé stavby, které bylo založeno smlouvou ze dne [datum] původně vůči oběma žalovaným jako vlastníkům černé stavby v režimu SJM a kterému odpovídala společná nedělitelná povinnost žalovaných černou stavbu odstranit. Svou povahou tedy šlo o smluvní právo a jemu odpovídající povinnost váznoucí na věci (§ 1106 až 1108 o. z.). K tomu je třeba si uvědomit, že zaprvé právní jednání, kterému věřitel odporuje, si ponechává své právní účinky, zůstává existující a platné a vyvolává všechny právní následky právního jednání jako je např. převod vlastnictví nebo postoupení pohledávky apod. a zadruhé, že dle ustálené soudní praxe se nelze dovolávat neúčinnosti právního jednání, které je neplatné nebo zdánlivé (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 417/99 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]). Z tohoto pohledu není odvolacímu soudu zcela zřejmé, jak by mohlo ovlivnit právní posouzení věci (oprávněnost odpůrčího nároku) případné zjištění, že katastrální úřad postupoval při vkladu dohody o vypořádání SJM do katastru nemovitostí v rozporu s vydaným předběžným opatřením. Doplňovat dokazování obsahem předběžného opatření či hodnotit postup katastrálního úřadu proto považoval odvolací soud pro právní posouzení věci za nadbytečné. Pokud by dohoda o vypořádání SJM byla neplatným právním jednáním, nemohla by být vyslovena její neúčinnost a pokud by o platné právní jednání šlo, pak uplatnění odpůrčího nároku ze strany žalobce nezpůsobuje neplatnost takového právního jednání, žalovaný 1. bude stále výlučným vlastníkem černé stavby a pozemku pod touto stavbou. Vyslovení neúčinnosti vypořádání SJM totiž nemá žádný dopad do vlastnických poměrů k černé stavbě a nemohlo by tak mít ani dopad do nalézací řízení o odstranění této černé stavby. Zavázat se k odstranění vlastní stavby z vlastního pozemku mohou jen vlastníci takové stavby, u jiných osob by šlo s ohledem na podstatu vlastnického práva (právo s věcí disponovat včetně práva věc zničit, věc užívat, požívat její užitky) o plnění od počátku nemožné, když jiné osoby než vlastník nemohou bez jeho souhlasu vstupovat na jeho pozemek a nakládat s jeho věcí. Pokud se tedy žalovaní ve smlouvě zavázali k odstranění černé stavby, pak jde o povinnost, která se s ohledem na svou povahu váže na vlastnictví k věci (§ 1106 až §108 o. z.) a pokud následně v důsledku vypořádání SJM došlo ke změně vlastnického režimu černé stavby ze SJM na vlastnictví výlučné, stal se původně společný smluvní závazek manželů k odstranění černé stavby závazkem toho z manželů, který se stal vlastníkem výlučným, v daném případě žalovaného 1. Právo na odstranění černé stavby založené smlouvou tak zůstává žalobci i po vypořádání SJM zachováno, byť již jen vůči žalovanému 1.

22. Žalované 2., která již není vlastníkem černé stavby, však nelze takový závazek uložit pro následnou nemožnost plnění (§ 2006 o. z.), a na tom by nic nezměnilo ani vyslovení neúčinnosti vypořádání SJM, neboť v důsledku takového rozhodnutí se žalovaná 2. vlastníkem černé stavby nestane a neobnoví se jí tak ani závazek k jejímu odstranění. Pokud žalovaná 2. není vlastníkem černé stavby, nelze po ní povinnost k odstranění černé stavby vynucovat. Neobstojí proto odvolací námitka, že řízení je zatíženo vadou, pokud nedošlo ke spojení tohoto řízení s řízením o odstranění černé stavby, případně k přerušení tohoto řízení do pravomocného skončení řízení o odstranění černé stavby. Tato řízení nejsou na sebe vázána. Pokud by žalobce byl ve věci odstranění černé stavby úspěšný vůči oběma žalovaným, měl by exekuční titul i vůči žalované 2. a mohl by vůči ní zahájit exekuci a nebyl by zde tedy důvod pro podání odpůrčí žaloby. A naopak vyslovení neúčinnosti vypořádání SJM nezaloží žalované 2. vlastnické právo k černé stavbě a s tím spojenou povinnost k jejímu odstranění, a proto výsledek tohoto řízení nemá žádný dopad na řízení o odstranění této stavby.

23. Za daného stavu nejsou naplněny předpoklady pro uplatnění odpůrčího nároku zakotveného v ustanovení § 737 odst. 1 o. z., a soud prvního stupně proto žalobu na vyslovení neúčinnosti vypořádání SJM žalovaných správně zamítl.

24. Nad rámec shora uvedeného odvolací soud uvádí, že argumentoval-li žalobce tím, že pokud by nedošlo k vypořádání SJM, žalovaná 2. by odpovídala za škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti odstranit černou stavbu a zároveň by byla povinna hradit náklady exekuce, která by byla zahájena za účelem vymožení této povinnosti, je třeba uvést, že na základě smlouvy se žalobce práva na náhradu majetkové újmy způsobené porušením smluvní povinnosti odstranit černou stavbu, kam lze nepochybně počítat i újmu spočívající v zaplacení zálohy požadované exekutorem na provedení exekuce, vůči žalované 2. vzdal a ani v tomto směru proto nelze dospět k závěru, že by v důsledku vypořádání SJM mělo být takové právo žalobce nějak dotčeno. Pokud má žalobce vůči žalované 2. právo na náhradu újmy způsobené porušením jiné povinnosti, nic mu nebrání v tom, aby tento nárok vůči ní uplatnil v nalézacím řízení a splnění této pohledávky vymohl postihem jejího majetku.

25. Na základě shora vyloženého odvolací soud napadený rozsudek v jeho věcně správném výroku I. podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

26. Odvolací soud jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř. i výroky II. a III. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Žalovaní byli ve věci procesně úspěšní, a proto jim náleží náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Co do struktury a výše přiznané náhrady odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaní byli ve věci zcela úspěšní. Žalovanému 1. vznikly náklady za zastoupení advokátkou ve výši 2 178 Kč sestávající z odměny za jeden úkon právní služby (účast při odvolacím jednání) po 1 500 Kč (určeno z tarifní hodnoty 10 000 Kč dle § 9 odst. 1, § 7 bod 4. advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč k tomuto úkonu právní služby a z náhrady za 21 % DPH ve výši 378 Kč. Žalované 2. vznikly náklady za zastoupení advokátkou ve výši 4 356 Kč sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání) po 1 500 Kč (určeno z tarifní hodnoty 10 000 Kč dle § 9 odst. 1, § 7 bod 4. advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů po 300 Kč ke každému úkonu právní služby a z náhrady za 21 % DPH ve výši 756 Kč.

28. Žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení v obecné pariční lhůtě tří dnů podle ustanovení § 160 dost. 1 věty před středníkem o. s. ř., k rukám advokátek žalovaných podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.