o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 12. 1. 2024, č. j. 19 C 84/2022 – 104

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 439 217,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 464 217,80 Kč od 2. 12. 2022 do 12. 9. 2023, z částky 459 217,80 Kč od 13. 9. 2023 do 17. 10. 2023, z částky 449 217,80 Kč od 18. 10. 2023 do 23. 11. 2023, z částky 444 217,80 Kč od 24. 11. 2023 do 4. 1. 2024 a z částky 439 217,80 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dalším výrokem (II.) co do částky 85 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 23. 11. 2016 do 1. 12. 2023 řízení zastavil. Předposledním výrokem (III.) rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 250 Kč žalobci. Posledním výrokem (IV.) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 21 961 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný. V odvolání namítá, že předmětem řízení byla zejména otázka, zda regresní pohledávka žalobce za žalovaným je již splatná, tj. zda již žalovanému vznikla povinnost plnit žalobci a navazující otázka, zda se tak žalovaný dostal do prodlení s plněním svého dluhu, tzn. v konečném důsledku, zda je žaloba podána předčasně či nikoliv. Žalovaný má za to, že soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, když vzal za prokázané, že pohledávka již nabyla splatnosti a žaloba tak předčasně podána nebyla. Splatnost žalobou tvrzeného nároku dle názoru žalovaného doposud nenastala, neboť mezi žalobcem a žalovaným byla stanovena splatnost závazku na deset let ode dne podpisu uznání závazku ze dne 23. 11. 2016, což je v této listině výslovně uvedeno. Byť uznání závazku nebylo podepsáno žalobcem ale pouze žalovaným, text byl navržen žalobcem, přičemž reflektoval ústní dohodu stran o splatnosti závazku do deseti let ode dne podpisu předmětného uznání závazku. Z ostatních provedených důkazů je pak zřejmé, že žalovaný uznání závazku podepsal právě proto, že je považoval za potvrzení ústní dohody stran o splatnosti závazku do deseti let s nemožností jeho dřívějšího vymáhání. Žalovaný tak navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zcela zamítne.

3. Žalobce se k podanému odvolání vyjádřil s tím, že uznání dluhu vystavené a podepsané žalovaným dne 23. 11. 2016 je jednostranným právním jednáním žalovaného a nelze z něho dovodit, že by bylo ujednáním účastníků o splatnosti dluhu žalovaného. Závazek žalovaného, v uznání dluhu obsažený, nemůže substituovat dvoustranné ujednání subjektů právního vztahu a uznání dluhu vystavené žalovaným není dvoustranným ujednáním účastníků o čase plnění (splatnosti) dluhu. Žalobce tak navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. v odvoláním napadených výrocích I. a IV. dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobce se žalobou podanou k soudu prvního stupně dne 25. 10. 2022, ve stádiu před vyhlášením rozsudku, domáhal po žalovaném zaplacení částky 439 217,80 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 25. 11. 2014, č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla tehdy v postavení žalovaných, uložena žalobci a žalovanému povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], společně a nerozdílně částku 1 000 000 Kč, náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 129 109,54 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 19 326,12 Kč. Žalobce jako jeden ze společně a nerozdílně zavázaných dlužníků z titulu výše uvedených rozsudků dne 17. 2. 2016 společnosti [právnická osoba]. uvedené částky uhradil. Dle ustanovení § 1872 odst. 1 o. z. a § 1876 odst. 2 o. z. má žalobce proti žalovanému z titulu neuhrazené náhrady spoludlužníka pohledávku v částce 439 217,80 Kč (žalovaný žalobci uhradil dne 23. 11. 2018 částku 30 000 Kč, dne 6. 12. 2018 částku 20 000 Kč, dne 22. 3. 2019 částku 10 000 Kč, dne 22. 8. 2019 částku 10 000 Kč, dne 5. 12. 2019 částku 20 000 Kč, dne 23. 7. 2020 částku 20 000 Kč, dne 12. 9. 2023 částku 5 000 Kč a dne 17. 10. 2023 částku 10 000 Kč). Dne 23. 11. 2016 žalovaný dluh písemně uznal, pokud jde o úrok z prodlení, tak ten je požadován ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému, tj. ode dne 2. 12. 2022.

6. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že z listiny označené jako uznání závazku ze dne [datum] je zcela zřejmé, že splatnost žalobou tvrzeného nároku doposud nenastala, neboť mezi žalobcem a žalovaným byla stanovena splatnost závazku na deset let ode dne podpisu. Z tohoto důvodu byla žaloba podána předčasně.

7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 25. 11. 2014, č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2015, č. j. [spisová značka], byla uložena tehdy v postavení žalovaných žalobci a žalovanému povinnost zaplatit společně a nerozdílně společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], částku 1 000 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a na náhradě nákladů řízení částky [částka] a [částka], taktéž do tří dnů od právní moci rozsudku. Oba rozsudky nabyly právní moci dne 10. 2. 2016.

8. Z výpisu z účtu žalobce u [právnická osoba]. bylo zjištěno, že dne 17. 2. 2016 žalobce zaplatil společnosti [právnická osoba]. částku 1 148 516,68.

9. Z uznání dluhu ze dne 23. 11. 2016 bylo soudem prvního stupně zjištěno, že žalovaný uznal svůj dluh ve výši 574 217,80 Kč vůči žalobci co do důvodu i výše a zavázal se dlužnou částku uhradit nejpozději do deseti let od podpisu tohoto uznání.

10. Z e-mailové komunikace vedené mezi účastníky, resp. jejich zástupci, bylo zjištěno, že v e-mailu ze dne 18. 2. 2016 právní zástupce žalobce navrhoval vyhotovení jednoduchého právního dokumentu, který by obsahoval regresní závazek žalovaného k úhradě poloviny částek žalobcem uhrazených, s poukazem na to, že tento nárok vyplývá přímo ze zákona a promlčí se za deset let. Dále bylo v mailu uvedeno, že jedna polovina z celého plnění uhrazeného žalobcem by měla být uhrazena v době deseti let od teď.

11. Současně bylo soudem prvního stupně zjištěno, že žalovaný na svůj dluh vůči žalobci v mezidobí uhradil celkem 135 000 Kč, z nichž 50 000 Kč bylo zohledněno již v podané žalobě a pro následných 85 000 Kč spolu s příslušenstvím byla v průběhu řízení před soudem prvního stupně vzata žaloba částečně zpět (což se projevilo v pravomocném výroku II. rozsudku soudu prvního stupně).

12. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud věc po právní stránce posoudil tak, že žalobce jako spoludlužník zavázaný společně a nerozdílně se žalovaným vyrovnal společný dluh účastníků a má tak právo po žalovaném požadovat, aby splnil dluh náležející na jeho podíl, tj. částku 439 217,80 Kč, jak upravuje ustanovení § 1876 odst. 2 o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh výslovně uznal dle ustanovení § 2053 o. z., přičemž splatnost tohoto dluhu nastala dne 1. 12. 2022, okamžikem doručení žaloby žalovanému, tak soud prvního stupně žalobě po zohlednění částek zaplacených žalovaným žalobci ať již před, či v průběhu řízení před soudem prvního stupně, vyhověl, přičemž žalobci též přiznal požadovaný úrok z prodlení a náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku (co do zbytku se žalobce práva na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně vzdal).

13. Jestliže soud prvního stupně žalobě vyhověl, rozhodl správně.

14. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, tak zde odvolací soud plně odkazuje na důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně, popsané v odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je soud prvního stupně ve svém rozhodnutí správně a podrobně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu prvního stupně v těchto částech zcela odkazuje, přičemž tak postupuje v souladu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3450/2011. Odvolací soud plní roli přezkumné instance, nebuduje své rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně. Základní skutková zjištění soudu prvního stupně jsou shrnuta shora.

15. Pouze pro upřesnění odvolací soud uvádí, že žalobce na společný závazek účastníků vůči společnosti [právnická osoba]. uhradil částku 1 148 516,68 Kč, tj. částku o 81,02 Kč vyšší, než kolik ukládaly účastníkům tohoto řízení zaplatit rozsudky Okresního soudu v Berouně a Krajského soudu v Praze. Tato skutečnost však nemá na platební povinnost žalovaného žádný vliv, neboť žalobce při konstrukci své žaloby vycházel z toho, že žalobce uhradil společnosti [právnická osoba]. částku právě uvedenou ve zmíněných rozsudcích, tj. částku 1 148 435,66 Kč a na žalovaného tak připadala polovina této částky, původně ve výši 574 217,80 Kč po zaokrouhlení.

16. Žalovaný svou obranu v tomto řízení založil na skutečnosti, že žaloba byla podána předčasně, neboť s ohledem na uzavřenou dohodu účastníků vtělenou do uznání dluhu, splatnost pohledávky žalobce vůči žalovanému doposud nenastala.

17. Dle ustanovení § 1872 odst. 1 o. z. je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.

18. Dle ustanovení § 1875 o. z. má se za to, že podíly na dluhu u všech spoludlužníků jsou v jejich vzájemném poměru stejné.

19. Dle ustanovení § 1876 odst. 1 o. z. uplatní-li věřitel proti některému ze spoludlužníků více, než odpovídá jeho podílu, vyrozumí o tom tento spoludlužník ostatní a dá jim příležitost, aby uplatnili proti pohledávce své námitky. Má právo požadovat, aby splnili dluh podle podílů, které na ně připadají, nebo aby ho v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili.

20. Dle ustanovení § 1876 odst. 2 o. z. vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží od ostatních spoludlužníků náhrada. Nemůže-li některý ze spoludlužníků splnit, rozvrhne se jeho podíl poměrným dílem na všechny ostatní.

21. Dle ustanovení § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.

22. Dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Dle ustanovení § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

24. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky tohoto řízení nebylo sporné, jakou částku žalobce jako společně a nerozdílně společně se žalovaným zavázaný dlužník společnosti [právnická osoba]. uhradil, ani jaký podíl z tohoto dluhu na žalovaného připadá, posuzoval odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, otázku splatnosti regresního nároku, který žalobci vůči žalovanému vznikl, a to ke dni vyhlášení rozsudku na jistině ve výši 439 217,80 Kč (s ohledem na částečné plnění žalovaného).

25. Z uznání dluhu ze dne 23. 11. 2016 má odvolací soud zjištěno, že toto uznání dluhu ověřeně podepsal žalovaný dne 23. 11. 2016, v tomto uznání dluhu je uvedena jak celková výše dluhu obou účastníků vůči společnosti [právnická osoba]., tak dluh ve výši 574 217,80 Kč, který žalovaný vůči žalobci podle ustanovení § 2053 o. z. uznává, a to co do důvodu a výše. Současně je v uznání dluhu uveden text, že dlužník se zavazuje dlužnou částkou ve výši 574 217,80 Kč uhradit věřiteli nejpozději do 10 (deseti) let od podpisu tohoto uznání.

26. Advokát žalobce ve svém e-mailu adresovaném advokátce žalovaného dne 18. 2. 2016 uvedl, že žalobce 17. 2. 2016 zaplatil soudem uloženou povinnost vůči společnosti [právnická osoba]., jakož i náklady řízení, jsou tak uhrazeny všechny závazky, k nímž byli žalobci a žalovaný zavázáni společně. Vzhledem k tomu, že si je advokát žalobce vědom složité dobytnosti pohledávek za žalovaným, dovoluje si v zastoupení žalobce navrhnout vyhotovení jednoduchého právního dokumentu, v němž by nynější situaci popsal a obsahoval by regresní závazek žalovaného k úhradě poloviny nyní uhrazených částek žalobcem. Tento nárok sám vyplývá ze zákona, přičemž se promlčí za deset let. Žalobce by do dohody s žalovaným neinstaloval ani nějaký platební kalendář či dílčí částky k placení ale pouze ujednání o splatnosti jedné poloviny z celého plnění žalobcem nyní uhrazeného, a to v době deseti let od teď. Spíše by se jednalo o symbolický dokument ale pro účastníky by byl přehlednější formou právního stavu, jaký nyní panuje. V závěru e-mailu je pak uvedeno, že pokud by žalovaný s navrženým postupem souhlasil, text dohody by žalobce připravil a zaslal k posouzení.

27. Uznání dluhu ze dne 23. 11. 2016 je platným právním jednáním žalovaného, jedná se o jednostranné právní jednání, ve kterém žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu i výše, a to prohlášením učiněným v písemné formě.

28. Odvolací soud tak nemá pochybnosti o jistině, kterou žalovaný žalobci dlužil v důsledku toho, že žalobce, jako společně a nerozdílně zavázaný dlužník společně se žalovaným, za něj uhradil jeho podíl na společném dluhu, když původně tak žalovaný vůči žalobci uznal svůj dluh ve výši 574 217,80 Kč.

29. Je pravdou, že v tomto uznání dluhu je uvedeno, že dlužník se zavazuje, že dlužnou částku ve výši 574 217,80 Kč uhradí věřiteli nejpozději do deseti let od podpisu tohoto uznání, a že žalobce současně uzavření takovéto dohody žalovanému nabízel, o čemž svědčí jeho e-mail ze dne 18. 2. 2016.

30. Z písemného uznání dluhu ze dne 23. 11. 2016 podepsaného žalovaným, i s ohledem na vzájemnou e-mailovou komunikaci účastníků, když žalobce navrhoval dohodu o desetileté splatnosti („od teď“) ve svém e-mailu ze dne 18. 2. 2016, nelze dovodit shodnou vůli účastníků uzavřít dohodu v tom směru, že by splatnost pohledávky žalobce vůči žalovanému vymáhaná v tomto řízení nastala až deset let od podpisu uznání dluhu, tj. 23. 11. 2026.

31. V řízení před soudem prvního stupně žalovaný netvrdil, že by takovouto dohodu jako dvoustranné právní jednání se žalobcem v písemné formě uzavřel, jeho jednostranné prohlášení učiněné v uznání dluhu ze dne 23. 11. 2016, že dlužnou částku uhradí nejpozději do deseti let od podpisu uznání, pak i odporuje tomu, co navrhoval zástupce žalobce ve svém e-mailu ze dne 18. 2. 2016, že bude dluh uhrazen v době deseti let od teď, tj. od února 2016.

32. Je nepochybné, že mezi účastníky, resp. jejich zástupci, určitá komunikace ohledně uznání dluhu žalovaným vůči žalobci probíhala, nelze však přehlédnout, že k podpisu uznání dluhu došlo až více jak devět měsíců poté, co žalobce otázku prodloužené desetileté splatnosti žalovanému nastolil a nelze tak ani dovodit, že by žalovaným tvrzená dohoda byla uzavřena ústně.

33. Vzhledem k tomu, že regresní nárok žalobce jako následného věřitele v ustanovení § 1872 a násl. zakotvený neobsahuje určení o splatnosti tohoto nároku a současně nebylo prokázáno, že by žalobce žalovaného před podáním žaloby k úhradě jeho dluhu v tomto řízení vymáhaného vyzval, posuzoval odvolací soud otázku splatnosti dluhu žalovaného dle obecného ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.

34. Dle tohoto ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

35. V projednávané věci je i dle názoru odvolacího soudu právním důvodem k určení času plnění doručení žaloby žalovanému, k čemuž došlo dne 1. 12. 2022.

36. S ohledem na charakter závazku žalovaného vůči žalobci, kdy žalobce za žalovaného již před více než šesti roky před podáním žaloby uhradil i jeho dluh, na výši částky, kterou za žalovaného zaplatil i na skutečnost, k jakému znehodnocení peněz v důsledku inflace v mezidobí došlo, má odvolací soud za to, že právě s ohledem na okolnosti tohoto případu je namístě lhůtu bez zbytečného odkladu koncipovat jako lhůtu výjimečně krátkou a i odvolací soud má tak za to, že splatnost dluhu žalovaného vůči žalobci nastala dnem dojití žaloby, přičemž ode dne následujícího, tj. ode dne 2. 12. 2022, se odvíjí prodlení žalovaného.

37. Nepochybil-li soud prvního stupně ani ve výši přiznaného příslušenství, které odpovídá jak výše uvedeným skutkovým zjištěním ohledně splatnosti pohledávky žalobce a jednotlivých splátek dluhu žalovaným, tak ustanovení § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., při respektování reposazby platné pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení (úrok z prodlení je v tomto řízení požadován o 1 % nižší, než na který by měl skutečně žalobce nárok), ani ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (zde žalobce po žalovaném požaduje pouze zaplacení soudního poplatku z podané žaloby a nikoliv zaplacení nákladů spojených se svým právním zastoupením), tak odvolací soud, s ohledem na výše uvedené, v napadených věcně správných výrocích I. a IV. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (§ 219 o. s. ř.), jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

38. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení úspěšný žalobce se práva na náhradu nákladů této fáze řízení vzdal.