o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 14. 3. 2022, č. j. 35 C 128/2019 – 28

Rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem rozestavěných bytových jednotek [číslo] – [anonymizováno], provozoven v 1. nadzemním podlaží budovy [adresa], která je součástí pozemku parc. č. st. [číslo], společně s příslušnými spoluvlastnickými podíly na uvedené budově a uvedeném pozemku a dále na pozemku parc. [číslo] vše v katastrálním území a obci [obec] (výrok I.). Dalším výrokem (II.) vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku, do výroku II., podal včas odvolání žalobce. V odvolání namítá, že dle jeho názoru bylo nesprávně rozhodnuto o nákladech řízení, neboť v době podání žaloby žalovaný měl k předmětu tohoto sporu zapsáno vlastnické právo v katastru nemovitostí. Obecné soudy by měly vycházet nejen z doslovného znění zákona ale také, a to zejména, z duchu zákona. Žalobce je navíc v hendikepované pozici úpadce a nepřiznáním nákladů soudního řízení je výslovně diskriminován. Žalobce tak navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že mu bude na náhradě nákladů řízení přiznána částka 1 200 Kč a dále náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč.

Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věta prvá o. s. ř. v napadeném výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobce se žalobou, podanou k soudu prvního stupně dne [datum] proti žalovanému, domáhal určení, že je vlastníkem rozestavěných jednotek [číslo] – [anonymizováno], provozoven v 1. nadzemním podlaží budovy [adresa], která je součástí pozemku parc. č. st. [číslo] s příslušnými spoluvlastnickými podíly na uvedené budově a uvedeném pozemku a dále na pozemku parc. [číslo] vše v katastrálním území a obci [obec]. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] kupní smlouva, na základě které žalobce předmětné nemovitosti převedl na žalovaného. Žalovaný od kupní smlouvy odstoupil dne [datum], žalobce pak dne [datum]. Vzhledem k tomu, že na žalobce bylo zahájeno insolvenční řízení, tak žalobci hrozí zjevné prodlení a nevratná újma v podobě likvidace korporace a bez vyřešení otázky vlastnictví i škoda pro subjekty zainteresované.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně po provedeném dokazování žalobu žalobce zcela zamítl, když dospěl k závěru, že ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně žaloba není důvodná, neboť žalobce se domáhá určení svého vlastnického práva vůči žalovanému, který však v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitostí již zapsán není (nemovitosti v době od podání žaloby v průběhu insolvenčního řízení přešly na žalobkyni a následně byly zpeněženy). O náhradě nákladů řízení pak soud prvního stupně rozhodl, s poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když v řízení před soudem prvního stupně zcela úspěšnému žalovanému náklady nevznikly.

Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, tak má dle tohoto ustanovení právo na náhradu nákladů řízení vzniklých před soudem prvního stupně, a to na náhradu těch nákladů, které byly potřebné k účelnému bránění jeho práva proti žalobci.

[obec] úspěchu ve věci, či přesněji zásada odpovědnosti za výsledek řízení, zakotvená v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. je stěžejní zásadou pro rozhodování o náhradě nákladů řízení a výrazem základní myšlenky, že strana, která vedla řízení, ze zpětného pohledu nedůvodně, musí protistraně nahradit náklady tím způsobené.

Vzhledem k tomu, že takové náklady v řízení před soudem prvního stupně žalovanému nevznikly, rozhodl soud prvního stupně výrokem II. napadeného rozsudku správně, když vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Ze všech těchto důvodů tak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve věcně správném výroku II. potvrdil (§ 219 o. s. ř.), jak uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když ani v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému náklady nevznikly.