o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 25. 3. 2022, č. j. 5 C 52/2012 – 302

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně určil, že nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [územní celek] a k. ú. [část obce] u [obec] na LV [číslo] to pozemek p. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí a jehož součástí je stavba – budova [adresa], objekt k bydlení, v části [územní celek], pozemek [parcelní číslo], zahrada, zemědělský půdní fond, náleží do spoluvlastnictví žalobců tak, že žalobci a) náleží spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/5 vůči celku na nemovitých věcech a žalobkyni b) náleží spoluvlastnický podíl o velikosti id. 4/5 vůči celku na nemovitých věcech (výrok I.). Dalším výrokem (II.) zamítl žalobu, kterou se žalovaný vůči žalobcům domáhal zaplacení částky 512 000 Kč dle výše spoluvlastnických podílů, kterými bude určeno jejich vlastnické právo k nemovitostem, zapsaným v katastru nemovitostí vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [územní celek] a k. ú. [část obce] u [obec] na LV [číslo] to pozemek p. č. st. 27, zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí a jehož součástí je stavba-budova [adresa], objekt k bydlení, v části obce Týniště, pozemek [parcelní číslo], zahrada, zemědělský půdní fond. Předposledním výrokem (III.) vyslovil, že ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Posledním výrokem (IV.) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů řízení ve výši 165 322 Kč k rukám České republiky – Okresního soudu v Kutné Hoře, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku, do výroku IV., podal včas odvolání žalovaný. V odvolání namítá, že náklady řízení byly stanoveny z nesprávné hodnoty úkonu, když soud zřejmě vycházel z hodnoty, kterou tvrdil právní zástupce žalobkyně b), tedy z hodnoty, kterou měla mít věc, o kterou byl veden spor. V tomto směru má za to, že v případě určovacích žalob otázka sazby za jeden úkon byla vyřešena v podstatě konstantní judikaturou i Ústavního soudu, kdy je dán názor, že v případě určovací žaloby ohledně nemovitostí se právě vychází z § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu a hodnoty věci v částce 50 000 Kč. Hodnota jednoho úkonu tak představuje částku 3 100 Kč. Současně žalovaný nesouhlasí s tím, že žalobkyni b) byly přiznány na cestovném náklady, které odpovídají tomu, že ustanovený advokát cestoval z [obec] do [obec] a zpět. Tyto náklady nevznikly účelně a nemohou být žalovanému účtovány, když správně měl být ustanoven advokát z obvodu Okresního soudu v Kutného Hoře a nikoliv z [obec]. Navíc žalobkyně b) není nemajetná a advokát jí vůbec neměl být ustanoven, resp. po přezkoumání jejích majetkových poměrů měl být ustanovený advokát zrušen. Odvolací soud by měl rovněž zvážit, že žalobkyni b) bylo poskytnuto plnění minimálně v hodnotě 512 000 Kč ze strany žalovaného, kterého se ten nedomohl. Tyto okolnosti je možné hodnotit jakožto mimořádné a je na zvážení, zda v projednávané věci nejsou podmínky postupu dle ustanovení § 150 o. s. ř. Žalovaný tak navrhl, aby odvolací soud napadený výrok změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, případně že ty se účtují v nižší částce, vzhledem k uvedeným výhradám.

3. Žalobkyně b) se k podanému odvolání vyjádřila tak, že existuje konstantní judikatura, ze které plyne, že je nezbytné při určení výše tarifní hodnoty za jeden úkon vycházet z ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu, podle kterého není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci nebo práva v době započetí úkonu právní služby, jíž se právní služba týká. Žalobkyně b) je toho názoru, že v nadepsaném řízení lze hodnotu věci bez větších komplikací dovodit z obsahu spisu, ze sdělení Finančního úřadu v [příjmení] [jméno] ze dne [datum], který zmiňuje hodnotu nemovitostí anebo z odsuzujícího rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – v [obec], který zmiňuje hodnotu nemovitostí 1 000 000 Kč, zjištěnou znaleckým posudkem opatřeným orgány činnými v trestním řízení. Pokud žalovaný namítá, že mu nemohou být uloženy k úhradě cestovní náklady právního zástupce žalobkyně b), neboť té měl být soudem k ochraně jejích práv ustanoven advokát z obvodu soudu prvního stupně, tak žalobkyně b) tento názor nesdílí. Nelze ani tvrdit, že by náklady na cestu právního zástupce žalobkyně b) z [obec] do [obec] a zpět (cca 300 km) byly nepřiměřeně vysoké při srovnání s náklady, které by vynaložil advokát např. z [obec] či z [obec]. Požadavek žalovaného na aplikaci § 150 o. s. ř. považuje žalobkyně b) za zcela nemístný, žalovaný se i vůči žalobkyni b), jako osobě v seniorním věku, dopustil trestného činu, za který byl pravomocně odsouzen, v nadepsaném řízení dochází k nápravě následků tohoto trestného činu.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věta prvá o. s. ř. v napadeném výroku IV. o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní b) a žalovaným a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobou podanou k soudu prvního stupně dne [datum] se domáhala žalobkyně b) společně s právním předchůdcem žalobce a) [jméno] [jméno], narozeným dne [datum], zemřelém dne [datum], vůči původní žalované [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], zemřelé dne [datum], určení vlastnického práva k výše uvedeným nemovitostem tak, že tyto nemovité věci náleží do společného jmění původních žalobců. Žalobu odůvodnili tím, že dne [datum] uzavřeli s žalovaným smlouvu o půjčce na částku 700 000 Kč, kterou byli povinni splatit nejpozději do [datum] s tím, že pokud finanční prostředky řádně a včas nevrátí, započte se tato pohledávka na zaplacení kupní ceny nemovitých věcí. Zároveň se smlouvou o půjčce uzavřeli manželé [jméno] [jméno] st. a [jméno] [příjmení] jako prodávající s [jméno] [příjmení] jako kupujícím kupní smlouvu, kterou se zavázali prodat nemovité věci žalovanému s tím, že pohledávka na zaplacení kupní ceny ve výši 700 000 Kč bude uhrazena započtením na pohledávku žalovaného ze smlouvy o půjčce ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že ke dni splatnosti manželé [jméno] žalovanému půjčku nevrátili, byla dne [datum] kupní smlouva doručena na [stát. instituce], [stát. instituce]. K povolení vkladu vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve prospěch žalovaného došlo dne [datum] Darovací smlouvou ze dne [datum] žalovaný bezúplatně převedl předmětné nemovité věci do vlastnictví původní žalované [jméno] [příjmení] Kupní smlouva je neplatná pro rozpor s účelem zákona, konkrétně zástavního práva, neboť byla sjednána jako propadná zástava.

6. V průběhu řízení pak byla připuštěna změna žaloby, uvedená ve I. napadeného rozsudku.

7. Původní žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, podáním ze dne [datum], v návaznosti na skončené trestní řízení a své odsouzení, žalovaný konstatoval neplatnost právního úkonu uzavření kupní smlouvy ze dne [datum], přičemž současně vůči žalobcům uplatnil vzájemný návrh na zaplacení částky 512 000 Kč, a to dle výše jejich spoluvlastnických podílů, kterými bude jejich vlastnické právo k předmětným nemovitostem určeno.

8. Usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 14. 8. 2012, č. j. 5 C 52/2012 – 44 byl žalobkyni b) (stejně jako původnímu žalobci [jméno] [jméno] st.) ustanoven zástupcem Mgr. [jméno] [příjmení], advokát sídlem [adresa], tedy současný zástupce žalobkyně b).

9. Po provedeném dokazování soud prvního stupně ve věci rozhodl napadeným rozsudkem, žalobě žalobců zcela vyhověl, vzájemný návrh žalovaného zamítl, ve vztahu žalobce a) a žalovaného vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a napadeným nákladovým výrokem IV. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů řízení ve výši 165 322 Kč tak, jak uvedeno výše.

10. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

11. Dle ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř. zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování.

12. Dle ustanovení § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

13. Žalobkyně b) byla v řízení před soudem prvního stupně zcela úspěšná, neboť výrokem I. soud její žalobě zcela vyhověl, oproti tomu výrokem II. vzájemný návrh žalovaného zcela zamítl.

14. S poukazem na výše citované ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak žalovanému vznikla povinnost, v řízení před soudem prvního stupně zcela úspěšné žalobkyni b), nahradit náklady řízení před soudem prvního stupně, žalobkyni b) vzniklé.

15. Dle ustanovení § 8 odst. 1 věta prvá vyhlášky č. 177/1996 Sb., není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu.

16. Dle ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) této vyhlášky, částka 35 000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního jednání, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné.

17. Dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky, částka 50 000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech uvedených v odstavci 3 písm. a), jde-li o právní vztah k obchodnímu závodu, nemovité věci, nebo právo z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví.

18. Konstantní judikatura Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1332/07) dovozuje, že je-li předmětem řízení určení vlastnického práva k nemovitostem, jedná se o plnění penězi ocenitelné a nelze proto aplikovat ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) a § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění.

19. Postup dle ustanovení § 9 odst. 1 citované vyhlášky přichází v úvahu jen tehdy, lze-li hodnotu v tomto případě nemovitých věcí uvedených ve výroku I. napadeného rozsudku převedených kupní smlouvou původně manželi [jméno] [jméno] st. a [jméno] [příjmení] dne [datum] na žalovaného zjistit jen s nepoměrnými obtížemi.

20. Soud prvního stupně při určení výše tarifní hodnoty vyšel z částky 1 000 000 Kč, jak se podává z odůvodnění napadeného rozsudku a při respektování § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění tak určil výši mimosmluvní odměny za jeden úkon ve výši 12 900 Kč s limitem za úkony učiněné do [datum] ve výši 5 000 Kč tak, jak bylo původně upraveno ustanovením § 12a odst. 2 této vyhlášky v rozhodném znění, při respektování ustanovení § 12 odst. 4 vyhlášky, a toho, že ustanovený advokát žalobkyně b) po určitou dobu též zastupoval též původního žalobce a) [jméno] [jméno] st.

21. Odvolací soud s výší mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ve výši 12 900 Kč jednoznačně souhlasí, je třeba ovšem podotknout, že tato výše mimosmluvní odměny vychází nikoliv z tarifní hodnoty 1 000 000 Kč, jak uvedl v odůvodnění napadeného rozsudku soud prvního stupně, nýbrž z tarifní hodnoty 1 143 040 Kč, což byla cena předmětných převáděných nemovitostí původními žalobci na žalovaného, zjištěná ke dni účinků vkladu vlastnického práva žalovaného, tj. ke dni [datum], správcem daně z převodu nemovitostí, Finančním úřadem v [obec].

22. Vzhledem k tomu, že žaloba v této věci byla podána dne [datum], přičemž finanční úřad zjistil cenu převáděných nemovitostí v částce 1 143 040 Kč ke dni [datum] (sdělení ze dne [datum] č. l. 29 spisu), tak při předpokládaném nárůstu cen nemovitých věcí je nepochybně namístě právě z tarifní hodnoty 1 143 040 Kč vyjít, což fakticky soud prvního stupně učinil.

23. Takto zjištěná tarifní hodnota pak v podstatě odpovídá ocenění předmětných nemovitostí dvěma znaleckými posudky vypracovanými v průběhu trestního řízení vedeného proti žalovanému, který byl následně pravomocně odsouzen za přečin lichvy dle ustanovení § 218 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku (viz odst. 91 rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 22. 5. 2020, sp. zn. 35 T 10/2018).

24. Ve světle těchto závěrů tak námitka žalovaného o nesprávné výši odměny za jeden úkon právní služby, v jeho odvolání uplatněná, nemůže obstát.

25. Pokud pak žalovaný namítal, že žalobkyni b) nevznikly účelně vynaložené náklady v souvislosti s cestovným jejího advokáta z místa jeho advokátní kanceláře v [obec] k procesnímu soudu v [obec] a zpět, tak i tuto námitku odvolací soud nepovažuje za důvodnou.

26. Advokát žalobkyně b) byl této ustanoven soudem prvního stupně jeho usnesením, a to z důvodů jak časových, tak ekonomických, a to poté, co byl obeznámen s genezí a podstatou projednávaného sporu. Samotná výše cestovného v celkové částce 15 899 Kč pak není z tohoto důvodu nijak nepřiměřená. Nejde o žádný extrémní případ, který by umožňoval náhradu nákladů cestovného odmítnout (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 736/12).

27. Pokud pak jde o otázku žalovaným tvrzené majetnosti žalobkyně b) a že z tohoto důvodu mělo dojít u její osoby ke zrušení ustanoveného advokáta, tak tato námitka je v současné fázi odvolacího řízení, kdy odvolací soud rozhoduje toliko o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, právně irelevantní.

28. Závěrem musí odvolací soud podotknout, že v projednávané věci neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné, předpokládané shora citovaným ustanovením § 150 o. s. ř., pro které by bylo možné žalobkyni b) vzniklou náhradu nákladů řízení vzniklých před soudem prvního stupně nepřiznat.

29. Je třeba zdůraznit, že žalovaný byl za své jednání spočívající i v uzavření kupní smlouvy s původními žalobci uznán vinným ze spáchání trestného činu lichvy, za toto své jednání byl pravomocně odsouzen. Proběhlé soudní řízení a výrok I. napadeného rozsudku pak jenom saturují oprávněné nároky i žalobkyně b) a důsledky protizákonného jednání žalovaného.

30. Pokud pak jde o konkrétní výši a strukturu žalobkyni b) přiznané náhrady nákladů řízení vzniklých před soudem prvního stupně, tak zde odvolací soud zcela odkazuje na vyčerpávající odůvodnění napadeného výroku IV., uvedené v odstavci 40. rozsudku soudu prvního stupně, s výše uvedenou výhradou, že tarifní hodnota představuje částku 1 143 040 Kč, ze které soud prvního stupně též fakticky při určení výše mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby vycházel.

31. Nepochybil-li soud prvního stupně v určení platebního místa (§ 149 odst. 2 o. s. ř.) ani v pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), tak odvolací soud, s poukazem na výše uvedené, rozsudek soudu prvního stupně v jeho věcně správném výroku IV. potvrdil (§ 219 o. s. ř.), jak uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

32. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když i v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně b) má právo na náhradu nákladů řízení v této fázi řízení jí vzniklých.

33. Žalobkyni b) přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení představuje náklady jejího právního zastoupení sestávající z odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání do výroku rozsudku nikoliv ve věci samé) ve výši 6 450 Kč dle § 11 odst. 2 písm. c) a § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř. patří k nákladům odvolacího řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění).

34. Celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 8 168 Kč uložil odvolací soud žalovanému zaplatit žalobkyni b) opět v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) České republice na účet Okresního soudu v Kutné Hoře (§ 149 odst. 2 o. s. ř.).