o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 30. 7. 2020, č. j. 22 C 291/2021 - 45

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl soud prvního stupně žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 25 003 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 587,41 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 609,20 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14 268,83 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9 % ročně, úrok 29 % ročně z částky 14 268,83 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to proti části výroku I. a závislému výroku II. s odůvodněním, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že žalovaná uhradila celkem 33 301,16 Kč a že tudíž jí nezbývá na dluh zaplatit ničeho. Žalovaná uhradila pouze částku 1 500 Kč. Na základě výše uvedeného má žalobkyně za to, že má nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky ve výši 13 500 Kč (15 000 Kč – 1 500 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 500 Kč ve výši 9 % p.a. od [datum] do zaplacení. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 500 Kč od [datum] do zaplacení.

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v odvoláním napadené části výroku I. a závislém výroku II. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit částku 25 003 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit částku 13 125 Kč sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 683 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 020 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 422 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 469 Kč s poslední splátkou [datum]. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátka byla uhrazena dne [datum]. Ke dni [datum] provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení, dlužná jistina činila 14 268,83 Kč a dlužný poplatek 10 734,17 Kč. Dlužná částka nebyla žalovanou řádně v plné výši uhrazena, proto se neuhrazená jistina ve výši 14 268,83 Kč úročí dále úrokem 29 % ročně od [datum], tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (úhradu celého úvěru) do zaplacení. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem 1 500 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy, včetně příslušenství byla společností [právnická osoba] postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] žalobkyni jako postupníkovi s účinností k [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek do podání žaloby nebylo žalovanou uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení celkem 25 003 Kč sestávající z dlužné jistiny 14 268,83 Kč, dlužné částky poplatku 10 734,17 Kč, kapitalizovaných úroků 609,20 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 1 587,41 Kč, úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny 14 268,83 Kč od [datum] do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 9,00 % ročně z dlužné jistiny 14 268,83 Kč od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o. s. ř. písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci.

6. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku splácet spolu s poplatkem ve výši 13 125 Kč tvořeným úrokem ve výši 2 683 Kč, odměnou za zpracování a doručení ve výši 6 020 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 4 422 Kč v 60 týdenních splátkách po 469 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Z tabulky umoření soud prvního stupně dovodil, že žalovaná celkem uhradila částku 33 301,16 Kč. Právní předchůdce žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsali dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně ze dne [datum] bylo žalované zasláno včetně informací o zpracování osobních údajů. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužných částek dle shora uvedené smlouvy.

8. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle ustanovení podle § 2390 o. z., § 1879 o. z. Dovodil, že sjednaný úrok byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, Ujednání o úrocích proto soud prvního stupně shledal částečně neplatným dle ustanovení § 580 o. z. Pokud žalovanou bylo plněno celkem 33 301,16 Kč, přičemž je povinna uhradit žalobkyni pouze částku 15 000 Kč, není nárok žalobou uplatněný důvodným. Žaloba proto byla zcela zamítnuta. O náhradě nákladů rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

9. Odvolací soud doplnil dokazování tabulkou umoření, ze které zjistil, že žalovaná uhradila na předmětný dluh částku 1 500 Kč.

10. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, i odvolací soud má tak za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem byla částka 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit s částkou 13 125 Kč (úrok ve výši 2 683 Kč, odměna za zpracování ve výši 6 020 Kč, poplatek za komfortní splácení ve výši 4 422 Kč) v 60 týdenních splátkách po 469 Kč, poslední splátka splatná dne [datum]. Při úhradě celkové částky v 60 splátkách činila úroková sazba 29% p.a. K hodnocení úvěruschopnosti žalované při poskytnutí zápůjčky nedoložila žalobkyně ničeho. Žalovaná zaplatila částku 1 500 Kč, jak vyplývá z žalobních tvrzení a z tabulky umoření. [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávky, kterou byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované sděleno dopisem ze dne [datum]. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.

11. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelského úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Právně je třeba uzavřenou smlouvu posoudit nejen podle ustanovení § 2390 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 12. 2016 s ohledem na to, že předmětná smlouva o zápůjčce byla uzavřena dne [datum].

18. Odvolací soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobkyně nesplnil.

19. Odvolací soud má za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ustanovení § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

20. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnil. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít.

21. Odvolací soud tak shrnuje, že neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o zápůjčce byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalované dlužnice, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o zápůjčce jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalované pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny.

22. Protože žalobkyně v řízení prokázala, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 15 000 Kč, a žalovaná z této částky vrátila 1 500 Kč, vznikla právnímu předchůdci žalobkyně podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona č. 257/2016 Sb. pohledávka vůči žalované z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 13 500 Kč. Dovodil - li soud prvního stupně, že žalobkyně nemá nárok vůči žalované na zaplacení ničeho, není jeho úvaha správná. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla tato pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. To bylo také žalované písemně oznámeno dopisem z téhož data. Nejpozději ke dni [datum] se žalovaná dostala podle § 1968 o. z. do prodlení a je proto povinna zaplatit žalobkyni úroky z prodlení. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení, který vychází jednak ze zákonných ustanovení (§ 1970 o. z.) a ustanovení dalších právních předpisů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a výše reposazby ke dni prodlení.

23. Ze všech těchto důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I. tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 13 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 500 Kč od [datum] do zaplacení, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku.

24. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, byl povinen rozhodnout o nákladech řízení u soudu prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

25. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř., když úspěšnější žalovaná by měla právo na náhradu nákladů řízení. Za situace, kdy jí žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl odvolací soud tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. když v odvolacím řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení, které jí za odvolacího řízení vznikly.

27. Žalobkyni přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení představuje soudní poplatek z odvolání ve výši 1 000 Kč, náklady jejího právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 1 660 Kč za sepis odvolání a účast u odvolacího jednání dle § 7 bodu 5. ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 2 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění). Celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 5 743 Kč uložil odvolací soud žalované zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).