o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 11. 2021, č. j. 5 C 18/2017 – 273 ve spojení s rozsudkem ze dne 16. 12. 2021, č. j. 5 C 18/2017 – 278, ve znění usnesení ze dne 20. 12. 2021, č. j 5 C 18/2017 – 279

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobci částku 17 745 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dalším výrokem (II.) zamítl žalobu na zaplacení částky 103 467 Kč s příslušenstvím a zákonný úrok z prodlení z částky 17 745 Kč. Následujícím výrokem (III.) uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 26 661,71 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované. Výroky IV. a V. uložil žalobci povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami částku 5 941 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. Posledním výrokem (VI.) vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení spojených s vyhlášením doplňujícího rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalobce. V odvolání namítá, že soud prvního stupně zcela nesprávně uzavřel, že žalobci vznikl nárok na zaplacení částky pouze ve výši 17 745 Kč. Podanou žalobou se žalobce po žalované domáhal uhrazení částky ve výši 37 Kč/m2 měsíčně z titulu bezdůvodného obohacení, ke kterému došlo tím, že žalovaná užívala pozemek ve výlučným vlastnictví žalobce bez právního důvodu, na němž stojí stavba jejího rodinného domu, čímž se bez spravedlivého důvodu obohatila na úkor žalobce. V době, kdy žalovaná bez právního důvodu užívala pozemek žalobce, byla výměra protiprávně užívaného pozemku žalobce 91 m2. Obvyklá cena měsíčního nájemného za stavební pozemek činí průměrně 37 Kč/m2 měsíčně, na bezdůvodném obohacení tak žalované vzniká částka 3 367 Kč měsíčně. Bezdůvodné obohacení v této výši bylo žalobci již pravomocně přiznáno v jiném soudním řízení a v této věci měl tedy soud prvního stupně souzenou věc posoudit v zájmu zachování právní jistoty a v souladu s principem, že stejné věci mají být posuzovány obdobně, shodně, a měl tedy nároku žalobce v plném rozsahu vyhovět. Rozhodnutí soudu prvního stupně je v rozporu s principem rovnosti, zakotveným v o. z. Zjištěná hodnota měsíčního nájemného za užívání předmětného pozemku, zjištěná znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení], neodpovídá ekonomické realitě. Pokud pak jde o výrok o náhradě nákladů řízení, tak zde měl soud prvního stupně postupovat dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť výše plnění závisela na znaleckém posudku a žalobci tak měla být přiznána plná náhrada nákladů řízení. Žalobce tak navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila. [jméno] pak podala odvolání do výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, které podáním doručeným soudu prvního stupně dne [datum] vzala zcela zpět.

4. Dle ustanovení § 207 odst. 2 o. s. ř. dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Vzal-li někdo odvolání zpět, nemůže je podat znovu.

5. Vzhledem k tomu, že žalovaná jako odvolatelka vzala podané odvolání do výroku I. zpět dříve, než o něm bylo rozhodnuto, postupoval odvolací soud v souladu s ustanovením § 207 odst. 2 věta prvá za středníkem o. s. ř. a odvolací řízení v rozsahu žalovanou podaného odvolání zastavil.

6. Poté Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věta prvá o. s. ř. ve výrocích II., III., IV., V. a VI. (výrok I. nabyl samostatně právní moci) dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné.

7. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobce se žalobou podanou k soudu prvního stupně dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 121 212 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, vyčísleným po jednotlivých měsících od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že oba účastníci byli manželé, jejichž manželství uzavřené dne [datum] bylo pravomocně rozvedeno dne [datum]. Žalobce je výlučným vlastníkem parc. č. st. [číslo] o výměře 91 m2 v obci a [katastrální uzemí], žalovaná měla na tomto pozemku umístěnu stavbu rodinného domu [adresa], která je v jejím výlučném vlastnictví. [adresa] žalobce žádným způsobem neužívá, žalovaná více jak 7 let užívá bez právního důvodu pozemek žalobce pod svou stavbou. Za tři roky od [datum] do [datum] tak vzniklo žalované bezdůvodné obohacení ve výši 121 212 Kč (37 Kč/m2 měsíčně). Vzhledem k tomu, že žalovaná nereagovala ani na předžalobní upomínku, zaslanou jí advokátem žalobce, žalobci nezbývá, než se svých nároků domoci soudní cestou.

8. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že žalobce je výlučným vlastníkem parc. č. st. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 91 m2, v obci a [katastrální uzemí]. Žalovaná je výlučným vlastníkem stavby rodinného domu [adresa] v obci a [katastrální uzemí], stojící i na parc. č. st. [číslo].

9. Za dobu od [datum] do [datum] žalovaná žalobci za užívání jeho pozemku stavbou ve svém výlučném vlastnictví ničeho neuhradila, a to ani přes předžalobní upomínku, zaslanou jí advokátem žalobce dne [datum]. Ing. [jméno] [příjmení], znalec z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, znaleckým posudkem ze dne [datum] stanovila tržní hodnotu měsíčního nájemného za užívání pozemku parc. č. st. [číslo] v obci a [katastrální uzemí] částkou 493 Kč, což za tři roky představuje částku 17 745 Kč (493 Kč/m2 měsíčně x 36 měsíců).

10. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil tak, že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1 a násl. o. z. a žalobě co do částky 17 745 Kč vyhověl, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Co do zbytku výrokem II. napadeného rozsudku žalobu zamítl, a to včetně žalobcem požadovaného příslušenství, úroku z prodlení, neboť se žalobce tohoto úroku domáhal v nesprávné výši. Současně soud prvního stupně žalované přiznal náhradu nákladů řízení v poměrné výši (86 %) a žalovanému uložil povinnost zaplatit náklady státu vzniklé v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku, nekryté jím složenou zálohou.

11. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, tak odvolací soud odkazuje na důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně, částečně popsané v odůvodnění napadeného rozsudku.

12. I odvolací soud má tak za prokázané, že žalobce je výlučným vlastníkem parc. č. st. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 91 m2, nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí] u [stát. instituce], [stát. instituce].

13. Současně má odvolací soud za prokázané, že žalovaná je výlučným vlastníkem stavby rodinného domu [adresa], nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí] u [stát. instituce], kdy tato stavba stojí i na pozemku parc. č. st. [číslo], tedy na pozemku ve výlučném vlastnictví žalobce.

14. Současně má odvolací soud za prokázané, že žalovaná žalobci v souvislosti s užíváním pozemku žalobce její stavbou ničeho nezaplatila, a to ani přes předžalobní upomínku, zaslanou jí dne [datum].

15. Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, ze dne [datum], odvolací soud zjistil, že měsíční výše nájemného za užívání pozemku parc. č. st. [číslo] o výměře 91 m2 činila v roce 2017 částku 493 Kč, což za dobu od [datum] do [datum] představuje částku 17 745 Kč.

16. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Dle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle ustanovení § 2999 odst. 1 věta prvá o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

19. Užívání stavby na cizím pozemku bez právního důvodu má za následek vznik bezdůvodného obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku, na němž stavba stojí. K obohacení vlastníka stavby dochází už ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu užívat. Povinnost poskytovat náhradu vlastníku pozemku, na němž stavba stojí, stíhá vlastníka stavby bez ohledu na to, jakým způsobem se vlastnické právo realizuje (rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Odo 1405/2005). Vzhledem k tomu, že žalovaná v průběhu řízení před soudem prvního stupně nenamítala, že by pozemek žalobce stavbou rodinného domu ve svém výlučném vlastnictví neužívala, nebylo mezi účastníky sporu, že se tak dělo i v době od [datum] do [datum], tedy v době, za kterou žalobce po žalované požaduje bezdůvodné obohacení v tomto řízení.

20. Sporná v tomto případě byla výše bezdůvodného obohacení, které žalované vzniklo.

21. V projednávané věci žalobce požadoval po žalované bezdůvodné obohacení ve výši 121 212 Kč, k této částce dospěl tak, že se jedná o bezdůvodné obohacení vzniklé žalované za dobu od [datum] do [datum] (tj. 36 měsíců) ve výši 3 367 Kč měsíčně s tím, že výše bezdůvodného obohacení činí 37 Kč/m2 měsíčně, přičemž žalovaná užívá pozemek žalobce o výměře 91 m2. Jak žalobce k této částce dospěl, nedoložil, v žalobě se omezil pouze na obecné konstatování, že měsíční obvyklá hladina nájemného za stavební pozemek v katastrálním území Malá Hraštice činí právě 37 Kč/m2 měsíčně.

22. Konkrétní výše bezdůvodného obohacení, které mělo žalované vzniknout, měla být stanovena znaleckým posudkem.

23. Ing. [jméno] [příjmení], znalec z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, ve znaleckém posudku ze dne [datum] stanovila tržní hodnotu měsíčního nájemného za užívání pozemku parc. č. st. [číslo] částkou 493 Kč (při užívané výměře žalovanou 91 m2), což představuje částku 5,42 Kč/m2 měsíčně, tedy cca 1/7 bezdůvodného obohacení, které žalobce po žalované podanou žalobou v tomto řízení požadoval.

24. Jak se podává ze znaleckého posudku, tak zjištěná cena pozemku parc. č. st. [číslo] v obci a [katastrální uzemí] o výměře 91 m2 činí dle cenového předpisu 49 300 Kč, tržní hodnota tohoto pozemku pak 118 300 Kč. K těmto cenám znalkyně uvedla, že zjištěná cena nemovité věci dle oceňovací vyhlášky se v daném případě spíše blíží dosahovaným cenám pozemků zastavěných stavbami v zemědělských areálech pod zemědělskými stavbami, případně pod vedlejšími stavbami v rezidenční zástavbě a je tedy nižší než ceny, které by bylo možné dosáhnout na trhu s nemovitými věcmi u pozemků pod stavbami rodinných domů. Obvyklá, resp. tržní, hodnota pozemku pod stavbou rodinného domu tak byla stanovena na základě porovnávací metody po zjištění reálné situace na trhu s nemovitými věcmi, s ohledem na uvedené sjednané ceny, kdy se jedná o tři zrealizované prodeje nemovitých věcí v dané lokalitě, včetně úpravy koeficienty.

25. Pokud jde o tři zrealizované prodeje nemovitých věcí, tak v tomto případě odvolací soud ze znaleckého posudku zjistil, že k porovnání byly vybrány tři prodeje stavebních pozemků, které byly pozemky nezastavěnými, přičemž v projednávané věci je pozemek žalobce zastavěn stavbou žalované, což je situace odlišná, nepochybně mající vliv na výši tržní hodnoty pozemku a současně též vliv na obvyklou hodnotu měsíčního nájemného.

26. Pokud znalkyně při stanovení obvyklého nájemného, které následně odpovídá výši bezdůvodného obohacení vzniklého žalované, vyšla při tržní ceně pozemku z částky 118 300 Kč z 5 % výnosnosti, jak bývá obvyklé, činí měsíční nájemné za 1 m2 v rozhodném období právě částku 5,42 Kč. To při výměře 91 m2 u předmětného pozemku představuje obvyklou hodnotu měsíčního nájemného ve výši 493 Kč. Ačkoliv odvolací soud tuto částku považuje za vyšší a neodpovídající, neboť soud prvního stupně v rámci svého právního posouzení měl vyjít při zjištění ceny pozemku z ceny zjištěné dle cenového předpisu, tj. z částky 49 300 Kč a to právě z důvodu, že pozemek žalobce parc. č. st. [číslo] v obci a [katastrální uzemí] není pozemkem nezastavěným, určeným pro stavbu rodinného domu ale právě pozemkem zastavěným, což značně komplikuje jeho prodejnost až téměř k nulové hodnotě, tak vzhledem k tomu, že žalovaná výrok I. rozsudku soudu prvního stupně svým odvoláním nenapadla, resp. podané odvolání vzala zpět, nemůže v tomto směru odvolací soud závěry soudu prvního stupně přezkoumávat tak, že by i v další části žalobu žalobce zamítl.

27. Ve vztahu k zamítnuté jistině výrokem II. však z tohoto závěru odvolacího soudu vyplývá, že nad rámec přiznané částky na jistině žalobci nic dalšího nenáleží. Pokud byla žaloba zamítnuta co do částky 103 467 Kč, rozhodl soud prvního stupně správně. Stejně tak rozhodl soud prvního stupně správně, pokud zamítl i žalobcem požadované příslušenství, úrok z prodlení z této částky.

28. Jestliže však soud prvního stupně přiznal žalobci částku 17 745 Kč, přičemž ten požadoval též úrok z prodlení z této částky po jednotlivých vzniklých měsících prodlení od [datum] do zaplacení, tak v této části soud prvního stupně pochybil, pokud žalobci zákonný úrok nepřiznal.

29. Dle ustanovení § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

30. S ohledem na toto ustanovení pak pro závěr zda příslušenství pohledávky, v tomto případě úroky z prodlení, bylo uplatněno po právu, má význam to, zda a z jakého důvodu má věřitel, v tomto případě žalobce, nárok na žalovanou jistinu.

31. Vzhledem k tomu, že žalobci nárok na žalovanou jistinu na základě pravomocného výroku I. vznikl, má v tomto případě žalobce též nárok na k tomu odpovídající příslušenství, úrok z prodlení a to v té části, kde se žalovaná v prodlení skutečně nacházela.

32. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

33. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

34. Jak uvedeno v žalobě, žalobce požadoval po žalované úrok z prodlení z částky 121 212 Kč po jednotlivých měsících od [datum] do zaplacení s tím, že v každém měsíci od [datum] do [datum] požadoval úrok z částky navýšené vždy o 3 367 Kč, představující měsíční výši bezdůvodného obohacení, které mělo vznikat žalované na úkor žalobce. Od [datum] pak požadoval úrok z prodlení z částky 121 212 Kč do zaplacení.

35. V případě bezdůvodného obohacení není doba splnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení stanovena o. z. a vzhledem k tomu, že tato doba splnění nebyla ani mezi účastníky dohodnuta, nastává splatnost bezdůvodného obohacení prvního dne poté, co je obohacený k plnění vyzván, případně dnem následujícím po uplynutí lhůty k plnění ve výzvě k plnění věřitelem dlužníkovi zaslané.

36. Žalobce zaslal žalované výzvu k uhrazení bezdůvodného obohacení z důvodu užívání jeho pozemku stavbou žalované dne [datum], žalobcem požadovaná částka touto výzvou zahrnovala též částku bezdůvodného obohacení, uplatněnou v tomto řízení.

37. Dle ustanovení § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

38. S ohledem na toto zákonné ustanovení a dobu odeslání výzvy advokátem žalobce žalované, se uplatní vyvratitelná domněnka, že tato výzva byla žalované doručena v úterý dne [datum], přičemž pokud žalobce po žalované požadoval úhradu ve výzvě uplatněné částky do 7 dnů od doručení přípisu, měla žalovaná žalobcem požadovanou pohledávku uhradit do [datum], ode dne [datum] je v prodlení.

39. Žalobci tak s ohledem na pravomocně přiznanou částku výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně 17 745 Kč náleží též příslušenství, jím požadovaný úrok z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z částky 17 745 Kč od [datum] do zaplacení.

40. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. částečně změnil tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku (§ 220 odst. 1 o. s. ř.), přičemž co do zbytku, s poukazem na výše uvedené, tento věcně správný výrok potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

41. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo odvolacím soudem rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř., když žalovaná měla v řízení před soudem prvního stupně úspěch z 85 %, zatímco žalobce z 15 %. Žalované tak náleží 70 % náhrada jí vzniklých nákladů řízení.

42. Náklady žalované vzniklé v řízení před soudem prvního stupně představují náklady jejího právního zastoupení sestávající ze čtyř úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis odvolání ze dne [datum], účast na jednání u soudu prvního stupně dne [datum] a [datum]) po 5 980 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) g), § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, čtyř režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky a náhrady za ztrátu času za 16 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu, a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění).

43. Žalované celkem přiznanou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ze 70 % v částce 22 632 Kč uložil odvolací soud žalobci zaplatit v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) k rukám advokáta žalované.

44. Postup dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., tedy přiznání náhrady nákladů žalobci, není namístě. V daném případě sice rozhodování o výši bezdůvodného obohacení, jež žalobci náleží, záviselo na znaleckém posudku, žalobce však žalobou požadoval částku zcela nereálnou a řádově vyšší, než jak mu byla přiznána, bez označení důkazu jak k této částce dospěl.

45. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., opět dle ustanovení § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř., když žalované v odvolacím řízení účelně vynaložené náklady nevznikly, neboť jí neodůvodněné podané odvolání bylo v průběhu odvolacího řízení vzato zpět, přičemž jiné náklady odvolacího řízení např. v souvislosti s vyjádřením k odvolání žalobce či s účastí jejího advokáta na odvolacím jednání, žalované nevznikly.

46. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl odvolací soud za použití ustanovení § 151 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., a to s ohledem na 85 % úspěch žalované v tomto řízení a na 15 % úspěch žalobce.

47. České republice přitom vznikly náklady státu v souvislosti se znalečným, nekrytým složenou zálohou, vyplaceným za znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] ve výši 5 941 Kč.

48. Výrokem V. tohoto rozsudku tak odvolací soud uložil žalobci povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení státu částku 5 050 Kč, představující 85 % z výše uvedených vzniklých nákladů státu, a to v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) na účet Okresního soudu v Příbrami.

49. Žalované pak výrokem VI. rozsudku uložil odvolací soud povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení státu částku 89 Kč, odpovídající jejímu 15 % neúspěchu a současně skutečnosti, že žalovaná byla osvobozena od soudních poplatků do výše 90 % (usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2019, č. j. 23 Co 230/2019 – 130) a to taktéž v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) na účet Okresního soudu v Příbrami.

50. Pro úplnost pak musí odvolací soud uvést, že pokud žalobce poukazoval na rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 10. 2020, č. j. 9 C 60/2020 – 58, ve kterém byla žalobci přiznána proti žalované částka 57 239 Kč s požadovaným příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého žalované stejným způsobem na úkor žalobce, jako v tomto řízení, za dobu od května 2017 do září 2018, tak tehdy vycházel soud při určení konkrétní výše bezdůvodného obohacení z jiných skutkových zjištění. V řízení výše označeném, soud prvního stupně důkaz znaleckým posudkem k prokázání konkrétní výše bezdůvodného obohacení vzniklého žalované na úkor žalobce neprováděl, vyšel pouze z žalobních tvrzení, které ve vztahu k dokazování provedenému v tomto současném řízení, nemohly, právě s ohledem na závěry znaleckého posudku, vypracovaného v tomto řízení, obstát.