o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 31. 1. 2022, č. j. 223 C 228/2021 - 55

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl soud prvního stupně žalobu o zaplacení částky 13 600 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 749,11 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 600 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání s odůvodněním, že celá částka zápůjčky ve výši 15 000 Kč byla žalované předána v hotovosti v den podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne [datum]. Z čl. 1 a čl. 2 této smlouvy plyne, že částka 15 000 Kč bude žalované předána oproti podpisu smlouvy, pokud není mezi smluvními stranami dále dohodnuto jinak. V žalobě, ani v dalších svých podáních žalobkyně netvrdila, že by část těchto finančních prostředků byla žalované poskytnuta formou refinancování nějakého dříve poskytnutého nesplaceného úvěru. Toto v řízení netvrdila ani žalovaná. Z čl. 9 smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne [datum] vyplývá, že k žádnému refinancování nedošlo, neboť údaje v tomto článku nejsou vyplněny. Zejména z kopie smlouvy předložené soudu v rámci podání ze dne [datum] lze srovnáním formy vyhotovení listiny smlouvy v čl. 1 a v čl. 9 dospět k jednoznačnému závěru, že čl. 9 obsahuje nevyplněná pole, a nikoliv pole vymazaná. [příjmení] došlo k refinancování úvěru čerpaného v minulosti, v přední části smlouvy (pod názvem smlouvy) by bylo zaškrtnuto pole„ REF“ a bod 9. smlouvy by byl vyplněn. V předmětné smlouvě však nebylo sjednáno refinancování a bod 9. smlouvy neobsahuje odstraněné části textu, ale prázdná pole pro případ žádosti o refinancování. Smlouvu žalovaná podepsala dne [datum] a podpis v rámci soudního řízení ani dříve nijak nerozporovala. Rovněž nijak nerozporovala, že by jí nebyla předána celá výše zápůjčky ve výši 15 000 Kč. Z uvedených ujednání je zcela zřejmé, že smlouva nemohla být podepsána bez toho, že by došlo k předání dohodnutých peněžních prostředků, a to dohodnutou formou. S ohledem na shora uvedené je její nárok na vydání bezdůvodného obohacení důvodný. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě zcela vyhoví.

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v celém rozsahu podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit částku 13 600 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 749,11 Kč a zákonný úrok z prodlení z žalované částky počínaje [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tak, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, tento spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso ve výši 6 000 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 456 Kč počínaje [datum]. Žalobkyně dále uvedla, že pohledávka jí byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s tím, že do okamžiku postoupení pohledávky žalovaná uhradila pouze 1 400 Kč. I přesto, že ke dni postoupení činila výše pohledávky 27 960 Kč, žalobkyně po žalované požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení. Zákonné úroky požadovala po žalované zčásti v kapitalizované podobě za období od [datum] do [datum] ve výši 1 749,11 Kč a od [datum] požadovala běžící úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 13 600 Kč do zaplacení.

6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso ve výši 6 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 456 Kč. Ve smlouvě bylo ujednáno, že tato částka bude předána zákazníkovi v hotovosti proti podpisu smlouvy, pokud není mezi smluvními stranami dohodnuto jinak (bod 1.2 smlouvy). Ze zapůjčené částky žalovaná vrátila pouze částku 1 400 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka [právnická osoba] za žalovanou postoupena žalobkyni a žalované to bylo oznámeno. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud prvního stupně ke skutkovému závěru, že žalobkyně neprokázala, jakou konkrétní částku žalované vlastně poskytla.

8. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posuzoval podle ustanovení podle § 2395 o. z. a § 2991 o. z. Za situace, kdy žalobkyně nepožadovala plnění z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, ale již v žalobě požadovala plnění z titulu bezdůvodného obohacení, soud prvního stupně nezkoumal, zda právní předchůdce žalobkyně dostatečně u žalované zkoumal úvěruschopnost. Dovodil, že není postaveno najisto, k jakému bezdůvodnému obohacení na straně žalované mělo dojít za situace, kdy žalobkyně neprokázala, jakou konkrétní částku žalované poskytla. Nárok žalobkyně proto nebylo možno posoudit ani podle ustanovení § 2991 o. z. Žalobu proto zamítl pro neunesení důkazního břemene. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

9. Odvolací soud zopakoval dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne [datum], z nichž zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti. Právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Ve smlouvě bylo ujednáno, že tato částka bude předána zákazníkovi v hotovosti proti podpisu smlouvy, pokud by nebylo mezi smluvními stranami dále dohodnuto jinak (bod 1.2 smlouvy). Úroková sazba byla sjednána ve výši 32,15% p. a. na částku 3 000 Kč. Bylo sjednáno, že žalovaná kromě jistiny ve výši 15 000 Kč uhradí právnímu předchůdci žalobkyně administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatek za pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši 360 Kč. Celková částka splatná žalovanou jako spotřebitelem tak činila 27 360 Kč. V bodě 2.1 smlouvy bylo ujednáno, že zákazník čerpá spotřebitelský úvěr v hotovosti. Peněžní prostředky budou zákazníkovi ze strany [právnická osoba] prostřednictvím oprávněného zástupce předány v místě zákazníkova bydliště v hotovosti. Předání a převzetí jistiny v případě, že nejde o refinancování dřívějšího spotřebitelského úvěru, stvrzují smluvní strany svým podpisem na této smlouvě.

10. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, odvolací soud má tak za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 32,15 % p. a. na částku 3 000 Kč. Bylo sjednáno, že žalovaná kromě jistiny ve výši 15 000 Kč uhradí právnímu předchůdci žalobkyně administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatek za pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši 360 Kč. Celková částka splatná žalovanou jako spotřebitelem tak činila 27 360 Kč. Peněžní prostředky byly žalované ze strany [právnická osoba] předány v hotovosti. Předání a převzetí jistiny stvrdily smluvní strany svým podpisem na této smlouvě. Žalovaná na úvěr uhradila pouze 1 400 Kč [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelského úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Právně je třeba uzavřenou smlouvu posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 12. 2016 s ohledem na to, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena dne [datum].

18. Odvolací soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobkyně nesplnil.

19. Odvolací soud má za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ustanovení § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

20. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnil. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít.

21. Odvolací soud tak shrnuje, že neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalované dlužnice, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o úvěru jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalované pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny.

22. Protože žalobkyně v řízení prokázala, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 15 000 Kč, a žalovaná z této částky vrátila pouze 1 400 Kč, vznikla právnímu předchůdci žalobkyně podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona č. 257/2016 Sb. pohledávka vůči žalované z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 13 600 Kč. Dovodil - li soud prvního stupně, že žalobkyně nemá nárok vůči žalované na zaplacení ničeho, není jeho úvaha správná. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla tato pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. To bylo také žalované písemně oznámeno dopisem z téhož data. Nejpozději ke dni [datum] se žalovaná dostala podle § 1968 o. z. do prodlení a je proto povinna zaplatit žalobkyni úroky z prodlení. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení, který vychází jednak ze zákonných ustanovení (§ 1970 o. z.) a ustanovení dalších právních předpisů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a výše reposazby ke dni prodlení.

23. Ze všech těchto důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 13 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 600 Kč od [datum] do zaplacení, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku.

24. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, byl povinen rozhodnout o nákladech řízení u soudu prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

25. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř., když zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení.

26. Žalobkyni přiznaná náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně představuje soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 800 Kč, náklady jejího právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvu a 1 úkonu právní služby ve výši 1 660 Kč dle § 14b, § 7 bodu 5. ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 3 režijních paušálů po 100 Kč a jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč dle § 14b, § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění). Celkem přiznanou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 4 623,60 Kč uložil odvolací soud žalované zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. když v odvolacím řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení, které jí za odvolacího řízení vznikly.

28. Žalobkyni přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení představuje soudní poplatek z odvolání ve výši 1 000 Kč, náklady jejího právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 1 660 Kč za sepis odvolání a účast u odvolacího jednání dle § 7 bodu 5. ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky a 2 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění). Celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 5 743 Kč uložil odvolací soud žalované zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).