o vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně z exekuce vedené soudní exekutorkou [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], pod sp. zn. [spisová značka], vyloučil movité věci pojaté do soupisu dne 18. 1. 2023 pod položkami č. [hodnota] (výrok I.). Dalším výrokem (II.) zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobci a) a b) domáhali vyloučení z exekuce movité věci – [Anonymizováno] pojaté do soupisu dne 18. 1. 2023 jako položka č. [hodnota]. Následujícím výrokem (III.) zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobkyně c) domáhala vyloučení movitých věcí z exekuce vedené soudní exekutorkou [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], pod sp. zn. [spisová značka], které byly pojaty do soupisu dne 18. 1. 2023 jako položky č. 1 – [Anonymizováno]. Předposledním výrokem (IV.) vyslovil, že žalobcům a) a b) se vůči žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává. Posledním výrokem (V.) uložil žalobkyni c) povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 3 733 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta.

2. Proti tomuto rozsudku, do výroku III. a závislého výroku V., podala včas odvolání žalobkyně c). V odvolání namítá, že soud prvního stupně účastníkům nesdělil, které důkazy bude chtít provést k objasnění sporných skutkových tvrzení. Z protokolu o jednání je zřejmé, že soud prvního stupně úkony podle § 118 odst. 2 o. s. ř. neprovedl. Přitom ale žalobcům a zejména žalobkyni c) vytýká, že například důkaz písemnou darovací smlouvu předložili až po poučení soudu v závěrečné části řízení. Kdyby soud prvního stupně při prvém jednání provedl úkony podle § 118 odst. 2 o. s. ř., nemusel by patrně vydávat další poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. a řízení by proběhlo soustředěněji. Současně soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Zdá se, že soud prvního stupně pod bodem 8. odůvodnění napadeného rozsudku vychází z názoru, že věci uvedené ve výroku III. rozsudku soudu prvního stupně sice nemohly být s velkou pravděpodobností vlastnictvím povinného ale ani se žalobkyni c) nepodařilo prokázat, že tyto věci jsou v jejím výlučném vlastnictví. Žalobkyně c) tak nepřesvědčila soud prvního stupně o své aktivní legitimaci k excindační žalobě podle § 267 o. s. ř. Hodnocení důkazů v tomto směru k aktivní legitimaci žalobkyně c) je však nepřesvědčivé. Argumenty soudu jsou mnohdy vytrženy ze souvislostí a hodnocení je často založené na subjektivních přesvědčeních soudu prvního stupně. Je totiž zřejmé a prokázané, že movité věci uvedené ve výroku III. rozsudku přinejmenším převážně nakoupili žalobci a) a b), kteří vystavěli dům č. p. [adresa] a zařídili jej movitými věcmi. Následně pak s domem i movitými věcmi disponovali tak, že je darovali žalobkyni c) darovací smlouvou ze dne 1. 6. 2016. Žalobkyně c) pak tyto věci pronajala žalovaným a) a b) nájemní smlouvou ze dne 1. 7. 2016. Všichni žalobci i povinný vysvětlili své důvody k těmto dispozicím. Soud prvního stupně nemá žádné přesvědčivé důvody, proč těmto dispozicím nevěřit. Žalobci na výzvu soudu předložili darovací smlouvu, jedná se o smlouvu, která nemusí mít písemnou formu a k jejímu obsahu se všichni účastníci vyjádřili ve svých výpovědích. Z hlediska podané žaloby by bylo pro žalobce jistě lepší, kdyby se za vlastníky vylučovaných věcí označili žalobci a) a b), žalobci však popravdě tvrdili a prokazují, že vlastnické právo k vylučovaným věcem uvedeným ve výroku III. rozsudku náleží žalobkyni c) a tato jejich tvrzení nebyla žádným způsobem vyvrácena. Je logické, že věci uvedené ve výroku III. rozsudku náleží rodině [jméno FO], je naprosto zřejmé, že je nemohl nabýt povinný a jestliže všichni žalobci i povinný tvrdí, že následnými dispozicemi se tyto věci dostaly do vlastnictví žalobkyně c), měl tomu soud prvního stupně uvěřit a nenechat se ovlivnit svými podezřeními a dalšími subjektivními úvahami. Žalobkyně c) tak navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. změnil tak, že v tomto výroku uvedené movité věci se z exekuce vylučují.

3. Žalovaný se k podanému odvolání vyjádřil tak, že navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. ve výrocích III. a V. (výroky I., II. a IV. nabyly samostatně právní moci) dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně c) není důvodné.

5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že všichni žalobci se žalobou podanou k soudu prvního stupně dne 29. 3. 2023 proti žalovanému domáhali vyloučení označených movitých věcí z exekuce nařízené exekučním příkazem soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO] k provedení exekuce prodejem movitých věcí ze dne 29. 8. 2022, sp. zn. [spisová značka], proti povinným [tituly před jménem] [adresa], narozenému [datum], [právnická osoba], IČO [IČO] a [právnická osoba], IČO [IČO]. Tvrdili, že některé z těchto věcí jsou ve společném jmění žalobců a) a b), některé z těchto věcí jsou výlučným vlastnictvím žalobkyně b) a další označené věci jsou výlučným vlastnictví žalobkyně c), která je nabyla ještě před uzavřením manželství. Všechny věci uvedené v soupisu se nacházejí v domě č. p. [adresa], který vystavěli žalobci a) a b) na pozemku, který koupili. Dům byl zkolaudován v roce 1996 a od této doby v něm nepřetržitě žalobci a) a b) bydlí. V roce 2011 darovali žalobci a) a b) nemovitosti žalobkyni c) a povinnému [tituly před jménem] [adresa], svému synovi. Ten pak od žalobkyně c) v roce 2016 koupil její spoluvlastnický podíl a stal se výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí. Poté, co se žalobkyně c) z domu v [Anonymizováno] odstěhovala, pronajala věci, které jsou v jejím výlučném vlastnictví, žalobcům a) a b) dle nájemní smlouvy ze dne 1. 7. 2006, uzavřené na dobu určitou do 31. 12. 2036. Vzhledem k tomu, že proti povinným je vedeno exekuční řízení exekutorkou [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], pod sp. zn. [spisová značka] k návrhu oprávněného, v tomto řízení žalovaného [Jméno žalovaného], která movité věci, jež jsou předmětem tohoto řízení, pojala do soupisu dne 18. 1. 2023, a na základě návrhu žalobců tyto věci ze soupisu nevyškrtla, žalobcům nezbývá, než se svých nároků domoci soudní cestou.

6. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Tvrzení žalobců označil vzhledem k blízkému příbuzenskému vztahu k povinnému [tituly před jménem] [adresa], který je jejich synem, za účelová, vedená úmyslem zúžit exekucí postižitelný majetek. Pokud žalobci předložili k nabytí vlastnického práva smlouvu o nájmu movitých věcí a darovací smlouvu, kterých se žalobkyně c) dovolává, považuje žalovaný tato právní jednání za fiktivní.

7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že soudní exekutorkou [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], je pod sp. zn. [spisová značka] vedena exekuce ve věci oprávněného [Jméno žalovaného] proti povinným [tituly před jménem] [adresa], nar. [datum], [právnická osoba], IČO [IČO] a [právnická osoba], IČO [IČO], pro pohledávku 55 632 852,50 Kč. Dne 29. 8. 2022 byl pod č. j. [spisová značka] vydán exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí, kterým bylo povinným zakázáno, aby s věcmi pojatými do soupisu nakládali. Do soupisu movitých věcí byly dne 18. 1. 2023 na adrese [adresa], pojaty movité věci, jejichž vyloučení z exekuce všichni žalobci navrhují a jejichž vyškrtnutí se neúspěšně u soudního exekutora domáhali. Jako vlastník nemovitostí na adrese, kde byl proveden soupis, je v katastru nemovitostí zapsán [tituly před jménem] [adresa]. Dále bylo v řízení před soudem prvního stupně zjištěno, že žalobci a) a b) v roce 2011 darovali své nemovitosti povinnému [adresa] a žalobkyni c) a sami v nich zůstali bydlet. Povinný [adresa] později odkoupil od žalobkyně c) její podíl. Dne 1. 2. 2023 byly ověřeny podpisy žalobců na smlouvě o nájmu movitých věcí s jejich soupisem a fotodokumentací, žalobci uznali podpisy na listině za jejich vlastní, listina je datována dnem 1. 7. 2006. Darovací smlouva, kterou měli žalobci a) a b) převést vlastnické právo na žalobkyni c) k movitým věcem, jejichž vyloučení ze soupisu se právě žalobkyně c) domáhá, byla uzavřena dne 1. 6. 2016.

8. Po provedeném dokazování soud prvního stupně žalobě částečně vyhověl ve vztahu k některým sepsaným movitým věcem žalobců a) a b), pokud pak jde o jednu movitou věc, [Anonymizováno], sepsanou jako položka č. [hodnota] soupisu, tak v tomto rozsahu žalobu zamítl (výroky I. a II. rozsudku, jež nepodléhají přezkumu odvolacím soudem).

9. Jako nedůvodnou zamítl soud prvního stupně žalobu žalobkyně c), neboť z dokazování vyplynulo, že movitý majetek, který navrhla k vyloučení, není její. Soud prvního stupně měl za nepravdivé tvrzení žalobkyně c), že darovací smlouvou ze dne 1. 6. 2016 věci nabyla, s darovací smlouvou je úzce spjata nájemní smlouva a soud se domnívá, že obě tyto listiny byly vytvořeny dodatečně, o čemž svědčí mimo jiné výrobní štítek televize značky LG s datem výroby v listopadu 2020, tedy 4,5 roku po tvrzeném darování a dodatečném ověření podpisů na nájemní smlouvě. S tvrzením o poruše televizoru a koupi nového pak přišli žalobci a povinný ve svých výpovědích nevěrohodně až poté, co žalovaný na zmíněnou nesrovnanost upozornil. Jejich výpovědi tedy byly uzpůsobeny dosavadním výsledkům řízení. Soud považuje za nepravděpodobné, že by žalobci a) a b) převedli vlastnické právo k nemovitostem a ponechali si movité věci, aby je později darovali pouze žalobkyni c) a dále je využívali za úplatu z titulu nájemní smlouvy. Věrohodnost tvrzení žalobců, že vybavení domu o nemalé hodnotě si žalobci a) a b) ponechali a žalobkyni c) je darovali až o několik let později, snižuje výpověď žalobkyně b), která uvedla, že dům byl darován dětem z důvodu, že žalobci a) a b) podnikali a jejich podnikání nebylo extra výnosné a chtěli mít jistotu, že o dům nepřijdou. Zmíněný důvod darování nemovitostí jako ochrana majetku před případnými důsledky neúspěchu v podnikání je naopak velmi věrohodný a vzhledem k okolnostem věci podporuje účelovost nynějších tvrzení žalobců ohledně movitých věcí. Podezření pak vzbuzuje i ta skutečnost, že darovací smlouva, která je právním důvodem vzniku práva nepřipouštějícího výkon rozhodnutí, což žalobci zastoupeni advokátem museli vědět, byla předložena až v samém závěru řízení, po poučení, které soud žalobcům poskytl.

10. Poté, co soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně c) neprokázala své vlastnické právo k movitým věcem pojatým do soupisu, jejichž vyškrtnutí ze soupisu se touto žalobou domáhá, věc po právní stránce posoudil tak, že žalobkyni nesvědčí právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí tak, jak ustanovení § 267 o. s. ř. upravuje a i ve vztahu k žalobkyni c) žalobu zcela zamítl.

11. Jestliže soud prvního stupně ve vztahu k žalobkyni c) žalobu zamítl, rozhodl správně.

12. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, ve vztahu k nároku uplatněnému žalobkyní c), týkající se nařízení a vedení exekuce, soupisu movitých věcí a zamítnutí návrhu žalobkyně c) na vyškrtnutí věcí, jež jsou předmětem tohoto řízení, soudní exekutorkou ze soupisu, tak v tomto směru nebyl zjištěný skutkový stav napadán a odvolací soud tak zcela odkazuje na důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně, popsané v odůvodnění napadeného rozsudku (postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3450/2011). Ve vztahu k prokázání vlastnického práva žalobkyně c) k movitým věcem pojatým do soupisu, jejichž vyloučení z exekuce se žalobkyně v tomto řízení domáhá, uvádí odvolací soud následující.

13. Žalobkyně c), uplatňující v tomto řízení svůj nárok, v žalobě mimo jiné uvedla, že některé z věcí, jejichž vyloučení z exekuce se domáhá, získala darem od prarodičů. Jedná se např. o tři obrazy sepsané pod položkou č. [hodnota] soupisu - [Anonymizováno] obrazy sepsané pod položkou č. [hodnota] soupisu – [adresa], položka č. [hodnota] soupisu – Vitrína s porcelánem, položka č. [hodnota] soupisu – [Anonymizováno]), položka č. [hodnota] soupisu – [právnická osoba] ([Anonymizováno]). K prokázání vlastnického práva žalobkyně c) v žalobě neoznačila darovací smlouvu uzavřenou dne 1. 6. 2016, kterou měla od žalobců a) a b) jako svých rodičů všechny věci, jejichž vyloučení z exekuce se domáhá, nabýt. K prokázání svého vlastnického práva v žalobě označila nájemní smlouvu ze dne 1. 7. 2016, kterou měla opět všechny movité věci pojaté do soupisu, jejichž vyloučení z exekuce se v tomto řízení domáhá, pronajmout svým rodičům, žalobcům a) a b). Zatímco v návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu ze dne 7. 2. 2023 podaným soudnímu exekutorovi odkaz na darovací smlouvu ze dne 1. 6. 2016 uvedla, v žalobě tomu tak nebylo, přestože si jako osoba zastoupená advokátem musela být nepochybně vědoma, že nájemní smlouva vlastnické právo neprokazuje a nemůže být důvodem pro vyhovění žalobě.

14. Ze smlouvy o nájmu movitých věcí má pak odvolací soud za zjištěné, že ta byla uzavřena dne 1. 7. 2016 mezi pronajímatelem žalobkyní c) a nájemci žalobci a) a b). Dne 1. 2. 2023 účastníci této smlouvy uznali své podpisy na smlouvě za vlastní. Předmětem této nájemní smlouvy je pronájem v příloze uvedených movitých věcí pronajímatelem nájemcům, počínaje dnem 1. 7. 2016 do 31. 12. 2036 za nájemné ve výši 2 000 Kč ročně. V příloze č. [hodnota] nazvané jako soupis movitých věcí je pak označeno celkem [hodnota] movitých věcí, které jsou předmětem nájmu, přílohu č. [hodnota] této smlouvy tvoří fotodokumentace.

15. Z darovací smlouvy ze dne 1. 6. 2016 odvolací soud zjistil, že ta byla uzavřena mezi žalobci a) a b) jako dárci a žalovanou c) jako obdarovanou. Předmětem této smlouvy je darování movitých věcí specifikovaných v příloze č. [hodnota] darovací smlouvy dárci obdarované, příloha č. [hodnota] obsahuje fotodokumentaci darovaných věcí v době daru. Na rozdíl od nájemní smlouvy, tato smlouva ověřené podpisy účastníků smlouvy neobsahuje.

16. Dle ustanovení § 267 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

17. Dle ustanovení § 565 o. z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

18. K tomu, aby žalobě žalobkyně c) mohlo být vyhověno, bylo na žalobkyni c), aby prokázala, že disponuje právem, které nepřipouští výkon rozhodnutí, v tomto případě, s ohledem na jí tvrzené skutečnosti, aby prokázala, že jí k předmětným movitým věcem, jejichž vyloučení z exekuce se domáhá, svědčí právo vlastnické. Žalobkyně tuto skutečnost prokazovala navrženými důkazy, nejprve nájemní smlouvou (která ovšem není způsobilá vlastnické právo žalobkyně c) prokázat, jak uvedeno výše), dále výslechem žalobců a) a b), výslechem svědků [tituly před jménem] [adresa] (jejich syna, povinného) a jeho bývalé manželky [tituly před jménem] [jméno FO] a po poučení soudem též darovací smlouvou ze dne 1. 6. 2016, která je stejně jako smlouva o nájmu ze dne 1. 7. 2016 soukromou listinou, jejíž pravost a správnost žalovaný popřel.

19. Bylo tak na žalobkyni c), aby pokud se dovolává tohoto pro ni zásadního důkazu, darovací smlouvy, prokázala její pravost a správnost.

20. Přitom již judikatura vztahující se k dříve platnému obč. zák. dovozovala, že v případě, kdy účastník popře pravost, resp. správnost soukromé listiny, pak platí, že účastníka, který tuto smlouvu předložil k důkazu, stíhá důkazní povinnost a břemeno důkazní. Tento účastník tedy nese procesně nepříznivé následky toho, že se v řízení nepodaří prokázat pravost či správnost soukromé listiny (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 1031/96). V dalším rozsudku sp. zn. 22 Cdo 617/99 pak Nejvyšší soud vyslovil, že u soukromých listin je třeba rozeznávat jejich pravost (tedy skutečnost, že soukromá listina pochází od toho, kdo je v ní uveden jako vystavitel) a správnost (pravdivost).

21. Pokud odvolací soud hodnotí tvrzení žalobkyně c) ohledně jejího vlastnického práva k předmětným věcem, zejména s přihlédnutím ke způsobu jejich nabytí, s žalobkyní c) předloženým důkazem darovací smlouvou ze dne 1. 6. 2016, tak zde spatřuje naprosto zásadní rozpor. Zatímco v žalobě žalobkyně uvádí, že některé z movitých věcí, jejichž vyloučení z exekuce se v tomto řízení domáhá, nabyla od svých prarodičů, tak darovací smlouva osvědčuje, že i tyto věci měla nabýt darovací smlouvou od svých rodičů. Tento zjevný protiklad v žalobních tvrzeních a darovací smlouvě pak s ohledem na ostatní okolnosti případu nemůže mít za následek, že darovací smlouva jako soukromá listina vlastnické právo žalobkyně c) k předmětným věcem prokazuje.

22. S ohledem na zájem na výsledku sporu v tomto řízení žalobců a) a b), stejně jako povinného [tituly před jménem] [adresa], pak jejich výpovědi musí být jednoznačně ve vztahu k tvrzenému vlastnickému právu žalobkyně c) k předmětným věcem hodnoceny jako nevěrohodné a opět jsou v rozporu s žalobními tvrzeními žalobkyně c) ohledně skutečnosti, jak některé z předmětných věcí tato nabyla.

23. Jestliže i odvolací soud vychází ze skutečností tvrzených žalobci, že žalobci a) a b) měli žalobkyni c) a povinnému [tituly před jménem] [adresa] v roce 2011 darovat předmětné nemovitosti, přičemž následně v roce 2016 měla žalobkyně c) prodat svůj díl na nemovitostech povinnému a žalobci a) a b) měli poté darovat vybavení domu žalobkyni c), které ta následně o měsíc později dne 1. 7. 2016 měla pronajmout za úplatu zpět žalobcům a) a b), tak tento konstrukt žalobců se skutečně jeví jako nevěrohodným a nepravděpodobným. Je naprosto nelogické proč by se od roku 2016 měly předmětné nemovitosti bez vybavení nacházet ve vlastnicí povinného [tituly před jménem] [adresa], přičemž samotné vybavení měla vlastnit žalobkyně c) již bez vlastnické vazby na nemovitosti a ta toto vybavení měla žalobcům a) a b) dlouhodobě za úplatu pronajmout. Takovéto uspořádání vztahů neodpovídá standardnímu fungování rodiny.

24. Výsledky dokazování neumožňují učinit závěr, že movité věci uvedené ve výroku III. rozsudku jsou ve vlastnictví žalobkyně c) a žalobě tak z tohoto důvodu nelze vyhovět.

25. Nepochybil-li soud prvního stupně ani ve výroku V. o náhradě nákladů v řízení mezi žalobkyní c) a žalovaným, tak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, s poukazem na výše uvedené, v jeho věcně správných výrocích potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

26. Pro úplnost musí odvolací soud uvést, že nepřehlédl, že v průběhu tohoto soudního řízení byl na majetek povinného [tituly před jménem] [adresa], po zjištění úpadku, prohlášen konkurs, a to usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2023, č. j. [spisová značka], když účinky konkursu nastaly dnem 20. 10. 2023.

27. Dle ustanovení § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v rozhodném znění (dále „i. z.“) účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Rozhodnutím o úpadku se přerušují soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170). Není-li dále stanoveno jinak, v těchto řízeních nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají rozhodnutí o úpadku.

28. Dle ustanovení § 140b i. z. nejde-li o řízení uvedená v § 140a, nelze v jiných soudních nebo rozhodčích řízeních po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, rozhodnout o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170); to neplatí, jde-li o pohledávky věřitelů na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem, pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka. K rozhodnutím vydaným v rozporu s tímto zákazem se v insolvenčním řízení nepřihlíží.

29. Dle ustanovení § 263 odst. 1 i. z. není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, přerušují se soudní a rozhodčí řízení, která se týkají majetkové podstaty, nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník, prohlášením konkursu. V těchto řízeních lze pokračovat jen za podmínek stanovených tímto zákonem; možnost postupovat podle ustanovení § 141a tím není dotčena.

30. Dle ustanovení § 225 odst. 1 i. z. osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.

31. Dle ustanovení § 159 odst. 1 písm. b) i. z. incidenčními spory jsou spory o vyloučení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty nebo o vydání výtěžku zpeněžení podle § 225 odst. 5.

32. Dle ustanovení § 160 odst. 1 i. z. incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby.

33. Úpadce, na něhož byl prohlášen konkurs, v exekučním řízení povinný [tituly před jménem] [adresa], není účastníkem tohoto soudního řízení, přičemž jak vyplynulo z provedeného dokazování odvolacím soudem, movité věci, jejichž vyškrtnutí z exekuce se žalobkyně c) domáhá, nebyly pojaty do soupisu majetkové podstaty. Advokát žalobkyně c) v průběhu odvolacího řízení současně odvolacímu soudu sdělil, že s insolvenčním správcem tuto otázku řešil a insolvenční správce nemá o tyto věci zájem.

34. Vylučovací žalobě předpokládané ustanovením § 159 i. z. lze přitom vyhovět za splnění několika předpokladů. Prvním a základním předpokladem úspěšnosti vylučovací žaloby je skutečnost, že označený majetek byl insolvenčním správcem příslušného dlužníka vskutku pojat do majetkové podstaty.

35. V projednávané věci má odvolací soud za prokázané, že movité věci, jejichž vyloučení z exekuce se žalobkyně c) v tomto řízení domáhá, nejsou majetkem sepsaným do soupisu majetkové podstaty dlužníka, insolvenční správce nemá zájem tento majetek do majetkové podstaty sepsat.

36. Za této procesní situace, i s přihlédnutím k tomu, že povinný [tituly před jménem] [adresa] není účastníkem tohoto řízení, má odvolací soud za to, že výše citovaná ustanovení insolvenčního zákona mu nebrání v tomto občanském soudním řízení o uplatněném nároku žalobkyně c) meritorně rozhodnout, což stejně jako soud prvního stupně učinil.

37. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému náklady nevznikly.