o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 7. 12. 2023, č. j. 10 C 175/2023-53

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 684 075 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 684 075 Kč od 7. 2. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku a výrokem II. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 85 556,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání. Neuznává nárok žalobkyně na zaplacení ceny díla, když nebylo prokázáno znění smlouvy o dílo a její obsah nebyl tvrzen ani v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Nedošlo k předložení žádné smlouvy o dílo. Vytkl soudu prvního stupně, že neprovedl posouzení souladu dohody o narovnání s původním závazkem, jakož i s dobrými mravy a že nebyl naplněn účel dohody o narovnání, když její uzavření slouží především k tomu, aby se předešlo dalším sporům. Tento účel nebyl naplněn, když dohoda byla uzavřena až po zahájení řízení. Dále se soud prvního stupně důkladně nezabýval okolnostmi vzniku, uzavření a platností předmětné dohody. Neobstojí dle něj ani závěr, že by jednotlivými platbami na fakturu došlo k uznání zbytku dluhu, když soud prvního stupně v rozsudku neuvádí, z jakých dalších okolností lze usoudit, že tímto plněním měl žalovaný uznat zbytek dluhu. Nakonec žalovaný soudu prvního stupně vytkl vady řízení. Jednak, že s podanou námitkou podjatosti soudce naložil v rozporu s o. s. ř., když ji nepředložil svému nadřízenému soudu, aby o ní rozhodl (§ 15b odst. 1 o. s. ř.) a dále, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, když nebylo vyhověno jeho včasné a důvodné žádosti o odročení jednání a soud tak postupoval v rozporu s § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Žalovaný nikdy nerozporoval fakturu vystavenou žalobkyní jako zhotovitelkou stavebních prací, na fakturu zaplatil celkem 850 000 Kč (jednotlivými postupnými platbami). Smlouva o dílo byla uzavřena ústně a mezi účastníky byly sjednány její podstatné náležitosti. Jelikož cena díla nebyla uhrazena celá, byl podán návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V návaznosti na zahájené řízení byla uzavřena dohoda o narovnání, v níž žalovaný akceptoval existenci smlouvy o dílo i nárok žalobkyně na uhrazení zůstatku ceny díla (dílo bylo specifikováno odkazem na příslušnou fakturu) a byl srozuměn s tím, že ve věci je již vedeno soudní řízení. Soud prvního stupně měl ke zjištění skutkového stavu k dispozici fakturu, dohodu o narovnání a výpis z účtu s částí plateb žalovaného zaplacených v roce 2022 na předmětnou fakturu (platby označeny číslem faktury). Pro přehled žalobkyně zrekapitulovala, že žalovaný na závazek uhradil dne 9. 12. 2020 částku 400 000 Kč, dne 3. 6. 2021 částku 200 000 Kč, dne 10. 3. 2022 částku 100 000 Kč, dne 3. 6. 2022 částku 100 000 Kč, dne 6. 10. 2022 částku 50 000 Kč, dne 1. 11. 2022 částku 50 000 Kč, celkem 900 000 Kč. Po zahájení soudního řízení dne 6. 2. 2023 a uzavření dohody o narovnání dne 15. 2. 2023 byla dne 6. 4. 2023 žalovaným uhrazena ještě částka 50 000 Kč.

4. Vzhledem k tomu, že žalovaný dne 6. 4. 2023 zaplatil žalobkyni na fakturu 50 000 Kč, vzala žalobkyně po zahájení odvolacího jednání žalobu zpět co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 684 075 Kč od 7. 2. 2020 do 31. 10. 2020 představující částku 50 000 Kč, s čímž žalovaný vyslovil souhlas a Krajský soud v Praze jako soud odvolací v souladu s § 222a odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. pro úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 684 075 Kč od 7. 2. 2020 do 31. 10. 2020 zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil.

5. Následně odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. ve zbývajícím rozsahu výroku I. a závislém nákladovém výroku II. podle § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně podala dne 6. 2. 2023 návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 734 075 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 7. 2. 2020 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že mezi účastníky byla ústně uzavřena smlouva o dílo, na základě které žalobkyně provedla pro žalovaného stavební práce, které byly vyspecifikovány ve faktuře, a to za cenu díla, která byla danou fakturou vyúčtována. Žalovaný na tuto fakturu žalobkyni zaplatil postupně 850 000 Kč, zbytek neuhradil, nereklamoval vady díla. Následně žalobkyně doplnila, že mezi účastníky byla dne 15. 2. 2023 uzavřena dohoda o narovnání, na základě níž měl žalovaný uhradit 684 075 Kč. Žalobkyně proto vzala zpět žalobu co do částky 50 000 Kč včetně příslušného úroku z prodlení z této částky od 7. 2. 2020 do zaplacení a soud prvního stupně řízení částečně zastavil (§ 96 odst. 2 věta první o. s. ř.).

7. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s tím, že žalobkyně neprokázala úplné znění původně ústně uzavřené smlouvy o dílo. Současně však uvedl, že předmětnou fakturu ve větší části již uhradil a byla zaplacena i další část.

8. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami z nichž učinil následující skutkový závěr. Žalobkyně na základě faktury - daňového dokladu č. [číslo faktury] ze dne 15. 1. 2020 znějící celkem na 1 584 075 Kč se splatností do 6. 2. 2020 vyúčtovala žalovanému podle dohody stavební práce na objektu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [adresa]. Dle specifikace ve faktuře uvedené včetně množstevních údajů se jednalo o pronájem brousící techniky v částce 99 360 Kč, betonová mazanina v částce 132 300 Kč, pokládka keramzit betonu v částce 147 645 Kč, vyrovnání povrchu pavlačí a balkónu v částce 130 275 Kč, lepidlo pro vyrovnávku v částce 61 200 Kč, D+M hydroizolace v částce 277 920 Kč, lišta okapová AL šedá v částce 84 000 Kč a D+M dlažby rako taurus v částce 651 375 Kč (faktura na č. l. 14 spisu). Dle výpisu z účtu žalovaný na uvedenou vystavenou fakturu zaplatil dílčí platby dne 1. 11. 2022 v částce 50 000 Kč, dne 6. 10. 2022 v částce 50 000 Kč, dne 3. 6. 2022 v částce 100 000 Kč a dne 10. 3. 2022 v částce 100 000 Kč (příchozí tuzemské, zahraniční a [Anonymizováno] platby na č. l. 14 p. v.). Žalovaný v reakci na vedené soudní řízení v této věci dne 15. 2. 2023 vlastnoručně podepsal dohodu o narovnání s žalobkyní, jejíž podpis je datován k 8. 2. 2023. Podle obsahu uvedené dohody žalovaný sporoval výši příslušenství žalobou uplatněného nároku, přičemž předmětem dohody účastníků bylo vyřešit daný spor mimosoudně a umožnit žalovanému zaplacení dluhu v dodatečné lhůtě. Proto se účastníci dohodli na narovnání svých veškerých vzájemných práv a závazků z uzavřené smlouvy o dílo tak, že se nahrazují závazkem novým, podle kterého se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 684 075 Kč nejpozději do 31. 3. 2023 a náhradu dosavadních nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem ve výši 27 492 Kč nejpozději do 1. 4. 2023. Jen v případě včasného uhrazení těchto závazků by žalovaný nebyl povinen uhradit žalobkyni též příslušenství pohledávky, resp. částku odpovídající zákonnému úroku prodlení ve výši 10 % ročně z částky 648 075 Kč od 7. 2. 2020 do zaplacení (dohoda o narovnání na č. l. 24 spisu). Žalovaný žalobou uplatněnou pohledávku neuhradil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by tak učinil nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

9. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Dospěl k závěru, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah ze smlouvy o dílo podle § 2586 odst. 1 o. z., z něhož žalobkyni vzniklo právo na zaplacení ceny díla. Žalovaný zaplatil dluh zčásti dílčími platbami, celkem ve výši 900 000 Kč, čímž dle soudu prvního stupně došlo ke konkludentnímu uznání dluhu ve zbývajícím rozsahu podle § 2054 odst. 2 o. z. Na základě dohody o narovnání došlo ke změně obsahu závazku ve smyslu § 1903 odst. 1 věty první o. z. a jelikož žalovaný neuhradil sjednanou částku v nově sjednané lhůtě, soud prvního stupně kromě této částky žalobkyni přiznal též úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. s tím, že žalobkyně byla ve věci neúspěšná jen v nepatrné části.

10. Pokud jde o namítané procesní vady, odvolací soud uvádí, že v postupu soudu prvního stupně žádné zmatečnostní ani jiné vady mající z následek nesprávné rozhodnutí ve věci nezjistil a důvod pro zrušení rozsudku podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak neshledal.

11. Ve vztahu k postupu soudce ohledně námitky o jeho podjatosti žalovaný uvedl, že soudce je vyloučen z projednání a rozhodnutí této věci, neboť má k této věci nebo účastníkům poměr spočívající v tom, že v minulosti rozhodoval jiné spory žalobkyně, dále že žádné rozhodnutí soudce o námitce podle § 15b odst. 2 o. s. ř. neobdržel a že v napadeném rozsudku absentuje odůvodnění, které by směřovalo k osobě soudce. Současně mělo být porušeno právo žalovaného na spravedlivý proces, pokud soudce nenaložil s námitkou podjatosti podle § 15b odst. 1 o. s. ř.

12. Žalovaný dva dny před nařízeným jednáním (7. 12. 2023) vznesl námitku podjatosti rozhodujícího soudce Mgr. Oldřicha Kajzra (5. 12. 2023) s odůvodněním, že lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti, protože v minulosti již rozhodoval jiné spory žalobkyně. Tento důvod však nespadá do okruhu okolností, jež pro případné vyloučení soudce předpokládá § 14 o. s. ř., naopak v odstavci 4 výslovně uvádí, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v rozhodování soudce v jiných věcech. Za situace, kdy tato zjevně nedůvodná námitka podjatosti byla učiněna krátce před jednáním, při němž byla věc rozhodnuta, soudce postupoval zcela v intencích ustanovení § 15b odst. 2 o. s. ř., když námitku pojatosti nepředložil k rozhodnutí nadřízenému soudu a přistoupil k rozhodnutí ve věci. O námitce podjatosti pak rozhoduje až odvolací soud, pokud je ve věci podáno odvolání a v něm je jako odvolací důvod uplatněno, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce. Tento odvolací důvod žalovaného nebyl shledán odvolacím soudem opodstatněným. Soudce je vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti (§ 14 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodující soudce nesdělil, že by tu byly okolnosti, které by odůvodňovaly jeho vyloučení z projednání a rozhodnutí věci a pokud žalovaný jako důvod pochybností o podjatosti soudce uváděl, že tento rozhodoval jiné spory žalobkyně, pak § 14 odst. 4 o. s. ř. jasně konstatuje, že tato okolnost důvodem pro vyloučení soudce z rozhodnutí věci není a nezakládá tak poměr soudce k věci, k účastníkům či zástupcům účastníků. Pokud žalovaný namítal, že mu nebylo doručeno rozhodnutí o námitce podjatosti, pak odvolací soud pro úplnost vysvětluje, že soud prvního stupně o námitce podjatosti nerozhodoval, v odůvodnění napadeného rozsudku pouze uvedl, že postupoval podle § 15b odst. 2 o. s. ř. a, aniž by námitku podjatosti předložil k rozhodnutí nadřízenému soudu, ve věci samé rozhodl. Žalovaný tak nemohl obdržet žádné rozhodnutí o podané námitce podjatosti.

13. Jako důvodnou neshledal odvolací soud ani námitku, že soud prvního stupně ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, aniž k tomu byly splněny podmínky ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. Soud prvního stupně odročil jednání nařízené na 31. 8. 2023 na žádost zástupce žalovaného z důvodu plánované dovolené na 21. 9. 2023. Šest dnů před tímto jednáním žalovaný prostřednictvím svého zástupce podal zjevně nedůvodnou námitku věcné nepříslušnosti a vynutil si tak odročení jednání. Další jednání bylo dne 17. 10. 2023 nařízeno (po rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o námitce věcné nepříslušnosti) na 5. 12. 2023 a následně, po žádosti zástupce žalobkyně obratem podané, posunuto na 7. 12. 2023. Předvolání k jednání na 7. 12. 2023 zástupce žalovaného obdržel 24. 10. 2023, žádné překážky pro konání jednání obratem soudu nesdělil. Až 28. 11. 2023 požádal o odročení jednání s tím, že hlavní zpracovatel (vedlejší zpracovatel uveden nebyl) má v době nařízeného jednání podstoupit stomatologický zákrok. K tomu přiložil kartičku stomatologa [tituly před jménem] [jméno FO] o tom, že příští návštěva se má konat 7. 2. ve 12,45 hod. Z kartičky přitom nevyplývalo, kdo je pacientem, zda byla návštěva dlouhodobě plánovaná či nikoliv, aby bylo možno posoudit, zda bylo o odročení požádáno nejdříve, jak to bylo možné. Za těchto okolností, a v kontextu s předchozí obstrukční námitkou věcné nepříslušnosti, ani odvolací soud neměl za to, že by byla soudu předložena včasná a co do důležitosti důvodu řádně doložená žádost o odročení. Žalovaný se z jednání neomluvil. Podmínky pro to, aby soud prvního stupně jednal v nepřítomnosti žalovaného a jeho zástupce, upravené v § 101 odst. 3 o. s. ř., proto byly splněny.

14. Z hlediska závěru o skutkovém stavu věci lze uvést, že podle obsahu spisu skutková zjištění soudu prvního stupně odpovídají provedenému dokazování a podle názoru odvolacího soudu jsou jednoznačně správná a dostatečná pro právní posouzení. Pro stručnost odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3450/2011). Nad rámec bylo z vyjádření žalobkyně k odvolání zjištěno, že na fakturu bylo do podání žaloby uhrazeno 900 000 Kč (dne 9. 12. 2020 částka 400 000 Kč, dne 3. 6. 2021 částka 200 000 Kč, dne 10. 3. 2022 částka 100 000 Kč, dne 3. 6. 2022 částka 100 000 Kč, dne 6. 10. 2022 částka 50 000 Kč, dne 1. 11. 2022 částka 50 000 Kč) a po zahájení řízení dne 6. 2. 2023 a uzavření dohody o narovnání dne 15. 2. 2023 bylo dne 6. 4. 2023 uhrazeno žalovaným 50 000 Kč.

15. Pokud žalovaný namítal, že nebyla v řízení předložena žádná smlouva o díla, pak ani nemohla být vzhledem k tomu, že bylo tvrzeno, že smlouva o dílo byla uzavřena ústně, nikoliv písemně. Odvolací soud nesouhlasí ani s tím, že by v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebylo tvrzeno, jaká ustanovení smlouva o dílo obsahovala. Soudní praxe se ustálila v závěru, že v žalobě lze vylíčit rozhodující skutečnosti i odkazem na listinu, kterou žalující strana k žalobě připojí, což byl i daný případ, když žalobkyně v návrhu tvrdila, že smlouva o dílo byla mezi účastníky uzavřena v ústní formě s tím, že rozsah a cena díla jsou specifikovány ve faktuře, která byla k návrhu připojena.

16. Podle § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

17. Podle § 1903 odst. 1 věta první o. z. dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné.

18. Soud prvního stupně správně věc posoudil po právní stránce na základě shora citovaných zákonných ustanovení. Správně uzavřel, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah na základě smlouvy o dílo, jehož obsah se později změnil na základě dohody o narovnání, která je novým zavazovacím důvodem. V rámci tohoto změněného závazku vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 684 075 Kč do 31. 3. 2023 s tím, že v případě včasného uhrazení by žalovaný nebyl povinen uhradit žalobkyni též příslušenství pohledávky, resp. částku odpovídající zákonnému úroku prodlení ve výši 10 % ročně z částky 648 075 Kč od 7. 2. 2020 do zaplacení. Jelikož žalovaný pohledávku z dohody o narovnání ve sjednané lhůtě neuhradil, soud prvního stupně žalobkyni správně přiznal kromě předmětné pohledávky i úrok z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše odpovídala nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud žalovaný po zahájení řízení uhradil na závazek částku 50 000 Kč, pak vzhledem k tomu, že závazkový vztah vznikl mezi podnikateli, byla tato částka v souladu s § 1932 odst. 1 o. z. ve znění účinném v době uzavření dohody o narovnání (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 192/2021 Sb.) započtena na úrok z prodlení a žaloba byla ohledně příslušného úroku z prodlení vzata zpět a řízení v tomto rozsahu zastaveno.

19. Ohledně námitky, že obsah ústní smlouvy o dílo nebyl prokázán, odvolací soud uvádí, že sám žalovaný tvrdil, že zde existoval dluh vyčíslený v předmětné faktuře, který ve větší části uhradil a existenci závazku navíc potvrdil i v dohodě o narovnání. V judikatuře byl k dohodě o narovnání přijat závěr, že strany si upraví práva a povinnosti, která jsou mezi nimi sporná nebo pochybná (subjektivně nemusí být sporná či pochybná pro jiného či ve skutečnosti); sporností práv a povinností ve smyslu § 1903 o. z. se však nemíní soudní spory, nýbrž rozdílný názor na otázku existence, platnosti závazku, jeho kauzy či obsahu (co, popř. v jakém rozsahu, má být plněno, kdy apod.). Podmínkou platnosti dohody o narovnání proto není existence původního (narovnávaného) právního vztahu mezi účastníky dohody (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1720/2019 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2020). Odvolací soud proto nerozumí argumentaci žalovaného, že nedošlo k posouzení souladu dohody o narovnání s původním závazkem, když žalovaný v dohodě otázku existence či platnosti závazku ze smlouvy o dílo vůbec nesporuje a podpisem dohody naopak existenci závazku potvrzuje. Jak bylo uvedeno shora, sporností subjektivních práv a povinností se nemíní soudní spory, proto námitka o nenaplnění účelu institutu narovnání rovněž neobstojí. Navíc účastníci jasně v dohodě o narovnání deklarovali, že jejím účelem je odstranit již existující soudní spor. Jelikož ze strany žalovaného nebyly popisovány žádné skutkové okolnosti, z nichž by plynulo, že účastníci jednali při uzavírání smlouvy o dílo či dohody o narovnání v rozporu s dobrými mravy a takové okolnosti nevyšly najevo ani v řízení, soud prvního stupně neměl důvod kontraktační jednání účastníků či obsah jejich právních jednání z tohoto pohledu posuzovat. Občanské soudní řízení není založeno na zásadě vyšetřovací, proto výtka, že soud prvního stupně se měl „důkladně zabývat okolnostmi vzniku, uzavření a platností předmětné dohody“, není důvodná. Byl to především žalovaný, který si měl splnit svoji procesní povinnost uloženou v § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a pokud měl za to, že zde jsou okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit důvod neplatnosti dohody, tyto tvrdit.

20. Na základě shora vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající části výroku I. podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 věta první a druhá o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně z procesního hlediska zavinila, že řízení bylo zčásti zastaveno, zčásti však zpětvzetí žaloby zavinil sám žalovaný, který část uplatněné pohledávky zaplatil po zahájení řízení a ve zbývajícím rozsahu byla žalobkyně úspěšná. Jelikož žalobkyně zavinila zastavení řízení jen v nepatrné části (do úvahy vzata jistina i příslušenství), odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni vznikly náklady v souvislosti se zastoupením advokátem v celkové výši 84 556,50 Kč sestávající ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, doplnění žaloby ze dne 24. 7. 2023) po 11 260 Kč (tarifní hodnota 734 075 Kč dle § 8 odst. 1, § 7 bod 6. advokátního tarifu), z jednoho úkonu právní služby (účast při jednání) ve výši 11 060 Kč (tarifní hodnota 684 075 Kč dle § 8 odst. 1, § 7 bod 6. advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů po 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu - 1 200 Kč, z náhrady za promeškaný čas jízdou k soudu a zpět 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu - 400 Kč, z náhrady za 21 % DPH ve výši 9 752,40 Kč a ze zaplaceného soudního poplatku za návrh ve výši 29 364 Kč sníženého na 28 364 Kč v důsledku částečného zpětvzetí žaloby před prvním jednáním (§ 10 odst. 3 věta druhá zákona č. 549/1991 Sb.). Náhrada cestovních výdajů nebyla přiznána vzhledem k tomu, že nebyl doložen technický průkaz použitého vozidla.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., za situace, kdy účastníci zavinili částečné zastavení řízení (žalovaný zaplatil část pohledávky po zahájení řízení, žalobkyně však vzala žalobu v tomto rozsahu zpět až v odvolacím řízení) a kdy ve zbývajícím rozsahu byla žalobkyně v odvolacím řízení úspěšná. Náleží jí tak podle § 142 odst. 3 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů této fáze řízení. Žalobkyni vznikly náklady v souvislosti se zastoupením advokátem v celkové výši 27 491 Kč sestávající ze dvou úkonu právní služby (vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání) po 11 060 Kč (tarifní hodnota 684 075 Kč dle § 8 odst. 1, § 7 bod 6. advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů po 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu - 600 Kč a z náhrady za 21 % DPH ve výši 4 771 Kč.

23. Náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.