o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 10. 12. 2021, č. j. 13 C 18/2021 – 62

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 57 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 57 800 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dalším výrokem (II.) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 32 668,10 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná. V odvolání namítá, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, žalovaná nesouhlasí s tím, že by předmětné pozemky užívala bez právního důvodu a byla tak povinna hradit žalobkyni náhradu za jejich užívání. Žalovaná nerozporuje skutečnost, že pozemek parc. [číslo] část pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí] užívá, a to zejména tak, že na těchto pozemcích provozuje čistírnu odpadních vod. K těmto pozemkům však žalované svědčí služebnost užívacího práva, spočívající v právu vlastníka předmětné čistírny odpadních vod, ať už osobně, či prostřednictvím svých oprávněných zástupců, zaměstnanců nebo jím pověřených osob, zatížené pozemky užívat, na zatížených pozemcích se zdržovat, provozovat zde čistírnu odpadních vod, spravovat ji a udržovat, vjíždět na zatížené pozemky motorovými a nemotorovými vozidly, po zatížených pozemcích chodit, v nezbytném rozsahu na nich parkovat motorovými vozidly, a to v rozsahu umístění čistírny odpadních vod. Žalovaná nabyla čistírnu odpadních vod do svého výlučného vlastnictví originárně výstavbou (zhotovením), přičemž stavba čistírny odpadních vod byla povolena rozhodnutím ze dne [datum] a dokončena v roce 1990 s tím, že byl zahájen předčasný zkušební provoz. Čistírna odpadních vod, která se nachází na pozemcích žalobkyně, je pro žalovanou nezbytná k uspokojování veřejných potřeb, které žalovaná zajišťuje. Trvalé užívání čistírny odpadních vod a schválení předloženého provozního řádu čistírny odpadních vod bylo učiněno rozhodnutím ze dne [datum], a to na dobu 5 let od nabytí právní moci rozhodnutí. Čistírna odpadních vod byla rekonstruována, po její rekonstrukci bylo dne [datum] vydáno povolení k jejímu prozatímnímu užívání ke zkušebnímu provozu na dobu do [datum]. Žalovaná má za to, že v daném případě jako vlastník čistírny odpadních vod vydržela věcné břemeno, resp. služebnost užívání pozemků za účelem provozu a správy čistírny odpadních vod, a to v rozsahu odpovídajícím umístění stavby čistírny odpadních vod. Žalovaná pozemky užívá po dobu více než 30 let, přičemž její držba užívacího práva odpovídá služebnosti, držba je řádná, poctivá a pravá. V doplnění odvolání pak žalovaná uvedla, že jí svědčí zákonné věcné břemeno dle ustanovení § 59a vodního zákona, dle tohoto ustanovení má žalobkyně právo pouze na jednorázovou náhradu, ta se jí však promlčela. Žalovaná tak navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila s tím, že odvolání žalované je pokusem prolomit zákonnou koncentraci řízení a pokusem opožděně splnit své povinnosti tvrzení a důkazní. Žalovaná nerespektuje své procesní povinnosti a tyto se snaží splnit namísto řádných podání, přednesů a reakcí na zákonná poučení před soudem prvního stupně, až v odvolacím řízení. Tvrzení žalované o tom, že údajně vydržela věcné břemeno, služebnost užívání, jsou v rozporu s jejími dřívějšími tvrzeními, dle nichž právní titul k užívání pozemků nemá, a proto jej navrhovala zřídit rozsudkem. Pokud žalovaná v minulosti podala k soudu žalobu na zřízení věcného břemene, resp. služebnosti užívacího práva, je zřejmé, že nemohla a nemůže být v dobré víře ohledně tvrzené držby užívacího práva. [jméno] v roce 2020 žádala užívací titul zřídit konstitutivním soudním rozhodnutím. Pokud se žalobkyně v minulosti domáhala finanční náhrady za bezdůvodné obohacení, spočívající v užívání jejích pozemků žalovanou bez právního důvodu, tak v těchto věcech již byla vydána řada pravomocných rozhodnutí. Žalobkyně tak navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věta prvá o. s. ř. v celém rozsahu, dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobkyně se žalobou podanou k soudu prvního stupně dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 57 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že je výlučným vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. č. st. 49 v katastrálním území Tursko, které zcela, resp. částečně, užívá žalovaná tak, že na těchto pozemcích provozuje čistírnu odpadních vod, aniž by k tomu měla právní důvod a aniž by žalobkyni za užívání pozemků poskytovala jakoukoliv finanční náhradu. Dle znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], aktualizovaného dodatkem [číslo] ze dne [datum], za dobu od [datum] do [datum] náleží žalobkyni bezdůvodné obohacení právě v částce 57 800 Kč. Přestože byla žalovaná k úhradě svého dluhu žalobkyní vyzvána předžalobní upomínkou, dluh neuhradila a žalobkyni tak nezbývá, než se svých nároků domoci soudní cestou.

6. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že pozemky žalobkyně užívá, nicméně tak činí pouze z toho důvodu, aby mohla poskytovat veřejnosti základní služby, jako je právě provozování čistírny odpadních vod. Letitým užíváním pozemků žalobkyně žalovaná v dobré víře vydržela věcné břemeno, resp. služebnost užívacího práva k pozemkům žalobkyně. Stavba čistírny odpadních vod probíhala v souladu s veřejnoprávními předpisy, žalovaná měla veškerá stavební povolení a právě z tohoto důvodu se mohla oprávněně domnívat, že jí náleží služebnost užívacího práva.

7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] parc. č. st. [anonymizováno], nemovitostí zapsaných pro obec a [katastrální uzemí], na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce].

8. Současně bylo soudem prvního stupně zjištěno, že žalovaná zcela užívá pozemek parc. [číslo] o výměře 2 288 m2 a část pozemku parc. č. st. [anonymizováno] o výměře 95 m2 tak, že na těchto pozemcích ve vlastnictví žalobkyně provozuje čistírnu odpadních vod a takto jí provozovala i v roce 2020.

9. Žalobkyně nabyla předmětné pozemky darovacími smlouvami ze dne [datum].

10. Ze shodných tvrzení účastníků řízení pak soud prvního stupně učinil též skutkové zjištění, že čistírna odpadních vod byla dobudována v roce 2010.

11. Ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného znalcem [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum] a z dodatku [číslo] k tomuto znaleckému posudku ze dne [datum], bylo zjištěno, že roční nájemné za rok 2020 za pozemky v dotčených výměrách by činilo částku 57 800 Kč.

12. Z výzvy k vydání finanční náhrady za bezdůvodné obohacení, výzvy k plnění ze dne [datum], soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celkové částky 71 642,40 Kč, zahrnující jak bezdůvodné obohacení, tak vzniklou náhradu nákladů advokáta žalobkyně, ve lhůtě do [datum].

13. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná užívala pozemky žalobkyně, resp. jejich část i v roce 2020 tak, že na nich měla umístěnu čistírnu odpadních vod, kterou provozuje.

14. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. a vzhledem k tomu, že žalované vzniká prospěch v podobě výkonu práva užívání pozemku žalobkyně bez jakéhokoliv právního důvodu, žalobě zcela vyhověl.

15. S námitkou žalované, že vydržela věcné břemeno dlouhodobým umístěním čistírny odpadních vod na pozemcích žalobkyně a jejím užíváním, se neztotožnil, neboť žalovaná neoznačila žádný, byť putativní, titul, na základě kterého by mohla odvozovat a vykonávat právo odpovídající věcnému břemeni.

16. Jestliže soud prvního stupně žalobě vyhověl, rozhodl správně.

17. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, tak odvolací soud zcela odkazuje na důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně, popsané v odůvodnění napadeného rozsudku.

18. I odvolací soud má tak za prokázané, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. č. st. [anonymizováno], nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí], u [stát. instituce], [stát. instituce]. Zatímco pozemek parc. [číslo] má evidovanou výměru 2 290 m2 (v minulosti to bylo 2 288 m2), tak pozemek parc. [číslo] má výměru 3 689 m2.

19. Ze shodných tvrzení účastníků má současně odvolací soud za prokázané, že pozemek parc. [číslo] v celé jeho výměře užívá žalovaná, která má na něm umístěnu čistírnu odpadních vod, pozemek parc. č. st. [anonymizováno] pak užívá žalovaná v rozsahu 95 m2, v této výměře má na dotčeném pozemku umístěnu opět čistírnu odpadních vod. Tuto skutečnost prokazuje znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení], znalce v oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí a nemovitostí památkového charakteru, stavebnictví – stavební odvětví různá, ze [datum] a shodná tvrzení účastníků, kteří rozsah užívání pozemků žalobkyně žalovanou nijak nerozporovali. Celkem užívaná výměra pozemků žalobkyně žalovanou umístněním na těchto pozemcích, resp. jejich částech, čistírny odpadních vod, představuje 2 383 m2.

20. Z dodatku [číslo] k tomuto znaleckému posudku ze dne [datum] má odvolací soud za zjištěné, že pro rok 2020 by činilo nájemné z těchto pozemků, resp. jejich částí, zastavěných stavbou žalované částku 57 800 Kč.

21. Současně vzal odvolací soud za své skutkové zjištění, stejně jako soud prvního stupně, shodné tvrzení účastníků řízení, že předmětná čistírna odpadních vod byla dobudována v roce 2010.

22. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Dle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Judikatura dlouhodobě dovozuje, že povinnosti vlastníka pozemku strpět užívání předmětu jeho vlastnictví stavbou jiného vlastníka, zbudovanou na jeho pozemku, koresponduje povinnost vlastníka této stavby poskytnout mu za to náhradu. Nesplní-li vlastník stavby svou platební povinnost vůči vlastníku pozemku, obohacuje se na úkor vlastníka pozemku, neboť se jeho majetek nezmenšuje, ač by se tak v opačném případě nepochybně dělo. K obohacení vlastníka stavby tak dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, a to bez ohledu na způsob, jímž své vlastnické právo ke stavbě realizuje.

25. Z hlediska bezdůvodného obohacení pak není rozhodné, jak je užívací právo k příslušnému předmětu (zde cizímu pozemku) konzumováno, resp. do jaké míry je držba věci zhodnocována a zda obohacenému případně přináší zisk.

26. Výše uvedená skutková zjištění prokazují skutečnost, že žalovaná obec v rozhodné době vlastnila čistírnu odpadních vod, umístěnou bez odpovídajícího občanskoprávního titulu na žalobkyní vlastněných pozemcích parc. [číslo] parc. č. st. 49, čímž žalované vznikl prospěch v podobě výkonu práva užívání cizí věci (zastavěných pozemků), realizovaného bez jakéhokoliv právního důvodu a to bez ohledu na to, k jakým účelům a s jakým ziskem, či případně s jakými náklady, byla tato stavba žalovanou užívána. Žalované tak bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. vzniklo, a to na úkor žalobkyně.

27. Pokud pak jde o výši tohoto bezdůvodného obohacení vzniklého žalované na úkor žalobkyně v rozhodné době, které je předmětem tohoto sporu, tedy od [datum] do [datum], tak výše tohoto bezdůvodného obohacení, které již v průběhu odvolacího řízení nebylo zpochybňováno, představuje právě částku 57 800 Kč, která vychází z aktualizovaných závěrů shora popsaného znaleckého posudku, při nesporné výměře pozemků žalobkyně žalovanou užívanou umístěním čistírny odpadních vod na pozemcích žalobkyně.

28. Pokud pak žalovaná namítala, že právo odpovídající věcnému břemeni v minulosti vydržela dlouhodobým užíváním pozemků žalobkyně, tedy tím, že od roku 1986 předmětné pozemky užíval její právní předchůdce a následně je užívá žalovaná a že stavba čistírny odpadních vod byla řádně realizována na základě vydaných stavebních povolení a dalších rozhodnutí veřejného práva, tak zde odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a jeho závěr, že žalovaná pozemky žalobkyně, v rozsahu umístění na nich čistírny odpadních vod, vydržet nemohla.

29. Ačkoliv žalovaná ani netvrdila okamžik, kdy k vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni mělo dojít, tak s ohledem na skutková tvrzení, která zazněla v řízení před soudem prvního stupně, by nepochybně otázka vydržení věcného břemene byla zkoumána v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále„ obč. zák.“).

30. Dle ustanovení § 151o odst. 1 věta prvá a druhá obč. zák. věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. Právo odpovídající věcnému břemeni lze nabýt také výkonem práva (vydržením); ustanovení § 134 zde platí obdobně.

31. Dle ustanovení § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

32. Dle ustanovení § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

33. Jedním z předpokladů oprávněné držby je dobrá víra držitele, že mu v tomto případě právo odpovídající věcnému břemenu svědčí.

34. K naplnění dobré víry nestačí, když je právo k nemovitosti dlouhodobě vykonáváno. Takovýto výkon práva, odpovídající věcnému břemeni, musí být podložen důvodem opravňujícím k takovému přesvědčení, okolnostmi svědčícími o poctivosti nabytí výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni.

35. [obec] víra oprávněného držitele práva odpovídajícího věcnému břemeni musí být dána se zřetelem ke všem okolnostem a musí se tedy vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli, v tomto případě žalované, vzniknout právo odpovídající věcnému břemeni.

36. [jméno] žalovaná žádný, byť putativní titul, od kterého by odvíjela svou dobrou víru a přesvědčení o tom, že vykonává věcné břemeno jí tvrzené, neuvedla, takovýto titul ani neoznačila. Jestliže žalovaná ani domnělým titulem, od kterého by mohla odvozovat své právo užívat pozemky ve vlastnictví žalobkyně, jako právo odpovídající věcnému břemeni, nedisponuje, je její oprávněná držba vyloučena a je tak vyloučeno vydržení jí požadovaného věcného břemene výkonem práva dle ustanovení § 151o odst. 1 věta druhá obč. zák.

37. Pokud pak žalovaná ve svém odvolání tvrdila, že jí vzniklo dokonce zákonné věcné břemeno dle ustanovení § 59a zákona č. 254/2001 Sb., v platném znění, tak k tomuto tvrzení žalované nemohl odvolací soud přihlédnout, neboť se jedná o tvrzení vycházející z nové skutečnosti.

38. Účastníci řízení, resp. jejich advokáti, byli před skončením jednání, na kterém byl vyhlášen napadený rozsudek, poučeni o zákazu novot ve smyslu ustanovení § 119a odst. 1 o. s. ř., žalovaná žádná nová skutková tvrzení neuvedla, žádné další návrhy na doplnění dokazování neměla.

39. Za tohoto stavu tak odvolací soud vychází ze skutkového zjištění, že předmětná čistírna odpadních vod byla dobudována v roce 2010.

40. Dle ustanovení § 59a zákona č. 254/2001 Sb., v platném znění, jež nabylo účinnosti [datum], vlastník pozemku je povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho užívání.

41. Tvrdí-li nyní v odvolacím řízení žalovaná, že čistírna odpadních vod (která je vodním dílem) byla vybudována před 1. lednem 2002 a z tohoto důvodu jí náleží zákonné věcné břemeno a žalobkyně tak již nemá nárok na bezdůvodné obohacení, tak byť toto ustanovení je v poměru k obecným ustanovením o bezdůvodném obohacení v poměru speciality, tak tuto skutečnost již nemůže odvolací soud, s ohledem na zákaz novot, zohlednit, když vychází z toho skutkového zjištění, a tedy z tvrzené skutečnosti, že stavba čistírny odpadních vod byla dobudována v roce 2010.

42. Nepochybil-li soud prvního stupně ani v otázce příslušenství, požadovaného úroku z prodlení, který odpovídá jak skutkovým zjištěním týkajícím se splatnosti pohledávky žalobkyně do [datum], dle jejího dopisu ze dne [datum], tak ustanovení § 1970 o. z. a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a výši reposazby platné pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení žalované, stejně jako ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (zde odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění nákladového výroku v napadeném rozsudku), tak odvolací soud, s poukazem na výše uvedené, rozsudek soudu prvního stupně v jeho věcně správných výrocích potvrdil (§ 219 o. s. ř.), jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

43. Pro úplnost pak musí odvolací soud konstatovat, že toto jeho rozhodnutí je zcela v souladu s ostatními rozhodnutími stejných účastníků řízení, vydanými ve skutkově totožných či obdobných věcech.

44. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když i v odvolacím řízení měla žalobkyně plný úspěch.

45. Žalobkyni přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení představuje náklady jejího právního zastoupení, sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání u odvolacího soudu) po 3 420 Kč, dle § 11 odst. 1 písm. k ), g) a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a dvou režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu, a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění). Žalobkyni celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 9 002 Kč uložil odvolací soud žalované zaplatit v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).