o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 2. 2022, č. j. 6 C 5/2002 – 31

1. Rozsudkem pro uznání uvedeným v záhlaví uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci 18 549 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 11 739 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 6 810 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dalším výrokem (II.) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na náhradu nákladů řízení 2 252 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný. V odvolání namítá, že osobní automobil značky Mercedes [registrační značka] byl dne [datum] prodán, k čemuž jako důkaz zasílá přílohu, kupní smlouvu. Osobní automobil Cayenn [registrační značka] byl skutečně v jeho vlastnictví. Vzhledem k tomu, že si nebyl vědom neuzavřeného povinného ručení, tak částku ve výši 6 810 Kč na základě doručeného rozsudku Okresního soudu v Příbrami uhradil, nicméně tuto skutečnost si chce ještě ověřit u samotné [anonymizováno] pojistitelů.

3. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil tak, že jeho odvolání považuje za nedůvodné, ze strany žalovaného není vůbec vymezen důvod podání odvolání, napadený rozsudek je přitom rozsudkem pro uznání. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nevyjádřil přes výzvu soudu prvního stupně ve stanovené lhůtě, nastala fikce uznání uplatněného nároku. Žalobce ze strany žalovaného žádnou tvrzenou platbu ve vztahu k uplatňovaným nárokům neeviduje, žalovaný žalobci nedoložil žádný doklad o jejím zaplacení. Žalobce tak navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož

i řízení, které mu předcházelo v intencích ustanovení § 212 věta prvá o. s. ř. v celém rozsahu dle ustanovení § 212a odst. 4 a § 205b o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným k soudu prvního stupně dne [datum], domáhal po žalovaném zaplacení částky 18 549 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 739 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 6 810 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení, vše do 15 dnů ode dne doručení elektronického platebního rozkazu. Návrh odůvodnil tím, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti

z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., v platném znění. Žalobce zjistil, že osobní automobil [registrační značka] [VIN kód] je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný coby vlastník/provozovatel neměl ode dne [datum] do [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, čímž porušil zákonnou povinnost vozidlo pojistit. Žalobci tak vznikl nárok na příspěvek. Žalobce odeslal žalovanému výzvu dne [datum], splatnost příspěvku nastala dne [datum]. Žalobcem na tomto dílčím nároku požadovaná částka 11 739 Kč sestává ze základu příspěvku ve výši 11 439 Kč (123 dní kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem x denní sazba 93 Kč) a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Současně žalobce zjistil, že další osobní automobil [registrační značka] [VIN kód] je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, přičemž žalovaný coby vlastník/provozovatel neměl ani u tohoto vozidla ode dne [datum] do [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti, čímž opět porušil zákonnou povinnost vozidlo pojistit. Žalobci tak vznikl nárok na příspěvek. Žalobce odeslal žalovanému výzvu dne [datum], splatnost příspěvku nastala dne [datum]. Žalobcem na tomto druhém dílčím nároku požadovaná částka 6 810 Kč sestává ze základu příspěvku ve výši 6 510 Kč (70 dní kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem x denní sazba 93 Kč) a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nereagoval na výzvy k zaplacení příspěvku, na upomínky, včetně předžalobních upomínek, žalobci nezbývá, než se svých nároků domoci soudní cestou, přičemž kromě jistiny též požaduje příslušenství, úrok z prodlení.

6. Soud prvního stupně ve věci rozhodl dne [datum] elektronickým platebním rozkazem

č. j. EPR 283786/2021 – 5, kterým návrhu v celém rozsahu vyhověl. Výrokem II. elektronického platebního rozkazu žalovanému uložil pro případ, že bude podán odpor, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu písemně v listinné nebo elektronické podobě vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla spolu s elektronickým platebním rozkazem doručena. Současně žalovanému, pokud ten nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, uložil povinnost ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti ve věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalovaný byl též poučen, že pokud proti elektronickému platebnímu rozkazu podá včas odpor a bez vážného důvodu se ve věci samé písemně nevyjádří, ani ve stanovené lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován uznává, a soud proto ve věci rozhodne rozsudkem pro uznání.

7. Tento platební rozkaz byl doručen žalovanému do vlastních rukou dne [datum], žalovaný proti němu podal včas odpor s tím, že se jedná o neoprávněný úkon a veškeré důkazy

a písemnosti doloží ve lhůtě 7 dnů.

8. Vzhledem k tomu, že soudu prvního stupně v jím určené 30denní lhůtě nebylo doručeno žádné vyjádření žalovaného, tak za nastalé procesní situace vyhlásil napadený rozsudek pro uznání.

9. Pokud soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro uznání, rozhodl správně.

10. Dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.

11. Dle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř., rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6).

12. Dle ustanovení § 153a odst. 4 o. s. ř., jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.

13. Dle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř., vyžaduje-li to povaha věci, nebo okolnosti případu, jakož

i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a), nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (99 odst. 1 a 2), nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.

14. Dle ustanovení § 114b odst. 2 o. s. ř., k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu.

15. Dle ustanovení § 114b odst. 4 o. s. ř., usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba.

16. Dle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř., jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku

(§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

17. V případě fikce uznání žalobou uplatněného nároku podle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř., činí soud závěr o skutkovém stavu věci pro potřeby jejího právního posouzení a rozhodnutí, toliko na základě fiktivně uznaných žalobních tvrzení. Fikce uznání zde nahrazuje nespornost skutkových tvrzení ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř.

18. Z právních důsledků fikce uznání pak vyplývá, že žalobě může být vyhověno rozsudkem pro uznání pouze za předpokladu, že v žalobě označená skutková tvrzení umožňují závěr o existenci uplatněného nároku.

19. Vzniku fikce uznání nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. přitom nebrání skutečnost, že žalovaný podal proti elektronickému platebnímu rozkazu včas odpor, který nijak neodůvodnil. Neodůvodněný odpor, byť je z něj zřejmé, že žalovaný nárok neuznává, nemůže splňovat náležitosti kvalifikovaného vyjádření podle § 114b odst. 1 o. s. ř., jež představuje překážku vzniku fikce uznání nároku podle § 114b odst. 5 o. s. ř.

20. Samotná žalobcem podaná žaloba se jeví jako důvodná, obsahuje všechny právně významné skutečnosti a taková skutková tvrzení, která umožňují jednoznačný závěr o existenci žalobcem uplatněného nároku, vyplývajícího ze zákona č. 168/1995 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů v platném znění. Žalobce se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení příspěvku u dvou nepojištěných vozidel, jichž je žalovaný dle žalobních tvrzení vlastníkem/provozovatelem.

21. Současně je třeba konstatovat, že nárok uplatněný žalobcem v tomto řízení je věcí, ve které lze uzavřít smír a i z tohoto pohledu je tak dikci ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř., vyhověno.

22. Žalovanému byla výzva předpokládaná ustanovením § 114b odst. 1 o. s. ř. realizována elektronickým platebním rozkazem soudu prvního stupně ze dne 2. 12. 2021, č. j. EPR 283786/2021 – 5, jež mu byl doručen jako písemnost doručovaná do vlastních rukou dne [datum] Lhůta pro podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu uplynula dne [datum], poslední den 30denní lhůty k podání vyjádření pak uplynul ve čtvrtek dne [datum].

23. Jestliže se žalovaný v této 30denní, soudem prvního stupně určené lhůtě ve věci samé nevyjádřil, postupoval soud prvního stupně v souladu s ustanovením § 114b odst. 5 a 153a odst. 3 o. s. ř., když rozsudek pro uznání v této věci vydal.

24. Pro úplnost musí odvolací soud uvést, že u odvolání proti rozsudku pro uznání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání předpokládané ustanovením § 153a odst. 2 o. s. ř., jak upravuje ustanovení § 205b o. s. ř.

25. Z tohoto důvodu jsou námitky žalovaného směřující do skutkového stavu věci, tedy např. ty námitky, že v případě jednoho z nepojištěných osobních automobilů žalovaný již nebyl jeho vlastníkem či v případě druhého osobního automobilu, že částku žalobcem požadovanou již uhradil, právně irelevantní, kdy navíc žalovaný ani v průběhu odvolacího řízení, kupní smlouvu, kterou měl jeden z osobních automobilů prodat třetí osobě, či důkaz o tom, že jeden dílčí nárok žalobcem v tomto řízení požadovaný skutečně uhradil, nepředložil.

26. Odvolací soud přitom vyhlásil v této věci rozsudek za situace, kdy se žalovaný k odvolacímu jednání nedostavil, omluvil se z něj, avšak o odročení jednání nepožádal.

27. Za situace, kdy soud prvního stupně nepochybil ani ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným (zde odvolací soud odkazuje na vyčerpávající odůvodnění tohoto výroku v napadeném rozsudku), tak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve věcně správných výrocích s poukazem na výše uvedené potvrdil (§ 219 o. s. ř.), jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. dle ustanovení § 142 odst. 1

o. s. ř., když v odvolacím řízení úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení, které mu v této fázi řízení vznikly.

29. Náklady žalobce představují náklady jeho právního zastoupení sestávající z odměny za jeden úkon právní služby (účast na jednání u odvolacího soudu) ve výši 1 860 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g) a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věta druhá

o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny zastupování

a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu a to v aktuální výši 21 %

(§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění).

30. Žalobci celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 2 614 Kč (ostatních nákladů odvolacího řízení se žalobce výslovně vzdal) uložil odvolací soud žalovanému zaplatit v obecné pariční lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) k rukám advokáta žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).