o rozvod manželství

1. Okresní soud v [adresa] (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne [datum] rozhodl výrokem I. tak, že se rozvádí manželství účastníků, uzavřené dne [datum] před Úřadem městyse [adresa]. Výrokem II. bylo dále rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami a výslechy účastníků tak, jak je podrobně uvedeno v odst. 3 až 12 odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl ke skutkovému závěru, uvedenému tamtéž.

3. Ve věci rozhodl podle ust. § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Dovodil, že jsou splněny podmínky pro rozvod manželství, když toto je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovu. Konstatoval, že rozvrat manželství byl spojen zejména s dlouhodobými konflikty, ztrátou vzájemné důvěry, absencí funkční partnerské komunikace a faktickým ukončením společného života. Akcentoval, že manželka v průběhu řízení vůči žalobci opakovaně uváděla závažná obvinění (zejména nevěra a užívání návykových látek), která však nebyla prokázána, a sama tato opakovaná neodůvodněná podezření a s nimi spojené konfliktní prostředí jsou okolnostmi způsobilými objektivně negativně ovlivnit manželské soužití. Uvedl, že neshledal překážku rozvodu podle ust. § 755 odst. 2 písm. a) o.z., tedy že by byl rozvod manželství v rozporu se zájmem nezletilých dětí daným zvláštními důvody. Poukázal na to, že poměry nezletilých dětí byly samostatně posouzeny a upraveny v opatrovnickém řízení a nebylo prokázáno, že by zachování manželství rodičů bylo nezbytné k ochraně jejich zájmů. Uzavřel, že za situace, kdy nebylo prokázáno manželkou tvrzené porušení manželských povinností manželem, nelze bez dalšího uzavřít, že manželka je manželem, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel, již proto není splněn zákonný předpoklad pro aplikaci ust. § 755 odst. 2 písm. b) o.z. Zdůraznil, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by manželka byla po zdravotní stránce odkázána na osobní, každodenní a nezbytnou péči manžel. Uvedl, že bylo naopak prokázáno, že její zdravotní stav je stabilizovaný a manželka je schopna samostatného fungování. Poukázal na to, že ani tvrzený budoucí [podezřelý výraz] sám o sobě neprokazuje existenci mimořádných okolností ve prospěch zachování manželství, zejména když nebylo prokázáno, že by zachování manželství bylo objektivně nezbytné k zajištění zdravotní péče či osobní existence manželky. V rovině ekonomické a bytové zohlednil, že manželka má stabilní příjem z invalidního důchodu a k zajištění potřeb dětí je k dispozici pravomocně stanovené výživné. Uvedl, že její bytová potřeba je v době rozhodování fakticky zajištěna užíváním rodinného domu, jenž je ve výlučném vlastnictví manžel. Konstatoval, že po rozvodu může mezi účastníky vyvstat spor o další užívání nemovitosti a že je reálně myslitelné, že manželka (případně společně s dětmi) bude nucena bytovou situaci v budoucnu řešit jiným způsobem. Uzavřel, že z provedených důkazů však v době rozhodování nevyplynulo, že by takový následek byl bezprostřední, neodvratitelný a měl intenzitu zvlášť závažné újmy ve smyslu ust. § 755 odst. 2 o.z., když případné dopady do bydlení a majetkových poměrů lze řešit prostředky soukromého či veřejného práva. K nevěře manžela uvedl, že tato tvrzení zůstala v obecné rovině, bez uvedení konkrétních časových, místních a věcných okolností způsobilých dokazování. Zdůraznil, že za této situace by provádění výslechů třetích osob představovalo nepřiměřený zásah do jejich soukromí, vedený toliko na základě domněnek, bez dostatečného skutkového základu. Připomněl, že manželce byla poskytnuta lhůta k doplnění tvrzení a důkazních návrhů s poučením o koncentraci řízení a že k důkazům, označeným až po marném uplynutí stanovené lhůty, nepřihlédl, neboť manželka netvrdila ani neprokázala, že je bez své viny nemohla uplatnit dříve. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“).

4. Proti tomuto rozsudku podala manželka včas odvolání s tím, že s rozvodem nesouhlasí, když předně vyslovila nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že nejsou dány důvody pro zachování manželství podle ust. § 755 odst. 2 písm. a), b) o.z., když poukazovala na to, že žije se dvěma nezletilými dětmi v domě ve výlučném vlastnictví manžela. Nesouhlasila ani s kumulativním výkladem uvedeného ustanovení a zdůrazňovala, že nebyla prokázána příčina rozvratu manželství. a prvostupňovému soudu vytýkala, že pochybil, když nepostupoval podle ust. § 756 o.z. Konstatovala, že ani odkaz na jiné řízení nepředstavuje dokazování příčin rozvratu, že řízení je proto zatíženo vadou a věc by měla být vrácena k doplnění dokazování. vyslovila názor, že ust. § 755 odst. 2 o.z. chrání socioekonomické vazby manžela i nezletilých dětí a opakovaně poukazovala na to, že rozvod by měl zásadní negativní finanční a sociální dopady, včetně bydlení dětí. Tvrdila, že financování bydlení řešila úvěry („chatičky“), jejichž výnos byl použit na dům manžela a připomínala, že Krajský soud v Praze v řízení, vedeném pod sp. zn. [spisová značka], konstatoval nepoměr mezi účastníky a odůvodněnost těchto výdajů, když okresní soud tuto disproporci přehlédl, přestože byla zohledněna i v jiných řízeních. Zdůrazňovala, že manželé spolu žili do března 2025, vztah byl ovlivněn [podezřelý výraz] manželky a dopravní nehodou. Připomínala, že partnerství trvalo přes patnáct let, z toho tři roky manželství. Ve svém odvolání uvedla, že problémy nastaly po nehodě v roce 2023, od roku 2024 manžel nepřispíval na domácnost. Poukazovala na to, že nese důsledky finanční nejistoty, navíc je [podezřelý výraz] závažně omezená (invalidní důchod, onkologické [podezřelý výraz], následky úrazu), což omezuje její pracovní schopnost a zvyšuje potřebu péče. Konstatovala, že rozvod by zásadně dopadl na její příjmy, bydlení i péči o její osobu, a tím i na děti, když sama existence [podezřelý výraz] stavu podle ní odůvodňuje zamítnutí rozvodu. Přestože vztah měl problémy, včetně nevěry, manželství nebylo dříve ukončeno a podle manželky není trvale a nenapravitelně rozvráceno a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k novému projednání, případně sám rozhodl.

5. Manžel navrhl potvrzení napadeného rozsudku s tím, že na pokračování manželství nemá zájem a odvolání označil za účelové. Předně zdůrazňoval, že manželství je dobrovolným svazkem a nelze v něm setrvávat bez skutečně závažných důvodů. Připomínal, že ust. § 755 odst. 2 o.z. je třeba aplikovat pouze výjimečně a jeho podmínky musí být splněny kumulativně. Vyslovil nesouhlas s tvrzením manželky, že příčiny rozvratu nebyly prokázány, a to s tím, že oba byli vyslechnuti a své výpovědi poskytli. Příčinu rozvratu spatřoval zejména ve ztrátě důvěry, když jej manželka opakovaně obviňovala z nevěry a užívání návykových látek, aniž by předložila důkazy, a to ani po poskytnuté lhůtě. Za další příčinu označil její narůstající sklony ke konspiračním teoriím, které negativně ovlivnily vztahy. Uvedl, že tvrzení manželky o možnosti obnovy soužití je účelové, neboť její obvinění svědčí o hlubokém rozvratu. K údajným překážkám rozvodu podle ust. § 755 odst. 2 o.z. konstatoval, že neexistují, když manželé spolu více než rok nežijí a manželka není na jeho péči závislá. Připomínal, že sama usilovala o výlučnou péči o děti s tím, že je schopna zajistit domácnost i péči a že děti jsou nyní ve střídavé péči. Zdůraznil, že skutečným důvodem setrvání v manželství jsou její ekonomické zájmy, a to užívání jeho domu a výživné, když zhoršení ekonomické situace není zvlášť závažnou újmou ve smyslu zákona. Dovozoval, že nejsou dány ani mimořádné okolnosti ani podmínka, že by se manželka na rozvratu nepodílela.

6. Soud prvního stupně vystihl ve svém rozsudku projednávanou věc věcně správně a náležitě vyložil, které skutečnosti při svém rozhodování vzal za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a jaký z nich učinil závěr o skutkovém stavu spolu s odpovídajícím právním hodnocením (ust. § 157 odst. 2 o.s.ř.). Pokud jde o hodnocení provedených důkazů, soud prvního stupně vycházel ze zásady volného hodnocení důkazů upravené v ust. § 132 o.s.ř. a své závěry formuloval jasně, srozumitelně a přesvědčivě. Toto hodnocení nevykazuje znaky libovůle, má vnitřní logiku, vychází ze vzájemných souvislostí a je založeno na rozumných úvahách. Soud prvního stupně tedy pro své rozhodnutí dostatečně zjistil skutkový stav, když provedl podrobné dokazování. Svá zjištění učinil na základě listinných důkazů, účastnických výpovědí a nesporných skutečností, takže odvolací soud mohl ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyjít

7. Soud prvního stupně provedl ve věci dostatečné dokazování, z jeho výsledků učinil skutková zjištění mající oporu v obsahu spisu a věc správně právně posoudil podle ust. § 755 odst. 1 a 2 o.z. Odvolací soud se s jeho skutkovými i právními závěry ztotožňuje a pro stručnost na ně v podstatných rysech odkazuje.

8. Podle ust. § 755 odst. 1 o.z. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

9. Z provedeného dokazování vyplynulo, že vztah účastníků je dlouhodobě zatížen konflikty, ztrátou vzájemné důvěry, absencí funkční komunikace a faktickým ukončením společného soužití. Za tohoto stavu je správný závěr soudu prvního stupně, že manželství účastníků již neplní svůj účel a že nelze rozumně očekávat obnovení manželského soužití.

10. Sama skutečnost, že manželka s rozvodem nesouhlasí a subjektivně si přeje zachování manželství, závěr o hlubokém, trvalém a nenapravitelném rozvratu nevylučuje. Rozhodující je objektivní stav manželského soužití, nikoli jednostranně projevená vůle jednoho z manželů na formálním trvání svazku setrvat.

11. Neobstojí ani odvolací námitka, že soud prvního stupně nezjistil příčiny rozvratu manželství v potřebném rozsahu.

12. Podle ust. § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství. Příčiny rozvratu zjišťuje jen tehdy, tvrdí-li manžel, který návrh na rozvod nepodal, že je dán důvod pro zamítnutí návrhu podle ust. § 755 odst. 2 písm. b) o.z.

13. Soud prvního stupně se proto otázkou příčin rozvratu zabýval právě v rozsahu potřebném pro posouzení, zda jsou splněny podmínky uvedeného ustanovení. Jestliže tvrzení manželky o nevěře a jiném porušování manželských povinností zůstala nekonkrétní a nebyla podložena způsobilými skutkovými tvrzeními, nelze soudu prvního stupně vytýkat, že z nich nevyvodil závěr o převážném podílu manžela na rozvratu.

14. Pokud jde o vytýkaná pochybení soudu prvního stupně, která manželka podřazuje pod ust. § 205 odst. 2 písm. d) a e) o.s.ř., ani tyto odvolací důvody neshledal odvolací soud opodstatněnými.

15. Jak již bylo uvedeno shora v odstavci 7, zjistil soud prvního stupně skutkový stav dostatečným způsobem, když provedl podrobné dokazování, a námitka neúplně zjištěného skutkového stavu proto není důvodná. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu postačujícím pro posouzení, zda jsou splněny podmínky rozvodu manželství. V řízení o rozvod manželství je podstatné zjištění skutečné existence a intenzity rozvratu, nikoli podrobné dokazování každé jednotlivé sporné okolnosti mezi účastníky.

16. Namítala-li manželka neprovedení navrhovaných důkazů, sluší se uvést, že jedním z aspektů práva na spravedlivý proces je, že v soudním řízení musí být účastníku umožněno tvrdit rozhodné skutečnosti a k jejich prokázání navrhnout provedení relevantních důkazů. Tomuto právu odpovídá povinnost soudu o návrhu rozhodnout a v případě jeho zamítnutí v rozhodnutí ve věci samé odůvodnit, proč k provedení navržených důkazů nepřistoupil; okrajovou a obecnou zmínku v odůvodnění rozhodnutí neodpovídající závažnosti věci nelze považovat za řádné odůvodnění v intencích zásady spravedlivého procesu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]). Neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit toliko třemi důvody: prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení; dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí; konečně třetím je nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřeno nebo vyvráceno (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]).

17. S ohledem na odvolací argumentaci a výše uvedené odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně není povinen provést všechny navržené důkazy (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), avšak jestliže některé z nich neprovede, musí v odůvodnění rozhodnutí uvést, proč tyto důkazy neprovedl (ust. § 157 odst. 2 o.s.ř.). Zbývá dodat, že neučiní-li tak, může odvolací soud z takové vady vyvozovat důsledky jen tehdy, měla-li tato vada za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tak by tomu mohlo být jen tehdy, pokud by navržené důkazy směřovaly k objasnění skutečností významných z hlediska právního posouzení věci, které již zároveň nebyly dostatečně spolehlivě prokázány jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). V posuzovaném případě soud prvního stupně neprovedl důkaz navrženými výslechy svědků a v odstavci 23 odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně vysvětlil, proč tyto důkazy neprovedl. Odvolací soud se s těmito důvody ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje.

18. Soud prvního stupně se tedy žádného pochybení nedopustil, naopak se věcí řádně zabýval a náležitě odůvodnil, na základě jakých důkazů a úvah dospěl ke skutkovým zjištěním, která manželka v odvolání zpochybňuje. Odůvodnění napadeného rozsudku má racionální základ a je přezkoumatelné.

19. Odvolací soud dále neshledal ani odvolací důvod uvedený v ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., tedy nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně.

20. Podle ust. § 758 o.z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

21. Podle ust. § 755 odst. 1 o.z. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

22. Podle ust. § 755 odst. 2 o.z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí, je-li to potřebné, i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti pro dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

23. Podle ust. § 755 odst. 3 o.z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.

24. Podle ust. § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství. Příčiny rozvratu zjišťuje jen tehdy, tvrdí-li manžel, který návrh na rozvod nepodal, že je dán důvod pro zamítnutí návrhu podle ust. § 755 odst. 2 písm. b) o.z.

25. Soud prvního stupně dospěl ke správným právním závěrům. V řízení byl jednoznačně prokázán hluboký, trvalý a nenapravitelný rozvrat manželství ve smyslu ust. § 755 odst. 1 o.z.; prvostupňový soud přitom v odstavcích 4, 15 a 18 odůvodnění napadeného rozsudku dostatečným způsobem popsal i okolnosti, z nichž tento závěr dovodil.

26. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem, že v posuzované věci nelze očekávat obnovení manželského soužití. Manžel setrvale a jednoznačně odmítá obnovení vztahu, přičemž jeho postoj není nahodilý ani účelový, ale odpovídá delšímu vývoji vztahu účastníků i jejich současnému faktickému odloučení. Za tohoto stavu nelze spravedlivě požadovat, aby byl v manželství nuceně setrváván jen proto, že druhý z manželů s rozvodem nesouhlasí.

27. Pro posouzení splnění podmínek rozvodu nejsou rozhodující ani polemika manželky ohledně toho, kdo nese převážnou odpovědnost za rozvrat manželství, ani její tvrzení o [podezřelý výraz] stavu a bytové situaci. Tyto okolnosti samy o sobě nejsou způsobilé zpochybnit správnost rozhodujícího závěru, že manželství účastníků již neplní svůj osobní ani rodinný účel a že jeho obnova není reálně očekávatelná.

28. Za situace, kdy spolu manželé dlouhodobě nežijí, netvoří společné manželské či rodinné společenství a manžel nemá žádný zájem na setrvání v manželství, lze uzavřít, že jejich manželství je hluboce a trvale rozvráceno. Manželství tak již neplní obsah práv a povinností, které jsou s ním spojeny a které vyjadřuje ust. § 687 a násl. o.z. Manžel k manželce zjevně ztratil důvěru i citový vztah, což jsou podstatné předpoklady pro fungující manželské soužití, přičemž manželé spolu nežijí ani ve smyslu ust. § 758 o.z. K rozporům mezi nimi docházelo z důvodů popsaných v napadeném rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje. Za této situace není naděje, že by se jejich vzájemné vztahy v budoucnu urovnaly a došlo k obnovení manželského soužití, zejména když manžel o obnovu vztahu nejeví žádný zájem, což vyplynulo i z jeho postoje v odvolacím řízení.

29. Odvolací soud dále konstatuje, že v tomto případě nejsou splněny ani podmínky pro zamítnutí návrhu na rozvod manželství podle ust. § 755 odst. 2 písm. b) o.z., neboť nebylo prokázáno, že by se manželka na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílela, ani to, že by jí rozvodem byla způsobena zvlášť závažná újma a že by mimořádné okolnosti svědčily ve prospěch zachování manželství. V tomto směru se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, uvedenými v odstavcích 18 až 20 odůvodnění napadeného rozsudku, na které pro stručnost odkazuje.

30. Pokud manželka v odvolání poukazovala na závěry vyslovené v jiném řízení, vedeném pod sp. zn. [spisová značka], odvolací soud uvádí, že posouzení majetkových či ekonomických poměrů účastníků učiněné v jiném typu řízení nemůže samo o sobě nahradit posouzení podmínek rozvodu manželství podle ust. § 755 o. z. Ani případný nepoměr v majetkovém nebo ekonomickém postavení účastníků bez dalšího neznamená, že jsou splněny zákonné překážky rozvodu. Tyto okolnosti mohou být významné v jiných navazujících řízeních, nejsou však samy o sobě důvodem pro zamítnutí návrhu na rozvod.

31. Za situace, kdy zde není žádná naděje na obnovení manželského soužití, odvolací soud napadený rozsudek podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, přičemž neshledal pochybení ani v závislém nákladovém výroku II.

32. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 23 z.ř.s.