o zaplacení částky 381 188 Kč s příslušenstvím,

1. Soud prvního stupně výrokem I. rozsudku uložil žalované zaplatit žalobkyni 178 851 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně, výrokem II. žalobu částečně zamítnul co do částky 202 337 Kč se zákonným úrokem z prodlení, kdy v tomto rozsahu již rozsudek soudu prvního stupně s ohledem na absenci odvolání žalobkyně nabyl právní moci, dále výrokem III. rozsudku bylo žalované uloženo nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 99 261 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, a konečně výrokem IV. bylo žalované uloženo zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha - západ na náhradě nákladů řízení částku 47 457,10 Kč.

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení celkem 381 188 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 381 188 Kč od [datum] do zaplacení, a to jako náhrady za užívání pozemku parc. č. 350/3 v katastrálním území [adresa] (dále také jen „pozemek“) tím způsobem, že na pozemku se nachází dobývací prostor v držení žalované, ve kterém je oprávněna provádět dobývací činnost, a to za období od [datum] do [datum].

3. Soud prvního stupně učinil závěr o skutkovém stavu věci takový, že smlouvu o převodu dobývacího prostoru [adresa] ze dne [datum] [právnická osoba]., nástupnická společnost, jako převodce převedla na žalovanou jako nabyvatele dobývací prostor [adresa]. Nabyvatel se ke dni převodu dobývacího prostoru stal právním nástupcem převodce a přijal všechna práva a povinnosti ve vztahu k povolené hornické činnosti v dobývacím prostoru [adresa]. Dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí [Anonymizováno], kterým byla prodloužena platnost rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne [datum] o povolení hornické činnosti podle plánu zajištění, a to až do doby povolení nové hornické činnosti podle plánu likvidace. Z celkové plochy pozemku parc. č. 350/3 v katastrálním území [adresa], která činí 13 869 m², je část o velikosti 1 955,84 m² mimo plochu povolené hornické činnosti. Zbývající část o velikosti 11 913,16 m² se nachází v ploše povolené hornické činnosti. K části předmětného pozemku mimo dobývací prostor, která se nachází v blízkosti hrany lomu, vede vyšlapaná pěšina. Je k ní možný přístup přes pozemek parc. č. 355/3 ve vlastnictví žalované nebo přes pozemek parc. č. 350/1 v katastrálním území [adresa] ve vlastnictví třetích osob. Oba tyto pozemky se nachází v dobývacím prostoru. Dne [datum] byla mezi žalobkyní jako pronajímatelem a společností [právnická osoba], jako nájemcem uzavřena smlouva o nájmu pozemku parc. č. 350/3 v katastrálním území [adresa] o výměře 13 896 m² za nájemné ve výši 10 Kč za 1 m² pro rok 2005 s tím, že v letech následujících po dobu trvání smluvního vztahu bude výše ročního nájemného stanovena dohodou vždy v měsíci lednu toho kterého roku formou písemného dodatku. Dodatkem č. 4 ze dne [datum] byla výše nájemného stanovená v článku IV nájemní smlouvy pro rok 2009 zvýšena o 1 Kč/m2 na 11 Kč/1 m², což při celkové výměře pronajatých pozemků 13 896 m² činí celkem 152 856 Kč. Dále soud prvního stupně uzavřel, že část pozemku mimo dobývací prostor a plochu povolené hornické činnosti v důsledku existence dobývacího prostoru a povolené hornické činnosti žalované, v blízkosti hrany lomu a obtížné přístupnosti je fakticky pro žalobkyni samostatně nepoužitelná. Při určení výše náhrady za užívání předmětného pozemku soud prvního stupně vyšel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], která stanovila obvyklou cenu pomocí tržní hodnoty nájemného z celého pozemku parc. č. 350/3 o výměře 13 869 m2 za období od [datum] do [datum] ve výši 178 851 Kč. Ve vztahu k dalším v řízení předloženým posudkům soud prvního stupně uvedl, že z nich nelze vyjít, neboť znalec [tituly před jménem] [adresa] neprovedl průzkum trhu a nepokusil se o aplikaci dalších dostupných metod oceňování na rozdíl od znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Ve vztahu k posudku předloženému žalovanou vypracovanému [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], pak soud prvního stupně uvedl, že jeho předmětem bylo stanovení zjištěné ceny, nikoli ceny obvyklé. Současně byla předmětem ocenění pouze část pozemku o velikosti 11 913 m², která je součástí dobývacího prostoru a plochy povolené hornické činnosti. Soud prvního stupně dále pro nadbytečnost zamítl návrhy žalované na vypracování revizního posudku, jakož i důkaz fotodokumentací k prokázaní komplikovanosti vjezdu do lomu v důsledku osazení dopravních značek na příjezdovou cestu k lomu.

4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. a ustanovení § 2999 o.z., kdy uvedl, že žalobkyni náleží za užívání předmětného pozemku v jejím vlastnictví náhrada ve výši „obvyklé ceny“ a dále dovodil, že tato náhrada má být poskytnuta za celou výměru pozemku, tedy i za část o ploše 1 955,80 m² mimo dobývací prostor a plochu povolené hornické činnosti. Argumentoval, že k této části pozemku mimo dobývací prostor a plochu povolené hornické činnosti vede pouze vyšlapaná pěšina a tato se nachází v blízkosti hrany lomu. Dále v ní také vede přístup pouze přes pozemky ve vlastnictví buď žalované nebo třetích osob, které se navíc nacházejí v dobývacím prostoru. Na podkladě toho soud prvního stupně dovodil, že část pozemku o výměře 1 955,84 m² se sice nachází mimo dobývací prostor, nicméně v jeho důsledku a v důsledku povolené hornické činnosti v blízkosti hrany lomu a obtížné přístupnosti je fakticky pro žalobkyni samostatně nepoužitelná. Ve vztahu ke stanovení výše náhrady pak soud prvního stupně uvedl, že v rámci dodatku ze dne [datum] ke znaleckému posudku ze dne [datum] vypracovaným [tituly před jménem] [adresa] znalec pouze převzal výši tržního nájemného stanoveného znaleckým posudkem z roku 2015 a provedl navýšení o míru inflace, aniž by provedl průzkum trhu a pokusil se o aplikaci dalších dostupných metod oceňování. Ohledně znaleckého posudku vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], soud prvního stupně uvedl, že jeho předmětem nebylo zjištění ceny obvyklé, nýbrž stanovení „zjištěné ceny“. Současně byla předmětem ocenění pouze část pozemku o velikosti 11 913 m2, která je součástí dobývacího prostoru a plochy povolené hornické činnosti. Soud prvního stupně proto zadal vypracovat znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], která po pečlivém průzkumu trhu stanovila obvyklou cenu pomocí tržní hodnoty nájemného z celého pozemku parc. č. 350/3 o výměře 13 869 m² za období [datum] do [datum] ve výši 178 851 Kč a tento posudek na soudním jednání přesvědčivě obhájila. Soud prvního stupně proto z tohoto znaleckého posudku vyšel a žalobkyni přiznal částku 178 851 Kč s příslušenstvím odpovídajícím zákonnému úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od prvního dne prodlení do zaplacení. Ve zbylém rozsahu žalobu zamítnul.

5. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku. Náklady řízení vyčíslil částkou 99 261 Kč, z čehož činí 15 248 Kč soudní poplatek a dále odměnu za 7 úkonů právní služby po 8 260 Kč a 2 úkony právní služby po 4 130 Kč, dále náhrada hotových výdajů za 9 úkonů právní služby po 300 Kč, dále cestovné 352 Kč za cestu na místní šetření a zpět dne [datum] na trase [adresa] a zpět k délce 47,2 km při průměrné spotřebě nafty 6,5 l/100 km, náhrada za promeškaný čas na cestě na místní šetření a zpět ve výši 300 Kč za 3 půlhodiny po 100 Kč, a konečně náhrada za DPH v sazbě 21 % z uvedených částek s výjimkou soudního poplatku. O nákladech řízení státu soud prvního stupně rozhodl s odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. tak, že povinnost k jejich náhradě uložil neúspěšné žalované, kdy náklady státu jsou představované vyplaceným znalečným 47 457,10 Kč.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalovaná, a to proti výrokům I., III. a IV. Žalovaná předně vznesla námitku promlčení, kdy namítla, že pokud byla žaloba podána dne [datum], po žalované lze požadovat toliko plnění od [datum]. Dále žalovaná soudu prvního stupně vytkla, že vycházela pouze ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] a nezohlednila „námitky žalované k reviznímu znaleckému posudku“. Soud prvního stupně dle žalované také nedostatečně odůvodnil, proč vypracování znaleckého posudku považoval za nadbytečné, to jeho rozsudek činí nepřezkoumatelným. Při jednání odvolacího soudu pak žalovaná doplnila, že soud prvního stupně nevysvětlil, proč je počítáno tržní nájemné i za část pozemku, kde není povolena dobývací činnost. Ve vztahu ke znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO] dále namítla, že znalkyně kombinovala několik metod oceňování a došla k výši nájemného 5 Kč/1 m2 pro část pozemku, kde je povolena těžba. Znalkyně přitom dle žalované nevysvětlila, jakým způsobem k této částce dospěla a také není zřejmé, jak dospěla k výši nájemného 4-5 %. Další námitka žalované spočívala v tom, že znalkyně pro indexaci nájemného použila [Anonymizováno], který se ovšem týká nemovitostí financovaných prostřednictvím hypotečních úvěrů, kdy o takový pozemek v předmětné věci nejde. S ohledem na specifičnost nemovitosti měl být dle žalované vypracován znalecký posudek, neboť na pozemku je zastavena těžba, což má důsledky pro stanovení tržního nájemného. S ohledem na uvedené žalovaná navrhovala, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Další námitka vůči znaleckému posudku ze strany žalované spočívala v tom, že znalkyně použila pro srovnání tři zrealizované prodeje, které však nijak nedoložila, což dle žalované činí její závěry nepřezkoumatelnými. Také není zřejmé, jak znalkyně dospěla ke konečné částce nájemného z předtím stanoveného rozmezí 1 Kč až 5,45 Kč za 1 m².

7. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že žalovaná v podstatě jen polemizuje s vyhodnocením důkazních prostředků, zejména znaleckého posudku, který byl zadán soudem a podle kterého soud prvního stupně při hodnocení všech provedených důkazů a podrobném výsledku znalkyně i rozhodl. Tento posudek znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] byl v podstatě již revizním posudkem, který se vyjádřil jak k posudku, který byl předložen žalobkyní, a současně i k posudku, který předložila samotná žalovaná, která nechala vypracovat posudek účelově na tzv. administrativní cenu. Skutečnost, že posudky znalců vlastně nikdy nejsou shodné, je pak věcí celkem běžnou, nelze souhlasit s tvrzením žalované, že posudky jsou diametrálně odlišné. Pokud hodnoty dle posudku předloženého žalovanou vycházejí jen velmi nízko, je to dáno tím, že účelově byl znalci zadán úkol na stanovení administrativní ceny, podle které se bezdůvodné obohacení jakožto tržní kategorie nestanovuje. Ve vztahu k námitce promlčení žalobkyně uvedla, že není pravda, že by byla žaloba podána až [datum], když se jedná toliko o datum postoupení věci zpět soudu prvního stupně na základě usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. [Anonymizováno]. Nárok za období od října 2017 do října 2020 byl přitom žalobkyní uplatněn až v říjnu 2020. Věc tak byla nejprve u Okresního soudu pro Prahu-západ sp. zn. [spisová značka], poté u Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. [spisová značka] a následně konečně po zásahu Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] doputovala zpět k Okresnímu soudu Praha-západ a dostala současnou spisovou značku [spisová značka]. Žalobkyně tak navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ustanovení § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ustanovení § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ustanovení § 201 o.s.ř.), a že žalovanou uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ustanovení § 205 odst. 2 písm. d/, e/, f/ a g/ o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ustanovení § 212 věta první o.s.ř. a ustanovení § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ustanovení § 212a odst. 5 o.s.ř.) a po částečném zopakování dokazování ortofotomapou se zakreslením časti předmětného pozemku mimo dobývací prostor a fotodokumentací části pozemku mimo dobývací prostor ze znaleckého posudku vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] dospěl k těmto závěrům.

9. Předně je třeba říci, že soud prvního stupně učinil na základě provedeného dokazování správná skutková zjištění, která se žalované nepodařilo kvalifikovaně zpochybnit. Nad jejich rámec odvolací soud pouze z výše uvedených důkazů, které zopakoval, zjistil, že část předmětného pozemku, která se nachází mimo dobývací prostor, má nepravidelný tvar a z větší části jde o úzký pruh země přiléhající ke svahu dobývacího prostoru, přičemž současně jde o kamenitý pozemek, ze kterého místy vystupují skály a je porostlý náletovými dřevinami.

10. Na podkladě těchto doplněných skutkových zjištění pak lze jen souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že část předmětného pozemku nacházející se mimo dobývací prostor není pro žalobkyni reálně využitelná, což dáno samotnou blízkostí dobývacího prostoru, nepravidelným tvarem této části pozemku ve spojení s okolností, že jde z velké části o úzký pruh země přiléhající ke svahu dobývacího prostoru a dále i k okolnosti, že jde o kamenitý pozemek, ze kterého místy vystupují skály a je porostlý náletovými dřevinami. Hospodářsky relevantní využití takového prostoru je zcela iluzorní. S ohledem na tyto vlastnosti předmětné části pozemku žalobkyně je již bez významu, zda existují nějaké další možnosti přístupu k ní, neboť nevyužitelnost této části pozemku je dána i samotnými výše popsanými vlastnostmi, a to i kdyby k ní existoval pohodlný přístup. Odvolací soud proto neprováděl v tomto směru účastníky navržené důkazy. Konkrétně šlo o důkaz fotodokumentací navrženou žalobkyní již před soudem prvního stupně a dále důkazy navržené žalobkyní v jejím písemném podání z [datum].

11. Soud prvého stupně rovněž správně určil výši náhrady za užívání pozemku žalovanou, když vyšel z obvyklého nájemného určeného znalkyní [právnická osoba]. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně hodnotí závěry znalkyně jako náležitě odůvodněné a mající oporu v obsahu nálezu znaleckého posudku. Znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] je současně i revizním znaleckým posudkem ve vztahu k posudku znalce [tituly před jménem] [adresa] s jeho dodatkem ze dne [datum] a ke znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ze dne [datum], když soud prvního stupně znalkyni uložil, aby mimo stanovení obvyklé ceny užívání celého pozemku parc. č. 350/3 v katastrálním území [adresa] v období od [datum] do [datum] vysvětlila případné rozdíly v závěrech svého posudku a uvedených dvou posudků předložených účastníky. Takový postup přitom vyhovuje ustanovení § 127 odst. 2 věty druhé o.s.ř., kdy není na újmu, že účastníky předložené posudky byly přezkoumány znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] a nikoli postupem dle ustanovení § 127 odst. 3 o.s.ř. státním orgánem, vědeckým ústavem, vysokou školou nebo institucí specializovanou na znaleckou činnost, když zde nejde o výjimečný, zvlášť obtížný případ vyžadující zvláštního vědeckého posouzení. Jde zde o stanovení obvyklého nájemného za užívání pozemku, který je specificky jen tím, že se na něm nachází dobývací prostor, což sice omezuje množství srovnatelných pozemků a s nimi souvisejících transakcí pro účely stanovení obvyklé hodnoty pozemku porovnávací metodou, nicméně jde o okolnost, s jakou by se musel vypořádat každý zpracovatel revizního posudku. Nejde o okolnost, která by vyžadovala „zvláštní vědecké posouzení“, kterého se dovolává ustanovení § 127 odst. 3 o.s.ř.

12. Z hodnocení dalších dvou posudků znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] pak vyplývá, že posudek znalce [právnická osoba], [tituly za jménem], je pro toto řízení nepoužitelný, když znalec předně stanovil nájemné za předmětný pozemek na základě zjištěných cen dle oceňovacích předpisů a zvolil tedy nesprávnou kategorii hodnoty, když při stanovení nájemného nevycházel z tržní hodnoty předmětného pozemku. Navíc v rámci nesprávně zvolené kategorie hodnoty dle zjištění znalkyně provedl ocenění podle nesprávného ustanovení oceňovacího předpisu. Nadto určil nájemné pouze za část předmětného pozemku o výměře 11 913 m², na které byla povolena hornická činnost, kdy, jak už bylo výše uvedeno, žalobkyni náleží náhrada za celou výměru jejího pozemku.

13. Ve vztahu ke znaleckému posudku [tituly před jménem] [adresa] pak znalkyně dovodila, že ten pouze převzal historické smluvní nájemné a vůbec se nepokusil stanovit hodnotu pronajímané věci. Historické smluvní nájemné pak pouze navýšil o míru inflace.

14. Z uvedeného je zřejmé, že závěr soudu prvního stupně o nepoužitelnosti u znaleckých posudků předložených účastníky je správný. Ani jeden z posudků vlastně neurčil obvyklou výši nájemného z předmětného pozemku. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] vůbec neurčil obvyklé nájemné, když vzal historické smluvní nájemné, které se od obvyklého může lišit a toto pouze navýšil o inflaci. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], pak jednak nestanovil nájemné z celého pozemku, a navíc za základ pro jeho stanovení vzal nesprávnou kategorii hodnoty, když nevyšel z obvyklé hodnoty pozemku, nýbrž z hodnoty stanovené dle cenového předpisu, navíc nesprávně aplikovaného.

15. Nesprávnost obou posudků je zřejmá, takže z okolnosti, že jimi určená výše náhrady se liší od náhrady stanovené znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] nemůže závěry jejího posudku rozumně zpochybnit tak, aby bylo třeba vypracování (dalšího) posudku revizního.

16. Z výslechu znalkyně před soudem prvního stupně je patrné též to, že vzala při určení výše obvyklého nájemného v úvahu i omezení tvrzené žalovanou v podobě komplikovaného přístupu k pozemku v důsledku umístěného dopravního značení, kdy taková okolnost je ve výši ocenění promítnuta. Nebyl tak důvod před soudem prvního stupně, ani soudem odvolacím provádět žalovanou navržený důkaz fotografiemi k prokázaní umístění žalovanou tvrzených dopravních značek.

17. Pokud pak jde o další námitky uplatněné žalovanou vůči posudku [tituly před jménem] [jméno FO] v průběhu odvolacího řízení, odvolací soud je hodnotí jako nedůvodné a uvádí k nim následující.

18. Pokud žalovaná namítá, že znalkyně uvádí, že použila pro srovnání při stanovení obvyklé hodnoty pozemku tři zrealizované prodeje, které však nijak nedokládá a toto má činit její závěry nepřezkoumatelnými, odvolací soud uvádí, že znalkyně uvedla v rámci použité porovnávací metody určení obvyklé hodnoty pozemku skutečně tři kupní smlouvy, jejichž předmětem byly pozemky nacházející se v dobývacích prostorech, kdy uvedla ve všech třech případech jednací čísla příslušných vkladových řízení, takže pokud žalovaná měla pochybnosti o reálnosti uváděných transakcí, mohla si příslušné kupní smlouvy vyžádat z katastru nemovitostí a přesvědčit se o správnosti závěrů znalkyně. Odvolací soud takové pochybnosti nemá, když naprosto neshledává motivaci znalkyně využívat pro srovnání smyšlené transakce.

19. Pokud dále žalovaná namítala, že není zřejmé, jak znalkyně dospěla k, slovy žalované „výši nájemného 4-5 %“, znalkyně na straně 33 posudku a též v rámci svého výslechu před soudem prvního stupně vysvětlila, že výši nájemného odvodila z obvyklé ceny pozemku pomocí míry kapitalizace, která se pohybuje dle údajů v odborné literatuře ve výši 4-5 %. Podle informací z realitních kanceláří se výpočet nájemného z pozemku obecně pohybuje v rozmezí 5-7 % z ceny pozemku. Podle komentáře MF ČR k věcným břemenům po [datum] se obvyklé nájemné nejčastěji pohybuje v rozmezí 4-8 % z obvyklé ceny nemovitosti. Znalkyně pak uvedla, že použitý procentní podíl není aritmetickým průměrem rozmezí, ale volí se podle lokality, druhu nemovité věci a způsobu jejího užití. Znalkyně pak vysvětlila, že zvolila míru kapitalizace ve výši 5 %, kdy vyšla ze svého odborného uvážení. Zde odvolací soud uvádí, že takovému postupu znalkyně nelze nic vytknout, neboť při určení obvyklé hodnoty věci či jako zde obvyklé výše nájemného je třeba vycházet i z parametrů, které musí být určeny odbornou úvahou znalce na základě jeho zkušeností s přihlédnutím k vlastnostem konkrétní oceňované věci. Takový postup nelze označit za nepřezkoumatelný, vždyť bez něho by ocenění ani nebylo možno provést. Takto zvolená míra kapitalizace pak determinuje výši nájemného v roce 2017 určenou částkou 5 Kč/m2/rok, takže nelze žalované přisvědčit námitce, že znalkyně nevysvětlila, jakým způsobem k této částce dospěla.

20. Konečně znalkyni nelze důvodně vytknout ani to, že pro indexaci ceny pozemků užila HB indexu. Je pravdou, že tento index sleduje a analyzuje data o cenách pozemků, jejichž pořízení je financováno pomocí hypotéky, což předmětný pozemek není, nicméně současně je prakticky jisté, že hodnota předmětného pozemku stejně jako hodnota jiných nemovitých věcí v čase roste, kdy, pokud není k dispozici index, který by sledoval růst hodnoty pozemků tak specifických, jako je předmětný pozemek vlastněný žalobkyní, [Anonymizováno] je dobrým přiblížením míry růstu ceny předmětného pozemku. Pokud by aplikován nebyl, znamenalo by to, že hodnota pozemku by v čase nerostla, což by bylo v rozporu s obecně známou zkušeností, či jinak řečeno notorietou, že ceny nemovitých věcí v čase rostou. Je tak prakticky jisté, že v případně nezohlednění navýšení hodnoty pozemku cestou aplikace [Anonymizováno] bychom obdrželi výsledek méně přesný, než při jeho zohlednění.

21. Ve vztahu ke zjištění obvyklého nájemného za užívání předmětného pozemku lze soudu prvního stupně vytknout jen to, že ač na jednu stranu uvedl, že část předmětného pozemku nacházející se mimo dobývací prostor je pro žalobkyni samostatně nepoužitelná, výši náhrady za jeho užívání ztotožnil s obvyklým nájemným určeným znalkyní částkou 178 851 Kč, která však reflektuje nižší cenu za užívání této části pozemku, jako kdyby do jisté míry žalobkyní využitelná byla, což vyplývá z výslechu znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] před soudem prvního stupně. Tato okolnost však je s ohledem na to, že rozsudek soudu prvního stupně již nabyl v zamítavém výroku II. právní moci, bez právního významu.

22. Pokud se týká o právní posouzení věci, soud prvního stupně správně aplikoval ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o.z. a ustanovení § 2999 odst. 1 o.z.

23. V předmětné věci dochází k tomu, že žalovaná bez právního důvodu užívá předmětný pozemek žalobkyně, což naplňuje jednu z demonstrativně uvedených skutkových podstat bezdůvodného obohacení v ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. a důsledkem je vznik povinnosti žalované toto bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat dle ustanovení § 2991 o.z. V souladu s ustanovením § 2999 odst. 1 o.z. má žalobkyně právo na výši peněžité náhrady ve výši obvyklé ceny, když povaha bezdůvodného obohacení vylučuje vydání jeho předmětu. Obvyklou cenu je pak třeba ztotožnit s obvyklým nájemným s ohledem na to, že bezdůvodné obohacení spočívá v užívání cizí věci. Soud prvního stupně tak správně dovodil, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení částky 178 851 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně.

24. Odvolací soud se pak zabýval žalovanou nově uplatněnou námitkou promlčení a dospěl k závěru, že tato je částečně důvodná. Řízení bylo zahájeno dne [datum]. Nárok žalobkyně je uplatňován za období [datum] do [datum].

25. Podle ustanovení § 619 odst. 1 o.z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 tohoto ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dověděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, nebo kdy se o nich dovědět měla a mohla.

26. Dle ustanovení § 621 o.z., okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání.

27. Dle ustanovení § 629 odst. 1 o.z., promlčecí lhůta trvá tři roky.

28. Z uvedených ustanovení vyplývá, že promlčecí lhůta ohledně žalobkyní uplatněného práva na vydání bezdůvodného obohacení začala běžet tehdy, když se žalobkyně dověděla, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání. Ke dni [datum], tedy k prvnímu dni období, za nějž žalobkyně požaduje vydat bezdůvodné obohacení, ta již věděla, že žalovaná užívá její pozemek bez právního důvodu a tedy věděla, že dochází k bezdůvodnému obohacení, a že povinnou k jeho vydání je právě žalovaná. To je patrné z dřívějších sporů účastnic o vydání bezdůvodného obohacení za období předcházející k [datum]. Z řečeného vyplývá, že ke dni zahájení řízení [datum] již uplynula tříletá promlčecí lhůta ohledně nároku žalobkyně za období od 13. do [datum], tj. za tři dny, čemuž odpovídá po zaokrouhlení výše náhrady 530 Kč.

29. Vzhledem k uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. částečně změnil tak, že žalobu v rozsahu částky 530 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 530 Kč od [datum] do zaplacení zamítnul dle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a ve zbylém rozsahu jej dle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

30. S ohledem na to, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, dle ustanovení § 224 odst. 2 o.s.ř. rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, a to jak ve vztahu mezi účastníky, tak o nákladech řízení státu.

31. Pokud jde o náklady řízení mezi účastníky, částečné zamítnutí žaloby odvolacím soudem pro svůj nepatrný rozsah nelze považovat za neúspěch žalobkyně, který by měl vést k poměrnému rozdělení náhrady nákladů mezi účastnice podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř.

32. Odvolací soud o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení, jelikož nebyla úspěšná jen v nepatrné části předmětu řízení a ve zbylé části záviselo rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku, jak už správně uvedl i soud prvního stupně.

33. Za řízení před soudem prvního stupně tak žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení soudem prvního stupně správně určená v částce 99 261 Kč, který se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 15 248 Kč, odměny zástupce žalobkyně dle ustaovení § 7, § 8, § 11 odst. 1, 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) za 9 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, návrh na přikázání věci jinému soudu, účast na jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na místním šetření dne [datum] v rozsahu přes 2 hodiny, účast na jednání dne [datum], účast na vyhlášení rozsudku dne [datum], kdy tarifní hodnotou je přisouzená částka 178 851 Kč, čemuž odpovídá odměna za 7 úkonů právní služby po 8 260 Kč a za 2 úkony právní služby po 4 130 Kč). Dále jsou náklady řízení představovány cestovným k místnímu šetření ve výši 352 Kč, náhradou za promeškaný čas na cestě na místní šetření a zpět ve výši 300 Kč za 3 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu a náhradou hotových výdajů za uvedených 9 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, a konečně náhradou za DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši po zaokrouhlení 14 507 Kč.

34. Náklady odvolacího řízení pak jsou představovány odměnou zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby (vyjádření k odvolání ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum]) po 8 260 Kč/úkon, náhradou hotových výdajů za uvedené 3 úkony právní služby po 450 Kč/úkon a náhradou za DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši po zaokrouhlení 5 487 Kč. Náhrada nákladů odvolacího řízení tak činí celkem 31 617 Kč.

35. Náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů pak činí celkem 130 878 Kč. Lhůtu k plnění odvolací soud stanovil dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. a místo plnění dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně.

36. Odvolací soud též znovu rozhodl o nákladech řízení státu, a to tak, že dle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. uložil povinnost k jejich náhradě neúspěšné žalované. Jejich výše se v odvolacím řízení nezměnila a odpovídá i nadále zaplacenému znalečnému ve výši 47 457,10 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.