o zaplacení částky 48 762,91 USD

1. Okresní soud Praha – východ (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne [datum] rozhodl tak, že výrokem I. uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni částku 48 762,91 USD, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 258 522,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

2. Žalobkyně se domáhala zaplacení této částky s tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o dílo č. [hodnota], na základě které byly žalobkyní vystaveny žalované následující daňové doklady: č. [Anonymizováno] na částku 417 450 USD se splatností [datum], který byl uhrazen dne [datum], č. [IBAN] na částku 243 512,50 USD se splatností [datum], který byl uhrazen dne [datum], č. [IBAN] na částku 487 025 USD se splatností [datum], který byl částečně uhrazen dne [datum] ve výši 72 073,81 USD, částečně dne [datum] ve výši 67 926,19 USD, částečně dne [datum] ve výši 90 000 USD, částečně dne [datum] ve výši 90 000 USD, částečně dne [datum] ve výši 46 000 USD a částečně dne [datum] ve výši 121 025 USD, č. [IBAN] na částku 243 512,50 USD se splatností [datum], který byl uhrazen dne [datum]. Žalobkyně ve smyslu odst. 11.2. této smlouvy vyčíslila žalované smluvní úrok z prodlení ve výši 8 349 USD za prodlení s úhradou daňového dokladu č. [Anonymizováno], který byl vyúčtován daňovým dokladem č. [hodnota] na částku 8 349 USD, se splatností [datum] a nebyl dosud uhrazen, částku 6 331,52 USD za prodlení s úhradou daňového dokladu č. [IBAN], který byl vyúčtován výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] a nebyl dosud uhrazen, částku 28 921,50 USD za prodlení s úhradou daňového dokladu č. [IBAN], který byl vyúčtován dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] a částečně daňovým dokladem č. [hodnota] na částku 20 098,91 USD se splatností [datum] a nebyl dosud uhrazen, 12 175,63 USD za prodlení s úhradou daňového dokladu č. [IBAN], který byl vyúčtován daňovým dokladem č. [hodnota] na částku 12 175,63 USD se splatností [datum] a nebyl dosud uhrazen. Žalobkyně dále tvrdila, že dne [datum] uzavřeli účastníci smlouvu o dílo č. [hodnota], na základě které žalobkyně vystavila žalované daňový doklad č. [Anonymizováno] na částku 208 725 USD se splatností [datum], který byl uhrazen [datum], a to až na výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne [datum]. Žalobkyně ve smyslu odst. 11.2. této smlouvy vyúčtovala žalované smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % z fakturované částky za každý započatý den prodlení, a to dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], a to ve výši částky 4 487,58 USD za prodlení s úhradou daňového dokladu č. [Anonymizováno] za dobu ode dne splatnosti tohoto daňového dokladu [datum] do doby jeho uhrazení dne [datum]. Tvrdila, že v obou smlouvách bylo mezi účastníky ujednáno, že uvedený smluvní úrok byl splatný do čtrnácti dnů ode dne doručení jeho vyúčtování a že žalovaná byla současně oprávněna vznést námitky k výši nebo důvodu uplatnění smluvních úroků z prodlení, a to písemně ve lhůtě nejpozději tří dny před jejich splatností. Žalovaná však ani v jednom ze shora uvedených případů v této lhůtě neuplatnila vůči vyčísleným smluvním úrokům žádnou námitku. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že ujednání o smluvním úroku z prodlení je neplatné, neboť sjednání úroku z prodlení je v rozporu s platným právem. Poukazovala na to, že úrok z prodlení je sankcí za prodlení s plněním peněžitého závazku, avšak v posuzovaném případě byl úrok z prodlení sjednán tak, že se určuje nikoliv z částky, s jejímž prodlením je dlužník v prodlení, ale z celé fakturované částky, i když její část zaplatil dlužník ve lhůtě splatnosti. Dovozovala, že takové ujednání je v rozporu s dobrými mravy.

3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo č. [hodnota], na základě které žalobkyně zabezpečila pro žalovanou generální opravy čtyř kusů leteckých motorů. Za provedení díla vystavila žalobkyně žalované následující daňové doklady: č. [Anonymizováno] na částku 417 450 USD, se splatností [datum], který byl uhrazen dne [datum], č. [IBAN] na částku 243 512,50 USD se splatností dne [datum], který byl uhrazen dne [datum], č. [IBAN] na částku 487 025 USD se splatností dne [datum], který byl částečně uhrazen dne [datum] ve výši 72 073,81 USD, částečně dne [datum] ve výši 67 926,19 USD, částečně dne [datum] ve výši 90 000 USD, částečně dne [datum] ve výši 90 000 USD, částečně dne [datum] ve výši 46 000 USD, částečně dne [datum] ve výši 121 025 USD, č. [IBAN] na částku 243 512,50 USD se splatností dne [datum], který byl uhrazen dne [datum]. Ve smyslu odst. 11.2. smlouvy byla žalobkyně oprávněna účtovat žalované úrok z prodlení ve výši 0,05 % z fakturované částky za každý započatý den prodlení, když po částečném zastavení řízení zůstaly předmětem sporu neuhrazené smluvní úroky z prodlení v částce 3 178,20 USD, v částce 28 921,50 USD a v částce 12 175,63 USD. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o dílo č. [hodnota], na základě které žalobkyně vystavila žalované daňový doklad č. ZAL21001 na částku 208 725 USD, se splatností dne [datum], který byl uhrazen dne [datum], a to až na výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne [datum]. Ve smyslu odst. 11.2. této smlouvy vyúčtovala žalobkyně žalované smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % z fakturované částky za každý započatý den prodlení, a to dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] ve výši 4 487,58 USD za prodlení s úhradou daňového dokladu č. [Anonymizováno] za dobu ode dne splatnosti tohoto daňového dokladu dne [datum] do doby jeho uhrazení [datum].

4. Soud prvního stupně ve věci rozhodl podle ust. § 579 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ust. § 580 odst. 1 o.z. a ust. § 1970 o.z., s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když jejich výši určil podle ust. § 6 odst. 1, vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) ust. § 7, ust. § 11 odst. 1, 2 AT a ust. § 13 odst. 4 AT.

5. Uzavřel, že účastníci mezi sebou při výkonu své podnikatelské činnosti uzavřeli výše specifikované smlouvy o dílo, v nichž se žalobkyně zavázala zajistit pro žalovanou generální opravy leteckých motorů a žalovaná se zavázala za to žalobkyni zaplatit ujednanou cenu. Pro případ prodlení s plněním si mezi sebou smluvní strany sjednaly povinnost strany v prodlení platit druhé smluvní straně úrok z prodlení ve výši 0,05 % z fakturované částky za každý započatý den prodlení. Zároveň si účastníci dohodli splatnost úroku z prodlení do čtrnácti dnů ode dne doručení jejich vyúčtování s tím, že případné námitky k výši nebo důvodu uplatnění smluvního úroku z prodlení je povinná strana povinna vznést nejpozději tři dny před jejich splatností. Žalovaná se dostala s placením ceny díla do prodlení a vznikla jí tak, kromě povinnosti zaplatit cenu díla, ještě povinnost zaplatit žalobkyni za dobu, kdy byla se svojí povinností k úhradě ceny díla v prodlení, smluvní úroky z prodlení. Konstatoval, že nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by ve lhůtě podle smlouvy uplatnila žalovaná námitky proti výši nebo důvodu uplatnění smluvního úroku z prodlení, když proti nároku na zaplacení smluvního úroku z prodlení začala brojit až následně s tím, že způsob sjednání (výpočet úroku z prodlení z fakturované částky, nikoliv jen z dlužné částky) je v rozporu s dobrými mravy. Vzal v úvahu zejména skutečnost, že obě smlouvy o dílo byly uzavírány mezi účastníky v rámci výkonu jejich podnikatelské činnosti, kdy oba účastníci vystupovali jako odborníci, což mělo za následek zvýšenou míru nároků na jejich právní jednání jako podnikatelů (měli postupovat s péčí řádného hospodáře). Připomněl, že nelze pominout skutečnost, že žalovaná proti vyúčtovaným smluvním úrokům z prodlení nijak nebrojila ve lhůtě, která k tomu byla stanovena smlouvou, ale až následně poté, co nastala v souladu se smlouvou jejich splatnost, když značnou část žalovaných smluvních úroků z prodlení po podání žaloby dobrovolně uhradila. Dovodil, že tyto skutečnosti svědčí pro závěr, že smluvní úrok a způsob jeho stanovení byl mezi účastníky sjednán v rámci smluvní volnosti stran platně a není v rozporu s dobrými mravy. Konstatoval, že pro posouzení otázky tvrzeného rozporu způsobu sjednání smluvních úroků z prodlení s dobrými mravy považuje za zásadní skutečnost, že návrh obou smluv byl vytvořen žalovanou stranou a pokud tedy žalovaná sama navrhla smluvní ujednání a následně se dovolává u soudu jeho relativní neplatnosti, pak platí, že způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout jeho neplatnost.

6. Proti tomuto rozsudku podali včas odvolání oba účastníci řízení.

7. Odvolání žalobkyně směřovalo toliko do výroku II. a bylo v něm namítáno, že soud prvního stupně pochybil, pokud vycházel z tarifní hodnoty, počítané kurzem USD/Kč ke dni vyhlášení rozsudku, nikoli ke dni započetí úkonu konkrétní právní služby zvlášť. Prvostupňovému soudu dále vytýkala, že ji za část úkonů právní pomoci nepřiznal náhradu, stejně jako za cestovné, když opomněl, že její právní zástupce má sídlo v [adresa]. Odvolání žalované označila za nedůvodné s tím, že jí žalovaná část smluvního úroku zaplatila a její odvolací argumentace je tedy účelová. Poukazovala rovněž na to, že to byla žalovaná, kdo byl autorem obou smluv o dílo. Navrhla proto potvrzení výroku I. a změnu výroku II. tak, aby jí byla přiznána plná náhrada nákladů řízení.

8. Žalovaná ve svém odvolání předně uváděla, že fakticky ani jedna ze stran nepotvrdila, že by návrh smlouvy vytvořila ona, když tato skutečnost nevyplynula ani z jiných provedených důkazů. Pokud tedy prvostupňový soud opřel své odůvodnění mj. o zásadní skutečnost, že návrh obou smluv byl vytvořen žalovanou, byl jeho skutkový závěr nesprávný, když ale byl zásadním pro jeho právní posouzení věci. Stejně jako v řízení před soudem prvního stupně, tak i v odvolání, dovozovala, že sjednání úroku z prodlení z celé fakturované a nikoliv dlužné částky je zejména v rozporu se smyslem a účelem zákona. Zdůrazňovala, že smysl a účel zákonné konstrukce úroku z prodlení má podle obecně akceptovaného výkladu zároveň sankční a kompenzační povahu, když má jednak dlužníka nutit k tomu, aby plnil svoje peněžité závazky včas a zároveň má věřiteli kompenzovat finanční újmu (cenu peněz), které věřitel nemá v důsledku prodlení dlužníka k dispozici. Dovozovala, že kde není prodlení (protiprávní jednání) dlužníka, nemůže dojít k aplikaci úroku z prodlení, neboť absentuje tento zcela základní předpoklad pro jeho placení. Opakovaně vyslovila svůj názor, že není ani smluvně možné platně sjednat placení úroku z prodlení z částky, se kterou není dlužník v prodlení, protože takové ujednání odporuje jednak principu poctivosti a překračuje meze smluvní volnosti, neboť je vůči žalované jako dlužníku hrubě nespravedlivé a jako takové je neplatné. Soudu prvního stupně vytýkala, že analogicky neaplikoval ust. § 1964 o.z., podle něhož měl příslušné smluvní ujednání prohlásit ve vztahu k žalované neúčinné. Navrhla změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby byla žaloba zamítnuta.

9. Odvolací soud svým rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne [datum] rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že se zamítá žaloba na zaplacení částky 48 762,91 USD a žalobkyni uznal povinnou zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 57 504 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s poukazem na ujednání účastníků, že „v případě nezaplacení daňového dokladu nebo zálohy objednatelem ve stanovené lhůtě splatnosti je zhotovitel oprávněn účtovat objednateli úrok z prodlení ve výši 0,05 % za každý den prodlení z fakturované částky“, je ujednáním, které je v rozporu s ust. § 1968 o.z. a je tedy podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné. Konstatoval, že v posuzované věci byl totiž úrok z prodlení sjednán tak, že se určuje nikoliv z částky, s jejímž prodlením je žalovaná v prodlení, ale z celé fakturované částky, i když její část zaplatila ve lhůtě splatnosti.

10. Ústavní soud svým usnesením sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum] odmítl ústavní stížnost žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze a rozsudku soudu prvního stupně s tím, že tato je „předčasná“, neboť proti uvedeným rozhodnutím probíhá dovolací řízení, které dosud nebylo skončeno.

11. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací svým rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne [datum] citovaný rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu zpět k dalšímu řízení kromě jiného s tím, že odkázal na svůj rozsudek sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], publikovaný pod č. 95/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se přihlásil i za právní úpravy účinné od [datum], a to v rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]. Konstatoval, že právní posouzení odvolacího soudu, podle něhož je ujednání o úroku z prodlení neplatné pro rozpor se zákonem a dobrými mravy bez dalšího proto, že nelze platně sjednat „úrokování plnění, u kterého dlužník není v prodlení“, je tudíž nesprávné. Zdůraznil, že ujednání o úrocích z prodlení účastníků (obou podnikatelů) může však obecně podléhat přezkumu souladu takového ujednání s dobrými mravy (odkázal na ust. § 580 o.z.), když k absolutní neplatnosti právního jednání přihlédne soud i bez návrhu, je-li rozpor s dobrými mravy „zjevný“ (odkázal na ust. § 588 o.z.), tedy zřejmý, jednoznačný a nepochybný a připomněl rozsudek jeho velkého senátu sen. zn. [spisová značka] ze dne [datum]. Dále připomněl svou další judikaturu (rozsudky sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] a sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]), podle nichž v případě výše úroků z prodlení, sjednané podle ust. § 1970 o.z., je třeba posuzovat soulad takového ujednání s dobrými mravy vzhledem ke všem okolnostem, které ke sjednání úroku z prodlení vedly a jež existovaly v době uzavření smlouvy. Zdůraznil, že důvody, které vedly ke sjednání výše úroku z prodlení, je třeba hodnotit ve vztahu k plnění jeho funkcí v konkrétní věci. Uvedl, že teprve v případě, kdy smluvená sazba, s přihlédnutím k individuálním poměrům dané věci, již nesměřuje k plnění (legitimních) funkcí úroku z prodlení, tj. funkce sankčně-motivační a reparační (kompenzační), nýbrž se stává neodůvodněnou sankcí, která má vůči druhému smluvnímu partnerovi již jen šikanózní charakter, je namístě prolomit smluvní svobodu stran, zásadu autonomie vůle a zásadu pacta sunt servanda konstatováním neplatnosti takového ujednání pro rozpor s dobrými mravy a že z pohledu těchto závěrů však odvolací soud ujednání stran dosud nepoměřoval. Odvolacímu soudu uložil, aby především posoudil, zda je ujednání smluvního úroku z prodlení vzhledem ke všem konkrétním okolnostem v rozporu s dobrými mravy či nikoli.

12. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.), vázán podle ust. § 226 odst. 1 o.s.ř., ve spojení s ust. § 243g odst. 1 věta prvá o.s.ř., právním názorem dovolacího soudu, ve věci znovu rozhodl.

13. Po zjištění, že odvolání byla podána proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnými osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že účastníky uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.).

14. Účastníci řízení učinili před odvolacím soudem za nesporné, že ve smlouvě o dílo č. [hodnota] ze dne [datum] a ve smlouvě o dílo č. [hodnota] ze dne [datum] bylo mezi nimi domluveno, že v případě nezaplacení daňového dokladu nebo zálohy objednatelem ve stanovené lhůtě splatnosti je zhotovitel oprávněn účtovat objednateli úrok z prodlení ve výši 0,05% za každý den prodlení z fakturované částky, a že v nich bylo dále domluveno, že pokud bude mít povinná smluvní strana námitky k výši nebo důvodu uplatnění smluvních pokut a úroku z prodlení, je povinna vznést písemnou námitku nejpozději tři dny před jejich splatností. Odvolací soud poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné a odvolání žalobkyně nikoliv.

15. Shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

16. Skutkové závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dále k věci, se zřetelem k odvolacím námitkám, dodává:

17. Podle ust. § 1 odst. 2 o.z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

18. Podle ust. § 6 odst. 1 o.z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu a nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

19. Podle ust. § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

20. Podle ust. § 574 o.z. je na právní jednání třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

21. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle ust. § 1725 o.z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

24. Podle ust. § 1964 odst. 1 o.z. je neplatné ujednání o času plnění, úroku z prodlení nebo o náhradě nákladů spojených s uplatněním pohledávky, které se odchyluje od zákona tak, že je se zřetelem k okolnostem případu pro věřitele zvláště nevýhodné. Přitom se zohlední zejména povaha předmětu plnění, zda je pro takovou odchylku spravedlivý důvod a zda takové ujednání hrubě neodporuje obchodním zvyklostem a zásadě poctivého obchodního styku. Podle odst. 2 se považuje ujednání, které právo věřitele na úroky z prodlení ve vztazích podle § 1963 vylučuje, za zvláště nevýhodné. Má se za to, že ujednání, které vylučuje právo věřitele na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, je zvláště nevýhodné. Podle odst. 3 platí, že dovolat se neplatnosti za podmínek stanovených v odstavci 1 má i právnická osoba založená k ochraně zájmů malých a středních podnikatelů, jestliže jsou tato ujednání obsažena v obchodních podmínkách. Podle odst. 4 prohlásí-li soud ujednání za neplatné, použijí se namísto něho ustanovení zákona, ledaže soud rozhodne v zájmu spravedlivého řešení jinak.

25. Podle ust. § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

26. Podle ust. § 1970 o.z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Odvolací soud předně poukazuje na to, že ani jedna z procesních stran nepotvrdila, že by návrh výše specifikovaných smluv vytvořila žalovaná. Tato skutečnost nebyla označena ani za nespornou, ani nevyplynula z jiných provedených důkazů. V žádném případě tedy není možno dovozovat, že by se neplatnosti ujednání o smluvních úrocích nemohla dovolávat žalovaná.

28. Pokud soud prvního stupně v odst. 24 odůvodnění napadeného rozsudku odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], má odvolací soud za to, že nedopadá na posuzovanou věc. Nejvyšší soud ČR v něm vyjádřil, v souladu se svou konstantní judikaturou, že skutečnost, zda se ujednání stran o smluvním úroku z prodlení příčí dobrým mravům, nelze posuzovat jen podle výše sjednané úrokové sazby, ale že je třeba ji posoudit ve vztahu ke konkrétním okolnostem případu. Je tedy zřejmé, že byla řešena toliko otázka úroků, na které má věřitel právo v případě, že na straně dlužníka dojde k prodlení a nikoli otázka úroků z plateb dlužníka, u kterých k prodlení evidentně nedošlo, jakož i hodnocení všech funkcí úroku z prodlení, jak tomu bylo v této věci.

29. S ohledem na odvolací důvody se odvolací soud zabýval otázkou platnosti ujednání úroku z prodlení ve výši 0,05 % z fakturované částky za každý započatý den prodlení, které se tedy vztahuje na tu částku, u níž dlužník nebyl v prodlení, a to ve vztahu ke všem zákonným funkcím úroku z prodlení.

30. Ten je podle ust. § 1970 o.z. sankcí za porušení povinnosti splnit závazek ve lhůtě, tj. řádně a včas, když jeho dalším účelem je kompenzovat újmu věřitele, způsobenou opožděným plněním motivovat dlužníka k včasnému plnění a sankcionovat prodlení.

31. Odvolací soud konstatuje, že jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Jak totiž uvedl dovolací soud ve svém rozsudku, jímž zrušil původní rozsudek odvolacího soudu, může ujednání o úrocích z prodlení účastníků (obou podnikatelů) obecně podléhat přezkumu souladu takového ujednání s dobrými mravy, když podle ust. § 580 o.z. je neplatné mimo jiné právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Porušení korektivu dobrých mravů má tedy za následek absolutní neplatnost právního jednání. Je třeba zároveň připomenout, že případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany).

32. S ohledem na právní názor a pokyny dovolacího soudu se odvolací soud zabýval posouzením souladu takového ujednání s dobrými mravy, a to vzhledem ke všem okolnostem, které ke sjednání úroku z prodlení vedly a jež existovaly v době uzavření smlouvy, když důvody, které vedly ke sjednání výše úroku z prodlení, byly hodnoceny ve vztahu k plnění všech jeho funkcí v projednávané věci.

33. K institutu prodlení je třeba předně připomenout, že za ně je třeba považovat bezprávné zmeškání s plněním závazku. Jedná se tedy o právní delikt, v jehož důsledku se jednak modifikuje obsah existujícího závazku a jednak nastupují odpovědnostní následky. Závazek, u něhož došlo k prodlení, tedy nezaniká, nýbrž k němu přistupují nové povinnosti strany, která je v prodlení, a nová oprávnění u strany, která je oprávněna plnění vyžadovat. Pokud jde o plnění závazku, tak dlužník je v prodlení, nesplní-li svůj dluh řádně a včas. Prodlení je tedy nejširším způsobem porušení převzaté povinnosti. Zahrnuje jak aspekt časový, tedy prodlevu s plněním povinnosti, tak aspekt věcný, kdy dluh není plněn řádně a plnění neodpovídá smlouvě. Prodlení, spočívající v opožděnosti plnění, předpokládá splatnost dluhu, neboť před dobou splatnosti se dlužník do prodlení dostat nemůže. Jestliže dlužník splní závazek ve lhůtě, nemůže se pochopitelně dostat s jeho plněním do prodlení.

34. V posuzovaném případě bylo zjištěno, že úrok z prodlení byl vždy sjednán z celkové fakturované částky a dopadal tedy i na částky, které byly řádně zaplaceny a s jejichž úhradou se žalovaná nedostala do prodlení. Takové ujednání neodpovídá účelu úroku z prodlení, neboť:

- neplní kompenzační funkci, jelikož žalobkyni nevznikla újma z prodlení, a nejedná se tedy o náhradu za zadržení peněz,

- neplní motivační funkci, protože žalovaná neměla u části požadované částky povinnost plnit v daném čase a neexistoval tedy tlak na včasné plnění,

- neplní sankční funkci, neboť nedošlo k porušení povinnosti a nemůže tedy jít o jakýsi trest za porušení povinnosti.

35. Odvolací soud přihlédl rovněž k judikatuře Nejvyššího soudu ČR (např. sp. zn. [spisová značka]), která stanoví, že sjednaný úrok z prodlení musí být vázán na skutečné prodlení dlužníka. Dále byl zohledněn nález Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno], který zdůrazňuje nutnost materiálního posouzení ujednání z hlediska jeho účelu, přiměřenosti a dopadů.

36. Sjednaný smluvní úrok z prodlení tedy neodpovídá reálnému prodlení žalované, když byl sjednán tak, že má ve svých důsledcích šikanózní nebo likvidační účinky.

37. Odvolací soud dále konstatuje, že neplní žádnou ze zákonných funkcí a slouží pouze k neoprávněnému obohacení žalobkyně, když dále úročil částku, u které nebyla žalovaná v prodlení, čímž zneužívá smluvní svobodu k újmě žalované. Takovéto ujednání odporuje jednak principu poctivosti, vyjádřenému v ust. § 6 o.z., jednak překračuje meze smluvní volnosti dané ust. § 1725 o.z. a zároveň vymyká zdravému rozumu.

38. Odvolací soud uzavírá, že u ujednání účastníků, že „v případě nezaplacení daňového dokladu nebo zálohy objednatelem ve stanovené lhůtě splatnosti je zhotovitel oprávněn účtovat objednateli úrok z prodlení ve výši 0,05% za každý den prodlení z fakturované částky“, se tedy jedná o případ, kdy smluvená sazba s přihlédnutím k individuálním poměrům věci již nesměřuje k plnění (legitimních) funkcí úroku z prodlení, tj. funkce sankčně-motivační a reparační (kompenzační), ale stává se neodůvodněnou sankcí, která má vůči žalované již jen šikanózní charakter.

39. Protože jde o ujednání, které je podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné, je namístě prolomit smluvní svobodu stran, zásadu autonomie vůle a zásadu pacta sunt servanda konstatováním absolutní neplatnosti takového ujednání pro rozpor s dobrými mravy.

40. Na tomto závěru nic nemění ani další ujednání účastníků, spočívající v tom, že „pokud bude mít povinná smluvní strana námitky k výši nebo důvodu uplatnění smluvních pokut a úroku z prodlení, je povinna vznést písemnou námitku nejpozději tři dny před jejich splatností“, neboť takovéto ujednání nemůže nikterak obejít uvedený rozpor se zákonem, obsažený v jejich předchozím citovaném ujednání.

41. S ohledem na neplatnost ujednání o smluvních úrocích z prodlení měla žalobkyně právo na zákonné úroky z prodlení z částek, u nichž se žalovaná ocitla v prodlení, a to podle ust. § 1970 o.z., jejichž výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Odvolací soud zde považuje za nutné uvést, že výši zákonných úroků žalovaná žalobkyni v průběhu řízení zaplatila.

42. Soud prvního stupně proto pochybil, když výše uvedené skutečnosti nijak nezohlednil a v důsledku nesprávného právního posouzení žalobě vyhověl.

43. Odvolací soud proto jeho rozsudek podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl.

44. O nákladech řízení před soudy všech stupňů rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy zcela procesně úspěšné žalované vznikly ve stádiu odvolacího řízení náklady spojené se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 57 504 Kč a jejich náhrada jí byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.).