o zaplacení částky 204 256,26 Kč s příslušenstvím

1. Ve shora označené věci se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 204 256,26 Kč, se 14,75% zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Podle jejích žalobních tvrzení účastnice a jejich matka, [jméno FO], zemřelá dne [datum], mají v podílovém spoluvlastnictví pozemek parc. č. st. 614, jehož součástí je budova č.p. 276 (rodinný dům), a pozemek parc. č. 615/6, vše v k.ú. [adresa]. Žalobkyně má spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/6, žalovaná o velikosti id. 1/6 a matka účastnic o velikosti id. 2/3. Žalovaná užívá nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu, žalobkyně je z jejich užívání vyloučena. Po smrti otce účastnic před 14 lety vyměnila žalovaná všechny zámky a zamezila žalobkyni přístup do nemovitostí. Žalobkyně se snažila si jej zajistit a opakovaně projevila zájem o předání klíčů. Žalovaná naposledy vyměnila klíče od nemovitostí v roce 2020. Žalobkyně ji dopisem ze [datum] vyzvala k předání klíčů a k umožnění přístupu do domu. Žalovaná dopisem ze dne [datum] nabídla předání klíčů od branky. Tato nabídka nebyla vážně míněná. Žalovaná klíče nepředala a přidělila žalobkyni k (omezenému) užívání část nemovitostí (zadní trakt) svým rozhodnutím spoluvlastníka učiněného dopisem ze dne [datum]. Toto rozhodnutí napadla žalobkyně žalobou, o níž se u soudu I. stupně vede řízení pod sp. zn. [spisová značka]. I kdyby bylo rozhodnutí spoluvlastníka souladné se zákonem, žalovaná se bezdůvodně obohacuje na úkor žalobkyně, neboť ta stále nedisponuje klíči, aby se do jí přidělené části nemovitosti dostala. Zadní trakt je totiž přístupný samostatným vchodem ze zahrady, k hlavní brance ale žalobkyně klíče nemá. Dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 210 000 Kč za období od [datum] do [datum]. Má za to, že obvyklé měsíční nájemné za užívání nemovitostí jako celku činí 35 000 Kč. Žalovaná dopisem ze dne [datum] nárok žalobkyně odmítla.

2. Žalovaná proti žalobě namítla, že by měla v rámci dědického řízení po zemřelé matce nabýt i podíl po ní ve výši id. 2/3. Dědictví nebylo dosud projednáno, neboť žalobkyně napadla závěť. Žalovaná sama nemovitosti neužívá, pouze provádí běžnou údržbu. Lze očekávat, že po ukončení dědického řízení bude žalovaná zapsána v katastru nemovitostí jako většinový spoluvlastník v rozsahu id. 5/6. Značné prodloužení přechodného stavu mezi nabytím a potvrzením dědictví vyvolala žalobkyně. Na začátku dědického řízení se účastnice pohádaly, žalobkyně zamkla žalovanou v domě a utekla. Žalovaná pak byla nucena vyměnit klíče. Přesto je ochotna je žalobkyni předat. Stav domu neumožňuje bydlení bez provedení nákladných stavebních úprav, vylučuje tedy vznik bezdůvodného obohacení. Rozdělení domu na dvě samostatné jednotky možné není. Žalovaná vznesla námitku promlčení s tím, že jakýkoliv nárok přede dnem [datum] je promlčen.

3. Na obranu žalované reagoval žalobkyně podáním ze dne [datum], v němž uvedla, že neměla k dispozici klíče od branky a nemohla užívat ani tu část nemovitostí, kterou jí žalovaná určila k užívání svým rozhodnutím spoluvlastníka. I pokud by dlouhodobě nejevila zájem o užívání nemovitostí, nevzdávala by se tím nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovanou tvrzený stav nemovitostí musí jít k její tíži, neboť žalobkyně do nemovitostí nemohla vstoupit od smrti svého otce před 14 lety. Nelze tvrdit, že by stav nemovitostí vylučoval nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Námitka promlčení je bezpředmětná, když žalobkyně nárok požaduje za období po [datum].

4. Podáním ze dne [datum] žalovaná vznesla námitku započtení. Odůvodnila ji tím, že za ni žalobkyně inkasovala část pachtovného ve výši 17 111 Kč za pozemky parc. č. 338 o výměře 24 078 m2 a parc č. 352 o výměře 18 699 m2 na základě pachtovní smlouvy ze dne [datum], které zaplatil pan [jméno FO] k rukám žalobkyně a ta si je ponechala. Od února 2020 žalovaná na nemovitosti vynaložila tyto náklady: [Anonymizováno] 3 263 Kč, elektřinu 31 113,73 Kč, plyn 79 848,85 Kč, připojení plynoměru 1 800 Kč, vodné a stočné 2 847 Kč, poplatek za svoz[Anonymizováno][Anonymizováno] 3 113 Kč, daň z nemovitosti 9 658 Kč, [Anonymizováno] pevná linka 585,77 Kč, materiál pro opravy 3 677 Kč, zprovoznění vytápění 6 000 Kč, tj. celkem 141 906,35 Kč. Žalovaná navrhla k započtení proti žalovanému nároku 1/6 těchto výdajů, tedy částku 23 651,06 Kč. K údržbě nemovitostí přispěla i osobní prací. Sekání trávy od května do října představuje 12 x 3 hodiny, při ceně podle ceníku podobných prací firmou jde minimálně o částku 500 Kč/hod. Za období let 2020 až 2024 se tedy jedná o 180 hodin v hodnotě 90 000 Kč. Za údržbu stromů se v případě odborné firmy jedná o cca 1 000 Kč za strom a rok. Žalovaná tuto údržbu prováděla 5 let a hodnota těchto prací tak při částce 8 000 Kč za rok představuje 40 000 Kč. Pro případ, že by žalobkyně zpochybňovala tyto náklady, nechť soud nechá zpracovat znalecký posudek k ocenění těchto prací. Z celkové částky 130 000 Kč tak žalovaná navrhuje k započtení 1/6, tedy 21 666 Kč. Žalovaná tedy započítává proti tvrzenému nároku svoji pohledávku za žalobkyní v celkové výši 62 428,06 Kč.

5. Podáním ze dne [datum] žalobkyně odmítla nároky uplatňované žalovanou k započtení s tím, že nejsou důvodné, a pro případ, že by snad měly být, jsou již promlčeny. V podání žalované se opakovaně objevují náklady, které údajně měly vzniknout i před více než 3 lety. Jde o náklady, které vznikly žalované, protože nemovitosti užívala. O vynaložení těchto nákladů ostatně ani nebylo přijato žádné rozhodnutí spoluvlastníků.

6. Podáním ze dne [datum] (soudu doručeným dne [datum]) žalovaná navrhla k započtení částku 70 566,06 Kč namísto původních 62.428,06 Kč: daň z nemovitosti: 12 632 Kč, komunální odpad: 3 113 Kč, telefon (2020 ještě za zůstavitelku): 585,77 Kč, plyn: 98 730 Kč, elektřina: 42 922 Kč, materiál: 5 387 Kč, vodné: 5094 Kč, další náklady: 22 209 Kč (SIPO 3 263 Kč, pohřeb 15 195 Kč, doplnění náhrobku 3 751 Kč), tj. celkem 190 672,77 Kč. Podíl žalobkyně ve výši 1/6 činí po zaokrouhlení 31 779 Kč. V rámci řízení o zrušení rozhodnutí spoluvlastníka sp. zn. [spisová značka] byl dne [datum] vyslechnut bývalý manžel žalované [tituly před jménem] [jméno FO], z jehož výpovědi vyplývá, že se zásadním způsobem podílel na opravách a údržbě nemovitosti, což dokládá, že to byla právě žalovaná, kdo fakticky zajišťoval veškerou péči o nemovitost a nesl náklady spojené s její základní a nezbytnou údržbou.

7. Podáním ze dne [datum] žalobkyně proti veškerým nárokům uplatněným žalovanou v podání ze dne [datum] vznesla námitku promlčení. Současně uvedla, že uplatněné náklady žalovaná po žalobkyni požadovat nemůže, neboť je vynaložila sama pro sebe.

8. Soud I. stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost do tří dnů od jeho právní moci zaplatit žalobkyni částku 175 266,67 Kč se zákonným 14,75% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.) a k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši 154 879,82 Kč (výrok III.), žalobu v rozsahu částky 28 989,59 Kč se zákonným 14,75% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost ve stejné lhůtě zaplatit České republice – Okresním soudu [adresa] náklady státu ve výši 6 077,45 Kč (výrok IV.).

9. Podle odůvodnění tohoto rozsudku na základě provedených důkazů a skutečností, které účastníce učinily nespornými a které neodporují provedeným důkazům, dospěl soud I. stupně k závěru o skutkovém stavu, podle něhož jsou účastnice podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. st. 614, jehož součástí je stavba, budova č.p. 276 (rodinný dům), a pozemku parc. č. 615/6, vše v k.ú. [adresa], a to žalobkyně s podílem id. 1/6 a žalovaná s podílem id. 5/6. Žalovaná nabyla spoluvlastnický podíl id. 2/3 jako dědictví po matce účastnic, která zemřela dne [datum]. O pozůstalosti bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jež nabylo právní moci dne [datum]. Tomuto rozhodnutí předcházel spor o pravost a platnost závěti datované dne [datum]. Žalobkyně měla do roku 2020 klíče od branky. Poté, co došlo v červnu 2020 mezi účastnicemi v domě k incidentu, nechala žalovaná odvrtat branku a vyměnila klíče od branky i od hlavního vchodu. Žalobkyni ponechala klíče od zadního traktu. Bez klíčů od branky však nebylo možné se k zadnímu traktu z ulice dostat (pozemek je oplocen a garážová vrata z ulice není možné otevřít, neboť jsou zevnitř na petlici). Žalobkyně vyzývala žalovanou k předání klíčů od domu v dopisech ze dnů [datum], [datum] a [datum]. V dopisu ze dne [datum] vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení do 7 dnů od jeho doručení. [adresa] od branky žalobkyně obdržela v srpnu 2024. Mezi účastnicemi probíhá soudní spor, jehož předmětem je rozhodnutí žalované ze dne [datum] vztahující se k užívání předmětných nemovitostí. Soudu je z úřední činnosti známo, že od [datum] je vedeno též řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastnic k předmětným nemovitostem (sp. zn. [spisová značka]).

10. Protože měl soud I. stupně skutkový stav dostatečně prokázaný další návrhy na doplnění dokazování pro nadbytečnost zamítl. Neprovedl tak navržené účastnické výslechy, a to i s přihlédnutím k ust. § 131 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), když žalobkyně svůj účastnický výslech navrhovala k prokázání tvrzení, že přes garáž nelze vstoupit do domu, což bylo zjištěno při místním šetření. Žalovaná přes výzvu soudu učiněnou při jednání dne [datum] nespecifikovala, jaké konkrétní skutečnosti mají být prokázány účastnickými výslechy, a proč nemohou být prokázány jinak. Dále nebyly provedeny žalovanou navržené důkazy zprávou [právnická osoba], obchodními podmínkami [právnická osoba], znaleckým posudkem „na ocenění údržby“. Nebyly provedeny an důkazy výslechem [tituly před jménem] [jméno FO] a protokolem o jednání ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka], neboť tyto důkazní návrhy byly učiněny až v podání doručeném soudu dne [datum], tj. poté, co nastaly účinky koncentrace řízení).

11. Na takto zjištěný skutkový stav soud I. stupně aplikoval za použití jeho ust. § 3028 odst. 1 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), konkrétně jeho ust. [Anonymizováno], 1122 odst. 1, § 1475 odst. 1, § 1479, § 1968, § 1970, [Anonymizováno] a [Anonymizováno]

12. Soud I. stupně vyložil, že nárokům spoluvlastníků v souvislosti s užíváním společné nemovitosti je věnována bohatá judikatura Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod číslem 17/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Nejvyšší soud ČR zastává neměnný právní názor, že užívá-li spoluvlastník bez právního důvodu společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užíváním obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“). Tyto závěry jsou použitelné i za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. s tím, že užívání společné věci jedním ze spoluvlastníků nad rámec jeho spoluvlastnického podílu, jež se nezakládá na dohodě spoluvlastníků, rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo rozhodnutí soudu týkající se společné věci, je možné kvalifikovat jako protiprávní užití cizí hodnoty. Protiprávní užití cizí hodnoty je zákonem nově zformulovanou skutkovou podstatou bezdůvodného obohacení. Pokud si jeden ze spoluvlastníků uzurpoval předmět spoluvlastnictví pro sebe a jako jediný z něj čerpá užitek (a to i v situaci, kdy společnou věc více spoluvlastníků užívat nemůže), dostává se mu na úkor ostatních spoluvlastníků bezdůvodného obohacení. Výše tohoto majetkového prospěchu bude odpovídat obvyklé hladině nájemného placeného za užívání obdobných nemovitých věcí, ovšem snížené tak, aby odpovídala rozsahu, v němž spoluvlastník skutečně svůj podíl nadužívá, tj. rozsahu, v němž užívání společné věci není „kryto“ jeho spoluvlastnickým podílem (srov. Eliáš J., Brim L., Adamová H. Bezdůvodné obohacení. Praha: Wolters Kluwer, 2016. Právo prakticky. ISBN 978-80-7552-407-2, dostupné v systému ASPI). Každý spoluvlastník má právo užívat společnou věc v míře odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu. Neumožňují-li existující poměry některému spoluvlastníkovi plnou realizaci tohoto práva, náleží mu za to odpovídající náhrada jako kompenzace bezdůvodného obohacení. Spoluvlastník, který společnou nemovitost užívá nad rámec svého spoluvlastnického podílu, nemusí ostatním spoluvlastníkům poskytovat peněžitou náhradu pouze tehdy, prokáže-li existenci smlouvy o bezúplatném užívání společné nemovitosti. Neprokáže-li, že je oprávněn společnou nemovitost užívat nad rámec svého spoluvlastnického podílu bezúplatně, vzniká mu bezdůvodné obohacení, za které musí ostatním spoluvlastníkům poskytnout peněžitou náhradu jako ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vráceno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). K určování výše obvyklého nájemného by přitom mělo být přistupováno na základě podkladů umožňujících přinejmenším jistou kvantifikovatelnost hodnoty užívacího oprávnění usurpovaného obohaceným. Tímto informačním zdrojem bývá zpravidla znalecký posudek, i když i rozhodovací praxe dovolacího soudu připouští, že v kontextu konkrétní posuzované věci mohou být postačující jiné podklady dostatečně vypovídající o nájemném obvyklém v daném místě a čase (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či usnesení téhož soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Výše bezdůvodného obohacení odpovídá obecné (tržní) ceně za užívání obdobné nemovitosti, tedy ceně obvyklé v daném místě a čase (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

13. Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu je tedy pevně ukotvena v konkluzi, že na vznik bezdůvodného obohacení v souvislosti s užíváním společné věci v obdobných případech lze usuzovat tehdy, užívá-li vskutku bez právem aprobovaného důvodu některý ze spoluvlastníků společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu (důkazní břemeno o rozsahu „nadužívání“ společné věci v takovém případě tíží bezdůvodně ochuzeného), případně kdy technické uspořádání společné věci nebo faktické poměry vytvořené jedním ze spoluvlastníků (faktickým uživatelem věci) druhému spoluvlastníku neumožňují realizaci práva užívat společnou věc v rozsahu určeném jeho podílem. Pro povinnost spoluvlastníka, který užíval nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu, vydat ostatním spoluvlastníkům, oč se takto obohatil, není bez dalšího rozhodující, zda druhý spoluvlastník neužíval nemovitost (společnou věc) dobrovolně. Oproti tomu se v těchto vztazích jeví významným, znemožní-li nadužívající spoluvlastník přístup k nemovitosti a její užívání například uzamčením stavby či oplocením pozemku. I v situaci, kdy předmětem spoluvlastnictví je dům o jedné bytové jednotce, obecně není vyloučena úvaha, že druhý spoluvlastník má možnost tuto jednotku objektivně spoluužívat v rozsahu svého podílu tehdy, jestliže spoluvlastník, který v jednotce fakticky bydlí, užívá pouze její část, která výměrou, popřípadě kvalitou užívání koresponduje jeho podílu. Uvedenou úvahu, až na odůvodněné výjimky, v zásadě nelze popřít jen s poukazem na aktuálně nedobré vztahy spoluvlastníků (nejde-li kupř. o stav vyvolaný jedním ze spoluvlastníků, jež činí spoluužívání věci, bytové jednotky, jiným spoluvlastníkem fakticky nemožným, tedy kdy aktuálním uživatelem nastolené poměry druhému spoluvlastníku znemožňují realizaci práva užívat společnou věc (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

14. Soud I. stupně rovněž vyložil, že zhodnocení, zda je určitá pohledávka ve smyslu ust. [Anonymizováno] nejistá a neurčitá, vyžaduje komplexní úvahu soudu zohledňující individuální okolnosti případu. V úvahu je přitom třeba vzít i stav řízení v okamžiku, kdy byla námitka započtení vznesena. Je-li námitka započtení vznesena v okamžiku, kdy je řízení teprve na začátku a prokazování skutečností rozhodných pro posouzení aktivní pohledávky nebude významně složitější, než je tomu v případě žalobou uplatněné pohledávky, bude zpravidla na místě závěr, že započtení ust. [Anonymizováno] neodporuje. Naopak námitka započtení uplatněná až na konci nalézacího řízení obstojí pouze v případě, bude-li aktivní (započítávaná) pohledávka zcela nepochybná, tedy nebude-li nutné k jejímu zjištění provádět žádné složitější dokazování (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Jedním z předpokladů zániku pohledávek jednostranným započtením je kompenzační projev, jenž vyhovuje požadavkům na právní jednání podle ust. § 551 až 553 o.z. U aktivně započítávaných pohledávek, jejichž součet převyšuje pasivně započítávanou pohledávku (tu, proti které je započtení uplatněno), je tento požadavek splněn, jestliže kompenzační projev obsahuje prohlášení, v němž je určitě a srozumitelně určeno, které započítávané pohledávky, případně která jejich část, se uplatňuje k započtení (a tedy započtením zanikne). V opačném případě jde o právní jednání neurčité, a tedy zdánlivé ve smyslu ust. § 553 odst. 1 o.z., k němuž se podle ust. § 554 o.z. nepřihlíží (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Splatnost závazku je určena buď dobou, ve které je dlužník povinen podle smlouvy, právního předpisu nebo rozhodnutí splnit svůj závazek, nebo, není-li takto určena, vyvolá ji věřitel tím, že dlužníka o plnění požádá. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, a doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele. Ustálená judikatura dovolacího soudu vážící se k aplikaci ust. § 563 a § 564 obč. zák. je se zřetelem k obdobnému znění korespondujících ust. § 1958 odst. 2 a § 1960 o.z. použitelná i v poměrech tohoto právního předpisu a bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu a doba plnění je obvykle vázána na výzvu věřitele (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

15. V posuzovaném případě soud I. stupně uzavřel, že žalovaná, která je právní nástupkyní matky účastnic, užívala společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu a svědčí jí proto povinnost za dobu od [datum] do [datum] zaplatit žalobkyni částku 175 266,67 Kč jako bezdůvodné obohacení. Výše majetkového prospěchu žalované odpovídá obvyklé, resp. tržní hladině nájemného placeného za užívání obdobných nemovitostí, snížené tak, aby odpovídala rozsahu, v němž žalovaná svůj podíl nadužívala. Vzhledem k tomu, že obvyklá výše nájemného placeného za užívání obdobné nemovitosti činila v rozhodném období celkem 1 051 600 Kč, odpovídá výše bezdůvodného obohacení žalované 1/6 z této částky, tj. 175 266,67 Kč.

16. K námitce žalované, že nemovitost v rozhodném období neužívala, že k jejímu znepřístupnění došlo okolnostmi vyvolanými žalobkyní a že žalobkyně neměla v úmyslu nemovitosti užívat, soud I. stupně uvedl, že v řízení bylo zjištěno, že žalovaná v roce 2020 vyměnila klíče od branky a hlavního vchodu a ačkoli měla žalobkyně klíče od zadního traktu, nemohla jej užívat, protože se na pozemek a k rodinnému domu nemohla dostat bez klíčů od branky. Okolnost, že v dopise ze dne [datum], v němž žalovanou vyzývala k předání klíčů od domu, uvedla, že nemá v úmyslu dům užívat, ale chce provést kontrolu a vyzvednout si své věci, nemůže vést k závěru, že ke vniku bezdůvodného obohacení nedošlo. Pro povinnost spoluvlastníka vydat ostatním spoluvlastníkům, oč se takto obohatil, není bez dalšího rozhodující, zda druhý spoluvlastník neužíval nemovitost dobrovolně. Z provedených důkazů bylo dále zjištěno, že v období od ledna 2024 do června 2024 hradil zálohy na elektřinu [jméno FO], kterému umožnila užívání nemovitostí žalovaná.

17. Žalovaná vznesla v podání ze dne [datum] námitku započtení, kterou doplnila v podání doručeném soudu dne [datum]. K započtení uplatnila pohledávky ve výši 62 428,06 Kč, resp. 70 566,06 Kč. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by aktivně započítávané pohledávky byly vybavené nárokem, tj. že by byly vymahatelné, resp. splatné, a že by se jednalo o pohledávky způsobilé k započtení. Pohledávka z titulu osobní práce (1/6 ze 130 000 Kč) nebyla způsobilá k započtení, když by bylo nutné provádět k jejímu zjištění složité dokazování (žalovaná navrhovala, aby byl vyhotoven znalecký posudek), resp. jednalo se o práci vykonávanou osobně žalovanou a tvrzené náklady (500 Kč za hodinu práce) tak nebyly vynaloženy. Pokud jde o pohledávku z titulu pachtovného (17 111 Kč), v řízení bylo pouze prokázáno, že účastnice uzavřely dne [datum] smlouvu s [tituly před jménem] [jméno FO], v níž byla uvedena čísla účtů obou účastnic pro úhradu sjednaného pachtovného a žalovaná dne [datum] vyzývala žalobkyni k předání platby od pana [Anonymizováno]. Náklady pohřbu tvořily pasivum pozůstalosti, jak se podává z usnesení Okresního soudu [adresa]-východ, č. j. [spisová značka]. Žalovaná prokázala, že v období od května 2020 do května 2024 uhradila na dani z nemovitosti 9 658 Kč (namísto tvrzených 12 632 Kč), v období od března 2020 do října 2024 bylo na zálohách [právnická osoba] uhrazeno celkem 28 155 Kč (namísto tvrzených 42 922 Kč, některé z plateb podle výpisů z účtu prováděl [jméno FO] a nikoli žalovaná; vyúčtování záloh za uvedené období předloženo nebylo), v období od března 2020 do června 2023 uhradila za svoz odpadu 3 113 Kč, na zálohách na plyn bylo v období od dubna 2020 do října 2024 uhrazeno 35 683,75 Kč (namísto tvrzených 98 730 Kč; vyúčtování bylo předloženo pouze za období [datum] až [datum], resp. [datum] až [datum]), v období říjen 2019 a únor 2020 až duben 2020 (2x 3 263 Kč + 3 273 Kč + 1 996 Kč) byla jako plátce [Anonymizováno] uvedena [jméno FO], a k [datum] došlo na žádost ke zrušení [Anonymizováno]. Ve vztahu k pohledávkám z titulu materiálu na opravy a zprovoznění vytápění byly předloženy pouze nečitelné účtenky [Anonymizováno] a doklad o platbě 6 000 Kč na účet [jméno FO]. Ve vztahu k pohledávkám [Anonymizováno], vodné a stočné a připojení plynoměru nebyly předloženy důkazy prokazující jakoukoli úhradu ze strany žalované. Nebylo též nijak doloženo, že by žalovaná žalobkyni vyzvala k úhradě shora uvedených pohledávek. Nelze tak dospět k závěru, že došlo k zániku pohledávek jednostranným započtením.

18. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 210 000 Kč dopisem, který byl jejímu zástupci doručen dne [datum], a to do 7 dnů od jeho doručení dopisu. Vzhledem k tomu, že žalovaná dluh do dne splatnosti ([datum]) neuhradila a dostala se tak do prodlení (§ 1968 o.z.), žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. S ohledem na výše uvedené uložil soud I. stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 175 266,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

20. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle ust. § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení i přes to, že měla úspěch v řízení pouze částečný, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 10 213 Kč, složené zálohy na znalecký posudek ve výši 25 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna podle ust. § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) z tarifní hodnoty 175 266,67 Kč, tedy z přisouzené částky, nikoliv z částky žalované (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), tj. ve výši 8 140 Kč za jeden úkon právní služby a za každý takový úkon 300 Kč, resp. 450 Kč v případě úkonů provedených po [datum], paušální náhrada hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 4 AT. Žalobkyni za zastoupení advokátem přísluší celkem 98 898 Kč sestávající z odměny za 11 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva ze dne [datum], podání žaloby, replika k vyjádření žalobkyně, účast na jednání soudu dne [datum], účast na místním šetření dne [datum], doplnění tvrzení a důkazních návrhů ze dne [datum], vyjádření k doplnění tvrzení a důkazních návrhů žalované ze dne [datum], vyjádření k podání žalované dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] v délce přesahující 2 hodiny) a za 1 úkon v poloviční sazbě (účast na jednání soudu, při němž byl pouze vyhlášen rozsudek dne [datum]), dále z paušální náhrady hotových výdajů v celkové výši 4 350 Kč (7x 300 Kč a 5x 450 Kč), náhrady za cestovné k místnímu šetření ve výši 538,24 Kč (38,70 Kč za litr motorové nafty při průměrné spotřebě 6,8 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla podle vyhl. č. 398/2023 Sb. při cestě 2x 32,7 km) a za promeškaný čas strávený na cestě v celkové výši 400 Kč (8x 15 minut) a 21% DPH z částky 98 898 Kč, tj. 20 768,58 Kč, celkem 154 879,82 Kč.

21. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla v základu nároku, kterým se domáhala bezdůvodného obohacení, v zásadě úspěch, nelze jí ukládat povinnost zaplatit státu náklady řízení (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]). Náklady řízení zálohované státem tak nese žalovaná. [Anonymizováno] v řízení vznikly náklady v souvislosti s vyplacenou odměnou znalkyni [tituly před jménem] [jméno FO] za vypracování znaleckého posudku ve výši 674,99 Kč (25 674,99 Kč – 25 000 Kč) a za účast při jednání soudu dne [datum] ve výši 5 402,46 Kč.

22. Proti tomuto rozsudku, výslovně proti všem jeho výrokům (viz doplnění odvolání ze dne [datum]) podala odvolání žalovaná a soudu I. stupně vytkla, že nepřihlédl k rozhodným skutečnostem a důkazům, zejména k okolnostem ohledně faktického neužívání ze strany žalované, neprovedl žalovanou navržené důkazy, které mohou mít význam pro posouzení celé věci, včetně uplatněného nároku na zápočet nákladů spojených s údržbou nemovitostí, a dospěl k nesprávným skutkovým závěrům, když dovodil nárok na přiznání plnění, aniž by zohlednil časovou osu a faktický úmysl žalobkyně neužívat nemovitost, což mj. vyplývá i z řízení sp. zn. [spisová značka]. Rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení.

23. Soud I. stupně podle odvolatelky pochybil, když nepřihlédl k námitce započtení, odmítl se jí věcně zabývat a provádět k ní dokazování. K pohledávkám žalované uvedl, že z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by aktivně započítávané pohledávky byly vybavené nárokem, tj. že by byly vymahatelné, resp. splatné, a že by se jednalo o pohledávky způsobilé k započtení. Poté citoval námitku promlčení vznesenou žalobkyní, ačkoliv je z ní zřejmé, že žalobkyně tyto pohledávky nepovažovala za (ještě) nesplatné, ale za (již) promlčené. Z logiky věci je přitom vyloučeno, aby obě tyto možnosti byly splněny zároveň. Soud I. stupně dále uvedl i jiný důvod, respektive 2 důvody zcela odlišné jak od prvního citovaného, tak mezi sebou navzájem, a to že pohledávka z titulu osobní práce (1/6 ze 130 000 Kč) nebyla způsobilá k započtení, když by bylo nutné provádět k jejímu zjištění složité dokazování, resp. se jednalo o práci vykonávanou osobně žalovanou a tvrzené náklady (500 Kč za hodinu práce) tak nebyly vynaloženy. Je tak nejasné, zda soud dospěl k závěru, že by bylo nezbytné provedení dalších důkazů, bez nichž nelze skutkový závěr učinit, nebo k závěru, že tyto náklady nebyly vynaloženy a dokazování je tedy zbytečné. Obdobně nesrozumitelný je závěr soudu I. stupně, že pokud jde o pohledávku z titulu pachtovného (17 111 Kč), v řízení bylo pouze prokázáno, že účastnice uzavřely dne [datum] smlouvu s [tituly před jménem] [jméno FO], v níž byla uvedena čísla účtů obou účastnic pro úhradu sjednaného pachtovného, a žalovaná dne [datum] vyzývala žalobkyni k předání platby od pana [Anonymizováno]. Z odůvodnění přitom nevyplývá, zda měla žalovaná podle názoru soudu I. stupně předložit i jiné důkazy, a proč ji v tomto směru nepoučil. Bylo však naopak na žalobkyni, aby tvrzení žalované o vzniku nároku a předložené důkazy vyvrátila, případně aby prokázala, že tento nátok zanikl (úhradou či jinak). Po žalované nelze spravedlivě požadovat prokázání negativních skutkových tvrzení a není v silách účastníka řízení prokázat, že daný nárok nebyl uhrazen. Nejednalo se také o případ obráceného důkazního břemene. Pokud by soud dospěl k závěru o nutnosti prokázání dalších skutkových okolností (např. skutečnosti, že pacht byl vykonáván a pachtovné žalobkyni zaplaceno), není adekvátním řešením zamítnutí nároku, ale poučení účastníka podle ust. § 118a o.s.ř.

24. Dále odvolatelka soudu I. stupně vytkla, že neprovedl jí navržené důkazy, zejména znalecký posudek k ohodnocení prováděné údržby. S ohledem na nejasnost odůvodnění přitom není zřejmé, zda u nákladů na údržbu vycházel soud I. stupně ze skutkového závěru, že tyto náklady nevznikly, nebo z právního posouzení ohledně výkonu práce žalovanou. Soud I. stupně pominul dlouhodobě ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, podle níž účastníku nelze klást k tíži neunesení důkazního břemene za situace, kdy mu zároveň bylo odmítnuto provedení navrhovaných důkazů. Přesně tak totiž soud I. stupně postupoval, když na jedné straně odmítl provedení důkazu znaleckým posudkem k provedené údržbě, na druhou stranu kladl žalované k tíži, že svůj nárok dostatečně neprokázala. U kompenzační námitky přitom není prostor pro úvahu, nakolik jsou navrhované důkazy účelné z hlediska původně uplatněného nároku, ale výhradně pro úvahu, nakolik jimi může být prokázána důvodnost nároku, na němž je založena kompenzační námitka. Nelze tedy kompenzační námitku odmítnout s odůvodněním, že by si prokázání namítnutého nároku vyžádalo další důkazy. Ani zásada procesní efektivity není absolutní a je nutné ji vykládat ve vztahům k soustavě soudů jako celku. Nelze se tedy dovolávat efektivity izolovaného řízení s tím, že pro daný soud je pohodlnější, pokud by byl nárok uplatněn samostatně a u jiného soudu.

25. Ohledně výše zjištěného bezdůvodného obohacení odvolatelka namítla, že z provedených důkazů vyplývá, že dům je vybaven nevyhovující elektroinstalací neschopnou snést zátěž spojenou se současným standardem bydlení a tzv. zarostlým rozvodem vody. Případný nájemce by za tohoto stavu zřejmě nebyl ochoten hradit za takové bydlení běžné nájemné. Znalkyně uvedla, že tyto vady nemovitosti obvykle nejsou u jiných srovnatelných nemovitostí inzerovány a nemohla je tedy zohlednit. Pak je ovšem možným řešením buď provedení odmítnutého revizního znaleckého posudku k objasnění skutečnosti, zda tyto vady lze v rámci znaleckého posudku zohlednit jinak než porovnáním, nebo snížení zjištěného bezdůvodného obohacení úvahou soudu podle ust § 136 o.s.ř. Ani k jedné z těchto možností soud I. stupně nepřikročil a při určení výše bezdůvodného obohacení postupoval, jako by tyto vady neexistovaly.

26. Nesprávným skutkovým zjištěním je podle odvolatelky i závěr soudu I. stupně, že žalobkyně je z užívání nemovitosti zcela vyloučena. Žalobkyně měla možnost si zajistit klíče, ale neučinila tak. Žalovaná naposledy vyměnila klíče od nemovitosti v roce 2020. Musela dát odvrtat vložku do domu poté, kdy jí klíče nevrátila žalobkyně. Sestra se ozvala až za týden, že by jí ty klíče vrátila. Žalovaná pak žalobkyni skutečně nabídla předání klíčů od branky, ke zdržení došlo pouze s ohledem na nezbytnost jednat prostřednictvím právních zástupců.

27. Proti nákladovému výroku žalovaná namítla, že soud I. stupně věc prezentuje tak, jako by se v případě úhrady stanovené na základě znaleckého posudku mělo takto postupovat obligatorně. Avšak ze znění ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. vyplývá, že se soud v takovém případě může odchýlit od obecného pravidla definovaného v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., a i Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], konstatoval, že se jedná o výjimku z obecné zásady. Stejně jako v případě kterékoliv jiné výjimky z obecného pravidla je soud povinen odůvodnit, proč v tomto konkrétním případě k výjimce přikročil. Nic takového ale odůvodnění napadeného rozsudku neobsahuje a napadené rozhodnutí je v této části nepřezkoumatelné.

28. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, a to se závazným stanoviskem ohledně dalšího postupu v řízení.

29. Podle vyjádření žalobkyně k odvolání soud I. stupně postupoval v otázkách kompenzační námitky žalované správně. Jeho závěr, že z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by aktivně započítané pohledávky byly vybaveny nárokem a že by se jednalo o pohledávky způsobilé k započtení, je správný. Pohledávkou způsobilou k započtení totiž není pohledávka pochybná. V kontextu kompenzační námitky je to taková pohledávka, která byla v řízení uplatněna později, pokud by prokazování její existence vyžadovalo složitější dokazování, o což v tomto případě šlo (kompenzační námitka byla v konečné podobě vznesena až podáním žalované ze dne [datum], tj. těsně před vyhlášením napadeného rozsudku). Aby se dalo vůbec zvažovat, že pohledávky žalované jsou nepochybné (a zde žalobkyně uvádí, že uplatněné pohledávky žalované vůči ní ani neexistují, natož aby mohly být shledány nepochybnými), bylo by nutné provádět složitější dokazování, např. znaleckým posudkem na ocenění žalovanou údajně provedených osobních prací. Matoucím není ani vyjádření soudu I. stupně k důvodům odmítnutí započtení pohledávky spočívající v osobních pracích žalované, když je zřejmé, že soud I. stupně neměl tuto pohledávku za prokázanou, její prokázání by vyžadovalo složitější dokazování, což soud I. stupně v případě kompenzační námitky není povinen činit. Z toho také vyplývá, že v tomto ohledu ani není soud I. stupně povinen žalovanou poučovat, aby doplnila svá tvrzení nebo své důkazy, pokud není povinen tyto důkazy následně provádět (takové poučení by postrádalo jakýkoliv smysl). Kompenzační námitka je ostatně spíše dobrodiním zákonodárce odrážejícím zásadu hospodárnosti řízení, tj. aby se předcházelo vedení vícero řízení mezi týmiž účastníky, v rámci dokazování má však primární přednost dokazování nároku uplatněného žalobou, nikoliv kompenzační námitky. Ta proto musí být naprosto perfektní, aby řízení zbytečně nezatěžovala, což splněno nebylo. Tvrzené pohledávky spočívající v odběru energií a médií v Nemovitostech vynaložila žalovaná, event. její syn, sami pro sebe. Některé důkazy předložené žalobkyní byly nečitelné (účtenky [Anonymizováno]) a ve vztahu k některým pohledávkám žádné důkazy prokazující úhradu předloženy ani nebyly (pohledávky [Anonymizováno], vodné a stočné a připojení k vodoměru). Je také zjevné, že důvodem odmítnutí kompenzační námitky byla skutečnost, že žalovaná nevyzvala žalobkyni k úhradě shora uvedených pohledávek. Vůči žalobkyni ani nebyl řádným způsobem učiněn kompenzační projev.

30. K nároku na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyně uvedla, že je nerozhodné, zda žalobkyně chtěla či nechtěla Nemovitosti užívat, případně za jakým účelem a v jakém rozsahu. Navíc z dokazování vyplývá, že žalobkyně o přístup do Nemovitostí stála, když opakovaně vyzývala k předání klíčů. Námitka žalované, že došlo ke zdržení při předání klíčů s ohledem na nezbytnost jednat prostřednictvím právních zástupců, je taktéž nedůvodná. Tato skutečnost jde k tíži spoluvlastníka, který se obohacuje. Žalované nic nebránilo předat klíče žalobkyni i bez jejího právního zástupce. Vznik nároku na vydání bezdůvodného obohacení není ovlivněn ani subjektivními okolnostmi na straně ochuzeného ani obohaceného (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Tudíž tvrzenou prodlevou se ani soud I. stupně zabývat nemusel. Nadto tato skutečnost doposud nebyla ani tvrzena a jedná se tak nepřípustnou novotu. Nepřípustnou novotou je i tvrzení žalované, že žalobkyně nepožadovala klíče od branky, ale od domu. Toto tvrzení je účelové, neboť bylo zřejmé, že žalobkyně má zájem o přístup do Nemovitostí, který je jí bez klíčů od branky znemožněn. Navíc rozhodné je toliko, zda žalovaná žalobkyni klíče od branky dala či nikoliv; rozhodným naopak není, proč se tak nestalo, protože nárok na vydání bezdůvodného obohacení je nárokem objektivním, v tomto případě založeným na tom, zda žalobkyni stála ve výkonu jejího vlastnického práva překážka či nikoliv.

31. Soud I. stupně podle žalobkyně nepochybil ani tím, že nenechal zpracovat revizní znalecký posudku. Soud I. stupně přesvědčivě zdůvodnil, proč má za to, že si znalkyně svůj znalecký posudek obhájila. Jak správně soud I. stupně poznamenal, je toliko oprávněn přezkoumat způsob, jakým znalec dospěl ke svým odborným závěrům, přesvědčivost a úplnost znaleckého posudku ve vazbě na zadání soudu. Žalobkyně zdůraznila, že Nemovitosti jsou obyvatelné, když byly užívány např. synem žalované, který hradil některé náklady související s jejich užíváním.

32. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

33. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v mezích podaného odvolání a z důvodů v něm uplatněných, přičemž přihlédl i k vadám řízení, k nimž přihlíží z úřední povinnosti (§ 212, § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

34. Odvolací soud především podle § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl odvolání žalované proti výroku II. rozsudku soudu I. stupně, jímž byla žaloba zčásti zamítnuta, neboť odvolání proti němu podal někdo, kdo k tomu není subjektivně oprávněn. Tímto výrokem totiž nebyla žalované způsobena žádná procesní újma, naopak jde o výrok pro ni příznivý.

35. Ve zbývajícím rozsahu není odvolání opodstatněné. Soud I. stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, z provedených důkazů učinil skutková zjištění, která mají v obsahu spisu oporu, a na jejich základě věc v rozhodujícím rozsahu i správně právně posoudil. Odvolací soud se s jeho stěžejními skutkovými i právními závěry ztotožňuje.

36. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně plyne, že v rozhodném období byla žalobkyně spoluvlastnicí předmětných nemovitostí v rozsahu id. 1/6, zatímco žalované svědčil podíl id. 5/6, neboť dědické právo vzniká smrtí zůstavitele (§ 1475 odst. 1, § 1479 o.z.). Jestliže soud I. stupně v části odůvodnění hovořil o užívání nad rámec podílu 2/3, jde jen o dílčí formulační nepřesnost, která neměla vliv na věcnou správnost rozhodnutí; výše přiznaného nároku byla totiž správně odvozena z toho, že žalované nepříslušelo bezplatně užívat i podíl žalobkyně, tedy rozsah odpovídající id. 1/6.

37. [Anonymizováno]

38. Právě taková situace byla v projednávané věci zjištěna. Žalovaná po incidentu v roce 2020 nechala vyměnit zámky od branky i hlavního vstupu. Ačkoli žalobkyně měla klíče od zadního traktu domu, bez klíčů od vstupní branky se do této části nemovitosti nemohla vůbec dostat. Faktická možnost užívat nemovitost tak žalobkyni chyběla. Nabídka žalované z května 2024 tento stav nezměnila, neboť klíče od branky byly žalobkyni předány až v srpnu 2024. Závěr soudu I. stupně, že žalobkyně byla v rozhodném období z užívání nemovitostí fakticky vyloučena, je proto správný.

39. Na tomto závěru nic nemění ani námitka žalované, že nemovitost sama fakticky neužívala. Pro vznik bezdůvodného obohacení není podstatné, zda žalovaná v domě osobně trvale bydlela, nýbrž to, že měla nemovitost ve své faktické dispoziční moci, rozhodovala o přístupu do ní a žalobkyni výkon jejího spoluvlastnického práva neumožnila. Ostatně bylo zjištěno, že žalovaná umožnila užívání nemovitosti další osobě, resp. že zajišťovala její výlučnou faktickou správu a kontrolu.

40. Důvodná není ani obrana, že žalobkyně neměla skutečný zájem nemovitost užívat. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení v tomto typu věcí není podmíněn prokázáním intenzity či motivace zájmu vyloučeného spoluvlastníka o užívání věci. Rozhodné je, že žalobkyni objektivně nebylo umožněno užívat společnou věc v rozsahu odpovídajícím jejímu podílu. Nadto z provedených důkazů plyne, že žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k předání klíčů a ke zpřístupnění nemovitostí.

41. Odvolací soud sdílí i závěr soudu I. stupně ohledně výše bezdůvodného obohacení. Výše majetkového prospěchu byla zjištěna znaleckým posudkem, z něhož soud I. stupně vyšel po jeho řádném provedení a po vysvětlení znalkyně. Posudek je úplný, srozumitelný a přesvědčivý. Samotná okolnost, že žalovaná se závěry znalkyně nesouhlasí, nezakládá potřebu vypracování revizního znaleckého posudku. Ani odvolací soud neshledal v odborných závěrech znalkyně rozpory či nedostatky, pro něž by je nebylo možno převzít.

42. Námitka žalované, že technický stav domu měl vést k dalšímu snížení obvyklého nájemného, neobstojí. Znalkyně ocenila obvyklé nájemné se zřetelem ke stavu a parametrům nemovitosti, které bylo možno objektivně zohlednit tržním srovnáním. Zjištění o některých vadách samo o sobě nevede k závěru, že nemovitost nebyla vůbec uživatelná. Z obsahu spisu se naopak podává, že užívána byla. Nebyl proto důvod ani pro určení výše nároku volnou úvahou podle ust. § 136 o.s.ř., jestliže výše plnění byla zjistitelná dokazováním a soud I. stupně ji zjistil.

43. Neobstojí ani výhrady proti procesnímu postupu soudu I. stupně při dokazování. Důkaz výslechem účastníků je podle ust. § 131 odst. 1 o.s.ř. důkazem subsidiárním; soud jej provede tehdy, nelze-li dokazovanou skutečnost prokázat jinak. V projednávané věci byly rozhodné skutečnosti zjištěny listinami, místním šetřením i dalšími důkazy, a neprovedení účastnických výslechů proto nepředstavuje vadu řízení.

44. Správný byl i postup soudu I. stupně, pokud nepřihlédl k důkazním návrhům žalované uplatněným až po nastoupení účinků koncentrace řízení (§ 118b o.s.ř.). Odvolatelka ani v odvolacím řízení neuvedla nic, z čeho by vyplývalo, že šlo o skutečnosti či důkazy, které bez své viny nemohla uplatnit dříve, popřípadě že by byly splněny jiné zákonné podmínky pro prolomení koncentrace. Ani v odvolacím řízení proto k těmto novotám nelze přihlížet (§ 205a o.s.ř.).

45. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že námitka započtení v podobě, v jaké ji žalovaná uplatnila až v závěrečné fázi řízení, nemohla být v tomto řízení úspěšná. Podle ust. [Anonymizováno] jsou k započtení způsobilé jen pohledávky, které lze uplatnit před soudem, přičemž pohledávka nejistá nebo neurčitá způsobilá k započtení není.

46. Současně však platí, že závěr o tom, že žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně jednotlivých k započtení tvrzených pohledávek, popřípadě že u některých z nich neunesla ani břemeno tvrzení, stejně jako závěr o neprokázané splatnosti těchto pohledávek, by bylo možno učinit teprve poté, co by žalované bylo poskytnuto odpovídající poučení podle ust. § 118a o.s.ř.

47. K takovému postupu však soud I. stupně nepřistoupil nikoli proto, že by uvedené otázky nebyly právně významné, nýbrž proto, že žalovaná kompenzační obranu v její konečné podobě vznesla až na samém konci řízení. Teprve v této fázi byly konkrétně vymezeny pohledávky, jež měly být předmětem započtení, přičemž jejich posouzení by si zjevně vyžádalo další rozsáhlé dokazování, včetně poučení podle § 118a o.s.ř., doplnění tvrzení, označení důkazů a s tím souvisejícího odročení jednání. To se týká jak tvrzené pohledávky z titulu osobní práce žalované při údržbě nemovitostí, tak dalších tvrzených plateb a rovněž pohledávky z pachtovného. Právě u pohledávky z pachtovného přitom žalovaná v dosavadním průběhu řízení nedostála již ani své povinnosti tvrzení v rozsahu potřebném k tomu, aby mohla být existence takové pohledávky spolehlivě posouzena. Za tohoto procesního stavu nebyl prostor pro to, aby soud bez dalšího uzavřel, že žalovaná tyto pohledávky neprokázala nebo že nejsou splatné; takový závěr by předpokládal předchozí procesní poučení a vytvoření prostoru k doplnění obrany.

48. Jestliže tedy soud I. stupně k opožděně a v konečné podobě až v závěru řízení vznesené námitce započtení nepřihlédl, nelze jeho postup pokládat za nesprávný. Nešlo o situaci, v níž by bylo možno bez dalšího uzavřít, že žalovaná neunesla břemeno tvrzení či důkazní břemeno ohledně započítávaných pohledávek nebo jejich splatnosti, nýbrž o stav, kdy by řádné posouzení takto uplatněné obrany vyžadovalo další procesní postup podle § 118a o. s. ř. a navazující dokazování, pro něž již vzhledem ke stadiu řízení nebyl prostor.

49. Nelze přehlédnout ani to, že u části žalovanou tvrzených plateb šlo zjevně o výdaje spojené s faktickým užíváním nemovitosti, které nesl ten, kdo ji měl ve své dispozici. Nelze bez dalšího přenášet na žalobkyni, jež byla z užívání vyloučena, spotřební náklady vynaložené žalovanou nebo třetími osobami při užívání domu. U nákladů pohřbu a náhrobku pak soud I. stupně správně poukázal na to, že šlo o položky řešené v řízení o pozůstalosti.

50. Z obsahu spisu ani neplyne, že by žalovaná své tvrzené pohledávky vůči žalobkyni učinila splatnými. Není-li doba plnění určena, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu až poté (§ 1958 odst. 2 o.z.). Ze spisu neplyne, že by žalovaná žalobkyni k úhradě tvrzených příspěvků řádně vyzvala. Již proto nemohla být její obrana započtením úspěšná.

51. Pokud jde o příslušenství pohledávky žalobkyně, soud I. stupně správně dovodil, že žalovaná byla vyzvána k plnění dopisem doručeným dne [datum] se lhůtou sedmi dnů. Nezaplatila-li do [datum], dostala se od [datum] do prodlení (§ 1968 o.z.) a žalobkyni vzniklo právo na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož výše odpovídá právním předpisům účinným pro první pololetí roku 2024.

52. Důvodné nejsou ani odvolací námitky proti výroku o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně. Soud I. stupně správně aplikoval ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně byla plně úspěšná v základu uplatněného nároku a její neúspěch se týkal toliko části výše plnění, která byla určena na základě znaleckého posudku. Za této situace bylo namístě přiznat jí plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Odůvodnění napadeného rozsudku je v tomto směru dostatečné a přezkoumatelné.

53. Správný je i výrok IV. o náhradě nákladů státu. Tento výrok odpovídá procesnímu výsledku sporu a žalovaná proti němu nevznesla žádné konkrétní relevantní námitky, jež by mohly jeho věcnou správnost zpochybnit.

54. Proto odvolací soud ve výrocích I., III. a IV. rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

55. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 o.s.ř. Odvolání žalované bylo z části odmítnuto a ve zbývající části měla žalobkyně v odvolacím řízení úspěch, proto jí přísluší jí proto plná náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši (po zaokrouhlení) 23 208 Kč, sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po 9 140 Kč z celého předmětu odvolacího řízení 204 256,26 Kč podle ust. § 7 bodu 5. AT, 2 režijních paušálů po 450 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT a 21% DPH ve výši 4 027,80 Kč podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.

56. Náklady odvolacího řízení je žalovaná povinna uhradit žalobkyni v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

57. Pro úplnost odvolací soud dodává, že neshledal žádné důvody pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř.