o rozvod manželství

1. Okresní soud v [Anonymizováno] (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne [datum] rozhodl výrokem I. tak, že se rozvádí manželství účastníků, uzavřené dne [datum] před Městským úřadem [adresa]. Výrokem II. bylo dále rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami a výslechy účastníků tak, jak je podrobně uvedeno v odst. 5 až 20 odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl ke skutkovému závěru, uvedené tamtéž v odst. 23.

3. Ve věci rozhodl podle ust. § 755 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a ust. § 756 o.z. Dovodil, že jsou splněny podmínky pro rozvod manželství, když toto je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovu. Konstatoval, že manželka svůj záměr opustit společnou domácnost vyjádřila již před rokem, od června 2025 spolu manželé definitivně nežijí a od té doby nedošlo k žádnému relevantnímu pokusu o nápravu poškozených manželských vztahů. Akcentoval, že se nejedná o unáhlené ani přechodné rozhodnutí manželky, neboť manželka svou nespokojenost zcela zřetelně dala najevo již v rámci dopisu z roku 2022 a její pocity se kumulovaly dlouhodobě. Zdůraznil, že manželka obnovu manželství vyloučila a že ani ze strany manžela nebyla patrná žádná konkrétní snaha manželství zachránit, byť s rozvodem manželství nesouhlasil. Poukázal na to, že manžel má již novou partnerku, se kterou sdílí společné aktivity a intimně se s ní stýká. Již v roce 2024 začal činit kroky k zúžení společného jmění manželů tak, aby každý z manželů žil „sám na sebe“ a po sdělení záměru manželky „odpočinout si v odděleném bydlení“ manželku ve své závěti vydědil. Konstatoval, že pokud se manžel nyní cítí sám ohrožen a pociťuje obavy ze svého zabezpečení ve stáří, v minulosti činil přesně takové kroky, v jejichž důsledku to manželka cítila obdobně (také měla obavu o své zabezpečení na stáří, byť v jiném směru). Manželku v jejím rozhodnutí manžel upevnil i svými vyjádřeními v průběhu řízení a svým postojem v rámci jejího účastnického výslechu, z nichž nebyla patrná žádná snaha o kompromis či porozumění, manželku při výslechu opakovaně nenechal domluvit při odpovědi na položenou otázku, nedbal viditelných [podezřelý výraz] potíží manželky a otázky kladl mnohdy sugestivním způsobem. Shrnul, že aktuálně spolu manželé nežijí, společně nehospodaří a intimně se nestýkají, v důsledku čehož zanikla ekonomická i biologická funkce manželství. Konstatoval, že se z manželství nenarodily žádné děti, že spolu manželé nekomunikují a žádná stránka jejich manželství již není funkční. Uzavřel, že nejde o stav přechodný, ale o situaci vzniklou na základě postupného a dlouhodobého odcizení manželů. Obnovu manželství ze strany manželky označil za vyloučenou s tím, že snaha manžela o udržení manželství v podobě formálního svazku se nyní jeví jako pozdní a marná. Připomněl, že v souvislosti s manželskou krizí se rovněž zhoršil zdravotní stav manželky. Jako hlavní příčiny rozvratu manželství prvostupňový soud shledal vzájemné odcizení manželů, jejich rozdílné představy o životě, ztrátu důvěry manželky v manžela v důsledku nakládání s majetkem a rozdílnost jejich povah a osobností, které vyústily v nedostatek vzájemné komunikace a intimity. Uvedl, že byť tyto rozdílné povahy manželů po dlouhou dobu ve vztahu nečinily významné problémy a manželé vedle sebe a společně fungovali jako pár, postupem času se tyto rozdíly zdůrazňovaly, až vedly k rozdělení manželů. Zatímco manžel tedy vnímá chování manželky jako „zradu“, neboť z jeho pohledu manželce nic nechybělo (finanční zabezpečení, [podezřelý výraz], výlety, dovolené, společenské vyžití a mnoho dalšího), manželka na druhé straně hovoří o nedostatku vřelosti, o pocitech méněcennosti, o dominanci manžela a potřebě vlastního prostoru. Za patrnou označil skutečnost, že každý z manželů má na jejich vztah jiný pohled a že se na rozvratu manželství podíleli oba manželé, přičemž ke gradaci manželské krize ústící v odchod manželky ze společné domácnosti došlo převážně v důsledku jednání a chování manžela. Soud prvního stupně neshledal ve věci kvalifikovaný zájem manžela svědčící ve prospěch zachování manželství ve smyslu ust. § 755 odst. 2 písm. b) o.z., což podrobně vysvětlil v odst. 31 odůvodnění napadeného rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“).

4. Proti tomuto rozsudku podal manžel včas odvolání s tím, že s rozvodem nesouhlasí, když předně vyslovil nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně o příčinách rozvratu manželství a taktéž se závěrem, kdo z manželů rozvrat manželství způsobil. Především vyslovil názor, že manželství nebylo rozvráceno tak hluboce, že by nebylo možno očekávat obnovení manželského soužití, od toho se pak odvíjí jeho nesouhlas s dalšími závěry prvostupňového soudu. Konstatoval, že tento nesouhlas je však potřeba vnímat jako gradovaný, tj. pokud manžel nesouhlasí se samotným faktem rozvratu manželství a současně pak vyvrací závěry soudu o tom, kdo z manželů měl rozvrat manželství zapříčinit, neznamená to, že by implicitně uznával, že manželství rozvráceno je. Namítal, že prvostupňový soud nedostatečně zjistil skutkový stav, když neprovedl jím navržené důkazy, zejména výslech svědků, a vycházel převážně z účastnických výpovědí a listin. Konstatoval, že z nich plyne, že manželka sice subjektivně pociťovala nenaplnění, avšak nebylo prokázáno žádné porušení manželských povinností ze strany manžela. Podle jeho názoru by jím navržené důkazy ukázaly, že manželství nebylo v krizi a že manželka odešla ze společné domácnosti bezdůvodně. Opakovaně zdůrazňoval, že jí po celou dobu soužití zajišťoval nadstandardní podmínky, podporoval ji a snažil se vyhovět jejím přáním. Po dopisu z roku 2022 aktivně reagoval – změnil své chování, pořizoval dary, organizoval společné i samostatné aktivity a podporoval rodinu manželky. Ve svém odvolání odmítl závěr soudu prvního stupně, že neprojevil snahu manželství zachránit, když naopak opakovaně navrhoval smíření, mediaci i odklad rozhodnutí. Zdůrazňoval, že rozpad vztahu je důsledkem jednostranného jednání manželky, která přerušila soužití i komunikaci. Dále pak poukazoval na to, že změna postoje manželky souvisí s právním poradenstvím a majetkovými motivy (vypořádání SJM) a namítal nesprávné hodnocení otázky renty, která byla podle něj sjednána v závěti z roku 2021. Vyslovil rovněž nesouhlas s právním posouzením věci, když soud prvního stupně nedostatečně chránil institut manželství a přikládal nepřiměřenou váhu jednostranné subjektivní nespokojenosti manželky bez objektivních důvodů pro rozvod. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému řízení.

5. Manželka navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že na pokračování manželství nemá zájem. Poukazovala na to, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav dostatečně a správně uzavřel, že jsou splněny podmínky hlubokého a trvalého rozvratu manželství, když odvolání manžela a jeho vyjadřování ji jen utvrdily v nemožnosti obnovení soužití. Konstatovala, že důkazy neprokazují harmonický vztah, ale naopak dlouhodobou nespokojenost, kterou manžel nevnímal nebo bagatelizoval. Uvedla, že listiny dokládají ztrátu radosti ze soužití, nerovnováhu ve vztahu, dominanci manžela a postupnou ztrátu důvěry, úcty i partnerské podpory. Navržené svědecké důkazy označila za nadbytečné, neboť nemohou postihnout každodenní realitu soužití a námitky manžela o materiálním zabezpečení odmítla jako irelevantní, protože problém spočíval v absenci nemateriálních hodnot (respekt, empatie, rovnost). Připomínala, že byla vystavena psychickému tlaku, ekonomické závislosti a nejistotě, což vedlo ke zhoršení jejího [podezřelý výraz] stavu. Odmítla rovněž tvrzení manžela o důvodech rozvratu jako spekulativní a zdůrazňovala, že k rozchodu vedla konkrétní posloupnost událostí. Konstatovala, že rozpad vztahu dokládá i fakt, že manžel navázal nový vztah již před jejím odstěhováním a uvedla, že komunikaci omezila až později kvůli nefunkčnosti a snahám o kontrolu. Ve svém vyjádření uzavřela, že manželství je fakticky i citově ukončeno, nelze očekávat jeho obnovu a nelze ji nutit v něm setrvat proti její vůli. Zdůrazňovala, že rozhodující je objektivní stav, tj. dlouhodobé oddělené soužití, absence důvěry i společného života.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení), v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o.s.ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení ve smyslu ust. § 212 písm. a) o.s.ř. a ust. § 212a odst. 2 a 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání manžela není důvodné.

7. Soud prvního stupně vystihl ve svém rozsudku projednávanou problematiku věcně správně a způsobem zcela vyčerpávajícím a náležitým vyložil, které skutečnosti při svém rozhodování vzal za prokázané a které nikoliv, o které opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a jaký z nich učinil závěr o skutkovém stavu spolu s přesvědčivým právním hodnocením (ust. § 157 odst. 2 o.s.ř.). Pokud jde o hodnocení provedených důkazů, tak soud prvního stupně vycházel zcela ze zásady volného hodnocení důkazů, upravené v ust. § 132 o.s.ř. a své závěry zformuloval naprosto jasně, srozumitelně a přesvědčivě. Toto hodnocení tedy nevykazuje znaky libovůle, má vnitřní logiku, vychází ze vzájemných souvislostí a je založeno na rozumných úvahách s vysokou mírou přesvědčivosti. Soud prvního stupně tedy pro své rozhodnutí dostatečným způsobem zjistil skutkový stav, když provedl poměrně podrobné dokazování. Svá zjištění učinil na základě listinných důkazů, účastnických výpovědí a nesporných skutečností, takže odvolací soud mohl vyjít ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Rozsudek tedy není možno označit za nepřezkoumatelný, jak to ve svém odvolání konstatoval manžel.

8. Ze spisu a z dokazování provedeného soudem prvního stupně plyne, že vztah účastníků byl dlouhodobě zatížen závažnými a narůstajícími rozpory, jež vedly ke ztrátě vzájemné důvěry, citové blízkosti a partnerské soudržnosti. Z provedených důkazů vyplývá, že manželka dlouhodobě vnímala manželské soužití jako nevyrovnané a nenaplňující, přičemž její výhrady nebyly v potřebné míře reflektovány. Manželé spolu fakticky nežijí jako manželé, společné soužití bylo přerušeno a mezi účastníky neexistuje reálná perspektiva obnovení plnohodnotného manželského života.

9. Samotný nesouhlas manžela s rozvodem a jeho deklarovaná vůle na zachování manželství nemohou bez dalšího zvrátit závěr o hlubokém a trvalém rozvratu, jestliže ostatní zjištěné skutečnosti svědčí o opaku. Odvolací soud nepřehlédl tvrzení manžela o jeho snaze o smíření, změně chování, organizování společných aktivit či zajišťování nadstandardních materiálních podmínek. Tato tvrzení však nevyvracejí podstatný závěr, že mezi účastníky došlo k zásadnímu a dlouhodobému narušení manželského vztahu v jeho osobní, citové a hodnotové rovině.

10. Pokud jde o vytýkaná pochybení soudu prvního stupně, vyplývající z ust. § 205 odst. 2 písm. d) a e) o.s.ř., tak i tyto odvolací důvody nebyly odvolacím soudem shledány.

11. Jak již bylo uvedeno shora v odst. 7, zjistil prvostupňový soud skutkový stav dostatečným způsobem, když provedl poměrně podrobné dokazování a námitka neúplně zjištěného skutkového stavu tedy není důvodná. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu postačujícím pro posouzení, zda jsou splněny podmínky rozvodu manželství. V řízení o rozvod manželství je podstatné zjištění skutečné existence a intenzity rozvratu, nikoli podrobné dokazování každé jednotlivé sporné okolnosti mezi účastníky. Navržené svědecké výpovědi mohly mít význam toliko podpůrný, avšak nemohly samy o sobě nahradit poznatky o vnitřním fungování manželského vztahu a o současném postoji účastníků k dalšímu trvání manželství. Jestliže soud prvního stupně považoval skutkový stav za dostatečně objasněný, nepochybil, neprovedl-li všechny navržené důkazy.

12. Namítal-li totiž manžel neprovedení navrhovaných důkazů, patří se uvést, že jedním z aspektů práva na spravedlivý proces je, že v soudním řízení je nutno umožnit účastníku řízení tvrdit rozhodné skutečnosti a k jejich prokázání navrhnout provedení relevantních důkazů. Tomuto právu účastníka řízení pak odpovídá povinnost obecného soudu o návrhu rozhodnout a v případě jeho zamítnutí poté v rozhodnutí ve věci samé odůvodnit, proč k provedení navržených důkazů nepřistoupil; okrajovou a obecnou zmínku v odůvodnění rozhodnutí neodpovídající závažnosti věci nelze považovat za řádné odůvodnění v intencích zásady spravedlivého procesu [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] ([Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno])]. Neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit toliko třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřeno nebo vyvráceno (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]).

13. S ohledem na odvolací argumentaci a výše uvedené odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně není povinen provést všechny navržené důkazy (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), ale jestliže některé z nich neprovede, měl by v odůvodnění rozhodnutí uvést, proč tyto důkazy neprovedl (ust. § 157 odst. 2 o.s.ř.). Zde zbývá dodat, že neučinil-li tak, může odvolací soud z takové vady vyvozovat důsledky jen tehdy, měla-li tato vada za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tak by tomu mohlo být jen v případě, že navržené důkazy směřovaly k objasnění skutečností, které jsou významné z hlediska právního posouzení věci a které již zároveň nebyly dostatečně spolehlivě prokázány jinak (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). V posuzovaném případě soud prvního stupně neprovedl důkaz (ust. § 120 odst. 1 věta druhá o.s.ř.) navrženými výslechy svědků – dcer manželky [jméno FO] a [Anonymizováno] [Anonymizováno], výslechem matky manželky [jméno FO], výslechem notářky [tituly před jménem] [jméno FO], dále fotoknihou „[právnická osoba]“, listinou „závěť=poslední vůle“, ručně psanými poznámkami a lékařskou zprávou a v odst. 21 odůvodnění svého rozhodnutí dostatečným způsobem (a v souladu s ust. § 157 odst. 2 o.s.ř.) vysvětlil, proč tyto důkazy neprovedl.

14. Soud prvního stupně se tedy žádného pochybení nedopustil, naopak se věcí řádně zabýval a náležitě odůvodnil, na základě jakých důkazů a úvah dospěl ke skutkovým zjištěním, které manžel v odvolání podrobuje kritice. Odůvodnění napadeného rozsudku má racionální základnu a je hájitelné.

15. Odvolací soud dále neshledal ani odvolací důvod, uvedený v ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., tedy nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně.

16. Podle ust. § 758 o.z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

17. Podle ust. § 755 odst. 1 o.z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 citovaného ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle odst. 3 tohoto ustanovení mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.

18. Podle ust. § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

19. Soud prvního stupně dospěl ke správným právním závěrům. V řízení byl jednoznačně prokázán hluboký a trvalý rozvrat manželství, jak to má na mysli ust. § 756 o.z., když prvostupňový soud v odst. 28 až 30 odůvodnění napadeného rozsudku dostatečným způsobem popsal i jeho příčiny.

20. Odvolací soud se ztotožňuje i s jeho závěrem, že v posuzované věci nelze očekávat obnovení manželského soužití. Manželka setrvale a jednoznačně odmítá obnovení vztahu, přičemž její postoj není nahodilý ani účelový, ale odpovídá delšímu vývoji vztahu účastníků i jejich současnému faktickému odloučení. Za tohoto stavu nelze spravedlivě požadovat, aby byla v manželství nuceně setrvávána jen proto, že druhý z manželů s rozvodem nesouhlasí.

21. Pro posouzení splnění podmínek rozvodu není rozhodující ani polemika manžela ohledně toho, kdo nese převážnou odpovědnost za rozvrat manželství, ani jeho tvrzení o majetkových motivech manželky či o otázce případné renty. Tyto okolnosti nejsou samy o sobě způsobilé zpochybnit správnost rozhodujícího závěru, že manželství účastníků již neplní svůj společenský ani osobní účel a že jeho obnova není reálně očekávatelná.

22. Za situace, kdy spolu manželé od června 2025 nežijí, nevedou ani společnou domácnost a manželka nemá žádný zájem na setrvání v manželství, lze uzavřít, že jejich manželství je hluboce a trvale rozvráceno, neplní žádnou ze svých společenských funkcí, jak má na mysli ust. § 687 a násl. o.z. Manželka k manželovi již evidentně ztratila důvěru i citový vztah, což jsou nezbytné předpoklady pro každé harmonické manželství, navíc spolu manželé nežijí ve smyslu ust. § 758 o.z. K rozporům mezi nimi docházelo z důvodů, přesně popsaných v napadeném rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje. Za této situace není naděje, že by se v budoucnu mezi nimi jejich vzájemné vztahy urovnaly a došlo k obnovení jejich manželského soužití, navíc na tom manželka nemá žádný zájem, což vyplynulo i z jejího postoje před odvolacím soudem.

23. Odvolací soud dále konstatuje, že v tomto případě nejsou splněny ani podmínky pro zamítnutí návrhu na rozvod manželství podle ust. § 755 odst. 2 písm. b) o.z., neboť nebylo prokázáno, že by se manžel na rozvratu manželství nijak nepodílel a že by mu rozvodem byla způsobena zvlášť závažná újma.

24. Za situace, kdy zde není žádná naděje na obnovení manželského soužití, odvolací soud napadený rozsudek podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, když pochybení neshledal ani v závislém nákladovém výroku II.

25. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 23 z.ř.s.