o zaplacení 1 051 642 Kč s příslušenstvím,

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 1 051 642 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 051 642 Kč od [datum] do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace [Anonymizováno] vyhlášené ve [Anonymizováno] a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 79 905,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.), a konečně žalobkyni uložil povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku za podanou žalobu ve výši 50 Kč (výrok III.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 1 051 642 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná jako objednatel uzavřela [datum] se společností [právnická osoba] (dále jen „zhotovitel“) smlouvu o dílo č. [hodnota], na jejímž základě prováděl zhotovitel pro žalovanou inženýrské sítě pro rodinné domy v obci [adresa]. Cena díla činila 4 829 021 Kč a měla být zhotovitelem účtována daňovými doklady měsíčně podle provedených prací v předchozím kalendářním měsíci. Zhotovitel na základě prací provedených v březnu 2010, které byly žalovanou převzaty protokolem z [datum], vystavil [datum] daňový doklad č. [hodnota] na částku 2 675 008,80 Kč (s DPH) se splatností [datum]. Dne [datum] uzavřel zhotovitel s původní žalobkyní společnosti [právnická osoba] (dále jen „původní žalobkyně“) smlouvu o postoupení pohledávky, na jejímž základě zhotovitel postoupil na původní žalobkyni část této své pohledávky za žalovanou, a to konkrétně pohledávku ve výši 1 867 965,80 Kč, kdy postoupení bylo žalované oznámeno téhož dne. Z takto postoupené pohledávky žalovaná neuhradila žalovanou částku, tj. 1 051 642 Kč, ačkoli k tomu byla vyzvána. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí mimo jiné s argumentem, že pohledávka žalobkyně zanikla započtením, kdy tvrdila, že dne [datum] došlo k uzavření smlouvy mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalovanou jako postupníkem, na základě které byla na žalovanou postoupena pohledávka za zhotovitelem ve výši 1 051 642 Kč. Původní žalobkyni bylo postoupení oznámeno dopisem společnosti [právnická osoba] ze [datum]. Kompenzační dopis obsahující námitku započtení zaslala žalovaná zhotoviteli dne [datum] a vůči původní žalobkyni pak započtení uplatnila dopisem ze dne [datum]. Pokud tedy ke dni [datum] svědčila zhotoviteli, respektive původní žalobkyni, pohledávka za žalovanou ve výši 1 051 642 Kč, pak tato pohledávka zanikla započtením učiněným [datum]. Dále žalovaná doplnila, že oznámení ve smyslu § 529 obč. zák. bylo provedeno řádně, neboť úkon je třeba hodnotit podle jeho obsahu, tedy dopis žalované z [datum] byl adresován též původní žalobkyni, tedy dostal se do její dispozice. V dopise byl uveden způsob získání pohledávky žalovanou společnosti [právnická osoba], byly v něm shrnuty vzájemné nároky, včetně toho, že žalovaná má pohledávku společnosti [právnická osoba], která je peněžitá a k započtení schopná. Žalobkyně k námitce započtení uplatněné žalovanou uvedla, že z dopisu žalované ze dne [datum] nelze seznat, že žalovaná má pohledávku způsobilou k započtení, kdy původní žalobkyně z uvedeného dopisu nemohla mít povědomí, že zde existuje pohledávka žalované způsobilá k započtení, dle žalobkyně tak nebyly naplněny podmínky ustanovení § 529 obč. zák., a proto nemohlo dopisem z [datum] dojít k platnému započtení pohledávky žalované. Původní žalobkyně měla s ohledem na ochranný účel ustanovení § 529 odst. 2 obč. zák. získat informace o stavu pohledávky a o záměru žalované ji započíst. V předmětném případě však dopis žalované byl oznámením učiněným vůči zhotoviteli (postupiteli) a nikoli vůči původní žalobkyni (postupníkovi). Původní žalobkyni byl dopis pouze dán na vědomí, nelze z něj dovodit, o jaké pohledávky se mělo jednat. Navíc původní žalobkyně neměla ani povinnost se s dopisem seznámit, protože jí nebyl adresován. Navíc žalovaná v předmětném dopise adresovaném zhotoviteli uvedla, že došlo k započtení, tedy že k [datum] pohledávka zanikla, a proto z dopisu mohla původní žalobkyně dovodit, že žádná pohledávka způsobilá k započtení zde není, protože zanikla započtením již k [datum]. Žalovaná měla ve smyslu ustanovení § 529 obč. zák. sdělit přímo, jakou pohledávku má a že ji chce započítat. Takové oznámení mělo směřovat přímo vůči původní žalobkyni. K následnému započtení učiněném ze strany žalované dne [datum] pak z důvodu chybějícího oznámení dle § 529 obč. zák. nedošlo platně. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně měla za žalovanou pohledávku 1 051 642 Kč, kterou původní žalobkyně [právnická osoba] nabyla od původního věřitele (zhotovitele [právnická osoba]) na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], kdy toto postoupení bylo žalované oznámeno postupitelem nejpozději dne [datum]. Pohledávka pak byla dále postoupena na žalobkyni smlouvou z [datum]. Dále soud prvního stupně zjistil, že žalovaná se stala věřitelem zhotovitele, tj. společnosti [právnická osoba], neboť postoupení nabyla pohledávku společnosti [právnická osoba] zhotovitelem ve výši 1 051 642 Kč, když šlo o pohledávku vzniklou z titulu smluv o dílo uzavřených mezi společností [právnická osoba] a zhotovitelem. Postoupení této pohledávky na žalovanou došlo smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum], přičemž společnost [právnická osoba] následně jakožto postupitel oznámila postoupení pohledávky zhotoviteli, tj. společnosti [právnická osoba], a to dopisem ze [datum]. Žalovaná dopisem ze dne [datum] informovala zhotovitele a původní žalobkyni o tom, že se dne [datum] stala věřitelem zhotovitele namísto společnosti [právnická osoba] a má tak vůči zhotoviteli pohledávku ve výši 1 051 642 Kč. Uvedený dopis byl zhotovitelem původní žalobkyni odeslán dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] žalovaná jednostranně započetla svou pohledávku ve výši 1 051 642 Kč, kterou měla vůči zhotoviteli (jednalo se o pohledávku, kterou žalovaná nabyla postoupením od společnosti [právnická osoba]. ze smlouvy o postoupení ze dne [datum], kdy dlužníkem byl zhotovitel, tj. společnost [právnická osoba]), proti pohledávce původní žalobkyně vůči žalované ve výši 1 867 960,80 Kč (jednalo se o pohledávku původní žalobkyně, kterou původní žalobkyně nebyla na základě postoupení pohledávky od zhotovitele, tj. společnosti [právnická osoba], dlužníkem byla žalovaná). Tento dopis obsahující jednostranné započtení byl původní žalobkyni doručen dne [datum]. V rámci právního hodnocení věci pak soud prvního stupně uvedl, že věc posoudil dle právních předpisů účinných do [datum], neboť závazkový právní vztah, ve kterém má pohledávka žalobkyně původ, vznikl před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od [datum], a rovněž k postupování pohledávek došlo před tímto datem. S ohledem na to, že účastníci uzavírali smlouvy v rámci jejich podnikatelské činnosti, posuzoval věc podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku účinného do [datum] (obch. zák.) a subsidiárně dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do [datum]. Soud prvního stupně přitom dospěl k závěru, že pohledávka žalobkyně zanikla v důsledku platného jednostranného započtení uplatněného žalovanou dopisem ze dne [datum]. Podmínky započtení považoval soud prvního stupně za splněné, a to včetně podmínky stanovené § 529 odst. 2 obč. zák. spočívající v tom, že žalovaná bez zbytečného odkladu poté, kdy jí bylo oznámeno postoupení pohledávky zhotovitele na původní žalobkyni, oznámila původní žalobkyni jakožto svému novému věřiteli, že má pohledávku vůči zhotoviteli jako původnímu věřiteli (postupiteli). Soud prvního stupně argumentoval, že žalovaná dopisem ze dne [datum] informoval původní žalobkyni, tj. společnost [právnická osoba], že dne [datum] nabyla od společnosti [právnická osoba] pohledávku za zhotovitelem ve výši 1 051 642 Kč, tedy že má za původním věřitelem, který postoupil svou pohledávku za žalovanou na původní žalobkyni, splatnou pohledávku, která je způsobilá započtení. Z tohoto dopisu, který byl dne [datum] zaslán na vědomí původní žalobkyni, tak musela původní žalobkyně získat informaci o tom, že žalovaná má vůči zhotoviteli, který postoupil svou pohledávku za žalovanou na původní žalobkyni pohledávku a tato pohledávka je způsobilá k započtení. Soud prvního stupně v této souvislosti dále uvedl, že zákon ani judikatura nestanoví pro oznámení ve smyslu ustanovení § 529 odst. 2 obč. zák. žádné formální ani obsahové náležitosti, naopak postačuje, pokud díky učiněnému oznámení získá postupník vědomost o dlužníkově vzájemné pohledávce, o jejím stavu a možnosti (záměru) dlužníka použít takovou pohledávku k započtení. Tyto podmínky dle soudu prvního stupně byly naplněny, a to přesto, že dopis žalované ze dne [datum] nebyl adresován přímo původní žalobkyni. Původní žalobkyně měla možnost z něj zjistit, že žalovaná má vůči zhotoviteli pohledávku, jaká je její výše, a rovněž že se jedná o pohledávku, která je způsobilá k započtení, a že je žalovaná připravena ji k započtení použít, respektive že ji již k započtení vůči zhotoviteli použila. Pokud se pak původní žalobkyně s obsahem dopisu neseznámila, ačkoli měla možnost takto učinit, nelze to přičítat k tíži žalované. Na podkladě těchto úvah soud prvního stupně uzavřel, že pohledávka žalobkyně v důsledku platného jednostranného započtení zanikla ke dni [datum] a žalobu proto v celém rozsahu zamítnul. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně tak, že plně úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., a to ve výši 79 905,20 Kč.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to proti jeho výrokům I. a II. podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém soudu prvního stupně vytknula, že jednak dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, jednak že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že dopis žalované ze dne [datum] splňuje požadavky stanovené ustanovením § 529 odst. 2 obč. zák. pro oznámení dlužníka postupníkovi, že dlužník má za původním věřitelem, který postoupil svou splatnou pohledávku, která je způsobilá k započtení. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], v nichž Nejvyšší soud dovodil, že 1) účel ustanovení § 529 odst. 2 obč. zák. je třeba spatřovat v ochraně postupníka; jde o to, aby byla co nejefektivněji zajištěna transparentnost vztahu všemi subjekty zúčastněnými na postoupení, 2) ochranný účel ustanovení § 529 obč. zák. není možné redukovat na pouhou vědomost postupníka o vzájemných pohledávkách bez dalšího, 3) postupník se má dovědět, že má dlužník vzájemné pohledávky vůči postupiteli, které mohou být započteny vůči němu (podstatná je vědomost o záměru postupníka pohledávku k započtení využít), 4) dlužník včasným splněním oznamovací povinnosti vůči postupníku dle ustanovení § 529 odst. 2 obč. zák. pouze vytváří předpoklady pro možné (budoucí) započtení pohledávky, 5) nesplní-li dlužník řádně a včas oznamovací povinnost podle ustanovení § 529 odst. 2 obč. zák., nemůže později použít k započtení proti postoupené pohledávce pohledávku, kterou měl vůči postupiteli v době, kdy se postoupení pohledávky stalo vůči němu účinným, 6) dlužník je povinen bez zbytečného odkladu poté, co mu bylo postoupení pohledávky postupitelem oznámeno, oznámit novému věřiteli (postupníku), že má vzájemnou pohledávku vůči původnímu věřiteli (postupiteli). Dle názoru žalobkyně soud prvního stupně k těmto závěrům Nejvyššího soudu nijak nepřihlédnul a má za to, že dopis ze dne [datum] nesplňuje náležitosti a podmínky vymezené zákonem a citovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu. Předně žalobkyně namítla, že uvedený dopis nebyl adresovaný společnosti [právnická osoba], kdy společnosti [právnická osoba] v době, kdy jí byl dopis na vědomí doručen, neměla žádnou povědomost o vzájemných pohledávkách a závazcích žalované a společnosti [právnická osoba] Současně platí, že žádné sdělení ani informace obsažené v dopisu nejsou, z gramatického výkladu určeny společnosti [právnická osoba] Není pak důvod, aby společnosti [právnická osoba] byla ukládána povinnost řídit se čímkoli, co je v dopise uvedeno či dle dopisu postupovat. Dále žalobkyně poukazuje na to, že z dopisu je patrné pouze, že byl převzat jakýsi závazek [Anonymizováno] vůči společnosti [právnická osoba], neuvádí se přitom, kdo je převzal. Dále je v dopise informace, že žalovaná dne [datum] provedla jakési započtení pohledávek a závazků vůči [Anonymizováno]. Dle žalobkyně toto dílčí sdělení nelze vykládat jinak, než že dne [datum] z důvodu jakési započtení provedeného žalovanou zanikly jakési pohledávka a závazky existující k tomuto dni mezi žalovanou a společností [Anonymizováno]. Dle žalobkyně nebylo z těchto informací obsažených v dopise pro někoho, kdo neměl žádné povědomí o vzájemných pohledávkách a závazcích společnosti [právnická osoba] a žalované, tedy pro společnost [právnická osoba] objektivně vůbec zjistitelné, ani dovoditelné, že by žalovaná měla ke dni [datum] za společností [právnická osoba] nějakou existující pohledávku, a že by ji mínila v budoucnu započíst vůči [právnická osoba] Nejvyšší soud přitom dovozuje, že postupník se má dozvědět, že má dlužník vzájemné pohledávky vůči postupiteli, které mohou být započteny vůči němu. I podstatná je vědomost o záměru postupníka pohledávku k započtení využít. Dle žalobkyně z obsahu dopisu nemohla žádná osoba v postavení [právnická osoba] seznat, že žalovaná ke dni [datum] disponovala nějakou pohledávkou za [Anonymizováno], když z dopisu lze toliko dovodit, že žalovaná sice měla za [Anonymizováno] nějaké pohledávky, ty však byly ke dni [datum] plně vypořádány a zanikly tvrzeným započtením ze dne [datum]. Současně platí, že nebylo povinností společnosti [právnická osoba] zabývat se okolnostmi onoho zápočtu ze dne [datum], například jeho platností. Dále nebylo možno seznat, že žalovaná měla jakýkoli záměr započítávat nějakou pohledávku za [Anonymizováno] vůči [právnická osoba] Dle žalobkyně je absence takového kompenzačního úmyslu žalovaného logická, když žalovaná zjevně ke dni [datum] nedisponovala žádnou započitatelnou pohledávkou za [Anonymizováno], jelikož v dopise o žádné existující pohledávce neinformuje. Nadto má žalobkyně za to, že v případě záměru žalované použít vůči pohledávce nabyté společností [právnická osoba] k zápočtu nějakou svoji pohledávku za [Anonymizováno], by měl být takový projev vůle žalované jednak určitý a srozumitelný, jednak by měl být adresovaný přímo společnosti [právnická osoba]. Z obsahu dopisu však žádný záměr žalovaného o možném započtení nelze dovodit a nebylo povinností [právnická osoba]. provádět nějakou analýzu dopisu a složitě dovozovat, co vlastně žalovaná mínila sdělit a komu, navíc když se dopis zjevně týkal vztahu mezi žalovanou a společností [Anonymizováno]. Dále žalobkyně uvedla, že dopis neobsahuje žádnou informaci o tom, že žalovaná má za společností [Anonymizováno] nějakou existující splatnou pohledávku, a pokud jde o započtení, lze z dopisu pouze zjistit, že žalovaná v minulosti, a to [datum] provedla jakési započtení a přivodila tak zánik nějaké své pohledávky, nikoli tedy že by disponovala nějakou pohledávkou způsobilou k započtení. Opačný skutkový závěr soudu prvního stupně pak vůbec neodpovídá obsahu dopisu jako pro rozhodnutí ve věci zcela stěžejního důkazu. Podle žalované tak dopis nelze s ohledem na jeho obsah vůbec označit za řádné oznámení postupníka ve smyslu ustanovení § 529 odst. 2 obč. zák., když žalovaná tuto svou oznamovací povinnost nesplnila řádně, tedy z hlediska určitosti a srozumitelnosti sdělení. Později proto nemohla použít k započtení proti postoupené pohledávce pohledávku, kterou údajně měla vůči společnosti [Anonymizováno] v době, kdy se postoupení pohledávky stalo vůči ní účinným. S ohledem na uvedené žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že pohledávka žalobkyně v důsledku jednostranného započtení žalované ze dne [datum] nezanikla, a proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno.

3. Žalovaná se k podanému odvolání vyjádřila tak, že výklad dopisu žalované ze dne [datum] není možno provádět separátně, nýbrž komplexně, včetně skutečností, které tehdy byly společnosti [právnická osoba] známy i z faktu, že tento dopis byl této společnosti zaslán na vědomí. V této souvislosti žalovaná připomněla, že žalobkyní zmiňovaná judikatura ([spisová značka]), připouští, že ochranný účel ustanovení § 529 odst. 2 obč. zák. může být v konkrétních poměrech určitého případu naplněn i bez toho, že by dlužník existenci vzájemných pohledávek postupníkovi po notifikaci, popřípadě po průkazu postoupení oznámil. K dopisu z [datum] žalovaná dále uvedla, že v jeho úvodu zmiňuje příjem oznámení společnosti [Anonymizováno] o postoupení pohledávky ze dne [datum]. V bodě 4 dopisu je výslovně označen faktor [Anonymizováno], včetně nominální výše 2 675 008,10 Kč. Z těchto skutečností nelze dovodit nic jiného, než že dopis byl na vědomí zaslán společnosti [právnická osoba] v souvislosti s tím, že tato společnost uzavřela dne [datum] se společností [Anonymizováno] smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanou. Pokud společnost [právnická osoba] k dopisu přistoupila jako k nevyžádané zprávě a dle jí známých skutečností a obsahu dopisu je nehodnotila vůbec nebo nesprávně, nelze to přičítat k tíži žalované. Dle žalované je pak nedůvodná i námitka žalobkyně, že z dopisu ze dne [datum] nelze dovodit, že společnost [právnická osoba] byla žalovanou informována o tom, že žalovaná má za společností [Anonymizováno] splatnou pohledávku, která je způsobilá k započtení. Otázka splatnosti pohledávky a její způsobilosti k započtení, ostatně stejně jako zánik pohledávky započtením je ryze objektivního charakteru a závisí na splnění potřebných předpokladů a podmínek. Výklad ustanovení § 529 odst. 2 obč. zák. v tom duchu, že dlužník by měl ve svém oznámení výslovně používat termíny splatnost či způsobilost pohledávky k započtení, je příliš formalistický. Tím spíše, že jakýkoli názor oznamovatele na toto téma je pouze subjektivním sdělením, přičemž z objektivního pohledu pohledávka splatná ani k započtení způsobilá být nemusí. Z dopisu ze dne [datum] se podává, že žalovaná získala od společnosti [Anonymizováno] pohledávku peněžitou a z pasáže týkající se úvah o započtení v bodě 4 dle názoru žalované i k započtení způsobilou. Tyto údaje jsou z pohledu zachování ochranného účelu ustanovení § 529 odst. 2 obč. zák. naprosto dostatečné. Z dopisu nepochybně vyplývá informace, že se žalovaná považuje za věřitele společnosti [Anonymizováno] co do pohledávky 1 051 642 Kč nabyté postoupením od [právnická osoba]. Dále z dopisu vyplývá subjektivní přesvědčení žalované, že pohledávka věřitele žalované společnosti [Anonymizováno] co do 1 051 642 Kč zanikla. Jak již bylo uvedeno, zánik pohledávky není otázkou subjektivního názoru věřitele/dlužníka, nýbrž otázkou objektivní, kdy zánik nastává splněním potřebných zákonných či smluvních předpokladů. Společnost [právnická osoba] při znalosti toho, že se dopis týká jí nabyté pohledávky od společnosti [Anonymizováno], mohla při zachování potřebné opatrnosti jako obchodního subjektu účastného transakce s pohledávkou a správně měla seznat, že pokud by z jakéhokoli důvodu k v dopise zmiňovanému započtení nedošlo, žalovaná s institutem započtení pracuje. Společnost [právnická osoba] tak měla k dispozici vstupní údaje a příležitost učinit si přesnější informovanou představu o tom, co může ve vztahu k dlužníkovi očekávat. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl jako správný potvrzen.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ustanovení § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ustanovení § 201 o.s.ř.), a že žalobkyní uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ustanovení § 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ustanovení § 112 věta první o.s.ř. a ustanovení § 112a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ustanovení § 212a odst. 5 o.s.ř.) a zopakoval důkaz dopisem žalované ze dne [datum] a dopisem nástupce původní žalobkyně ze dne [datum] (ustanovení § 213 odst. 2 o.s.ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. S ohledem na to, že odvolací argumentace žalobkyně se koncentrovala na naplnění podmínek ustanovení § 529 o.s.ř. obč. zák., i odvolací soud, když neshledal vady rozsudku soudu prvního stupně a řízení předcházejícího jeho vydání, ke kterým by bylo třeba přihlížet z úřední povinnosti, zaměřil svůj přezkum na posouzení, zda byla naplněna podmínka započtení pohledávky žalované za zhotovitelem vůči pohledávce původní žalobkyně za žalovanou vyplývající z ustanovení § 529 odst. 2 obč. zák.

6. Dle ustanovení § 529 odst. 2 obč. zák., dlužník může použít k započtení vůči postupníkovi i své k započtení způsobilé pohledávky, které měl vůči postupiteli v době, kdy mu bylo oznámeno nebo prokázáno postoupení pohledávky (§ 526), jestliže je oznámil bez zbytečného odkladu postupníkovi. Toto právo má dlužník i v případě, že jeho pohledávky v době oznámení nebo prokázání postoupení nebyly ještě splatné.

7. Citované ustanovení představuje výjimku z ustanovení § 580 obč. zák., které upravuje započtení pouze vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele. Dlužníkovi je dáno právo proti pohledávce svého věřitele (postupníka) započítat své pohledávky, které má nikoli proti němu, nýbrž proti postupiteli, a to za podmínky, že mimo jiné dlužník bez zbytečného odkladu poté, co mu bylo postoupení pohledávky oznámeno či prokázáno, oznámil novému věřiteli (postupníkovi), že má vzájemnou pohledávku proti postupiteli. Smyslem tohoto oznámení je ochrana postupníka, kdy se mu má dostat informace o stavu pohledávek, jakož i o záměru postupníka je k započtení využít, existující v době po nastoupení účinků postoupení vůči dlužníkovi. K tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

8. V projednávané věci byl tento ochranný účel citovaného ustanovení naplněn, což vyplývá z dopisu žalované ze dne [datum] ve spojení s reakcí zástupce původní žalobkyně ze dne [datum] na něj. Z listin je patrné, že původní žalobkyně se seznámila s dopisem z [datum], byť jí byl zasílán jen na vědomí a získala z něj informaci, že žalovaná nabyla pohledávku za zhotovitelem ve výši 1 051 642 Kč a tuto vůči němu namítla k započtení. Z takového postupu žalované muselo být původní žalobkyni zřejmé, že v případě, že podmínky pro takový zápočet nebudou splněny, žalovaná započtení uplatní proti původní žalobkyni jakožto nové věřitelce pasivně započítávané pohledávky. Ke stejnému závěru ostatně dospěl i Vrchní soud v Praze v související věci sp. zn. [spisová značka].

9. Odvolací soud tak uzavírá, že závěry soudu prvního stupně o naplnění podmínek jednostranného započtení a v důsledku toho zánik pohledávky žalobkyně je správný a jeho rozsudek proto dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení.

10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že plně úspěšné žalované byla přiznána plná náhrada nákladů odvolacího řízení, které jsou představovány odměnou zástupce žalované za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) po 12 540 Kč dle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od [datum] (dále jen „AT“), dále náhradu hotových výdajů za uvedené 2 úkony právní služby po 450 Kč/úkon dle § 13 odst. 4 AT a konečně náhradou za DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů zástupce žalované ve výši po zaokrouhlení 5 456 Kč, takže náhrada nákladů odvolacího řízení činí celkem 31 436 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo bylo určeno dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalované.