Přeskočit na obsah
Krajský soud v Praze 21 Co 86/2025-69 ECLI:CZ:KSPH:2025:21.Co.86.2025.1 Rozsudek

o rozvod manželství

JUDr. Hana Lojkásková · předsedkyně senátu · Rozhodnutí ze dne 21. 5. 2025

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Vladimíra Sommera ve věci

manželky: [Jméno manželky], narozená dne [Datum narození manželky] bytem [Adresa manželky] zastoupená advokátem [Jméno advokáta]

sídlem [Adresa advokáta]

a

manžela: [Jméno manžela], narozený dne [Datum narození manžela] bytem [Adresa manžela]

o rozvod manželství

o odvolání manžela proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce č.j. 9 C 97/2024 – 47 ze dne 7. ledna 2025


I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. 9 C 97/2024 – 47 ze dne 7. 1. 2025 rozhodl výrokem I. tak, že se rozvádí manželství účastníků, uzavřené dne [datum] ve [Anonymizováno], před [adresa], [adresa].[Anonymizováno]Výrokem II. bylo dále rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Vzal za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a narodily se z něj tři dosud nezletilé děti, o jejichž výchově a výživě bylo rozhodnuto jeho pravomocným rozsudkem ze dne [datum], jímž byly na základě dohody rodičů děti svěřeny do jejich střídavé péče. Manželé nevedou od ledna 2024 společnou domácnost, nežijí jako manželé, intimně se nestýkají a od ukončení jejich společného soužití mezi nimi dochází k zásadním neshodám. Dne [datum] bylo jeho usnesením nařízeno předběžné opatření ve věci ochrany manželky proti domácímu násilí ze strany manžela, a to na základě osvědčení, že se manžel vůči manželce choval agresivně, fyzicky ji napadal, opakovaně se domáhal kontaktu s ní v jejím bytě, kdy se rovněž pokusil do bytu vniknout násilím. Toto bylo následně prodlouženo do [datum] z důvodu opětovného vyhrožování manželce ze strany manžela a nedodržování zákazu přibližovat se k ní. Manžel byl z tohoto důvodu pravomocně uznán vinným porušováním zákazu přiblížit se k manželce na méně než deset metrů. Manželka zcela vyloučila možnost obnovení manželského soužití, neboť k manželovi ztratila citový vztah, bojí se ho, a navíc má od srpna 2024 nového partnera.

3. Soud prvního stupně rozhodl podle ust. § 755 odst. 1, 2, 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), když dovodil, že jsou splněny podmínky pro rozvod manželství. Konstatoval, že je hluboce trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť manželé spolu od [datum] nevedou společnou domácnost, bydlí odděleně a intimně se nestýkají. Konstatoval, že manželé nahlíží na průběh jejich manželství a nastalou situaci zcela odlišně, kdy manželka za důvod rozvratu manželství považuje fyzické a psychické násilí, kterého se vůči ní manžel dopouštěl, manžel toto zcela popírá a je přesvědčen o tom, že si manželka vše vymyslela jen proto, aby tím zakryla svou opakovanou nevěru. Uvedl, že pokud manžel i přesto trval na zachování manželství, tak zcela postrádá jakýkoli náhled na situaci a neuvědomuje si, že manželka byla ve vztahu dlouhodobě nespokojená, a proto také zcela vyloučila možnost obnovení manželského soužití. Zdůraznil, že ke zlepšení vzájemných vztahů mezi manžely v průběhu uplynulého roku nedošlo, ze strany manžela nebyly učiněny žádné kroky, které by mohly směřovat k obnovení manželského soužití účastníků, resp. žádné kroky směřující ke zlepšení jejich vzájemných vztahů; manželka má navíc od srpna 2024 nového partnera a k manželovi ztratila citový vztah. Uzavřel, že rozvod manželství není v rozporu se zájmy nezletilých dětí, neboť ty jsou již v současné době ve střídavé péči rodičů a rozvod manželství nepřinese v jejich životě žádnou faktickou změnu, neboť rodiče žijí odděleně již od ledna 2024. Upozornil, že ze strany manžela nebyly tvrzeny žádné konkrétní skutečnosti o tom, že rozvod manželství je v rozporu se zájmy nezletilých dětí. Akcentoval, že za situace, kdy jsou děti vystavovány konfliktům mezi rodiči, včetně fyzického násilí, je i rozvod manželství v jejich zájmu, neboť oddělené bydlení rodičů a rozvod jejich manželství by měly přispět ke zklidnění situace. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“).

4. Proti tomuto rozsudku podal manžel včas odvolání s tím, že s rozvodem nesouhlasí. Soudu prvního stupně vytýkal, že nedostatečně zjistil a nevzal v potaz veškeré rozhodné skutečnosti pro učinění závěru, že v případě účastníků řízení jsou splněny všechny podmínky rozvodu manželství. Poukazoval na to, že dostatečně nezohlednil jeho opakovaný postoj, že i přes opakované neshody mezi manželi lze manželství zachovat. Připomínal, že ze strany prvostupňového soudu nebyl učiněn jakýkoli úkon směřující ke smíření manželů, ačkoli on opakovaně deklaroval, že manželství nepovažuje za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené. Zdůrazňoval, že pokud mezi manželi docházelo k neshodám, on se vždy snažil tyto konstruktivně řešit. Dovozoval, že byť manželé v této chvíli nesdílí společnou domácnost, existuje reálná šance na obnovení společného soužití mezi manželi. Vyslovil své přesvědčení o tom, že by rozvod manželství byl ve významném rozporu se zájmy nezletilých dětí účastníků řízení. Před odvolacím soudem dále uvedl, že manželka je psychicky nemocná, když byla hospitalizována v psychiatrické léčebně poté, co se pokusila vzít si život, ale na negativní revers byla v dubnu 2025 propuštěna. Poukazoval na to, že v mezidobí rozhodl soud prvního stupně v opatrovnické věci znovu tak, že všechny děti svěřil do jeho péče, a to bez styku s matkou, která se ale o styk s dětmi snaží. Uvedl, že má děti od [datum] ve své výhradní péči a že dětem matka chybí. Soudu prvního stupně vytýkal, že se nijak nevypořádal s jeho nesouhlasem s rozvodem a s tím, že manželka je psychicky nemocná, když trpí schizofrenií a bipolární poruchou. Poukazoval na to, že v opatrovnickém řízení bylo prováděno dokazování různými zprávami, a to i z léčebny a nyní bude provedeno znalecké zkoumání. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že návrh manželky na rozvod manželství účastníků řízení zamítne, eventuálně ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně zpět k novému projednání a rozhodnutí.

5. Manželka navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že na dalším setrvání v manželství nemá zájem, s poukázáním na to, že manželství účastníků je trvale a nenávratně rozvráceno. Vyslovila nesouhlas s argumentací manžela, že by případný rozvod mohl nějakým způsobem negativně zasáhnout do života nezletilých dětí účastníků. Zdůrazňovala, že v jejich poměrech se nic nezmění, protože manželé žijí odděleně a o výchově a výživě dětí bylo pravomocně rozhodnuto soudem tak, že byla schválena opatrovnická dohoda, podle které byly všechny děti svěřeny do střídavé péče rodičů. Nepopírala, že na její straně došlo k mimořádné situaci, ale v současné době vše aktivně řeší, spolupracuje s odborníky a pracuje na zlepšení svého zdravotního stavu. Pokud bylo v opatrovnické věci vydáno předběžné opatření, jednalo se o úpravu na tři měsíce a ona proti tomuto rozhodnutí podala odvolání.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení), v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o.s.ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení ve smyslu ust. § 212 písm. a) o.s.ř. a ust. § 212a odst. 2 a 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání manžela není důvodné.

7. Soud prvního stupně vystihl ve svém rozsudku projednávanou problematiku věcně správně a způsobem zcela vyčerpávajícím a náležitým vyložil, které skutečnosti při svém rozhodování vzal za prokázané a které nikoliv, o které opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a jaký z nich učinil závěr o skutkovém stavu spolu s přesvědčivým právním hodnocením (ust. § 157 odst. 2 o.s.ř.). Pokud jde o hodnocení provedených důkazů, tak soud prvního stupně vycházel zcela ze zásady volného hodnocení důkazů, upravené v ust. § 132 o.s.ř. a své závěry zformuloval naprosto jasně, srozumitelně a přesvědčivě. Toto hodnocení tedy nevykazuje znaky libovůle, má vnitřní logiku, vychází ze vzájemných souvislostí a je založeno na rozumných úvahách s vysokou mírou přesvědčivosti. Soud prvního stupně tedy pro své rozhodnutí dostatečným způsobem zjistil skutkový stav, když provedl poměrně podrobné dokazování. Svá zjištění učinil na základě listinných důkazů, účastnických výpovědí a nesporných skutečností, takže odvolací soud mohl vyjít ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Rozsudek tedy není možno označit za nepřezkoumatelný, jak to ve svém odvolání konstatoval manžel.

8. V první řadě odvolací soud odmítá odvolací argumenty manžela, směřující do vadného postupu prvostupňového soudu, spočívajícím v tom, že neučinil jakýkoli úkon směřující ke smíření manželů. Z protokolu o ústním jednání jednoznačně vyplývá, že stanovisko manželky k rozvodu manželství bylo zcela kategorické, neboť ta výslovně odmítla nadále v manželství setrvávat. Pokud by tedy soud prvního stupně činil pokus o smír účastníků, jednalo by se toliko o formální, zjevně marný a ryze alibistický pokus z jeho strany. Tzv. opakované deklarování manžela, že manželství nepovažuje za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené, má odvolací soud ve světle provedeného dokazování, popsaného podrobně zejm. v odst. 4 odůvodnění napadeného rozsudku, za účelové. Uzavírá, že odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. c) o.s.ř. dán nebyl, neboť řízení není postiženo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

9. Pokud jde o další vytýkaná pochybení soudu prvního stupně, vyplývající z ust. § 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř., tak ani tyto odvolací důvody nebyly odvolacím soudem shledány.

10. Jak již bylo uvedeno shora v odst. 7, zjistil prvostupňový soud skutkový stav dostatečným způsobem a v odpovídajícím rozsahu, když provedl poměrně podrobné dokazování.

11. Soud prvního stupně se tedy žádného pochybení nedopustil, naopak se věcí řádně zabýval a náležitě odůvodnil, na základě jakých důkazů a úvah dospěl ke skutkovým zjištěním, které manžel v odvolání podrobuje kritice. Odůvodnění napadeného rozsudku má racionální základnu a je hájitelné.

12. Odvolací soud dále neshledal ani odvolací důvod, uvedený v ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., tedy nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně.

13. Podle ust. § 758 o.z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

14. Podle ust. § 755 odst. 1 o.z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 citovaného ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle odst. 3 tohoto ustanovení mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.

15. Podle ust. § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

16. Soud prvního stupně dospěl ke správným závěrům právním. V řízení byl jednoznačně prokázán hluboký a trvalý rozvrat manželství, jak to má na mysli ust. § 756 o.z., když prvostupňový soud v odst. 9 odůvodnění napadeného rozsudku dostatečným způsobem popsal i jeho příčiny. Za situace, kdy spolu manželé od ledna 2024 nežijí, nevedou ani společnou domácnost a manželka nemá žádný zájem na setrvání v manželství, lze uzavřít, že jejich manželství je hluboce a trvale rozvráceno, neplní žádnou ze svých společenských funkcí, jak má na mysli ust. § 687 a násl. o.z. Manželka k manželovi již evidentně ztratila důvěru i citový vztah, což jsou nezbytné předpoklady pro každé harmonické manželství, navíc spolu manželé nežijí ve smyslu ust. § 758 o.z. K rozporům mezi nimi docházelo z důvodů, přesně popsaných v napadeném rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje. Za této situace není naděje, že by se v budoucnu mezi nimi jejich vzájemné vztahy urovnaly a došlo k obnovení jejich manželského soužití, navíc na tom manželka nemá žádný zájem, což vyplynulo i z jejího postoje před odvolacím soudem. V řízení nebyla zjištěna ani manželem tvrzená skutečnost, že by byl rozvod manželství v rozporu se zájmy nezletilých dětí ve smyslu ust. § 755 odst. 2 písm. a) o.z. O úpravě jejich poměrů bylo rozhodnuto rozsudkem prvostupňového soudu č.j. [spisová značka] ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], tak, že byla schválena dohoda rodičů, podle níž byly nezletilé děti svěřeny do jejich střídavé péče. Pokud jde o manželův tvrzený zájem dětí vyrůstat v úplné rodině, tak odvolací soud zdůrazňuje, že v případech, kdy je vztah mezi manžely natolik narušen a jeden z manželů odmítá jeho obnovení, pak nucené setrvávání v takto narušeném vztahu může být pro nezletilé mnohem více zatěžující než život v rozdělené rodině. Lze souhlasit s názorem prvostupňového soudu, že ze strany manžela nebyly tvrzeny, a to ani v odvolacím řízení, žádné konkrétní skutečnosti o tom, že rozvod manželství je v rozporu se zájmy nezletilých dětí. Soud první stupně zároveň naprosto správně poukázal na to, že „je samozřejmě pravdou, že úplná rodina je pro děti a jejich výchovu a vývoj vhodnější, nicméně za situace, kdy jsou děti vystavovány konfliktům mezi rodiči, včetně fyzického násilí, pak je rozvod manželství i v jejich zájmu, neboť oddělené bydlení rodičů a rozvod jejich manželství by měly přispět ke zklidnění situace“. Argumenty, kterými manžel odvolacímu soudu obhajoval důvodnost pokračování manželství účastníků ve vztahu k současné situaci nezletilých dětí, jsou pro řízení o rozvod zcela irelevantní, když by mohly být významné snad jen v řízení opatrovnickém. Pokud byla manželka určitou dobu umístěna do psychiatrické léčebny, je zcela logické, že o nezletilých dětech bylo rozhodnuto předběžným opatřením tak, aby v tomto přechodném období byla zajištěna jejich řádná péče. Rozhodně však z toho není možnost dovozovat žádné skutečnosti, které by přisvědčovaly názoru manžela na možnost zachování manželství. V tomto případě tedy nejsou splněny ani podmínky pro zamítnutí návrhu na rozvod manželství podle ust. § 755 odst. 2 písm. a) o.z.

17. Za situace, kdy zde není žádná naděje na obnovení manželského soužití, odvolací soud napadený rozsudek podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, když pochybení neshledal ani v závislém nákladovém výroku II.

18. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 23 z.ř.s.

Proti tomuto rozsudku nelze podat dovolání. (srov. ust. § 30 odst. 1 z.ř.s.)