o neúčinnost právního jednání

1. Ve shora označené věci soud I. stupně napadeným rozsudkem určil, že kupní smlouva o prodeji nemovitosti, tj. pozemku parc. č. st. 18, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je č. p. 85, objekt občanské vybavenosti, a pozemku parc. č. 447, ostatní plocha, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném u [právnická osoba] na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], uzavřená mezi žalovanou a [jméno FO], nar. [datum], bytem [adresa], ze dne [datum], je vůči žalobkyni neúčinným právním jednáním (výrok I.) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši 49 952 Kč (výrok II.).

2. Podle odůvodnění tohoto rozsudku je předmětem řízení odpůrčí žaloba na určení neúčinnosti právního jednání, konkrétně kupní smlouvy ze dne [datum], na jejímž základě [jméno FO] převedl na žalovanou nemovitosti v k. ú. [adresa]. Žalobkyně tvrdila, že tímto převodem bylo zkráceno uspokojení její vykonatelné pohledávky z vypořádání společného jmění manželů ve výši 3 359 500 Kč a že [jméno FO] činil kroky směřující k vyvedení majetku a zmaření uspokojení jejího nároku, přičemž žalovaná o tomto úmyslu věděla.

3. Žalovaná namítla zamítnutí žaloby s tím, že převod nemovitostí nebyl učiněn v úmyslu zkrátit věřitele a že žalovaná o takovém úmyslu nevěděla ani vědět nemohla. Tvrdila, že kupní cena byla uhrazena řádně, převážně započtením existujících a za úplatu nabytých pohledávek, zejména směnečné pohledávky 7 000 000 Kč a pohledávky 700 000 Kč, jejichž existenci považovala za doloženou. Současně odmítla, že by šlo o fiktivní nebo účelově vytvořené pohledávky, a namítala, že vědomost o pohledávce žalobkyně nelze dovozovat jen z toho, že [tituly před jménem] [jméno FO] vedla účetnictví více subjektům, protože nebyla statutárním orgánem a byla vázána mlčenlivostí.

4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně má vůči [jméno FO] vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím, přičemž po nesplnění první splátky se stal splatným celý dluh, a že [jméno FO] v květnu 2023 nejprve převedl svůj obchodní podíl v žalované společnosti na společnost [právnická osoba], téhož dne přestal být jednatelem žalované a následně dne [datum] převedl na žalovanou i předmětné nemovitosti za kupní cenu 7 900 000 Kč. Tato kupní cena však nebyla reálně uhrazena, nýbrž byla téměř celá započtena proti pohledávkám, které žalovaná krátce předtím nabyla. Soud I. stupně se podrobně zabýval zejména pohledávkou ve výši 7 000 000 Kč ze směnky a pohledávkou ve výši 700 000 Kč. Ve vztahu ke směnečné pohledávce soud I. stupně shledal závažné rozpory v listinách, nejasnosti ohledně výstavce směnky i remitenta a rovněž skutečnost, že samotná směnka nebyla soudu předložena. Z provedených důkazů podle soudu I. vyplynulo, že šlo o pohledávku velmi nevěrohodnou, přičemž sám [jméno FO] uvedl, že částku 7 000 000 Kč ve skutečnosti nikomu nedlužil. Také pohledávka 700 000 Kč nebyla podle soudu doložena přesvědčivě, zejména s ohledem na vadné pokladní doklady, které neobsahovaly zákonné náležitosti.

5. Za významné soud I. stupně považoval i postavení [tituly před jménem] [jméno FO], která dlouhodobě vedla účetnictví žalované i dalších společností spojených s [jméno FO], měla přehled o jeho majetkových poměrech a o řízení o vypořádání společného jmění manželů a současně se podílela na transakcích souvisejících s převodem obchodního podílu, pohledávek a nemovitostí. Soud I. stupně z časové návaznosti jednotlivých kroků, jejich obsahu a personální propojenosti dovodil, že šlo o koordinovaný postup směřující k vyvedení majetku dlužníka tak, aby žalobkyně nemohla dosáhnout uspokojení své pohledávky.

6. Po právní stránce soud I. stupně uzavřel, že jsou splněny podmínky odpůrčí žaloby podle [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Převod nemovitostí objektivně zkrátil možnost uspokojení vykonatelné pohledávky žalobkyně, dlužník jednal v úmyslu zkrátit věřitelku a tento úmysl byl žalované znám, popřípadě jí musel být znám. Žalovaná přitom z odporovaného právního jednání přímo nabyla prospěch, a proto bylo možné domáhat se neúčinnosti právě vůči ní.

7. Soud I. stupně proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a určil, že kupní smlouva ze dne [datum] je vůči žalobkyni neúčinným právním jednáním. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 49 952 Kč, zatímco žalobkyně je povinna nahradit žalované částku 9 140 Kč za zmařené jednání dne [datum].

8. Proti tomu rozsudku podala odvolání žalovaná, ve kterém namítla, že soud I. stupně podle jejího názoru dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním i k nesprávnému právnímu posouzení věci. Za stěžejní považuje především otázku, zda jí lze přičítat vědomost o údajném úmyslu [jméno FO] zkrátit žalobkyni jako věřitelku. Nesouhlasí se závěrem soudu, že takovou vědomost bylo možné dovodit prostřednictvím [tituly před jménem] [jméno FO]. Zdůrazňuje, že [tituly před jménem] [jméno FO] byla pouze prokuristkou společnosti [právnická osoba], tedy společníka žalované, nikoli statutárním orgánem žalované, a nebyla proto osobou, jejíž vědomost či jednání by bylo možné bez dalšího přičítat přímo žalované. Podle žalované soud I. stupně ani konkrétně nevyložil, jakým způsobem měla [tituly před jménem] [jméno FO] žalovanou fakticky řídit nebo za ni jednat.

9. Žalovaná dále namítá, že soud I. stupně nepřípustně vybudoval závěr o její vědomosti na tom, že [tituly před jménem] [jméno FO] dlouhodobě vedla účetnictví dlužníka. Takový závěr považuje za spekulativní, neboť účetní je vázána mlčenlivostí, nepřísluší jí hodnotit obchodní kroky klienta ani zkoumat jeho soukromoprávní motivaci. Podle žalované nelze rozumně dovozovat, že by účetní musela mít vědomost o soukromoprávním závazku dlužníka vůči bývalé manželce. Současně žalovaná vytýká soudu I. stupně, že tuto otázku uzavřel, aniž provedl navržený důkaz výslechem [tituly před jménem] [jméno FO].

10. Dále žalovaná brojí proti závěru, že dlužník umožnil postoupení pohledávky ve výši 7 000 000 Kč na žalovanou. Tvrdí, že tuto pohledávku nabyla řádně od třetí osoby, společnosti [právnická osoba], na základě smlouvy o postoupení pohledávky, a dlužník se tohoto převodu nijak neúčastnil. Podle žalované proto neodpovídá skutkovým zjištěním, pokud soud I. stupně spojoval postoupení pohledávky přímo s jednáním dlužníka. Zároveň uvádí, že za postoupenou pohledávku byla sjednána úplata 6 000 000 Kč, kterou žalovaná postupně splácí. Ve vztahu ke směnečné pohledávce žalovaná nesouhlasí ani se závěrem soudu I. stupně o zásadních rozporech v označení výstavce směnky. Připouští, že v notářském zápisu ze dne [datum] byla jako výstavce chybně uvedena žalovaná namísto společnosti [právnická osoba], avšak trvá na tom, že šlo pouze o písařskou chybu. Za podpůrný argument uvádí, že žalovaná společnost v době vystavení směnky v únoru 2014 ještě ani neexistovala, takže z povahy věci nemohla být jejím výstavcem. Podle žalované proto nelze z této nesprávnosti vyvozovat nedůvěryhodnost celé pohledávky.

11. Žalovaná rovněž zpochybňuje hodnocení účetních a pokladních dokladů. Namítá, že soud prvního stupně nesprávně dovodil jejich nedostatečnost podle zákona o účetnictví, aniž žalovanou předtím vyzval k doplnění podkladů. Tvrdí, že předložené listiny představovaly účetní záznamy, na něž navazují řádné účetní doklady v jejím účetnictví, a pokud měl soud za to, že je třeba doložit úplné doklady, měl postupovat podle § 118a o. s. ř. a vyzvat ji k jejich předložení. K odvolání proto pro ilustraci připojuje další pokladní doklad k prokázání svých tvrzení.

12. Konečně žalovaná namítá i nesprávné vymezení předmětu řízení. Podle jejího názoru nemohla být zkracujícím právním jednáním samotná kupní smlouva ze dne [datum], protože v ní byla sjednána kupní cena 7 900 000 Kč, která nebyla zpochybněna jako nepřiměřená, a dlužník měl na jejím základě právo tuto cenu obdržet. Pokud mělo ke zkrácení žalobkyně dojít až následným zápočtem kupní ceny, pak podle žalované mělo být žalobou napadeno až ujednání obsažené v notářském zápisu ze dne [datum], nikoli kupní smlouva jako taková. Z toho důvodu měla být podle žalované žaloba zamítnuta již pro nesprávné vymezení žalobního nároku.

13. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

14. Žalobkyně považuje odvolání žalované za nedůvodné. Uvádí, že [tituly před jménem] [jméno FO] měla o majetkových poměrech dlužníka i o jeho závazku vůči žalobkyni prokazatelnou vědomost, neboť se podílela na podkladech pro znalecké posudky v řízení o vypořádání SJM a jednala ve prospěch žalované. Dále namítá, že rozpory v notářských zápisech ke směnce nejsou pouhou písařskou chybou, ale zpochybňují samu existenci a věrohodnost směnečné pohledávky. K námitce nesprávnosti petitu uvádí, že žaloba správně směřovala proti kupní smlouvě, která byla podkladem pro zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí, zatímco dodatek pouze upravoval platební podmínky. Navrhuje proto potvrzení rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

15. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o.s.ř.), a že žalovanou uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v § 212, věta prvá o.s.ř. a § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o.s.ř.) a provedl důkaz úředním záznamem ze dne [datum], č.j. [spisová značka], a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16. Výrok III. napadeného rozsudku, který nebyl odvoláním napaden, nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 o.s.ř.).

17. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně.

18. Skutkové a právní závěry soudu I. stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí a v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

19. Soud I. stupně vystihl ve svém rozsudku projednávanou problematiku věcně správně a způsobem zcela vyčerpávajícím a náležitým vyložil, které skutečnosti při svém rozhodování vzal za prokázané, o které opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a jaký z nich učinil závěr o skutkovém stavu spolu s přesvědčivým právním hodnocením (§ 157 odst. 2 o.s.ř.). Pokud jde o hodnocení provedených důkazů, tak soud I. stupně vycházel zcela ze zásady volného hodnocení důkazů, upravené v § 132 o.s.ř. a své závěry zformuloval naprosto jasně, srozumitelně a přesvědčivě. Toto hodnocení tedy nevykazuje znaky libovůle, má vnitřní logiku, vychází ze vzájemných souvislostí a je založeno na rozumných úvahách s vysokou mírou přesvědčivosti.

20. Uvedené skutkové závěry byly v odvolacím řízení dále podpořeny doplněným dokazováním úředním záznamem ze dne [datum], z něhož vyplynulo, že při šetření na adrese [adresa], [adresa], tedy na adrese trvalého pobytu [jméno FO] a jeho bývalého místa podnikání, bylo zjištěno, že jde o nemovitost ve vlastnictví žalované, která zde má současně sídlo i provozovnu. [jméno FO] zde působí jako odpovědný zástupce, objekt je označen poutači s označením žalované a [jméno FO] zde v době šetření sjednával dodávky cateringu pro plánovanou akci. Na dotaz soudního exekutora uvedl, že plnění svých závazků řeší přes soud a policii a nehodlá se tím zabývat; současně sdělil, že pro žalovanou pracuje, avšak jen do konce roku 2026. Významné je i to, že při dalším pátrání po místu, kde [jméno FO] fakticky pobývá nebo by mohl pobývat, otevřel soudnímu exekutorovi po zaklepání na dveře u nákladové rampy opět [jméno FO]. I tyto skutečnosti potvrzují, že převod nemovitostí a následné formální změny v postavení osob spojených se žalovanou nevedly k reálnému odstřižení dlužníka od předmětného majetku a provozu, nýbrž že jeho faktická vazba na převedený majetek i činnost žalované přetrvala.

21. Odvolací soud proto neshledal odvolací námitky žalované důvodnými.

22. Námitky směřující proti hodnocení role [tituly před jménem] [jméno FO] představují ve svém jádru pouze polemiku s dokazováním a se skutkovými závěry soudu I. stupně, aniž by zpochybnily jejich logickou návaznost a soulad s obsahem provedených důkazů. Soud I. stupně nepostavil svůj závěr o vědomosti žalované o úmyslu dlužníka zkrátit věřitelku na jediné izolované skutečnosti, nýbrž na souhrnu okolností, zejména na dlouhodobé provázanosti [tituly před jménem] [jméno FO] s dlužníkem i se subjekty účastnícími se sporných transakcí, na její znalosti majetkových poměrů dlužníka a na bezprostřední časové i věcné návaznosti převodu obchodního podílu, nabytí tvrzených pohledávek, převodu nemovitostí a následného zápočtu kupní ceny. Za této situace je třeba jednání [tituly před jménem] [jméno FO] považovat za jednání přičitatelné žalované jako právnické osobě ve smyslu § 430 občanského zákoníku, a to bez ohledu na formální označení funkce, kterou [tituly před jménem] [jméno FO] zastávala. Rozhodující totiž není jen formální zápis jejího postavení, nýbrž skutečnost, že se podle provedeného dokazování fakticky podílela na činnostech a jednáních, k nimž při provozu závodu žalované obvykle dochází, a vystupovala v rámci transakcí, které bezprostředně souvisely s nabytím pohledávek, převodem nemovitostí i jejich následným hospodářským vypořádáním. Její vědomost o rozhodných okolnostech je proto přičitatelná přímo žalované.

23. Důvodná není ani námitka, že soud I. stupně nesprávně hodnotil okolnosti týkající se tvrzené směnečné pohledávky a dalších podkladů předložených žalovanou. Rozpory v listinách, neúplnost předložených dokladů a nevěrohodnost tvrzeného hospodářského podkladu pohledávek byly soudem I. stupně hodnoceny v jejich vzájemné souvislosti; nešlo tedy o závěr založený pouze na formální vadě jedné listiny či na pouhé písařské chybě.

24. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku směřující proti neprovedení dalších navrhovaných důkazů, neboť soud prvního stupně postupoval v souladu s § 120 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníci označují důkazy k prokázání svých tvrzení, avšak je na soudu, aby rozhodl, které z navržených důkazů provede. Jestliže soud prvního stupně uzavřel, že skutkový stav je již dostatečně zjištěn, a z tohoto důvodu některé navržené důkazy neprovedl, nelze v tom bez dalšího spatřovat pochybení.

25. Ani námitka, že soud měl žalovanou vyzvat podle § 118a o. s. ř. k doplnění dalších účetních dokladů, neobstojí, neboť z obsahu řízení bylo zřejmé, které skutečnosti jsou mezi účastníky sporné a k jejichž prokázání nese žalovaná důkazní břemeno. Pokud žalovaná v odvolacím řízení předložila výdajový pokladní doklad ze dne [datum], nelze přehlédnout, že sama výslovně uvedla, že jej přikládá toliko pro ilustraci, nikoli k prokázání konkrétní rozhodné skutečnosti. Takto označená listina proto již z povahy věci nemohla sloužit jako řádný důkazní prostředek k podpoře skutkových tvrzení žalované; nadto sama o sobě nemohla zvrátit závěr soudu I. stupně o nedostatečné průkaznosti předložených účetních a pokladních podkladů.

26. Neobstojí ani výhrada směřující proti vymezení odporovaného právního jednání. Soud I. stupně správně posuzoval převod nemovitostí nikoli izolovaně, ale v celém jeho smluvním a skutkovém kontextu, včetně následného dodatku upravujícího způsob úhrady kupní ceny zápočtem. V poměrech odpůrčí žaloby přitom není rozhodné, zda ke konečnému zkrácení věřitele došlo jediným úkonem, anebo prostřednictvím několika na sebe navazujících kroků; odporovat lze i takovému právnímu jednání, které tvoří základní článek řetězce zkracujících úkonů a bez něhož by k následnému odčerpání majetku z dosahu věřitele vůbec nemohlo dojít. Právě tak tomu bylo i v projednávané věci, neboť kupní smlouva ze dne [datum] představovala nosný právní titul převodu vlastnického práva k nemovitostem z dlužníka na žalovanou, zatímco následný dodatek se zápočtem již pouze upravil mechanismus vypořádání kupní ceny v rámci téhož majetkového přesunu. Zkracující účinek vůči žalobkyni je proto třeba hodnotit z hlediska celého hospodářského výsledku této transakce, nikoli formalisticky odděleně podle jednotlivých listin.

27. Tomu odpovídá i judikatura Nejvyššího soudu, podle níž může být zkracujícím právním jednáním již samotná kupní smlouva, jestliže se dlužníku za převáděný majetek ve skutečnosti nedostane žádného reálného protiplnění použitelného k uspokojení věřitelů, a to i tehdy, je-li tohoto výsledku dosaženo navazující dohodou o zápočtu kupní ceny proti pohledávce nabyvatele (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Za tohoto stavu je třeba uzavřít, že petit žaloby, směřující proti kupní smlouvě ze dne [datum], je dostatečně určitý a plně odpovídá povaze uplatněného odpůrčího nároku; není vadou žaloby, že žalobkyně nevymezila samostatně i navazující dodatek, jestliže ten představoval pouze další fázi realizace téhož zkracujícího majetkového přesunu.

28. Odvolací soud proto uzavírá, že soud I. stupně rozhodl ve věci samé správně a jeho právní posouzení obstojí i ve světle odvolacích námitek i vyjádření žalobkyně, která naopak správnost napadeného rozhodnutí přesvědčivě podporuje.

29. Odvolateli se správnost závěrů soudu prvního stupně nepodařilo zvrátit, a proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

30. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy odvolatel nebyl s odvoláním ve věci samé úspěšný. Žalobkyni náleží náhrada nákladů odvolacího řízení v plném rozsahu, a to v celkové výši 16 705 Kč. Tyto náklady se sestávají z odměny právního zástupce za 2 úkony právní služby po 5 620 Kč (vyjádření k odvolání a účast na ústním jednání dne [datum]); z náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 450 Kč dle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 a § 11 odst. 1 písm. g) a k), § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů; dále z náhrady za ztrátu času stráveného na cestě k soudu a zpět ve dne [datum] ve výši 2 hodin za cestu k soudu a zpět (§ 14 odst. 1 písm. a) AT), tj. za každou započatou půlhodinu 150 Kč, celkem 600 Kč. Další náklady tvoří cestovné ve výši 1 065,38 Kč (§ 13 odst. 4 AT ve spojení s § 157 zákoníku práce), konané za cestu [adresa] a zpět (142 km) automobilem [Anonymizováno], RZ [SPZ] při průměrné spotřebě pohonných hmot použitého vozidla zjištěné z technického průkazu 4,7 litrů/100 km. Cena nafty činila 34,10 Kč za litr a základní náhrada byla 5,90 Kč [podle vyhl. č. 573/2025 Sb.] K takto určeným nákladům přistupuje podle § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 2 899,13 Kč. Náklady právního zastoupení činí celkem po zaokrouhlení částku 16 705 Kč.

31. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149, odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění soud určil podle § 160, odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

32. Při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud žalobkyni nepřiznal náhradu za úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení v odvolacím řízení. Podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu náleží mimosmluvní odměna za převzetí a přípravu zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb; tento úkon však nelze v téže věci účtovat opakovaně jen proto, že řízení přešlo do další procesní fáze. Ze spisu plyne, že zástupce žalobkyně ji zastupoval již v řízení před soudem prvního stupně od počátku sporu, takže v odvolacím řízení nešlo o nové převzetí věci, nýbrž o pokračování téhož zastoupení v téže věci. Náhradu nákladů řízení lze přiznat jen v rozsahu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.); za takový účelně vynaložený náklad proto v daném případě nelze považovat další odměnu za převzetí a přípravu zastoupení v odvolacím řízení.