o odvolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 25. listopadu 2021, č.j. 35 C 122/2021-100, ve znění opravného usnesení ze dne 30. listopadu 2021, č.j. 35 C 122/2021-103,

1. Ve shora označené se žalobkyně žalobou podanou dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 38 090 Kč s 8,25% ročním úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Podle jejích žalobních tvrzení je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. st. [číslo] a [číslo] v k.ú. [obec] (dále jen předmětné pozemky), které od [datum] užívá bez právního důvodu žalovaný. Žalovaný je vlastníkem budovy [anonymizována dvě slova] v obci [obec] na pozemku parc. č. st. [číslo], kterou koupil kupní smlouvou ze dne [datum] od manželů [příjmení]. Ti současně uzavřeli se žalobkyní dohodu o ukončení nájmu předmětných pozemků. Nájem tak na žalovaného nepřešel. Spolu s tímto pozemkem užívá žalovaný i pozemek parc. [číslo]. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k uzavření nájemní smlouvy, v rámci níž by bylo možné smluvně vypořádat i jeho bezdůvodné obohacení vzniklé z neoprávněného užívání předmětných pozemků. Žalovaný však odmítl se žalobkyní nájemní smlouvu uzavřít. Jelikož se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohacuje, je povinen jí poskytnou peněžitou náhradu ve výši ceny obvyklé. Pozemek parc. č. st. [číslo] má výměru 47 m2 a pozemek parc. [číslo] [výměra], jejich celková výměra je tedy 303 m2. Obvyklá cena nájemného je podle znaleckého posudku [číslo] znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] je 44 Kč/m2/rok. Obvyklé nájemné za předmětné pozemky tedy činí 13 332 Kč ročně, tj. od [datum] do [datum] celkem 39 996 Kč. Za uvedené období žalovaný žalobkyni uhradil pouze dne [datum] částku 264 Kč, dne [datum] částku 71 Kč a v roce 2020 částku 1 571 Kč, tedy celkem 1 906 Kč. Dluží tak 38 090 Kč (39 996 Kč – 1 906 Kč). Žalovaný byl předžalobní výzvou, která mu byla doručena dne [datum], vyzván k zaplacení dlužné částky. K tomu mu byla stanovena lhůta 14 dnů. Nejpozději od [datum] je tak s jejím zaplacením v prodlení.

2. Žalovaný proti žalobě namítl, že předpokládal, že na něj v souvislosti s převodem chaty přejdou i práva a povinnosti z nájemní smlouvy, avšak k tomu nedošlo. Je pravdou, že se žalobkyně snažila jednat o uzavření nájemní smlouvy, ale nereagovala na některé e-maily a pokusy žalovaného o projednání této smlouvy. Žalovaný nesouhlasí s výší částky, kterou žalobkyně požaduje za užívání pozemků, byť předložila znalecký posudek. Žalovaný totiž hradil od začátku roku 2015 částku 3 Kč za 1 m2, tedy 909 Kč ročně, jak do té doby hradili jeho právní předchůdci. Stejnou částku uhradil za rok 2016. Vzhledem k tomu, že na začátku roku 2015 se změnil v místě farář, došlo ke změně ve způsobu jednání žalobkyně, když požadovala po žalovaném, aby v nově uzavřené smlouvě hradil částku vyšší než všichni ostatní, kteří i nadále hradili 3 Kč za 1 m2. V roce 2017 uhradil žalovaný částku 3 636 Kč, která se skládala z platby ve výši 10 Kč za 1 m2 + finanční kompenzace za rok 2016. Vzhledem k tomu, že s tím žalobkyně nesouhlasila, bylo z platby za rok 2017 uhrazeno nájemné jako v roce 2016 ve výši 3 Kč za 1 m2 + 20 %, tj. 1 091 Kč, a ze zbytku se stala záloha pro další období. V roce 2018 uhradil žalovaný částku 1 309 Kč za rok, v roce 2019 částku 1 571 Kč, kterou hradil až do roku 2021. Žalobkyně po něm požaduje částku 44 Kč za 1 m2 a rok od [datum], když všichni ostatní nájemci v okolí do konce roku 2020 hradili částku 15 Kč za 1 m2 a rok. To je podle žalovaného minimálně nemorální. Z tohoto důvodu by žaloba měla být buď zamítnuta, anebo by soud mohl přiznat žalobkyni částku podstatně nižší.

3. Podáním ze dne [datum] žalovaný vznesl vzájemný návrh, jímž se na žalobkyni domáhal odškodnění za její nezákonné jednání, neboť si byla od podání žaloby plně vědoma, že jí právo nesvědčí. Konkrétně požadoval, aby žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit mu částku 38 090 Kč jako náhradu za nemajetkovou újmu a škodu způsobenou lživě vyvolaným soudním sporem a také náklady za zastoupení advokátem ve výši 13 398 Kč. Podle doplňujícího podání žalovaného ze dne [datum] je požadovaná částka náhradou škody způsobenou časovou náročností příprav na jednání a žádá ji ve stejné výši, jakou po něm požaduje žalobkyně.

4. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 38 090 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 36 592,43 Kč od [datum] do [datum] a z částky 38 090 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.) a náklady řízení ve výši 27 720,50 Kč k rukám jejího zástupce (výrok IV.), zamítl žalobu v rozsahu 8,25% úroku z prodlení ročně z částky 1 497,57 Kč od [datum] do [datum] (výrok II.) a vzájemný návrh, kterým se žalovaný domáhal po žalobkyni zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 38 090 Kč (výrok III.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-východ soudní poplatek ve výši 2 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

5. Podle odůvodnění tohoto rozsudku měl soud I. stupně za prokázané, že žalobkyně je vlastníkem pozemků a žalovaný je vlastníkem budovy. Žalovaný pozemky užívá nejméně od ledna 2015, když dne [datum] uzavřel kupní smlouvu s manželi [příjmení], jíž nabyl vlastnictví k budově spolu se všemi právy k budově. Manželé [příjmení] měli pozemky pronajaty nájemní smlouvou, v níž bylo sjednáno, že jakákoliv změna bude prováděna písemně se souhlasem [anonymizována dvě slova]. Dne [datum] manželé [příjmení] ukončili se žalobkyní nájemní smlouvu dohodou, což stvrdilo i [anonymizována dvě slova]. Účastníci poté intenzivně jednali o vzniku nájemního vztahu, avšak žádná smlouva uzavřena nebyla. Znaleckým posudkem včetně jeho dodatku na stanovení nájemného obvyklého v místě a čase bylo prokázáno, že výše nájemného za pozemky v místě a čase obvyklá činí ročně částku 44 Kč/m2, tedy žalovanou částku za žalované období. Žalobkyně proto žalovaného vyzvala k zaplacení bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum] v žalované výši. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

6. Soud I. stupně zamítl další důkazy, když byly všechny navrženy v rozporu s ust. § 118b občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), tedy po koncentrační lhůtě, která byla stanovena do [datum]. Je zřejmé, že všechny byly žalovanému známy již před tímto datem a žalovaný neuvedl jediný důvod, proč by měla být koncentrace řízení prolomena. Svědkyně [příjmení] měla být slyšena ohledně existence souhlasu žalobkyně s převodem nájemní smlouvy manželů [příjmení] na žalovaného, avšak žalovaný sám u jednání uvedl, že žádná taková dohoda nebyla. Za této situace byl výslech svědkyně nadbytečný.

7. S poukazem na ust. § 2991 odst. 1, 2 a § 2999 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) soud I. stupně vyložil, že k bezdůvodnému obohacení nedojde tam, kde existuje nějaký titul, na základě kterého nevlastník věci tuto věc užívá. Proto se zabýval existencí takového titulu.

8. Poukazuje na ust. § 3074 odst. 1, § 2201, § 2221 odst. 1 a § 1895 odst. 1 o.z. soud I. stupně řešil, zda došlo k postoupení nájemní smlouvy manželů [příjmení] na žalovaného a uzavřel, že nikoliv. Předpokladem změny osoby u nájemní smlouvy je buď změna vlastnického práva k předmětu nájmu (v tomto případě k pozemkům), případně dohoda všech zúčastněných. V posuzovaném případě však k převodu vlastnického práva k předmětu nájmu (tj. k pozemkům) nedošlo a z kupní smlouvy žádný takový převod nevyplývá. Na žalovaného sice přešla všechna práva váznoucí k budově, avšak nájemní právo existovalo toliko k pozemkům. Navíc z tvrzení žalovaného je zřejmé, že (ač si toto žalobkyně vymínila) nedošlo k odsouhlasení přechodu nájemní smlouvy na žalovaného [příjmení] [anonymizováno]. Tím by takový přechod byl neplatný pro nedostatek souhlasu postoupeného podle § 1895 o.z., kterého se žalobkyně dovolávala. K námitce žalovaného, že k přechodu nájemního vztahu došlo na základě zvykového práva, soud I. stupně uvedl, že právní zvyklosti a obyčeje nejsou v České republice závaznou normou práva. Pokud žalobkyně novým majitelům chatek v oblasti zajišťovala přechod nájemních vztahů, nezaložila tím nárok žalovaného na stejný postup. Navíc z tvrzení žalovaného jednoznačně vyplývalo, že účastníci o smlouvě jednali. Žalovaný si tak byl vědom, že k žádnému přechodu nájemního vztahu nedošlo. Žalovaný tedy užívá předmětné pozemky bez právního důvodu. Soud za této situace uzavřel, že žalovaný se na úkor žalobkyně v období od [datum] do [datum] bezdůvodně obohatil a výše tohoto obohacení představuje částku 39 996 Kč. Žalovaný na tento dluh uhradil toliko 1 906 Kč. Pokud tvrdil, že uhradil částku vyšší, byl na jednání dne [datum] poučen podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby v tomto směru doplnil tvrzení a důkazy, avšak žalovaný tak v koncentrační lhůtě neučinil. Důkazní návrhy učiněné po této lhůtě soud jako nepřípustné zamítl a uzavřel, že žalovaný neunesl břemeno tvrzení a důkazní.

9. Soud I. stupně proto žalobkyni přiznal žalovanou částku spolu s úrokem z prodlení podle ust. § 1970 o.z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení úroku z prodlení však vyšel ze skutečnosti, že žalobkyně poprvé žalovaného vyzvala ohledně bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum] až žalobou (za zbývající období tak učinila již předžalobní výzvou). Žaloba byla žalovanému doručena dne [datum], bezdůvodné obohacení se tak následujícího dne stalo splatným a žalovaný se s touto jeho částí dostal do prodlení až dne [datum]. Proto soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení za toto období do [datum]. Výši bezdůvodného obohacení odpovídající období od [datum] do [datum], ze kterého nebyl úrok z prodlení přiznán, soud stanovil tak, že násobil rozlohu pozemků hodnotou 44 Kč za m2 a toto násobil 41 dny, kterých se tento problém týkal, a dělil 365 dny roku 2021.

10. Poté se soud I. stupně zabýval vzájemným návrhem žalovaného. Vyložil, že předpokladem vzniku nároku na náhradu újmy vzniká toliko vůči tomu, kdo poruší povinnost danou mu dobrými mravy, zákonem nebo smlouvou (viz § 2909 – 2914 o.z.), vznik újmy, kterou je třeba saturovat, a příčinná souvislost. Absence jediného bodu pak vede k zamítnutí žaloby (vzájemného návrhu). Žalovaný zásah do svých práv spatřoval v tom, že žalobkyně podle jeho názoru podala zjevně nedůvodnou žalobu. Vzhledem k tomu, že základní předpoklad tvrzený žalovaným (nedůvodnost žaloby) nebyl splněn, uzavřel soud, že žalobkyně podáním žaloby nikterak nezasáhla do práv žalovaného, takže mu žádný nárok na satisfakci nevznikl (žalobkyně žádnou povinnost neporušila). Soud proto vzájemný návrh jako zcela nedůvodný zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal v řízení v principu zcela úspěšné žalobkyni (míra jejího neúspěchu byla zanedbatelná), jejich náhradu ve výši 27 720,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 524 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna podle ust. § 6 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT”) z tarifní hodnoty 38 090 Kč za 4 úkony právní služby po 2 660 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, účast u jednání soudu dne [datum] a písemné podání ve věci samé ze dne [datum]) a 1 úkonu v poloviční sazbě 1 330 Kč podle ust. § 14 odst. 2 AT za účast u jednání soudu dne [datum]) včetně 4 paušálních náhrad podle ust. § 13 odst. 4 AT, a z tarifní hodnoty 76 180 Kč za 1 úkon právní služby po 4 180 Kč za účast u jednání soudu ze dne [datum] včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT, 21% DPH z částky 17 650 Kč ve výši 3 706,50 Kč a nákladů na vyhotovení znaleckého posudku ve výši 4 840 Kč.

12. Podle ust. § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vyměřil soud I. stupně žalovanému soudní poplatek za vzájemný návrh podle Položky 3 písm. a) Sazebníku.

13. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobkyně i žalovaný.

14. Odvolání žalobkyně brojí proti nákladovému výroku IV. rozsudku a soudu I. stupně vytýká, že jí opomněl přiznat náhradu za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum], aniž by tuto skutečnost odůvodnil. Spolu s přiznáním odměny za tento úkon soud rovněž nerozhodl o přiznání paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč za tento úkon a DPH za opomenutý úkon a paušální náhradu výdajů.

15. Odvolání žalovaného směřuje výslovně proti všem výrokům rozsudku soudu I. stupně a namítá, že jej rozhodující soudce podvedl nezákonným jednáním tak, že mu nepředal protokol z jednání, aby mohl účinně brojit a hájit a konzumovat svá práva. Soudce vědomě a marně nechal uplynout zákonem vyměřenou lhůtu soudu pro vypracování protokolu. Žalovaný se marně snažil i mnoho dní k protokolu„ dostat“, protokol mu byl doručen po více jak 20 dnech od jednání. Uvedeným nezákonným jednáním soudce vědomě a nezákonně zvýhodnil jednu ze stran, čím porušil právo na spravedlivý proces. Soudce protěžoval jednu ze stran sporu, a to tím, že nepředal protokol z jednání žalovanému. S formou protokolace není možné se ztotožnit pro obsahové i formální lži. Soudce svým jednáním znemožnil žalovanému účinně brojit proti špatné protokolaci. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve všech jeho výrocích zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k zákonnému vyřízení věci.

16. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že napadený rozsudek je ve výrocích I., II., III. a V. věcně správný a řádně odůvodněný. Protokol z jednání konaného dne [datum] byl žalobkyni doručen do datové schránky dne [datum], tj. 26 dní od jednání, proto jí není zřejmé, v čem spatřuje žalovaný protiprávní zvýhodnění jedné ze stran. Námitky proti protokolaci žalovaný při jednání dne [datum] nevznesl. Nadto žalobkyni není známo žádné zákonné ustanovení, které by stanovilo lhůtu pro vypracování a doručení protokolu z jednání. Lze tak shrnout, že námitky žalovaného, které uplatnil ve svém odvolání, jsou nedůvodné.

17. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř.

18. Odvolací soud především podle ust. § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl odvolání žalovaného proti výroku II. rozsudku soudu I. stupně, neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto v jeho prospěch (žaloba proti němu byla v tomto rozsahu zamítnuta), proto mu nesvědčí k podání odvolání proti tomuto výroku subjektivní legitimace.

19. V dalším odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně. Ostatně žalovaný proti skutkovým (ani právním) závěrům soudu I. stupně v odvolání ničeho nenamítal.

20. Při právním posuzování zjištěného skutkového stavu soud I. stupně nepochybil, pokud jej posoudil podle občanského zákoníku č. 82/1998 Sb., neboť posuzovaný vztah mezi účastníky vznikl za jeho účinnosti.

21. Podle ust. § 2221 odst. 1 o.z. změní-li se vlastník věci, přejdou práva a povinnosti z nájmu na nového vlastníka.

22. Podle ust. § 1895 odst. 1 o.z. nevylučuje-li to povaha smlouvy, může kterákoli strana převést jako postupitel svá práva a povinnosti ze smlouvy nebo z její části třetí osobě, pokud s tím postoupená strana souhlasí a pokud nebylo dosud splněno.

23. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle ust. § 2999 odst. 1 věty prvé o.z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

26. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

27. Podle ust. § 2894 odst. 1 o.z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

28. Podle ust. § 2909 o.z. škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného.

29. V přezkoumávaném případě dospěl soud I. stupně i ke správným závěrům právním, že žalovaný užívá předmětné pozemky bez právního důvodu, když jejich nájem na něho v souvislosti s koupí budovy na jednom z nich stojící nepřešel a ani nebyla uzavřena smlouva o jejich nájmu. Žalovaný se tak jejich užíváním bezdůvodně obohacuje na úkor žalobkyně a je povinen jí vydat peněžitou náhradu bezdůvodného obohacení ve výši ceny obvyklého nájemného, která byla stanovena znaleckým posudkem na 44 Kč za m2 a rok, což je za žalobou vymezené období po odečtení úhrad žalovaného částka 38 090 Kč. Stejně tak dospěl soud I. stupně ke správnému právnímu závěru, že vzájemný návrh žalovaného o zaplacení újmy ve výši 38 090 Kč je nedůvodný, neboť žalobkyně neporušila žádnou svoji zákonou či smluvní povinnost ani úmyslně neporušila dobré mravy, když podala zcela důvodnou žalobu. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na úplné a přesvědčivé odůvodnění rozsudku soudu I. stupně včetně odůvodnění nároku žalobkyně na příslušenství pohledávky, když žalovaný svým odvoláním ani proti těmto právním závěrům nebrojil.

30. Žalovaný učinil předmětem odvolacího přezkumu toliko dvě procesní otázky, a to, 1) že podle jeho názoru soud I. stupně vědomě nechal uplynout zákonem stanovenou lhůtu pro vypracování protokolu z jednání, čímž porušil zásadu rovnosti účastníků, když vědomě protěžoval jednu ze sporných stran (žalobkyni), a odepřel odvolateli právo na spravedlivý proces, a dále 2) že mu byla odepřena možnost účinně brojit proti nesprávné protokolaci. Odvolací soud neshledal ani jednu z těchto námitek důvodnou.

31. Pokud jde o první z uvedených námitek, žalovaný v odvolání vůbec neuvádí, jakou lhůtu a jakým zákonem stanovenou nechal soud I. stupně uplynout, jak tím mohla být zvýhodněna protistrana (které byl protokol z jednání doručen ve stejné době jako žalovanému) a jak souvisí pozdní doručení protokolu z jednání s právem účastníka na spravedlivý proces. Odvolacímu soudu žádná z uvedených skutečnosti není známa.

32. Zcela nepřípadná je druhá námitka, neboť odvolatel se proti, podle jeho názoru, nesprávné protokolaci bránil formou podání námitek, o nichž soud I. stupně pravomocně rozhodl usnesením ze dne 22. 9. 2021, č.j. 35 C 122/2021-64.

33. Vzhledem k tomu, že odvolací soud shledal napadený rozsudek ve věcných výrocích I. a III., jakož i v závislém výroku V., věcně správným, podle ust. § 219 o.s.ř. jej v tomto rozsahu potvrdil.

34. Ve výroku II. nabyl rozsudek soudu I. stupně samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.).

35. Důvodným však shledal odvolací soud odvolání žalobkyně proti nákladovému výroku IV. napadeného rozsudku. Soud I. stupně jím rozhodl správně, když žalobkyni přiznal v souladu s ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. plnou náhradu nákladů řízení, přiznal jí je však nesprávné výši. Žalobkyni po právu náleží náklady řízení sestávající z odměny advokáta z tarifní hodnoty 38 090 Kč za 5 úkonů právní služby po 2 660 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum] a písemné podání ve věci samé ze dne [datum]) podle ust. § 7 bodu 5. AT a 1 úkon v poloviční sazbě 1 330 Kč za účast u jednání soudu dne [datum], které bylo odročeno bez projednání věci, a z tarifní hodnoty 76 180 Kč po podání vzájemného návrhu (odvolací soud jej posoudil jako žalobu o náhradu škody, nikoliv o ochranu osobnosti, proto nepoužil fixní tarif podle ust. § 9 odst. 4 písm. a/ AT) 1 úkon právní služby po 4 180 Kč za účast u jednání soudu dne [datum], 7 režijních paušálů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT, náhradu za 6 započatých půlhodin ztráty času za cestu ze sídla advokáta k soudu a zpět po 100 Kč podle ust. § 14 odst. 3 AT, náklady na vypracování znaleckého posudku ve výši 4 840 Kč, 21% DPH z výše uvedených náhrad ve výši 5 533,50 Kč podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 524 Kč, celkem (po zaokrouhlení) 33 408 Kč.

36. Z výše uvedených důvodů odvolací soud změnil nákladový výrok IV. napadeného rozsudku podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jen ve výši nákladů řízení, která činí 33 408 Kč, jinak jej podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

37. Podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. přiznal odvolací soud v odvolacím řízení plně úspěšné žalobkyni jejich náhradu v celkové výši (po zaokrouhlení) 13 734 Kč sestávající z 2 úkonů právní služby z předmětu odvolacího řízení 76 180 Kč po 4 180 Kč (vyjádření k odvolání žalovaného a účast u jednání odvolacího soudu) podle ust. § 7 bodu 5. AT a 1 úkon v poloviční sazbě 2 090 Kč za odvolání směřující jen do nákladů řízení, 3 režijních paušálů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT a 21% DPH ve výši 2 383,50 Kč podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.

38. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).