o určení vlastnického práva k nemovité věci

1. Okresní soud v [Anonymizováno] (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne [datum] určil, že vlastníkem pozemku parc. č. 2542, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 3132 – rodinný dům, zapsaný na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území a obec [adresa] v katastru nemovitostí, vedeném [adresa], je žalobce (výrok I.). Žalovanou uznal povinnou zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 105 310 Kč (výrok II.) a dále jí uznal povinnou zaplatit [Anonymizováno] – Okresnímu soudu v [Anonymizováno] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení státu ve výši 72 698,72 Kč (výrok III.). Žalobce se požadovaného určení domáhal s tím, že jako vlastník uvedeného pozemku je v katastru nemovitostí zapsána žalovaná, a to na základě darovací smlouvy, podepsané dne [datum]. Tvrdil, že trpí alkoholismem a v den podpisu této smlouvy byl pod vlivem alkoholu natolik, že jeho stav vylučoval, aby pochopil obsah a důsledky takové smlouvy. Namítl, že uvedenou smlouvu nepodepsal, a pokud ano, je tato neplatná a dne [datum] vyzval žalovanou k vrácení uvedeného pozemku, avšak žalovaná na jeho výzvu neodpověděla. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že ověření podpisů účastníků na řešené darovací smlouvě proběhlo dne [datum] v době přibližně od 9.00 hodin do 10.00 hodin na adrese [adresa] [jméno FO] [adresa], kde ověření podpisů provedla [tituly před jménem] [jméno FO].

2. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy vyšel ze shodných tvrzení účastníků a provedl důkaz listinami, znaleckými posudky, výslechy svědků, znalkyň a žalované tak, jak je podrobně uvedeno v odst. 4 až 23 odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dále vysvětlil, v čem nevzal za prokázané skutečnosti, popsané svědky [jméno FO] a [jméno FO], jak uvedl tamtéž v odst. 24 a z jakých důkazů nezjistil žádné relevantní skutečnosti a proč část důkazů neprovedl, jak uvedl tamtéž v odst. 25 až 33. Jeho skutkový závěr je uveden v odst. 35 odůvodnění napadeného rozsudku.

3. Prvostupňový soud odkázal na ust. [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno]“), ust. [Anonymizováno] a ust. [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno]“), za použití ust. § 8 písm. a) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když jejich výši určil podle ust. 151 odst. 2 věty první o.s.ř., ust. § 1 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do [datum] (dále jen „SAT“) a ve znění účinném od [datum] (dále jen „AT“), ust. § 6 odst. 1 SAT a AT, ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT, ust. § 9 odst. 4 písm. b) SAT, ve spojení s odst. 3 písm. a) SAT a čl. II vyhl. č. 258/2024 Sb., ust. § 9 odst. 4 písm. a) AT, ust. § 151 odst. 2 věty třetí o.s.ř. a ust. § 2 odst. 1 SAT a AT, ust. § 13 odst. 1, 4 SAT a AT, ust. § 14 odst. 1 písm. b), 3 SAT a AT, ve spojení s čl. II vyhl. č. 258/2024 Sb., ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. Přiznané náklady podrobně vyčíslil v odst. 46 až 52 a 56 odůvodnění napadeného rozsudku a nepřiznané vyjmenoval, opět velice podrobně, tamtéž v odst. 53 až 54. O nákladech státu rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., s připomenutím ust. § 141 odst. 2 o.s.ř. a podrobně je popsal v odst. 57 odůvodnění napadeného rozsudku. Pariční lhůty odůvodnil odkazem na ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

4. Soud prvního stupně předně konstatoval, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť se ho domáhal z důvodů, že není jako vlastník zapsán v katastru nemovitostí, přičemž žalovaná mu neposkytla součinnost, potřebnou k uvedení stavu zapsaného v katastru nemovitostí do souladu se stavem skutečným. Uzavřel, že žalobce a žalovaná spolu dne [datum] uzavřeli darovací smlouvu, kterou se žalobce zavázal bezplatně převést do vlastnictví žalované nemovitou věc a žalovaná tento dar přijala. Žalobce však v okamžiku uzavření této darovací smlouvy jednal v [podezřelý výraz] poruše, která jej činila neschopným právně jednat v rozsahu bezplatného převodu vlastnického práva k nemovité věci a darovací smlouva je proto neplatná, přičemž žalobce se v řízení této neplatnosti dovolal. Zdůraznil, že v důsledku neplatnosti darovací smlouvy žalobce ve skutečnosti nepřestal být vlastníkem uvedené nemovité věci a žalovaná se jejím vlastníkem nestala, čemuž však neodpovídá stav zapsaný v katastru nemovitostí. Dodal, že pro rozhodnutí věci nebylo podstatné, zda měl žalobce důvod darovat předmětný pozemek žalované, nebo nikoliv, neboť jedinou podstatnou skutečností byl jeho [podezřelý výraz] stav v okamžiku podpisu darovací smlouvy. Připomněl, že i v případě, pokud by žalobce k darování pozemku žalované měl (spravedlivý) důvod, byla by smlouva přesto neplatná, jestliže žalobce v okamžiku jejího podpisu nebyl takového právního jednání schopen. Uvedl, že s ohledem na uvedené byly pro věc zcela bez významu skutečnosti, týkající se vztahů mezi účastníky před podpisem řešené smlouvy, protože o [podezřelý výraz] stavu žalobce v okamžiku podpisu smlouvy nevypovídaly ničeho a pro věc nebyly podstatné ani události, k nimž došlo až po podpisu uvedené smlouvy.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání a namítala, že soud prvního stupně nesprávně vyložil závěry písmoznaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], neboť z něj nevyplývá jednoznačný závěr o patologii podpisu ani o přímém vlivu alkoholu na žalobce při podpisu darovací smlouvy. Znalkyně sama připustila, že grafometrická metoda patologii neprokazuje, že nelze určit míru ovlivnění návykovou látkou, když závěr o alkoholu dovozovala i z informací ze spisu, nikoli pouze z rukopisu. Připomínala, že se nezabývala alternativními příčinami změny písma a část srovnávacího materiálu ze stejného dne sama vyloučila. Poukazovala na to, že ani znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], z oboru [podezřelý výraz] nepovažuje za přesvědčivý. Zdůrazňovala, že vyšetření žalobce proběhlo s více než dvouapůlletým odstupem od podpisu smlouvy a závěry vycházejí převážně z pozdějších a ojedinělých podkladů, zejména zprávy z roku 2023, vzniklé v průběhu soudního řízen a že neexistuje žádná lékařská dokumentace, vztahující se přímo k září 2022. Akcentovala, že znalkyně přiznala, že neví, v jakém stavu opilosti byl žalobce v rozhodný den, a že určení stupně závislosti je doménou adiktologů. Konstatovala, že závěr prvostupňového soudu o dočasné neschopnosti žalobce právně jednat, je založen na neprokázané intoxikaci v okamžiku podpisu. Uvedla, že tento závěr je v rozporu se svědeckými výpověďmi osob, které byly se žalobcem v bezprostředním kontaktu při podpisu darovací smlouvy a žádné známky opilosti u něj nepozorovaly. Ve svém odvolání poukazovala na to, že prvostupňový soud tyto přímé důkazy bagatelizoval s odkazem na obecnou tezi o nerozpoznatelnosti prvního stadia opilosti, čímž fakticky učinil svědecké výpovědi o střízlivosti irelevantní. Vytýkala mu rovněž, že se nevypořádal s tím, že žalobce v roce 2025 úspěšně absolvoval dopravně psychologické vyšetření a obnovil řidičské oprávnění ke všem skupinám vozidel, což výrazně zpochybňuje závěry o jeho údajném těžkém stupni závislosti v roce 2022. Dovozovala, že za tohoto stavu řízení nebyly odstraněny rozpory mezi znaleckými posudky a ostatními důkazy s tím, že zamítnutí návrhu na revizní znalecký posudek je podle žalované nedostatečně odůvodněné a v rozporu s ust. § 127 odst. 2 o.s.ř. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jej změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne.

6. Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, že se s odvoláním žalované neztotožňuje a trvá na správnosti výroků I. a III. napadeného rozsudku s tím, že soud prvního stupně provedl dokazování řádně, skutkový stav zjistil úplně a věc správně právně posoudil. Poukázal na to, že soud prvního stupně správně vycházel ze znaleckého posudku a výslechu znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], z nichž vyplynulo, že podpis žalobce na darovací smlouvě je pravý, avšak vykazoval patologické znaky svědčící o tom, že žalobce byl v době podpisu pod přímým vlivem návykové látky, včetně alkoholu. Znalkyně uvedla, že rozpad rukopisu je důsledkem ovlivnění centrální nervové soustavy a nelze jej vysvětlit pouhou náladou či běžnými okolnostmi, když současně vyloučila úmyslnou změnu rukopisu. Ve svém vyjádření poukazoval na zprávu [právnická osoba] ze dne [datum], z níž prvostupňový soud správně zjistil, že žalobce měl již v roce 2022 závažné problémy s alkoholem, které si zpočátku nepřipouštěl, a na počátku roku 2023 sám vyhledal pomoc. Připomínal i znalecký posudek, jeho doplnění a výslech znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], z oboru [podezřelý výraz], z nichž prvostupňový soud dovodil, že žalobce v době kolem [datum] trpěl [podezřelý výraz] závislosti na alkoholu ve třetím či čtvrtém stádiu podle Jellineka, a že takový stav vylučuje schopnost posoudit důsledky uzavření darovací smlouvy, a to i v případě prvního stadia opilosti, které nemusí být okolím rozpoznatelné. Konstatoval, že závěry znalkyně vycházely z dostupné [podezřelý výraz] dokumentace, zejména z opakovaných [podezřelý výraz] žalobce pro těžkou intoxikaci alkoholem v letech 2022 a 2023. Se soudem prvního stupně vyslovil souhlas, když správně neprovedl revizní či adiktologický znalecký posudek, neboť rozhodující byla otázka [podezřelý výraz] stavu žalobce, která náleží do oboru [podezřelý výraz]. Připomněl, že znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] své závěry podrobně odůvodnila a prvostupňový soud neměl o jejich správnosti pochybnosti, když svědecké výpovědi osob, které si nevšimly známek opilosti, tyto odborné závěry nevyvracejí. Poukázal na to, že soud prvního stupně rovněž správně dovodil jeho naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva, neboť stav v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému právnímu stavu a žalovaná neposkytla součinnost k jeho nápravě. Za správný označil i jeho další závěr, že darovací smlouva ze dne [datum] je neplatná, neboť žalobce jednal v [podezřelý výraz] poruše, vylučující schopnost právně jednat a že tak zůstal vlastníkem předmětné nemovitosti. Žalobce vyslovil toliko nesouhlas s výrokem I., kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení s tím, že jejich správná výše 357 441 Kč byla podrobně specifikována v jeho podání ze dne [datum]. Navrhl, aby odvolací soud přezkoumal odůvodnění soudu prvního stupně co do přiznané výše náhrady nákladů řízení, a to vzhledem k odvolání žalované, která napadla také výrok II. a aby, zejména co do množství úkonů právních služeb, které byly v soudním řízení ze strany právní zástupkyně žalobce prokazatelně vykonány, mu byly i přiznány.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalovanou uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o.s.ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

9. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dále k věci, se zřetelem k odvolacím námitkám, dodává:

10. Předmětem řízení bylo posouzení, zda darovací smlouva, uzavřená mezi účastníky dne [datum], je platným právním jednáním, anebo zda je neplatná proto, že žalobce v době jejího uzavření jednal v [podezřelý výraz] poruše, která jej činila neschopným právně jednat ve smyslu ust. [Anonymizováno] Právě tato otázka byla pro rozhodnutí věci určující a soud prvního stupně se jí zabýval správně a v potřebném rozsahu.

11. Správně uzavřel, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena darovací smlouva, jejímž předmětem byl bezplatný převod vlastnického práva k předmětné nemovité věci na žalovanou. Současně správně dovodil, že žalobce jednal v okamžiku uzavření této darovací smlouvy v [podezřelý výraz] poruše, která jej činila neschopným právně jednat v rozsahu bezplatného převodu vlastnického práva k nemovité věci. Za tohoto stavu je právní závěr soudu prvního stupně plně souladný s ust. [Anonymizováno], podle něhož je neplatné i právní jednání osoby jednající v [podezřelý výraz] poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Žalobce se této neplatnosti v řízení dovolal, a soud prvního stupně proto správně z neplatnosti darovací smlouvy vyšel.

12. Správně rovněž zdůraznil, že v důsledku neplatnosti darovací smlouvy žalobce nepřestal být vlastníkem předmětné nemovité věci a žalovaná se jejím vlastníkem nestala, třebaže tomuto právnímu stavu dosud neodpovídá zápis v katastru nemovitostí. Napadený rozsudek proto odpovídá skutečnému hmotněprávnímu stavu věci.

13. Nedůvodná je především námitka žalované, že skutkový stav nebyl zjištěn úplně. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně provedl jak znalecké dokazování z oboru písmoznalectví, tak znalecké dokazování z oboru [podezřelý výraz], obě znalkyně vyslechl a provedl listinné důkazy i výslechy svědků, kteří byli se žalobcem v kontaktu v době uzavření darovací smlouvy. Nelze proto přisvědčit tvrzení žalované, že by prvostupňový soud rozhodoval za procesního stavu, kdy by k rozhodným skutečnostem nebyly opatřeny potřebné důkazy.

14. Pokud žalovaná brojila proti znaleckým závěrům, ani těmto námitkám nelze přisvědčit. Podle ust. § 127 odst. 1 a 2 o.s.ř. ustanoví soud znalce tehdy, závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí; k doplnění nebo přezkoumání znaleckého posudku pak přistoupí tehdy, má-li pochybnost o jeho správnosti nebo je-li posudek nejasný či neúplný. Taková situace však v projednávané věci nenastala.

15. Oba znalecké posudky, které byly ve věci vypracovány řádně ustanovenými znalkyněmi (podle ust. § 127 odst. 1 o.s.ř.) a z nichž soud prvního stupně vyšel při svém rozhodování, jsou posudky naprosto správnými, majícími všechny náležitosti, vyžadované jak zákonem č. 254/2019 Sb. o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, tak i vyhláškou č. 504/2020 Sb., o znalečném.

16. Přezkoumání závěrů znaleckého posudku ve smyslu ust. § 127 odst. 2 o.s.ř. dalším posudkem jiného znalce, vědeckého ústavu nebo jiné instituce (tzv. revizní znalecké zkoumání) je namístě toliko tehdy, jestliže znaleckým dokazováním nebyly objasněny všechny skutečnosti potřebné k rozhodnutí ve věci, k nimž je třeba odborných znalostí, popř. jestliže soud má k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce a pro rozpory, které se nepodařilo v řízení odstranit, nemohou být tyto znalecké posudky podkladem pro rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). Nesouhlas žalované se závěry vypracovaných znaleckých posudků tedy není důvodem pro revizní znalecké zkoumání.

17. Pokud jde o znalecký posudek z oboru [podezřelý výraz], soud prvního stupně správně vyšel z toho, že pro rozhodnutí věci bylo podstatné posouzení [podezřelý výraz] stavu žalobce v době uzavření darovací smlouvy, tedy jeho schopnosti rozpoznat význam a následky právního jednání a své jednání ovládnout. Odvolací soud sdílí jeho závěr, že právě tato odborná otázka náleží do oboru [podezřelý výraz].

18. Ani odvolací námitka, že věc měla být posouzena znalcem z odvětví adiktologie, není důvodná. Samotná skutečnost, že v rámci oboru zdravotnictví je ve vyhlášce č. 505/2020 Sb. uvedeno odvětví „adiktologie“, neznamená, že závěr o schopnosti osoby právně jednat nemůže učinit znalec z oboru [podezřelý výraz]. Rozhodující totiž nebylo obecné určení stupně závislosti žalobce, nýbrž posouzení jeho [podezřelý výraz] stavu z hlediska schopnosti učinit platné právní jednání. V tomto směru odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že další doplnění dokazování nebylo potřebné, neboť k uvedenému byla odbornost znalkyně z oboru [podezřelý výraz] dostatečná.

19. Neobstojí ani výhrada žalované, že znalecký posudek ztrácí důkazní hodnotu proto, že osobní vyšetření žalobce proběhlo s větším časovým odstupem od uzavření smlouvy. Posouzení [podezřelý výraz] stavu k minulému okamžiku je svou povahou posouzením retrospektivním a nutně vychází ze [podezřelý výraz] dokumentace, anamnestických údajů a dalších podkladů. Ze spisu se podává, že znalkyně nevycházela pouze z jediného podkladu, ale i z další [podezřelý výraz] dokumentace žalobce, a své závěry při výslechu před soudem podrobně objasnila. Odvolací soud proto neshledal, že by byl uvedený posudek nejasný, vnitřně rozporný či neúplný.

20. Přiléhavý je i závěr soudu prvního stupně, že znalecký posudek z oboru [podezřelý výraz] nesloužil k přímému zjištění, zda byl žalobce v okamžiku podpisu smlouvy pod vlivem alkoholu, nýbrž k odbornému posouzení, jaký vliv by přítomnost alkoholu při zjištěném stavu žalobce měla na jeho schopnost porozumět důsledkům uzavírané smlouvy. Soud prvního stupně z tohoto posudku a z výslechu znalkyně vzal za prokázané, že žalobce by byl schopen porozumět důsledkům uzavření předmětné smlouvy pouze za předpokladu úplné střízlivosti a absence abstinenčních příznaků, zatímco při přítomnosti alkoholu by takové schopnosti zachovány nebyly.

21. Odvolací soud se ztotožňuje i s hodnocením znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], z oboru písmoznalectví. Soud prvního stupně nepochybil, jestliže ze znaleckého posudku a z výslechu znalkyně vzal za prokázané, že podpis na listině, označené jako darovací smlouva, je pravým podpisem žalobce a že tento podpis vykazuje patologické znaky, svědčící o výrazném narušení písařského projevu. Důvodná není ani námitka, že znalkyně překročila meze své odbornosti. Znalkyně se nevyjadřovala k medicínské [podezřelý výraz] žalobce, ani neurčovala konkrétní míru intoxikace, ale v mezích své specializace hodnotila znaky rukopisu a jejich vypovídací schopnost.

22. Výhrada žalované, že změna rukopisu mohla mít jiné příčiny, sama o sobě správnost závěrů soudu prvního stupně nezpochybňuje. Možnost existence obecných alternativních příčin ještě nevede k závěru o nevěrohodnosti posudku, jestliže znalkyně vysvětlila povahu zjištěných změn, vyloučila úmyslnou změnu podpisu a prvostupňový soud její závěry nehodnotil izolovaně, ale ve spojení s dalšími důkazy. Stejně tak skutečnost, že některé srovnávací materiály znalkyně pro účely hodnocení vyřadila nebo označila za méně vhodné, nesvědčí o vadnosti posudku, nýbrž o odborném a kritickém přístupu ke srovnávacímu materiálu.

23. Správně soud prvního stupně uzavřel i to, že námitka žalované, kterou zpochybňovala správnost písmoznaleckého posudku poukazem na podpis žalobce na plné moci ze dne [datum], není opodstatněná. V řízení totiž nebylo zjištěno, že by žalobce byl právě v době podpisu této plné moci pod přímým vlivem alkoholu, přičemž ke zmaření jednání před soudem z důvodu jeho stavu způsobeného alkoholem došlo až později. Soud prvního stupně proto nepochybil, jestliže z odlišné úrovně podpisu na této listině nevyvodil závěr zpochybňující správnost znaleckého posudku.

24. Odvolací soud současně sdílí závěr prvostupňového soudu, že skutkový závěr o ovlivnění žalobce alkoholem v době podpisu smlouvy nebyl vystavěn pouze na písmoznaleckém posudku. Tento posudek totiž představoval toliko jeden z článků důkazního řetězce. Ve spojení se znaleckým posudkem z oboru [podezřelý výraz] a s dalšími provedenými důkazy soud prvního stupně dospěl k logickému a přesvědčivému skutkovému závěru, že žalobce v rozhodné době nejednal ve stavu úplné střízlivosti a že jeho rozpoznávací schopnosti byly dotčeny způsobem významným pro posouzení platnosti právního jednání.

25. Pokud žalovaná poukazovala na výpovědi svědkyň, které na žalobci v den podpisu smlouvy nepozorovaly známky opilosti, ani tato námitka není důvodná. Soud prvního stupně tyto výpovědi nepominul, nýbrž je zahrnul do celkového hodnocení důkazů. Správně však dovodil, že laické vnímání vnějšího projevu žalobce není samo o sobě způsobilé vyvrátit odborné závěry znalkyň o tom, zda žalobce v rozhodném okamžiku disponoval schopností rozpoznat význam svého jednání a ovládnout je. Skutečnost, že žalobce navenek komunikoval přiměřeně nebo nepůsobil zjevně opile, ještě nevylučuje, že jeho schopnost právně jednat byla v rozhodný okamžik v důsledku [podezřelý výraz] poruchy podstatně narušena.

26. Soud prvního stupně rovněž správně uzavřel, že pro posouzení věci bylo rozhodující výlučně to, zda byl žalobce v okamžiku podpisu darovací smlouvy schopen platně právně jednat, a že tomu tak v projednávané věci nebylo. Správný je rovněž závěr, že nebylo podstatné, zda žalobce měl či neměl důvod předmětný pozemek žalované darovat. Ani případná existence subjektivně či morálně vnímaného důvodu k darování totiž nemůže zhojit neplatnost právního jednání učiněného osobou, která v okamžiku právního jednání nebyla schopna právně jednat.

27. Pro právní posouzení věci jsou bez významu i okolnosti, týkající se vztahů mezi účastníky před uzavřením smlouvy, pokud nevypovídají o [podezřelý výraz] stavu žalobce právě v okamžiku podpisu smlouvy. Totéž platí o událostech, které nastaly až po uzavření darovací smlouvy, neboť ty nemohou zpětně změnit způsobilost žalobce právně jednat v rozhodném okamžiku. Pokud odvolání žalované staví na polemice s motivy žalobce, s předchozími vztahy účastníků nebo s následnými událostmi, míjí se s podstatou věci, neboť rozhodující právně významnou skutečností byl výlučně [podezřelý výraz] stav žalobce ke dni [datum] v okamžiku podpisu darovací smlouvy. Totéž platí i pro argumentaci, týkající se pozdější způsobilosti žalobce v jiných oblastech života, když takové skutečnosti samy o sobě nevypovídají nic určitého o jeho schopnosti učinit právě posuzované právní jednání v rozhodném čase.

28. Odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu, důkazy vyhodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a z učiněných skutkových zjištění vyvodil správný právní závěr, že darovací smlouva ze dne [datum] je podle ust. [Anonymizováno] neplatná, neboť žalobce v okamžiku jejího uzavření jednal v [podezřelý výraz] poruše, která jej činila neschopným právně jednat. Z tohoto závěru pak správně dovodil i to, že žalobce vlastnické právo k předmětné nemovité věci nepozbyl a žalovaná je nenabyla, ačkoli tomuto právnímu stavu dosud neodpovídá zápis v katastru nemovitostí.

29. Ve světle výkladu podaného soudem prvního stupně proto odvolací námitky žalované nemohou v žádném směru nikterak obstát.

30. Odvolací soud dále připomíná, že odvolání žalobce proti výroku II. o náhradě nákladů řízení bylo odmítnuto usnesením prvostupňového soudu č.j. [spisová značka] ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum]. Nákladový výrok II. byl tedy přezkoumáván již jen k odvolání žalované. Soud prvního stupně pochybil, pokud část nákladů řízení žalobci nepřiznal, ale protože odvolání žalobce proti výroku o náhradě nákladů řízení bylo již pravomocně zastaveno, odvolací soud nemohl bez jeho procesní iniciativy tento výrok změnit v jeho prospěch. Odvolací řízení je totiž ovládáno dispoziční zásadou a podle ust. § 212 o.s.ř. je odvolací soud vázán rozsahem podaného odvolání. Jak zdůraznil Ústavní soud v nálezu sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum], zákaz reformace in peius se v civilním řízení uplatní i ve vztahu k výroku o nákladech řízení, proto odvolací soud nesmí svým rozhodnutím nahrazovat absentující odvolání účastníka, který se vyšší náhrady nákladů nedomáhal. Z tohoto důvodu musel odvolací soud ponechat výrok II. o náhradě nákladů řízení beze změny.

31. Soud prvního stupně tedy nikterak nepochybil, když žalobě vyhověl a odvolací soud proto jeho rozsudek jako věcně správný (včetně věcně správných akcesorických výroků o nákladech řízení a o nákladech státu) podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. Konstatuje, že v této věci nenastaly mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly postup podle ust. § 150 o.s.ř. a že tedy o náhradě nákladů řízení rozhodl prvostupňový soud správně podle zásady úspěchu ve věci, vyjádřené v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

32. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy zcela procesně úspěšnému žalobci vznikly ve stádiu odvolacího řízení náklady, spojené s právním zastoupením advokátkou podle AT. Ty jsou tvořeny dvěma hlavními úkony po 5 620 Kč [ust. § 11 odst. 1, a to 1x podle písm. k) - vypracování vyjádření k odvolání, a 1x podle písm. g) - účast na jednání dne [datum], když výše je dána ust. § 7 bod 5. AT, ve spojení s ust. § 9 odst. 4 písm. a) AT] a dvěma náhradami hotových výdajů po 450 Kč (ust. § 13 odst. 4 AT). Dále byla přiznána 21% daň z přidané hodnoty [ust. § 47 odst. 1, písm. a) zák. č. 235/2004 Sb. v platném znění] z výše uvedených položek ve výši 2 549,40 Kč (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady žalobce tedy činí za tuto část řízení (po zaokrouhlení) 14 690 Kč a jejich náhrada mu byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).