o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 27. října 2021 č. j. 5 C 159/2021-62

1. Okresní soud Praha - západ (dále jen soud I. stupně) rozsudkem ze dne 27.10.2021 č. j. 5 C 159/2021-62 rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 189 931,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I) a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč v téže lhůtě (výrok II). Dále rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 62 048 Kč v téže lhůtě k rukám zástupce žalobkyně (výrok III). Z odůvodnění rozsudku se podává, že žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu mezi účastníky uzavřené pojistné smlouvy [číslo] s počátkem pojištění dne [datum], na základě které se žalovaná zavázala platit pojistné v dohodnuté výši. Žalovaná pojistné řádně neplatila, smlouva proto s účinky ke dni [datum] zanikla. Dlužná částka na pojistném za období od [datum] do [datum] činila 340 268 Kč. Žalovaná svůj dluh písemně uznala co do důvodu a výše dne [datum] a byl jí poskytnut splátkový kalendář, který však žalovaná neplnila a celkem na sjednaný [variabilní symbol] uhradila pouze 150 136 Kč. Žalobkyně požadovala rovněž náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

2. Soud I. stupně z provedeného dokazování zjistil, že žalovaná uzavřela se žalobkyní pojistnou smlouvu [číslo] o sdruženém pojištění souboru vozidel, jejímž předmětem byla zejména úprava vzájemných postupů pojišťovny a pojistníka při sjednávání, trvání, změnách a ukončení pojištění vozidel, stanovení způsobů identifikace pojištěných vozidel a stanovení celkové roční výše pojistného za všechna pojištěná vozidla, jakož i specifikace pravidel zařazování a vyřazování vozidel z pojištění vzniklých na základě této pojistné smlouvy. Pojistná smlouva zanikla v důsledku neuhrazeného pojistného ke dni [datum]. Dlužná částka ke dni zániku smlouvy činila 340 068 Kč. Dne [datum] písemně žalovaná uznala co do důvodu a výše dluh vůči žalobkyni v celkové výši 340 268 Kč z titulu nedoplacení pojistného z pojistné smlouvy [číslo]. Se žalobkyní si sjednala úhradu dluhu ve dvanácti splátkách ve výši 28 365 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci počínaje měsícem únor 2019. Žalobkyně eviduje dne [datum] úhradu částky 28 356 Kč, dne [datum] úhradu částky 28 356 Kč, dne [datum] úhradu částky 28 356 Kč, dne [datum] úhradu částky 28 356 Kč, dne [datum] úhradu částky 18 356 Kč a dne [datum] úhradu částky 18 356 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná odeslala zástupci žalobkyně vyjádření datované ke dni [datum], ve kterém je uvedeno, že není zřejmé, za jaké období dluh vznikl. Po kontrole plateb převodem či v hotovosti na bankovní účet žalobkyně žalovaná nezjistila žádný dluh ani výzvu k nezaplaceným částkám. Učinila vklad na účet žalobkyně v částce 18 356 Kč dne [datum] s variabilním symbolem [číslo], dne [datum] vklad na účet žalobkyně ve výši 54 230 Kč s variabilním symbolem [číslo], dne [datum] vklad na účet žalobkyně ve výši 28 356 Kč s variabilním symbolem [číslo] a dne [datum] vklad na účet žalobkyně ve výši 28 356 Kč s variabilním symbolem [číslo]. Dále učinila vklad na účet žalobkyně dne [datum] v částce 31 191 Kč s variabilním symbolem [číslo], dne [datum] v částce 23 660 Kč s variabilním symbolem [číslo], dne [datum] v částce 24 962 Kč s variabilním symbolem [číslo], dne [datum] v částce 21 597 Kč s variabilním symbolem [číslo] a dne [datum] v částce 28 356 Kč s variabilním symbolem [číslo].

3. Takto zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník) a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaná písemně uznala svůj dluh vůči žalobkyni s tím, že nedostála své povinnosti uhradit dluh v dohodnutých splátkách. V řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by na svůj dluh něčeho uhradila nad rámec úhrad tvrzených žalobkyní, neboť doklady předložené žalovanou prokazují pouze úhrady ve výši 129 298 Kč na sjednaný variabilní symbol, přičemž ostatní úhrady byly činěny na jiný variabilní symbol a žalovaná netvrdila a neprokázala, že by se mělo jednat o úhrady vyplývající z dluhu z pojistné smlouvy [číslo] který uznala dne [datum]. Žalovaná nadto v řízení ničeho netvrdila, pouze předložila vyjádření adresované zástupci žalované a doklady o úhradách, nesplnila proto ani řádně svou povinnost tvrzení. S ohledem na výše uvedené dospěl soud I. stupně k závěru, že nárok žalobkyně je v plném rozsahu po právu a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku se zákonným úrokem prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle ustanovení § 151 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 62 048 Kč.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. V něm namítala, že nebyly splněny podminky pro to, abys soud I. stupně rozhodl v její nepřítomnosti. Jednatel žalované zaslal soudu I. stupně svou omluvu z jednání nařízeného na den [datum], kterou odůvodnil svojí nemocí a doložil rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti. Omluva byla soudu I. stupně doručena dne [datum], což doložila. Je pravda, že ve své omluvě neuvedl jednatel žalované, že žádá o odročení jednání. Zdůrazňovala, že není právně zastoupena. Jednatel žalobkyně předložil soudu I. stupně přehled plateb pro žalobkyni. Sám soud I. stupně ve svém rozhodnutí uvedl, že žalovaná zaplatila žalobkyni nejméně 325 776 Kč. Soud I. stupně se nezabýval důvodností plateb, které identifikuje jinými variabilními symboly. Tyto platby mohou znamenat bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně a pak by přicházelo v úvahu jejich započtení na žalobkyní tvrzený dluh. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil, popřípadě aby ho po doplnění dokazování změnil.

5. Žalobkyně se k podanému odvolání písemně nevyjádřila.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že soud I. stupně jednal podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované, když v rozsudku je uvedeno, že žalovaná byla k jednání řádně předvolána a bez omluvy se k jednání nedostavila. Z dokladů předložených žalovanou bylo zjištěno, že se žalovaná z nařízeného jednání řádně omluvila a její omluva byla doručena soudu I. stupně dne [datum] (přestože tato omluva zřejmě v důsledku administrativního pochybení není obsažena ve spise soudu I. stupně). Nicméně tato nesrovnalost nemá za následek nesprávnost postupu soudu I. stupně, neboť žalovaná se sice z jednání omluvila, avšak o odročení jednání nežádala. Proto soud I. stupně jednal správně v její nepřítomnosti.

8. Při přezkumu napadeného rozsudku odvolací soud vycházel ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, který k němu dospěl na základě správně provedeného dokazování a skutkový stav zjistil pro rozhodnutí dostatečným způsobem. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je soud I. stupně ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. [spisová značka], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně. Základní skutková zjištění soudu I. stupně jsou stručně shrnuta shora.

9. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

10. Jak správně zjistil soud I. stupně, žalovaná uzavřela se žalobkyní pojistnou smlouvu [číslo] o sdruženém pojištění souboru vozidel, jejímž předmětem byla zejména úprava vzájemných postupů pojišťovny a pojistníka při sjednávání, trvání, změnách a ukončení pojištění vozidel, stanovení způsobů identifikace pojištěných vozidel a stanovení celkové roční výše pojistného za všechna pojištěná vozidla, jakož i specifikace pravidel zařazování a vyřazování vozidel z pojištění vzniklých na základě této pojistné smlouvy. Pojistná smlouva zanikla v důsledku neuhrazeného pojistného ke dni [datum]. Dne [datum] žalovaná písemně uznala co do důvodu a výše dluh vůči žalobkyni v celkové výši 340 268 Kč z titulu nedoplacení pojistného z pojistné smlouvy [číslo] se žalobkyní si sjednala úhradu dluhu ve dvanácti splátkách. Má se tedy zato, že v době uznání dluhu dluh v této výši trval a toto ostatně ani žalovaná nezpochybňovala. Zaplacena na tento dluh však byla pouze částka 150 136 Kč (doklady předložené žalovanou prokazují dokonce pouze úhrady ve výši 129 298 Kč na sjednaný variabilní symbol). Žalobkyně se tak po právu domáhala zaplacení částky 189 931,96 Kč.

11. Pokud žalovaná tvrdila, že zaplatila žalované více, pak toto nebylo v řízení před soudem I. stupně prokázáno. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nedostavila k jednání soudu I. stupně, nemohlo jí být poskytnuto poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti nejen označit důkazy k prokázání této skutečnosti, ale i k doplnění tvrzení jaké částky a kdy na tento dluh žalobkyni zaplatila. Žalovaná sice předložila určité doklady o zaplacení finančních částek, ale z nich bylo prokázáno, že se jednalo o platby na jiný právní vztah, než na ten, který je předmětem tohoto řízení.

12. Pokud žalovaná namítala možnost započtení jí dle jejího tvrzení nedůvodně zaplacených částek žalobkyni, pak i zde chybělo tvrzení, o jaké započtení se mělo jednat a zda vůbec byl nějaký takový úkon ze strany žalované učiněn, když ani toto z dosavadních tvrzení žalované ani z jí označených důkazů nevyplývá. Obranu žalované tak shledal odvolací soud nedůvodnou.

13. Jestliže žalovaná v rámci odvolacího řízení uváděla, že má k dispozici doklady a výpisy z účtu, pak se jednalo s ohledem na koncentraci řízení před soudem I. stupně o nepřípustné novoty. Zde je třeba zdůraznit, že odvolací řízení je ovládáno zásadou neúplné apelace, kde platí, že skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou způsobilým odvolacím důvodem jen v případech uvedených v § 205a o.s.ř. O takový případ se však v projednávané věci nejednalo.

14. Ze všech výše uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o nákladech spojených s uplatněním pohledávky a nákladech řízení, když ani zde neshledal pochybení.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla v plném rozsahu úspěšná žalobkyně, proto jí odvolací soud přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto představují náklady za právní zastoupení, a to za jeden úkon právní služby ve výši 8 700 Kč, jedenkrát režijní paušál ve výši 300 Kč a 21% DPH ve výši 1 890 Kč, celkem 10 890 Kč.