o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 9. září 2021, č.j. 121 C 24/2020-311,

1. Okresní soud v Kladně (dále jen soud I. stupně) rozhodl rozsudkem ze dne 9. září 2021, č.j. 121 C 24/2020-311 o povinnosti žalovaného zaplatit žalobcům částku 1 400 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 400 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), a náhradu nákladů řízení ve výši 599 107,71‬ Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců (výrok II). Dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit [země] – [název soudu] na náhradě nákladů řízení státu částku 935 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Z odůvodnění rozsudku se podává, že žalobci se podanou žalobou domáhali zaplacení částky 1 400 000 Kč s přísl. z titulu poskytnuté a nesplacené zápůjčky žalobci žalovanému. Tvrdili, že se dne [datum] dohodli s žalovaným na zapůjčení částky 1 400 000 Kč s tím, že ještě téhož dne mu předali 700 000 Kč a dalších 700 000 Kč mu předali dne [datum]. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, namítal, že žádnou smlouvu o zápůjčce neuzavřel a peníze od žalobců nepřevzal.

2. Soud I. stupně v odůvodnění rozsudku konstatoval, že mezi účastníky je v prvé řadě nesporné, že syn žalobců [příjmení] [příjmení] ml. ([datum narození]) a dcera žalovaného [jméno] [příjmení] ([datum narození]) byli v období od [datum] do [datum] manželé a účastníci mají společného vnuka nezletilého [jméno] [příjmení] nejml., narozeného [datum]. Podle rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], který nabyl právní moci téhož dne, bylo uvedené manželství rozvedeno na základě návrhu manželky, k němuž se manžel (tehdy zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení]) připojil. Mezi účastníky je dále nesporné, že žalovaný na základě kupní smlouvy ze dne [datum] nabyl do svého vlastnictví pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] (tj. rodinný dům), a pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [obec]. Z této kupní smlouvy plyne, že kupní cena činila 1 999 000 Kč. Nesporné je dále to, že žalovaný rodinný dům prodal na základě kupní smlouvy ze dne [datum] za kupní cenu 3 990 000 Kč. Z této kupní smlouvy soud I. stupně zjistil, že kupní cena byla po odečtení provize zprostředkovatele [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], a.s. (dále jen„ zprostředkovatel“) ve výši 119 700 Kč a nákladů na vyhotovení průkazu energetické náročnosti ve výši 2 850 Kč vyplacena na účet žalovaného. Smlouva byla oběma stranami podepsána dne [datum]. Nesporná je dále skutečnost, že ve výhradní dohodě o zprostředkování ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a zprostředkovatelem měla být výplata kupní ceny rozdělena na dvě části s tím, že částka 1 400 000 Kč měla být poukázána na účet žalobce a). Z dohody soud I. stupně též zjistil, že se jí zprostředkovatel zavázal obstarat žalovanému příležitost uzavřít kupní smlouvu, jejímž předmětem bude rodinný dům. Dohoda byla uzavřena do [datum]. Za zprostředkovatele jednal [jméno] [příjmení] (to i v případě kupní smlouvy ze dne [datum]).

3. Hlavní spornou otázkou v projednávané věci je, zda účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, včetně předání peněz od žalobců žalovanému. Žalobci tvrdili, že se dne [datum] dohodli s žalovaným na zapůjčení částky 1 400 000 Kč s tím, že ještě téhož dne mu předali 700 000 Kč a dalších 700 000 Kč mu předali dne [datum]. Žalovaný uzavření smlouvy, včetně předání peněz popíral. K těmto základním skutečnostem bylo tedy soudem I. stupně vedeno dokazování. Soud I. stupně vyslechl řadu svědků (z většiny příbuznéch jedné či druhé strany) i účastníky řízení a uvedl, že výpovědi účastníků řízení a svědků vždy z té které strany jsou konzistentní.

4. Svědek [jméno] [příjmení] st. uvedl, že mu žalobce a) na [jméno] roku 2018 zatelefonoval, zda nechce přijet a vidět se synem žalobce a) [jméno]. Svědek souhlasil, že na chvíli přijede, neboť nemohl [jméno] přijít na svatbu a od té doby jej neviděl. Do bydliště žalovaného svědek přijel asi v 17 hodin svým autem za autem žalobců. Vešel do domu, a to do kuchyně, kde si sedl ke stolu. Zde seděli i žalobci, jejich syn [obec] a žalovaný. Vedle v obýváku (který je propojen s kuchyní) seděly manželka, matka a dcera žalovaného. U stolu se začali bavit o rekonstrukci rodinného domu, načež žalobkyně b) vytáhla z kabelky na pokyn žalobce a) peníze. Ty byly v bankovkách po 5 000 Kč v papírovém pytlíku přebaleném igelitem. Žalovaný je přepočítal a řekl, že je to 700 000 Kč s tím, že se poté domluví na další půjčce. Peníze vrátí po rekonstrukci a prodeji rodinného domu. V 18:30 hodin svědek odjel za svou sestrou do [obec]. Ze zprávy ČSSZ ze dne [datum] soud I. stupně zjistil, že svědek [jméno] [příjmení] st. nebyl ve dnech předání peněz zaměstnán a byl evidován jako OSVČ, je tedy uvěřitelné, že na schůzkách byl přítomen. [příjmení] [příjmení] ml. popsal předmětný večer v podstatě shodně. Potvrdil, že [jméno] [příjmení] st. jel za rodiči svým autem a přijel k žalovanému kolem 17 až 18 hodin, kde se zdržel jen 1,5 až 2 hodiny, neboť chvátal k sestře. K předání peněz podle svědka došlo totožným způsobem u kuchyňského stolu, kde seděly tytéž osoby, jako uvedl [jméno] [příjmení] st. V obýváku podle něj navíc seděl ještě jeho bratr [jméno] [příjmení] a syn žalovaného [příjmení] [příjmení] ml. Jde však jen o dílčí nesrovnalost, neboť oba neseděli přímo u stolu s [jméno] [příjmení] st., který i s ohledem na krátkost své návštěvy nemusel vidět a pamatovat si všechny osoby. [jméno] [příjmení] st. ostatně sám uvedl, že„ jich tam bylo hodně“ a že znal jen rodinu žalobců, včetně jejich syna„ [jméno]“, takže minimálně jej na místě také zaznamenal. Je uvěřitelné, že syna žalovaného [jméno] si nezapamatoval, neboť jej neznal. Po předání podle svědka [jméno] [příjmení] ml. žalovaný uvedl, že platí, že si tyto peníze vypůjčí a žalobce a) mu pak přiveze druhou část 700 000 Kč. Svědek to (stejně jako [jméno] [příjmení] st.) pochopil jako dvě zápůjčky. Ohledně splatnosti svědek uvedl totéž, co [jméno] [příjmení] st. Peníze pak dal žalovaný do pravé horní skřínky kuchyňské linky. Doplnil, že kolem 20 až 21 hodin přijeli k žalovanému [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení] (o čemž [jméno] [příjmení] st. nemohl vypovídat, neboť odjel již v 18:30 hodin), kteří peníze neviděli. Svědek v té době s manželkou u žalovaného bydlel (to potvrzují všichni vyslechnutí svědci). Podobně jako [příjmení] [příjmení] ml. vypovídal i [jméno] [příjmení] ml., včetně toho, že potvrdil účast [jméno] [příjmení] st., který se měl zdržet jen asi 1,5 hodiny. Uvedl podobný čas příjezdu (17 hodin) a stejné přítomné osoby. Svědek seděl na gauči (asi metr a půl od stolu), odkud slyšel, že žalobce a) řekl žalobkyni b) ať vyndá peníze. Že z gauče lze slyšet, co se říká u stolu, potvrdila ze svědků žalovaného i [jméno] [příjmení]. Předání peněz svědek [jméno] [příjmení] ml. popsal shodně jako [jméno] [příjmení] st. a [příjmení] [příjmení] ml. Poté podle svědka žalovaný sdělil, že přijíždí jeho sestra ([jméno] [anonymizováno]) a uložil peníze do horní poličky do kuchyně s tím, že nemusí vše vidět. Ohledně splatnosti uvedl totéž, jako oba výše uvedení svědci. Žalobce a) podle svědka řekl, že půjčí 1 400 000 Kč a další část dá, až se první část prostaví. V účastnických výpovědích popsali žalobci průběh večera stejně jako výše uvedení svědci, pouze žalobce a) méně podrobně. Lze tedy konstatovat, že výpovědi svědků i žalobců jsou vzájemně konzistentní.

5. Proti uvedenému stojí verze svědků na straně žalovaného. [příjmení] [jméno] vypověděl, že k žalovanému se svou partnerkou [jméno] [příjmení] a jejich dcerou [jméno] přijeli automobilem už kolem 16:30 hodin. S žalobci se přivítali ještě venku. Za žalobci žádné další auto nejelo a [jméno] [příjmení] st. na místě nebyl. Žádnému jednání o finančních prostředcích nebyl přítomen. V podstatě totéž vypověděla i [jméno] [příjmení]. Také svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že svědci [jméno] a [příjmení] přijeli před 17. hodinou a viděla je ve dveřích s žalobci. [příjmení] [jméno] 2018 se podle ní mezi účastníky žádné finanční záležitosti neřešily. Stejně vypovídala i [jméno] [příjmení], která na dotaz výslovně popřela, že by znala [jméno] [příjmení] st. Rovněž [jméno] [příjmení] uvedla, že nic neví o takové finanční transakci a shodně vypovídala o začátku oslavy a přítomnosti osob, včetně neznalosti [jméno] [příjmení] st. Ani [příjmení] [příjmení] nic nevěděl o tom, že by se během návštěv žalobců u žalovaného řešily peníze. Vypověděl totéž o přítomnosti osob na silvestrovské osobě a ani on [jméno] [příjmení] st. neznal. Rovněž výpovědi těchto svědků neobsahují závažnější rozpory. Soud I. stupně pouze poukázat na to, že svědek [jméno] si mírně protiřečil ohledně času příjezdu, neboť nejprve uvedl, že Silvestr 2018 se poprvé slavil u žalovaného; ale posléze sdělil, že k žalovanému„ vždy“ jezdí na 16:30 až 17:00 hodin, a proto si to pamatuje. To je umocněno rozporem s výpovědí svědkyně [příjmení], která zdůvodnila čas příjezdu odlišně a to tak, že kolem 17 hodin si svědek [jméno] vždy otvírá první pivo, a proto se vždy schází v tuto dobu. To podle soudu I. stupně vzbuzuje pochybnosti o tom, zda tito svědkové skutečně byli přítomni již od 17 hodiny.

6. Jde-li o předání druhé části peněz, i zde se výpovědi svědků lišily podle jejich náklonnosti k rodinám účastníků. Svědci žalobců ([jméno] [anonymizováno] st., [příjmení] [příjmení] ml. a [jméno] [příjmení] ml.), včetně jich samotných v podstatě uváděli, že v druhé polovině února proběhla v bydlišti žalovaného schůzka žalobců, syna [jméno] a žalovaného, kdy opět u kuchyňského stolu došlo stejným způsobem k předání 700 000 Kč od žalobců žalovanému, načež žalovaný opět slíbil, že po prodeji rodinného domu peníze vrátí. V místnosti byly ještě přítomny [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které však neseděly u stolu. Poté vzal [příjmení] [příjmení] ml. [jméno] [příjmení] st. na prohlídku rodinného domu. To se podle svědka [jméno] [příjmení] st. stalo asi po hodině návštěvy, která celá trvala asi dvě hodiny. Svědek [příjmení] [příjmení] ml. dodal, že na místě na gauči byli přítomní i [jméno] [příjmení] ml. a [příjmení] [příjmení] ml., kteří ale po chvíli odešli do pokoje. To svědek [jméno] [příjmení] ml. potvrdil a doplnil, že při předání nebyl přítomen, ale slyšel, jak žalobci říkají žalovanému, že mu přivezli 700 000 Kč a žalovaný jim přislíbil, že tuto částku vrátí.

7. Svědkové ze strany žalovaného ([jméno] [anonymizováno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení]) naopak shodně popírali, resp. nic nevěděli o tom, že by se nějaká druhá návštěva žalobců u žalovaného v únoru 2019 uskutečnila. Žalovaný v této souvislosti tvrdil, že [jméno] [příjmení] byla dne [datum], kdy mělo dojít k předání peněz, ošetřena v nemocnici [obec], kde s ní„ pravděpodobně“ byli i její rodiče a manžel [příjmení] [příjmení] ml. Lékařská zpráva ze dne [datum] skutečně uvádí, že v 17:45 hodin byla [jméno] [příjmení] vyšetřena v nemocnici [obec], neboť nemohla pořádně otáčet hlavou a trupem. I kdyby se tak ale stalo, včetně toho, že ji někdo z rodiny do nemocnice odvezl (což ale lékařská zpráva již nekonstatuje) mohly tyto osoby být posléze ještě přítomny na schůzce u žalovaného doma. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] ml. totiž plyne, že k žalovanému přijeli až v 18:00 hodin, kdy zde [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] ani [jméno] [příjmení] nebyly, neboť přišly až později (v době, kdy byl svědek u [jméno] [příjmení] ml. v pokoji), což je podpořeno i výpovědí žalobkyně b). Svědek [jméno] [příjmení] st. sice uváděl jako čas příjezdu 17:00 hodin nicméně, jak správně argumentují žalobci, po takové době si nemusel čas přesně pamatovat. Shodně navíc jako svědek [příjmení] [příjmení] ml. vypověděl, že když se šli asi po hodině podívat na rodinný dům, byla již tma – což také odpovídá spíše pozdějšímu času. Soud I. stupně uvedl, že je pravdou, že sama [jméno] [příjmení] vypověděla, že [datum] byla ošetřena na pohotovosti v nemocnici, kam ji vezl manžel s rodiči. Obdobně vypovídala [jméno] [příjmení], podle níž ovšem jeli s [jméno] [příjmení] rodiče (a o dalších osobách nevěděla). Pochybnosti nicméně vzbuzuje, že [jméno] [příjmení] takto konkrétně a sama od sebe odpověděla na velmi obecný dotaz, zda byla někdy za trvání manželství ošetřena na pohotovosti v nemocnici. Lze též poukázat na to, že svědkyně [jméno] [příjmení], jejíž výslech jako jediné proběhl ještě předtím, než žalovaný do řízení vnesl jako důkaz lékařskou zprávu ze dne [datum], nevypověděla nic o tom, že by tohoto dne měla s dcerou jet do nemocnice (přestože dle svých slov četla žalobu, kde je toto datum jako den předání druhé části peněz uvedeno).

8. Svědci i rozdílně popisovali předsmluvní vyjednávání účastníků a účel zápůjčky. Svědci ze strany žalovaného ([jméno] [anonymizováno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení]) v zásadě popírali, že by se vůbec kdy jednalo o zápůjčce poskytnuté žalobci žalovanému či k ní došlo. [jméno] [příjmení] současně popřela, že by se žalobci nebo jejich syn [obec] finančně podíleli na rekonstrukci rodinného domu, která byla podle ní zaplacena z peněz rodičů. Svědci žalobců a žalobci uváděli opak. [příjmení] [příjmení] ml. vypověděl, že žalovaný potřeboval peníze na rekonstrukci rodinného domu. Účastníci v polovině srpna 2018 ještě před svatbou ([datum]) v místě bydliště žalovaného řešili bydlení svědka a jeho manželky (tehdy přítelkyně) [jméno] [příjmení]. Žalovaný jim nabídl k bydlení rodinný dům za podmínky, že do něj žalobce a) vloží 1 400 000 Kč (původně chtěl 1 600 000 Kč). Uvedené potvrdil i [jméno] [příjmení] ml. byť ne tak podrobně – nepamatoval si přesnější čas, jen že to bylo před svatbou a zapůjčená částka měla být zhruba mezi 1 000 000 Kč a 1 500 000 Kč. Doplnil, že v prosinci 2018 se žalobce a) rozhodl, že půjčí žalovanému 1 400 000 Kč s první částí na [jméno] 2018. Také žalobkyně b) vypovídala obdobně jako svědci, pouze upřesnila, že k výši půjčky dospěli účastníci na základě odhadu žalovaného, který dříve rekonstruoval svůj dům, což mělo stát asi 2 000 000 Kč a rekonstrukce rodinného domu by tak vyšla na 1 500 000 Kč až 1 600 000 Kč. Žalobci proto počítali s částkou 1 500 000 Kč, což žalovanému ale neřekli. Celková částka se dohodla až při předání prvních 700 000 Kč (což sedí s výpovědí [jméno] [příjmení] ml.). Žalobce a) uvedl v podstatě totéž, co žalobkyně b). Mezi výpověďmi tak nejsou podstatnější rozdíly.

9. Soud I. stupně shrnul, že každý ze svědků se„ držel“ skutkové verze té strany sporu, k níž příbuzensky náležel, aniž by o té které verzi vyvstaly významnější pochybnosti. Soud I. stupně vzal nicméně za prokázanou verzi svědků žalobců, jak byla shrnuta výše. K tomu jej vedly další provedené důkazy, zejména potvrzení o výběrech hotovosti spolu s výpisy z bankovního účtu žalobce a) a dohoda o zprostředkování. Ze dvou potvrzení o výběrech hotovosti soud I. stupně zjistil, že dne [datum] byla vybrána částka 700 000 Kč a dne [datum] částka 1 000 000 Kč (vždy v dopoledních hodinách). To dokládají i výpisy z účtů za prosinec 2018 a únor 2019, z nichž je navíc zřejmé, že peníze byly vybrány z účtu žalobce a). Žalobce a) tedy krátce před předáním peněz vždy vybral potřebnou částku v hotovosti, což koreluje s tím, že ji podle svědků později předal žalovanému a významně posiluje věrohodnost jejich výpovědí (a naopak oslabuje výpovědi svědků žalovaného). Skutečnost, že první částka nebyla vybrána přesně v den předání, je nepodstatný detail, neboť se řádově jedná jen o několik dnů (navíc v hektické vánoční době). Totéž platí pro výši druhé částky. Ta sice neodpovídá zapůjčené částce, důležité však je, že je vyšší. Druhým stěžejním důkazem hovořícím ve prospěch žalobců je dohoda o zprostředkování ze dne [datum]. V té je výplata kupní ceny rozdělena na dvě části s tím, že částka 1 400 000 Kč měla být poukázána na účet žalobce a). Tato částka přesně odpovídá částce, kterou žalobci podle svých tvrzení prokázaných výpovědí jimi navržených svědků předali žalovanému, což dosvědčuje, že peníze skutečně byly předány a měly být ze strany žalovaného i vráceny.

10. Žalovaný proti tomu stavěl vlastní skutkovou verzi, podle které mělo jít o zápůjčku ze strany žalovaného žalobcům, ke které však nedošlo pro zhoršení vzájemných vztahů účastníků. Verzi prezentované žalovaným přitom soud neuvěřil. Výpovědi svědků a žalobců se (celkem pochopitelně) i v této otázce liší podle rodinné příslušnosti. Záměr žalobců vzít si od žalovaného zápůjčku svědkové žalobce i žalobci ve výpovědích shodně popírali (resp. o tom nic nevěděli) s tím, že žalobci neměli v úmyslu stavět. [jméno] [příjmení] st. uvedl, že o úmyslu žalobců si půjčit nic neví. [jméno] [příjmení] (matka žalobce a)) nic nevěděla o tom, že by žalobci chtěli stavět další dům. Totéž uvedl [příjmení] [příjmení] ml., který dodal, že v předmětném období žalobci neměli v úmyslu nic stavět, neboť žalobce a) má nemovitostí dost a nestíhá se o ně starat (což koreluje s výpisy z katastru nemovitostí, které žalobci předložili). [příjmení] [jméno] [příjmení] ml. vypověděl, že žalobci půjčit nepotřebovali a neuvažovali o stavbě domu. Žalobkyně b) též popřela, že by žalobcům žalovaný zamýšlel půjčit 1 400 000 Kč na stavbu, neboť mají přes 20 let postavený velký dvougenerační dům. Úmysl stavět odmítl i žalobce a). Ze svědků žalovaného k této otázce vypovídali jen dva. [jméno] [příjmení] uvedla, že požadavek žalobců na půjčení peněz se řešil vícekrát, a to v dubnu a červnu 2019. Mělo se jednat o peníze na hrubou stavbu a základovou desku na pozemku naproti domu žalobců v [obec]. [jméno] [příjmení] podle své výpovědi věděla jen o tom, že její rodiče (tj. žalovaný a [jméno] [příjmení]) chtěli žalobcům půjčit asi 1 000 000 Kč, ale nebyla si jistá částkou ani účelem. [příjmení] [jméno] [příjmení] je ovšem velmi povšechná a vágní, byť to měla být ona, kdo žalovanému oznámil, aby žalobcům nic nepůjčoval, a bylo by tedy možné předpokládat, že o tom bude vědět více. Druhá výpověď je pak přímo od manželky žalovaného, která s žalovaným žije a (jak i sama přiznala) žalobu četla. Nikdo jiný (matka žalovaného [jméno] [příjmení] ani jejich syn [příjmení] [příjmení] ml.) se o údajné zápůjčce nezmínil. Tvrzení žalovaného navíc už od počátku působí poněkud účelově a nevěrohodně, tedy že s ním záměrně přišel jen, aby vyvrátil důkazní relevanci dohody o zprostředkování. Tomu nasvědčuje, že je poprvé uplatnil velmi obecně, aniž by uvedl jakékoliv detaily údajné zápůjčky (kdy, kde, jakým způsobem a za přítomnosti jakých osob měla být dojednávána apod.), které nedokázal konkrétněji osvětlit ani na prvním jednání ve věci. Účelovost obzvláště vyniká v kontextu další argumentace žalovaného, že on vlastně nic tvrdit ani prokazovat nemusí. Podstatné pak je, že skutková verze žalovaného (na rozdíl od verze žalobců) nezapadá do rámce dalších důkazů, zejména výpisů z účtu žalobce a). Jak správně poukazují žalobci, bylo by nesmyslné, aby si půjčovali od žalovaného dalších 1 400 000 Kč, pokud předtím z účtu žalobce a) vybrali a měli k dispozici hotovost 1 700 000 Kč. Dále, z internetových výpisů z katastru nemovitostí předložených žalobci plyne, že jsou skutečně vlastníky celé řady nemovitostí (jedenácti pozemků, včetně jednoho, jehož součástí je stavba, v k. ú. [obec], a dalších pěti, z nichž u dvou je jejich součástí stavba, v k. ú. [obec]), které podle vyjádření [právnická osoba] [anonymizováno] mají hodnotu mezi 11 a 13 miliónů Kč. I podle výpovědí svědků ([jméno] [anonymizováno] st., [příjmení] [příjmení] ml., [jméno] [příjmení] ml.) a žalobců samotných byla majetková situace žalobců dobrá (byli finančně zajištění), což žádný ze svědků žalovaného nepopřel. Žalobci tedy neměli žádný rozumný důvod si od žalovaného půjčovat, i kdyby měli skutečně záměr stavět na svém pozemku v [obec] (což mělo být podle žalovaného účelem zápůjčky).

11. Jde-li o okolnosti sjednání a změny dohody o zprostředkování, soud I. stupně ze shora uvedených důvodů uvěřil taktéž svědkům, jejichž výslechy k důkazu označili žalobci, a kteří navíc byli schopni svou verzi daleko podrobněji rozvést. Z výpovědí [jméno] [příjmení] ml. i [jméno] [příjmení] ml. plyne, že dne [datum] se na místě rodinného domu jednalo o jeho prodeji. Při nafocení zástupcem zprostředkovatele ([jméno] [anonymizováno], který je v dohodě i uveden) byli přítomni žalobci, bratr [jméno] [příjmení] ml., svědek a žalovaný s manželkou. Dohodli se, že dohoda bude sepsána tak, že se zápůjčka vrátí z peněz z prodeje rodinného domu. Podle svědka [jméno] [příjmení] ml. dále po víkendu přišel návrh na úpravu péče k nezletilému synovi svědka a [jméno] [příjmení]. V té době již byly vztahy manželů napjaté. Oba svědci dále vypověděli, že ještě v listopadu 2019 žalovaný telefonicky žalobci a) slíbil (za přítomnosti žalobců, [jméno] [příjmení] ml. a [jméno] [příjmení], matky žalobce a)), že peníze vrátí. Posléze se svědek dozvěděl, že dohoda o zprostředkování byla na příkaz žalovaného zrušena. V podstatě stejně (jen podrobněji) tyto události popsali ve svých výpovědích žalobci. Skutečnost, že dohodu žalovaný jednostranně zrušil, potvrdila i [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (byť obě tvrdily, že se žalovaný rozhodl žalobcům nepůjčit).

12. K obsahu telefonátu vypovídala i svědkyně [jméno] [příjmení] (matka žalobce a)), soud I. stupně ji však nemá za věrohodnou. Tato svědkyně působila velmi zmateným dojmem (i s ohledem na svůj věk). I sám žalobce a) ve své výpovědi přiznal, že si svědkyně věci„ popletla“.

13. Soud I. stupně se též zabýval majetkovými poměry žalovaného a rozsahem rekonstrukce a investic do rodinného domu. Uvedl, že z předložených listin sice nelze spolehlivě zjistit celkovou cenu rekonstrukce, ale lze mít minimálně za to, že byla vyšší než žalovaný tvrdí, tj. 476 892 Kč. Majetkové poměry žalovaného také nevylučují, aby si na rekonstrukci půjčil celkem 1 400 000 Kč. Příjmy žalovaného byly obecně vzato relativně nízké a je třeba vzít v úvahu, že žalovaný měl dvě, resp. někdy i tři vyživovací povinnosti (syna a dvě dcery. Příjmy z prodejů aut (31 000 Kč a 55 000 Kč) byly nahodilé, v zanedbatelné výši s ohledem na celkový časový horizont a převyšovala je útrata za nově zakoupené vozidla (200 000 Kč na dodávku [anonymizováno] a 85 000 Kč za [příjmení] [jméno]). Relevantní je tedy jen částka 3 450 000 Kč z prodeje domu ve [část obce]. Žalovanému po prodeji domu se započtením částky 1 999 000 Kč na koupi rodinného domu zbylo cca 1 450 000 Kč, což při zohlednění útrat za vozidla a výživu rodiny nevylučuje, aby tyto peníze (byť případně jen zčásti) nepoužil jinak a na rekonstrukci rodinného domu si od žalovaných půjčil. Skutečnost, že si žalovaný vzal úvěr na dodávku [anonymizováno], nedosvědčuje, že žádné peníze od žalobců nepřevzal, ale naopak ukazuje na jeho nedostatečné majetkové poměry.

14. Předžalobní výzvou ze dne [datum], odeslanou téhož dne (viz podací lístek), žalobci vyzvali žalovaného, aby do [datum] zaplatil 1 400 000 Kč a zákonné úroky z prodlení od [datum] do zaplacení.

15. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle ustanovení § 2390 zákona č.89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že se žalobci dne [datum] s žalovaným dohodli na poskytnutí částky 1 400 000 Kč s tím, že žalovaný ji vrátí po prodeji rodinného domu. Téhož dne žalobci předali žalovanému 700 000 Kč, čímž došlo k uzavření první smlouvy o zápůjčce. Na tom nic nemění skutečnost, že už tehdy bylo přislíbeno poskytnutí dalších 700 000 Kč, tj. celkově 1 400 000, včetně splatnosti celé částky (která byla u druhého předání účastníky pouze potvrzena). U smlouvy o zápůjčce nelze ujednat, že peněžní prostředky budou poskytnuty ve dvou částech (jak se domnívají žalobci), neboť až jejich faktickým předáním („ přenecháním“) se stává smlouva perfektní. Do té doby není uzavřena a strany právně nezavazuje. Dne [datum] byla předána druhá částka 700 000 Kč, čímž byla uzavřena druhá smlouva o zápůjčce (byť konsensu o obsahu smlouvy, již bylo dosaženo dne [datum]). Povinností žalovaného plynoucí z ustanovení § 2390 občanského zákoníku bylo obě zápůjčky vrátit. Zápůjčky byly podle ujednání účastníků splatné v okamžiku prodeje rodinného domu. K tomu došlo dne [datum]. Od následujícího dne je žalovaný v prodlení a žalobcům (byť jej požadovali od pozdějšího data) současně náleží úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud I. stupně proto žalovanému uložil, aby žalobcům zaplatil částku 1 400 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „ o. s. ř.“). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobci byli ve věci plně úspěšní a mají tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. O náhradě nákladů řízení placených státem (vyplacené svědečné) rozhodl soud I. stupně v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř.

16. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. V něm namítal, že soud I. stupně nesprávně hodnotil právní pojmy„ procesní obrana“ a„ hodnocení důkazů“. Ačkoliv přiznává znalost rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], resp. právní věty„ žalobci mají břemeno tvrzení a důkazní stran uzavření smlouvy o zápůjčce a předání peněz a neusnesou-li jej, nezabývá se soud již procesní obranou žalovaného“, dovozuje z výkladů uvedených pojmů nesprávné závěry o tom, že„ dospěje-li soud k závěru, že tvrzení žalobců byla prokázána (pouhým zhodnocením tvrzeného skutkového stavu), je otázka důkazního břemene již nerozhodná“. Soud I. stupně se mýlí, považuje-li jako správný postup nejprve„ prokázání skutečností odůvodňujících aplikaci primární normy“ a až následně umožnění„ procesní obrany“ žalovanému. Proti tvrzené rozhodné skutečnosti žalobců (tedy že zapůjčili žalovanému peníze, které mu měli předat za účasti svědků) zde stojí jak skutková verze žalovaného, a to i ohledně účelu a obsahu dohody o zprostředkování, tak především výpověď vlastního svědka žalobců (paní [jméno] [příjmení]) a postup přechozího právního zástupce žalobců před podáním žaloby ([anonymizováno] [příjmení]). Žalobci musí k úspěchu ve věci unést břemeno tvrzení a důkazní stran uzavření smlouvy o zápůjčce a předání peněz, nemůže jim k úspěchu ve věci stačit toliko rovina tvrzení. Žalovaný má za to, že se ze strany soudu I. stupně jedná o chybné skutkové (hodnocení důkazů) a právní (tzv. míra důkazu) hodnocení důkazní situace. Zdůrazňoval, že zde z důkazního hlediska stojí dvě rovnocenné množiny důkazů. Soud I. stupně si v rámci hodnocení důkazů dosazoval do jejich obsahu vlastní dedukce, kterými buď důkaz, resp. jeho obsah, buď zcela devalvoval, nebo z něj po přidání dedukcí soudu vyplývaly již zcela jiné skutečnosti, než jaké skutečně obsahuje. Odkazoval na judikaturu Nejvyššího soudu, týkající se zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů. Nesprávně soud I. stupně hodnotil zejména výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] a bez povšimnutí ponechal výpově%d svědka [příjmení] [příjmení]. Samotné výběry hotovosti, navíc v jiné dny a v jiné částce, nevypovídají zhola nic o tom, že by měly být žalobci zapůjčeny žalovanému finanční prostředky v objemu 1,4 milionu Kč. V rámci hodnocení tohoto důkazu se soud I. stupně dostal do kolize s pravidly hodnocení důkazů rovněž u hodnocení dohody o zprostředkování. Celkově je podle něho napadený rozsudek soudu I. stupně plný nepřesností a vlastních nepřípustných dedukcí soudu I. stupně a nelze se rovněž ztotožnit s jeho závěry, Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žaloba bude zamítnuta a žalobcům bude uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

17. Žalobci ve svém vyjádření k odvolání považují odvolání žalovaného za ryze účelové a nesprávné. Soud I. stupně v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů provedl rozsáhlé dokazování, pečlivě a logicky své rozhodnutí odůvodnil a rovněž přezkoumatelným způsobem uvedl, jakými úvahami se řídil, přičemž jednotlivé důkazy posoudil v jejich vzájemné souvislosti. Odvolací soud by tedy měl vzít za prokázaný skutkový stav, jak jej zjistil soud I. stupně. Žalovaný v odůvodnění svého odvolání de facto napadá soud I. stupně za to, že nehodnotil provedené důkazy způsobem, jakým by je chtěl účelově hodnotit žalovaný. Veškeré úvahy žalovaného jsou však nesprávné. S četnou judikaturu vyšších soudů, na kterou odkazuje žalovaný, lze souhlasit, avšak nelze tuto judikaturu vztáhnout na zde projednávaný případ. Soud ve věci provedl rozsáhlé dokazování a velmi pečlivě se celou záležitostí podrobně zabýval. To vše při zachování rovného přístupu k účastníkům sporu a zachování rovných procesních práv stran. Své rozhodnutí odůvodnil soud tak, že provedeným dokazováním žalobci unesli své důkazní břemeno. Soud podrobně vysvětlil, na základě jakých konkrétních důkazů má skutkový stav za prokázaný. Taktéž uvedl podrobně úvahy, kterými se řídil, a jakým způsobem jednotlivé důkazy hodnotil. Žalobcům se prostřednictvím nespočtu provázaných důkazů podařilo unést své důkazní břemeno a naopak důkazy žalovaného nebyly natolik silné (a ani věrohodné či dokonce pravdivé), aby podryly správnost tvrzení a argumentů žalobců. Skutkové a právní závěry soudu I. stupně mají oporu v provedeném dokazování a soudním spisu. Není tedy rozhodně pravdou, že by soud I. stupně cokoliv nepřípustně dedukoval či prováděl dokazování nesprávným způsobem. Žalovaný přitom záměrně„ přehlíží“ nespočet důkazů, které zcela jasně hovoří o tom, že právo, ale i spravedlnost, je na straně žalobců. Navrhovali, aby bylo rozhodnutí soudu I. stupně v plném rozsahu potvrzeno a žalobcům bylo přiznáno právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení.

18. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu - dále jen o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o.s.ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

19. Odvolání žalobců stojí zejména na té námitce, že soud I. stupně nesprávně zjistil skutkový stav věci, když nesprávně a nedostatečně hodnotil provedené důkazy. Odvolací soud má zato, že soud I. stupně postupoval zcela v souladu se závěry, obsaženými v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle kterého ve sporu o vrácení půjčené částky má žalobce jako věřitel břemeno tvrzení, že se žalovaným dlužníkem uzavřel smlouvu o půjčce, že dlužníkovi předmět půjčky odevzdal a že dlužník půjčené peníze řádně a včas nevrátil. Z tohoto břemene tvrzení pak pro věřitele (žalobce) vyplývá důkazní břemeno, pokud jde o prokázání tvrzení, že smlouva o půjčce byla uzavřena a že na základě této smlouvy předal žalovanému finanční prostředky. Neunese-li věřitel (žalobce) břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno v tomto směru, musí rozhodnutí soudu vyznít v jeho neprospěch, aniž by se soud musel dále zabývat pravdivostí tvrzení, které jsou součástí procesní obrany žalovaného dlužníka, a za tímto účelem provádět dokazování.

20. Ve sporném řízení, pro které platí zásada dispoziční a projednací (a takovým bylo i řízení v této věci), je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení (§ 101 odst.1, § 120 odst.1 o.s.ř.). Protože ve sporném řízení stojí strany proti sobě a mají opačný zájem na výsledku řízení, povinnost tvrzení a důkazní povinnost zatěžuje každou ze sporných stran ve zcela jiném směru. Každá ze sporných stran musí v závislosti na hypotéze právní normy tvrdit skutečnosti a označit důkazy, na základě kterých bude moci soud rozhodnout v její prospěch (břemeno tvrzení a důkazní břemeno). Účastník, který neoznačil důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, nese případné nepříznivé následky v podobě takového rozhodnutí soudu, které bude vycházet ze skutkového stavu zjištěného na základě ostatních provedených důkazů. Stejné následky stíhají i toho účastníka, který sice navrhl důkazy o pravdivosti svých tvrzení, avšak hodnocení provedených důkazů soudem vyznělo v závěr, že dokazování nepotvrdilo pravdivost skutkových tvrzení účastníka. Zákon zde vymezuje tzv. důkazní břemeno (§ 120 o.s.ř.) jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení, jestliže je určován výsledkem provedeného dokazování. ve sporu o vrácení půjčené částky má žalobce jako věřitel břemeno tvrzení, že se žalovaným dlužníkem uzavřel smlouvu o půjčce, že dlužníkovi předmět půjčky odevzdal a že dlužník půjčené peníze řádně a včas nevrátil. Z tohoto břemene tvrzení pak pro věřitele (žalobce) vyplývá důkazní břemeno, pokud jde o prokázání tvrzení, že smlouva o půjčce byla uzavřena a že na základě této smlouvy předal žalovanému finanční prostředky. Neunese-li věřitel (žalobce) břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno v tomto směru, musí rozhodnutí soudu vyznít v jeho neprospěch, aniž by se soud musel dále zabývat pravdivostí tvrzení, které jsou součástí procesní obrany žalovaného dlužníka, a za tímto účelem provádět dokazování.

21. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, a to jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. V projednávané věci dospěl soud I. stupně k závěru, že žalobci prokázali své tvrzení o tom, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce (ve skutečnosti dvě svmlouvy o zápůjčce, jak správně zhodnotil soud I. stupně), na základě které byla žalovanému poskytnuta částka dvakrát 700 000 Kč a mezi účastníky bylo dohodnuto, že tato částka bude použita žalovaným na rekonstrukci jím zakoupeného domu a tato částka bude vrácena žalobcům poté, co bude zrekonstruovaný dům žalovaným prodán. Odvolací soud má zato, že tento skutkový závěr je správný. Ze strany žalobců bylo prokázáno předání těchto finančních částek žalovanému, a to zejména výpověďmi svědků, podpořenými výpovědí žalobců, zejména pak žalobkyně. Její líčení rozhodných skutečností působí spontáně a důvěryhodně. Je pravdou, že svědci navržení stranou žalovanou vypovídali o opaku, tedy oi tom, že k žádnému uzavření smlouvy o zápůjčce a předání peněz žalobci žalovanému nedošlo, avšak výpovědi svědků navržených žalobci a žalobců byly podpořeny i ostatními důkazy, a to, jak správně uvedl soud I. stupně, zejména doklady o výběru hotovosti ze strany žalobců před předáním peněz žalobcům, když datum a ostatně i výše koresponduje se zapůjčenými částkami. Druhým podstatným listinným důkazem je smlouva o zprostředkování, kterou žalovaný uzavřel s realitní kanceláří, která měla jím zrekonstuovaný dům prodat a ze které vyplývá, že část kupní ceny ve výši právě 1 400 000 Kč (tedy ve výši celkové zápůjčky) bude vyplacena na účet žalobce. Tím je rovněž nepřímo potvrzeno tvrzení žalobců o tom, že jim měla být zápůjčka vrácena po prodeji domu žalovaného.

22. Soud I. stupně výše zmíněné důkazy zhodnotil způsobem vyplývajícím z ustanovení § 132 o.s.ř., proto má skutkové zjištění soudu I. stupně o tom, že bylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce mezi žalobci a žalovaným a předání peněz i dohodnuta doba jejich vrácení, oporu v provedeném dokazování. Z odůvodnění napadeného rozsudku a z obsahu spisu (provedených důkazů, přednesů účastníků a toho, co za řízení před soudy vyšlo jinak najevo) je zřejmé, že soud I. stupně pro uvedená zjištění vzal v úvahu jen skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů a přednesů účastníků, že žádné skutečnosti, které v tomto směru byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo a které byly současně významné pro věc, nepominul a že v jeho hodnocení důkazů a poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, není z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti logický rozpor, popřípadě že by hodnocení důkazů odporovalo ustanovením § 133 až § 135 o.s.ř.

23. Není pravdou, že se soud I. stupně nezabýval hodnocením výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], která se v některých bodech odchylovala od tvrzení žalobců a svědka [příjmení] [příjmení]. Soud I. stupně hodnotil výpověď svědkyně [příjmení] jako nevěrohodnou s ohledem na její věk a určitou„ zmatenost“ jejího chování při výpovědi před soudem I. stupně. Rovněž výpověď svědka [příjmení] [jméno] soud I. stupně hodnotil, ale nepovažoval ji v rozporu s tvrzením žalobců. Odvolací soud se s jeho hodnocením ztotožňuje, když [anonymizována dvě slova] při vypracování předžalobní upomínky vycházel z obecných informací žalobců a to že svědek do této upomínky napsal celou dlužnou částku a nerozlišil, že se jednalo o dvě samostatné zápůjčky, nepopírá ještě tvrzení žalobců a není s nimi v rozporu, obzvláště za situace, kdy se jednalo o jednoduchou předžalobní výzvu. Ze strany žalobců tak bylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce i předání peněz žalovanému.

24. Žalovaný, pokud jde o zprostředkovatelskou smlouvu, zpochybňoval jeho důkazní hodnotu svým tvrzením, že pokud měla být část peněz z prodeje domu poukázána na účet žalobce, mělo jít naopak o zápůjčku ze strany žalovaného žalobcům, nikoliv o vrácení zápůjčky, která byla žalobci poskytnuta jemu. Odvolací soud má zato, že v řízení však byl prokázán opak, a to jednak s ohledem na výše uvedené skutečnosti, ale i s přihlédnutím k hodnocení majetkové situace žalobců, ale i žalovaného. I zde soud I. stupně správně uzavřel, že žalobci prokázali svá tvrzení o tom, že neměli zapotřebí uzavírat smlouvu o zápůjčce, když vlastnili nemovitý majetek v řádu několika milionů korun a lze věřit i tomu, že neměli zájem stavět další rodinný dům, když již jeden vlastnili.

25. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je soud I. stupně ve svém rozhodnutí správně a podrobně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. [spisová značka], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně. Základní skutková zjištění soudu I. stupně jsou stručně shrnuta shora.

26. Správným shledává odvolací soud i právní hodnocení věci soudem I. stupně.

27. Podle ustanovení § 2390 zákona č.89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

28. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoliv jen konsensuální) povahu; vznik právního vztahu ze zápůjčky předpokládá nejen smluvní ujednání stran, ale i skutečné odevzdání (slovy zákona "přenechání") předmětu půjčky (předání peněz nebo bezhotovostní převod smluvené částky). Jinak řečeno, ke smlouvě o zápůjčce nedochází (a právní vztah z ní nevzniká) jen na základě dohody stran (účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním předmětu zápůjčky dlužníkovi (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] či [spisová značka]). V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobci předali reálně dvakrát peněžní částku 700 000 Kč žalovanému s tím, že jim bude vrácena po prodeji domu. Prokázali tak uzavření smlouvy o zápůjčce i to, že bylo dohodnuto její vrácení po prodeji domu žalovaným.

29. Ze strany žalovaného došlo k prodeji předmětného domu, avšak zápůjčka z jeho strany vrácena nebyla (což bylo mezi účastníky nesporné). Žalobci proto vyzvali žalovaného k vrácení peněz předžalobní výzvou ze dne [datum] Ani přesto žalovaný poskytnutou zápůjčku nevrátil.

30. Ze všech výše uvedených důvodů proto odvolací soud věcně správně rozhodnutí soudu I. stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil, když pochybení neshledal ani v závislých výrocích o nákladech řízení mezi účastníky a o náhradě nákladů státu.

31. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř.. Žalobci byli v odvolacím řízení úspěšní, proto jim odvolací soud přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady představuje náhrada nákladů za právní zastoupení, a to za dva úkony právní služby pro každného ze žalobců snížené o 20% (tedy 4 úkony snížené o 20%), což je částka 11 120 Kč (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu), dvakrát režijní paušál po 300 Kč a náhrada cestovného k jednání odvolacího soudu z [obec] do [obec] a zpět ve výši 1 279 Kč. K nákladům řízení náleží rovněž náhrada za ztrátu času, a to za 6 půlhodin po 100 Kč a jelikož právní zástupce žalobců je plátcem DPH, náleží mu ještě náhrada 21% DPH ve výši 9 929 Kč Celkem náklady odvolacího řízení činí 57 208 Kč.