o zaplacení částky 165 044 Kč s příslušenstvím

1. Ve shora označené se žalobkyně žalobou podanou dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 165 044 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částek 15 004 Kč od [datum] do zaplacení a 15 004 Kč od [datum] do zaplacení, 12,75 % z částek 15 004 Kč od [datum] do zaplacení, 15 004 Kč od [datum] do zaplacení, 15 004 Kč od [datum] do zaplacení, 15 004 Kč od [datum] do zaplacení, 15 004 Kč od [datum] do zaplacení a 15 004 Kč od [datum] do zaplacení a 12 % z částek 15 004 Kč od [datum] do zaplacení, 15 004 Kč od [datum] do zaplacení a 15 004 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Podle jejích žalobních tvrzení žalovaná užívá nemovitosti specifikované v účastnicemi uzavřené nájemní smlouvě ze dne [datum], podle níž má za užívání nemovitostí platit měsíční nájemné 15 004 Kč, avšak neplatí je. Proto žalobkyně jako vlastník nemovitostí již počtvrté musí podat žalobu, kterou se domáhá placení nájemného. Předchozí žaloby projednával Okresní soud v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]. Nájem byl sjednán na dobu určitou, a to od [datum] do dne zápisu vlastnického práva pana [jméno FO] k pronajatým nemovitostem do katastru nemovitostí. K této skutečnosti dosud nedošlo. Soud již 3x rozhodl, že žalovaná je povinna nájemné platit, a to za období od března 2020 do ledna 2021 pod sp. zn.[spisová značka], za období od února 2021 do února 2022 pod sp. zn. [spisová značka] a za období od března 2022 do května 2024 po sp. zn. [spisová značka]. V rozsudku odvolacího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], je celá věc podrobně popsána po věcné i právní stránce. Žalovaná byla upomenuta o zaplacení dluhu písemnými upomínkami ze dnů [datum] a [datum], doručenými do datové schránky žalované. Žalovaná dluh neuhradila. Předmětné pozemky stále využívá, aniž by platila dohodnuté nájemné, přestože je asi poloviční než nájemné v místě obvyklé. Naposledy Okresní soud v [adresa] rozhodl o placení nájemného usnesením ze dne [datum], kterým schválil smír mezi účastníky, jímž se žalovaná zavázala dlužné nájemné za období od března 2022 do dubna 2024 zaplatit ve splátkách. Zaplatila jen dve dohodnuté splátky ale neplatila běžné nájemné, takže dluží další nájemné za období od května 2024 dosud. Žalobou bylo uplatněno nájemné za období od května 2024 do března 2025, celkem tedy za 11 měsíců, dlužné nájemné za toto období činí 165 044 Kč.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila opakovaně. Především namítla střet zájmů při procesním zastoupení. Mezi společníky žalobkyně [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] totiž existuje dlouhodobý a intenzivní rozpor zájmů, doložený řadou soudních řízení, zejména řízením vedeným u Okresního soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] a navazujícími řízeními. [jméno FO] je osobou s omezenou ve svéprávnosti a ve vztahu k jeho majetkovým právům jedná opatrovník se souhlasem opatrovnického soudu. Za tohoto stavu [tituly před jménem] [jméno FO], jako druhý společník a jednatel společnosti, nebyl oprávněn jednat za [jméno FO] ani mu udělovat plnou moc, případně za společnost činit procesní úkony v řízeních, jejichž předmětem jsou majetkové a korporační vztahy mezi společníky. Takové jednání je v rozporu s ust. § 437 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a představuje nepřípustný střet zájmů ve smyslu ust. § 21 a § 32 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Za uvedených okolností [tituly před jménem] [jméno FO] nemohl za [jméno FO] ani za společnost v otázkách dotčených konfliktem zájmů platně udělovat procesní plnou moc [tituly před jménem] [jméno FO]. Procesní úkony učiněné v takovém zastoupení jsou od počátku neúčinné a soud k nim nemůže přihlížet. Podle ust. § 437 o.z. nesmí člen statutárního orgánu jednat za obchodní korporaci, jeli v konfliktu zájmů; v takovém případě je namístě ustanovení opatrovníka.

4. Dále žalovaná namítla, že [tituly před jménem] [jméno FO] byl opatrovnickým soudem opakovaně poučen, že za nesvéprávného [jméno FO] může jednat výlučně jeho opatrovník. Opatrovnický soud pravomocně neschválil převod 50% obchodního podílu [jméno FO] na [tituly před jménem] [jméno FO] a uložil obnovu původního stavu, včetně postavení [jméno FO] jako společníka a nápravy následků likvidace i darovací smlouvy. Tato rozhodnutí však [tituly před jménem] [jméno FO] ani jím jmenovaná likvidátorka nerespektovali, což vedlo i k pravomocnému rozhodnutí o nečinnosti likvidátorky (usnesení [Anonymizováno], č. j. [spisová značka]).

5. Žalovaná též upozornila, že u [Anonymizováno] probíhá řízení týkající se předmětu podnikání žalobkyně, neboť údaje zapsané v obchodním rejstříku neodpovídají zakladatelskému právnímu jednání učiněnému oběma společníky. Změna předmětu podnikání provedená pouze [tituly před jménem] [jméno FO] notářským zápisem ze dne [datum] byla již v roce 2019 Okresním soudem v [Anonymizováno] shledána neúčinnou a tento závěr byl potvrzen v roce 2021. Probíhající řízení před [Anonymizováno] a [Anonymizováno] představují relevantní okolnost i pro toto řízení, neboť se týkají platnosti jednání [tituly před jménem] [adresa] a právního postavení společnosti, včetně funkce likvidátorky. Městský soud v Praze již rozhodl o nicotnosti funkce likvidátorky [právnická osoba], přičemž její nečinnost byla shledána důvodnou. Rozhodnutí, která [tituly před jménem] [jméno FO] činil jako údajný jediný společník a jednatel, tak byla od počátku právně neúčinná a vedla k dlouhodobě nesprávným údajům v obchodním rejstříku, čímž byla narušena materiální publicita a způsobilost společnosti vystupovat vůči třetím osobám. Opatrovnický soud v pravomocném rozhodnutí z roku 2021 potvrdil, že oba společníci vlastní každý 50% podíl, a zabýval se i zamýšleným majetkovým uspořádáním, jež však nebylo realizováno v důsledku jednostranných kroků [tituly před jménem] [adresa], včetně uvedení společnosti do likvidace a pokračování v podnikatelské činnosti bez souhlasu druhého společníka. Podstatné je, že [tituly před jménem] [jméno FO] nedoložil platné oprávnění nakládat se 100 % aktiv společnosti ani plnou moc udělenou [jméno FO], zejména ve vztahu k nemovitostem ve vlastnictví společnosti.

6. Na obranu žalované reagovala žalobkyně uvedením, že nároky byly v minulosti vymáhány exekučně; část plnění žalovaná uhradila, zbývající část byla vymožena. Žalobkyně po uzavření smíru nepředpokládala pokračování sporu. Nicméně s jednatelem žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] i s její likvidátorkou [tituly před jménem] [jméno FO] hledali řešení, které by umožnilo převod nemovitostí na manžela jednatelky žalované, [jméno FO], a současně by mu zajistilo podíl na likvidačním zůstatku společnosti. Toto řešení bylo připraveno, avšak jednatelka žalované je bez dalšího odmítla. K převodu nemovitostí nedošlo, neboť darovací smlouva nebyla schválena opatrovnickým soudem; nemovitosti tak zůstaly ve vlastnictví žalobkyně. Jediný jednatel žalobkyně proto musel situaci řešit uzavřením nájemní smlouvy, kterou žalovaná podepsala a na jejímž základě nemovitosti nadále užívá. Následné spory o likvidaci společnosti a postavení likvidátorky nemají na platnost nájemní smlouvy ani na povinnost žalované hradit nájemné žádný vliv. Platnost nájemní smlouvy byla v této věci již opakovaně potvrzena, a to i rozhodnutím odvolacího soudu. Námitky žalované o střetu zájmů jsou nejasné a právně nerelevantní. V tomto řízení je rozhodné pouze to, že existuje platná nájemní smlouva, žalovaná nemovitosti užívá a má povinnost za ně platit sjednané nájemné.

7. Napadeným rozsudkem soud I. stupně žalobě zcela vyhověl (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 41 013 Kč (výrok II.).

8. Podle odůvodnění tohoto rozsudku soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako vlastnice předmětných nemovitostí uzavřela dne [datum] se žalovanou nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl pronájem těchto nemovitostí za účelem jejich užívání k podnikání žalované. Nájemné bylo sjednáno ve výši 15 004 Kč měsíčně se splatností vždy do 5. dne příslušného měsíce. Nájemní vztah byl vázán na rozvazovací podmínku spočívající v zápisu vlastnického práva [jméno FO] k nemovitostem do katastru nemovitostí, k němuž dosud nedošlo. Žalovaná neuhradila nájemné za období od května 2024 do března 2025, čímž vznikl dluh ve výši 165 044 Kč. Přes opakované výzvy žalobkyně k úhradě žalovaná dlužné nájemné nezaplatila a ani netvrdila, že by dluh zanikl jiným způsobem.

9. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nájemní smlouva byla uzavřena platně, žalobkyně splnila svou povinnost přenechat předmět nájmu do užívání a žalované vznikla povinnost hradit nájemné. Nájemní smlouvu je třeba posoudit jako smlouvu na dobu neurčitou se sjednanou rozvazovací podmínkou, která dosud nenastala, neboť převod vlastnického práva [jméno FO] nebyl schválen opatrovnickým soudem a k zápisu do katastru nedošlo.

10. Námitky žalované zpochybňující oprávnění osob jednajících za žalobkyni soud I. stupně neshledal důvodnými. I v případě pochybností o postavení likvidátorky žalobkyně je rozhodné, že žalobkyně následně jednání schválila a dala najevo vůli být nájemní smlouvou vázána. Existence a platnost nájemního závazku tak nebyla dotčena.

11. Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila základní povinnost nájemce spočívající v placení nájemného, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil zaplatit dlužné nájemné včetně úroků z prodlení podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Náhrada nákladů řízení byla přiznána žalobkyni podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám žalobkyni zastupujícího advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

12. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná a namítá, že skutkový stav nebyl soudem I. stupně zjištěn úplně, neboť žalobkyně neprokázala řádné procesní postavení osob jednajících jejím jménem, existenci střetu zájmů ani platné zastoupení společnosti. Podle žalované existoval od počátku zásadní střet zájmů mezi jednatelem [tituly před jménem] [jméno FO] a druhým společníkem [jméno FO], jenž je nesvéprávný. Nebyl ustanoven kolizní opatrovník a [tituly před jménem] [jméno FO] proto nemohl platně jednat za společnost ani zmocnit advokáta. Všechny úkony učiněné jménem žalobkyně jsou tak podle žalované neúčinné. Likvidátorka [právnická osoba] jednala jménem žalobkyně neoprávněně, včetně uzavření nájemní smlouvy, neboť její jmenování bylo pravomocným rozhodnutím opatrovnického soudu shledáno nicotným. Z toho žalovaná dovozuje neplatnost nájemní smlouvy i nedostatek procesní způsobilosti žalobkyně. Žalovaná rovněž poukazuje na probíhající řízení o zrušení likvidace společnosti a namítá, že napadený rozsudek předjímá jejich výsledek. Zdůrazňuje, že nájemní smlouva byla sjednána jako dočasná do zápisu vlastnického práva obdarovaného, k němuž však vinou jednání žalobkyně po řadu let nedošlo. Požadování nájemného proto považuje za účelové a vůči žalované i nesvéprávnému společníkovi nespravedlivé. Z těchto důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

13. Žalobkyně se k odvolání žalované písemně nevyjádřila, v řízení před odvolacím soudem prostřednictvím svého právního zástupce uvedla, že odvolací soud se předmětnou věcí již opakovaně zabýval v řízeních o nájemném za předchozí období, přičemž žalovaná podávala odvolání proti každému rozhodnutí soudu I. stupně. V jednom z těchto řízení byl na základě doporučení soudu uzavřen smír, žalovaná však plnila pouze krátce a dlužné nájemné muselo být následně vymáháno exekučně. Ani v současné době žalovaná nájemné nehradí, ačkoliv nadále užívá nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně zdůraznila, že dokud je vlastníkem předmětných nemovitostí, vzniká žalované povinnost hradit nájemné, a žalobkyně se tohoto nároku nemůže vzdát, neboť by tím poškodila druhého společníka – [jméno FO]. Právě jednatelka žalované jako jeho opatrovnice v roce 2018 podepsala darovací smlouvu i smlouvu o převodu obchodního podílu, které však nebyly opatrovnickým soudem schváleny v důsledku jejího vlastního postupu před soudem. Nájemní smlouva byla uzavřena v době, kdy byla společnost žalobkyně řádně zapsána v likvidaci a [tituly před jménem] [jméno FO] byla zapsána jako její likvidátorka. Smlouvu uzavřela v dobré víře a její platnost již byla odvolacím soudem posouzena a potvrzena, přičemž jednání likvidátorky bylo následně schváleno tehdejším jediným jednatelem [tituly před jménem] [jméno FO]. Nájemné nadto bylo sjednáno výrazně pod úrovní nájemného obvyklého. V případě, že by byla nájemní smlouva shledána neplatnou, žalobkyně by se domáhala vydání bezdůvodného obohacení, které by bylo pro žalovanou podstatně vyšší.

14. Krajský soud v [Anonymizováno] jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř.

15. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně. Ostatně žalovaná proti skutkovým závěrům soudu I. stupně v odvolání ničeho nenamítala.

16. Při právním posuzování zjištěného skutkového stavu soud I. stupně nepochybil, pokud jej posoudil podle občanského zákoníku č. 89/1998 Sb., neboť posuzovaný vztah mezi účastníky vznikl za jeho účinnosti.

17. [Anonymizováno]

18. [Anonymizováno]

19. [Anonymizováno]

20. [Anonymizováno]

21. [Anonymizováno]

22. [Anonymizováno]

23. K odvolacím námitkám týkajícím se soudem I. stupně zjištěného skutkového stavu odvolací soud uvádí, že neshledal žádné pochybení, jež by mohlo vést k nutnosti dokazování opakovat či doplňovat. Současně konstatuje, že tvrzená „neúplnost skutkových zjištění“, jak ji žalovaná v odvolání formálně namítá, ve skutečnosti nepředstavuje nedostatek dokazování, nýbrž je výrazem jejího nesouhlasu s právními závěry soudu.

24. Žalovaná v projednávaném odvolání znovu uplatňuje argumentaci směřující k popření platnosti nájemní smlouvy a procesní legitimace žalobkyně. Odvolací soud považuje za nutné výslovně uvést, že tyto námitky již byly v minulosti opakovaně a jednoznačně vypořádány, a to jak soudy I. stupně, tak i odvolacím soudem v řízeních vedených mezi týmiž účastníky o nájemném za předchozí období. Všechna tato řízení skončila závěrem, že nájemní smlouva uzavřená dne [datum] je platným právním jednáním zakládajícím závazkový vztah mezi účastníky a odvolací soud neshledává žádný nový skutkový ani právní argument, který by odůvodňoval odklon od těchto závěrů. Přesto žalovaná bez jakékoli nové skutkové či právní okolnosti setrvale předkládá tytéž námitky, jejichž cílem zjevně není ochrana legitimního práva, nýbrž zpochybnění samotné existence závazku platit nájemné za užívání cizího majetku. Takový postup nelze hodnotit jinak než jako účelový a procesně obstrukční. Odvolací soud zdůrazňuje, že opakování již jednou (a dokonce opakovaně) vyvrácené argumentace nemůže vést k jinému výsledku řízení a je v rozporu se zásadou právní jistoty i procesní ekonomie.

25. Zvláštní pozornost je třeba věnovat námitkám žalované týkajícím se tvrzeného střetu zájmů mezi společníky žalobkyně a z toho dovozované absolutní neúčinnosti veškerých právních jednání žalobkyně. Tyto námitky jsou především zjevně právně irelevantní pro posouzení projednávané věci. Uvedené okolnosti se týkají vnitřních poměrů žalobkyně jako obchodní korporace a nemohou samy o sobě zpochybnit existenci závazku žalované plynoucího z nájemní smlouvy, na jejímž základě žalovaná nemovitosti užívá. Žalovaná přitom nijak nezpochybňuje samotné užívání předmětných nemovitostí ani sjednanou výši nájemného, nýbrž snaží se vyvinit ze své platební povinnosti prostřednictvím námitek, které se s projednávaným nárokem míjejí. Odvolací soud v této souvislosti konstatuje, že právní závěry o neplatnosti či neúčinnosti veškerých úkonů žalobkyně, jak je prezentuje žalovaná, nemají oporu v právních předpisech ani v ustálené judikatuře a představují jednostrannou a účelovou interpretaci jednotlivých rozhodnutí opatrovnických soudů. Tato argumentace je nejen právně nesprávná, ale současně zcela míjí předmět řízení. I kdyby mezi osobami jednajícími za žalobkyni existovaly rozpory či další spory, nemůže to mít žádný vliv na povinnost žalované platit nájemné za nemovitosti, které po celé žalované období bez právního sporu užívala. Žalovaná se prostřednictvím těchto námitek fakticky snaží přenést důsledky vnitřních vztahů žalobkyně na svou vlastní platební povinnost, což je postup, který nemá oporu v právním řádu a nelze jej procesně akceptovat.

26. Soud I. stupně správně posoudil nájemní smlouvu jako smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou se sjednanou rozvazovací podmínkou. Okolnost, že rozvazovací podmínka dosud nenastala, nemůže žalovaná klást k tíži žalobkyně, zejména za situace, kdy k převodu vlastnického práva nedošlo v důsledku neschválení darovací smlouvy opatrovnickým soudem (z důvodu procesního postupu opatrovnice). Není přiléhavá ani námitka žalované, že po dobu několika let neměla možnost situaci ovlivnit. Dokud žalobkyně zůstává vlastníkem nemovitostí, je žalovaná povinna hradit nájemné za jejich užívání. Jakékoli úvahy o hypotetickém budoucím vlastnictví třetí osoby na tom nemohou nic změnit.

27. Ze skutkových zjištění plyne, že žalovaná nemovitosti po celé žalované období užívala, avšak sjednané nájemné neuhradila. Povinnost hradit nájemné představuje základní povinnost nájemce, kterou žalovaná dlouhodobě neplní. Odvolací soud nepřehlédl, že mezi účastníky již v minulosti došlo k uzavření smíru, který žalovaná rovněž nerespektovala. Tento procesní kontext podtrhuje, že odvolací argumentace žalované nesměřuje k nápravě skutečného procesního pochybení, nýbrž je součástí dlouhodobé snahy zpochybnit povinnost platit za užívání cizího majetku.

28. Z provedených důkazů i z procesní historie věci je zřejmé, že žalovaná dlouhodobě neplní svou základní povinnost nájemce, tj. povinnost platit za užívání pronajatých nemovitostí sjednané nájemné, a to navzdory opakovaným soudním rozhodnutím i skutečnosti, že v minulosti sama přistoupila na řešení věci smírem. Odvolací soud nepřehlíží tento širší kontext, v němž opakované podávání obsahově totožných odvolání představuje nikoli korektní výkon procesních práv, nýbrž snahu oddálit splnění jednoznačné povinnosti, která žalované z nájemního vztahu plyne.

29. Odvolací soud uzavírá, že soud I. stupně postupoval v souladu se zákonem, zjistil skutkový stav v nezbytném rozsahu a vyvodil z něj správné právní závěry. Odvolání žalované nepřináší žádné nové skutečnosti ani právní argumenty, které by mohly vést ke změně rozhodnutí, a je založeno na opakované, již překonané a právně irelevantní argumentaci.

30. Odvolací soud považuje za nezbytné se výslovně vymezit vůči způsobu procesní obrany žalované, který v projednávané věci zřetelně překračuje rámec poctivého výkonu procesních práv. Žalovaná v odvolání setrvale opakuje námitky, jejichž právní i skutkový základ byl v předchozích řízeních mezi týmiž účastníky opakovaně a jednoznačně vypořádán. Tyto námitky nepřinášejí žádné nové relevantní skutečnosti ani právní argumenty a jsou uplatňovány navzdory tomu, že žalovaná je z obsahu předchozích rozhodnutí nepochybně srozuměna se závěry soudů o platnosti nájemní smlouvy i o své povinnosti hradit nájemné. Takový postup nelze hodnotit jako legitimní uplatnění práva na soudní ochranu, nýbrž jako účelové zneužívání procesních prostředků, jehož cílem je oddálit splnění jednoznačné a opakovaně potvrzené povinnosti, nikoli dosáhnout skutečné nápravy tvrzených procesních vad.

31. Podle usst. § 6 odst. 1 o.z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a podle ust. § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Občanský soudní řád v ust. § 2 a § 6 současně vychází z požadavku, aby soudní ochrana byla poskytována rychle a účinně a aby procesní prostředky nebyly užívány způsobem vedoucím ke zneužívání práv. Odvolací soud má za to, že postup žalované tyto limity překračuje. Žalovaná nevyužívá opravný prostředek k nápravě tvrzené vady rozhodnutí, nýbrž jako nástroj k průtahům a k paralyzování výkonu práva žalobkyně na soudní ochranu.

32. Z celkového procesního kontextu je zřejmé, že žalovaná předmětné nemovitosti dlouhodobě užívá, sjednané nájemné opakovaně nehradí a na opakované soudní uplatnění téhož nároku reaguje stále stejnou argumentací, která již byla soudy vyvrácena. Takový postup nelze považovat za poctivý výkon procesních práv. Jde o vědomé a účelové zpochybňování již ustálených závěrů s jediným praktickým důsledkem, jímž je další prodlužování řízení a oddalování splnění povinnosti, která žalované z nájemního vztahu nepochybně plyne.

33. Odvolací soud proto uzavírá, že odvolání žalované je nejen nedůvodné, ale v podstatné části je vystavěno na argumentaci, jež již byla v předchozích řízeních shledána neopodstatněnou a jejíž opětovné uplatnění v poměrech této věci představuje zneužití procesních prostředků. Soudní ochrana nemůže sloužit k tomu, aby účastník prostřednictvím formálně přípustných podání bez věcného opodstatnění trvale udržoval stav právní nejistoty a znemožňoval druhé straně dosažení účinné ochrany jejího práva.

34. Za správný považuje odvolací soud rovněž výrok o příslušenství pohledávky. Jestliže žalovaná byla v prodlení se splněním peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni právo na úrok z prodlení podle ust. § 1970 o.z., jehož výše se řídí § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud I. stupně proto nepochybil, jestliže žalobkyni přiznal i požadované úroky z prodlení ve výši odpovídající právní úpravě účinné v jednotlivých obdobích prodlení.

35. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, v němž rovněž neshledal pochybení.

36. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch. Náklady žalobkyně v tomto stadiu řízení sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby, jímž byla účast při jednání odvolacího soudu, ve výši 7 740 Kč podle ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a z náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč podle ust. § 13 odst. 4 téže vyhlášky, celkem 8 190 Kč.

37. Náklady odvolacího řízení je žalovaná povinna uhradit žalobkyni v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám jejího právního zástupce - advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).