o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

1. Ve shora označené se žalobkyně žalobou podanou dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 180 000 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení). Podle jejích žalobních tvrzení uzavřela v lednu 2017 ústní dohodu o zápůjčce, na základě níž poskytla dne [datum] žalované částku 180 000 Kč. Důvodem bylo překlenutí nedostatečných finančních prostředků žalované. Žalobkyně několikrát požadovala vrácení zápůjčky, avšak bezvýsledně. Dopisem ze dne [datum], doručeným žalované dne [datum], žalobkyně v souladu s ust. § 2393 odst. 1 občanského zákoníku zápůjčku se zákonnou výpovědní dobou 6ti týdnů, která počala běžet dne [datum]. Jejím posledním dnem podle ust. § 606 odst. 2 o.z. byl den [datum], takže zápůjčka se stala splatnou dne [datum]. Žalobkyně předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě 5ti pracovních dnů od data jejího doručení, ovšem bezvýsledně.

2. Žalovaná proti žalobě namítla, že již dne [datum], tj. ještě před podáním žaloby, započetla svůj splatný nárok vůči žalobkyni do nároku, kterého se žalobkyně domáhá touto žalobou. Tímto zápočtem došlo k zániku nároku žalobkyně. Žalovaná disponovala pohledávkou na vrácení částky 143 000 Kč, kterou zaplatila žalobkyni z titulu Dohody o financování přestavby brusky ze dne [datum], když podáním z [datum] odstoupila od kupní smlouvy z [datum] na toto zařízení z důvodů jeho vadnosti. Dále disponovala pohledávkou na zaplacení částky 207 000 Kč z titulu zaplacených částek za žalobkyní tvrzené, avšak neposkytnuté a nedoložené služby související s nespecifikovanou poradenskou a technickou pomocí v letech 2016 2018. Žalovaná nedisponuje žádným důkazem, že by žalobkyně tuto poradenskou a technickou pomoc žalované poskytla, a v čem konkrétně měla taková pomoc každý měsíc spočívat, ač si žalobkyně nechala od žalované platit pravidelně 9 000 Kč měsíčně. Žalobkyně se tak na úkor žalované bezdůvodně obohatila.

3. V podání ze dne [anonymizována dvě slova] žalobkyně uvedla, že jednostranný zápočet ze strany žalované je neplatný z důvodu neexistence tvrzených pohledávek a neurčitosti zápočtu. Pohledávka ve výši 143 000 Kč bude předmětem samostatné žaloby. Ohledně pohledávky ve výši 207 000 Kč je tvrzení žalované, že poradenské a technické služby nebyly poskytnuty, nepravdivé.

4. Podáním ze dne [datum] žalobkyně dotvrdila, že jí žalovaná částku 207 000 Kč uhradila na základě řádného právního titulu. Tato částka sestávající z 23 plateb po 9 000 Kč bez DPH bezprostředně souvisí s nárokem žalobkyně ve výši 4 041 518 Kč s příslušenstvím, který uplatnila v řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. [spisová značka] (řízení o brusce). Účastnice se dohodly, že žalobkyně zajistí průběžné financování přestavby brusky a žalovaná jí za to zaplatí cenu odpovídající ceně přestavby dohodnuté se zhotovitelem ve smlouvě o dílo. S ohledem na finanční situaci žalované bylo dohodnuto, že žalovaná zaplatí žalobkyni jí vynaložené finanční prostředky na přestavbu až po převzetí brusky, a navíc ve splátkách. Podmínky předpokládaly, že vedle jistiny (tj. 3 609 518 Kč bez DPH) uhradí žalovaná žalobkyni též smluvní úrok, který byl nerovnoměrně rozpočten k jednotlivým splátkám jistiny. Smluvní úrok za poskytnuté finanční prostředky byl nejprve dohodnut ve výši 5 % p.a., což by znamenalo měsíční splátku 10 511,52 Kč bez DPH, avšak pro zjednodušení byla stanovena paušální měsíční splátka ve výši 9 000 Kč bez DPH.

5. Napadeným rozsudkem soud I. stupně žalobu zamítl (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 85 415 Kč k rukám jejího právního zástupce (výrok II.).

6. Podle odůvodnění tohoto rozsudku soud I. stupně v řízení provedl tyto důkazy: výpis z bankovního účtu žalobkyně za leden 2017, z něhož se podává, že žalobkyně žalované poskytla částku 180 000 Kč; e-mail žalobkyně, kterým žalovanou upomínala o vrácení zápůjčky ve výši 180 000 Kč; výzvu žalobkyně ze dne [datum], kterou žalovanou upomínala o úhradu částky 180 000 Kč; opakovanou výzvu žalobkyně ze dne [datum], kterou žalovanou opětovně vyzývala k úhradě částky 180 000 Kč; výpisy z obchodního rejstříku, z nichž bylo zjištěno, že jednatel žalobkyně byl až do [datum] jednatelem žalované a zároveň společníkem s obchodním podílem ve výši 45 %, dalším jednatelem a společníkem žalované byl ve stejné době [příjmení] [příjmení], který měl obchodní podíl ve výši 22, 5 %; přehled závazků po splatnosti ve prospěch žalobkyně, ze kterého bylo zjištěno, že evidovala za žalovanou pohledávkou ve výši 180 000 Kč z titulu finanční výpomoci v roce 2017; faktury a výpisy z účtů, z nichž bylo zjištěno, že žalovaná hradila v období let 2016 až 2018 žalobkyni za poradenské a technické pomoci vždy 9 000 Kč plus DPH, celkem tedy 10 890 Kč, a na těchto platbách uhradila celkem 207 000 Kč; dohodu o financování přestavby výrobního zařízení ze dne [datum], ze které bylo zjištěno, že účastnice uzavřely smlouvu, jíž se žalovaná zavázala hradit žalobkyni dluh včetně úroků každý měsíc; daňová přiznání žalované za zdaňovací období 2016 až 2017, ze kterých bylo zjištěno, že žalovaná do svého účetnictví zahrnovala jednotlivé položky za poradenství poskytnuté žalobkyní, a to vždy v částce 9 000 Kč bez DPH. Naproti tomu soud nedoplnil dokazování svědeckou výpovědí [anonymizováno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a znaleckým posudkem na účetnictví obou společností, neboť měl za to, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně a provádění dalších důkazů by již bylo v rozporu se zásadou procesní ekonomie. V případě svědecké výpovědi [anonymizováno] [příjmení] měl zároveň za to, že vzhledem k tomu, že byl v minulosti společníkem i jednatelem žalované, byla by jeho výpověď subjektivní a pro zjištění řádného skutkového stavu nepřínosná.

7. Po takto provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobkyně zapůjčila v lednu 2017 žalované celkem 180 000 Kč O jejich vrácení žalovanou žádala v roce 2018 a v roce 2019, avšak bezúspěšně. V letech 2016 až 2018 žalobkyně žalované účtovala za poradenskou a technickou pomoc vždy 9 000 Kč a DPH, tedy 10 890 Kč, a to v celkové výši 207 000 Kč. Žalovaná tyto částky žalobkyni uhradila a zároveň je ve svém účetnictví vedla jako poradenskou a technickou pomoc. Společník a jednatel žalobkyně byl v minulosti zároveň společníkem a jednatelem žalované, a to až do [datum]. Mezi oběma společnostmi byla v roce 2018 uzavřena smlouva o financování přestavby výrobního zařízení, v rámci níž se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky včetně úroků.

8. S poukazem na ust. § 2390, § 2393 odst. 1, § 2991 odst. 1 a 2, § 2993 větu první a § 1982 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se soud I. stupně nejprve zabýval otázkou, zda existuje oprávněný požadavek žalobkyně na vrácení částky 180 000 Kč, a uzavřel, že tato pohledávka žalobkyně za žalovanou existuje. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla zápůjčkou v uvedené výši, když pro tuto skutečnost jednoznačně hovoří výpis z bankovního účtu žalobkyně a žalovaná nepopírala, že zápůjčku ve výši 180 000 Kč od žalobkyně skutečně obdržela. Splatnost pohledávky žalobkyně nastala, neboť žalobkyně smlouvu o zápůjčce platně vypověděla a uplynutím šesti týdnů od doručení výpovědi žalované došlo k jejímu zesplatnění. Ani tato skutečnost nebyla mezi účastníky sporná. Poté se soud zabýval procesní obranou žalované a uzavřel, že předložila dostatek tvrzení a důkazů o tom, že pohledávka žalobkyně zanikla započtením. Soud se primárně zabýval pouze pohledávkou žalované ve výši 207 000 Kč, neboť převyšuje pohledávku žalobkyně ve výši 180 000 Kč a prokázání její existence plně postačilo, aby procesní obrana žalované byla úspěšná. Proto bylo nadbytečné zkoumat, zda má žalovaná i další pohledávku za žalobkyní ve výši 143 000 Kč.

9. Soud I. stupně se ztotožnil s tvrzením žalované, že se žalobkyně na její úkor bezdůvodně obohatila, neboť jí neposkytla poradenskou a technickou pomoc, za kterou v letech 2016 až 2018 účtovala částku 207 000 Kč. Pro tento závěr hovoří v první řadě stanovisko samotné žalobkyně, která potvrdila, že žalované poradenskou a technickou pomoc neposkytla. Jestliže jí tedy žalovaná zaplatila za neposkytnutou poradenskou a technickou pomoc celkem 207 000 Kč, jak vyplývá z faktur a výpisů z účtu žalované, nelze než uzavřít, že jí poskytla plnění bez právního důvodu a na její úkor se bezdůvodně obohatila.

10. Soud I. stupně se zabýval i tím, zda existuje jiný právní důvod, na základě kterého by žalovaná žalobkyni uhradila 207 000 Kč, a uzavřel, že nikoliv. Žalobkyně sice tvrdila, že tato částka představovala úroky z peněz, které měla žalobkyně žalované poskytnout na opravu výrobního zařízení, avšak soud tomuto tvrzení žalobkyně neuvěřil a zároveň konstatuje, že pro ně není ve spise jediný hodnověrný důkaz. První důvod, proč soud tomuto tvrzení neuvěřil, spočíval v tom, že žalobkyně s ním přišla až relativně pozdě v průběhu řízení a soud je tak vnímá jako účelové. Bez povšimnutí totiž nesmí zůstat, že ještě ve svém podání ze dne [datum], kterým žalobkyně reagovala na odpor žalované proti platebnímu rozkazu, neuvedla ani zmínku o tom, že by částka 207 000 Kč měla představovat úroky. Naopak i v tomto svém podání uváděla, že v každém případě žalované poskytla technické a poradenské služby v uvedené hodnotě. S tvrzením, že se ve skutečnosti jednalo o plnění úroků, přišla až ve vyjádření ze dne [datum], tedy poté, co proběhlo přípravné jednání před soudem, na němž soud konstatoval, že vnímá procesní obranu žalované jako účinnou, a zároveň žalobkyni uložil, aby prokázala své tvrzení, že žalované poskytla technickou a poradenskou pomoc ve výši 207 000 Kč, na což žalobkyně reagovala výraznou změnou svých dosavadních tvrzení, když uvedla, že se o technickou pomoc nejednalo, ale jednalo se o plnění úroků z půjčených peněz. Soud absolutně nevěří tvrzení žalobkyně, že v době, kdy měla žalované poskytnout další finanční prostředky za účelem opravy výrobního zařízení, nevěděla o možnosti žádat jejich vrácení včetně úroků. Toto tvrzení považuje soud za absurdní. Nelze totiž pominout, že žalobkyně je podnikatelem po velmi dlouhou dobu, s nemalým rozhledem v podnikatelském prostředí a nepochybně velkými zkušenostmi. Lze tak jen stěží uvěřit jejímu tvrzení, že neměla nejmenší tušení, že může žalované poskytnout finanční prostředky a jejich vrácení žádat spolu s úroky. Proti tomuto tvrzení hovoří dohoda o financování přestavby výrobního zařízení ze dne [datum], v níž bylo sjednáno, že žalovaná vrátí žalobkyni (jiné) finanční prostředky společně s úroky. Dalším důvodem, proč soud vnímá tvrzení žalobkyně ohledně částky 207 000 Kč za nepravdivé, je skutečnost, že žalobkyně v průběhu let 2016 až 2018, kdy měla žalované poskytovat poradenskou a technickou pomoc, tuto pomoc vždy účtovala včetně DPH, což by samozřejmě v případě placení úroků z půjčených peněz nebylo možné. Placení úroků z půjčených peněz totiž DPH nepodléhá. Tento závěr je podporován i daňovými přiznáními žalované za období let 2016 až 2018, z nichž je zřejmé, že žalovaná vykazovala ve svém účetnictví částky, které žalobkyni zaplatila, vždy jako poradenskou a technickou pomoc, a nikoliv jako plnění úroků z půjčených peněz. V té době měl odpovědnost za vedení účetnictví jednatel žalované, který byl rovněž jednatelem žalobkyně. Opět si tak lze jen stěží představit, že by plnění ve výši 207 000 Kč bylo něčím jiným, než jak bylo deklarováno na fakturách. Soud proto uzavřel, že ať byl úmysl smluvních stran v souvislosti s plněním částek v celkové výši 207 000 Kč jakýkoliv, rozhodně se nejednalo o úmysl poskytnout úroky z půjčených peněz. Je tedy zjevné, že žalobkyně neprokázala žádný právní titul, na základě kterého v minulosti od žalované obdržela 207 000 Kč.

11. Soud I. stupně se přiklonil k tvrzení žalované, že tok finančních prostředků mezi účastnicemi byl v minulosti ovlivněn jejich personálním a majetkovým propojením, neboť do října 2018 působil v obou společnostech stejný jednatel, který byl zároveň v rozsahu 45 % podílníkem žalované. V dnešní době je tak nemožné zjistit skutečný důvod, proč žalovaná v letech 2016 až 2018 zaplatila žalobkyni celkem 207 000 Kč, avšak v řízení bylo bezpečně prokázáno, že žalobkyně žalované neposkytla poradenskou a technickou pomoc v celkové hodnotě 207 000 Kč a že tato částka nemohla být ani plněním z půjčených peněz, když pro tento závěr neexistuje žádný důkaz. Zaplatila-li žalovaná žalobkyni v letech 2016 až 2018 celkem 207 000 Kč bez právního důvodu, vzniklo žalobkyni bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 a § 2993 o.z. a žalované svědčí právo, aby jí žalobkyně bezdůvodné obohacení vydala. Žalovaná tuto svoji pohledávku započetla proti pohledávce žalobkyně, když tato pohledávka je ve smyslu ust. § 1982 o.z. započitatelná vůči pohledávce žalobkyně, neboť obě sporné strany si dluží vzájemné plnění stejného druhu. Žalovaná provedla zápočet pohledávky řádným způsobem, a to nejpozději ve svém vyjádření k žalobě. Soud tedy procesní obranu žalované vyhodnotil jako účinnou, a proto žalobu zamítl.

12. Podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. soud I. stupně plně úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 85 415 Kč sestávající z odměny advokáta za 8 úkonů právní služby po 8 300 Kč podle ust. § 7 bodu 4., § 9 odst. 1 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), tj. celkem 66 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, 4 písemná podání a 3 jednání před soudem), 8 režijních paušálů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT, tj. 2 400 Kč, z cestovného ve výši 1 191 Kč (vozidlem [anonymizováno] s průměrnou spotřebou 5,7 l nafty /100 km za 3 jednání soudu z [obec] do [obec] a zpět o vzdálenosti 66 km při ceně pohonných hmot za 1 litr nafty ve výši 31,80 Kč a sazbě základní náhrady 4,20 Kč podle vyhl. č. 358/2019 Sb.), náhrady za promeškaný čas v celkové výši 600 Kč za 8 započatých půlhodin podle ust. § 14 odst. 3 AT a náhradu DPH ve výši 14 824 Kč.

13. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně a nesouhlasí se závěry soudu I. stupně, že neposkytla žalované žádnou poradenskou a technickou pomoc, za kterou v letech 2016 2018 účtovala částku 270 000 Kč, a že neexistuje ani žádný jiný právní důvod, na základě kterého by žalobkyně žalované tuto částku účtovala. Žalobkyně trvá na tom, že poskytovala žalované poradenskou a technickou pomoc v souvislosti s přestavbou brusky na CNC zařízení. O této skutečnosti založila do spisu dostatek listinných důkazů. Soud I. stupně zásadním způsobem pochybil, když neprovedl důkaz výpovědí svědka p. [příjmení], který by byl pro úplné zjištění skutkového stavu naprosto zásadním přínosem, neboť tento svědek mohl vypovídat velmi podrobně o provádění poradenské a technické pomoci ve prospěch žalované.

14. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc spolu se závazným právním názorem vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

15. Žalovaná se k obsahu odvolání písemně nevyjádřila, při jednání odvolacího soud její právní zástupce uvedl, že žalobkyně vytvořila fiktivní stav na základě jejího tvrzení o jakémsi technickém a jiném poradenství a na základě něho vystavovala fiktivní faktury, aniž by pro jejich vystavení byl podklad v podobě jakékoliv smlouvy a poskytnutého plnění. V řízení před soudem I. stupně sama výslovně potvrdila, že žádné technické ani jiné poradenství žalované neposkytovala, tímto svým prohlášením potvrdila, že pro plnění v celkové výši 207 000 Kč nebyl žádný právní důvod. V odvolacím řízení žalobkyně požaduje doplnit dokazování ohledně vůle stran v rozporu se zákonem, neboť vůle stran ohledně předmětu smlouvy musí být seznatelná nejen pro smluvní strany, ale pro jakoukoliv třetí osobu, mimo jiné i pro soud. V situaci, kdy po převzetí obchodního podílu od [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení], kteří žalovanou do té doby plně ovládali, jsou zde faktury vystavené na neexistující plnění a žalobkyně pod tíhou vývoje sporu začne tvrdit, že se nejednalo o technickou a poradenskou činnost, ale o jakési úroky, a to přesto, že vůle stran ohledně tohoto tvrzení nebyla seznatelná jakékoliv třetí osobě, nelze v tomto směru dokazování doplňovat. Soud I. stupně postupoval správně, když neuvěřil obraně žalobkyně, která byla účelově změněna pod tíhou sdělení soudu, jak spor na základě výsledku přípravy jednání vnímá.

16. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř.

17. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně. Ostatně žalovaný proti skutkovým (ani právním) závěrům soudu I. stupně v odvolání ničeho nenamítal.

18. Při právním posuzování zjištěného skutkového stavu soud I. stupně nepochybil, pokud jej posoudil podle občanského zákoníku č. 82/1998 Sb., neboť posuzovaný vztah mezi účastníky vznikl za jeho účinnosti.

19. Podle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

20. Podle ust. § 2393 odst. 1 o.z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

21. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle ust. § 1982 odst. 1 a 2 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

23. V přezkoumávaném případě dospěl soud I. stupně i ke správným závěrům právním, že žalobou uplatněná pohledávka žalobkyně zanikla započtením, a to ke dni [datum], kdy bylo žalobkyni doručeno oznámení o jednostranném zápočtu ze dne [datum], tedy ještě před podáním žaloby. Žalovaná tímto zápočtem platně započetla proti pohledávce žalobkyně ve výši 180 000 Kč s příslušenstvím mj. svoji pohledávku vůči žalobkyni ve výši 207 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, které žalobkyni vzniklo plněním částek 10 890 Kč měsíčně v období let 2016 až 2018 bez jakéhokoliv právního důvodu. Podle vystavených faktur se mělo jednat o úhrady za poradenskou a technickou pomoc žalované, nicméně žalobkyně v průběhu řízení opakovaně výslovně uvedla, že žádnou poradenskou a technickou pomoc žalované neposkytovala, ale že se ve skutečnosti jednalo o sjednané úroky z částky, kterou žalované poskytla na financování opravy a úpravy brusky. Nicméně žalobkyně pro své tvrzení o existenci dohody o placení jakýchkoliv úroků nepředložila žádný důkaz, naopak v řízení byl prokázán opak. Především nelze přehlédnout, že žalobkyně tvrzení ohledně titulu, na základě kterého platby od žalované přijímala, účelově měnila podle vývoje procesní situace v tomto řízení. Nejprve tvrdila, že se jednalo o úhrady za poradenskou a technickou pomoc žalované, poté, že šlo o sjednané úroky, aby nakonec v odvolání opět tvrdila, že šlo o úhrady za poradenskou a technickou pomoc. Skutečnost, že se nemohlo jednat o sjednané úroky, však byla dostatečně prokázána tím, že účtována byla výslovně poradenská a technická pomoc, a to včetně DPH, což je u účtování úroků nemožné. A jestliže žalobkyně výslovně potvrdila, že žádnou poradenskou a technickou pomoc žalované neposkytovala, jednalo se o plnění bez právního důvodu.

24. Odvolací námitce vytýkající soudu I. stupně, že neprovedl důkaz svědeckou výpovědí pana [příjmení], přisvědčit nelze, neboť pokud žalobkyně nemá jasno ani v tom, za co částku 9 000 Kč + DPH měsíčně žalované účtovala, není k čemu tohoto svědka vyslýchat. Uvádí-li žalobkyně, že svědek mohl„ vypovídat velmi podrobně o provádění poradenské a technické pomoci ve prospěch žalované“, pomíjí, že sama výslovně v řízení před soudem I. stupně uvedla, že žádnou poradenskou a technickou pomoc ve prospěch žalované neprováděla.

25. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, když pochybení neshledal ani v závislém nákladovém výroku II.

26. Podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. přiznal odvolací soud v odvolacím řízení plně úspěšné žalované jejich náhradu v celkové výši 10 406 Kč za 1 úkon právní služby po 8 300 Kč (účast u jednání odvolacího soudu) podle ust. § 7 bodu 5. AT, 1 režijní paušál po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT a 21% DPH ve výši 1 806 Kč podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.

27. Náklady řízení je žalobkyně povinna uhradit žalované v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).