o zaplacení částky 64 445 Kč s příslušenstvím

1. Ve shora označené věci se žalobkyně žalobou podanou dne [datum] domáhá na žalovaném zaplacení částky 64 445 Kč s 12% zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Podle jejích žalobních tvrzení uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu dne [datum] poskytla pro účely jeho podnikání úvěr ve výši 30 000 Kč. Za jeho poskytnutí byl účastníky sjednán poplatek ve výši 14 970 Kč a jako odměna za poskytnutí úvěru úrok ve výši 9,52 % p.m. (8 970 Kč) z jistiny úvěru. Pro případ prodlení se splacením úvěru či jeho příslušenství se žalovaný zavázal na písemnou výzvu žalobkyně uhradit smluvní pokutu ve výši 50 % z jistiny úvěru, tj. 15 000 Kč. Úvěr, včetně smluveného úroku a poplatku za sjednání, měl být vrácen žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 4 495 Kč splatných k 16. dni měsíce podle splátkového kalendáře tvořícího přílohu smlouvy s datem splatnosti první splátky dne [datum] a poslední splátky dne [datum]. Žalovaný k datu splatnosti první splátky žalobkyni nic neuhradil. V souladu s čl. 9 obchodních podmínek žalobkyně tak došlo k zesplatnění celé zbývající pohledávky představující částku 53 940 Kč. Žalobkyně poté zaevidovala pouze úhradu částky 4 495 Kč dne [datum]. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč do [datum], avšak bezvýsledně. Žalobkyně tak za žalovaným ke dni podání žaloby eviduje dluh představující částky 25 505 Kč za nedoplatek jistiny úvěru, 14 970 Kč za poplatek za poskytnutí úvěru, 8 970 Kč za úrok z poskytnutého úvěru a 15 000 Kč za smluvní pokutu, celkem 64 445 Kč. Uplatňuje též nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení z uvedené částky od data následujícího po datu, kdy měl žalovaný plnit podle předžalobní upomínky, tj. od [datum].

2. Žalovaný proti žalobě namítl, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť nedošlo k jejímu uzavření, když mu žalobkyně nikdy nedoručila řádně podepsané paré smlouvy. Nadto k žalobě nepřikládá ani výpis z bankovního účtu prokazující, že by k poskytnutí peněžních prostředků došlo. Stejně tak nepřikládá ani netvrdí, že by ověřila úvěruschopnost žalovaného před údajným poskytnutím úvěru. Smlouva o úvěru je totiž svým obsahem smlouvou o spotřebitelském úvěru, když pro určení, zda se jedná o podnikatelský charakter vztahu, je třeba vždy vycházet ze všech podstatných okolností, z nichž by bylo zřejmé, že se při vzniku závazkového vztahu týkají podnikatelské činnosti (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s dodavatelem je v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu. Tento závěr potvrdil i Ústavní soud v rozhodnutí ze dne [datum], podle něhož pro takové určení není relevantní výslovně ujednaná smluvní identifikace stran, ale je třeba zkoumat faktický stav věci. Je tedy podstatné odlišit, zda podnikající fyzická osoba jedná coby podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, nebo jedná jako fyzická osoba mimo rámec svého podnikání. Z toho vyplývá, že i osoba s živnostenským oprávněním může vystupovat v konkrétním vztahu také jako spotřebitel, pokud jedná mimo rámec své podnikatelské činnosti. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva „skrytě“ obsahuje ve formulářových ustanoveních blíže neurčené označení „podnikatelské účely“. Pro určení, zda se jedná o podnikatelský či spotřebitelský charakter vztahu tak je třeba vycházet ze všech podstatných okolností, z nichž by bylo zřejmé, že se při vzniku závazkového vztahu týkají podnikatelské činnosti. Žalovaný měl záměr financovat vlastní zájmy a uhradit své dluhy. Smyslem úvěru tedy nemělo být financování podnikatelské činnosti.

3. I v případě, že by soud dovodil, že se o spotřebitelský úvěr nejedná, podle žalovaného platí, že se úvěruschopností podle judikatury Nejvyššího soudu ČR (srov. např. usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) a Ústavního soudu (srov. nález ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]) musí pod sankcí neplatnosti zabývat každý úvěrující, nehledě na to, zda jedná se spotřebitelem či podnikatelem. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR je žalobce za účelem ochrany práv žalovaného, který není expertem v oblasti poskytování úvěrů, povinen pří poskytování úvěru prověřit jeho úvěruschopnost, přičemž musí přinejmenším vycházet ze znalosti nemovitého majetku žalovaného, znát jeho podnikání (angažovanost v obchodních společnostech), případně příjmů osob alespoň navenek provázaných se žalovaným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Nic takového však žalobkyně neučinila, ani to netvrdí.

4. Žalovaný považuje smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, zejména pro její rozpor s dobrými mravy, s nimiž je v rozporu i výše úrokové sazby 9,52 % p.m., což odpovídá 114,24 % ročně. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR nelze sjednat úvěr s úrokovou sazbou, která podstatně převyšuje obvyklou úrokovou sazbu v době sjednání úvěru pro rozpor s dobrými mravy. Jako nemravnou lze jistě označit sazbu dosahující čtyřnásobku sazby obvyklé, natož sazbu více než dvanáctinásobnou, jako je tomu v tomto případě (obvyklý úrok v červenci 2024 byl u spotřebitelských úvěrů cca 9,01 % p.a.). Žalovaný poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], kde Nejvyšší soud označil úrokovou sazbu 68,66 % ročně z nesplacené výše úvěru za rozpornou s dobrými mravy. K obdobnému závěru došel Nejvyšší soud ČR i v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

5. Soud I. stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost ve lhůtě do tří dnů od jeho právní moci zaplatit žalobkyni částku 25 505 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobu v rozsahu částky 38 940 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od [datum] do zaplacení zamítl (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalovanému poměrnou část nákladů řízení ve výši 180 Kč (výrok III.).

6. Podle odůvodnění tohoto rozsudku soud I. stupně vzal za prokázané, že žalovaný má živnostenské oprávnění od [datum] na dobu neurčitou s předmětem podnikání silniční motorová doprava – osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče. Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal je splácet. Úrok byl sjednán ve výši 9,52 % měsíčně. Poplatek za sjednání úvěru činil fixní částku 14 970 Kč. V případě prodlení se splácením úvěru byl žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 50 % jistiny úvěru. Smlouva byla opatřena elektronickým podpisem žalovaného. Měsíční splátky byly ujednány ve výši 4 495 Kč s první splátkou splatnou dne [datum] a poslední dne [datum]. Celková částka k zaplacení činila 53 940 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil částku 4 495 Kč. Žalobkyně jej vyzvala k úhradě dlužných částek ve výši 49 445 Kč a 15 000 Kč, tj. celkem 64 445 Kč, nejpozději do [datum]. Výzva byla žalovanému doručena následujícího dne.

7. Soud I. stupně věc po právní stránce posoudil podle ust. [Anonymizováno], § 580 odst. 1, [Anonymizováno], § 2991 odst. 1, 2, § 1879 a § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Uzavřel, že závazek žalovaného byl smlouvou koncipován tak, že žalobkyni zaplatí jistinu úvěru, poplatek za sjednání úvěru ve výši 14 970 Kč a smluvní úrok ve výši 9,52 % měsíčně. Poplatek za sjednání úvěru však není smlouvou ani smluvními podmínkami blíže definován. Ze smlouvy nevyplývá, že by měla žalobkyně vyvíjet jakoukoli jinou než zcela běžnou administrativní činnost nutně související s každým úvěrem či zápůjčkou, kterou musí běžně vykonávat každý poskytovatel zápůjčky či úvěru. Soud má proto za to, že poplatek účtovaný předmětnou smlouvou ani neodpovídá skutečným nákladům, které musí věřitel v souvislosti s uzavíráním smlouvy vynaložit. Svou podstatou představuje kapitalizovaný úrok. Sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru je tak třeba hodnotit jako úplatu za půjčení peněz, což je definice smluvního úroku. Tento závěr podporuje i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Při výši jistiny 30 000 Kč, kapitalizovaného úroku 14 970 Kč a smluvního úroku ve výši 9,52 % p.m., tj. ve výši 8 970 Kč, jinými slovy výši kapitalizovaného úroku celkem 23 940 Kč, se soud zabýval tím, zda úrok v této výši není úrokem nepřiměřeným, tedy zda jeho výše není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 o.z. Za takový je třeba považovat úrok ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V posuzované věci představuje úrok téměř 80 % jistiny půjčky. V případě nebankovních subjektů je předpoklad, že výše úrokové sazby bude vyšší než u subjektů bankovních, zejména s přihlédnutím k vyšší míře rizika nesplacení poskytnuté půjčky. Avšak ani zde nemůže být míra úroku bezbřehá a zcela neúměrná. Proto soud zhodnotil sjednaný kapitalizovaný úrok, označený smlouvou vedle úroku za půjčené peněžní prostředky jako poplatek za poskytnutí úvěru, za odporující dobrým mravům ve smyslu ust. § 580 o.z. Žalobkyně tak staví své podnikání na zjevně neobvykle vysoké úrokové sazbě úroku z úvěru, a to i poté, co se Nejvyšší soud ČR opakovaně vyjádřil k nemravnosti výše sazby úroků. Jinými slovy žalobkyně staví model svého podnikání ve sféře poskytování rizikových úvěrů na tom, že ti klienti, kteří plní její podmínky (platí excesivně vysoký úrok z úvěru) a generují žalobkyni vysoký zisk, vyvažují její ztráty z nesplácených rizikových úvěrů. Žalobkyně tak sama svým jednáním dokládá, že úvěry s neexcesivní sazbou úroku z úvěru ani nechce uzavírat (srov. například rozhodnutí Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Z uvedených důvodů shledal soud I. stupně předmětnou smlouvu o úvěru v souladu s ust. [Anonymizováno] a § 580 odst. 1 o.z. absolutně neplatnou jako celek (a to včetně ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení žalovaného). Z tohoto důvodu nemá žalobkyně právo na plnění ze smlouvy, ale pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 o.z.

8. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 30 000 Kč, žalovaný uhradil částku 4 495 Kč. V rozsahu částky 25 505 Kč se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a žalobkyně má proto nárok na vrácení této částky včetně zákonného úroku z prodlení. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum], která mu byla doručena a ve které byla splatnost dlužné částky stanovena do [datum]. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z částky 25 505 Kč za období od [datum] do zaplacení. Ve zbývající části žalobu zamítl.

9. Podle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) soud I. stupně přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný v rozsahu 60,42 % a neúspěšný v rozsahu 39,58 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 180 Kč, což představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalovaného a úspěchu žalobkyně), když při určení úspěchu a neúspěchu je třeba zohledňovat i příslušenství pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Náklady žalovaného přitom sestávají ze 3 náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle ust. § 1 odst. 3 ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. (podání odporu, podání odůvodnění odporu, účast na jednání dne [datum]), tj. 900 Kč; 20 % z této částky činí 180 Kč.

10. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně a soudu I. stupně vytkla, že dostatečně nepřihlédl ke skutečnosti, že účastníci uzavřeli předmětnou smlouvu o úvěru jako podnikatelé. Žalobkyně jako podnikatel poskytující úvěr jinému podnikateli nemá žádnou povinnost podrobněji rozepisovat náklady, které jí vznikly v souvislosti s poskytnutím úvěru. Soud I. stupně učinil závěr o nepřiměřenosti těchto nákladů, aniž by o nich měl jakékoliv informace, ze kterých by tento závěr mohl vycházet. Soudem I. stupně poukazovaný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uvádí, že byl-li namísto úroku sjednán za poskytnutí půjčky poplatek za půjčení peněz, jedná se o kapitalizovaný úrok. V předmětné smlouvě o úvěru žalobkyně jasně a odděleně uvádí závazek žalovaného k úhradě úroku i poplatku za poskytnutí úvěru. Nelze tedy tvrdit, že by poplatek za půjčení peněz byl sjednán namísto smluvního úroku. Žalobkyně považuje za chybný jak názor soudu I. stupně, že poplatek za sjednání úvěru je prakticky úrokem, tak výpočet výše kapitalizovaného úroku. Výši úrokových sazeb sjednávaných mezi podnikateli lze hodnotit jako nemravnou jen ve výjimečných a odůvodněných případech. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uvádí, že sice i ve vztazích mezi podnikateli lze uplatnit princip dobrých mravů mající za následek absolutní neplatnost právního jednání, je-li právním jednáním některého z podnikatelů tento princip porušen, avšak případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Rozhodnutí soudu I. stupně o zneplatnění celé smlouvy o úvěru není správné, neboť soud vycházel pouze z výše úroků, tedy nikoliv z dalších výjimečných a odůvodněných mimořádných okolností případu.

11. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě vyhoví a žalovaného zaváže úhradou nákladů řízení před soudy obou stupňů.

12. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř.

13. Odvolací soud především v souladu s ust. § 218 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) odmítl odvolání žalobkyně proti výroku I. rozsudku soudu I. stupně, neboť támto výrokem bylo žalobě částečně vyhověno, proto žalobkyni nesvědčí subjektivní legitimace podat proti němu odvolání.

14. V dalším odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení dokazování v rozsahu pro rozhodnutí věci dostatečném, odvolací soud proto při svých závěrech o skutkovém stavu věci vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech odkazuje.

15. Soud I. stupně věc správně posoudil podle občanského zákoníku č. 82/1998 Sb. Nicméně odvolací soud zčásti nesouhlasí s tím, jak věc právně posoudil.

16. Podle ust. [Anonymizováno] se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle ust. [Anonymizováno] mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

18. Podle ust. § 1806 o.z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. Jedná-li se o pohledávku z protiprávního činu, lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu.

19. Podle ust. § 574 o.z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

20. Podle ust. [Anonymizováno] týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

21. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle ust. [Anonymizováno] soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Povinnost platit úroky je pojmovým znakem smlouvy o úvěru. Nezakládá-li smlouva právo na úroky, o úvěrovou smlouvu nejde. Pokud úvěrová smlouva neobsahuje výši úroku, použije se ust. [Anonymizováno] To platí i tehdy, je-li ujednání o úroku neplatné, ledaže je smlouva neplatná jako celek. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], vyslovil, že neplatnost ujednání o sazbě úroků se nedotýká platnosti úvěru jako celku. Vyložil, že ve své dosavadní judikatuře k ust. § 41 zákona č. 40/1964 S., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), jejíž závěry lze plně vztáhnout na ust. [Anonymizováno], přijal a odůvodnil závěr, že se v citovaném ustanovení promítá obecné pravidlo, podle něhož je na právní úkony (nyní právní jednání) nutné hledět spíše jako na platné než jako na neplatné (nyní doslovně upraveno v ust. § 574 o.z.). Je-li důvodem neplatnosti postižena jen část právního úkonu, má být za neplatnou považována toliko tato část. Pouze vyplývá-li z povahy právního úkonu, z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je neplatným celý právní úkon. Závěr o (ne)oddělitelnosti (důvodem neplatnosti dotčené) části právního úkonu od zbytku právního úkonu by měl respektovat vůli účastníků právního úkonu (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 63/2020).

24. V přezkoumávaném případě odvolací soud, shodně se soudem I. stupně (byť to v odůvodnění napadeného rozsudku výslovně neuvádí), nehodnotí účastníky uzavřenou úvěrovou smlouvu jako spotřebitelskou, neboť v jejím článku III. odst. 1 je výslovně a zřetelně (nikoliv skrytě) uvedeno, že úvěr je poskytován za účelem podnikatelských záměrů žalovaného. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně rovněž v závěru, že v úvěrové smlouvě sjednaný úrok je v každém případě nemravný, a pravděpodobně i lichvářský (za předpokladu, že byl žalovaný v předmětném úvěrovém vztahu slabší stranou, případně by byla prokázána jeho nepříznivá situace), a tudíž absolutně neplatný ve smyslu ust. [Anonymizováno] Jen poplatek za poskytnutí úvěru, který jako odměna za poskytnutí finančních prostředků není ničím jiným než kapitalizovaným úrokem, představuje 49,9 % jistiny. Úrok ve výši 9,52 % měsíčně představuje 114,24 % ročně. Celkový úrok tak činí více než 164 % ročně. Obvyklý úrok ke dni [datum], kdy byla posuzovaná úvěrová smlouva uzavřena, činil podle veřejně dostupných statistických údajů [Anonymizováno] za červen 2024 pro spotřebitelské úvěry 9,1 % a pro podnikatelské úvěry (nefinanční podniky) 6,7 %. Účastníky sjednaný 164% úrok tak představuje více než 24násobek obvyklého úroku pro podnikatelské úvěry.

25. Neplatným shledal odvolací soud i ujednání o smluvní pokutě ve výši 50 % jistiny pro hrubý nepoměr k jí zajišťované povinnosti, když vedle ní byla sjednána ještě další smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za každé jednotlivé porušení jakékoliv další povinnosti žalovaného sjednané ve smlouvě.

26. Na rozdíl od soudu I. stupně odvolací soud uzavřel, že neplatnost ujednání o výši úroku a o smluvní pokutě v tomto případě nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy, ale toliko samotných ujednání o úroku a o smluvní pokutě. Úroková doložka a ujednání o smluvní pokutě jsou totiž obsahově oddělitelné ([Anonymizováno]) a smlouva může platně existovat i bez sjednané konkrétní sazby úroku (v tom případě se použije úrok obvyklý) a bez sjednané smluvní pokuty. Nadto podle ust. § 574 o.z. je na právní jednání třeba hledět spíše jako na platné než jako neplatné, a ust. § 577 o.z. umožňuje soudu neplatné ujednání o rozsahu či míře nahradit spravedlivým uspořádáním.

27. Žalobkyni, s ohledem na shora uvedené, vznikl nárok na obvyklý úrok ve výši 6,7 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od [datum] do [datum], což činí 2 010 Kč. Vzhledem k tomu, že účastníci ve smlouvě nesjednali úročení úroků, úrok z prodlení z této částky žalobkyni nenáleží (tzv. zákaz anatocismu upravený v ust. § 1806 o.z.).

28. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. změnil jen tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 010 Kč, ve zbývajícím rozsahu jej potvrdil.

29. S ohledem na změnu rozsudku soudu I. stupně rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně znovu za použití ust. § 245 o.s.ř. podle ust. § 224 odst. 2, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. a o náhradě nákladů odvolacího řízení podle ust. § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 146 odst. 3 o.s.ř.

30. V řízení před soudem I. stupně byla žalobkyně procesně úspěšná v rozsahu částku 27 515 Kč, tedy ze 42,7 %, a neúspěšná v rozsahu částky 36 930 Kč, tedy z 57,3 %. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem účastníků činí 14,6 % ve prospěch žalovaného a v tomto rozsahu má nárok na úhradu poměrné části jeho nákladů řízení. Ty tvoří 3 náhrady po 450 Kč podle ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za přiměřeného použití ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od [datum] (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) za 3 úkony nezastoupeného účastníka, a to podání odporu proti platebnímu rozkazu, vyjádření k žalobě a účast u jednání soudu dne [datum]), celkem částku 1 350 Kč. 14,6 % z této částky představuje 197 Kč a tuto částku odvolací soud žalovanému na nákladech řízení přiznal.

31. Za řízení odvolací svědčí právo na náhradu nákladů řízení žalovanému, neboť odvolání žalobkyně byl v podstatné části odmítnuto a její procesní úspěch byl minimální. Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.