o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně č.j. 6 C 48/2018 – 251 ze dne 15. září 2021,

1. Okresní soud v Kolíně svým rozsudkem č.j. 6 C 48/2018 – 251 ze dne 15. 9. 2021 rozhodl tak, že výrokem I. uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobci částku 950 000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05% od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. jí dále uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 166 131 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

2. Žalobce se domáhal této částky s tím, že se žalovanou, svou tehdejší manželkou, uzavřel dne [datum] kupní smlouvu, kterou měl v úmyslu na ni převést vlastnické právo k domu [adresa] postavenému na stavební parcele p. [číslo] v [katastrální uzemí] (dále jen„ předmětné nemovitosti“) za částku 2 350 000 Kč. Tvrdil, že mu žalovaná měla část kupní ceny ve výši 950 000 Kč zaplatit v hotovosti, což neučinila a proto ji dopisem ze dne [datum] vyzval k úhradě této částky, což žalovaná odmítá s tím, že smlouva obsahuje prohlášení, že tuto část kupní ceny již uhradila v hotovosti. Žalobce v žalobě dále tvrdil, že text ve smlouvě o tom, že žalovaná zaplatila na úhradu kupní ceny 950 000 Kč ve čtyřech splátkách, není pravdivý. Uvedl, že kupní smlouva byla uzavřena proto, aby mohla žalovaná čerpat úvěr, kterým by účastníci zaplatili dluhy váznoucí na předmětných nemovitostech, pro které hrozil prodej předmětných nemovitostí v dražbě, čímž by účastníci přišli o své tehdejší rodinné bydlení. Tvrdil, že žalovaná na uhrazení této části kupní ceny neměla finanční prostředky. Žalovaná předně tvrdila, že částku 950 000 Kč žalobci uhradila v plné výši s tím, že vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem byl v její prospěch proveden dne [datum], přičemž žalobce proti tomu nevznesl žádné námitky. Poukazovala na znění kupní smlouvy, v níž bylo vysloveně domluveno, že částku 950 000 Kč zaplatila žalobci ve čtyřech splátkách v hotovosti a zbývající část kupní ceny byla hrazena z úvěru. Zdůrazňovala, že žalobce svým podpisem na kupní smlouvě potvrdil, že k úhradě části kupní ceny došlo tam uvedeným způsobem, když mimo to vystavil příjmové doklady označené jako splátka za koupi nemovitosti. Žalovaná nejprve tvrdila, že většinu z uhrazené částky dostala od své babičky z matčiny strany před vznikem manželství, což později opravila tak, že peníze byly našetřené její babičkou, ale fyzicky je získala až od své matky, když se jí svěřila s potřebou vyplatit svého bývalého manžela. Žalovaná vznesla námitku promlčení nároku žalobce, neboť žalobce odvozuje svůj nárok z příjmových dokladů, které podepsal, takže mohl právo na zaplacení jednotlivých částek uplatnit již den po jejich podpisu, tedy [datum], [datum], [datum] a [datum]. Připomínala, že promlčecí doba je tříletá a žaloba byla podána až dne [datum].

3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami a výslechy svědků tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl m.j. k závěru, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] a žalobce před jeho uzavřením nabyl do svého vlastnictví předmětné nemovitosti a rodinný dům sloužil k bydlení účastníků i po uzavření manželství. Ke dni [datum] žalobce dlužil [právnická osoba] částku 1 028 965,48 Kč a na tentýž den byla nařízena dražba nemovitostí v jeho vlastnictví, na nichž ve prospěch spořitelny vázlo zástavní právo, kdy nejnižší podání bylo stanoveno na částku 900 000 Kč [právnická osoba] jako dražebník od dražby upustila, neboť závazek vůči ní byl splněn. Dne [datum] uzavřel žalobce jako prodávající a žalovaná jako kupující kupní smlouvu, na základě které na žalovanou přešlo vlastnické právo k předmětným nemovitostem, když kupní cena byla dohodnuta 2 350 000 Kč. Její část ve výši 1 400 000 Kč měla být uhrazena z úvěru u [právnická osoba] a zbývající část ve výši 950 000 Kč měla být podle smlouvy uhrazena žalovanou v hotovosti již před podpisem smlouvy, a to ve čtyřech splátkách ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum]. Žalovaná v měsíci lednu 2015 předložila žalobci listiny označené jako příjmové doklady č. 1 až 4, kde je uvedeno, že žalobce od žalované jako splátku na koupi nemovitosti přijal v těchto dnech částky 250 000 Kč, 200 000 Kč, 250 000 Kč a 250 000 Kč. Žalobce tyto listiny vlastnoručně podepsal na nátlak žalované i svého otce, neboť žalovaná mu sdělila, že tyto doklady musí doložit společnostem [právnická osoba] a [anonymizováno], což ale neučinila. V letech 2013 a 2014 měli účastníci finanční potíže, podporoval je finančně otec žalobce tak, že mzdu žalobce předával žalované, které v té době důvěřoval, když se domníval, že je placena i původní hypotéka u [právnická osoba] Otec žalobce již dříve přispěl na koupi domu a jeho rekonstrukci. Žalobce dům žalované prodat nechtěl a příjmové doklady podepsal po naléhání přes svůj nesouhlas. Účastníci neměli v průběhu svého soužití k dispozici větší finanční prostředky, žalovaná byla v letech 2007 až 2010 a 2011 až 2014 na rodičovské dovolené, finančně je podporoval otec žalobce. Dne [datum] bylo manželství účastníků rozvedeno.

4. S odkazem na ust. § 609 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ust. § 610 odst. 1 věty prvé o.z., ust. § 619 o.z. odst. 1, 2 o.z. a ust. § 629 odst. 1 o.z. soud prvního stupně konstatoval, že žalovanou vznesená námitka promlčení nároku žalobce není důvodná a že žaloba byla podána včas. Vyšel z toho, že příjmové doklady žalobce podepsal během měsíce ledna 2015 a v té době nebyla žádná kupní smlouva ohledně nemovitostí mezi účastníky uzavřena, když ani jeden z účastníků netvrdil a neprokazoval žádné jiné skutečnosti, např. uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, ze které by závazek žalované zaplatit žalobci finanční částky vyplýval. Dovodil, že závazek žalované zaplatit kupní cenu za nemovitosti vznikl až podpisem kupní smlouvy dne [datum] a protože ve smlouvě není stanoven termín pro zaplacení části kupní ceny ve výši 950 000 Kč, mohl žalobce uplatnit právo na zaplacení části kupní ceny následující den po podpisu smlouvy, tedy až dne [datum].

5. Soud prvního stupně žalobě vyhověl s odkazem na ust. § 2079 odst. 1, 2 o.z., ust. § 1970 o.z. a ust. § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. s tím, že žalobce nepopřel správnost příjmových dokladů jako soukromé listiny, když potvrdil, že doklady podepsal. Popřel však jejich pravdivost, tedy obsah, když tvrdil, že peníze od žalované nedostal. Prvostupňový soud uzavřel, že žalobce unesl své důkazní břemeno a prokázal, že mu žalovaná částku 950 000 Kč jako část kupní ceny nemovitostí podle kupní smlouvy nepředala. Zdůraznil, že z důkazů, které navrhla, nebyla jí tvrzená skutečnost prokázána. Připomněl, že důkaz výslechem svědkyně [příjmení] žalovaná navrhla až dva a půl roku po podání žaloby, a to poté, co nejprve tvrdila, že peníze dostala od své babičky již před svatbou, když později začala tvrdit, že peníze dostala od své matky. Za nepravděpodobné a rozporuplné označil její tvrzení, že v době, kdy peníze žalobci předávala, hrál tento na automatech a ona se nezajímala o to, co s penězi udělal a že jejich vztahy byly v té době relativně dobré. Poukázal na to, že uvedená tvrzení jsou v rozporu se skutečnostmi zjištěnými z odůvodnění rozsudku o rozvodu manželství účastníků i z výpovědi svědka [jméno] [jméno], tedy že v roce 2013 měli účastníci neshody a finanční potíže. Uvedl, že za této situace se předání částky 950 000 Kč žalobci žalovanou s tím, že o jejím dalším užití neměla žádné informace, jeví jako velmi nepravděpodobné, stejně jako to, že její matka měla k dispozici větší finanční částku v hotovosti. Vysvětlil, že další důkazy navržené žalobcem, tedy dotazy na bankovní ústavy, zda měla žalovaná u těchto ústavů peněžní prostředky, pro nadbytečnost neprováděl. Protože žalovaná uvedenou částku žalobci nezaplatila, soud prvního stupně vyhověl žalobě a přiznal žalobci rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když jejich výši určil podle ust. § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) ust. 7 bod 5 AT, ust. § 8 odst. 1 AT, ust. § 11 odst. 1 AT a ust. § 13 odst. 4 AT.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání a předně namítala, že žalobce nepředložil žádný důkaz, který by prokazoval, že částku ve výši 950 000 Kč skutečně neobdržel. Zdůrazňovala, že ona oproti tomu svá tvrzení prokázala příjmovými doklady, kupní smlouvou (ověřeně podepsanou žalobcem) a výpovědí svědkyně [příjmení]. Dovozovala, že žalobce neunesl důkazní břemeno a soudu prvního stupně vytýkala, že na ni kladl nepřiměřené požadavky, když žalobci, který nese důkazní břemeno, postačovalo pouze něco„ tvrdit“ a ona svá tvrzení„ dostatečně neprokázala“. Ve svém odvolání rovněž poukazovala na to, že se soud prvního stupně vůbec nepozastavil nad tím, že žalovaný začal tvrdit, že částku 950 000 Kč neobdržel až po třech letech od chvíle, kdy mělo k předání dojít a až poté, co byl neúspěšný v řízení o zpochybnění platnosti kupní smlouvy. Prvostupňovému soudu dále vytýkala, že se nedostatečně vypořádal s námitkou promlčení. Dovozovala, že s ohledem na to, že žalobce dovozuje svůj nárok na zaplacení částky 950 000 Kč z příjmových dokladů, které sice podepsal, avšak podle jeho tvrzení jednotlivé částky neobdržel, mohl své právo na jejich úhradu uplatnit poté, co byla žalovaná údajně v prodlení s úhradou každé jednotlivé částky. Uvedla, že právním titulem pro úhradu jednotlivých částek a vystavení příjmových dokladů byla ústní dohoda mezi nimi, která obsahově odpovídala smlouvě o smlouvě budoucí kupní, neboť v opačném případě by předání jednotlivých částek a vystavení příjmových dokladů nedávalo smysl, když písemná kupní smlouva byla uzavřena až dne [datum]. Připomínala, že v kupní smlouvě bylo výslovně uvedeno, že část kupní ceny již byla uhrazena v hotovosti, takže se jednalo pouze o potvrzení, že dotčená částka byla splacena. Protože k její úhradě tudíž nedošlo až na základě samotné kupní smlouvy, není možné běh promlčecí lhůty počítat ode dne jejího uzavření. Ve svém odvolání vyslovila nesouhlas se soudem prvního stupně, že závazek vznikl až podpisem kupní smlouvy, neboť je v ní výslovně uvedeno, že předmětná částka byla uhrazena před uzavřením kupní smlouvy v hotovosti. Konstatovala, že z této formulace jednoznačně plyne, že„ termín“ k úhradě byl již před uzavřením kupní smlouvy, tedy podle příslušných příjmových dokladů. Soudu prvního stupně dále vytýkala, že k hodnocení důkazů přistupoval naprosto selektivně, když bez dalšího důvěřoval tvrzením žalobce a jeho otce, zatímco k tvrzení svědkyně [příjmení] nepřihlédl s tím, že je blízkou přítelkyní žalované. Ve svém odvolání uvedla, že se jí podařilo získat další důkazy, které prokazují, že její matka předmětnými finančními prostředky opravdu disponovala a navrhla, aby jimi odvolací soud doplnil dokazování. Dovozovala, že prokázala všechna svá tvrzení o zaplacení zažalované částky žalobci s tím, že jeho nárok byl navíc v době podání žaloby promlčen a proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby jej změnil tak, že žalobu zamítne.

7. Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, že navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného s tím, že prokázal, že mu žalovaná zažalovanou část kupní ceny nezaplatila. Zdůrazňoval, že tuto skutečnost poprvé uvedl ve svém podání ze dne [datum] ve věci prvostupňového soudu pod sp. zn. 9 C 360/2016, v rámci které bylo rozhodováno o žalobě žalované, kterou se tato domáhala jeho vyklizení z rodinného domu. Zopakoval, že žalovaná žádnou vysokou částkou nedisponovala a on podepsal potvrzení o údajné úhradě části kupní ceny, když jej k tomu donutila žalovaná a jeho otec, přestože na jejich základě od žalované neobdržel žádné finanční plnění. Poukazoval na to, že z posloupnosti uzavírání smluv o zápůjčkách je zcela zřejmé, že účastníci, kteří v té době zachraňovali bydlení pro sebe a své děti, byli ochotni přeplácet za peněžní služby statisíce částek, jen aby situaci vyřešili a uchránili bydlení. Připomínal, že sama žalovaná nejprve tvrdila, že částku 950 000 Kč zaplatila ve čtyřech splátkách a později uvedla, že ji zaplatila najednou a že doklady nejsou správné a že dále různým způsobem vysvětlovala, jak peníze získala. Uzavřel, že„ rozporuplnými tvrzeními znevěrohodňováním vlastních důkazů a neschopností vysvětlovat základní logické rozpory ve svých tvrzeních, tak sama zpochybňovala svou obranu“. K jejímu návrhu na doplnění dokazování jí předloženými listinami uvedl, že jde o nepřípustné novoty a že„ jimi navíc nezpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně, ale pouze se takto snaží prokazovat své tvrzení, že údajné peněžní prostředky získala od své matky, a že tato takovými penězi disponovala“. Čtyři doklady o převzetí peněz označil za simulovaná právní jednání, ve kterých strany pouze předstíraly vůli právní jednání učinit, avšak v projevu jejich vůle chyběla vážnost, pročež tato právní jednání nemohla směřovat k vyvolání právních následků, které jsou s těmito předstíranými projevy vůle, spojeny a dovozoval, že jsou tedy nicotná, když k nicotnosti právního jednání soud přihlíží z úřední povinnosti.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalovanou uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ust. § 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., t.j. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a zopakoval důkazy kupní smlouvou ze dne [datum] a příjmovými doklady č. 1 ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum] a č. 4 ze dne [datum] (ust. § 213 odst. 2 o.s.ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

9. Systém neúplné apelace, na němž je vybudováno odvolací řízení ve věcech sporných (je-li napadeno rozhodnutí ve věci samé), předpokládá, že spor po skutkové stránce účastník uskuteční u soudu prvního stupně. Skutečnosti a důkazy, které, ač mohl, před soudem prvního stupně neuplatnil, již účastník k prosazení svého nároku či obrany proti němu v odvolacím řízení uplatňovat nemůže. Zákon současně vychází z toho, že procesní následky spojené se zákazem novot v odvolacím řízení lze účastníku spravedlivě přičíst k tíži pouze tehdy, jestliže si v konkrétní věci těchto následků byl vědom. Vědomí o právních následcích zákon neponechává na tom, zda účastník ve vlastních poměrech zvolí kvalifikované zastoupení a ukládá soudu, aby každému účastníku, tedy i zastoupenému poskytl poučení.

10. Speciální poučovací povinnost, která vyplývá z uplatnění neúplné apelace v odvolacím řízení, jejímž smyslem je poskytnout účastníkům ještě„ poslední“ možnost ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti v řízení před soudem prvního stupně je zakotvena v ust. § 119a odst. 1 o.s.ř. Nesplnění poučovací povinnosti podle tohoto zák. ust. může vést podle ust. § 205a odst. 1 písm. e) o.s.ř. k tomu, že se odvolací řízení bude řídit pravidly úplné apelace (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí pod R 61/2002).

11. Jak vyplývá z obsahu spisu, soud prvního stupně při ústním jednání, konaném dne [datum] účastníky řízení řádně poučil podle ust. § 119a o.s.ř. a ani jedna z procesních stran již žádné důkazy nenavrhla. Odvolací soud se proto nemohl zabývat novými důkazy, které žalovaná navrhla odvolacímu soudu až v průběhu odvolacího řízení, neboť se jednalo o nepřípustné novoty.

12. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně zjistil správně tento skutkový děj, který popsal v odst. 24 odůvodnění napadeného rozsudku

13. Pokud jde o námitku promlčení, vznesenou žalovanou, posoudil ji odvolací soud odlišně od soudu prvního stupně.

14. Podle ust. § 609 věty prvé o.z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

15. Podle ust. § 610 odst. 1 věty prvé o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

16. Podle ust. § 619 odst. 1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 téhož ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

17. Podle ust. § 629 odst. 1 o.z. trvá promlčecí lhůta tři roky.

18. Promlčecí doba je tedy tříletá (srov. ust. § 629 odst. 1 o.z.) a běží ode dne, kdy právo mohlo být u orgánu veřejné moci uplatněno poprvé (srov. ust. § 619 odst. 1 o.z.). Orgánem veřejné moci je v tomto případě pochopitelně soud.

19. V posuzovaném případě žalobce dovozoval svůj nárok ve výši 950 000 Kč z kupní smlouvy a z příjmových dokladů, o kterých tvrdil, že je sice podepsal, avšak od žalované neobdržel částky v nich uvedené.

20. Nelze přehlédnout, že účastníci řízení uzavřeli dne [datum] kupní smlouvu, ve které bylo v rámci smluvní volnosti v jejím čl. III jednoznačně deklarováno, že žalovaná (jako kupující) zaplatila žalobci (jako prodávajícímu) čtyři zálohy v celkové výši 950 000 Kč v hotovosti, a to ve dnech [datum] částku 250 000 Kč, [datum] částku 200 000 Kč, [datum] částku 250 000 Kč a [datum] částku 250 000 Kč.

21. Nelze přehlédnout, že z této formulace jednoznačně plyne, že„ termín“ k úhradě byl již před uzavřením kupní smlouvy, tedy podle uvedených příjmových dokladů.

22. Odvolací soud má za to, že žalovaný za situace, kdy tvrdil nezaplacení uvedených částek žalovanou, mohl své právo na jejich úhradu uplatnit u soudu poté, co byla žalovaná údajně v prodlení s úhradou každé jednotlivé částky. Tímto datem je u příjmového dokladu č. 1 ze dne [datum] následující den poté, co byl vystaven, tedy [datum], u příjmového dokladu č. 2 ze dne [datum] následující den poté, co byl vystaven, tedy [datum], u příjmového dokladu č. 3 ze dne [datum] následující den poté, co byl vystaven, tedy [datum] a u příjmového dokladu č. 4 ze dne [datum] následující den poté, co byl vystaven, tedy [datum].

23. Žalobce požadoval úhradu celkové částky, která odpovídala součtu částek na uvedených vystavených příjmových dokladech, o níž tvrdil, že mu ji žalovaná nezaplatila, byť tyto příjmové doklady podle svých slov podepsal a dále tvrdil, že k úhradě části kupní ceny ve výši 950 000 Kč nedošlo ani na základě samotné kupní smlouvy.

24. Jak již bylo uvedeno výše (odst. 22), mohl se žalobce této úhrady dožadovat u soudu již den po vystavení těchto účetních dokladů, tedy vždy první den údajného prodlení žalované s úhradou, a to bez ohledu na to, zda dojde či nedojde k uzavření kupní smlouvy. Toto však neučinil a žalobu na zaplacení předmětných částek podal až více než tři roky poté, co výše specifikované příjmové doklady vystavil. Následné uzavření kupní smlouvy tudíž nemá žádný vliv na posouzení oprávněnosti nároku žalobce, neboť běh promlčecí lhůty není možno počítat až ode dne jejího uzavření, tedy prakticky dva měsíce poté, co mělo k úhradě uvedené částky fakticky dojít.

25. Žalobce totiž žalobu podal až dne [datum], takže jeho právo na zaplacení částek, které v den vydání příjmových dokladů podle jeho tvrzení neobdržel, bylo promlčeno, když k promlčení práva na poslední splátku došlo dne [datum].

26. Soud prvního stupně proto pochybil, když počátek běhu promlčecí lhůty stanovil až ode dne [datum], tedy den po uzavření kupní smlouvy a odvolací soud proto jeho rozsudek ve výroku I. změnil podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. tak, že žalobu zamítl. S ohledem na svůj právní názor se již odvolací soud nezabýval dalšími odvolacími důvody.

27. Ve věci plně úspěšné žalované v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. po právu náleží náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně a za odvolací řízení, kdy jí byla přiznána náhrada nákladů řízení účelně vynaložených k bránění jejího práva v celkové výši, a to jak před soudem prvního stupně, tak i před soudem odvolacím.

28. Za řízení před soudem prvního stupně náleží žalované v souladu s ust. § 142 odst. l o.s.ř. náhrada za náklady na právní zastoupení advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Ty jsou tvořeny dvanácti hlavními úkony po 12 100 Kč (ust. § 11 odst. 1, a to 1x podle písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, 5x podle písm. d) - písemné vyjádření k žalobě ze dne [datum], písemné vyjádření k žalobě a k výslechu žalobce ze dne [datum], písemné vyjádření po poučení prvostupňovým soudem ze dne [datum], písemné vyjádření k provedenému dokazování ze dne [datum], sepis námitky promlčení ze dne [datum], 6x podle písm. g) - účast na jednáních dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], když výše je dána ust. § 7 bod 6. AT ve spojení s ust. § 8 odst. 1 AT), jedním hlavním úkonem po 6 050 Kč (ust. § 11 odst. 3 AT ve spojení s ust. § 11 odst. 2 písm. h) – sepis vyčíslení nákladů řízení) a třináctkrát náhrada hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 AT). Žalované dále náleží náhrada za promeškaný čas podle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT v celkové výši 1 000 Kč, a to za deset načatých půlhodin po 100 Kč. Další náklady tvoří cestovné (srov. ust. § 13 odst. 4 AT ve spojení s ust. § 157 zákoníku práce) za cesty [obec] – [obec] a zpět (vždy 126 km – podle www.mapy.cz), konané vždy automobilem Škoda Superb [registrační značka], při průměrné spotřebě pohonných hmot použitého vozidla zjištěné z technického průkazu 4,7 litrů /100 km, a to ve dnech [datum] a [datum] při ceně motorové nafty 31,80 Kč za litr (podle ust. § 4 písm. c) vyhl. č. 358/2019 Sb.), a základní náhradě 4,20 Kč (podle ust. § 1 písm. b) vyhl. č. 358/2019 Sb.). Cestovné za tyto dvě cesty tedy činí 1 435,02 Kč, t.j. 2 x 717,51. Další cestovné náleží za dny [datum], [datum], [datum] a [datum] při ceně motorové nafty 27,20 Kč za litr (podle ust. § 4 písm. c) vyhl. č. 589/2020 Sb.) a základní náhradě 4,40 Kč (podle ust. § 1 písm. b) vyhl. č. 589/2020 Sb.), tedy za tyto čtyři cesty činí 2 861,88 Kč, t.j. 4 x 715,47. Celkové cestovné k uvedeným šesti cestám tedy představuje částka 4 296,90 Kč. Dále pak byla přiznána 21% daň z přidané hodnoty (ust. § 47 odst. 1, písm. a) zák. č. 235/2004 v platném znění) z výše uvedených položek, ve výši 33 693,86 Kč (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady žalované tedy činí za tuto část řízení 194 140,75 Kč.

29. Za odvolací řízení náleží žalované podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. l o.s.ř. náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 47 500 Kč a za náklady na právní zastoupení advokátem podle AT. Ty jsou dvěma tvořeny hlavními úkony po 12 100 Kč (ust. § 11 odst. 1 AT, a to 1x podle písm. d) - písemné podání odvolání, 1x podle písm. g) - účast na jednání dne [datum], když výše je dána opět ust. § 7 bod 6. AT ve spojení s ust. § 8 odst. 1 AT) a jedním hlavním úkonem po 6 050 Kč (ust. § 11 odst. 3 AT ve spojení s ust. § 11 odst. 2 písm. h) – sepis vyčíslení nákladů řízení) a třikrát náhrada hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 AT). Dále jí byla přiznána 21% daň z přidané hodnoty (ust. § 47 odst. 1, písm. a) zák. č. 235/2004 v platném znění) z výše uvedených položek, vyjma soudního poplatku, ve výši 6 541,50 Kč (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady žalované tedy činí za tuto část řízení 37 691,50 Kč.

30. Celkem tedy zcela úspěšné žalované vznikly před soudy obou stupňů náklady ve výši 231 832,25 Kč, t.j. 194 140,75 + 37 691,50. Náhrada nákladů jí byla přisouzena (po zaokrouhlení na 231 832 Kč) v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).