o zaplacení 10 560,72 Kč s příslušenstvím

1. Okresní soud v Kladně svým rozsudkem č.j. 217 C 108/2022 – 80 ze dne 4. 10. 2022 rozhodl tak, že výrokem I. uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni částku 2 574 Kč s úrokem z prodlení vždy ve výši 10 % ročně z částky 85,25 Kč od 6. 7. 2019 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 13. 7. 2019 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 20. 7. 2019 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 27. 7. 2019 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 3. 8. 2019 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 10. 8. 2019 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 17. 8. 2019 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 24. 8. 2019 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 31. 8. 2019 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 7. 9. 2019 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 14. 9. 2019 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 21. 9. 2019 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 27. 9. 2019 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 4. 10. 2019 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 12. 10. 2019 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 19. 10. 2019 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 26. 10.2019 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 2. 11. 2019 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 9. 11. 2019 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 16. 11. 2019 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 23. 11. 2019 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 30. 11. 2019 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 7. 12. 2019 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 14. 12. 2019 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 20. 12. 2019 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 27. 12. 2019 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 4. 1. 2020 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 11. 1. 2020 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 18. 1. 2020 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 25. 1. 2020 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 1. 2. 2020 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 8. 2. 2020 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 15. 2. 2020 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 22. 2. 2020 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 1. 3. 2020 do 11. 9. 2020, z částky 212,75 Kč od 7. 3. 2020 do 11. 9. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 574 Kč od 12. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. žalobu zamítl do částky 7 986,72 Kč, co do kladného rozdílu mezi úrokem z prodlení z částky 3 439,69 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 174,24 Kč a úroku z prodlení dle I. výroku tohoto rozsudku, dále co do úroku ve výši 29 % ročně z částky 3 439,69 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Výrokem III. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Žalobkyně se domáhala zaplacení zažalované částky s tím, že mezi jejím právním předchůdcem – společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 26. 4. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] před poskytnutím spotřebitelského úvěru věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Tvrdila, že na jejím základě byla žalovanému vyplacena zápůjčka ve výši 7 000 Kč, kterou se tento zavázal zaplatit spolu s poplatkem ve výši 5 302 Kč ve čtyřiceti pěti týdenních splátkách po 274 Kč. Žalovaný zaplatil pouze částku 7 000 Kč, z nichž částku 3 560,31 Kč tvořila jistina a částku 3 439,69 Kč poplatek. S odkazem na smlouvu žalobkyně nárokovala po žalovaném také sjednaný smluvní úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 18. 3. 2022 do zaplacení. Tvrdila, že žalovanému v souvislosti s jeho prodlením se zaplacením vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou žalobkyně nárokovala ve výši 3 500 Kč a že mu dále vznikla povinnost zaplatit kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 174,24 Kč a sankční poplatky ve výši 1 900 Kč, představující náklady právního předchůdce žalobkyně, účelně vynaložené v důsledku prodlení žalovaného. Žalovanému byly zaslány tři upomínky s poplatkem po 300 Kč a poplatek ve výši 1 000 Kč za zahájení vymáhání dluhu specializovaným vymáhacím oddělením společnosti [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, ale žalovaný ničeho nezaplatil ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně.

3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl k závěru, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla po dostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného (vzhledem k výši spotřebitelského úvěru) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru – typově smlouva o zápůjčce, na základě které uvedená společnost vyplatila žalovanému v hotovosti dne 26. 4. 2019 částku 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal spolu se zápůjčkou zaplatit také úrok ve smlouvě bez pochybností smluvený kapitalizovanou částkou 932 Kč, nikoliv úrokovou sazbou 29 % běžící z jistiny i po sjednané době splatnosti zápůjčky, jak prokazuje znění smlouvy, když na rozdíl od výrazného uvedení kapitalizovaného úroku je úroková sazba na formulářové smlouvě uvedena méně zřetelným způsobem, a to v souvislosti se zákonnou povinností procentuálního vyčíslení úrokové sazby z důvodu ochrany spotřebitele, tedy nikoliv jako jednoznačný závazek úrok v procentuální výši po reálnou dobu zápůjčky platit. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně k jeho výzvě, po kvalifikovaném poučení podle ust. § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), nedotvrdila a neprokázala, jaké konkrétní služby zpoplatňuje poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč za situace, kdy smlouva o zápůjčce, jako i žádost mají formulářový charakter, finanční částka byla vyplacena v den podpisu smlouvy a pověřená osoba zapůjčitele pouze ověřila údaje od žalovaného z předložené pracovní smlouvy a náhledem do elektronické databáze, dále kdy vedení účtu a inkasní výběr splátek je zpoplatněn dalším poplatkem ve výši 1 642 Kč. Uvedl, že nemá za prokázané, že poplatek ve výši 2 728 Kč má reálnou protihodnotu v poskytnuté službě. Při neprokázání protiplnění dospěl k závěru, že jediným ekonomickým účelem ujednaného poplatku ve výši 2 728 Kč je navýšení ceny peněz, což je funkcí úroku, který již byl ve smlouvě transparentně sjednán v kapitalizované částce 932 Kč. Konstatoval, že žalobkyně k jeho výzvě, opět po kvalifikovaném poučení podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., nijak nespecifikovala konkrétní náklady, které v důsledku prodlení žalovaného se zaplacením vynaložila, když upomínka z 10. 2. 2022 prokazuje pouze vyhotovení jedné písemné upomínky žalobkyně žalovanému před předáním věci právnímu zástupci. Uvedl, že tak nemá za prokázané, že paušalizované náklady na upomínání a vymáhání ve výši 1 900 Kč představují platbu za reálně vynaložené náklady žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, když oznámení o postoupení pohledávky prokazuje postoupení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. Nezpochybněné tvrzení žalobkyně a zejména přehled plateb na smlouvu prokazují, že žalovaný v souvislosti se smlouvou o zápůjčce zaplatil celkem 7 000 Kč ve shora uvedených platbách.

4. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“), ust. § 588 o.z., ust. § 2048 o.z., ust. § 122 odst. 1 až 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“) a ust. § 1879 o.z. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a o doměření soudního poplatku podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. a) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

5. Uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalovaný obdržel zápůjčku ve výši 7 000 Kč, spolu s ní se zavázal zaplatit také smluvený úrok v kapitalizované částce 932 Kč a podle ust. § 1721 a ust. § 1723 odst. 1 o.z. ve spojitosti se smlouvou poplatek za vedení účtu a službu inkasa splátek ve výši 1 642 Kč. Poplatek ve výši 2 728 Kč v souladu s ust. § 555 o.z. posoudil prvostupňový soud podle obsahu jako další„ skrytý“ úrok představující cenu půjčených peněz. Uzavřel, že ujednání o něm je podle ust. § 588 o.z. absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a zákonem, s odkazem na ust. § 1811 o.z. Konstatoval, že při neplatnosti ujednání o tomto poplatku byl žalovaný na základě smlouvy o zápůjčce povinen zaplatit jistinu zápůjčky, transparentně smluvený úrok a poplatek za vedení účtu a inkasní služby, t.j. celkem částku 9 574 Kč, přičemž v řízení bylo prokázáno, že uhradil pouze částku 7 000 Kč. S odkazem na ust. § 2390 o.z. mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni, na níž pohledávka přešla podle ust. § 1879 a § 1880 o.z., dlužnou jistinu ve výši 2 574 Kč Smluvní úrok ve výši 29 % ročně z částky 3 439,69 Kč po uplynutí sjednané doby splatnosti zápůjčky prvostupňový soud zamítl jako nedůvodný a contr. ust. § 2 392 odst. 1 o.z. s tím, že nebyl ve smlouvě smluven. S odkazem na ust. § 588 o.z. byla zamítnuta i požadovaná smluvní pokuta ve výši 3 500 Kč a paušální sankční poplatky za upomínání ve výši 1 900 Kč, a to pro neplatnost jejich sjednání. Soud prvního stupně dále zdůraznil, že žalobkyně netvrdila a neprokázala reálné výdaje na upomínání a vymáhání pohledávky za žalovaným, proto na tyto sankční náklady pohlížel jako na další smluvní pokutu, a to s odkazem na ust. § 122 odst. 1 písm. a) věty za středníkem zákona. Zdůraznil, že smluvní pokuta pro případ prodlení se zaplacením tak nebyla sjednána jen v zákonné limitní sazbě 0,1 % denně, ale nad to i v částce nejméně dalších 1 000 Kč, tedy v rozporu s ust. § 122 odst. 2 zákona. Úrok z prodlení byl přiznán podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

6. Proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání a připomínala, že problematiku rozlišování poplatků a úroku řádně upřesnila před soudem prvního stupně. Poukazovala na to, že všechny služby, za které byly další poplatky, tedy částka 2 728 Kč a částka 1 642 Kč, účtovány, jsou vysvětleny v čl. 7 smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. Konstatovala, že soud prvního stupně shledal poplatek ve výši 1 642 Kč za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení oprávněným a naproti tomu poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč zamítl s tím, že nemá reálnou protihodnotu a jediným jeho účelem je naplňování funkce úroku. Zdůrazňovala, že všechny tyto pojmy jsou ve stejném článku, ale i ve vyjádření žalobkyně, jednoznačně vysvětleny. Dovozovala, že pokud soud prvního stupně nezpochybnil oprávněnost nároku ve výši 1 642 Kč, neměl zamítnout ani nárokovanou částku ve výši 2 728 Kč. Odvolatelka ve svém odvolání uváděla, že do částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení jsou promítnuta fakta, že smlouva byla sjednána v bydlišti žalovaného, kdy tento postup není obvyklý ze strany bank a vyznačuje se vyššími náklady ze strany poskytovatele úvěru. V poplatku je dále zahrnuto zavedení zákazníka do evidenčního systému a zpracování nezbytné dokumentace, když administrativní činností se rozumí činnost prevence kumulace neuhrazených splátek, tedy telefonická a písemná upozornění, které ovšem nelze zaměňovat za upomínky ve smyslu čl. 6 smluvních podmínek. Konstatovala, že v rámci poplatku je sjednána taktéž služba garance celkové ceny, garance neuplatnění pohledávky v případě smrti zákazníka a také právo na splátkové prázdniny. Dovozovala, že jí tvrzené faktory odůvodňují výši požadované částky 2 728 Kč a připomínala zásad pacta sunt servanda, když obě smluvní strany vstoupily na základě pravé a svobodné vůle do smluvního vztahu a v mezích právního řádu je jim poskytnuta svobodná vůle ohledně jednotlivých smluvních ujednání a určení jejich obsahu. Konstatovala, že výše poplatku byla sjednána v souladu se zásadami soukromého práva a ve smlouvě byla stanovena zcela jasně a srozumitelně, proto na tento dílčí nárok nelze aplikovat ust. § 1813 o.z. K sankčním poplatkům ve výši 1 900 Kč a ke smluvní pokutě odkázala na články 6.1. až 6.3. smluvních podmínek. Upozorňovala rovněž, že maximální výše účelně vynaložených nákladů ani přesné stanovení nákladů, které lze v souvislosti s prodlením žalovaného považovat za účelně vynaložené, není žádným právním předpisem stanovena. Stran smluvního úroku uvedla, že byl sjednán primárně jako zápůjční úroková sazba, která činí 29 % ročně a je pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. Částka ve výši 932 Kč představovala kapitalizovaný smluvní úrok vypočtený na základě sjednané roční úrokové sazby ve výši 29 %. Navrhla změnu výroku II. tak, aby bylo žalobě vyhověno i v tomto rozsahu.

7. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. K nařízenému jednání, k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil, proto odvolací soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalobkyní uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ust. § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., t.j. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Výrok I., který nebyl odvoláním napaden, nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (ust. § 206 o.s.ř.).

10. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně, tak jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3450/2011 ze dne 16. 11. 2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

11. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dále k věci, se zřetelem k odvolacím námitkám, dodává:

12. Soud prvního stupně správně zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovaným byla po dostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného (vzhledem k výši spotřebitelského úvěru) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru – typově smlouva o zápůjčce, na základě které tato společnost vyplatila žalovanému v hotovosti dne 26. 4. 2019 částku 7 000 Kč.

13. Při ústním jednání, konaném dne 30. 8. 2022 byla žalobkyně poučena o koncentrací řízení podle ust. § 118b odst. 1 o.s.ř. a poté podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. vyzvána k doplnění tvrzení, za jakou konkrétní službu hradil žalovaný poplatky ve výši 2 728 Kč a ve výši 1 642 Kč, sjednané ve smlouvě o zápůjčce a kdy byla tato služba žalovanému poskytnuta. Dále byla vyzvána k doplnění tvrzení, jaké byly reálné náklady úvěrujícího, případně žalobkyně v souvislosti s prodlením žalovaného, které měly být podle smlouvy hrazeny paušálním poplatkem za zaslanou upomínku a paušální poplatkem za vymáhání dluhu ve výši 1 000 Kč (článek 6.3, 6.4) smlouvy o zápůjčce. Soud prvního stupně ji zároveň vyzval k označení důkazů k prokázání tvrzených skutečností a k předložení listinných důkazů, s upozorněním, že jinak ve věci neunese břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Ke splnění uvedených povinností jí byla stanovena lhůta deseti dnů. Žalobkyně pak do spisu dodala podání ze dne 7. 9. 2022, ve kterém však žádná nová požadovaná tvrzení neuvedla a jako důkaz navrhla toliko informace o zápůjčních úrokových sazbách obvyklých na trhu pro účely uplatnění výjimky z plné působnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem prvostupňového soudu, že žalobkyně ani po uvedeném poučení nedotvrdila a neprokázala, jaké konkrétní služby zpoplatňuje poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč za situace, kdy vedení účtu a inkasní výběr splátek je zpoplatněno dalším poplatkem ve výši 1 642 Kč. Skutečně tedy nebylo prokázáno, že by měl poplatek ve výši 2 728 Kč nějakou reálnou protihodnotu v poskytnuté službě. Pokud prvostupňový soud konstatoval, že jediným ekonomickým účelem ujednaného poplatku ve výši 2 728 Kč je navýšení ceny peněz, což je funkcí úroku, který již byl ve smlouvě transparentně sjednán v kapitalizované částce 932 Kč, lze s jeho názorem souhlasit.

15. Žalobkyně ani nijak nespecifikovala konkrétní náklady, které měla v důsledku prodlení žalovaného se zaplacením vynaložit. I zde odvolací soud vyslovuje souhlas s prvostupňovým soudem, že nebylo prokázáno, že paušalizované náklady na upomínání a vymáhání ve výši 1 900 Kč představují platbu za reálně vynaložené náklady žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce. Pro stručnost odkazuje na jeho závěry, obsažené v odst. 11 až 13 odůvodnění napadeného rozsudku, které se týkají rozsahu, napadeného odvoláním.

16. Pokud žalobkyně ve svém odvolání připomínala, že soud prvního stupně shledal oprávněným poplatek ve výši 1 642 Kč, nemůže se k tomuto odvolací soud vyjádřit, protože tato přiznaná část nebyla napadena odvoláním.

17. Odvolací soud se ztotožňuje s dalším závěrem soudu prvního stupně o nedůvodnosti požadovaného smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 3 439,69 Kč po uplynutí sjednané doby splatnosti zápůjčky, jak to vysvětlil v odst. 12 odůvodnění napadeného rozsudku. Nelze přehlédnout i tu skutečnost, že ujednání, uvedená v uzavřené smlouvě a v tzv. standardních informacích a o spotřebitelském úvěru jsou v tomto směru naprosto nepřehledná a tudíž i nepřípustná. Toto jednání je tedy neplatné podle ust. § 588 o.z., ve spojení s ust. § 1813 o.z., neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, když žalovaný má postavení spotřebitele a právní předchůdce žalobkyně vystupoval jako podnikatel. Za tohoto stavu musí být veškerá sdělení vůči spotřebiteli dána jasně a srozumitelně, což se nestalo, neboť ujednání o smluvním úroku je obsaženo v několika částech smlouvy, která je jednoznačně nepřehledná, obsahuje několik typů úroků (částečně vyjádřeného částkou„ 932 Kč“ a částečně výší„ 29% p.a.“) a nejsou pro spotřebitele dostatečně, čitelná, přehledná a logicky uspořádaná. Žalovaný nemohl předpokládat, co všechno se podřazuje pod tzv. smluvní úrok a právní předchůdce žalobkyně nejednal poctivě, a proto jeho jednání nepoužívá právní ochranu podle ust. § 6 o.z.

18. Naprosto totéž pak platí i o nárocích žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 500 Kč a paušálních sankčních poplatků a za upomínání ve výši 1 900 Kč, správně odůvodněných v odst. 13 odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje. Pokud žalobkyně ve svém odvolání odkazovala na znění čl. 6 a 6.4. smlouvy, tak soud prvního stupně si jejich znění byl vědom a právě proto jí poskytl příslušné poučení podle ust. § 118a o.s.ř.

19. Ve světle výkladu podaného soudem prvního stupně proto odvolací námitky žalobkyně nemohou nikterak obstát.

20. Soud prvního stupně proto nikterak nepochybil, když výrokem II. žalobu zamítl v tam uvedeném rozsahu a odvolací soud jej proto jako věcně správný (včetně věcně správného akcesorického výroku III. o nákladech řízení) podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

21. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy zcela procesně úspěšnému žalovanému ve stádiu odvolacího řízení žádné náklady nevznikly.