o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ č.j. 7 C 218/2020-42 ze dne 18. června 2021,

1. Žalobkyně se jako vlastník pozemku č. parc. [číslo], zahrada, o výměře [číslo] m² v k.ú. [část obce] v obci [obec], zapsaného na LV. [číslo] pro k.ú. [část obce], vedeného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, [stát. instituce] domáhala žalobou podanou u soudu I. stupně určení neexistence zástavního práva váznoucího na tomto pozemku. Žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] ústní dohodu, že žalovaný poskytne žalobkyni částku ve výši [částka] a ona ji následně převede na pana [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa] Pan [anonymizováno] měl poté žalobkyni předmětnou částku vrátit na základě jím vystavené směnky. Strany následně uzavřely písemnou zástavní smlouvu s datem [datum], podepsanou dne [datum], kterou sjednaly zástavní právo k předmětnému pozemku k zajištění všech pohledávek žalovaného za žalobkyní vzniklých na základě dohody uvedené shora. Dne [datum] byla ve prospěch žalobkyně panem [jméno] [příjmení] vystavena směnka vlastní na částku [částka] se splatností [datum]. Žalovaný však žalobkyni částku ve výši [částka] neposkytl. Smlouva o půjčce má reálnou povahu a k jejímu uzavření dojde tedy až skutečným odevzdáním předmětu půjčky. K tomu však nedošlo. Vzhledem k tomu, že nedošlo k odevzdání předmětu půjčky, půjčka nevznikla a nedošlo ani ke vzniku zajištěné pohledávky. Žalobkyně tedy dovozovala, že zástavní právo nevzniklo z důvodu neexistence pohledávky, která má být zajištěna, neboť žalovaný sjednanou částku žalobkyni neposkytl. Dále žalobkyně namítala, že i kdyby pohledávka vznikla, došlo k jejímu promlčení a následně i k promlčení zástavního práva uplynutím promlčecí doby dne [datum]. Svůj naléhavý právní zájem žalobkyně odůvodnila tak, že žalovaný odmítl poskytnout žalobkyni součinnost k výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí, a proto jediným řešením je autoritativní rozhodnutí soudu.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Namítal, že účastníci uzavřeli společně s panem [jméno] [příjmení] dne [datum] ústní dohodu, podle které půjčí žalovaný panu [příjmení] částku [částka] a tuto zajistí zástavním právem k nemovitosti žalobkyně. Dne [datum] uzavřel žalovaný s panem [příjmení] písemnou smlouvu o půjčce ve výši [částka], pan [příjmení] tuto částku převzal v šesti splátkách. Ve smlouvě byla uvedena i záruka zástavním právem k výše uvedenému pozemku. Pan [anonymizováno] vystavil žalovanému současně na částku [částka] směnku vlastn. Splatnost dluhu byla sjednána dne [datum]. Ve stejný den ([datum]) žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o zřízení zástavního práva k zajištění uvedené pohledávky. Dlužník vystavil ve prospěch žalobkyně směnku vlastní na částku [částka], což je důkazem toho, že půjčka byla poskytnuta. Není tedy pravdou, že půjčka poskytnuta nebyla a že tedy reálně nevznikla. Dlužník pan [příjmení] opakovaně žádal žalovaného o prodloužení splatnosti půjčky, navíc za situace, kdy si následně půjčil od žalovaného další finanční hotovosti. V písemném prohlášení ze dne [datum] uznal pan [příjmení] svůj závazek co do důvodu a výše a dne [datum] uzavřel s žalovaným písemnou dohodu o zaplacení dluhu a znovu uznal své dluhy co do důvodu a výše. Jjelikož se zástavní právo nepromlčuje dříve než zajištěná pohledávka, nedošlo k jeho promlčení. Navrhoval, aby byla žaloba zamítnuta.

3. Okresní soud Praha – východ (dále jen soud I. stupně) po provedeném dokazování rozhodl rozsudkem ze dne 18.6.2021 č.j. 7 C 218/2020-42 tak, že se určuje, že na pozemku č. parc. [číslo], zahrada, o výměře [číslo] m² v k.ú. [část obce], v obci [obec], zapsaném na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, [stát. instituce], nevázne zástavní právo žalovaného [jméno] [příjmení], narozeného [datum], bytem [adresa] (výrok I). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II).

4. Z odůvodnění tohoto rozsudku se podává, že soud I. stupně z provedeného dokazování zjistil, že pozemek č. parc. [číslo] zahrada o výměře [číslo] m² vlastní žalobkyně a že na nemovitosti vázne smluvní zástavní právo ve prospěch žalovaného k pohledávce ve výši [částka] s příslušenstvím na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum] s právními účinky vkladu práva ke dni [datum]. Dále soud I. stupně zjistil, že žalovaný jako věřitel a pan [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], jako dlužník, spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce peněz v celkové výši [částka]. Žalovaný se zavázal peníze předat dlužníkovi v šesti splátkách nejdéle do 10 dnů po podpisu smlouvy a dlužník se zavázal peněžní prostředky vrátit do [datum]. Podle čl. IV smlouvy jako záruku poskytl dlužník žalovanému pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce] o výměře [číslo] m² s tím, že tato záruka bude provedena vkladem zástavního práva do katastru nemovitostí. Dne [datum] byla mezi žalovaným jakožto zástavním věřitelem a žalobkyní jako zástavcem uzavřena zástavní smlouva k výše uvedenému pozemku k zajištění závazku žalobkyně vyplývající z uzavřené smlouvy o půjčce ze dne [datum] znějící na částku [částka]. Konkrétně je v bodě I.2 smlouvy uvedeno, že zástavní věřitel uzavřel se zástavcem dne [datum] smlouvu o půjčce, podle které půjčil zástavci částku [částka]. Podle bodu II smluvní strany tímto sjednávají zástavní právo k nemovitosti specifikované v článku této smlouvy k zajištění všech pohledávek zástavního věřitele za zástavcem vzniklých na základě této smlouvy o půjčce. Žalobkyně smlouvu o zřízení zástavního práva podepsala dne [datum], žalovaný ji podepsal dne [datum]. Žalovaný jakožto zástavní věřitel a žalobkyně jako zástavce podali dne [datum] návrh na vklad zástavního práva k pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce] o výměře [číslo] m² zapsaném na [list vlastnictví], do katastru nemovitostí. Pan [příjmení] [příjmení] vystavil žalobkyni směnku vlastní na částku [částka], splatnou dne [datum] Pan [příjmení] [příjmení] vystavil rovněž žalovanému směnku vlastní na částku [částka], splatnou dne [datum] Pan [příjmení] [příjmení] prohlášením ze dne [datum] uznal svůj dluh vůči žalovanému z titulu půjčky ve výši [částka], kterou obdržel od žalovaného na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum], co do důvodu a výše. Z dohody o zaplacení dluhu ze dne [datum] soud I. stupně zjistil, že pan [jméno] [příjmení] jakožto dlužník uznal svůj dluh ve výši [částka] vůči žalovanému a zavázal se jej uhradit do [datum]. Z utvrzení dluhu ze dne [datum] bylo zjištěno, že pan [jméno] [příjmení] jakožto dlužník v něm prohlašuje, že si od žalovaného postupně zapůjčil částku [částka] a tento dluh uznává co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit nejpozději do deseti let od tohoto utvrzení dluhu. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k písemnému potvrzení zániku zástavního práva pro účely řízení před katastrálním úřadem, toto však nebylo účastníky podepsáno.

5. Z takto zjištěného skutkového stavu vycházel soud I. stupně při svém rozhodování. Po právní stránce věc posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12 2013 (dále jen občanský zákoník), vzhledem k době, kdy byla zástavní smlouva uzavřena. V prvé řadě se soud I. stupně zabýval otázkou, zda je na straně žalobkyně dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení s ohledem na ustanovení § 80 o.s.ř. V dané situaci, kdy v katastru nemovitostí je zapsáno zástavní právo, o němž žalobkyně tvrdí, že neexistuje, v této otázce je však mezi účastníky spor a žalovaný neposkytuje součinnost, aby došlo k výmazu tohoto práva, je dle soudu I. stupně naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení dán. Požadované soudní rozhodnutí by bylo podkladem, na jehož základě by došlo ke změně zápisu v katastru nemovitostí, čímž by bylo dosaženo shody faktického stavu se zápisem v katastru nemovitostí. Při posouzení otázky existence či neexistence zástavního přáva k předmětné nemovitosti vycházel soud I. stupně z toho, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] zástavní smlouvu, ve které se dohodli na zřízení zástavního práva k nemovitosti pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce] o výměře [číslo] m² zapsaném na [list vlastnictví], za účelem zajištění závazku žalobkyně vůči žalovanému vyplývající z uzavřené smlouvy o půjčce. Touto smlouvou o půjčce, jak strany ve smlouvě o zřízení zástavního práva uváděly, měla být smlouva o půjčce, kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum], na jejímž základě měl žalobkyni půjčit částku [částka]. Ve skutečnosti však žádná taková smlouva s žalobkyní uzavřena nebyla, nebyla jí ani poskytnuta částka [částka]. Jak bylo v řízení dokládáno, tato částka byla zapůjčena panu [jméno] [příjmení] (tedy osobě odlišné od žalobkyně) a to na základě smlouvy o půjčce uzavřené s [jméno] [příjmení] dne [datum] (tedy na základě jiné smlouvy než uváděné ve smlouvě zástavní). Zástavní smlouva uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní by měla zajišťovat závazek ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum], a nikoliv závazek ze smlouvy mezi žalovaným a panem [příjmení] ze dne [datum]. Ustanovení zástavní smlouvy o pohledávce, kterou zástavní právo zajišťuje, považuje soud I. stupně za zcela určité, jasně formulované, kdy nelze důvodně očekávat, že by každá svéprávná osoba s rozumem průměrného člověka mohla dojít k jinému výkladu. Jelikož žalovaný neposkytl žalobkyni půjčku, na kterou bylo odkazováno v zástavní smlouvě, nedošlo vzhledem ke shora zmíněnému reálnému charakteru smlouvy o půjčce, k uzavření smlouvy o půjčce s žalovanou. Neexistuje tak pohledávka, která má být zajištěna zástavním právem a nebyly tedy splněny podmínky pro vznik zástavního práva. Zástavní právo proto nevzniklo. Soud I. stupně proto s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, že na pozemku č. parc. [číslo] zahrada o výměře [číslo] m² v k.ú. [část obce] v obci [obec], zapsaného na LV. [číslo] pro k.ú. [část obce], vedeného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, [stát. instituce], zástavní právo nevázne.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 4, písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z pěti úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, za písemné podání nebo návrh ve věci samé, další poradu s klientem ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum] dle § 11 odst. 1, písm. b), c), d) a g) a. t.) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši [částka]. Oproti vyčíslení nákladů žalobkyní nepřiznával soud I. stupně odměnu z tarifní hodnoty ve výši [částka] (hodnota zajištěné pohledávky), když přihlížel k závěrům rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 21 Cdo 1452/2015, podle něhož předmětem řízení o určení, že nemovitost není zatížena zástavním právem, není zajištěná pohledávka ani zástava, nýbrž určení, že tu zástavní právo není. Vzhledem k tomu, že zástavní právo nemá samo o sobě žádnou vlastní majetkovou hodnotu, nelze takový předmět řízení penězi ocenit. Vycházel proto z ustanovení § 9 odst. 4, písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a tarifní hodnoty [částka].

7. Proti tomuto rozsudku podali odvolání jak žalovaný, tak žalobkyně.

8. Žalovaný ve svém odvolání namítal, že soud I. stupně se uchýlil ke striktnímu a jednoduše jednoznačnému výkladu příslušných ustanovení občanského zákoníku o smlouvě o půjčce a zástavním právu a nereflektoval specifickou situaci, což vedlo k nesprávnému právnímu posouzení. Kdyby vyslechl účastníky a navrhovaného svědka [jméno] [příjmení], lépe by rozklíčoval, jaká byla skutečná vůle jak žalovaného v pozici věřitele, tak žalobkyně v pozici zástavního věřitele a nakonec samozřejmě i dlužníka [jméno] [příjmení]. Žalobkyně zajišťovala nikoliv svůj dluh, ale dluh pana [příjmení] vůči žalovanému a na tom nemůže nic změnit ani nepravdivé konstatování v čl. 1 odst. 2, 3 smlouvy o zřízení zástavního práva, že byla dne [datum] dohodnuta půjčka mezi účastníky tohoto sporu. Navíc tato smlouva byla sice datována stejným dnem, ale fakticky byla uzavřena až dne [datum] v návaznosti na uzavření smlouvy o půjčce mezi žalovaným a panem [příjmení]. I z této smlouvy jednoznačně vyplývá způsob zajištění dluhu. Pokud soud I. stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky žádná smlouva o půjčce uzavřena nebyla, pak není jasné, proč by žalobkyně podepisovala zástavní smlouvu. Lze dovodit, že ani žalobkyně ani žalovaný nezkoumali vlastní text smlouvy a ani vlastně nerozuměli právním formulacím tohoto ujednání. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu zamítl, popřípadě aby rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

9. Odvolání žalobkyně směřovalo pouze proti nákladovému výroku II rozsudku soudu I. stupně. V něm namítala, že nesouhlasí s výší náhrady za jeden úkon právní služby, který by měl podle jejího názoru činit [částka], nikoliv [částka]. Uváděla, že tarifní hodnota [částka] mnohem pregnantněji odpovídá ekonomickému významu věci pro žalobkyni coby zástavce, než tarifní hodnota [částka], případně má žalobkyně zato, že tarifní hodnota by měla být adekvátně zvýšena podle ustanovení § 12 pdst- 1 advokátního tarifu tak, aby odpovídala významu, kterou pro žalobkyni má to, zda její nemovitost bude nebo nebude zatížena zástavním právem. Navrhovala, aby odvolací soud změnil výrok II rozsudku soudu I. stupně tak, že uloží žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně částku [částka].

10. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně uváděl, že pokud jde o tarifní základ výpočtu odměny, ztotožňuje se se závěry soudu I. stupně. Upozorňuje, že žalobkyně sama se zásadně podílela na konstituování právního vztahu mezi účastníky v neprospěch žalovaného, což jí nyní nebrání dovolávat se neplatnosti právního jednání, přestože ji sama svými formulacemi způsobila. Z tohoto úhlu pohledu by bylo vyváženější rozhodnutí o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

11. Žalobkyně se k odvolání podanému žalovaným nevyjádřila.

12. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 občanského soudního řádu - dále jen o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že odvolateli uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ust. § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení a dospěl k závěru, že ani odvolání žalobkyně ani odvolání žalovaného nejsou důvodná.

13. Odvolací soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 214 odst. 3 o.s.ř., neboť odvolání bylo podáno z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne [datum].

14. Při přezkumu napadeného rozsudku odvolací soud vycházel ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, který k němu dospěl na základě správně provedeného dokazování, v rozsahu, potřebném pro rozhodnutí, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je soud I. stupně ve svém rozhodnutí správně a podrobně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně. Základní skutková zjištění soudu I. stupně jsou stručně shrnuta shora.

15. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1.1.2014 (dále jen nový občanský zákoník) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

16. S přihlédnutím k výše citovanému ustanovení soud I. stupně správně posoudil věc podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12 2013, jelikož předmětem žaloby jsou nároky ze zástavní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum].

17. Podle ustanovení § 156 odst. 1 občanského zákoníku zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy (§ 552) nebo rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví. Za podmínek stanovených zákonem může zástavní právo vzniknout na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu. Zástavní právo může vzniknout také ze zákona.

18. Podle odst. 2 citovaného ustanovení zástavní smlouva musí obsahovat označení zástavy a pohledávky, kterou zástava zajišťuje.

19. Podle ustanovení § 43 občanského zákoníku účastníci jsou povinni dbát, aby při úpravě smluvních vztahů bylo odstraněno vše, co by mohlo vést ke vzniku rozporů.

20. Podle ustanovení § 170 odst. 2 občanského zákoníku promlčením zajištěné pohledávky zástavní právo nezaniká.

21. Obecně ke vzniku zástavního práva dochází ve dvou krocích. Musí vzniknout pohledávka, která má být zajišťována, a dále samotné zajištění. Na zástavní smlouvu jsou kladeny požadavky písemné formy, při jejímž nedodržení je zástavní smlouva absolutně neplatná, a dále musí splňovat podmínku určitosti. Musí zde proto být označeny smluvní strany, musí zde být předmět zástavní smlouvy, tedy zajištěná pohledávka a předmět zástavy a musí zde být smluvní ujednání vyjadřující skutečnost, že zástavní dlužník dává zástavnímu věřiteli určitou věc nebo jiný objekt do zástavy za účelem zajištění pohledávky zástavního věřitele. Pohledávka je dostatečně určitě označena, je-li uvedeno, mezi jakými účastníky vznikla, jaká je její výše, jaký je její právní důvod, tedy z jakého právního titulu vznikla (zda ze smlouvy, z bezdůvodného obohacení apod.), a časové období, kdy vznikla. Zajištěná pohledávka musí být individualizována označením povinného a oprávněného z pohledávky, dále její výší, právním důvodem a dobou jejího vzniku. Výše pohledávky není podstatnou náležitostí zástavní smlouvy, v níž je sjednáváno zástavní právo k pohledávce, která vznikne v budoucnu.

22. Smlouva o zřízení zástavního práva, uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum], splňuje požadavek písemné formy. Je v ní rovněž náležitě označen zástavní věřitel (žalovaný) i zástavce (žalobkyně). Je v ní rovněž náležitě označen předmět zástavy, tedy pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce], zapsaný na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce]. Pokud jde o zajištěnou pohledávku, je ve smlouvě o zřízení zástavního práva v článku I. odst. 2 uvedeno, že zástavní věřitel uzavřel se zástavcem dne [datum] smlouvu o půjčce, podle které půjčil zástavci částku [částka]. V odst. 3 tohoto článku se uvádí, že se smluvní strany dohodly na uzavření této smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti za účelem zajištění závazků dlužníka – zástavce vůči zástavnímu věřiteli, které vyplývají z uzavřené smlouvy o půjčce. Obdobné je uvedeno rovněž v článku II smlouvy o zřízení zástavního práva. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k předmětné nemovitosti tedy jednoznačně vyplývá vůle účastníků spočívající v tom, že tato smlouva je uzavřena k zajištění pohledávky žalovaného za žalobkyní, která vznikla ze smlouvy o půjčce, uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným ve výši [částka]. Nikde se v ní nehovoří o tom, že by mělo jít o zajištění pohledávky za nějakým jiným dlužníkem, v tomto případě za panem [příjmení] (což by samozřejmě bylo možné). Kromě toho neodpovídá ani datum smlouvy o půjčce, která byla mezi panem [příjmení] a žalovaným uzavřena. Ta je datována dnem [datum] Smlouva o zřízení zástavního práva tak byla uzavřena platně, avšak k zajištění pohledávky žalovaného za žalobkyní ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] ve výši [částka].

23. Z celé právní úpravy plyne akcesorická povaha zástavního práva. Zástavní právo je vždy nerozlučně spjato s existencí zajišťované pohledávky. Taková pohledávka musí platně vzniknout a musí trvat (kromě případů, kdy je zástavním právem zajišťována pohledávka, která má vzniknout v budoucnu). Zástavní smlouva není neplatná jen proto, že nevznikla pohledávka, kterou má zajišťovat zástavní právo založené na této smlouvě. I když je zástavní smlouva platným právním úkonem, zástavní právo nevznikne, jestliže nevznikla pohledávka, kterou má zástavní právo zajišťovat srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 957/2001). Smlouva o půjčce představuje tzv. reálný kontrakt, k jejímu uzavření je nezbytné, aby věřitel odevzdal předmět půjčky dlužníkovi. Ke smlouvě o půjčce ve smyslu ustanovení § 657 občanského zákoníku tak nedochází jen na základě dohody stran (účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníku (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2217/2003). V řízení před soudem I. stupně však bylo prokázáno, že žalobkyni nebyla ze strany žalovaného poskytnuta půjčka ve výši [částka], to ostatně ani žalovaný nezpochybňoval. Nedošlo tak ke vzniku pohledávky, která měla být zajištěna a tudíž ani nemohlo dojít ke vzniku zástavního práva k zajištění této (neexistující) pohledávky, jak správně uzavřel soud I. stupně.

24. Je pravdou, že pokud navzdory příkazu formulovanému v § 43 občanského zákoníku došlo ve smlouvě k nejasnostem, je třeba její obsah zjistit výkladem podle § 35 odst. 2 občanského zákoníku. Zde však žádné nejasnosti nevznikly, ve smlouvě o zřízení zástavního práva je zcela jasně uvedeno, která pohledávka má být touto zástavní smlouvou zajištěna.

25. Soud I. stupně tak správně rozhodl, že zástavní právo k předmětnému pozemku neexistuje, když vlastně nikdy nevzniklo.

26. Soud I. stupně se s ohledem na výše uvedené již nezabýval žalobním tvrzením spočívajícím v zániku zástavního práva promlčením pro případ, že by soud dospěl k závěru, že zástavní právo platně vzniklo. Jen pro úplnost odvolací soud uvádí, že právní teorie promlčení zástavního práva nevylučuje, neboť se jedná o majetkové právo, a navíc v občanském zákoníku v § 100 odst. 2 je stanoveno, že zástavní práva se nepromlčují dříve než zajištěná pohledávka, z čehož je teorií dovozováno, že se v podstatě promlčet mohou. Promlčením zástavního práva se však na jeho trvání a existenci nic nemění, není ovšem možné, pokud zástavní dlužník namítne promlčení zástavního práva, vykonat právo, tedy uspokojit se ze zástavy.

27. Pokud jde o náklady řízení, soud I. stupně postupoval správně, když přiznal právo na jejich náhradu v řízení úspěšné žalobkyni podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně však zpochybňovala správnost výše přiznaných nákladů řízení s tím, že při určení nákladů právního zastoupení mělo být vycházeno z tarifní hodnoty [částka]. Tuto námitku však odvolací soud neshledal důvodnou.

28. Podle ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok.

29. Podle ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka [částka].

30. Podle odst. 3 písm. a) citovaného ustanovení částka [částka] se považuje za tarifní hodnotu ve věcech určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního jednání, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné,

31. Podle odst. 4 písm. b) tohoto ustanovení částka [částka] se považuje za tarifní hodnotu ve věcech uvedených v odstavci 3 písm. a), jde-li o právní vztah k obchodnímu závodu, nemovité věci, nebo právo z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví.

32. Podle ustanovení § 12 odst. 1 advokátního tarifu u úkonů právní služby mimořádně obtížných, zejména je-li k nim třeba použití cizího práva nebo cizího jazyka, nebo u úkonů právní služby časově náročných může advokát zvýšit mimosmluvní odměnu až na trojnásobek.

33. Předmětem řízení zahájeného žalobou o určení, že nemovitost není zatížena zástavním právem, není zajištěná pohledávka ani zástava (zastavená nemovitost), nýbrž určení, že tu zástavní právo není. Takový předmět řízení není věcí ocenitelnou penězi (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1452/2015). Soud I. stupně tak správně vycházel z toho, že tarifní hodnotou pro stanovení odměny za jeden úkon právní služby je částka [částka]. Pokud žalobkyně odkazovala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2305/19, pak toto rozhodnutí se zabývá odměnou v případě řízení o vyklizení nemovitosti, což je však úplně jiný případ.

34. Odvolací soud dospěl k závěru, že zde nejsou splněny podmínky ani pro zvýšení odměny advokáta podle ustanovení § 12 odst. 1 advokátního tarifu. V případě právního zastoupení se nejednalo o úkony mimořádně obtížné ani časově obzvlášť náročné, proto není pro zvýšení odměny advokáta důvod.

35. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. V odvolacím řízení nebyla se svým odvoláním úspěšná ani žalobkyně ani žalovaný. Proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.