o určení vlastnického práva k nemovitým věcem,

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je výlučnou vlastnicí nemovitosti, a to pozemku parc. č. st. 587, kdy jeho součástí je stavba č. ev. 1474, parc. č. 402/1 a parc. č. 397/4, vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa], vedené u [právnická osoba] (výrok I. rozsudku), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 84 652 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných (výrok II. rozsudku), a konečně uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu Praha-východ plnou náhradu nákladů řízení státu v částce, jejíž přesná výše bude uvedena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III. rozsudku).

2. Soud prvního stupně dle odůvodnění svého rozsudku vyšel z toho, že žalobkyně se domáhala uvedeného určení s tím, že dne [datum] uzavřela s žalovanými jako kupujícími kupní smlouvu ohledně uvedených nemovitostí s tím, že ještě před uzavřením této smlouvy se strany dohodly, že součástí smlouvy bude věcné břemeno doživotního užívání. Uvedenou smlouvu měli připravit žalovaní a žalobkyně údajně neměla moc možnost si ji přečíst, takže si ani nevšimla, že ve smlouvě je uvedena kupní cena 100 000 Kč. Ta jí nikdy nebyla uhrazena, a i kdyby uhrazena nebyla, jde o cenu nepřiměřeně nízkou vzhledem k hodnotě nemovitostí. Žalobkyně též tvrdila, že při uzavírání smlouvy na ní byl vyvíjen nátlak, byl zneužit její stav po úmrtí syna a celé jednání žalovaných bylo vedeno snahou ji podvést. Z těchto důvodů měla za to, že smlouva je neplatná a domáhala se takového určení. V průběhu řízení soud prvního stupně na návrh žalobkyně připustil změnu žaloby, tak jak je uvedena ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, když žalobkyně uvedla, že předmětná smlouva byla smlouvou darovací, přičemž žalovaní se k žalobkyni chovali způsobem, kterým jí chtějí ublížit, když žádají, aby předmětnou nemovitost vyklidila. Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby, kdy tvrdil, že předmětnou smlouvu byla smlouva kupní, když nemovitosti s ohledem na vztahy mezi účastníky (žalována 1) je dcerou dlouholetého druha žalobkyně) se žalobkyně po smrti svého syna rozhodla vyřešit své majetkové poměry. Uvedli, že kupní cena byla žalobkyni uhrazena a bylo jí slíbeno a umožněno bezplatné užívání nemovitosti. O věcném břemeni se žalobkyně poprvé zmínila až po dvou letech. Při podpisu smlouvy věděla, co činí, nebyl na ni vyvíjen žádný nátlak. Žalovaní tak považovali kupní smlouvu za platnou s tím, že vlastníky nemovitostí jsou oni. Soud prvního stupně učinil skutková zjištění, že žalobkyně byla dlouholetou družkou otce žalované 1) a v řádech měsíců před uzavřením smlouvy zemřel její syn, přičemž žalobkyně bydlí v bytě v Praze a předmětné nemovitosti užívala jako rekreační chatu. Dne [datum] žalobkyně zahájila soudní řízení u [adresa], ve kterém se domáhala zřízení věcného břemene doživotního užívání, kdy toto řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] skončilo v rámci odvolacího řízení zastavením celého řízení pro zpětvzetí žaloby. Dále soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně se nejpozději v roce 2021 obrátila na žalované, aby byla podepsána dohoda o zřízení věcného břemene, což žalovaní odmítli, ale opakovaně jí slíbili, že bude moci užívat nemovitosti do konce života. Dne [datum] však žalovaní vyzvali žalobkyni, aby nemovitost vyklidila do [datum], neboť se rozhodli ji prodat a chatu začali reálně nabízet k prodeji. V reakci na to žalobkyně odstoupila od smlouvy, neboť žalovaní nesplnili svůj závazek zřídit v její prospěch věcné břemeno užívání a vyzvali ji k vyklizení chaty a následně odvolala ze stejného důvodu dar pro nevděk dne [datum], což žalovaní odmítli. Ve vztahu ke kontraktačnímu procesu pak soud prvního stupně uzavřel, že dne [datum] žalobkyně a žalovaní podepsali kupní smlouvou ohledně nemovitostí, ve které se žalobkyně zavázala na žalované převést vlastnické právo k nim za částku 100 000 Kč. Smlouva neobsahovala žádné ujednání o věcném břemeni nebo užívání. Takto formulovanou smlouvu opatřili úředně ověřenými podpisy, kdy následně žalobkyně a žalovaný 2) si potvrdili převzetí částky 100 000 Kč. Toto opatřili rovněž úředně ověřenými podpisy. Z kopie ověřovací knihy pak bylo zjištěno, že všechna tato ověření jsou pravá. Stejného dne pak žalobkyně převedla žalovanému 2) prostředky na jejich účet v částce asi 300 000 Kč. Z výslechů svědků [jméno FO] a [jméno FO], zeťů žalovaných pak soud prvního stupně zjistil, že svědek [jméno FO] nebyl nikterak účasten předmětné transakce, pouze uvedl, že v nemovitosti byl a ta je ve špatném stavu. Svědek [jméno FO] pak vypověděl, že [datum] byl přítomen u jednání účastníků v Praze, neboť tam žalované vezl. Potvrdil, že žalobkyni byla žalovanými předána smlouva a obálka s penězi, která se do ní podívala a dále ji odložila na stůl. Dále uvedl, že se mluvilo o smlouvě a o právu žalobkyně nemovitost užívat až do smrti, ale o věcném břemenu se nikdo nezmínil. Ani užívací právo nebylo do smlouvy zaneseno, neboť to nikdo nežádal. Smlouvu připravoval on podle přání stran a následně si ji nechal zkontrolovat v advokátní kanceláři. Od žalobkyně se pak jelo na poštu, následně k obědu. Poštu a místo na oběd vybrala žalobkyně. Po obědě se pak všichni vrátili k žalobkyni, která si opětovně smlouvu zkontrolovala a vyjádřila přání dopsat do ní své užívací právo. Tak se stalo, žalobkyně dopsala ujednání a účastníci smlouvy toto znovu podepsali. Uvedl, že po celou dobu byla žalobkyně orientována v místě a čase a věděla, co dělá. Negoval jakýkoliv nátlak vůči žalobkyni, negoval cokoliv nestandardního. Svědek rovněž připustil, že byl přítomen převodu prostředků z účtu žalobkyně na účet žalovaného 2), nebyl však schopen říci, zda to bylo stejného dne nebo v inkriminovaném období, ale jiného dne. Soud prvního stupně provedl též výslech žalovaných, kteří shodně vypověděli, že spolu se svědkem [jméno FO] přijeli k žalobkyni, kde jí předali smlouvu a ona měla čas si ji v klidu přečíst. V tomto okamžiku též žalovaný předal žalobkyni obálku s penězi. Následně všichni odjeli na poštu, kde museli chvíli čekat na okénko. Žalobkyně byla po celou dobu veselá, rozhodně na ni nebyl vyvíjen žádný nátlak, ani nedošlo ke konfliktu. Z pošty odjeli účastníci na oběd a poté domu. Doma si žalobkyně ještě jednou přečetla smlouvu a dopsala do ní právo doživotního užívání, to všichni podepsali a žalovaní se svědkem jeli domů. Oba žalovaní tedy shodně vypověděli, že s žalobkyní byli též ve spořitelně, odkud žalobkyně převedla peníze [právnická osoba] žalovaných. Nebyli si však schopni vzpomenout, zda to bylo v den podpisu smlouvy, nebo zda to bylo před či po obědě. Na podkladě toho soud prvního stupně uzavřel, že strany si žádné věcné břemeno neujednaly, a že částka 100 000 Kč byla žalobkyni předána, když to odpovídá všem výpovědím a listinným důkazům, neboť žalobkyně zvlášť toto předání písemně potvrdila a o jejím podpisu nemůže být žádných pochyb. Ve vztahu k námitce žalobkyně, že stejného dne darovala žalovaným částku asi 300 000 Kč a nebylo proto logické uzavírat kupní smlouvu, soud prvního stupně připomněl, že pro posouzení věci je irelevantní motivace účastníků. Ve vztahu k námitce žalobkyně, že s ohledem na aktuální duševní stav nebyla schopna řádně posoudit své jednání, kdy na jednání dne [datum] upřesnil, že duševní stav byl způsoben úmrtím jejího syna a konfliktem s žalovanou na poště, soud prvního stupně uvedl, že s ohledem na toto tvrzení a právní hodnocení se nezabýval duševním stavem žalobkyně v době uzavření smlouvy, neboť tato případná duševní nedostatečnost měla být toliko v okamžiku uzavření smlouvy, přičemž předpoklad, který žalobkyně uvedla pro vznik duševní nedostatečnosti, v daném případě nenastal, když žádný nátlak na ni nebyl vyvíjen. Dále soud prvního stupně uzavřel, že po uzavření kupní smlouvy žalovaní tuto dodržovali a žalobkyni umožňovali nerušené užívání nemovitosti, a to i přesto, že žalobkyně opakovaně požadovala zřízení věcného břemene doživotního užívání. Výzvu k vyklizení nemovitosti, jakožto jejich první akt omezující užívání, zaslali žalobkyni až v souvislosti s tím, že ona vůči nim podala nedůvodnou a šikanózní žalobu, kterou se domáhala zřídit věcné břemeno, ač jí takové právo zjevně nenáleželo. Žalovaní poté vyzvali žalobkyni k vyklizení nemovitosti, na což žalobkyně žalované vyzvala k vrácení daru a odstoupila od smlouvy. Návrh žalobkyně na provedení důkazu jejím účastnickým výslechem soud prvního stupně zamítnul s odůvodněním, že tento není možný s ohledem na její reakce na stres takovým úkonem vyvolaný, když k prvnímu jednání, kde měla být žalobkyně vyslechnuta, se dostavila, ale v průběhu jednání zkolabovala a opustila jednací síň, kdy po skončení jednání jí byla volána správou soudu záchranná služba. K druhému jednání se pak nedostavila s tím, že dle jejího zástupce se zhroutila v den jednání. Ten též uvedl, že je přesvědčen, že výslech žalobkyně nebude možný ani v domácím prostředí. Na podkladě toho soud prvního stupně dovodil, že jde o důkaz nedostupný. Následně soud prvního stupně uzavřel, že žaloba nebyla podána důvodně. Poukázal na to, že žalobkyně dovozovala své vlastnické právo od neplatnosti převodní smlouvy pro duševní poruchu v okamžiku uzavření smlouvy, omyl vyvolaný žalovanými a nepřiměřenost protiplnění, pokud by smlouva byla platná, namítala odstoupení od smlouvy o odvolání daru pro nevděk. Dle soudu prvního stupně však žádný z těchto důvodu nebyl naplněn. S odkazem na ustanovení § 581 o.z. a ustanovení § 65 odst. 1 o.z. soud prvního stupně uvedl, že nemůže být dána neplatnost smlouvy pro duševní poruchu žalobkyně v době jejího uzavření, neboť z výpovědi všech slyšených vyplynulo, že žalobkyně věděla, co dělá a chtěla to udělat, dokonce to byla ona, kdo byl iniciátorem transakce. Ve vztahu k tvrzení žalobkyně, že k duševní slabosti došlo v průběhu podepisování smlouvy na poště vlivem nátlaku žalované, soud prvního stupně uvedl, že žádný takový nátlak se z provedeného dokazování nepodává. Pokud na ni žádný nátlak nebyl vyvíjen, nemohla se ani jeho vlivem dostat do jakékoliv duševní pohody. Nadto soud prvního stupně dovodil, že i kdyby žalobkyně vlivem jakéhokoliv nátlaku na poště jednala v dočasné duševní poruše, nemohlo by to dle ustanovení § 65 o.z. vést k neplatnosti právního jednání, jelikož žalobkyně v době, kdy (dle svého tvrzení) nebyla v duševní poruše zcela jasně, a to i před, i po jednání dávala najevo svoji vůli převést svůj majetek na svou příbuznou. Nelze tak uzavřít, že by jí takové jednání působilo újmu. Ve vztahu k tvrzení žalobkyně, která dovozovala omyl v tom, že nebylo ve smlouvě zřízeno věcné břemeno doživotního užívání, soud prvního stupně uzavřel, že o takovém právu se strany vůbec nebavily, kdy z ničeho se nepodává, že by žalovaní o takovém požadavku žalobkyně v době uzavírání smlouvy věděli, natož že by cíleně a úmyslně do smlouvy takové právo nezapsali. S odkazem na ustanovení § 583 o.z. a § 584 odst. 1 o.z. pak soud prvního stupně uvedl, že předpoklady neplatnosti smlouvy pro omyl je vědomo z druhé strany, že některá strana jedná v omylu, omyl by tak museli žalovaní vyvolat nebo jej způsobit lstí, tedy o něm vědět. I kdyby tak žalobkyně v omylu jednala, nemohl by takový omyl působit neplatnost smlouvy. Tvrzení žalobkyně o neúměrnosti hodnoty nemovitosti a kupní ceny pak soud prvního stupně podřadil pod ustanovení § 1795 o.z. upravující neúměrné zkrácení, přičemž dovodil, že právo vznést takovou námitku zaniklo, když žalobkyní nebylo uplatněno v prekluzivní lhůtě. V této souvislosti také soud prvního stupně upozornil na tvrzení žalobkyně, že nemovitost chtěla darovat, kdy již jen z toho je nepochybné, že žalobkyně měla k žalovaným zvláštní vztah a ustanovení o neúměrném zkrácení by bylo nemožné s ohledem na ustanovení § 1794 odst. 1 o.z. aplikovat. Pokud se pak žalobkyně domáhala odvolání daru pro nevděk, soud prvního stupně uvedl, že s ohledem na to, že se jedná o smlouvu kupní, žalobkyni právo odvolat dar nepřísluší. Nicméně i kdyby se jednalo o smlouvu darovací, nelze odhlédnout od skutečnosti, že nevděk se měl týkat porušení povinnosti žalovaných nechat žalobkyni nemovitost užívat do konce jejího života tím, že ji vyzvali nemovitost vyklidit v souvislosti s jejím prodejem. Tento namítaný nevděk si však dle soudu prvního stupně žalobkyně způsobila zjevně nedůvodnou žalobou ve věci sp. zn. [spisová značka], přičemž platí, že nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého činu. Pokud tedy žalobkyně zahájila kroky proti žalovaným, ač k tomu neměla v tu chvíli žádný rozumný důvod (žalovaní jí umožňovali užívat nemovitost, nikterak jí v tom nebránili, a naopak ji v tom utvrzovali) a neměla k takové žalobě ani žádný titul, nelze než uzavřít, že žalované svým chováním popudila a aktuální stav tím vyvolala. Z tohoto důvodu soud prvního stupně rovněž hodnotil odstoupení žalobkyně od smlouvy jako rozporné s dobrými mravy, a tedy zjevně neplatné. Ve vztahu k odstoupení od smlouvy pak soud prvního stupně dále uvedl, že nelze vnímat porušení povinnosti žalovaných jako podstatné porušení smlouvy, neboť žalobkyně před podpisem smlouvy si ujednání o užívání nikterak nevymiňovala do smlouvy zanést, a to i přes skutečnost, že měla možnost si smlouvu opakovaně přečíst. Toto ujednání vtělila do kupní smlouvy až ex post a nelze tak uzavřít, že prodej předmětné nemovitosti ze strany žalovaných a tím ukončení užívacího práva žalobkyně je podstatným porušením smlouvy. Podle soudu prvního stupně tak žalobkyni právo odstoupit od smlouvy nenáleží, a to i kdyby nebylo v rozporu s dobrými mravy. Konečně k odvolání daru pro nevděk a odstoupení od smlouvy pro porušení povinnosti uzavřít smlouvu o věcném břemeni soud prvního stupně uvedl, že tyto nepožívají právní ochrany, neboť žalovaní takovou povinnost nikdy neměli a nemohli ji tedy ani porušit. Ze všech těchto důvodů soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítnul a dle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal v řízení plně úspěšným žalovaným právo na náhradu nákladů řízení v částce 84 652 Kč, které jsou představovány náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“) ve znění účinném do [datum] z tarifní hodnoty 50 000 Kč a dále náhradou za ztrátu času v trvání 36 půlhodin v částce 3 600 Kč, jízdným 2 179 Kč a náhradou hotových výdajů za 12 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do [datum], a konečně náhradou za DPH v sazbě 21 % z částky 68 899 Kč ve výši 14 496 Kč. Náklady řízení státu pak soud rozhodl dle ustanovení § 48 odst. 1 o.s.ř., kdy vyšel z toho, že žalobkyně byla zcela neúspěšná s tím, že výše těchto nákladů bude určena samostatným usnesením, neboť není dosud známa.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém popsala problémy svého syna [jméno FO] s alkoholem, jakož i jeho problémy v zaměstnání a s dluhy s tím, že zemřel [datum]. Poukázala na to, že žalovaní věděli, že pořídila v jejich prospěch závěť v roce 2003 ohledně veškerého jejího majetku, kdy jim její vyhotovení osobně v [Anonymizováno] předala s tím, že pokud by se stav jejího syna zlepšil, provedou při rozdělení majetku (novou závěť, kde by část majetku získali [jméno FO] a část syn žalobkyně). V roce 2016, kdy se zhoršil její zdravotní stav a na druhou stranu se zlepšil zdravotní stav jejího syna a jejich vzájemný vztah, rozhodla se k přerozdělení majetku mezi rodinu [jméno FO] a rodinu jejího syna. [jméno FO] sdělila, že by chtěla sepsat novou závěť, ale k tomu nakonec nedošlo, protože [jméno FO] projevili přání, aby jim majetek převedla ještě za života. Proto jim při návštěvě v roce 2016 dala na výběr mezi bytem, který obývá, a chatou s pozemkem. Při té příležitosti požádala, aby jí vrátili závěť z roku 2003, ale žalovaná 1) jí sdělila, že závěť zničila. Nejpozději v průběhu roku 2017 se žalovaní rozhodli pro chatu, kdy k uzavření smlouvy přistoupila v souvislosti s úmrtím svého syna, kdy na ni [jméno FO] začali naléhat a žalobkyně jim dala za pravdu v tom, že bývalá manželka jejího syna, respektive jeho děti by jako zákonní dědicové žalovaným v případě jejího úmrtí nejspíš nic nenechali. Žalobkyně uvedla, že [jméno FO] navrhli, že darovací smlouvu připraví, podmínkou žalobkyně přitom bylo od počátku, aby chatu mohla užívat do konce života, i když nebude vlastníkem. Dále žalobkyně popsala jednání se znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] zajištěným žalovaným 2), který údajně pak měl sdělit, že pán, který objednával znalecký posudek, na ni neudělal dobrý dojem a chtěla po něm upravit ohodnocení řádově níže, což odmítnul. Žalobkyně se domnívala, že mluví o žalovaném 2) a proto s jeho hodnocením nesouhlasila, až později se dověděla, že objednatelem byl myšlen [jméno FO] a nikoliv žalovaný 2). Dne [datum] žalobkyně od [tituly před jménem] [jméno FO] obdržela posudek, kdy odhad byl přes 1 000 000 Kč, znalec ji údajně znovu varoval před objednatelem, protože k uzavření darovací smlouvy, o které s ním mluvila, není znalecký posudek potřeba a bylo jí doporučeno zřídit si věcné břemeno. Posudek zaplatila a zaslala doporučeně žalovaným, přičemž jim telefonicky sdělila, že její podmínkou převodu je zřízení věcného břemene pro její osobu, což žalovaní opětovně potvrdili. Dne [datum] pak do [Anonymizováno] přijeli žalovaní a nečekaně i oba jejich zeťové [jméno FO] a [jméno FO]. U žalobkyně v bytě vypili kávu a odtud všichni jeli do [adresa] na parkoviště umístěné hned u spořitelny. Důvod návštěvy spořitelny žalovaní předem neznali, protože zde je chtěla žalobkyně před podpisem darovací smlouvy na poště překvapit, a to darováním částky v řádu statisíců Kč. Ve spořitelně si objednala na ten den výběr částky 50 000 Kč, aby měla hotovost, protože veškerou svou hotovost 20 000 Kč předala [jméno FO] a současně větší částky celkem 300 000 Kč, které poukázala také jako dar [jméno FO] na účet [jméno FO], následně pak koncem listopadu na účet [Jméno žalované A] ještě 50 000 Kč. Ve spořitelně po vyplnění podkladů pro převod finanční částky daru předala [jméno FO] v hotovosti připravenou částku 20 000 Kč, aby mohla zaplatit útratu za oběd pro všech 5 osob a měl na další výdaje související s převodem chaty a jejich cestou. Ze spořitelny pak pokračovali na oběd do restaurace vzdálené několik desítek metrů, kdy žalobkyni napadlo, že si připravenou smlouvu vyžádá k přečtení, ale zdálo se jí to nevhodné s tím, že by to [jméno FO] považovali za projev nedůvěry, protože jí pár dní předtím ujišťovali o tom, že smlouva bude připravená tak, jak se dohodli. Z restaurace pokračovali pěšky na blízkou poštu, kde se postavili do jedné z front osob čekajících u přepážky. [Jméno žalované A] jí asi v polovině fronty začala mávat před očima přeloženou stránkou smlouvy, kde nebyl vidět text, ale jen místo pro podpis, kterou měla podepsat a o které tvrdila, že si ji už s žalovaným oba přečetli, že je v pořádku, že už ji podepsali, že jí nemusí vůbec číst. Smlouvu předtím žalobkyni neukázali, až na poště v [adresa]. Zde žalobkyně údajně u přepážky zjistila, že chybí to ustanovení, které pro ni bylo důležité – věcné břemeno užívání do konce života. To, že v ní bylo uvedeno nikoliv darovací, ale kupní smlouva, žalobkyně nevnímala. Žalobkyně údajně byla velmi rozčílená, že se ji pokusili podvést a do poslední chvíle ji ujišťovali o opaku, proto hodila smlouvu žalované 1), vystoupila z fronty a vydala se k východu z pošty. Udělalo se jí nevolno a cítila se, jako by se jí nafukovala hlava. Po pár krocích ji ale zachytil za loket žalovaný 2), kterému řekla, že od uzavření smlouvy odstupuje, na což on řekl, aby se nerozčilovala a vrátila se zpátky. Nakonec žalobkyni přesvědčil (umluvil), že se vrátila zpět k okénku, kde stála žalovaná 1). Úřednici údajně řekla, že je jí nevolno a aby vzala někoho jiného, aby si odpočinuli. Kousek poodešli s žalovanou 1), žalovaný 2) šel někam jinam, nebyl přítomen. Žalovaná 1) jí předala smlouvu k podpisu, žalobkyně si jí prohlédla a řekla žalované 1) „Vy jste tam nedali tu podmínku, na které jsme se dohodli“. Na to jí žalovaná 1) údajně zvýšeným hlasem řekla „Tu smlouvu podepíšeš“ a začala vyhrožovat a žalobkyni vydírat, že prozradí její chorobu a „Pamatuj si, že už nebudeš mít rodinu na [Anonymizováno], přijdeš i o kontakt s dětmi a budeš úplně sama“. Žalobkyně tvrdila, že se začala vnitřně třást, nemohla popadnout dech, nemohla vypravit ani slovo. Reagovala tak, že tam není uvedeno to, co jí slíbili a dokud to tam nebude, tak nic nepodepíše. Nato přišel žalovaný 2) a ptal se, jestli už je všechno v pořádku a žalobkyně mu sdělila, že to zatím není v pořádku s tím, že tam nedali břemeno. Žalovaná 1) vzala třetí list k sobě a řekla „Tak si to tam dopiš“, žalobkyně jí to předala zpátky a vyzvala žalovanou 1) k dopsání. Ta na to měla reagovat slovy, že by to neuměla. Žalobkyně proto vyzval žalovaného 2), aby to dopsal on, na což on reagoval, že neví, co dopsat, má nečitelné písmo, dělá chyby a poprosil žalobkyni, aby to napsala ona. Nato žalovaná 1) sdělila, že doložku nepodepíše, protože už podepsala smlouvu. Žalobkyně na dopsání a podpisu doložky trvala. Žalovaná 1) odmítla doložku nejprve podepsat, ale žalobkyně na tom trvala, takže text doplnila sama, a nakonec ji podepsala žalovaná 1) a následně i žalovaný 2). Žalobkyně počkala, až oba doložku podepsali, pak k doložce připojila svůj podpis, a nakonec podepsala i smlouvu dole s ověřeným podpisem. Žalovaný 2) sdělil, že až bude podávat návrh na vklad do katastru nemovitostí, že zajistí vyznačení věcného břemene, že to zařídí. Žalobkyně uvedla, že smlouvu podepsala až „podepsání doložky mou rukou“. Doložku dopsala na stranu smlouvy s textem, ale bylo možné ji případně dopsat i na opačnou nepopsanou stranu. Na poště podepisovala jen smlouvu. O podpisu jiné listiny (dokladu převzetí peněz) údajně vůbec nevěděla a ničeho takového si ani nevšimla. Z modřanské pošty ji žalovaní odvezli domů a pak jeli zpět na Moravu. Následující nejméně jeden den, ale spíše dva, si žalobkyně příliš nevybavuje, protože byla vyčerpaná a většinu času prospala. Žalobkyně popřela tvrzení svědka [jméno FO], že v jejím bytě dne [datum], respektive i kdykoliv jindy a kdekoliv jinde došlo k předání obálky s penězi žalovanými její osobě jako kupní ceny za převáděnou chatu. Stejně tak popřela jeho tvrzení o tom, že doložku o svém právu užívání dopsala až po návratu z pošty ve svém bytě, a také popřela, že by svědkovi sdělila, že částky převáděné na účet [jméno FO] jsou určené pro rodinu. Znovu popřela, že by kdy chtěla žalovaným chatu prodat, vždy uvažovala a počítala s bezúplatným převodem, neboť se jednalo o rodinu, a to nejprve závětí a pak darovací smlouvou. K uzavření kupní smlouvy neměla rozumný, osobní ani žádný jiný důvod. Žádný takový důvod neměla ani k převzetí kupní ceny 100 000 Kč, zejména když jim ve stejný den darovala přes 300 000 Kč. Dále pak žalobkyně své odvolání doplnila, že již řadu měsíců před [datum] jednala se žalovanými o darování nemovitostí, tohoto dne jí však žalovaní k podpisu podstrčili jednak smlouvu kupní, navíc bez žalobkyní vymíněného práva doživotního užívání chaty, jednak doklad o převzetí částky 100 000 Kč jako kupní ceny. O darování částek v souhrnu přes 311 000 Kč ze dne [datum] žalovaní předem nevěděli, a proto s tím v jejich připraveném plánu ani nepočítali. Žalobkyně by jim samozřejmě tyto částky nedarovala, pokud by už absolvovala konfliktní podepisování převodní smlouvy na modřanské poště. Toto si žalovaní i svědek [jméno FO] uvědomovali velmi dobře, a proto uváděli sled událostí dne [datum] jinak, než jak jej tvrdila žalobkyně, a než ve skutečnosti proběhly ([právnická osoba]. výběrem a převodem peněz, oběd ve vedlejší restauraci a následně cesta na nedalekou poštu a konfliktní, vynucené a podvodné uzavření převodní smlouvy). Dále žalobkyně namítla, že okolnost vypracování znaleckého posudku není důkazem, že by se sporné strany dohodly či nedohodly o uzavření kupní smlouvy, když znalecký posudek je dokladem toho, že kupní cena 100 000 Kč byla pozoruhodně a podezřele nízká, což ve spojení s darováním částky 311 000 Kč dne [datum] potvrzuje verzi vůle k uzavření darovací smlouvy tvrzeného od počátku žalobkyní. Tuto okolnost a souvislost dle žalobkyně soud prvního stupně žádným způsobem neposuzoval a nehodnotil. Dále žalobkyně tvrdila, že svědek [jméno FO] byl všem jednáním [datum] osobně přítomen, a než aby byl nucen lhát žalobkyni přímo do očí, zvolil raději úhybnou lež o své neúčasti. Dále žalobkyně uvedla, že svědek [jméno FO] vědomě lhal, když uvedl, že byl přítomen předání obálky s penězi žalovaným žalobkyní v jejím bytě, že neví, že podmínkou žalobkyně bylo zřízení věcného břemene doživotního užívání chaty, že z bytu žalobkyně jeli nejprve na poštu a teprve pak na oběd, přičemž si účelově nepamatoval na jeho přítomnost ve spořitelně, že doložka o užívacím právu žalobkyně byla dopsána nikoliv na poště, ale až po návratu zpět do jejího bytu, a když uvedl, že si nevšiml ničeho nestandardního, nějakého dohadování nebo sporu na modřanské poště. Dle žalobkyně to byl plk. [tituly před jménem] [jméno FO], kdo podle jejího přesvědčení jako jediný z osob účastnících se na podepisování smlouvy dne [datum] měl mentální a odbornou kapacitu na to, aby jako důležité vyhodnotil a připravil pro žalované kroky spočívající zejména v nahrazení účinku závěti pořízené žalobkyní ve prospěch žalovaných, účinky vyplývajícími z uzavření převodní smlouvy, v záměně darovací smlouvy za smlouvu kupní, ve vytvoření písemných podkladů svědčících pro uzavření smlouvy kupní a nikoliv darovací, v účasti své osoby a švagra [jméno FO] jako svědků v průběhu událostí dne [datum]. Byl to ostatně plk. [tituly před jménem] [jméno FO], který formuloval zadání pro vypracování převodní smlouvy a předtím i zadání znaleckého posudku, jehož závěry se pokusil k nelibosti znalce ovlivnit. Žalobkyně má za to, že svědek [jméno FO] se dopustil trestného činu křivého svědectví, proto byl podán podnět k jeho trestnímu stíhání. Dále žalobkyně uvedla, že jde o svědka nevěrohodného, což údajně zjistila po vydání rozsudku z údajů dostupných na internetu, a navíc měl osobní zájem na výsledku sporného řízení v projednávané a nadepsané věci, a proto podle přesvědčení žalobkyně tu jako osoba práva soudního řízení znalá v součinnosti s žalovaným přizpůsobil jak přípravu a průběh uzavírání smlouvy ze dne [datum], tak své vystupování před soudem v pozici svědka. Za lživou pak žalobkyně označila i výpověď žalovaných ohledně údajného předání částky 100 000 Kč, časového sledu událostí dne [datum], veselého průběhu podepisování na poště a absence jakéhokoliv konfliktu či nátlaku a ohledně okamžiku dopsání doložky o doživotním užívání chaty žalobkyní na smlouvu. Žalobkyně dále soudu prvního stupně vytkla, že nijak nehodnotil, že sami žalovaní v dopisu z [datum] uvádějí [jméno FO] a [jméno FO] jako možné svědky událostí spojených s uzavřením převodní smlouvy [datum] a stejné vyplývá i z posledního odstavce sdělení žalovaných [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum]. Dále soudu prvního stupně vytkla, že neprovedl výslech navržené svědkyně [adresa] ohledně okolností uzavření převodní smlouvy a převzetí částky 100 000 Kč a nepřihlédl k vyjádření žalobkyně při ústním jednání konaném [datum] a též nevyhodnotil důkaz ověřovací knihou [právnická osoba]. za období [datum] až [datum], kterou byl proveden důkaz. Žalobkyně má za to, že z obsahu ověřovací knihy lze zjistit jména a příjmení a bydliště osob, které u přepážky na modřanské poště [datum] ve frontě čekajících osob stály před i za žalobkyní a o sporném průběhu uzavírání převodní smlouvy by mohly podat svědeckou výpověď, což žalobkyně dodatečně navrhla jako důkaz. Dále žalobkyně soudu prvního stupně vytkla jeho závěr, že výslech žalobkyně představuje nedostupný důkaz, když i její právní zástupce je přesvědčen, že jej nelze provést ani v domácím prostředí, což považovala za dezinterpretaci vyjádření svého právního zástupce a poukazovala na jeho návrh na provedení jejího výslechu formou jiného soudního roku, například v bydlišti žalobkyně. Žalobkyně měla za to, že neprovedení jejího výslechu podstatně ovlivnilo další průběh dokazování s tím, že si uvědomuje, že listinné důkazy, výpověď svědka [jméno FO] byly na straně žalovaných pečlivě předem připraveny. Znovu uvedla, že doklad o převzetí částky 100 000 Kč nepodepsala vědomě, stejně tak, že by od žalovaných převzala částku 100 000 Kč jako kupní cenu. Dále žalobkyně vyjádřila nesouhlas se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že kupní smlouvu uzavřela po důkladném zvážení a prostudování, a soudu prvního stupně vytkla, že závěr o jejím duševním stavu učinil na podkladě neúplného dokazování a nesprávného posouzení odborné otázky vzniku kolapsového stavu žalobkyně jako kardiaka a vlivu této okolnosti na schopnost žalobkyně právně jednat, i po časově omezenou dobu. Závěr soudu prvního stupně, že jí podanou žalobu o zřízení věcného břemene označil za šikanózní, žalobkyně chápe jako zaujatý postoj soudu prvního stupně vůči její osobě, když soud prvního stupně si nepovšiml, že tato žaloba byla pro žalované záminkou pro zbavení se obligačního závazku umožnění doživotního užívání chaty žalobkyní, o jehož platnosti a neměnnosti žalovaní žalobkyni mnohokráte písemně i ústně ujišťovali. V souvislosti s vyhrožováním a nátlakem ze strany žalované 1) vůči žalobkyni v době před podpisem převodní smlouvy na modřanské poště pak žalobkyně odkázala na ustanovení § 587 odst. 1 o.z. Soudu prvního stupně pak dále vytkla, že žalobkyni zamezil svým postupem prokázat okolnost dočasného kolapsu organismu žalobkyně po její konfrontaci s žalovanou 1) na modřanské poště. Dle žalobkyně pak soud prvního stupně pochybil i v tom, že zaujetím závěru ohledně vlivu psychického vypětí na straně žalobkyně vlivem působení zejména žalované 1) na volně rozpoznávací schopnosti žalobkyně se soud prvního stupně dopustil hodnocení otázky, která je ryze odborná. Dále žalobkyně zopakovala, že před uzavřením převodní smlouvy hodlala na žalované převést chatu, ale smlouvou darovací, jak byli dohodnuti. Podvodné a nátlakové jednání žalovaných jí pak způsobilo a dosud způsobuje újmu, jak hmotnou, tak zejména psychickou nemateriální. Omyl vyvolaný, respektive lest připravená a zneužitý žalovanými spočívá v podstrčení žalobkyně k podpisu smlouvy kupní namísto smlouvy darovací a dále listiny o převzetí částky 100 000 Kč. Žalovaní žalobkyni podvedli v tom, že ji předem ujišťovali o tom a po konfrontaci na modřanské poště na svou čest slíbili, že věcné břemeno pro žalobkyni zřídí, respektive zařídí. Obligační právo doživotního užívání nechali žalovaní žalobkyni vepsat do smlouvy a svými podpisy jej učinili její součástí právě v okamžiku, kdy zjistili, že by bez toho smlouvu vůbec nepodepsala, což z logiky proběhlo nikoliv v bytě žalobkyně, ale na modřanské poště. Dále žalobkyně namítla, že není logické, aby se při hodnotě nemovitostí přes 1 000 000 Kč spokojila, pokud by hodlala uzavřít kupní smlouvu s částkou pouze zlomkovou (100 000 Kč). Dle žalobkyně, pokud soud prvního stupně vedl své úvahy jím naznačeným směrem, pak měl dojít k právnímu závěru, že dne [datum] byla uzavřena kupní smlouva (100 000 Kč) a současně smlouva darovací (zbytek do částky stanovené znaleckým posudkem). Konečně za hrubě nesprávný žalobkyně označila obsah bodu 44 a 45 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně s tím, že vychází z jednostranně podaného líčení skutkového stavu ze strany žalovaných a vědomě nepravdivého svědectví [jméno FO], nicméně i přesto dle žalobkyně spor v otázce závazku žalovaných zřídit věcné břemeno doživotního užívání ve prospěch žalobkyně rozhodnutý ve věci sp. zn. [spisová značka] v neprospěch žalobkyně neodůvodňuje porušení (zmaření) obligačního práva žalobkyně k doživotnímu užívání nemovitostí ze strany žalovaných obsaženého ve smlouvě ze [datum]. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že v tomto bodě se soud prvního stupně staví na stranu žalovaných zjevně v rozporu se zásadou nestrannosti. S ohledem na uvedené žalobkyně navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc mu byla vrácena k novému projednání rozhodnutí.

4. Žalovaní se vyjádřili k odvolání žalobkyně tak, že jej považují za nedůvodné a navrhli, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen. Postup žalobkyně označili za šikanózní s cílem co nejvíce prodlužovat toto soudní řízení, aby žalovaným znemožnila jakoukoliv dispozici s předmětnými nemovitostmi. Poukázali, že žalobkyně nemovitosti dlouhodobě neužívá, není si vědoma jejich aktuálního technického stavu, nebezpečností případného užívání a urgentní potřeby tyto zrekonstruovat. Vyjádřili přesvědčení, že soud prvního stupně žalobkyni umožnil uplatnit její práva, když postupoval v souladu s právními předpisy a poukázali na to, že soud nemá povinnost provést každý důkaz, který je účastníkem navrhován, a to nejen z důvodu, že se nevztahuje k předmětu sporu, ale také z důvodu nadbytečnosti spočívající v tom, že skutkové okolnosti jsou již bezpečně prokázány důkazy jinými. Kromě toho ve vztahu k navrhovanému výslechu žalobkyně uvedli, že výslech účastníka řízení by se měl provádět v okamžiku, kdy se některé skutečnosti nedaří prokázat výslechem svědka či listinnými důkazy. Ve věci byl skutkový stav bezpečně prokázán výslechem čtyř osob a řadou listinných důkazů, kdy tyto ostatně navrhovala a předkládala sama žalobkyně. Tvrzení žalobkyně obsažená v jejím podání z [datum] pak žalovaní označili za nepřípustné novoty, když je žalobkyně netvrdila před uplynutím koncentrační lhůty. Tvrzení žalobkyně o tom, že mezi nimi byla dohoda, že nemovitosti budou převedeny darovací smlouvou a ve prospěch žalobkyně bude zřízeno věcné břemeno, označili za prokázanou nepravdu. Dále uvedli, že tvrzení žalobkyně o údajné snaze jakkoli ovlivnit výsledek znaleckého zkoumání je v řízení taktéž nové, nadto není podpořeno žádným důkazem. Současně je žalovaní označili za nepravdivé. Dále žalovaní poukázali na okolnost, že ve sporu vedeném u [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] žalobkyně nikdy nerozporovala platnost předmětné kupní smlouvy, kdy se na jejím základě dokonce domáhala zřízení věcného břemene doživotního užívání. Žalobkyně netvrdila, že by jí měla být nějaká smlouva podstrčena, že by měla být nezpůsobilá k jejímu uzavření či dokonce že by měla být k jejímu podpisu donucena. Dle žalovaných žalobkyně svá tvrzení opravuje tak, aby dosáhla pro sebe co nejpříznivějšího výsledku. Naopak tvrzení žalovaných jsou celou dobu konstantní a korespondují se skutečným sledem událostí, k nimž v minulosti došlo. Ve vztahu k částce tvrzeném souhrnu 311 000 Kč žalovaní poukázali na to, že bylo prokázáno, že nebyly darovány žalovaným, nýbrž jejich dětem a jejich rodinám, kdy následně si z účtu žalovaného na základě dispozičního oprávnění 50 000 Kč žalobkyně převedla na svůj účet zpět. Z toho důvodu tak není uzavření kupní smlouvy nijak nepochopitelné. Nadto nebylo žádné konfliktní uzavření předmětné kupní smlouvy prokázáno, jde pouze účelové a ničím nepodložené tvrzení žalobkyně. V této souvislosti žalovaní poukázali na to, že prostory jakékoliv pobočky [právnická osoba]. jsou monitorovány kamerovým systémem a nadto její pracovníci jsou jistě dostatečně proškoleni ve vztahu k podmínkám právních jednání. Z toho důvodu zcela jistě nemohl tvrzený konflikt při uzavírání předmětné smlouvy proběhnout, neboť by pracovnice [právnická osoba]. nenechala v takové situaci či její zmatenosti/psychické nezpůsobilosti žalobkyni smlouvu podepsat, odepřela by ověření jejího podpisu. Okolnost, že byl ve věci vypracován znalecký posudek, kdy tuto událost zmiňovala v řízení právě žalobkyně, je jasným důkazem, že bylo celou dobu jednáno o uzavření kupní smlouvy, neboť při uzavření darovací smlouvy by potřeba nebyl. To žalobkyně moc dobře věděla s ohledem na její profesní minulost a zkušenosti. Vzhledem k tomu, že si na jeho vypracování sama v řízení vzpomněla, je zřejmé, že nebyla při předmětné transakci pouze pasivním účastníkem. Poměr ceny v uzavřené kupní smlouvě a hodnoty nemovitostí dle znaleckého posudku byl pak dle žalovaných dostatečně vysvětlen příbuzenskými vztahy mezi účastníky, které žalobkyně sama potvrzovala. Dále žalovaní poukázali na to, že žalobkyně je jediná, kdo tvrdí, že svědek [jméno FO] byl přítomen uzavření kupní smlouvy dne [datum], nicméně jeho přítomnost z žádného jiného důkazu neplyne a logicky by postrádala smysl. Pokud pak žalobkyně zpochybňuje výslech svědka [jméno FO], toto nemá žádné opodstatnění a není podloženo žádným relevantním tvrzením a důkazem. V této souvislosti žalovaní poukázali na to, že na výslechu tohoto svědka, stejně jako na výslechu svědka [jméno FO] trvala především žalobkyně. Zpochybňování takového výslechu je dle žalovaných přinejmenším zarážející, nicméně koresponduje s nespokojeností žalobkyně s výsledkem provedeného dokazování. Dále žalovaní poukázali na rozpor dle tvrzení žalobkyně, že svědek [jméno FO] měl zamlčet pomoc jeho rodině mimo jiné v době, kdy byl ve vazbě, z čehož je zřejmé, že žalobkyně v době jeho trestního stíhání o tomto věděla a dle svého tvrzení jeho rodině měla údajně pomáhat, a dalšího tvrzení žalobkyně, že o trestním stíhání svědka [jméno FO] se dověděla až pro vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Dle žalovaných tyto protichůdné argumenty jen podtrhují, jak žalobkyně překrucuje svá tvrzení podle toho, jak se jí to v řízení hodí. Nadto žalobci namítli, že články o trestním stíhání svědka [jméno FO] nejsou relevantním důvodem pro zpochybnění jeho věrohodnosti. Na okraj uvedli, že svědek [jméno FO] byl v předmětné kauze zproštěn obžaloby v celém rozsahu. Žalovaní se ohradili proti tvrzení, že by měli být součástí nějakého plánu svědka [jméno FO] s tím, že celá transakce proběhla naprosto jednoduše tak, jak to bylo s žalobkyní dohodnuto. Žalovaným není známo, jaký osobní zájem by měl mít svědek [jméno FO] na výsledku sporu, ostatně to nevysvětluje ani žalobkyně, stejně tak jako nevysvětluje, co míní tím, že by měl svědek [jméno FO] vypovídat nepravdu ze zištných důvodů. Ve vztahu k návrhu na výslech svědkyně [adresa] žalovaní uvedli, že byl uplatněn až po uplynutí koncentrační lhůty a nadto tato svědkyně nebyla přítomna uzavření kupní smlouvy a převzetí částky 100 000 Kč, což je mezi stranami ostatně nesporné. Dále žalovaní zdůraznili, že žalobkyni nebylo jakkoli znemožněno se vyjádřit k provedeným důkazům, když byla v řízení zastoupena advokátem a poukázali na to, že ani po poučení dle ustanovení § 119a o.s.ř. na jednání dne [datum] nebyl ze strany žalobkyně učiněn žádný důkazní návrh. Rovněž žalovaní vyjádřili přesvědčení, že si lze těžko představit, že by některá z osob, které jsou uvedeny v ověřovací knize ze [datum], byla schopna si v současné době k uvedenému dni cokoliv vybavit. Takový důkazní návrh žalovaní hodnotili jako snahu žalobkyně co nejvíce prodlužovat řízení, což platí i pro návrh žalobkyně na provedení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví. Zde navíc žalovaní poukázali na závěr soudu prvního stupně, který uzavřel, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by mělo na předmětné poště dojít k údajnému konfliktu, který měl změnit vnímání a psychický stav žalobkyně, proto nebylo třeba její stav zkoumat. Ve vztahu k neprovedení účastnického výslechu žalobkyně pak žalovaní uvedli, že toto neovlivnilo průběh dokazování, neboť je výsostným právem soudu rozhodnout na základě stavu věci, zda je některý z dosud neprovedených důkazů nadbytečných či kdykoliv, kdy současně uvedli, že výslech žalobkyně by zůstal v řízení zjevně osamocen bez relevance s jinými důkazy. K tvrzenému kolapsovému stavu žalobkyně žalovaní zopakovali, že se žalobkyně jasně vyjádřila tak, že k ovlivnění jejího stavu mělo dojít po konfliktu s žalovanou. Pokud nebyl prokázán konflikt s žalovanou, pak nemohlo dojít k ovlivnění stavu žalobkyně. Ve vztahu k žalobě na zřízení věcného břemene žalovaní uvedli, že tuto podala sama žalobkyně, aniž k tomu měla jakékoliv opodstatnění. Žalovaní pro takový postup nezavdali žádný důvod, stejně tak neměla žalobkyně pro takový postup právní podklad. Již v tomto řízení začala žalobkyně žalované urážet a osočovat, kdy se stejně jako v jiných řízeních spoléhá na to, že v případě neúspěchu bude zohledňován její věk a zdravotní stav a ona tak nebude muset hradit žalovaným náklady řízení. K tvrzení žalobkyně, že nechápe, čím dávala žalovaným najevo, že je s jejich jednáním spokojená, žalovaní poukázali na prokázanou skutečnost, že je žalobkyně pozvala na oběd a následně také ještě k sobě domů. Následně i po doručení vyrozumění o provedeném vkladu práva vlastnického dle předmětné smlouvy, ze kterého jasně vyplynulo, že k převodu vlastnického práva došlo na základě kupní smlouvy, přičemž současně nebyla v předmětné listině žádná zmínka o tvrzeném věcném břemeni, předala žalovaným dokumentaci k nemovitostem a ostatně ani několik let převod vlastnického práva nerozporovala. Dále po určitou dobu jezdila k žalovaným na vánoční svátky. Ve vztahu k výši kupní ceny žalovaní zopakovali, že tato zohledňuje příbuzenské vazby mezi účastníky. S ohledem na uvedené žalování navrhli, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ustanovení § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastnicí řízení) v zákonné lhůtě (ustanovení § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ustanovení § 201 o.s.ř.), a že odvolatelkou uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ustanovení § 205 odst. 2 písm. d/, e/, f/ a g/ o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ustanovení § 212 věta první o.s.ř. a ustanovení § 212a odst. 1, 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ustanovení § 212a odst. 5 o.s.ř.), přistoupil k doplnění dokazování plnou mocí ze dne [datum] a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Z uvedené plné moci ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že byla vystavena žalovanými jakožto zmocniteli, žalobkyni jakožto zmocněnci, která svým podpisem přijetí zmocnění potvrdila, kdy žalovaní zmocnili žalobkyni, aby je zastupovala při jednáních s Policií ČR a pojišťovnami v souvislosti s užíváním předmětných nemovitostí, a to ve všech trestních a přestupkových věcech, vykonávala v souvislosti s tím všechny úkony, přijímala doručované písemnosti a podobně s tím, že žalobkyně je dle kupní smlouvy ze dne [datum] doživotním uživatelem předmětných nemovitostí.

7. Odvolací soud pak shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich podkladě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci.

8. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně doplněného o shora uvedená zjištění z plné moci ze dne [datum]. Tato skutková zjištění se žalobkyni nepodařilo kvalifikovaným způsobem zpochybnit, když odlišná skutková tvrzení žalobkyně jsou [právnická osoba] nevěrohodná s ohledem na jejich zásadní změnu v průběhu řízení, kdy žalobkyně nejprve tvrdila uzavření kupní smlouvy s žalovanými, aby následně v rozporu s obsahem třech listin, které prokazatelně podepsala (kupní smlouvy ze dne [datum], potvrzení o úhradě finanční částky v hotovosti ze dne [datum] a plné moci ze dne [datum]), tvrdila, že šlo o smlouvu darovací. Uvedená plná moc nadto byla podepsána až s odstupem několika měsíců po uzavření kupní smlouvy a podpisu potvrzení o úhradě finanční částky v hotovosti. S těmito listinami jakožto objektivními důkazními prostředky jsou pak v souladu i účastnické výpovědi žalovaných a výpověď svědka [jméno FO]. Tyto výpovědi pak nadto vykazují i přiměřenou míru shody mezi sebou navzájem. O jejich věrohodnosti tak odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně nemá pochyb, když pochybnosti o pravdivosti (věrohodnosti) důkazního prostředku nemohou vycházet toliko z nelibosti účastníka nad výsledky dokazování a jeho tvrzení, že věc se má ve skutečnosti jinak, nýbrž musejí být reálně podloženy jinými důkazními prostředky. Věrohodnost tvrzení žalobkyně pak dále zpochybňuje i skutečnost, že ta, ač nyní namítá neplatnost převodní smlouvy, v jiném řízení o zřízení věcného břemene, se této smlouvy naopak dovolávala, kdy tvrdila, že jí převedla vlastnické právo k nemovitostem na žalované a na nich se jako vlastnících nemovitostí domáhala zřízení věcného břemene.

9. Věrohodnost tvrzení žalobkyně konečně snižuje i nápadná okolnost, že ta na jednu stranu s odstupem sedmi let detailně popisuje okolnosti uzavření kupní smlouvy ze dne [datum], na druhou stranu přitom uvádí, že neví o tom, že ten den byla podepsána s jejím ověřeným podpisem též listina, ve které potvrdila, že jí byla uhrazena částka 100 000 Kč na úhradu koupě předmětných nemovitostí.

10. Soudu prvního stupně pak nelze vytknout, že neprovedl účastnický výslech žalobkyně, když ta v souvislosti se dvěma nařízenými jednáními, kde měl být její účastnický výslech proveden, zkolabovala, což vede k důvodnému závěru, že provedení takového důkazu by s přihlédnutím k věku žalobkyně mohl závažným způsobem ohrozit její zdraví, popřípadě i život. Nadto je třeba přisvědčit soudu prvního stupně i v jeho úvaze, že i pokud by byl účastnický výslech žalobkyně proveden a ta v něm potvrdila svou skutkovou verzi, šlo by v principu o ojedinělý důkaz, když ostatní relevantní důkazy – listiny a účastnické výpovědi a svědecká výpověď [jméno FO] jsou ve vzájemném souladu, takže je zjištěn skutkový stav, že dne [datum] účastníci uzavřeli kupní smlouvu na prodej předmětných nemovitostí, přičemž žalovaní se zavázali umožnit žalobkyni doživotní užívání této nemovitosti. Z žádného v řízení provedeného důkazu se nepodává, že by se žalovaní zavázali ve prospěch žalobkyně zřídit věcné břemeno.

11. Soudu prvního stupně pak nelze důvodně vytknout ani to, že neprovedl důkaz výslechem svědkyně [adresa], neboť důkaz byl navržen až poté, co nastaly účinky koncentrace řízení dle ustanovení § 118b odst. 1 o.s.ř., nadto skutkový stav byl dostatečně prokázán jinými v řízení provedenými důkazy a konečně ani žalobkyně netvrdila, že uvedená svědkyně svými smysly vnímala okolnosti uzavření kupní smlouvy dne [datum].

12. Konečně soud prvního stupně postupoval správně, když nezadával znalecký posudek k posouzení způsobilosti žalobkyně právně jednat při uzavření kupní smlouvy, neboť z dokazování vyplynulo, že skutečnosti, které měly být důvodem jejího údajného rozrušení vedoucího až ke ztrátě takové způsobilosti (konflikt s žalovanou 1/ na poště) nenastaly.

13. V této souvislosti také není důvodná námitka žalobkyně, že snad soud prvního stupně neoprávněně hodnotil odborné otázky týkající se jejího zdravotního stavu a jeho vlivu na její schopnost právně jednat, když nic takového soud prvního stupně nečinil, neboť pouze na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že nenastaly skutečnosti, které dle žalobkyně měly být příčinou (ve spojení s jejím zdravotním stavem), její nezpůsobilosti právně jednat při uzavření kupní smlouvy ze dne [datum].

14. Jako nelogické a tedy nevěrohodné se dále jeví i tvrzení žalobkyně, že ujednání o obligačním právu doživotního užívání nemovitostí žalobkyní bylo do kupní smlouvy ze [datum] zaneseno před tím, než smlouvu na poště podepsala žalobkyně s ověřeným podpisem, neboť lze důvodně očekávat, že pokud by mezi účastníky před připojením finálního podpisu žalované na smlouvu na poště došlo k takové dohodě, účastníci by přestoupili i k ověření svých podpisů u ujednání o obligačním užívacím právu ve prospěch žalobkyně.

15. Okolnost, že užívací právo žalobkyně k nemovitostem bylo podmínkou pro uzavření kupní smlouvy ze [datum] žalobkyní pak nelze dovodit ani z obsahu plné moci z [datum], ve které se sice uvádí, že žalobkyně je dle kupní smlouvy ze dne [datum] doživotním uživatelem předmětných nemovitostí, nicméně z toho nelze dovodit, že toto ujednání bylo ve smlouvě od počátku a bylo podmínkou, bez jejíhož splnění by žalobkyně smlouvu neuzavřela, kdy obsah listiny umožňuje i výklad, že toto ujednání bylo do smlouvy dopsáno později, tak jak vyplynulo z dalších provedených důkazů.

16. Dále pokud žalobkyně namítala, že sami žalovaní v dopise z [datum] a v dopise z [datum] uvádějí [jméno FO] a [jméno FO] jako možné svědky událostí spojených s uzavřením převodní smlouvy ze dne [datum], odvolací soud uvádí, že z obsahu těchto listin nelze dovodit výslovné tvrzení žalobců, že oba svědci byli přítomni při uzavření kupní smlouvy ze [datum], když v dopise [datum] je obsaženo pouze obecné sdělení žalovaných, že svá tvrzení mohou doložit „jak písemně, tak i svědecky ([jméno FO], [jméno FO])“, z čehož se nepodává, že by nutně museli být procesu uzavírání sporné smlouvy přítomni oba svědci. Obdobně v dopise z [datum] je obsaženo toliko souhrnné sdělení žalovaných, že jejich tvrzení mohou potvrdit svědci, kteří „byli při jednáních a návštěvách (v bytě i na chatě) u žalobkyně před i po prodeji nemovitosti“. Z takovéhoto souhrnného sdělení opět nejde dovodit, že by oba svědci museli být nutně přítomni při uzavírání kupní smlouvy ze [datum].

17. Konečně pokud jde o námitku žalobkyně, že nedává smysl, aby na jednu stranu žalovaným darovala přes 300 000 Kč a na druhu stranu s nimi vzápětí uzavřela kupní smlouvu, kterou by jim převáděla nemovitosti za částku 100 000 Kč, zde odvolací soud uvádí, že nejde o natolik významnou okolnost, která by byla s to zpochybnit provedeným dokazováním zjištěný skutkový stav, jelikož, jak správně naznačil soud prvního stupně, motivy účastníků vedoucí k právním jednáním mohou být různé a obecná zkušenost vede k závěru, že zhusta vedou k výsledkům nelogickým. V této souvislosti je rovněž třeba vzít v úvahu, že strany kupní smlouvy jsou právními laiky, u kterých se nejeví jako příliš pravděpodobné, že by využili institutu započtení při vypořádání svých závazků.

18. Odvolací soud pak zamítl návrhy žalobkyně na provedení důkazu dopisy ze dne [datum] a [datum], neboť tyto byly uplatněny v rozporu se zásadou koncentrace řízení (§ 118b odst. 1 o.s.ř.), jakož i zásadou neúplné apelace (§ 119b odst. 1 o.s.ř.), o čemž byli účastníci před soudem prvního stupně řádně poučeni. Shodný závěr pak platí pro navržený důkaz výslechem osob přítomných na poště při ověřování podpisů na kupní smlouvě.

19. Návrh na provedení důkazu oznámením pro podezření ze spáchání trestného činu z [datum], sdělením [adresa] a zpravodajskými články ohledně trestního stíhání svědka [jméno FO] pak byly zamítnuty pro jejich nadbytečnost, neboť okolnost, že žalobkyně podala na svědka [jméno FO] trestní oznámení pro trestný čin křivé výpovědi, nemá žádný objektivní význam, když vypovídá pouze o subjektivním přesvědčení žalobkyně o nepravdivosti výpovědi svědka. Pokud pak jde o zmíněné zpravodajské články, platí, že z toho, že média v minulosti informovala o trestním stíhání svědka [jméno FO], kdy ten byl později pravomocně zproštěn viny, nelze dovozovat ničeho o věrohodnosti jeho výpovědi v projednávané věci.

20. Na podkladě soudem prvního stupně zjištěného skutkového stavu, který v odvolacím řízení, jak bylo výše vyloženo, nebyl důvodně zpochybněn, jsou pak správné i právní závěry soudu prvního stupně.

21. Odvolací soud ve shodě s ním uzavírá, že mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanými jako kupujícími byla uzavřena platná kupní smlouva ve smyslu ustanovení § 2079 a následujících o.z. Za situace, kdy provedeným dokazováním byl vyloučen nátlak na žalobkyni, okolnost, která měla způsobit její nezpůsobilost právně jednat, jakož i údajné uvedení žalobkyně v omyl žalovanými, ať už by se jednalo o omyl prostý či vyvolaný lstí žalovaných, je vyloučeno, aby kupní smlouva byla relativně neplatná dle ustanovení § 587 odst. 1 o.z. pro bezprávnou výhrůžku uplatněnou vůči žalobkyni, ani absolutně neplatné dle ustanovení § 581 o.z. pro nezpůsobilost žalobkyně právně jednat a konečně ani relativně neplatná pro omyl žalobkyně dle ustanovení § 583 o.z., popřípadě § 584 o.z.

22. Správný je pak i závěr soudu prvního stupně o prekluzi práva žádat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu dle ustanovení § 1793 a následujících o.z. o neúměrném zkrácení, když žalobkyně takové právo neuplatnila ve lhůtě jednoho roku od uzavření kupní smlouvy, jak vyžaduje § 1795 o.z.

23. Jelikož mezi účastníky byla uzavřena smlouva kupní, nikoliv smlouva darovací, žalobkyní učiněné odvolání daru pro údajný nevděk žalovaných je právně bezvýznamné.

24. Současně pak platí, že žalobkyně od kupní smlouvy po právu neodstoupila, kdy, jelikož právo od smlouvy odstoupit v ní není ujednáno, musel by být naplněn zákonný důvod odstoupení podle ustanovení § 2002 odst. 1 o.z.

25. Dle ustanovení § 2002 odst. 1 o.z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

26. Z uvedeného ustanovení plyne, že žalobkyní tvrzený důvod odstoupení, aby jej bylo možno považovat za porušení kupní smlouvy podstatným způsobem, by musel naplňovat podmínku, že žalovaní o něm již při uzavření kupní smlouvy věděli nebo museli vědět, že žalobkyně by smlouvu neuzavřela, pokud by porušení její porušení takovým způsobem předvídala.

27. O takovou situaci se zde nejedná, neboť ujednání o bezplatném doživotním užívání nemovitostí žalobkyní bylo vtěleno do smlouvy až ex post, kdy tudíž nelze mít za to, že bez něho by žalobkyně kupní smlouvu neuzavřela. Porušení takového vedlejšího dodatečně do smlouvy vtěleného ujednání pak není (nemůže být) porušením smlouvy o němž žalovaní již při uzavření kupní smlouvy věděli nebo museli vědět, že žalobkyně by kupní smlouvu neuzavřela, pokud by jeho porušení bývala předvídala. Je tomu tak již proto, že pokud předmětné ustanovení nebylo ve smlouvě obsaženo od počátku, jeho porušení nebylo možno při uzavření smlouvy předvídat. Nado sama okolnost teprve dodatečného vtělení ujednání do smlouvy hovoří pro jeho nižší význam v relaci k obsahu hlavního závazku ze smlouvy (směna nemovitosti za peníze). Konečně ani porušení předmětného ujednání způsobem tvrzeným žalobkyní, tj. že žalovaní chtějí nemovitost prodat, a to za situace, kdy nemají prostředky na její údržbu, nesvědčí pro porušení smlouvy podstatným způsobem.

28. S ohledem na uvedené nebyla vyvrácena vyvratitelná domněnka stanovená § 2002 odst. 1 větou druhou za středníkem o.z., že v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není, pročež odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně hodnotí odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy jako učiněné nikoliv po právu a tedy bez účinku na trvání předmětné kupní smlouvy.

29. Z uvedených důvodu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně dle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně akcesorických výroků o nákladech řízení jak ve vztahu mezi účastníky, tak ohledně náhrady nákladů řízení státu, zde však s tou výhradou, že ve výroku III. rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení státu změnil lhůtu k plnění, takže počátek jejího běhu je vázán nikoli na právní moc rozsudku soudu prvního stupně, ale až na právní moc samostatného usnesení o určení výše náhrady nákladů řízení, neboť formulace výroku zvolená soudem prvního stupně by mohla vést k důsledku, že výrok by se stal vykonatelným dříve, než by vůbec byla pravomocně určena výše náhrady nákladů řízení státu.

30. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že plně úspěšným žalovaným byla přiznána plná náhrada nákladů odvolacího řízení. Náklady řízení jsou představovány odměnou za 2 úkony právní služby provedené do [datum], kdy tarifní hodnota byla určena dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) a. t. ve znění účinném do [datum] (porada s klientem dne [datum], vyjádření k odvolání) po 2 480 Kč/úkon, a to ve vztahu ke každému z žalovaných s přihlédnutím k ustanovení § 12 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12 2024, takže odměna zástupce žalovaných za tyto úkony činí celkem 9 920 Kč. K nákladům řízení dále náleží náhrada hotových výdajů za uvedené 2 úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění účinném do [datum]. Dále jsou náklady řízení představovány odměnou zástupce žalovaných za 2 úkony právní služby provedené po [datum] určenou z tarifní hodnoty dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) a. t. ve znění účinném od [datum] (porada s klientem dne [datum] a účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]), kdy za zastupování 1. žalovaného zástupci žalovaných náleží 5 920 Kč/úkon a za 2. žalovaného 4 736 Kč/úkon, a to s přihlédnutím k ustanovení § 12 odst. 4 a. t. ve znění účinném do [datum]. Odměna zástupce žalovaných tak činí celkem 21 312 Kč. K nákladům řízení dále náleží náhrada hotových výdajů za uvedené 2 úkony právní služby po 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od [datum]. Součástí náhrady nákladů řízení je pak i náhrada za promeškaný čas cestou k jednání odvolacího soudu dne [datum] na trase [adresa] a zpět v rozsahu 12 půlhodin po 150 Kč dle ustanovení § 14 odst. 3 AT ve znění účinném od [datum], která celkem činí 1 800 Kč. Další položku nákladů řízení pak tvoří cestovné představované prokázanými náklady vynaloženými zástupcem žalovaných na cestu k jednání soudu dne [datum] na trase [adresa] a zpět hromadnou dopravou ve výši celkem 898 Kč. Konečně je součástí náhrady nákladů řízení i náhrada za DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas zástupce žalovaných ve výši po zaokrouhlení celkem 7 252 Kč. Celkem nak náhrada nákladů odvolacího řízení činí 42 682 Kč. Lhůtu k plnění odvolací soud určil dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní s místem plnění k rukám zástupce žalovaných dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.