o nařízení prodeje jednotky

1. Okresní soud [adresa] (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne [datum], ve znění opravného usnesení č.j. [spisová značka] ze dne [datum], výrokem I. nařídil „prodej jednotky číslo 1402/44 vymezené podle OZ, na pozemku parc. č. st. 1506, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí stavba [adresa], bytový dům, včetně spoluvlastnického podílu id. 407/23318 na společných částech pozemku a bytového domu, pozemku parc. č. 628/111, ostatní plocha, parkovací stání, to vše zapsané na LV č. [hodnota], bytová jednotka a LV č. [hodnota], pozemek a bytový dům a LV č. [hodnota], parkovací stání pro k.ú. [adresa], obec [adresa], zapsané u [právnická osoba] ve veřejné dražbě“. Výrokem II. rozhodl tak, že výtěžek dražby bude rozdělen mezi 1. žalovanou a 2. žalovanou podle velikosti jejich podílů. Výrokem III. uložil oběma žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně plnou náhradu nákladů řízení ve výši 119 492,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce a výrokem IV. jim dále uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně [Anonymizováno] plnou náhradu nákladů řízení ve výši, která bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci takového usnesení na jeho účet.

2. Žalobce se svou žalobou, podanou k prvostupňovému soudu dne [datum], domáhal nařízení prodeje výše specifikované jednotky s tvrzením, že je oprávněnou osobou za správu bytového domu, v němž se jednotka nachází. Tvrdil, že žalované dlouhodobě porušují své povinnosti vlastníků jednotky způsobem, který podstatně omezuje až znemožňuje výkon práv ostatních vlastníků jednotek. Stran 1. žalované zdůrazňoval, že z její strany dochází opakovaně k imisím hluku během denních i nočních hodin, slovnímu napadání sousedů, znečišťování společných částí budovy a pozemku, ničení společných částí budovy a pozemku, užívání drog, pouštění cizích lidí a zvířat do bytového domu, rozdávání klíčů od bytového domu a společných částí domu a ohrožování osob v bytovém domě. U 2. žalované tvrdil, že se dopouští nekonání, spočívajícího v nespravování a neudržování jednotky a společných částí tak, jak to vyžaduje nezávadný stav a dobrý vzhled domu, když je dlouhodobě informována o nežádoucím jednání 1. žalované, ale přesto se nepodílí na základní údržbě bytu, nekoná proti shromažďování odpadu v bytě, na balkoně, následně emisím pachu a hmyzu a podobně. Konstatoval, že jednání žalovaných dlouhodobě dosahuje takové intenzity, že podstatně omezuje a v některých případech dokonce zcela znemožňuje výkon práv ostatních vlastníků jednotek. V žalobě bylo tvrzeno, že žalovaným řádně zaslal písemnou výstrahu, ve které je vyzval k zanechání závadného jednání a odstranění následků v přiměřené lhůtě třiceti dnů, ale tyto ve svém závadném jednání pokračují, a to i v průběhu celého soudního řízení. 1. žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že prodej jednotky lze jako velmi závažný zásah do vlastnického práva jako jednoho ze základních práv demokratického režimu nařídit pouze v případě, kdy vlastník jednotky porušuje své povinnosti způsobem podstatně omezujícím nebo znemožňujícím výkon práv ostatních vlastníků jednotek a že tento zákonný předpoklad není v této věci naplněn. Poukazovala na to, že v domě bydlí mnoho let a že nebylo prokázáno, že by se měla dopouštět pravidelných a dlouhodobých imisí, zápachu či hluku v takové intenzitě, aby nebylo možné ostatní bytové jednotky užívat, stejně ani skutečnost, že by napadala ostatní vlastníky, či ničila jejich majetek. Zdůrazňovala, že dochází pravidelně na [adresa], drží se individuálního plánu, začala s aktivizační činností, spočívající v nácviku a osvojení pracovních činností, směřujících k návratu do běžného pracovního procesu. 2. žalovaná připomínala, že 1. žalovaná, její sestra, v době dospívání bojovala se závislostí na drogách, ze které se postupně vyvinula schizofrenie a její rodina se všemi dostupnými možnostmi pokoušela o nápravu. Poukazovala na to, že předmětná bytová jednotka byla zakoupena na přání otce tak, aby se spoluvlastníkem stala i ona, ale že k reálnému spoluužívání bytu z její strany nikdy nedošlo, neboť 1. žalovaná vyměnila zámek, neposkytla jí klíče, psychicky na ni útočila a nepřála si její přítomnost v bytě ani v domě. Uvedla, že je v kontaktu se žalobcem, zná stížnosti na chování její sestry, ale nemá žádnou možnost ovlivnit její chování. Připomínala, že je v současné době na mateřské dovolené, a že jí byla, z předešlých roků psychického nátlaku a fyzického vytížení, diagnostikována roztroušená skleróza. Vyslovila souhlas s prodejem nemovitosti s tím, že se tomu přizpůsobí.

3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami, výslechy svědků a statutárního zástupce žalobce tak, jak je podrobně uvedeno v odst. 6 až 44 odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl ke skutkovému závěru, uvedenému tamtéž v odst. 46 až 53.

4. Prvostupňový soud odkázal na ust. § 1184 odst. 1 až 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a předně zdůraznil, že formální skutečnosti byly splněny, jak to popsal v odst. 58 odůvodnění napadeného rozsudku a dospěl k závěru, že chování žalovaných dlouhodobě a závažně omezuje až znemožňuje výkon práv ostatních vlastníků jednotek. U 1. žalované konstatoval, že její [podezřelý výraz] a s tím související iracionální a agresivní projevy, jakož i opakované pobyty dalších závadových osob v bytě, život v domě podstatně narušují. Akcentoval, že situace trvá od roku 2017, když přes opakované [podezřelý výraz] 1. žalované nedošlo k trvalému zlepšení. Uvedl, že předložené tvrzení o aktuálním zlepšení vychází z krátkého časového úseku a nevyvrací jeho dlouhodobé závěry o setrvalém problematickém jednání 1. žalované. Zdůraznil, že byly prokázány opakované konflikty, hluk, porušování domovního řádu i bezpečnostních pravidel a že obyvatelé domu se 1. žalované reálně obávají a situace se zklidňuje pouze v době její [podezřelý výraz]. Stran 2. žalované uvedl, že se sama závadově nechová, avšak jako spoluvlastnice objektivně odpovídá za stav v jednotce. Poukázal na to, že nepodnikla žádné kroky k nápravě ani k ukončení spoluvlastnictví, přestože sama souhlasí s prodejem jednotky a z vlastnictví nemá žádný přínos. K výpovědím svědků akcentoval, že chování 1. žalované nejsou jednotlivé epizody, ale že se jedná o dlouhodobé a intenzivní porušování povinností spojených s užíváním jednotky. Připomněl, že z provedeného dokazování vyplynulo, že v domě je možné nerušeně žít jen tehdy, pokud se 1. žalovaná v bytě nezdržuje. Protože byla splněna zákonná podmínka předchozí výstrahy i souhlasu většiny vlastníků ve smyslu ust. § 1184 odst. 1 až 3 o.z., žalobě vyhověl a nařídil prodej jednotky a rozdělení výtěžku mezi obě žalované.

5. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky řízení rozhodl podle ust. § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve vztahu k 2. žalované neshledal důvody pro postup podle ust. § 150 o.s.ř. Výši nákladů určil podle ust. § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do [datum] (dále jen „SAT“) a ve znění od [datum] (dále jen „AT“), ust. § 9 odst. 4 písm. a) AT, ust. § 13 odst. 4 SAT a AT a ust. § 14 odst. 3 SAT, ve spojení s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

6. Proti tomuto rozsudku podaly obě žalované včas odvolání, když odvolání 1. žalované směřovalo proti všem výrokům a odvolání 2. žalované toliko proti výrokům III. a IV.

7. 1. žalovaná ve svém odvolání soudu prvního stupně vytýkala, že nesprávně zjistil skutkový stav věci a následně dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci. Zdůrazňovala, že prodej jednotky je velmi závažným zásahem do vlastnického práva, jako jednoho ze základních práv demokratického režimu a že ho lze nařídit pouze v případě, kdy vlastník jednotky porušuje své povinnosti způsobem podstatně omezujícím nebo znemožňujícím výkon práv ostatních vlastníků jednotek. Konstatovala, že tento zákonný předpoklad nebyl v této věci naplněn a vyslovila domněnku, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, když z výslechů jednotlivých členů SVJ nevyplynulo, že by se měla chovat způsobem, který by odůvodňoval vyhovění žalobnímu návrhu. Uvedla, že ze svědeckých výpovědí, bylo patrné, že svědci své výpovědi zakládají převážně na informacích, které získali z doslechu. Připomínala, že v domě bydlí mnoho let a žalobce k prokázání svých tvrzení o tom, že soustavně porušuje své povinnosti způsobem podstatně omezujícím nebo znemožňujícím výkon práv ostatních vlastníků jednotek uvádí jako příklady to, že „jedenkrát dala za dveře pytel odpadků, který zapáchal a který byl ještě ten den po upozornění odnesen, nebo, že na chodbě byl umístěn mop a kyblík, popřípadě, že byla odvážena sanitkou či že se občas s někým v bytě hádala“. Zdůrazňovala, že nejde o skutečnosti, které podstatně omezují nebo znemožňují výkon práv ostatních vlastníků jednotek a že tuto podmínku nenaplňuje ani skutečnost, že ji nemají ostatní vlastníci rádi. Poukazovala na to, že nebylo prokázáno, že by se měla dopouštět pravidelných a dlouhodobých imisí zápachu či hluku v takové intenzitě, aby nebylo možné ostatní bytové jednotky užívat, že by fyzicky napadala ostatní vlastníky či by ničila jejich majetek, ani že by páchala nějakou trestnou činnost vůči žalobci či vlastníkům bytových jednotek. Připomínala, že je zřejmě soused, který nemusí být oblíbený v domě, ale že intenzita porušování sousedských práv rozhodně nedosahovala a nedosahuje toho, aby bylo přistoupeno k tak radikálnímu zásahu soudní moci, neboť se situace dá řešit jinými a méně zasahujícími způsoby. Odkazovala na judikaturu Krajského soudu v [adresa] podle níž platí, že soud při rozhodování o nařízení prodeje jednotky podle ust. § 1184 o.z. vychází ze stavu v době vyhlášení rozhodnutí a zanechá-li vlastník jednotky ještě v průběhu řízení porušování povinnosti a soud dospěje k závěru, že do budoucna nehrozí jeho opakování, k nařízení prodeje jednotky nepřistoupí. Poukazovala na aktuální tvrzení hmotněprávního opatrovníka, z něhož vyplývá, že přijala nový způsob spolupráce s veřejným opatrovníkem, když od [datum] dochází pravidelně na [adresa] třikrát týdně, vždy na smluvený čas. Uvedla, že rovněž přistoupila na udržení zaléčeného stavu z [adresa], prostřednictvím depotních injekcí, které zajišťuje veřejný opatrovník a aplikaci realizuje zdravotní sestra domácí péče. Zdůrazňovala, že se drží stanoveného individuálního plánu velmi dobře, když od [datum] započala i s aktivizační činností spočívající v nácviku a osvojení pracovních činností směřujících k návratu do běžného pracovního procesu a každé pondělí a středu dochází na aktivizační činnosti, spočívající v úklidu vymezených prostor, kde se věnuje cca 120-180 minut úklidu pod drobným dohledem opatrovníka. Dovozovala, že je zcela evidentní, že její stav je stabilizovaný a zlepšuje se a celková spolupráce a jednání s ní je bezproblémové. Opakovaně akcentovala, že nebyly naplněny zákonné podmínky pro nařízení prodeje jednotky, jelikož žalobce odkazoval pouze na několik incidentů, které se odehrály v řádu téměř deseti let, přičemž žádný z nich nebyl natolik intenzivní, tedy že by její jednání ohrožovalo výkon vlastnických práv ostatních vlastníků. Navrhla změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby byla žaloba zamítnuta.

8. 2. žalovaná ve svém odvolání nepopírala, že více než rok nijak nekonala, aby zabránila 1. žalované obtěžovat obyvatele domu. Vyslovila přesvědčení, že podle svého svědomí vyčerpala všechny možnosti, jak s ní jednat a působit na ni, aby byl v domě klid. Poukazovala na to, že často mění telefonní čísla, takže je téměř nemožné se s ní spojit, když se s svým malým dítětem za ní jezdit nemůže, aby ho nevystavovala jejím útokům. Připomínala, že nemá hlídání a že každý sebemenší stres zhoršuje její zdravotní stav. Konstatovala, že reagovala, když se jí akutně někdo z domu ozval, například, když měla 1. žalovaná pozvat do bytu nějaké uživatele drog a sama byla v té době [podezřelý výraz]. Uvedla, že neprodleně zajistila výměnu zámku a byla i v kontaktu s policií v [adresa], která na místě zasahovala a potřebovala ujištění, že nedala souhlas k jejich přítomnosti v bytě a domě. Žalobcem nabídnutý odkup její poloviny bytu nepřijala, byť by to velmi usnadnilo její situaci, neboť to považovala za neetické vůči její sestře. Navrhla, aby odvolací soud znovu posoudil její povinnost hradit náklady řízení žalobci a [Anonymizováno] s tím, že je na rodičovské a její příjem je minimální, když nemá ani žádné finanční rezervy.

9. Žalobce se k odvoláním vyjádřil tak, že navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného, když předně zdůrazňoval, že bylo učiněno procesním opatrovníkem, který není s 1. žalovanou prakticky v žádném kontaktu, bagatelizuje její jednání, nezná její aktuální životní situaci a v zásadě pouze formálně plní povinnost uloženou mu zákonem. Zdůrazňoval, že bylo nade vší pochybnost prokázáno, že 1. žalovaná svým chováním i prostřednictvím dalších osob, které nechává ve svém bytě žít, zcela evidentně podstatně omezuje a znemožňuje výkon práv dalších obyvatel domu, tedy práv spojených s užíváním bytu. Uvedl, že nelze přisvědčit jejímu tvrzení, že nebylo prokázáno, že by porušovala své povinnosti způsobem podstatně omezujícím nebo znemožňujícím výkon práv ostatních vlastníků jednotek a že by se její zdravotní stav významně zlepšil, když spolupracuje s hmotněprávním opatrovníkem a že je nyní stabilizována. Poukazoval na závěry znalkyně, která posuzovala zdravotní stav 1. žalované v řízení o omezení svéprávnosti, podle něhož tato trpí [podezřelý výraz], která není jen přechodná, a to schizofrenie s post procesuálním defektem osobnosti, že [podezřelý výraz] má nepříznivý chronický průběh, že došlo k rozvoji post procesuálního defektu osobnosti, intelektu a kognitivních funkcí, který je nevratný. Zdůrazňoval, že po vydání napadeného rozsudku dochází k jejímu závadovému chování, spočívajícímu v rušení obyvatel domu v ranních a nočních hodinách hlukem, pocházejícím z hádek a fyzických rozepří mezí ní a jejím přítelem [jméno FO], opakovaným zablokováním požárních uzávěrů v domě, jejími výkřiky, že hodlá někoho zavraždit, zásahům [Anonymizováno], [podezřelý výraz] záchranné služby a hasičů. Uvedl, že dne [datum] „1. žalovaná trpěla bludy a výraznou paranoiou, pobíhala po chodbách bytového domu bosá a spoře oděná, a obtěžovala obyvatele domu, když je tahala do své bytové jednotky, kde měl někdo údajně znásilňovat malou holčičku“. Žalobce dále tvrdil, že dne [datum] došlo k incidentu s [jméno FO], který „ráno pořvával před bytovým domem, že dům bude hořet, že přísahá bohu a že výhrůžky z jeho strany jsou výraznější a závažnější a u obyvatel domu vyvolávají rostoucí obavy, že by mohly být naplněny“. Dne [datum] mělo dojít k další vyhrocené situaci zahrnující křik, hádky 1. žalované a [jméno FO], bouchání dveřmi a ničení majetku a po přivolání [Anonymizováno] vykazovala 1. žalovaná bludné a paranoidní projevy, spočívající v jejím tvrzení, že se všude nacházejí zakopané mrtvoly. Dne [datum] 1. žalovaná křičela po celém domě výhrůžky, že objekt zapálí. Poukazoval na to, že řízení bylo zahájeno již v říjnu roku 2023, přičemž závadné jednání žalované trvalo po značně delší dobu a že tato ani v jeho průběhu neprojevila sebemenší sebereflexi či snahu o nápravu, nadále užívá drogy a neužívá předepsanou medikaci. Zdůrazňoval, že situace je nadále neudržitelná, neboť její závadné jednání pokračuje v nezmenšené intenzitě dnes a denně a vše nasvědčuje tomu, že tomu tak bude i v budoucnu.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání byla podána proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnými osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalovanými uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a doplnil dokazování třinácti fotografiemi, úředními záznamy [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] a č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum], zprávami [adresa] č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] a č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] a dále přehráním tří nahrávek mp4 (ust. § 213 odst. 4 o.s.ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání 1. žalované není důvodné, na rozdíl od odvolání 2. žalované, které důvodným shledal.

11. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Ve svém rozsudku tedy projednávanou problematiku věcně správně a způsobem zcela vyčerpávajícím a náležitým vyložil, které skutečnosti při svém rozhodování vzal za prokázané a které nikoliv, o které opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a jaký z nich učinil závěr o skutkovém stavu spolu s přesvědčivým právním hodnocením (ust. § 157 odst. 2 o.s.ř.). Pokud jde o hodnocení provedených důkazů, tak soud prvního stupně vycházel zcela ze zásady volného hodnocení důkazů, upravené v ust. § 132 o.s.ř. a své závěry zformuloval naprosto jasně, srozumitelně a přesvědčivě. Výtky 1. žalované, pokud jde o hodnocení výpovědí vyslechnutých svědků, jsou nedůvodné a odvolací soud je shledává účelovými. Hodnocení všech provedených důkazů soudem prvního stupně tedy nevykazuje znaky libovůle, má vnitřní logiku, vychází ze vzájemných souvislostí a je založeno na rozumných úvahách s vysokou mírou přesvědčivosti.

12. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

13. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dále k věci, se zřetelem k odvolacím námitkám, dodává:

14. Soud prvního stupně správně uzavřel, že v době rozhodnutí soudu prvního stupně byly splněny podmínky ust. § 1184 odst. 1 o.z., tj. že žalované i přes písemnou výstrahu, splňující všechny zákonem požadované náležitosti, udělenou jim žalobcem, stále porušovaly své povinnosti vlastníka jednotky způsobem podstatně omezujícím nebo znemožňujícím výkon práv ostatních vlastníků jednotek, a s podáním návrhu žalobce na nařízení prodeje jednotky žalovaných vyslovila souhlas většina vlastníků jednotek.

15. Odvolací soud se tak zabýval již jen tím, zda ke dni rozhodnutí odvolacího soudu trval stav, který soud prvního stupně hodnotil jako omezující pro vlastníky ostatních bytových jednotek.

16. Jak již bylo shora uvedeno, prvostupňový soud zjistil skutkový stav ke dni svého rozhodnutí úplně a správně, odvolací soud ke zjištění skutkového stavu ke dni svého rozhodnutí doplnil dokazování podle ust. § 213 odst. 1 a 4 o.s.ř. důkazy, uvedenými shora v odst. 9, neboť splňovaly podmínku, vyžadovanou v ust. § 205a písm. f) o.s.ř., kdy vznikly až po vyhlášení napadeného rozsudku.

17. Pokud bylo dokazování doplněno fotografiemi, má odvolací soud za relevantní toliko tu, která prokazuje přítomnost vozidel [Anonymizováno], [Anonymizováno] a hasičů dne [datum] před domem, ve kterém se nachází předmětná bytová jednotka. [jméno FO], partner 1. žalované, jemuž tato i nadále umožňuje v předmětném bytě bydlet, totiž vyhrožoval, že dům bude hořet, když existenci tohoto incidentu má odvolací soud za prokázanou rovněž nahrávkou mp4. Výhrůžky 1. žalované ze dne [datum] stran podpálení domu jsou prokazovány úředním záznamem [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] a opakované působení nadměrného hluku v domě 1. žalovanou dne [datum] prokazuje úřední záznam [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum]. Z něj má odvolací soud za prokázané i výhružky [jméno FO], že předmětný dům zapálí.

18. Z dalších provedených důkazů nezjistil odvolací soud žádné relevantní skutečnosti.

19. Odvolací soud připomíná soudní rozhodnutí ve skutkově podobných věcech, např. rozsudek Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] za situace, kdy tamní žalovaná dlouhodobě opakovaně poškozovala společné části domu, ohrožovala jednotlivé vlastníky jednotek v domě na zdraví a životech a rozsudek Okresního soudu v [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka], potvrzený rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka], kde soudy shledaly, že v tam souzené věci žalovaná trpěla [podezřelý výraz], byla omezena ve svéprávnosti, která jí neumožňovala řádně se starat o svůj majetek, shromažďovala v bytě věci a odpadky tak, že ostatní uživatelé a vlastníky dalších bytových jednotek dlouhodobě soustavně obtěžovala zápachem, zvýšeným výskytem hmyzu a hlodavců, a to přesto, že žalované již předchozím rozsudkem bylo uloženo, aby se zdržela závadového jednání a zaplatila vzniklou škodu.

20. Z hlediska posouzení naplněnosti podmínek a důvodů pro postup podle ust. § 1184 o.z. je tak podstatný již zmíněný rozsudek Okresního soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka], především však rozsudek Okresního soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne [datum], který se s projednávaným případem shoduje v podstatných znacích (dlouhodobé obtěžování ostatních obyvatel domu imisemi, opakované výzvy žalobce, městského úřadu, [Anonymizováno] k odstranění závadového stavu a nepříznivý zdravotní stav žalované směřující k přezkumu její svéprávnosti) a kterým soud žalobu na nařízení prodeje jednotky sice zamítl, ale jen s ohledem na osobu žalované, která nemá jinou možnost bydlení, jejíž jediným příjmem je starobní důchod a prodej jednotky by ji zbavil pomyslné jistoty vlastnického bydlení a možnosti důstojným způsobem uspokojovat své bytové potřeby s tím, že aktuálně humanitární zájem na zjištění bydlení žalované převážil, ale jedná se o rozhodnutí tzv. „pro tentokrát“.

21. Odvolací soud zohlednil při svém rozhodování skutečnost, že prodej jednotky ve smyslu ust. § 1184 odst. 1 o.z. je natolik mimořádným institutem, že je třeba citlivě vážit, že jeho prostřednictvím dochází k významnému zásahu do ústavně garantované domovní svobody a do ústavně garantovaného vlastnického práva. Jde totiž o nucené odnětí vlastnického práva pro ty případy, kdy vzhledem k intenzitě rušení je vlastnické právo ostatních členů společenství vlastníků silnější, než právo rušitele na zachování vlastnického práva.

22. Při právním hodnocení důvodnosti primárního návrhu žalobce na prodej jednotky jde o poměřování vzájemně kolidujících práv členů žalobce a žalovaných, jejichž zájem je třeba poměřovat testem proporcionality, kterým se zabýval Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], který uzavřel, že při regulaci kolize dvou subjektivních práv, typicky práv vlastnických, je nutnou podmínkou konečného rozhodnutí sporu využití všech možností minimalizace zásahu do jednoho z nich. Tento příkaz k optimalizaci lze normativně odvodit z čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle kterého musí být základních práv a svobod šetřeno při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod, tudíž analogicky rovněž v případě jejich omezení v důsledku jejich vzájemné kolize.

23. Řešení konfliktu vzájemně kolidujících práv i podle judikatury Ústavního soudu vyplývá z testu proporcionality (srov. např. nález pléna Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum], uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu [Anonymizováno] – svazek č. 2, č. 46, str. 57, nebo nález Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum], uveřejněný tamtéž ve svazku č. 74, č. 164, str. 409, jakož i nález Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum], uveřejněný tamtéž ve svazku č. 9, nález č. 163, str. 408, publikovaný pod č. 30/1998 Sb.).

24. Třístupňový test proporcionality spočívá:

- v testu vhodnosti, tj. odpovědi na otázku, zda institut, omezující určité základní právo, umožňuje dosáhnout sledovaný cíl (ochranu jiného základního práva),

- v testu potřebnosti, tj. porovnávání legislativního prostředku, omezujícího základní právo, s jinými opatřeními, umožňujícími dosáhnout stejného cíle, avšak nedotýkajícími se základních práv a svobod,

- a v testu poměřování, tj. porovnání závažnosti obou v kolizi stojících základních práv.

25. Tyto závěry se uplatní pochopitelně i v posuzované věci.

26. Odvolací soud při hodnocení splnění podmínky způsobilosti – vhodnosti uvažovaného zásahu do práv žalovaných uzavřel, že prodej bytové jednotky může nepochybně přispět k zajištění klidu a pořádku v domě, neboť v řízení bylo prokázáno, že je to právě 1. žalovaná a osoby, kterým umožňuje v bytě bydlet, zejm. [jméno FO], kteří dlouhodobě, přinejmenším od roku 2017, v domě klid a pořádek velkou měrou ruší. Intenzivní hluk z předmětného bytu a zčásti ve společných prostorách a výhružky zapálením domu vnímají ostatní obyvatelé domu jako velmi obtěžující a prodej jednotky je způsobilým prostředkem k eliminaci závadového jednání žalovaných, a tím zajištění klidného bydlení v domě.

27. Při posuzování potřebnosti uvedeného zásahu pak odvolací soud uzavřel, že neexistují jiné mimoprávní ani právní nástroje, kterými by bylo možné odstranit stávající stav. Žalované byly před podáním žaloby bezvýsledně opakovaně vyzývány k nápravě svého jednání ze strany žalobce, určitým způsobem byl aktivní i [právnická osoba] [adresa] a [podezřelý výraz] zařízení, ale nic z toho nevedlo ke zlepšení poměrů 1. žalované. V rámci využitelnosti jiného právního nástroje ke korekci závadového jednání 1. žalované může takový prostředek představovat institut tzv. negatorní žaloby ve smyslu ust. § 1042 o.z., podle které by bylo možno na 1. žalovanou působit bez omezení vlastnického práva, ale je třeba konstatovat, že se jedná o právní prostředek mírnější, který může působit až od právní moci takového případného rozhodnutí. Odvolací soud uzavírá, že řešení věci v režimu negatorní žaloby tedy nemůže zaručit faktickou a trvalou nápravu poměrů v domě. Závadové jednání 1. žalované je dlouhodobé, probíhá minimálně devět let a ani její omezení svéprávnosti (tedy snížení odpovědnosti za její jednání) nemůže jít k tíži práv členů žalobce na řádném a ústavně garantovaném výkonu vlastnického práva ostatních členů společenství. Za této situace tedy odvolací soud uzavřel, že „úřední zákaz“ závadového jednání nemůže 1. žalovanou přimět ke změně jejích postojů a chování.

28. Při porovnání, nakolik by prodej bytu ovlivnil poměry žalobce, resp. jeho členů a zároveň zasáhl do práv žalovaných, vzal odvolací soud v úvahu, že soužití v bytovém domě vyžaduje při sdílení společných prostor a užším kontaktu vyšší míru tolerance spolubydlících, než v domech individuálního bydlení. Každý z obyvatel musí zachovávat základní pravidla slušného chování tak, aby vedle sebe (v těsném sousedství) mohlo žít více osob, byť je nespojuje nic jiného, než právě spolubydlení. Každé porušení základních pravidel společného soužití a závadové jednání postihuje právě pro blízkost spolubydlení ostatní s větší intenzitou. V důsledku chování 1. žalované, které dlouhodobě neslo znaky jednání rozporného s dobrými mravy i pravidly slušného chování, které tato nebyla ochotna korigovat, se stalo soužití s ní podstatně omezující běžný život a téměř znemožňující výkon práv ostatních vlastníků jednotek v podobě pronájmu či prodeje bytů, že jediným východiskem k nápravě poměrů na straně členů žalobce, je nucené ukončení spolubydlení. 2. žalovaná, která se závadovým způsobem nechová, je ale jako spoluvlastník bytové jednotky objektivně odpovědná za to, co se v ní děje, se jejímu prodeji nebránila. 1. žalovaná bude mít možnost použít k novému bydlení utržené finanční prostředky za soudem nařízený prodej bytu, případně bude na opatrovníkovi, aby s ohledem na její zdravotní stav, přispěl např. k zajištění jejího sociálního bydlení.

29. Rozhodnutí o nařízení prodeje v posuzované věci se nijak neodchyluje od dosavadních závěrů soudní praxe v obdobných věcech (srov. např. rozsudek zdejšího odvolacího soudu č.j. [spisová značka] ze dne [datum]). K praxí dosud neřešené otázce zavinění stávajícího stavu ze strany 1. žalované, má odvolací soud za to, že pro naplnění podmínek pro postup podle ust. § 1184 o.z., je bez právního významu, že v současné době 1. žalovaná, už s ohledem na omezení ve svéprávnosti, není schopna zcela korigovat vědomě své chování, neboť podstatný je objektivní stav, který je podroben testu proporcionality, jak bylo shora uvedeno.

30. Ve světle výkladu podaného soudem prvního stupně proto odvolací námitky 1. žalované nemohou v žádném směru nikterak obstát. Odvolací soud uzavřel, že i ke dni jeho rozhodnutí byly naplněny podmínky ust. § 1184 o.z. a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný ve výrocích I. a II. podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

31. Na rozdíl od prvostupňového soudu shledal odvolací soud na straně 2. žalované důvody hodné zvláštního zřetele, odůvodňující postup podle ust. § 150 o.s.ř., pro které nepřiznal zcela úspěšnému žalobci a České republice náhradu nákladů řízení.

32. Konstatuje, že základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, je zásada úspěchu ve věci, vyjádřená v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval.

33. S vědomím faktu, že zásada úspěchu ve věci má, jak uvedeno, hlubší souvislost se strukturou a funkcí civilního sporného procesu, by měl soud vždy přistupovat k interpretaci a aplikaci ust. § 150 o.s.ř., jenž tuto zásadu umožňuje v konkrétním výjimečném případě prolomit. Tento požadavek plně platí pro hledání smyslu slov citovaného ustanovení, podle něhož nepřiznání náhrady nákladů řízení může být jenom výjimečné a mohou jej ospravedlnit pouze důvody zvláštního zřetele hodné.

34. Ust. § 150 o.s.ř. tedy neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Rozhodnutí, v souladu s nímž si ten, kdo v řízení uspěl, také ponese sám své náklady, se proto bude spravedlivým jevit především s ohledem na existenci okolností souvisejících s předprocesním stádiem sporu, s chováním účastníků v tomto stadiu, s okolnostmi uplatnění nároku apod. (nález Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum], jehož závěry jsou aplikovatelné pro posuzovanou věc)

35. Nelze přehlédnout, že 2. žalovaná, byť je spolu s 1. žalovanou spoluvlastnicí předmětné bytové jednotky, v domě nebydlí a její komunikace s ní je pro ni obtížná. Je třeba rovněž konstatovat, že 2. žalovaná, jako starší sestra 1. žalované, má možnost ji ovlivňovat v jejím životě toliko v teoretické rovině. Jak vyplývá z jejích vyjádření, mění 1. žalovaná často svá telefonní čísla a prakticky s ní nekomunikuje. Z obsahu spisu vyplývá, že 2. žalovaná se snažila problémy 1. žalované s obyvateli domu řešit a v tomto směru se snažila být nápomocná. Ona sama je však limitována jak péčí o své malé dítě, tak i svým špatným [podezřelý výraz] stavem. 2. žalovaná se žalobou souhlasila, v žádném případě nijak neprotahovala průběh řízení a nepodala odvolání ani do věcných výroků I. a II. Ve všech těchto skutečnostech spatřuje odvolací soud mimořádné okolnosti, pro které není možno náhradu nákladů řízení přiznat ani žalobci, ani [Anonymizováno] a proto v tomto smyslu změnil oba akcesorické výroky III. a IV. podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř., za použití ust. § 150 o.s.ř. O nákladech řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovanou a mezi [Anonymizováno] a 1. žalovanou rozhodl proto znovu podle ust. § 224 odst. 2 o.s.ř., a to podle zásady úspěchu ve věci. Výrok II. je tedy odůvodněn v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když stran vyčíslení nákladů odkazuje na správný výpočet soudu prvního stupně, uvedený v odst. 66 odůvodnění napadeného rozsudku a výrok III. je odůvodněn ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., rovněž s odkazem na odst. 67 odůvodnění napadeného rozsudku.

36. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovanou rozhodl odvolací soud výrokem IV. podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy zcela procesně úspěšnému žalobci vznikly ve stádiu odvolacího řízení náklady spojené s právním zastoupením advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění, platném od [datum]. Ty jsou tvořeny třemi hlavními úkony po 5 620 Kč [ust. § 11 odst. 1, a to 2x podle písm. k) - vypracování vyjádření k odvoláním a sepis doplnění tvrzení a označení důkazů, a 1x podle písm. g) - účast na jednání dne [datum], když výše je dána ust. § 7 bod 5. AT, ve spojení s ust. § 9 odst. 4 písm. a) AT] a třemi náhradami hotových výdajů po 450 Kč (ust. § 13 odst. 4 AT). Dále byla přiznána 21% daň z přidané hodnoty [ust. § 47 odst. 1, písm. a) zák. č. 235/2004 Sb. v platném znění] z výše uvedených položek ve výši 3 824,10 Kč (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady žalobce tedy činí za tuto část řízení (po zaokrouhlení) 22 034 Kč a jejich náhrada mu byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).

37. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovanou rozhodl odvolací soud výrokem V. podle ust. § 150 o.s.ř., kdy zcela procesně úspěšnému žalobci jejich náhradu nepřiznal, a to ze stejných důvodů, z jakých změnil nákladový výrok III. napadeného rozsudku.