o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně č.j. 8 C 20/2025 – 65 ze dne 31. července 2025

1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne [datum] uznal žalovaného povinným přispívat na výživu žalobkyně, počínaje [datum] do [datum], výživným zvýšeným na částku 7 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně (výrok I.) a do částky 7 000 Kč měsíčně za období od [datum] do [datum] a do částky 10 000 Kč měsíčně za období od [datum] do [datum] žalobu zamítl (výrok II.). Dlužné výživné za dobu od [datum] do [datum] určil částkou 12 000 Kč a žalovanému uložil povinnost uhradit ji spolu s výživným za září 2025 (výrok III.). Dále rozhodl, že se tím mění jeho rozsudek č.j. [spisová značka] ze dne [datum] ve výroku o výživném pro žalobkyni (výrok IV.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).

2. Žalobkyně se svou žalobou, podanou k soudu prvního stupně dne [datum], domáhala proti žalovanému, který je jejím otcem, zvýšení výživného na částku 14 000 Kč měsíčně za dobu od [datum] do [datum] (dále jen „tzv. aktivní období“) a na stejnou částku za dobu od [datum] do [datum] (dále jen „tzv. minulé období“) s tím, že je studentkou soukromé vysoké školy [právnická osoba], kde studuje v prvním ročníku inženýrského oboru. Tvrdila, že rozsudkem prvostupňového soudu č.j. [spisová značka] ze dne [datum] byl žalovaný na základě dohody rodičů žalobkyně uznán povinným přispívat na její výživu částkou 2 500 Kč měsíčně a částkou 2 000 Kč měsíčně na její, tehdy rovněž nezletilou sestru [Anonymizováno]. Pozdějším rozsudkem téhož soudu bylo výživné pro žalobkyni zvýšeno na částku 4 000 Kč měsíčně a na částku 3 000 Kč měsíčně pro [Anonymizováno]. V žalobě dále tvrdila, že její potřeby jsou zvýšené, že se žalovaný s dcerami nestýká, že počínaje únorem 2025 mu odpadla vyživovací povinnost k dceři [Anonymizováno] a že dobrovolně od dubna 2025 zvýšil výživné na částku 5 500 Kč měsíčně, která je ale nedostačující. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že uplatnění dcery na trhu práce je zcela totožné podle materiálů zveřejněných její školou, a to bez ohledu na to, zda dosáhla vzdělání [tituly před jménem] nebo [tituly před jménem] a její další vzdělávání označil za neúčelné. Poukazoval na to, že žalobkyně je schopna se sama živit, neboť studium neprobíhá všechny dny v týdnu, ale pouze tři až čtyři dny, když v ostatních dnech chodí do práce a vydělává si dostatek peněz.

3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami a výslechem obou účastníků, dospěl ke skutkovému závěru, podrobně uvedenému v odst. 6 odůvodnění napadeného rozsudku.

4. Odkázal na ust. § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ust. § 911 o.z., ust. § 913 o.z. a ust. § 915 odst. 1 o.z. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a uvedl, že počínaje únorem 2025, kdy otci odpadla vyživovací povinnost k dceři [Anonymizováno], zvýšil výživné na částku 7 000 Kč měsíčně. Konstatoval, že za dobu od [datum] do [datum] návrh na zvýšení zamítl, neboť „žalobkyně netvrdila, proč zrovna v tomto období byly její potřeby tak znatelně vyšší, než v období před tím a potom a tato potřeba nevyplynula ani z provedeného dokazování“. Poukázal na to, že žalobkyně měla v roce 2022 potřeby naopak nižší, neboť školné v tu dobu platila ve výši 12 000 Kč za semestr a žalovaný měl v tu dobu ještě vyživovací povinnost k druhé dceři [Anonymizováno]. Zdůraznil, že výživné považuje za oprávněné, neboť žalobkyně se i nadále připravuje na své budoucí povolání, stále v ekonomickém oboru. Zamítl návrh na další dokazování stran příjmů žalovaného s tím, že ten přiznal příjem ve výši cca 70 000 Kč měsíčně, který byl potvrzen i společností, pro kterou jako podnikatel vykonává činnost a uvedl, že při stanovení výživného vyšel z této částky. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

5. Proti výrokům II. až V. tohoto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání a soudu prvního stupně vytýkala, že rozsudek je nepřezkoumatelný, protože z odůvodnění rozsudku nevyplývají bližší okolnosti a důvody, které ho vedly k přiznání nižšího výživného, než požadovala, a zejména k zamítnutí žaloby za období od [datum] do [datum]. Připomínala, že doufala v možnost mimosoudní dohody se žalovaným a proto neučinila předmětem řízení celou dobu od [datum] do [datum]. Prvostupňovému soudu vytýkala, že neučinil dotaz na zaměstnavatele žalovaného, v jaké pozici a na základě jakého ujednání u něj pracuje, včetně doložení písemných dokladů o této spolupráci a vyplacených platbách. Vyslovila svou domněnku, že žalovaný pobírá v [Anonymizováno] ještě jiné příjmy, možná i [Anonymizováno], o který si může žádat rodič, který žije ve společné domácnosti s dítětem a který má bydliště v jiné zemi, ale je v [Anonymizováno] registrován jako plátce daně bez omezení. Dovozovala, že pokud by jí prvostupňový soud přiznal zvýšené výživné od [datum] do [datum], které musela zažalovat, aby nedošlo k promlčení nároků, žalovaný by zbylé výživné doplatil již mimosoudně. K období od [datum] do [datum] uvedla, že v současné době došlo k podstatné změně poměrů na její straně a že pro ni bude velmi obtížné, aby svým zvýšeným úsilím získávala dosavadní příjem. Poukazovala na to, že tento školní rok se její škola spojila s jinou institucí a výuka probíhá nepravidelně, což jí znemožňuje naplánovat si pravidelnou brigádu a vydělávat si dřívějším způsobem. Připomínala i svůj zhoršený zdravotní stav, kdy se léčí s primární sklerotizující cholangitidou, nevyléčitelným autoimunitním onemocněním postihujícím játra, žlučové cesty a žlučník. Akcentovala, že tento stav je spojen s častými žlučníkovými záchvaty, bolestmi břicha a jater a obdobími, kdy není schopna pracovat. Poukazovala i na to, že její zdravotní stav je navíc zhoršován stresem a nestabilním rozvrhem výuky. Ve svém odvolání uváděla, že k udržení stabilního stavu musí dodržovat speciální dietu bez lepku a od července i bez laktózy, což zvyšuje její měsíční výdaje. Konstatovala, že bylo prokázáno, že žalovaný měl v období od [datum] čistý měsíční příjem přes 60 000 Kč měsíčně a jeho manželka dosahuje příjmu téměř 30 000 Kč měsíčně, takže životní úroveň žalovaného označila za poměrně vysokou. Konstatovala, že má právo se podílet na této jeho životní úrovni, aniž by byla „trestána“, že se svým zvýšeným úsilím snaží získat příjem, který jí žalovaný dobrovolně neposkytuje. Poukazovala rovněž na charakter vysokoškolského studia, které kromě docházky na přednášky a cvičení či semináře vyžaduje samostatnou domácí práci a plnění dalších zadání, které škola studentům ukládá. Zdůrazňovala, že tyto povinnosti nelze plnit od pondělí do středy v běžnou pracovní dobu, jak dovozuje prvostupňový soud, ale že je třeba jim věnovat další čas, který není samozřejmě zobrazen ve školním rozvrhu. Výdělečnou činností se snaží kompenzovat svůj nedobrý zdravotní stav s tím, aby mohla žít plnohodnotný život odpovídající jejímu věku. Poukazovala na judikaturu soudů, podle níž jsou potřeby mladých lidí v období od 17 do 25 let nejvyšší a její zvýšené pracovní úsilí by proto nemělo být důvodem pro snížení povinnosti žalovaného jako otce, aby si řádně plnil své rodičovské povinnosti. Připomínala, že jí žalovaný v průběhu posledních pěti let neposkytuje jiné plnění než soudem určené výživné, které bylo rozhodnuto za jiné cenové situace, než která je v současné době. Konstatovala, že jí nehradí žádné další náklady, dárky ani jiné potřeby, ani se s ní nestýká, i když ona sama by o to měla zájem, a že jí tato skutečnost velmi mrzí. Uvedla, že v období od [datum] do [datum] byly její potřeby v podstatě stejné, takže i výživné by mělo být nejméně 7 000 Kč měsíčně, byť měl žalovaný v tu dobu vyživovací povinnost též k dceři [Anonymizováno] ve výši 3 000 Kč měsíčně. Zdůrazňovala, že výživné bylo požadováno ve dvou rovinách, a to tzv. aktivní výživné za dobu od [datum] do [datum], a dále bylo požadováno zvýšení výživného za minulé období, které bylo vymezeno tak, aby nedošlo k případnému promlčení, neboť předpokládala, že mezi účastníky řízení dojde k dohodě, k níž ale bohužel nedošlo. Konstatovala, že v tzv. minulém období je dán důvod pro zvýšení výživného, protože její poměry byly shodné, jako v tzv. aktivním období. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že jí za období od [datum] do [datum] přizná celkovou částku výživného 13 000 Kč měsíčně a za období od [datum] do [datum] rovněž 13 000 Kč měsíčně.

6. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že navrhl potvrzení napadených výroků rozsudku soudu prvního stupně jako věcně a právně správných. Ke zvýšení výživného za tzv. minulé období uvedl, že se s ním prvostupňový soud vypořádal dostatečným způsobem, když mj. zohlednil i skutečnost, že až do února 2025 platil žalovaný výživné i pro druhou dceru.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalobkyní uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. b), e), g) o.s.ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.), doplnil dokazování školním rozvrhem hodin žalované za zimní semestr školního roku 2025 – 2026 (ust. § 213 odst. 4 o.s.ř.), vyšel i z nesporných tvrzení účastníků (ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

8. Výrok I., který nebyl odvoláním napaden, nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (ust. § 206 o.s.ř.).

9. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně, tak jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

10. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dále k věci, se zřetelem k odvolacím námitkám, dodává:

11. Před odvolacím soudem učinili účastníci řízení nesporným, že žalovaný platil žalobkyni do [datum] výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně, od dubna 2025 platil 5 500 Kč a částku 7 000 Kč měsíčně platí od [datum] a že bylo dále zaplaceno dlužné výživné určené výrokem III. napadeného rozsudku.

12. Podle ust. § 910 odst. 1 o.z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

13. Podle ust. § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

14. Podle ust. § 913 odst. 1 o.z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 je při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

15. Podle ust. § 914 o.z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

16. Podle ust. § 915 odst. 1 o.z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

17. Podle ust. § 917 věty prvé o.z. platí, že rozhoduje-li soud o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, a majetkové poměry osoby výživou povinné to připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor, nevylučují-li to okolnosti zvláštního případu; poskytnuté výživné přechází do vlastnictví dítěte.

18. Podle ust. § 922 odst. 1 o.z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

19. S ohledem na výše citovaná zákonná ustanovení odvolací soud připomíná, že je prvotní povinností obou rodičů přispívat na výživu svých dětí, a to podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Tato povinnost spočívá v tom, že každý z rodičů musí vyvinout co největší možnou snahu zajistit své potomky.

20. Vyživovací povinnost mají tedy oba rodiče, ale zákon jim neukládá povinnost plnit výživné společně a nerozdílně nebo rovným dílem. Každý z rodičů má povinnost platit výživné na dítě sám za sebe takovým dílem, jaký odpovídá jeho možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům ve vztahu k možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům druhého rodiče.

21. Při určování rozsahu vyživovací povinnosti k dětem (tedy i zletilým) je třeba mít na zřeteli, že zajištění této výživy se týká nejen výživy ve vlastním slova smyslu, ale všech nezbytných potřeb pro život kulturního člověka. Proto je potřebné, aby rodiče poskytovali podle svých schopností a možností tolik prostředků na výživu dětí, aby z nich byly uspokojené osobní potřeby dítěte, jak pokud jde o výživu, tak i o potřeby na prohlubování vzdělání, rozvoj zájmů a zálib, na přípravu na povolání apod. Zákonná kritéria pro určování rozsahu výživného jsou stejná a jednotná, avšak jednotlivé případy určování rozsahu se od sebe liší v podkladech rozhodujících pro toto určení. Proto ke zkvalitnění rozhodování o výživném má především význam zjišťování skutečného stavu věci a jeho všestranné hodnocení. Jako pomůcka může přicházet pro toto určování obecné vyjádření odůvodněných potřeb dětí v určitých věkových kategoriích pro období jednoho měsíce pevným peněžním ekvivalentem. Samozřejmě však v každé konkrétní věci je třeba přihlížet ke zvláštnostem konkrétního případu ve smyslu kritérií stanovených zákonem. Soudy mají při určování výživného přihlédnout i k tomu, do jaké míry se potřeby dítěte uhrazují z přídavků na děti, které se na ně poskytují, přičemž se ovšem do určení výživného tyto přídavky na děti nezapočítávají. Ojediněle mají děti zvýšené odůvodněné potřeby např. z důvodu svého nepříznivého zdravotního stavu (srov. zhodnocení poznatků z aplikační praxe soudů, projednaného a schváleného občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu ČSFR dne [datum] pod sp. zn. Cpjf 85/89, publikované pod R 30/1990, jehož závěry jsou aplikovatelné i za současné právní úpravy).

22. Lze tedy uzavřít, že smyslem výše citovaných zákonných ustanovení je především to, že výživným mají být uspokojeny všechny životní potřeby toho, komu má být toto poskytováno. Výživným je totiž nutno rozumět souhrn prostředků nutných pro opatřování všech životních potřeb pro všestranný rozvoj vyživovaného po stránce fyzické i duševní, tedy nikoli pouze nějaké prostředky sloužící toliko k opatřování výživy ve vlastním slova smyslu.

23. Rozsah vyživovací povinnosti je dán možnostmi, schopnostmi a majetkovými poměry povinného a odůvodněnými potřebami oprávněného, a to odlišně podle jednotlivých druhů vyživovací povinnosti. Zákonný rozsah vyživovací povinnosti rodičů k dětem je dán zásadně kritériem shodné životní úrovně. Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů, výživné tedy nemá mít spotřební charakter (srov. ust. § 915 odst. 1 věta první o.z.) s tím, že hledisko shodné životní úrovně předchází hledisku odůvodněnosti potřeb (srov. ust. § 915 odst. 1 věta druhá o.z.), když za odůvodněnou lze považovat také tvorbu úspor (srov. ust. § 917 o.z.).

24. Míra potřeb dítěte je závislá na různých faktorech, zejm. na věku, zdravotním stavu, způsobu přípravy na budoucí povolání, zálibách a zájmech, skutečnosti, zda dítě žije s jedním z rodičů či nikoli.

25. Věk dítěte, jako jedno z kritérií při rozhodování soudů o existenci a výši vyživovací povinnosti rodičů, je důležitý i proto, že u mladších dětí je samozřejmě zpravidla velmi obtížné dopředu odhadovat, v jakém směru se bude vyvíjet, které předměty či obory mu budou nejvíce vyhovovat, popř. na co bude mít dokonce talent. Proto je také vzdělávací systém koncipován tak, že je nejprve preferován zájem na co nejširším vzdělávání, a teprve ve vyšším věku dochází k postupné specializaci. U osob zletilých však lze již očekávat, že mají alespoň v základních rysech jasno, kam směřují, o co v životě chtějí usilovat a jaké vzdělání je k dosažení tohoto cíle potřebné.

26. Jakkoli platí, že dosažení zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam, je odlišná situace u nezletilého dítěte, které je s ohledem na stupeň svého fyzického a psychického vývoje zcela či převážně odkázáno na svoje rodiče, a dítěte zletilého, u něhož by mělo obecně platit, že bude vyvíjet přiměřené úsilí k tomu, aby se uživilo samo, pokud se však nevyskytnou okolnosti (další vzdělání, příprava na budoucí povolání), které tomu zcela nebo částečně brání. Nadto u osob zletilých (na rozdíl od mladších dětí) lze již očekávat, že mají alespoň v základních rysech jasno, kam směřují, o co v životě chtějí usilovat a jaké vzdělání je k dosažení tohoto cíle potřebné (srov. bod 24 a 25 nálezu sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum]).

27. Při zkoumání potřeb oprávněného dítěte je nutné vzít v úvahu nejen potřeby obvyklé, pravidelně se vyskytující, ale i potřeby vyskytující se jen někdy, např. v době letních prázdnin. Účelem výživného je uhrazování nejen průběžně se vyskytujících (běžných) potřeb dítěte, ale všech potřeb prospěšných pro jeho všestranný vývoj, tedy i potřeb vyskytujících se nepravidelně za delší období (např. potřeby na prázdninový pobyt dítěte), popřípadě potřeb zcela nahodilých (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky [spisová značka] ze dne [datum], publikovaný pod R 5/1991 a rovněž použitelný na současnou právní úpravu).

28. Ústavní soud vyslovil ve svém usnesení sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum], že je povinností zletilého dítěte vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, ale že není povinností zletilého dítěte při studiu pracovat, přičemž nemožnost práce garantující jeho vlastní výživu lze doložit prezenční formou jeho studia.

29. Právní úprava nezná objektivizaci výživného (tj. tabulky, procenta z příjmů apod.) a při stanovení jeho rozsahu je nutné vycházet především z možností a schopností rodičů. Možnosti jsou chápány jako objektivní kategorie, schopnosti jako subjektivní kategorie. Konkrétně je nutné zohlednit věk, zdravotní stav, vzdělání, manuální zručnost, pracovní návyky a pracovní zkušenosti, flexibilitu, adaptabilnost, sociální (ne)zralost povinného rodiče, nepříznivou situaci na trhu práce, vysokou nezaměstnanost v regionu apod. (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum], opět použitelné i za současné právní úpravy). Další kategorií významnou pro stanovení rozsahu vyživovací povinnosti jsou majetkové poměry rodičů, při jejichž posouzení je nutno přihlédnout nejen k fakticky dosahovaným příjmům rodiče, ale i k celkové hodnotě jeho movitého a nemovitého majetku a způsobu života, resp. k životní úrovni (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum], opět použitelný i za současné právní úpravy). Rozsah vyživovací povinnosti je podmíněn též odůvodněnými potřebami dítěte. Míra potřeb dítěte je závislá zejména na jeho věku, zdravotním stavu, jeho fyzické a duševní vyspělosti, způsobu přípravy na budoucí povolání, zálibách a zájmech, na skutečnosti, zda žije s rodiči či nikoli.

30. Ke všem těmto odůvodněným potřebám je nutno přihlížet při určování výše výživného.

31. V tomto případě je nutno předem konstatovat, že matka žalobkyně plní svou vyživovací povinnost k ní tím, že se evidentně aktivně podílí na chodu jejich rodinné domácnosti a hradí evidentně všechny základní potřeby žalobkyně. V tomto směru totiž neexistovaly ani z jedné procesní strany žádné výtky.

32. Možnosti a schopnosti žalovaného popsal soud prvního stupně v odst. 4 odůvodnění napadeného rozsudku v zásadě dostatečně a odvolací soud na ně odkazuje.

33. Pokud bylo v odvolacím řízení doplněno dokazování výše uvedenou listinou, tak z ní bylo zjištěno, že žalobkyně má v zimním semestru školního roku 2025 – 2026 výuku po celý pracovní týden.

34. Jak již bylo výše uvedeno, tak hledisko shodné životní úrovně dítěte a rodiče sice předchází hledisku odůvodněnosti potřeb dítěte, ale toto není možno vnímat beze všech souvislostí. Jestliže se totiž rodič nesnaží odpovídajícím způsobem pracovat a zajistit si tak životní úroveň, je logické, že tato bude nižší a za situace, kdy vyživované dítě nemá možnost toto jakkoliv ovlivnit, tak není možno tuto skutečnost nezohlednit.

35. Problematika změny poměrů je upravena v ust. § 923 odst. 1 o.z. s tím, že změna poměrů, která takový postup soudu odůvodňuje, musí spočívat na jedné straně ve změně míry odůvodněných potřeb dítěte, obvykle v souvislosti s jeho přibývajícím věkem, na druhé straně pak ve změně schopnosti a možnosti některého z rodičů plnit vyživovací povinnost, daných nejčastěji zvýšením či snížením jeho příjmu, zdravotním stavem, popřípadě ve změně okruhu osob, které jsou na tohoto rodiče výživou odkázány.

36. Zásadním předpokladem pro změnu rozhodnutí o výživném pro dítě je změna poměrů, z nichž vycházel soud při předchozí úpravě výživného (ust. § 923 odst. 1 o.z.). Vždy však musí jít o změnu závažnějšího charakteru týkající se skutečností, na nichž je založeno předchozí rozhodnutí o rozsahu vyživovací povinnosti rodičů k dítěti. Toto zákonné ustanovení pochopitelně dopadá i na případy rozhodování o výživném zletilých dětí, kdy se jeho předchozí soudní úprava uskutečnila ještě v době jejich nezletilosti. Soud prvního stupně vycházel v tomto případě správně ze srovnání poměrů, které na straně žalobkyně a jejích rodičů existovaly v době rozhodování o předchozí úpravě výživného, správný je i jeho odkaz na jednotlivá zákonná ustanovení o.z.

37. Povinností soudu prvního stupně při aplikaci těchto zákonných ustanovení tedy bylo, aby vzal za výchozí ty skutečnosti, které byly soudem zjištěny v době posledního rozhodování o výživném a aby byly porovnány se skutečnostmi, zjištěnými v době, kdy se o změně rozhoduje opětovné.

38. Odvolací soud proto připomíná, že od poslední úpravy výživného, provedené rozsudkem soudu prvního stupně č.j. [spisová značka] ze dne [datum], došlo na straně žalobkyně k výraznému vzrůstu jejích potřeb, neboť po maturitě úspěšně absolvovala bakalářské studium a v letošním roce začala na vysoké škole [právnická osoba] studovat v prvním ročníku inženýrský obor. Všechny tyto skutečnosti, tedy věk a studium vysoké školy (náklady na platbu školních pomůcek, učebnic, cestovného apod.) vedly pochopitelně ke zvýšení jejích oprávněných potřeb. Nelze rovněž přehlédnout výdaje, které má v souvislosti se svým zdravotním stavem. Na hrazení všech těchto jejích potřeb se podílela výlučně její matka, neboť žalovaný platil toliko běžné výživné, byť od února letošního roku ve vyšší částce, když ale nad jeho rámec žalobkyni ničím nepřispíval.

39. Na straně žalovaného došlo od poslední úpravy ke snížení počtu jím vyživovaných osob, neboť mu v únoru 2025 odpadla vyživovací povinnost k dceři [Anonymizováno].

40. Odvolací soud považuje za nutné dále zdůraznit, že je prvotní povinností obou rodičů přispívat na výživu svých dětí, a to podle svých schopností, možností a majetkových poměrů (srov. ust. § 913 odst. 1 o.z.). Tato povinnost spočívá v tom, že každý z rodičů musí vyvinout co největší možnou snahu zajistit své potomky. Odvolací soud tedy posoudil možnosti a schopnosti žalovaného k placení výživného s přihlédnutím k rozsahu jeho vyživovacích povinností a odůvodněným potřebám žalobkyně. Nelze přehlédnout, že matka žalobkyně svou vyživovací povinnost k ní navíc nahrazuje částečně i svou osobní péčí (praní, vaření a de facto každodenní obdobná běžná péče o domácnost), pochopitelně v rozsahu jejího věku. K těmto zásluhám matky přihlížel odvolací soud ve smyslu ust. § 913 odst. 2 o.z., podle kterého pak musel přihlédnout i k tomu, že žalovaný o žalobkyni neprojevuje takový zájem, jaký by projevovat měl.

41. Stran příjmů žalovaného bylo možno vyjít ze zjištění, učiněných prvostupňovým soudem, a to se zohledněním příjmů jeho manželky, ohledně posouzení jeho celkové životní úrovně, na níž má žalobkyně plné právo se podílet.

42. Odvolací soud dále připomíná, že v současné době v právním řádu [Anonymizováno] neexistují žádné, pro soudy závazné, tabulky pro určení výše výživného, ani další předepsané algoritmy pro výsledný kalkul částky. Ohledně potřeb dětí je pak možno vycházet snad jen z toho, že životní minimum podle ust. § 3 odst. 3 písm. b) zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu o životním a existenčním minimu, v platném znění, představuje u nezaopatřeného dítěte od 15 do 26 let věku, kterým je žalobkyně, částku 3 490 Kč. Tato částka má však praktický význam jen pro výpočet různých sociálních dávek a nelze tedy dovozovat, že by se mohlo jednat např. o nejnižší možné výživné. Obecně se ve vztahu k určení výše výživného ustáleně judikuje, že oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů, přičemž dítě má právo se podílet na životní úrovni svých rodičů (srov. též ust. § 913 či ust. § 915 o.z.). Při určení rozsahu vyživovací povinnosti přitom přihlíží soud k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje (faktická péče se týká jen nezletilých dětí, u zletilých je třeba vnímat ji jako péči o společnou domácnost), a při posouzení majetkových poměrů rodičů vždy bere ohled nejen na fakticky dosahované příjmy rodiče, ale i na celkovou hodnotu jeho movitého a nemovitého majetku a způsob života, resp. životní úroveň (srov. nález sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum], který je použitelný i za současné právní úpravy).

43. V tomto případě žalobkyně, která je zletilou dcerou žalovaného, řádně studuje na vysoké škole, připravuje se tedy na budoucí povolání a není schopna sama se živit, proto vůči ní trvá vyživovací povinnost obou rodičů. Jak již bylo shora uvedeno, její potřeby jsou zvýšeny tím, že má jako studentka vysoké školy nezanedbatelné náklady na studium a s tím spojené aktivity jsou tedy vyšší, zvlášť když do školy dojíždí. Žalobkyně má dále různá zdravotní omezení, které vedou ke zvýšení jejích výdajů. Přesto si snaží během běžného školního roku přivydělávat a nelze tedy nijak dovozovat, že by v tomto směru byla laxní a spoléhala se toliko na své rodiče.

44. Odvolací soud posoudil všechny shora uvedené podstatné okolnosti, které jsou pro posouzení možností, schopností a majetkových poměrů obou rodičů, jakož i pro posouzení odůvodněných potřeb žalobkyně, významné. Dospěl k závěru, že odůvodněným potřebám žalobkyně, jakož i možnostem a schopnostem žalovaného odpovídá od [datum] výživné ve výši 13 000 Kč měsíčně, které žalobkyně navrhovala ve svém odvolání.

45. Soud prvního stupně tedy výživné správně stanovil od doby, od které je žalobkyně požadovala, když bylo prokázáno, že v této době již byla studentkou vysoké školy a žalovaný jí neplnil v míře, v jaké plnit měl, byť mu odpadla vyživovací povinnost k dceři [Anonymizováno].

46. Odvolací soud z výše uvedených důvodů uzavírá, že jím určené výživné odpovídá všem zákonným kritériím, vyžadovaným v ust. § 910 a násl. o.z. Toto zvýšení nelze označit za nadstandard, ale slouží de facto jen k pokrytí zvýšených životních nákladů žalobkyně a ve svém důsledku jde i o zajištění jejího řádného studia na vysoké škole. Odvolací soud dále zdůrazňuje, že zvýšené pracovní úsilí žalobkyně nemůže být důvodem pro snížení povinnosti žalovaného.

47. Pokud jde o žalobkyní požadované zvýšení výživného za tzv. minulé období, musí odvolací konstatovat, že podle ust. § 922 odst. 1 o.z. lze výživné pro děti přiznat i za dobu nejdéle tří let zpět. Má za to, že pro takovýto postup nebyly v projednávané věci splněny podmínky, a to z důvodů, uvedených v odst. 12 odůvodnění napadeného rozsudku.

48. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. tak, že výši měsíčního výživného zvýšil podle odvolacího návrhu o dalších 6 000 Kč (tj. na celkovou částku 13 000 Kč měsíčně, ve spojení s pravomocným výrokem I. napadeného rozsudku) a ve zbývající části, včetně správného výroku IV., ho podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

49. Vzhledem k tomu, že výživné bylo stanoveno zpětně od [datum], vznikl na výživném žalovanému dluh za období od tohoto data do [Anonymizováno]. Jak bylo mezi účastníky učiněno nesporným, žalovaný platil žalobkyni do [datum] výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně, od dubna 2025 platil 5 500 Kč a částku 7 000 Kč měsíčně platí od [datum] a zaplatil rovněž dlužné výživné určené výrokem III. napadeného rozsudku, tj. částku 12 000 Kč. Protože měl žalovaný (v souvislosti se zvýšením výživného odvolacím soudem) platit od [datum] do 31. 11. 2025 částku 13 000 Kč měsíčně, vznikl za uvedenou dobu nedoplatek v celkové výši 60 000 Kč (tj. 10x 6 000 Kč).

50. S ohledem na výše uvedené tedy odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. změnil ohledně doby a částky dlužného výživného, která činí uvedených 60 000 Kč, když žalovanému umožnil možnost splácet dluh ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně (ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř.), a to pod ztrátou jejich výhody.

51. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., a to s ohledem na celkovou procesní úspěšnost obou účastníků.

52. Písemné vyhotovení rozsudku je ve správném znění, když byla zároveň, podle ust. § 166 o.s.ř., doplněna část chybějícího výroku IV., neboť bylo nutno rozhodnout znovu i o nákladech řízení před soudem prvního stupně. V tomto případě bylo možné toto pochybení opravit přímo ve stejnopise, neboť bylo zjištěno dříve, než byl rozsudek písemně vyhotoven.