o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 5. srpna 2021, č. j. 35 C 105/2021-93,

1. Ve shora označené věci se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se zásahu do osobnostních práv žalobce, který spočívá v pořizování fotografií žalobce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, předložit žalobci všechny pořízení fotografie a poskytnout všechny informace ohledně instalace, provozování deinstalace a zřízení tohoto shora uvedeného zařízení a nahradit žalobci nemajetkovou újmu ve výši 10 000 Kč.

2. Podle jeho žalobních tvrzení žalovaný dne [datum] nainstaloval fotografické technické zařízení (fotopast) k monitorování příjezdové cesty k domu [adresa] a vchodu do bytu žalobce na adrese [adresa], kde v současné době bydlí žalovaný. Toto zařízení bylo instalováno na pozemku [číslo] poblíž pozemku [číslo] na sloupu veřejného osvětlení. Zařízení tak monitoruje pohyb osob přicházejících na pozemek a do domu žalovaného. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný záměrně zachytil podobu žalobce a šířil ji prostřednictvím datové sítě, a to bez svolení osoby, jejíž podoba byla šířena. Došlo tedy k zásahu do žalobcova práva na podobu a na soukromí. [datum] žalobce zaslal žalovanému písemnou předžalobní výzvu k odstranění shora uvedeného zařízení.

3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě potvrdil, že k instalaci automatického snímacího zařízení (tzv. fotopasti) skutečně došlo, a to na sloup veřejného osvětlení umístěný na pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] ve vlastnictví žalovaného, na rozhraní pozemků p. [číslo]. Důvodem však není monitorování pohybu osob přicházejících na pozemek žalobce, nýbrž zájem na ochraně vlastnického práva žalovaného k rozvodné elektrické skříni na pozemku p. [číslo] zejména zájem chránit tuto skříň před poškozením a před neoprávněným odběrem elektrické energie, k čemuž ze strany žalobce v minulosti došlo. Fotopast zabírá především pozemky žalovaného p. [číslo] tvořící veřejné prostranství a slouží k monitorování pozemků žalovaného a zejména rozvodné skříně elektrické energie umístěné při hranici pozemků parc. [číslo] (ve vlastnictví žalovaného) a parc. [číslo] (ve vlastnictví žalobce). Ukázkový snímek ze dne [datum] pořízený předmětnou fotopastí ukazuje, že fotopast zabírá pouze v nezbytném rozsahu část pozemku žalobce, aby byla monitorována rozvodná skříň ve vlastnictví žalovaného, do níž se žalobce 2x nelegálně vlámal a zahájil černý odběr elektrické energie. Důvodem umístění fotopasti je tedy fakt, že z uvedené rozvodné skříně žalobce před jejím odpojením a zapečetím dne [datum] za přítomnosti Policie ČR neoprávněně odebíral elektrický proud. Stalo se tak již opakovaně, přičemž po prvním odpojení v říjnu 2019 se žalobce opět neoprávněně do rozvodné skříně připojil. Žalobce po prvním odpojení nelegálního odběru podal žalobu na ochranu rušené držby. Usnesením Okresního soudu Praha – východ ze dne 11. 12. 2019, č. j. 3 C 396/2019-11, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2020, č. j. 22 Co 41/2020-78, bylo rozhodnuto tak, že se žaloba žalobce na ochranu rušené držby zamítá. Po tomto pravomocném rozhodnutí soudu žalovaný opět odpojil nelegální odběr elektrické energie, tentokrát již skříň za přítomnosti Policie zabezpečil a zapečetil. V návaznosti na to žalobce dne [datum] podal znovu žalobu z rušené držby. O ní rozhodl Okresní soud Praha-východ usnesením ze dne 4. 3. 2021, č. j. 36 C 90/2021-15, tak, že žalobu zamítl. Žalobce proti tomuto usnesení podal odvolání, o kterém dosud nebylo rozhodnuto. O věci vede šetření též Policie ČR pro podezření ze spáchání trestného činu krádeže.

4. Žalovaný akcentoval, že podle ust. § 88 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) nejde o neoprávněný zásah do osobnosti, jestliže žalovaný pořizuje obrazový záznam k ochraně svých práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. To je právě případ žalovaného. Ten přitom postupoval a postupuje s maximálním šetřením práv jiných osob a odmítá, že by monitoroval obydlí či objekt [adresa] ve vlastnictví žalobce či žalobce samotného. Monitoruje z 90 % své pozemky a rozvodnou skříň na hranici pozemku žalobce a žalovaného. Žalobce nelegální odběr elektrické energie zahájil bez vědomí žalovaného, v rozporu s předpisy a technickými normami, čímž ohrozil i majetek žalovaného. Nelegálním a neodborným připojením do rozvodny žalovaného došlo k neočekávanému zvýšení odběru v síti, která není na danou zátěž dimenzována. Žalovaný přitom nemá povinnost vůči žalobci, natož aby pro jeho nelegální odběr posiloval elektrickou síť, která pro potřeby žalovaného plně dostačuje. Žalovaný tedy postupoval zcela v souladu s právem. Teprve umístění fotopasti způsobilo, že se žalobce nepokusil poškodit majetek žalovaného.

5. Soud I. stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se pořizování fotografií žalobce (výrok I.), zaplatit žalobci újmu ve výši 10 000 Kč (výrok II.) a předložit žalobci všechny pořízené fotografie a poskytnout všechny informace ohledně instalace, provozování a deinstalace fotografického zařízení na pozemku [číslo] k. ú. [obec] (výrok III.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému řízení ve výši 24 542,90 Kč (výrok IV.).

6. Podle odůvodnění tohoto má soud I. stupně po provedeném dokazování má za prokázané, že v katastrálním území žalovaného se nachází bývalý vojenský areál, v němž jsou mj. pozemky parc. [číslo] st. 978, jehož součástí je stavba [adresa], a st. 980, jehož součástí je stavba [adresa], které jsou ve vlastnictví žalobce, a pozemky parc. [číslo] které jsou ve vlastnictví žalovaného. Na hranicích pozemků je umístěna rozvodná skříň, která je určena pro zásobování domu [adresa] elektrickou energií, a je umístěna na pozemku p. [číslo]. Mezi účastníky jsou dlouhodobé spory o napojení domu [adresa] prostřednictvím této rozvodné skříně do elektrické sítě, kterou spravuje žalovaný. Tyto spory došly až do stavu, kdy žalovaný 2x odpojil žalobce od dodávek elektrické energie do této budovy a žalobce se tomuto odpojení bránil nejméně 2 žalobami z rušené držby, které byly obě zamítnuty jako nedůvodné. Žalovaný dne [datum] umístil na sloup veřejného osvětlení na svém pozemku zařízení snímající pohyb. Toto zařízení primárně snímá plochy před žalobcovými pozemky, předmětnou rozvodovou skříň a část žalobcova pozemku za touto skříní.

7. S poukazem na ust. § 81 odst. 1, § 82 odst. 1, § 84 a § 88 odst. 1 o.z. soud I. stupně vyložil, že tím, že předmětné zařízení pořizuje fotografii každé osoby, které v inkriminovaném místě projde, zasahuje do práv všech jedinců, kteří do nemovitosti docházejí, tedy i žalobce. Tedy i když v řízení nebyla doložena jediná žalobcova fotografie z tohoto zařízení, je zřejmé, že muselo takovou fotografii pořídit, a to vícekrát. Nicméně obecně platí, že i když se osoba dopustí jednání, které je zásahem do osobnostních práv jiné osoby, nejde bez dalšího o zásah, který je třeba saturovat. K tomu, aby takové jednání bylo postižitelné žalobou na ochranu osobnosti, musí naplňovat 3 základní znaky. Musí se jednat o zásah, tento zásah musí být neoprávněný a musí být způsobilý způsobit poškozenému nějakou újmu (není však potřeba, aby ji reálně způsobil). Není-li splněna některá z těchto podmínek, nezbývá než žalobu zamítnout (viz např. stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. 10. 1967, sp. zn. Prz 33, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 388/2015). Oprávněným zásahem pak je takový zásah, který byl učiněn na základě licence dané zákonem nebo jinou skutečností.

8. Pokud jde o vlastnické právo k elektrické rozvodné skříni, nacházející se na pozemku parc. [číslo] v blízkosti pozemku parc. [číslo] k němuž se hlásili oba účastníci, soud I. stupně uzavřel, že se z provedeného dokazování nepodává, že by vlastníkem předmětné rozvodné skříně byl žalovaný. Důkazy podle jeho názoru svědčí ve prospěch žalobce nebo některého z jeho předchůdců, nicméně pro posouzení věci je irelevantní, kdo z nich vlastníkem skutečně je, pokud vlastníkem není žalovaný. Podle soudu I. stupně žalovaný nemůže chránit své vlastnické právo k předmětné rozvodné skříni, když mu toto právo nenáleží. Nicméně v koncentrační lhůtě doplnil, že svým počínáním chránil i elektřinu, která by prostřednictvím této skříně byla čerpána, když by, pokud by došlo k neoprávněnému odběru, žalobce odebíral elektrickou energii na jeho úkor. Soud I. stupně posoudil tento důvod optikou ust. § 88 odst. 1 o.z. Mezi účastníky není sporu, že prostřednictvím předmětné rozvodné skříně docházelo k odběru elektrické energie ze soustavy, jejímž správcem je žalovaný. Mezi účastníky též probíhají spory ohledně oprávněnosti tohoto odběru, přičemž v době umístění zařízení dal Krajský soud v Praze za pravdu žalovanému. Žalovaný tak měl legitimní důvod domnívat se, že odběr elektrické energie prostřednictvím této skříně je neoprávněný a z tohoto důvodu jej monitoroval, neboť jakýkoliv neoprávněný odběr ze soustavy by byl na jeho úkor.

9. Soud I. stupně připomněl, že ode dne [datum] dává právní úprava k dispozici generální licenci k zachycení podoby jiné osoby za účelem ochrany nějakého práva (§ 88 odst. 1 o.z.). Takový zásah nemůže být bezbřehý a musí být postaven na konkrétních okolnostech případu, nicméně pokud zákonodárce dává explicitně licenci k zásahu do ochrany podoby, není možné postupovat pouze přísně restriktivně při aplikaci tohoto práva, ale je třeba na sporné jednání aplikovat test proporcionality. Při poměřování okolností případu je proto třeba primárně brát v úvahu, jaké byly okolnosti pořízení fotografie, co zobrazuje, z jakého důvodu byla fotografie pořízena a proč nemohlo dojít k jinému způsobu zachycení události. V reakci na tato zjištění je možné stanovit, zda postup zasahující osoby byl přiměřený. Soud tyto své úvahy poté aplikoval na souzenou věc a konstatoval, že předmětné zařízení zobrazuje veřejně přístupnou komunikaci a pouze malou část žalobcova pozemku. Žalobce by z této logiky nebyl zachycen v žádné věcně soukromé až intimní poloze, naopak by byl zobrazován na prostranství, které je veřejně přístupné, případně veřejně viditelné. Zařízení navíc chrání majetkové hodnoty žalovaného (spotřebovávanou energii), a to způsobem, který není nepřiměřeně zasahující, když jiné efektivní metody monitorování rozvodné skříně by byly mnohem invazivnější (například kamerové záznamy). Nelze ani vytýkat žalovanému, že zařízení bylo umístěno do výšky, když v nižší pozici by nemuselo plnit svůj účel (bylo by možné jej snadno odstranit nebo otočit). Soud tak uzavřel, že předmětné zařízení obstálo v uvedeném testu a že jeho umístění na sloup elektrického osvětlení není neoprávněným zásahem do žalobcových práv. Proto žalobu zamítl jako nedůvodnou, aniž se zabýval dalšími důvody, pro které žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

10. Soud I. stupně dále uvedl, že by nárok na zaplacení peněžní satisfakce 10 000 Kč zamítl, i kdyby k neoprávněnému zásahu do žalobcových osobnostních práv došlo. Podstatou peněžité satisfakce (§ 2951 odst. 2 o.z.) je totiž odstranění újmy, která poškozenému vznikla. Předpokladem je tak vznik skutečné újmy, kterou je třeba saturovat. Soud žalobce poučil, nechť v tomto směru doplní svá tvrzení a navrhne k tomu důkazy, avšak žalobce tak v rámci koncentrační lhůty neučinil (učinil tak až při jednání dne [datum], tedy po dodatečné lhůtě dané na základě ust. § 118b občanského soudního řádu /dále jen „o.s.ř.“ /, která skončila dne [datum]). Soud tak uzavřel, že žalobce v tomto směru neunesl břemeno tvrzení a důkazní (viz § 120 o.s.ř.).

11. Bez dalšího by byl podle soudu I. stupně zamítnut nárok uvedený ve výroku III. napadeného rozsudku. Právo na ochranu osobnosti totiž dává jednotlivci právo domáhat se, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. Žalobci však v rámci ochrany soukromého práva nenáleží právo na vydání předmětných fotografií a ani na informace ohledně instalace a deinstalace předmětného zařízení, neboť se nejedná ani o upuštění od zásahu a ani odstranění jeho následku.

12. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud I. stupně procesně úspěšnému žalobci nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 24 542,90 Kč, sestávající z odměny advokáta podle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT”) za 5 úkonů právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemná podání ze dnů [datum] a [datum] a účast u jednání soudu ve dnech [datum] a [datum]), 5 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT, v souvislosti s cestou dne [datum] náhrady ve výši 2 255,39 Kč za 254 ujetých km v částce 1 555,39 Kč (27,80 Kč za litr paliva při průměrné spotřebě 6,2 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhl. č. 589/2020 Sb.) podle ust. § 13 AT a náhrady za ztrátu času v trvání 7 × 30 minut v částce 700 Kč podle ust. § 14 AT, v souvislosti s cestou dne [datum] náhrady ve výši 328 Kč za jízdu vlakem podle ust. § 13 AT a náhrady za ztrátu času v trvání 7 × 30 minut v částce 700 Kč podle ust. § 14 AT a 21% DPH z částky 20 283,39 Kč ve výši 4 259,51 Kč.

13. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce a soudu I. stupně vytýká, že vycházel pouze z jednoho neobjektivního důkazu předloženého žalovaným, tedy z jedné fotografie, na níž není zachycen pohyb žalobce nebo jeho blízkých osob fotopastí, i přesto, že byl žalobcem vyzván k poskytnutí kompletní pořízené fotodokumentace fotopastí a upozornil soud, že umístění a tedy záběr a úhel snímání fotopastí se mění. Pro ilustraci hodnoty tohoto důkazu odvolatel uvedl, že za celé období od [datum] do [datum], tedy do rozhodnutí soudu, mohlo být pořízeno 565 200 vteřinových fotografií. Soud I. stupně současně svým rozhodnutím znemožnil tyto informace získat žalobci. Dále své rozhodnutí soud I. stupně opírá o neprokázané tvrzení, že žalovaný chrání neoprávněný odběr elektrické energie, neboť to žalovaný nikterak neprokázal. Naopak se soud I. stupně vůbec nezabýval tvrzením žalobce, že je možné chránit odběr elektrické energie jiným způsobem, a způsobem vedení řízení umenšil prostor pro vyjádření žalobce a vytvořil tak neoprávněně větší prostor pro tvrzení žalovaného. Dále poskytl nespravedlivě větší důvěru žalovanému, aniž by si ověřil důkazy jeho tvrzení tak, jak to požadoval po žalobci, a tím porušil zásadu rovnosti před soudem mj. tím, že žalobci uložil povinnost prokázat vlastnictví ke kiosku energie, a když je na odročeném jednání žalobce předložil, soud je v jeho prospěch nepoužil přesto, že při prvním jednání uvedl, že toto považuje za stěžejní důkaz pro rozhodnutí. Tím způsobil žalobci zbytečné další neodůvodněné náklady řízení spočívající v nákladech na geodetické zaměření a náklady řízení žalovaného v prohraném soudním sporu. Žalobce má za to, že odročení jednání bylo zcela zbytečné a že soud měl dostatek důkazů, aby rozhodl, jak rozhodl tímto nespravedlivým verdiktem. Současně soudce zápis z jednání nezaznamenával stenograficky tak, jak jej žalobce sděloval, ale posouval je způsobem vedoucím k zamítnutí žaloby. Tvrzení soudce, že nemůže doslovně zaznamenávat tvrzení žalobce, je nepřijatelné a hrubě zasahující do práv účastníka řízení.

14. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu I. stupně tak, že žalobě vyhoví, nebo vrátil věc soudu I. stupně k opakovanému řádnému projednání. Dále navrhl, aby odvolací soud uložil žalovanému uhradit žalobci náklady řízení.

15. Podáním ze dne [datum] žalobce doplnil důkazy, které se v době od [datum] do [datum], a to čtyřmi fotografiemi další fotopasti, s tím, že žádá, aby soud tyto důkazy vzal v potaz při svém rozhodování.

16. Žalovaný se k obsahu odvolání písemně nevyjádřil, při jednání odvolacího soudu uvedl, že odvolání je pouze obecné a spíše napadá procesní postup soudu I. stupně, respektive konkrétního soudce, a nijak nebrojí proti konkrétním skutkovým zjištěním, případně proti právnímu hodnocení. Žalovaný nedisponuje žádným snímkem z předmětné fotopasti než tím, který předložil jako snímek ukázkový. Není tedy pravdou, že by pořídil 565 200 fotografií. Je to proto, že fotopast reaguje pouze při pohybu ve snímaném prostoru, a ještě ve smyčce, což znamená, že jakmile dojde do konce, předchozí záběry přemazává. Žalovaný neměl žádný důvod fotografie stahovat a uchovávat, nedošlo-li k zásahu do chráněné elektrické skříně. Dne [datum] došlo k deinstalaci předmětné fotopasti a také druhé fotopasti, na kterou žalobce poukazuje v podání ze dne [datum]. Tato druhá fotopast snímala fotopast první. V důsledku deinstalace žalovaný očekával, že žalobce vezme své odvolání zpět, neboť předmět sporu odpadl, a z toho důvodu nemůže být žalobce se svým odvoláním úspěšný. To se však nestalo. Žalovaný deinstaloval obě fotopasti v reakci na usnesení zdejšího soudu č. j. 30 Co 71/2021-81, které bylo vydáno v řízení o další žalobě žalobce na ochranu rušené držby. Tímto rozhodnutím ve spojení s rozhodnutím soudu I. stupně bylo postaveno najisto, že žalobce nemá právo být k předmětné rozvodné skříni připojen. Rozhodnutí odvolacího soudu je ze dne [datum] a v důsledku jeho vydání došlo k odpojení žalobce z předmětné rozvodné sítě. Tím také odpadl důvod rozvodnou skříň monitorovat, a proto byla fotopast dne [datum] odpojena. Druhá fotopast ovšem není předmětem tohoto řízení a důkazy navržené žalobcem v jeho podání ze dne [datum] jsou důkazy uplatněné v rozporu se zásadou koncentrace řízení.

17. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř. Přitom zamítl návrh na doplnění dokazování čtyřmi fotografiemi označenými v podání žalobce ze dne [datum], neboť se jedná o tzv. nepřípustné novoty ve smyslu ust. § 205a o.s.ř., navíc s projednávanou věcí nesouvisí.

18. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně.

19. Soud I. stupně zjištěný skutkový stav správně posoudil podle ust. § 81 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014, neboť k posuzovanému jednání došlo za jeho účinnosti.

20. Podle ust. § 81 odst. 1 o.z. chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

21. Podle ust. § 81 odst. 2 o.z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

22. Podle ust. § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

23. Podle ust. § 84 o.z. zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením.

24. Podle ust. § 88 odst. 1 o.z. svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.

25. Jak správně vyložil soud I. stupně, předpokladem odpovědnosti za zásah do osobnostních práv člověka je 1) neoprávněný zásah, 2) objektivní způsobilost tohoto zásahu porušit nebo jen ohrozit osobnost člověka, 3) kauzalita mezi neoprávněným zásahem a porušením nebo ohrožením osobnosti. Neoprávněným zásahem je zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s objektivním právem, tj. právním řádem.

26. Absolutní osobnostní právo člověka k zachycení vlastní podoby podle ust. § 84 o.z. zahrnuje především výlučné oprávnění člověka rozhodnout o zachycení či nezachycení vlastní podoby, a to v jakékoli objektivně vnímatelné formě. Právo na zachycení podoby se vyčerpává okamžikem pořízení prvotního zachycení podoby, další nakládání s jejím hmotným zachycením již není součástí práva na podobu ve smyslu ust. § 84 o.z., ale jedná se o součást výlučného oprávnění k použití hmotného zachycení projevu osobní povahy ve smyslu ust. § 87 o.z.

27. Ustanovení § 88 o.z. upravující tzv. bezúplatnou zákonnou licenci úřední stanoví zákonné omezení absolutního osobnostního práva v souvislosti s pořízením některých hmotných zachycení osobnosti člověka. Na rozdíl od předchozí právní úpravy sleduje nejenom zajištění veřejného zájmu, nýbrž nově je zdůrazněn i zájem na ochraně, případně možnosti řádného uplatnění soukromých práv. Význam tohoto ustanovení je proto nutno spatřovat ve stanovení způsobu poměřování konkurujících si subjektivních soukromých práv.

28. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že v posuzovaném případě umístěním tzv. fotopasti na sloup veřejného osvětlení není neoprávněným zásahem do žalobcových práv, neboť ji zde žalovaný umístil za účelem ochrany svého majetku, konkrétně elektrické energie, kterou žalobce na její úkor opakovaným zásahem do monitorované rozvodné skříně neoprávněně odebíral. Nadto uvedené zařízení zobrazuje veřejně přístupnou komunikaci a pouze malou část žalobcova pozemku. Proto soud I. stupně postupoval správně, když žalobu o zaplacení nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč výrokem I. napadeného rozsudku zamítl. Ze stejných důvodů je správný napadený rozsudek rovněž ve výroku II., jímž byla zamítnuta žaloba v části, kterou se žalobce domáhal, aby se žalovaný zdržel pořizování fotografií žalobce. Nadto předmětné zařízení již bylo demontováno a v této části tak předmět řízení odpadl. S nárokem formulovaným ve výroku III. napadeného rozsudku nemohl být žalobce úspěšný již proto, že takového nároku se žalobou na ochranu osobnosti domáhat nelze.

29. Odvolací námitky vytýkající soudu I. stupně, že při svém rozhodování vycházel pouze z jediného důkazu, a to jediné žalovaným předložené fotografie, že porušil zásadu rovnosti účastníků řízení a že„ umenšil“ prostor pro vyjádření žalobce, odvolací soud nesdílí, neboť nemají oporu v obsahu spisu. K námitce, že věc projednávající soudce nepořizoval protokol z jednání stenograficky, lze uvést pouze to, že stenografický záznam protokolu občanský soudní řád neupravuje, neboť tento způsob pořizování protokolu z jednání soudu se v 21. století již nepoužívá.

30. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, když pochybení neshledal ani v závislém nákladovém výroku IV.

31. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití ust. § 224 odst. 1 o.s. ř. podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v něm úspěšnému žalovanému jejich náhradu v celkové výši (po zaokrouhlení) 7 112 Kč za 1 úkon právní služby po 3 100 Kč podle ust. § 7 bodu 5. za použití ust. § 9 odst. 4 písm. a) AT, 1 režijní paušál po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 3 AT, cestovné ze sídla advokáta v [anonymizováno] do [obec] a zpět osobním automobilem, jehož VTP je založen ve spise na č.l. 87 ve výši 1 778 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT, náhrada za 7 půlhodin ztráty času po 100 Kč podle ust. § 14 odst. 3 AT a 21% DPH ve výši 1 234,38 Kč podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.

32. Náklady odvolacího řízení je žalobce povinen zaplatit v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta, který žalovaného v řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).