o odvolání manželky proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 6. srpna 2021 č.j. 20 C 109/2021-38

1. Okresní soud v Mělníku rozhodl rozsudkem ze dne 6.8.2021 č.j. 20 C 109/2021-38 tak, že se manželství [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], narozené dne [datum], a [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum], uzavřené dne [datum] před Městským úřadem Štětí, rozvádí (výrok I) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Z odůvodnění rozsudku se podává, že soud I. stupně z provedeného dokazování zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před Městským úřadem ve Štětí [obec] příjmení manželky je [příjmení]. Manželům se nenarodilo žádné dítě. Manžel začal v srpnu roku 2014 pracovat v Německu jako svářeč. Z počátku se vracel do společné domácnosti zhruba každý víkend, se změnou zaměstnavatele a delší vzdáleností do nové práce se frekvence těchto návratů snížila na jednou za čtrnáct dnů. Manželé se postupně odcizili. Manželka byla do [datum] zaměstnána ve [právnická osoba] s.r.o. V období srpna až prosince roku 2019 pobírala nemocenské dávky, od prosince roku 2019 je hlášena na úřadu práce a hledá si zaměstnání. V té době se starala o 87 letou babičku s [anonymizováno] chorobou, která v červenci roku 2021 zemřela. Pobírala příspěvek v souvislosti s péčí o blízkou osobu ve výši 4 400 Kč měsíčně. Příjem manžela v [země] činí 2 600 euro. Manželé spolu od roku 2014 bydleli v pronajatém domě, ve kterém již v současnosti bydlí pouze manželka. Byt o velikosti 2 + kk, ve kterém bydlela babička, vlastní manželka. Manžel žádnou nemovitost nevlastní. Manžel si v průběhu roku 2019 začal hledat na internetové seznamce novou partnerku. K této partnerce se odstěhoval v lednu roku 2020. Před tím se asi půl roku potkávali. Manželka žádného nového partnera nemá. V lednu roku 2020 manžel opustil společnou domácnost a od té doby se již k manželce nevrátil. Průběžné jí zasílal finanční prostředky. Ani jeden z manželů již nemá zájem o obnovu manželství.

2. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud I. stupně k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozvod manželství, přestože manželka s rozvodem nesouhlasila, neboť nebyl zjištěn žádný zákonný důvod, pro který by manželství být rozvedeno nemělo. Z provedených důkazů je zřejmé, že manželství je ve smyslu ustanovení § 755 odst. 1 občanského zákoníku hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, což je patrno již ze skutečnosti, že se manžel před více než rokem odstěhoval ze společné domácnosti, po celou tuto dobu již žije s novou partnerkou a nemá zájem se k manželce vrátit. Manželé tak již rok a půl nežijí manželským životem a na obnovení manželství již v současné chvíli nemá zájem ani jeden z manželů. Za příčinu rozvratu manželství soud I. stupně shledal vzájemné odcizení manželů způsobené dlouhodobou prací manžela v [země], díky které se manželé v posledních třech letech vídali převážně jednou za čtrnáct dnů o víkendu. Manžel tím podstatnou měrou po finanční stránce zajišťoval chod celé domácnosti. Naopak na manželce zůstávala péče o společnou domácnost v době, kdy byl manžel mimo domov. Jelikož si manžel začal aktivně v průběhu roku 2019 hledat na internetové seznamce novou partnerku, je patrné, že manželství již minimálně ze strany manžela v té době neplnilo svou funkci. Nelze uzavřít, že by příčinou rozvratu manželství byla nová partnerka manžela, neboť aktivní snaha manžela nalézt si novou partnerku spíše poukazuje na již v tu chvíli narušený manželský vztah. Této skutečnosti si ostatně musela být vědoma i manželka. Přestože v řízení uváděla, že o nové partnerce manžela nevěděla, byť připustila, že měla nějaké tušení, je u fungujícího manželského vztahu těžko představitelné, že by se manželé více než rok neviděli, aniž by k tomu byl objektivní důvod. Manželka v této souvislosti uváděla, že se domnívala, že má manžel problémy vrátit se do České republiky kvůli pandemii Covid-19. Přestože rok 2020 byl touto pandemií významně poznamenán, přísná opatření netrvala po celý rok 2020, jak si ostatně musela být manželka vědoma, uváděla-li, že byla v roce 2020 na zahraniční dovolené. Sama neprojevila větší snahu se s manželem po celý rok vidět. Z uvedeného je tak zřejmé, že ve smyslu § 758 občanského zákoníku spolu manželé od ledna roku 2020 nežili, neboť od této chvíle spolu netvořili manželské společenství a zjevně přinejmenším manžel jej již obnovit nechtěl. Ani jeden z manželů se po dobu více než jednoho roku nepokusil učinit nic, co by mohlo nastalou situaci směřující k zániku manželství zvrátit.

3. Soud I. stupně rovněž neshledal důvod pro postup podle ustanovení § 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku. Pro aplikaci daného ustanovení musí být splněny veškeré kumulativní podmínky v něm uvedené, což však v daném případě uzavřít nelze, neboť nebyla zjištěna žádná zvlášť závažná újma, která by byla manželce rozvodem manželství způsobena. Tuto újmu je třeba chápat především jako újmu osobní, a to zejména v rovině citové nebo v rovině ekonomické. Manželka v této souvislosti jako důvod, pro který chtěla, aby manželství ještě přibližně rok trvalo, uvedla, že by si za tuto dobu dala dohromady svůj osobní život, našla si práci, zrekonstruovala by byt po babičce a začala ho pronajímat, jakož i by se vzpamatovala z těžké životní situace způsobené ztrátou osoby blízké a rozpadem manželství. Žádná z takto uváděných skutečností nedosahuje takové intenzity, pro kterou by bylo možné o aplikaci daného ustanovení uvažovat. Manželka je v produktivním věku s pracovními zkušenostmi z různých zaměstnání, o blízkou osobu již v současnosti nepečuje a i situace na trhu práce se již po pandemii Covid-19 ustaluje, lze proto předpokládat, že si manželka v brzké době práci najde, když tyto šance jsou i zvýšeny dobrou dopravní dostupnosti z místa bydliště manželky do hlavního města a okolí. Nadto vlastní byt v [obec], který může využít ke svému bydlení, k pronájmu či ho může prodat. Nelze tak shledat, že by se rozvodem manželka dostala do tak tíživé životní situace, v důsledku které by hrozilo, že nebude mít kde bydlet, popř. budou ohroženy její základní životní potřeby. Konečně pak ani nelze uzavřít, že by rozvod manželství přišel ve významně těžké životní fázi manželky. Skutečnost, že je manželství nefunkční si mohla být vědoma již více než rok, během kterého již měla možnost se s nově vzniklou situací postupně vyrovnat. Tento závěr pak nelze učinit ani v souvislosti ze ztrátou blízké osoby. V daném případě pak ani nebyly shledány jakékoliv mimořádné okolnosti, které by svědčily pro zachování manželství. Splněním ostatních podmínek předpokládaných daným ustanovením se tak již soud I. stupně dále pro nadbytečnost nezabýval. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 23 z. ř. s .

4. Proti tomuto rozsudku podala manželka včasné odvolání. V něm namítala, že se domnívá, že soud I. stupně nesprávně posoudil otázku příčiny rozvratu manželství. Manželka má za to, že míra zavinění manžela na rozvratu manželství byla v řízení prokázána jednoznačně, a proto setrvává na svém stanovisku s ohledem na znění § 755 odst. 2 písm. b) zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství mezi účastníky. Manželka prošla náročným životním obdobím, v průběhu kterého, jí manžel nebyl nápomocen a když jeho podporu potřebovala, ze vztahu odešel. Rozvrat byl zaviněn pouze manželem. Zdůrazňovala, že mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství, mohou spočívat například v délce trvání manželského soužití, zdravotním stavu druhého manžela, ale i v mnoha jiných skutečnostech, případně výjimečně i majetkového charakteru a dále uvádí, že právě smyslem této tvrdostní klauzule je především finanční zabezpečení bránícího se a zpravidla i ekonomicky slabšího partnera. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu na rozvod manželství zamítne. Pro případ, že by odvolací soud shledal podmínky pro potvrzení rozsudku, žádala, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení v obou stupních, když ona uvedený stav nezavinila.

5. Manžel se k odvolání manželky nevyjádřil.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení), v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř.), přezkoumal napadený přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení ve smyslu ustanovení § 212 písm. a) o.s.ř. a ust. § 212a odst. 2 a 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání manželky není důvodné.

7. Odvolací soud pro stručnost odkazuje na soudem I. stupně zjištěný skutkový stav, neboť tento soud I. stupně zjistil správně a v potřebném rozsahu pro rozhodnutí ve věci.

8. Podle ustanovení § 758 občanského zákoníku manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

9. Podle ustanovení § 755 odst. 1 občanského zákoníku manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

10. Podle odst. 2 citovaného ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu

a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo

b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

11. Soud I. stupně dospěl též ke správným závěrům právním. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že manželství je hluboce a trvale rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Toto bylo prokázáno zejména výslechy obou manželů, ale i nesporným faktem, že manžel má v současné době jinou známost, ke které se již více než před rokem odstěhoval. S ohledem na to, že manžel v manželství již setrvat nechce, ale i s ohledem na dosavadní postoj manželky, která rovněž vyjádřila nezájem na setrvání v manželství, pouze požadovala rozvod manželství o určitou dobu oddálit, nelze očekávat obnovení manželství. Manželka sama v době, kdy manželství přestávalo fungovat, manžel přestal dojíždět domů, neučinila žádný pokus o zlepšení vztahů účastníků, neudělala žádný krok směřující k jeho zachování, nepokusila se s manželem situaci probrat a pokusit se najít společné řešení ani například vyhledat odbornou pomoc. Ve skutečnosti tak ani na straně manželky není možné shledat opravdový zájem na urovnání vztahů mezi manželi a obnovení jejich soužití. Sama uváděla, že by chtěla rozvod manželství odložit alespoň o rok, aby si mohla zařídit vše potřebné. Zde je třeba zdůraznit, že manželé spolu nežijí již déle než jeden rok, tedy po dobu dostatečně dlouhou pro to, aby si mohla manželka své záležitosti uspořádat. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem soudu I. stupně ohledně příčiny rozvratu manželství. Tou bylo jednoznačně odcizení obou manželů v důsledku jejich odloučení z důvodu práce manžela v zahraničí. Přitom ani jeden z nich se nepokusil tuto situaci nějakým způsobem změnit. To, že si manžel začal hledat jinou ženu, ke které se pak odstěhoval, bylo až následkem postupného rozvratu manželství.

12. Odvolací soud neshledal ani žádný z důvodů uvedených v ustanovení § 755 odst. 2 občanského zákoníku Podle tohoto ustanovení přestože je soužití manželů rozvráceno, manželství přece nelze rozvést, pokud by rozvod byl v rozporu se zájmem manžela, proti kterému návrh na rozvod manželství směřuje. Jedná se o zájem manžela, kvalifikovaný tím, že tento manžel, ač se sám na rozvratu manželského soužití převážně nepodílel, nemá zájem, aby bylo manželství rozvedeno, a to i proto, že rozvodem by mu byla způsobena zvlášť závažná újma. Tato újma je především osobní, ale jistě také majetková. Musí ještě existovat objektivní mimořádné okolnosti, které svědčí ve prospěch zachování manželství. Takovými mimořádnými okolnostmi bývají kromě vyššího věku manžela také jeho nemoc, která vyžaduje pomoc jiné osoby, vydání zvýšených nákladů, neschopnost vydělat si na dostatečné zabezpečení za stavu pracovní neschopnosti, resp. nezpůsobilosti, atd. Tyto mimořádné okolnosti v projednávané věci neshledal ani odvolací soud. Manželce rozvodem manželství nevznikne zvlášť závažná újma, a to ani v oblasti citové ani v oblasti ekonomické. Po citové stránce došlo k odcizení účastníků již před poměrně dlouhou dobou, manžel za manželkou nedojížděl již po dobu více než jednoho roku a manželka byla s touto situací smířena, když neučinila žádný krok, kterým by se pokusila tuto situaci změnit. Rovněž po ekonomické stránce nebude manželce způsobena zvlášť závažná újma, když tato je v produktivním věku, situace na trhu práce je poměrně příznivá a navíc manželka je majitelkou domku po babičce, ve kterém může bydlet, může ho pronajímat či ho prodat.

13. Ze všech těchto důvodů odvolací soud podle ustanovení § 219 o.s.ř. věcně správné rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil, když pochybění neshledal ani v nákladovém výroku II.

14. Podle ustanovení § 23 z.ř.s. bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu.

15. V projednávané věci ani odvolací soud neshledává žádné okolnosti případu, které by přiznání náhrady nákladů řízení odůvodňovaly, když souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že příčinou rozpadu manželství bylo odcizení manželů na základě toho, že manžel pracoval v zahraničí a manželé se vídali pouze jedenkrát za čtrnáct dnů.

16. Ze stejných důvodů rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení podle ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních