o odvolání žalovaného proti mezitímnímu rozsudku Okresního soudu v Kolíně č.j. 310 C 2/2014 – 324 ze dne 24. června 2021,

1. Okresní soud v Kolíně svým mezitímním rozsudkem č.j. 310 C 2/2014 – 324 ze dne 24. 6. 2021 rozhodl tak, že základ žalobního nároku je dán v plném rozsahu (výrok I.) a že o výši žalobního nároku a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (výrok II.).

2. Žalobkyně se svou žalobou, podanou k soudu prvního stupně dne [datum], domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 609 220 Kč s příslušenstvím s tím, že jde o náhrady škody, která vznikla na letadle [anonymizována dvě slova], poznávací značky [anonymizováno] – [anonymizováno], které bylo v době vzniku škody v jejím vlastnictví. Podle žalobních tvrzení měl žalovaný, jakožto pilot předmětného letadla, dne [datum] na letišti [obec] – [obec] při startu toto letadlo zničit a způsobit tak žalobkyni škodu ve výši 13 282 000 Kč plus 21 % DPH, t.j. celkem ve výši 16 609 220 Kč, která byla stanovena znaleckým posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný byl podle čl. II dohody o provozování letadla ze dne [datum] povinen provozovat letadlo v souladu s jeho letovou příručkou. Podle závěrečné zprávy Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod (dále jen„ ÚZPLN“) sp. zn. [anonymizováno] – [anonymizováno] – [anonymizováno] byl pravděpodobnou příčinou nehody vzlet s přetíženým letadlem z omezené plochy a nesprávný způsob vzletu, neboť podle závěrečné zprávy během předletové přípravy před kritickým letem nevykazovalo letadlo žádnou poruchu nebo závadu, v době vzletu byla jeho hmotnost v důsledku přetížení mimo meze schválené letovou příručkou, když žalovaný jako pilot nesprávně zadal vstupní údaje pro výpočet MRW (maximální hmotnost při pojíždění) a MTOW (maximální vzletová hmotnost), čímž nedodržel doporučená ustanovení letové příručky, nesprávně vyhodnotil úpravu plochy pro bezpečný vzlet letadla, ve fázi rotace a těsně po odlepení, vzhledem k překročení MTOW a omezené délce dráhy pro vzlet situaci, kdy podle svého subjektivního pocitu letadlo nedosahovalo požadovaného gradientu stoupání, mylně vyhodnotil jako poruchu pohonné jednotky, pravděpodobně se dopustil chyby již ve fázi rotace a snažil se o odlepení dříve, než bylo potřebné k bezpečnému vzletu. Žalovaný měl předmětné letadlo svěřeno do hmotné odpovědnosti a jako jeho faktický držitel se stal jeho oficiálním provozovatelem, v kritickou dobu toto letadlo pilotoval, odpovídá tedy žalobkyni za způsobenou škodu v plné výši. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu, když nesouhlasil s tím, že by dne [datum] jako pilot vzlétl s přetíženým letadlem z omezené plochy a nesprávným způsobem vzletu, a že by tímto letadlo zničil a způsobil žalobkyni škodu. Poukazoval na to, že zprávu ÚZPLN nelze na základě mezinárodních standardů použít v rámci soudního řízení, neboť jejím jediným cílem má být šetření leteckých nehod a vážných incidentů a dále prevence budoucích nehod a incidentů bez určování viny či odpovědnosti. Konstatoval, že její obsah nemůže být použit jako důkaz, a to i s ohledem na skutečnost, že zpráva je postavena pouze na vlastních úvahách komisařů ÚZPLN, kteří sami připustili, že např. analýza plastového kroužku jako možné příčiny letecké nehody nebyla prováděna a že [právnická osoba] [anonymizováno] ani při rozebírce nestanovila žádný závěr. Uváděl, že je navíc otazné, zda komisaři ÚZPLN disponují všemi oprávněními, výcviky a typovými zkouškami, na základě kterých by mohli činit zejména technické závěry ve vztahu k předmětnému letadlu. Připomínal, že již po nehodě byla jednou z variant vyhodnocení příčin letecké nehody technická závada na letadle, ale že k této skutečnosti nebyl, a vzhledem na bezprostřední prodej letadla po nehodě žalobkyní třetí osobě, ani nemohl být vypracován znalecký posudek, který by vyloučil technickou závadu. Zdůrazňoval, že žalobkyně nepředložila žádný přesvědčivý důkaz o chybné pilotáži či letu s přetíženým letadlem a že neprokázala splnění podmínek odpovědnosti žalovaného za škodu. Uvedl, že dohoda o hmotné odpovědnosti nebyla ani nemohla být sjednána, neboť se nejednalo o pracovně-právní vztah, když takováto dohoda se uzavírá pouze na to, co je předmětem oběhu, což letadlo není. Poukazoval na skutečnost, že letadlo nebylo havarijně pojištěno, čímž žalobkyně porušila povinnost podle čl. II odst. 5 dohody o provozování letadla ze dne [datum].

3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami, přehráním CD a výslechy svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], znaleckými posudky znalců [příjmení] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], včetně výslechů těchto znalců tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl k závěru, že žalobkyně, jakožto vlastník předmětného letadla, předala žalovanému předmětné letadlo jakožto provozovateli a pilotovi k jeho užívání, a to na základě dohody o provozování letadla [příjmení] [jméno] [anonymizována čtyři slova] [číslo] ze dne [datum]. Žalovaný dne [datum] s letadlem havaroval na letišti v [obec] při vzletovém manévru, v důsledku této havárie došlo k poškození předmětného letadla a žalobkyni tak vznikla škoda. Příčinou předmětné letecké nehody byly: a) lokální mlha, b) překročená maximální vzletová hmotnost letounu, c) nedostatečná délka odklizeného sněhu z dráhy (RWY), d) sporná rychlost rotace, jednou uvedená jako 78 kt a podruhé 85 kt, e) nedostatečná délka rozletu pro možnost získání bezpečné rychlosti letu pro stoupání letounu, f) po nadzdvihnutí letounu k rozletu došlo k přetažení letounu, které bylo ovlivněno slovy cestujícího (pilota – instruktora) sedícího v pilotní kabině„ tahej – tahej“, když každá samostatně působící příčina uvedená pod písmeny a), b), c) d) by nebyla příčinou letecké nehody. Připomněl, že i správní orgány, po rozsáhlém dokazování, dospěly ke stejnému závěru, tedy že žalovaný je, jako pilot letadla, odpovědný za bezpečné provedení letu, neboť je povinen řadou povinností podle zákona o civilním letectví a leteckých předpisů – L2 – Pravidla létání. Pilot má totiž mj. povinnost, že se s letadlem nesmí zacházet nedbalým nebo neopatrným způsobem, který by ohrozil život nebo majetek druhých, povinnost, že se má před zahájením letu seznámit se všemi dostupnými informacemi, které se týkají zamýšleného letu či povinnost provozovat leteckou činnost letecky způsobilým letadlem. Konstatoval, že žalovaný byl povinen přizpůsobit provedení letu všem specifickým okolnostem, tedy tomu, že má na palubě cestující bez leteckých kvalifikací, jsou zhoršené meteorologické podmínky, dráha je namrzlá, tudíž měl nechat odhrnout sníh s dostatečnou rezervou pro uskutečnění bezpečného vzletu, dále kdy vzhledem k cíli cesty bylo letadlo naplněno na maximum, což zásadním způsobem ovlivnilo maximální vzletovou hmotnost a další skutečnosti, které je povinen zohlednit v rámci své odpovědnosti za bezpečné provedení letu. Uzavřel, že žalovaný tedy porušil povinnost zacházet s letadlem způsobem, který by neohrozil život nebo majetek druhých, upravenou v ustanovení čl. 3 [číslo] Leteckého předpisu L2 – Pravidla létání, a to vzhledem k tomu, že došlo k letecké nehodě, při které bylo neopravitelně poškozeno letadlo, když ze šetření [právnická osoba] [anonymizováno], bylo zjištěno, že k poškození vrtule a motoru letounu došlo v důsledku letecké nehody. Konstatoval, že příčinou dopravní nehody nebyla zjištěna technická závada na předmětném letounu. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 420 odst. 1, 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), s odkazem na ust. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, neboť ke škodě došlo dne [datum], tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. Uzavřel, že jsou splněny zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaného za škodu, neboť žalobkyně prokázala porušení právní povinnosti žalovaným, vznik škody, a příčinnou souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody, tedy všechny předpoklady objektivní povahy. Připomněl, že předpokladem subjektivní povahy je zavinění, které zákon presumuje ve formě nedbalosti, kdy je na škůdci, aby případně prokázal, že vznik škody nezavinil. Zde poukázal na to, že obrana žalovaného, že bezprostřední příčinou vzniku škody na předmětném letadle byla technická závada letounu, nebyla prokázána ani v tomto v řízení, ani v řízeních před správními orgány či trestními. Zdůraznil, že žalovaný jednoznačně porušil právní povinnosti jakožto provozovatel a pilot předmětného letadla, kdy se soud prvního stupně ztotožnil s právními závěry správních orgánů ohledně porušení, a to Letecké předpisu L2 – Pravidla létání. Poukázal na to, že tyto korespondují i se závěry jím ustanoveného znalce [příjmení] [příjmení], které označil za pravdivé, objektivní a logické. Uvedl, že je dána příčinná souvislost mezi těmito porušeními právními povinnostmi žalovaným a vznikem škody, která na předmětném letounu havárií nepochybně vznikla. Za situace, kdy žalovaný zcela popíral svou odpovědnost, soustředil prvostupňový soud dokazování na základ věci a tvrzenou výší škody se podrobně nezabýval. Připomněl, že pokud by základ žalobního nároku dán nebyl, musela by být žaloba zamítnuta bez ohledu na požadovanou výši škody. Uzavřel, že základ žalobního nároku dán je a proto rozhodl, s ohledem na hospodárnost, toliko mezitímním rozsudkem ve smyslu ust. § 152 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dále jen „o.s.ř.“

4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání a soudu prvního stupně vytýkal, že nepřihlédl ke všem tvrzeným skutečnostem a důkazům, neúplně zjistil skutkový stav věci, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, opomenul navržené důkazy, když rozsudek spočívá v nesprávném právním posouzení věci a je nepřezkoumatelný. Vyslovil nesouhlas s jeho závěrem, že je posudek [anonymizováno] [příjmení] neobjektivní a naopak konstatoval, že zcela jednoznačně vysvětlil, a to dokonce dvěma přístupy, které spolu korespondovaly, výpočet hmotnosti letadla při vzletu a že i vyšel z relevantních důkazů. Výpočty a závěry [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno] [příjmení] (při prvním znaleckém posudku) a [anonymizováno] [příjmení] označil za domněnky a úpravy palubního deníku. Dovozoval, že [anonymizováno] [obec] při svém druhém posudku dostal účelové vstupní hodnoty od prvostupňového soudu a řešil jen matematickou rovnici. Zdůrazňoval, že žádné hodnoty ohledně hmotnosti jeho a cestujících po nehodě [anonymizováno] [příjmení] nesdělil, a to ani na Policii ČR. Údaje, které prvostupňový soud zadal znalci, označil za ničím nepodložené s tím, že si soud musel být vědom, že mohou být zároveň klíčové pro stanovení, zda letadlo bylo přetížené. Soudu prvního stupně rovněž vytýkal, že provedl selekci podkladů a hodnot, předložených znalci, aniž by vysvětlil, co jej k tomu vedlo. Dovozoval, že tímto postupem došlo k poškození žalovaného. Tvrdil, že znalecký posudek Ing. [příjmení] ze dne [datum] je i po obsahové stránce zpochybnitelný, protože v jeho argumentaci je mnoho rozporů s doloženou dokumentací s tím, že jeho výpočty nekorespondují s listinnými důkazy, obsahem čestných prohlášení, výpovědí pilota, tedy s celým obsahem soudního spisu. Poukazoval na to, že přesné hodnoty letu nejsou k dispozici a nelze tedy, kdy upozorňovali na snížený tah motoru, spekulovat v rovině jeho normálního výkonu. Zopakoval, že plný výkon motoru nebal prokázán a že lze maximálně poznat, že pohonná jednotka byla v činnosti, ale ne na jakém výkonu. Připomínal, že znalec [příjmení] [jméno] si byl vědom skutečnosti, že nesmí pro své závěry použít závěrečnou zprávu ÚZPLN, ale přesto na jejím základě prohlásil, že vrtule byla v pořádku, že závěrům ÚZPLN plně důvěřuje a svým podpisem zlegalizoval, že mohou být použity pro soudní řízení. Označil tedy za zcela nepřípustné, aby soudní znalec znaleckým posudkem zlegalizoval činnost jiného, aniž by prováděl vlastní znalecké zkoumání. Žalovaný ve svém odvolání dále konstatoval, že znalec [příjmení] [jméno] nevycházel ani nemohl vycházet ze správního řízení, protože správní orgán nenechal zpracovat vlastní znalecký posudek, který by byl mimo rámec zprávy ÚZPLN. Připomínal, že k otázce dalších možných příčin nehody navrhl vypracování znaleckého posudku k poškození motoru, doplňujících agregátů, filtrů, palivové soustavy a všech komponentů, které mohou zapříčinit snížení výkonu motoru a přestavění vrtule do jiného úhlu náběhu než vzletového. Ve svém odvolání poukazoval na nevěrohodnost výpovědi svědka [příjmení] [příjmení] s tím, že ji stavěl jen na obsahu závěrečné zprávy o zjišťování příčin letecké nehody ÚZPLN, když i v rámci správního řízení vycházel z neúplného spisu ÚZPLN a svých ručních zápisků, které v zásadních otázkách ani nebyly podepsané žalovaným. Zdůrazňoval, že použití závěrů ÚZPLN je nepřípustné, i jako důkaz listinou, když v tomto soudním řízení nelze použít ani jakákoliv vysvětlení k závěrům, neboť soudní rozhodnutí nemůže vycházet ze skutkového stavu, který byl zjištěn na základě nezákonných důkazů. Připomínal, že tuto zásadní otázku již řešilo [stát. instituce], které svým rozhodnutím ze dne [datum] správní řízení proti žalovanému pravomocně zastavilo. Konstatoval, že správním orgánem bylo dne [datum] provedeno na místě na letišti [obec] ohledání, z něhož tento učinil potřebné závěry pro své rozhodnutí. Soudu prvního stupně dále vytýkal, že neprovedl část jím navržených důkazů, aniž by toto řádně odůvodnil. Dovozoval, že pro přijetí závěru o vzniku jeho odpovědnosti za škodu musí existovat konkrétní důkazy, které spolehlivě vyvracejí důkazy předložené jím a že prvostupňový soud takto nepostupoval. Konstatoval, že podmínky pro přiznání nároku splněny nebyly a tvrzení žalobkyně v kontextu celého dokazování nemůže obstát. Opakovaně poukazoval na porušení povinnosti žalobkyní, která i přes smluvní ujednání v čl. II dohody o provozování o letadla, neměla řádně uzavřené havarijní pojištění. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Poukazovala na to, že posudek [anonymizováno] [příjmení] je nevěrohodný a neobjektivní, pro soudní řízení nepoužitelný, protože vychází ze selektivních informací poskytnutých žalovaným. Dovozovala, že byl pozitivně podjatý, když byl tzv. posudkem na objednávku podle zadání žalovaného tak, aby to pro něho„ vyšlo“ co nejlépe. Stran„ prohlášení o přesné hmotnosti osob na palubě“ poukazovala na to, že je v rozporu s údaji uvedenými pilotem po nehodě a rovněž s údaji uvedenými na dokumentu„ [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], který žalovaný podepsal, čímž potvrdil správnost svých údajů. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] označila za dlouholetého spolupracovníka a kamaráda žalovaného, který je k němu loajální a jeho výpověď je zcela nedůvěryhodná. Podrobně rozebrala různé listiny a podala svůj pohled na ně (technické požadavky na palivo [anonymizována dvě slova], pracovní výkazy [spisová značka] a [spisová značka], palubní deník strana 16, protokol [anonymizováno] ze dne [datum] a znalecký posudek [anonymizována dvě slova]). K námitce žalovaného, že nelze stanovit okamžitý výkon motoru poukazovala na to, že toto vyvrací vlastní výpovědí uvedenou v nálezu zprávy ÚZPLN, z níž vyplývá, že vrtule točila správné otáčky a nejednalo se o závadu na regulátoru otáček. Stran nálezu ÚZPLN konstatovala, že jej lze brát za podklad pro vypracování znaleckého posudku, neboť se jednalo o objektivně zjištěné skutečnosti na místě nehody bezprostředně po nehodě. Pokud žalovaný namítal, že znalec neměl použít zjištění značkových servisních středisek, tak poukazovala na to, že znalec nemůže znát do detailu každý typ letadla, a musí se spoléhat na vyjádření výrobce, popř. jím stanovených servisních organizací. Stran údajů o plnění a odsávání paliva konstatovala, že byly natolik nepřesné a nepodložené, že z nich nebylo možno objektivně stanovit množství paliva na palubě během předmětného vzletu. Zdůrazňovala, že před letem musí být vždy vypracován váhový protokol, protože obsahuje základní informace týkající se vzletu, jejichž neznalost ohrožuje bezpečnost vzletu. Protože v dokumentaci nebyl váhový protokol nalezen, byl žalovaný požádán dodatečně o jeho vypracování, což provedl dne [datum] a stvrdil svým podpisem. Připomínala, že žádná vzletová dráha letadla není nikdy absolutně bez nečistot. Pokud jsou klapky během letu otevřené, vždy se při vzletu z kontaminované vzletové dráhy najdou mezi křídlem a klapkou nečistoty a vyjádření pilota, že po nehodě uvedl ovladač klapek do polohy zavřeno, označila za technicky nepřijatelná. Připomínala, že zcela jistě měl (nebo měl mít) po nehodě jiné starosti než se starat o ovladač klapek, když jediný ovladač, který je vhodné po nouzovém přistání vypnout, je vypínač baterie. Zdůrazňovala, že pokud byla hmotnost letadla při předmětném vzletu mimo meze schválené letovou příručkou, nebyl toto jediný důvod, proč došlo k předmětné letecké nehodě, zaviněné žalovaným. Zopakovala, že tím bylo: 1) překročení maximální povolené vzletové hmotnosti, 2) nevhodný směr vzletu, vzhledem k větru zjištěnému v nejbližších meteostanicích, letadlo mohlo„ dostat“ poryv větru zezadu, za této situace měl žalovaný, startovat z opačného konce vzletové dráhy, 3) žalovaný měl použít delší vzletovou dráhu (měl ji prohrábnout a očistit od sněhu až na konec), 4) žalovaný měl při vzletu použít vzletové klapky, 5) odpoutání letounu od země měl žalovaný zahájit až při předepsané rychlosti Vr = 85 kts a nikoliv již při 78 kts, vzletová dráha byla krátká a kdy se„ bod zlomu“ neúprosně blížil, 6) žalovaný špatně vyhodnotil chování letadla po vzletu, kdy se dopustil omylu v jeho vyhodnocení: spletl si vliv země se sníženým výkonem motoru a 7) žalovaný se chybně rozhodl pro přistání, správné řešení nastalé situace bylo vysunout okamžitě klapky a zasunout podvozek. Těmito zásahy by se okamžitě dostal na větší rezervu nad pádovou rychlostí, a to o 10 kts, snížil by se odpor letadla, které by začalo zrychlovat, normálně by vzlétlo a ke vzniku žalované škody by nedošlo.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalovaným uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ust. § 205 odst. 2 písm. b), c), d) e) a g) o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., t.j. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně, tak jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3450/2011 ze dne 16. 11. 2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

8. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a připomíná, že žalovaný ve svém odvolání většinou opakuje skutečnosti, které uplatňoval před prvostupňovým soudem, který se s nimi, jak již bylo uvedeno, vypořádal procesně korektním způsobem.

9. Odvolací soud, se zřetelem k dalším odvolacím námitkám, dodává:

10. Pokud odvolatel soudu prvního stupně vytýkal, že neúplně zjistil skutkový stav věci a že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, musí odvolací soud tyto důvody odmítnout.

11. Hodnocení důkazů soudem je totiž založeno na zásadě volného hodnocení důkazů; ust. § 132 o.s.ř. soudu předepisuje, aby důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a aby přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti a hodnota pravdivosti. Východiskem pro hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti je posouzení věrohodnosti určité zprávy získané provedením konkrétního důkazu, pro něž je významné posouzení věrohodnosti samotného důkazního prostředku (ust. § 125 o.s.ř.); věrohodnost použitého důkazního prostředku soud hodnotí jednak izolovaně (z hlediska druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona důkaz provádí), jednak ve srovnání se zprávami získanými provedením ostatních důkazů (z ostatních důkazních prostředků).

12. Soud prvního stupně vystihl ve svém rozsudku projednávanou problematiku věcně správně a způsobem zcela vyčerpávajícím a náležitým vyložil, které skutečnosti při svém rozhodování vzal za prokázané a které nikoliv, o které opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a jaký z nich učinil závěr o skutkovém stavu spolu s přesvědčivým právním hodnocením (ust. § 157 odst. 2 o.s.ř.).

13. Pokud jde o hodnocení provedených důkazů, tak soud prvního stupně vycházel zcela ze zásady volného hodnocení důkazů, upravené v ust. § 132 o.s.ř. a své závěry zformuloval naprosto jasně, srozumitelně a přesvědčivě. Toto hodnocení tedy nevykazuje znaky libovůle, má vnitřní logiku, vychází ze vzájemných souvislostí a je založeno na rozumných úvahách s vysokou mírou přesvědčivosti.

14. Žalovaný ve svém odvolání napadal důvěryhodnost svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] s tím, že ten svou výpověď stavěl jen na obsahu závěrečné zprávy o zjišťování příčin letecké nehody ÚZPLN z července 2013 a souvisejícího spisu. Odvolací soud připomíná, že pokud by byla zjištěna okolnost, která by mohla ovlivnit svědkovu věrohodnost (např. příbuzenský či jiný poměr k účastníkům), neznamená to nezpůsobilost svědčit (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 133/2011 ze dne 27. 12. 2012).

15. Hodnocení výpovědi svědka je z hlediska její věrohodnosti v souladu se zásadou přímosti občanského soudního řízení (ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.) věcí soudu, který provádí dokazování, a ke způsobu tohoto hodnocení by mohl odvolací soud přihlédnout jen v případě, že by soud prvního stupně hodnotil věrohodnost výpovědi na základě skutečností, které se podle obecných zkušeností k věrohodnosti výpovědi nevztahují. Věrohodnost výpovědi svědka lze hodnotit i s přihlédnutím ke způsobu, jakým svědek soudu sděluje zjišťované skutečnosti a k jeho chování při výpovědi (obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1033/2005 ze dne 4. 4. 2006). Svědek v občanském soudním řízení vypovídá o tom, co svými smysly vnímal o skutečnostech, které tvoří předmět jeho výslechu. Svědku tedy nepřísluší, aby vnímané skutečnosti hodnotil a aby tak z nich činil o věci skutkové nebo právní závěry, neboť toto je úkolem soudu. Při důkazu výpovědí svědka soud prvního stupně hodnotí věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež doprovázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědi svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují).

16. Odvolací soud nemá žádný důvod vytknout soudu prvního stupně, že by ignoroval části výpovědí jím vyslechnutého svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] nebo že by obsah jeho výpovědi vyhodnotil způsobem, který by byl v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů, dané ust. § 132 o.s.ř. Je třeba připomenout, že soud prvního stupně není povinen uvádět u každého provedeného důkazu, že jej považuje za věrohodný. Tento jeho závěr totiž již přímo vyplývá z jeho konkrétních skutkových závěrů, neboť pokud by provedené důkazy nepovažoval za věrohodné, zcela logicky by se jejich obsah neprojevil v jím popsaném zjištěném skutkovém ději. Skutková zjištění soudu prvního stupně tedy mají oporu v provedeném dokazování, jestliže z odůvodnění rozsudku a z obsahu spisu vyplývá, že prvostupňový soud vzal pro uvedená zjištění v úvahu jen skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů a přednesů účastníků, že žádné skutečnosti, které v tomto směru byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo a které byly současně významné pro věc, nepominul a že v jeho hodnocení důkazů a poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, není z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti logický rozpor, popřípadě že by hodnocení důkazů odporovalo ust. § 132 o.s.ř.

17. Soud prvního stupně vyhodnotil výpověď tohoto svědka naprosto správně (srov. odst. 37 odůvodnění napadeného rozsudku) a zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., jak již bylo výše uvedeno. Výpověď svědka hodnotil rovněž v souvislosti s dalšími listinami, popsanými zejména v odst. 15 a 16 odůvodnění napadeného rozsudku. Nelze přehlédnout tu skutečnost, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se aktivně zúčastnil vyšetřování předmětné nehody, takže obsah jeho výpovědi tvořil popis skutečností, které v té době svými smysly vnímal. Nelze rovněž přehlédnout ten fakt, že mezi vyšetřováním nehody a výslechem svědka před soudem prvního stupně uplynula doba přes šest let, takže pokud byly ve výpovědi určité drobné odchylky, je toto zcela logické. Prvostupňový soud však všechny důkazy vyhodnotil naprosto správně a odvolací soud se s jeho závěry o skutkovém stavu zcela ztotožňuje a odkazuje na ně.

18. Odvolací soud důrazně odmítá právní názor žalovaného, že závěrečná zpráva ÚZPLN nemůže sloužit jako listinný důkaz.

19. Předně je třeba zdůraznit, že listiny jsou jedním z důkazních prostředků sloužících ke zjištění stavu věci, jejichž demonstrativní výčet je uveden v ust. § 125 o.s.ř. a způsob provádění důkazu listinou pak v ust. § 129 o.s.ř.

20. Uvedená závěrečná zpráva je standardní soukromou listinou, která nepodléhá žádnému utajení, a proto není dán žádný důvod pro její odmítnutí jako listinného důkazu.

21. Soud prvního stupně v odst. 41 odůvodnění napadeného rozsudku tedy naprosto správně uvedl, že zprávu ÚZPLN hodnotil jako důkaz listinou, respektujíc tak nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 996/2010 ze dne 20. 10. 2010 o šetření a prevenci nehod a incidentu v civilním letectví a o zrušení směrnice 94/56, čl. 14, 16/1, a to jako podpůrný listinný důkaz ke znaleckému posudku [anonymizováno] [příjmení]. Nelze přehlédnout, že uvedená zpráva obsahovala objektivně zjištěné skutečnosti na místě nehody, a to bezprostředně po ní.

22. Dále je třeba poukázat na to, že soud prvního stupně neprovedl dokazování„ celým správním spisem sp. zn. 2 – OP – 123 a celými policejními spisy“ souhrnně, ale naprosto správně tak, že jednotlivé listiny založené v jednotlivých konkrétních spisech, z nichž vycházel, přečetl nebo sdělil jejich obsah, když do protokolů o ústních jednáních ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] toto vždy řádně uvedl a procesním stranám dal vždy možnost se k jednotlivým listinám vyjádřit, pokud jde o jejich obsah a pravost. Prvostupňový soud tedy řízení nezatížil ani v tomto směru žádnou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

23. Žalovaný ve svém odvolání zpochybňoval znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a preferoval znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Zde je třeba zdůraznit, že zpochybněním věrohodnosti důkazních prostředků se v první řadě rozumí tvrzení a pomocí důkazů prokázání takových skutečností, které vyvrací závěry soudu prvního stupně o tom, že určitý důkazní prostředek je nevěrohodný (a že proto z něj nelze při zjišťování skutkového stavu věci vycházet) nebo že je věrohodný (a že je tedy třeba na něm vybudovat zjištění skutkového stavu), popřípadě které vedou k závěru, že důkazní prostředek měl být správně z hlediska své věrohodnosti hodnocen soudem prvního stupně jinak. Zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků může spočívat i na takových skutečnostech, které - kdyby byly prokázány - mohou mít samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi jen vliv na hodnocení provedených důkazních prostředků, z nichž vychází rozhodnutí soudu prvního stupně, z hlediska jejich věrohodnosti. Věrohodnost důkazního prostředku může být zpochybněna například tehdy, bude-li tvrzeno a prokázáno, že svědek vypovídal o věci pod vlivem návodu nebo výhrůžky (tedy„ křivě“), že listina je ve skutečnosti falzifikátem apod. Nejde však o zpochybnění věrohodnosti důkazního prostředku, jestliže účastník uvede v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně nebo za odvolacího řízení skutečnosti či navrhne důkazy, pomocí kterých má být skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak ho zjistil soud prvního stupně na základě jím provedeného hodnocení důkazů. Uvedením skutečností a označením důkazů o věci samé totiž účastník nezpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků, ale požaduje zjištění skutkového stavu soudem jinak, než jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě před ním uvedených skutečností a provedených důkazů; takový postup neodpovídá požadavkům ust. § 205a odst. 1 písm. c) o.s.ř.

24. Prostřednictvím tvrzení skutečností, že„ znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] v posuzovaném případě vycházel z nesprávných zdrojů pro svůj znalecký posudek“, žalovaný fakticky nezpochybňoval věrohodnost důkazního prostředku, ale pravdivost tvrzení žalobkyně o příčinách letecké nehody. Žalovaným tvrzené skutečnosti pak směřují k tomu, aby odvolací soud na jejich podkladě zjistil skutkový stav jinak, než jak byl zjištěn před soudem prvního stupně, takže tedy nejsou způsobilé zpochybnit žádný z důkazních prostředků, na nichž spočívá rozsudek soudu prvního stupně.

25. Znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení], který byl ve věci vypracován, a to řádně ustanoveným znalcem (podle ust. § 127 odst. 1 o.s.ř.) a ze kterého soud prvního stupně vyšel při svém rozhodování, je posudkem naprosto správným, majícím všechny náležitosti, vyžadované zákonem č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících a vyhláškou č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, tedy předpisy, které byly účinné v době vypracování uvedeného znaleckého posudku. V průběhu řízení žalovaný vznesl námitky proti uvedenému znalci a k vymezení znaleckého úkolu, s nimiž se ale soud prvního stupně dostatečně vypořádal ve svém usnesení č.j. 310 C 2/2014 – 213 ze dne 15. 1. 2020 a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje, stejně jako to učinil ve svém snesení č.j. 31 Nc 1175/2020 – 224 ze dne 4. 5. 2020, kterým rozhodl k námitce podjatosti, vznesené žalovaným, o tom, že soudkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] není vyloučena z projednávání a rozhodnutí této věci.

26. S ohledem na odvolací důvody je třeba připomenout, že znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] sice v minulosti zpracoval znalecký posudek, a to rámci správního řízení, vedeného Úřadem civilního letectví, ale tato skutečnost sama o sobě skutečně nemůže být důvodem pro odmítnutí jeho znaleckého posudku, vypracovaného pro toto soudní řízení. Jak již konstatoval soud prvního stupně ve svém, výše specifikovaném usnesení, znalec se v rámci znaleckého posudku věnoval pouze otázce určení hmotností letounu při vzletu ze vzletové a přistávací dráhy na letišti [obec] - [obec] dne [datum] a s tím souvisejícímu možnému přetížení letounu, na kterou Úřad civilního letectví při zadání znaleckého posudku omezil úkol znalce. Takovéto zadání znaleckého úkolu Úřadem civilního letectví byl tedy velmi úzké a znalec tím nemohl získat zvláštní poměr k této věci či k osobám účastníků řízení. Pokud znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] vyšel při zpracování svého znaleckého posudku ze zprávy ÚZPLN, nelze jeho postupu nic vytknout, neboť tato obsahovala objektivně zjištěné skutečnosti na místě nehody, a to bezprostředně po ní, jak to již bylo výše odvolacím soudem konstatováno.

27. Odvolací soud se ztotožňuje se všemi závěry soudu prvního stupně, uvedenými v odst. 41 odůvodnění napadeného rozsudku, včetně toho, kdy označil znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a jeho dodatek [číslo] za neobjektivní, nevěrohodný, nepravdivý a pro toto řízení nepoužitelný.

28. Přezkoumání závěrů znaleckého posudku ve smyslu ust. § 127 odst. 2 o.s.ř. dalším posudkem jiného znalce, vědeckého ústavu nebo jiné instituce (tzv. revizní znalecké zkoumání) je namístě tehdy, jestliže znaleckým dokazováním nebyly objasněny všechny skutečnosti potřebné k rozhodnutí ve věci, k nimž je třeba odborných znalostí, popř. jestliže soud má k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce a pro rozpory, které se nepodařilo v řízení odstranit, nemohou být tyto znalecké posudky podkladem pro rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 583/2001 ze dne 25. 4. 2002). Nesouhlas žalovaného se závěrem znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] tedy není ani důvodem pro revizní znalecké zkoumání.

29. Pokud žalovaný navrhl k otázce jím tvrzené technické závady letadla vypracování znaleckého posudku, nebylo by toto objektivně možné, neboť sám žalovaný zároveň tvrdil, že letadlo bylo po nehodě rozebráno a rozprodáno.

30. Odvolací soud tedy přisvědčuje správnosti závěru soudu prvního stupně, že žalovaný dne [datum] s předmětným letadlem havaroval při vzletovém manévru na letišti v [obec] a že v důsledku této havárie došlo k poškození letadla a žalobkyni tak vznikla škoda. Příčinou předmětné letecké nehody byly na základě znaleckého posudku zadaného soudem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a) lokální mlha, b) překročená maximální vzletová hmotnost letounu, c) nedostatečná délka odklizeného sněhu z dráhy (RWY), d) sporná rychlost rotace, jednou uvedená jako 78 kt a podruhé 85 kt, e) nedostatečná délka rozletu pro možnost získání bezpečné rychlosti letu pro stoupání letounu, f) po nadzdvihnutí letounu k rozletu došlo k přetažení letounu, když každá samostatně působící příčina uvedená pod písmeny a), b), c) d) by nebyla příčinou letecké nehody. Jednalo se ale o řetězení chyb ze strany žalovaného, tedy o několik chyb, jdoucích za sebou.

31. Bylo prokázáno porušení právní povinnosti žalovaným, vznik škody a existence příčinné souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody, tedy všechny předpoklady objektivní povahy, jak to soud prvního stupně podrobně popsal v odst. 45 odůvodnění napadeného rozsudku.

32. Ve světle výkladu podaného soudem prvního stupně proto odvolací námitky žalovaného nemohou nikterak obstát.

33. Soud prvního stupně proto nikterak nepochybil, když mezitímním rozsudkem rozhodl, že základ žalobního nároku je dán v plném rozsahu a odvolací soud proto jeho rozsudek jako věcně správný podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.