o zaplacení 234 968,19 Kč s příslušenstvím,

1. Soud prvního stupně uložil výrokem I. rozsudku žalovanému zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 213 668,19 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 213 668,19 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně, b) částku ve výši 9 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 800 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně, výrokem II. zamítl žalobu co do částky 11 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 500 Kč od [datum] do zaplacení, a výrokem III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 85 586,60 Kč. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně přitom již nabyl právní moci a není předmětem přezkumu odvolacím soudem.

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 234 938,16 Kč s příslušenstvím na podkladě tvrzení, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o dílo, na základě které žalobkyně provedla pro žalovaného dílo spočívající v dodání a montáži fotovoltaické elektrárny o výkonu 6,60 kWp s akumulací do baterie a nabíjecí stanicí. Dílo bylo dodáno, namontováno a předáno v místě rodinného domu žalovaného na adrese [adresa]. Dílo bylo dodáno funkční a bez vad. Dne [datum] došlo k prvnímu autorizovanému spuštění díla, při němž byla předvedena funkčnost, což dokládá protokol z [datum] opatřený podpisem žalovaného. Téhož dne byly dle žalobkyně na díle provedeny revize, vyhotovena revizní zpráva, která dílo shledala funkčním a schopným bezpečného provozu. Podle tvrzení žalobkyně tak nejpozději k [datum] došlo k předání díla v plně funkčním stavu schopném sloužit svému účelu. Žalobkyně dále uvedla, že neeviduje k tomuto dílu žádné nevyřízené reklamace či servisní požadavky žalovaného. Cena díla byla dohodou smluvních stran stanovena na základě položkového rozpočtu s výhradou neúplnosti rozpočtu, a to na částku 512 520 Kč, včetně DPH. Závěrečným vyúčtováním byla cena díla stanovena na 521 180,19 Kč, včetně DPH, vyúčtována fakturou č. [Anonymizováno] ze dne [datum] splatnou [datum]. Ohledně nároku na zaplacení částky 9 800 Kč s příslušenstvím žalobkyně uvedla, že jde o úhradu za vypracování administrativních podkladů pro žádost o dotaci „[Anonymizováno]“. Žalobkyně pro žalovaného předmětné podklady řádně vypracovala, vyhotovila a podala žádost o dotaci, která byla [Anonymizováno] dne [datum] akceptována. Na tuto částku vystavila žalobkyně žalovanému dne [datum] fakturu č. [hodnota] se splatností [datum]. Dle žalobkyně pak žalovaný uhradil pouze zálohovou fakturu na cenu díla, a to v částce 307 512 Kč, zbývající část ceny díla 213 668,90 Kč stejně jako částku 9 800 Kč za administrativní zpracování žádosti o dotaci žalovaný nezaplatil.

3. Ve vztahu k nároku na zaplacení částky 9 800 Kč pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo ve smyslu § 2586 a následujících o.z. dne [datum], kdy předmětem byla administrativní služba spočívající v administraci žádosti o dotaci „[adresa]“, a to za sjednanou cenu díla 9 800 Kč, kdy smlouva byla uzavřena formou písemné objednávky, kterou žalovaný jako objednatel žalobkyni doručil a žalobkyně jej bez výhrad akceptovala provedením požadovaného plnění. Z provedeného dokazování soud prvního stupně dovodil, že dílo bylo řádně provedeno, a to v rozsahu a kvalitě odpovídající předmětu smlouvy, žalovaný pak neprokázal žádné vady ani jinou skutečnost, jež by řádné provedení díla zpochybňovala. Nesporné skutečnosti, že dotace byla vyplacena, soud prvního stupně vyvodil, že nemohl být rozpor mezi údaji uvedenými v žádosti a dokumentacích o provedení podporovaného zařízení, jinak by nemohla být i dle akceptace žádosti dotace vyplacena. Za situace, kdy bylo dílo v souladu se smlouvou řádně provedeno, vznikl dle soudu prvního stupně zhotoviteli nárok na zaplacení ceny podle ustanovení § 2586 odst. 1 o.z. V souladu s ustanovením § 1958 odst. 2 o.z. pak splatnost ceny díla nastala se splatností vystavené faktury [datum] a [datum], proto byl žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží úrok z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o.z. Soud prvního stupně proto žalobě v rozsahu částky 9 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 800 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně vyhověl.

4. Ve vztahu k nároku na zaplacení doplatku ceny díla ve výši 213 668,19 Kč pak soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo ze dne [datum], jejímž předmětem byla dodávka a montáž fotovoltaické elektrárny o výkonu 660 kWp s akumulací do baterií a nabíjecí stanicí. Dílo mělo být provedeno v době od [datum] do [datum] v rodinném domě ve vlastnictví žalovaného na adrese [adresa]. Přílohu smlouvy č. [hodnota] tvořil položkový rozpočet, přílohu č. [hodnota] stavební připravenost, přílohu č. [hodnota] záruční podmínky. Předmětem díla nebylo připojení do distribuční sítě. Dílo bylo považované za dokončené, montáží funkční fotovoltaické elektrárny. Cena díla byla stanovena na základě položkového rozpočtu, jež byl přílohou č. 1 smlouvy o dílo s výhradou, že se nezaručuje úplnost položkového rozpočtu. Byla dohodnuta úhrada zálohy na cenu díla ve výši stanovené přílohou č. 1, a to 307 512 Kč. Doplatek ceny díla měl být uhrazen do 14 dnů od obdržení vyúčtovací faktury vystavené po dodávce instalace technologií. Dle čl. 3.3.5. měla být vystavena vyúčtovací faktura do 14 dnů od předání díla, a to dle soupisu materiálu podepsaného objednatelem. Ceny byly ve smlouvě stanoveny s DPH. Podle čl. 4.4.1 se dílo považuje za dokončené, je-li způsobilé sloužit svému účelu. Objednatel se zavázal převzít od zhotovitele dílo v místě jeho provádění (čl. 4.4.2). O předání a převzetí díla měl být sepsán předávací protokol, který měl obsahovat soupis provedených prací a spotřebovaného materiálu, objednatel v něm měl případně vytknout vady (čl. 4.4.3). Podle přílohy č. [hodnota] položkového rozpočtu, jež byl sjednán s výhradou neúplnosti, činila cena díla 512 520 Kč, včetně DPH, a v položkovém rozpočtu byla pouze příprava na back-up, nikoli i back-up. Rovněž v položkovém rozpočtu nebyl uveden žádný konkrétní typ fotovoltaického systému, tedy nebyl sjednán ani konkrétní typ baterie, uvedeno bylo jen dodání třífázového bateriového setu (6,6) a jeho technická specifikace. Pokud jde o elektromobilitu, není uveden konkrétní typ elektronabíječky, je pouze uvedeno, že bude dodán [Anonymizováno], a to je jeden kus a cena. Dále soud prvního stupně uvedl, že wallbox, o kterém žalovaný tvrdí, že byl součástí díla, je jen jednou z variant dobíjecího zařízení pro elektromobily, i když typickou pro domácí použití. Pokud je tedy ve smlouvě uvedeno jen elektronabíječka ([Anonymizováno]), neznamená to, že bude dodán wallbox, a už vůbec nelze tvrdit, že byl sjednán jeho konkrétní typ. Wallbox však přesto dodán byl, kdy žalovaný pouze sporuje typ. Smlouva dále neobsahuje žádný odkaz na další dokumenty, tedy ani na žádnou dřívější obchodní nabídku, které se dovolával v řízení žalovaný. S odkazem na přílohu č. 3 smlouvy o dílo, reklamační a záruční řád od 0.11 soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně neodpovídá za vady, které mohou být zjištěny zákazníkem již při předání zákazníku bez zbytečného odkladu nevytknul žalovaný, i podle tohoto ustanovení neměl rezignovat na kontrolu soupisu materiálu a vytčení vad v předávacím protokolu ze [datum]. Dále soud prvního stupně uvedl, že žalovaný porušil bod 3.5 s 4.7 reklamačního záručního řádu, když do díla nechal zasáhnout dle svých tvrzení třetí osobu. Již to je důvod, proč žalovaný pozbyl nároku na smluvní záruku, i kdyby dílo vady vykazovalo. Dále soud prvního stupně konstatoval, že nicméně nebylo prokázáno, že by žalovaný řádně bez zbytečného odkladu vady díla u žalobkyně uplatnil a nebylo rovněž prokázáno, že by dílo nějaké vady vykazovalo. Konkrétně soud prvního stupně uvedl, že námitky žalovaného, že dílo má vady, neboť nebyl dodán back-up, sjednaný typ baterie a elektronabíječky (wallbox) uváděný v prospektech, a z toho důvodu je plnění vadné, je nedůvodná. Z přílohy č. [hodnota] ke smlouvě o dílo, stavební připravenost, odst. 4, soud prvního stupně zjistil, že ve vnitřních prostorách lze použít „husí krk“ nebo lištu, tedy vedení po povrchu, které žalovaný žalobkyni vytýkal. Z listiny nazvané „soupis materiálu pro fakturaci“ bylo zjištěno, že obsahuje číselný kód položky materiálového označení názvem s uvedením počtu kusů, metrů, případně balení. Dále bylo zjištěno, že dne [datum] žalovaný tento soupis podepsal s poznámkou, že u položek označených otazníkem nemůže určit počet, protože je noc a tma a pojmům nerozumí. Pod podpisem žalovaného je předtištěn text, podle kterého zákazník potvrzuje převzetí vykázané práce, spotřeby materiálu a převzetí předmětné zakázky. V této souvislosti soud prvního stupně dále vyšel z toho, že při jednání žalovaný sdělil, že víc ani později dodaný materiál nekontroloval. Soud prvního stupně tak dovodil, že žalovaný neprokázal, že by soupis materiálu neodpovídal skutečnosti, když poznámka o tom, že textu s položkami a materiálu nerozumí, a že je tma, a nemůže materiál překontrolovat, nemůže být považována za vytčení vady materiálu či nedodání nějakého materiálu. Žalovaný měl možnost vše zkontrolovat i později za denního světla, jednotlivé položky si mohl nechat vysvětlit před podpisem. Žalovaný však na toto rezignoval a o svá práva nedbal. Dle soudu prvního stupně tak žalovaný při převzetí materiálu nevyvinul potřebnou součinnost, přestože mohl a měl vědět, že jde o podklad pro konečné vyúčtování ceny díla, neboť je to na soupisu výslovně uvedeno. Z předávacího protokolu ze dne [datum] pak soud prvního stupně zjistil, že se v něm konstatuje provedení montáže předmětného fotovoltaického systému k uvedenému datu. Ze zakázkového listu, který je součástí protokolu, je zřejmé, že montáž probíhala od [datum] do [datum] v 0:30 hod. Podle textu předávacího protokolu zhotovitel předává, objednatel přebírá zhotovené práce. Zakázkový list je datován [datum] a podepsán žalovaným. V protokolu je dopsáno k žalovaným závadám, že je nelze definovat, neboť je noc 0:20 hodin. Žalovaný pak uváděl před soudem prvního stupně, že si nevzpomíná, zda poté, co se rozednělo, dílo zkontroloval a nějaké vady později vytkl, uvedl, že řadu vad vytkl průběhu, aniž by to konkretizoval. Soud prvního stupně konstatoval, že do konce řízení žalovaný neupřesnil tvrzení ohledně vytknutí vad a neprokázal, že by jakékoli vady vytknul. Na podkladě uvedeného pak soud prvního stupně zhodnotil, že veškeré námitky žalovaného ohledně dodání jiného množství, případně typu materiálu, stejně tak ohledně vad díla, jsou nedůvodné, neboť seznam dodaného materiálu, jež je podkladem konečného vyúčtování díla a protokol o předání díla žalovaný podepsal, nic řádně reklamoval, výhrada u podpisu není vytčením vad. Dále soud prvního stupně z protokolu o autorizovaném spuštění ze dne [datum] zjistil, že fotovoltaická elektrárna byla instalována k [datum] a byla autorizovaně spuštěna [datum]. Proběhla kontrola všech činností při uvedení do provozu s kladným výsledkem. Žalovanému byl předán návod k obsluze a byl seznámen s její obsluhou. Byl upozorněn na zákaz provozování zařízení do výměny čtyřkvadrátových hodin ze strany distributora a na zákaz zapínat[Anonymizováno][Anonymizováno] na nulové přítoky. Toto sdělení soud prvního stupně na rozdíl od žalovaného nehodnotil jako závadu, když uvedl, že jde o upozornění na způsob užívání a potřebu součinnosti žalovaného s distributorem. Ohledně tvrzení žalovaného při jednání soudu prvního stupně [datum], že doloží servisní list, na kterém je sděleno, co vše bylo nutno ještě [datum] na díle upravit, soud prvého stupně konstatoval, že žalovaný tuto listinu nikdy nepředložil a svá tvrzení o nutnosti oprav [Anonymizováno] poté, co ji žalobkyně předala žalovanému, neprokázal. V této souvislosti dále soud prvního stupně dovodil, že nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by mezi [Anonymizováno] resp. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] v [Anonymizováno] hodin, kdy proběhlo předání díla žalobkyní žalovanému a dnem [datum], kdy bylo autorizovaně zařízení spuštěno, provedli na díle nějaké práce. Z toho soud prvého stupně dovodil, že montáž díla byla zcela ukončena [datum] a dne [datum] byla už jen předvedena jeho činnost bez jakýchkoli oprav či dodělávek. Dále ze zprávy o výchozí revizi elektrického zařízení a elektrické instalace pro fotovoltaickou elektrárnu 6,6 kWp s akumulací baterie a nabíjecí stanicí soud prvního stupně zjistil, že zařízení je schopné bezpečného provozu. Datum zahájení a ukončení revize je uvedeno [datum] a zprávu vyhotovil revizní technik [jméno FO]. Objednatel byla žalobkyně, zákazníkem žalovaný. V bodě 8 zprávy nazvané „Závady“ se konstatuje, že nebyly zjištěny žádné. Konečné vyúčtování podle čl. 3.3.5 smlouvy o dílo žalobkyně provedla fakturou [Anonymizováno] ze dne [datum] na částku 213 668,19 Kč, včetně DPH, se splatností [datum], kdy podkladem pro fakturaci byl soupis materiálu, který žalovaný podepsal a řádně nerozporoval jeho správnost. Pro stanovení doplatku ceny byla započtena a žalovaným uhrazená záloha 307 512 Kč, poskytnutá klientská sleva 30 000 Kč. Vyúčtování obsahuje rozpis jednotlivých částí dodávky, včetně jednotkového množství, cenu za jednotku, cenu bez DPH a s DPH, včetně uvedení sazby DPH. Mimo jiné je účtována na back-up, tak jak je to i v položkovém rozpočtu. V této souvislosti měl soud prvního stupně za vyvrácené tvrzení žalovaného, že mu měl být dodán back-up. Konečná celková cena díla činí 521 180,19 Kč, ve smlouvě o dílo přitom byla odhadnuta na 512 520 Kč. V této souvislosti soud prvního stupně uvedl, že vyúčtování překračuje cenu stanovenou podle odhadnutého rozpočtu o 20 160,19 Kč, neboť žalobkyně samostatně vyúčtovala položku „projekt a revize“ za dalších 11 500 Kč. Navýšení ceny i s uvedenou samostatně účtovanou položkou za projekt a revizi činí jen 3,9 % ceny. Dále soud prvního stupně zjistil, že žalovanému byla poskytnuta dotace 275 000 Kč jako podpora k realizaci fotovoltaického systému pro výrobu elektrické energie, který byl realizován na nemovitosti žalovaného. V článku I. bod 2 je uvedeno, že podmínkou dotace je realizace a řádné dokončení podporovaného opatření v souladu s výzvou, rozsahu, kvalitě dle žádosti. Z tohoto ve spojení s informací od žalovaného, že mu dotace byla vyplacena, soud prvního stupně uzavřel, že dílo bylo dokončeno řádně. Zde soud prvního stupně podotknul, že žalovaný neprokázal, ani řádně netvrdil, kdo konkrétně měl dílo na místo žalobkyně dokončit, když pouze tvrdil, že se na tom podílela jiná firma, kterou ale odmítl identifikovat. Ve vztahu k listině založené žalovaným, o které žalovaný tvrdí, že jde o prvotní nabídku žalobkyně, včetně rozpočtu, soud prvního stupně zjistil, že se jedná o propagační materiály žalobkyně, nelze z nich zjistit datum, ke kterému cenový rozpočet platí, je však zřejmé, že jeho platnost byla omezena na jeden týden od zaslání, z listiny rovněž nevyplývá, že by toto byla nabídka adresovaná přímo žalovanému, a že by jí žalovaný v uvedené lhůtě akceptoval. Dále soud prvního stupně připomenul, že jediným uzavřeným smluvním dokumentem ohledně předmětného díla je vlastní smlouva o dílo, která neodkazuje na žádnou předchozí nabídku. K dalším listinám předloženým žalovaným nazvaným „Reklamace [Anonymizováno]“ soud prvního stupně konstatoval, že žalovaný je předložil bez tvrzení a již podle textu nejde o skutečnou reklamaci díla u žalobkyně, žalovaný v nich kriticky popisuje, jak probíhala činnost žalobkyně při realizaci díla, srovnává „prvotní nabídku“ se skutečnou realizací. Uvádí v textu, že žalobkyně takto klame zákazníky. Jde o text, který sloužil k prezentaci zkušeností žalovaného s žalobkyní, patrně na internetu. Žalovaný k listinám neposkytl konkrétní tvrzení a vzhledem k tomu, že se bez omluvy nedostavil na jednání soudu prvního stupně dne [datum], ač byl o termínu informován, nemohl objasnit soudu, co těmito listinami má být prokázáno. Soud prvního stupně tak neměl za prokázané, že žalovaný takto u žalobkyně reklamoval jí tvrzené vady díla. Z komunikace mezi žalovaným a zástupkyní žalobce z období července 2024 a následujícího soud prvního stupně zjistil, že se týká předžalobního jednání účastníků. Pokud v tomto období cokoliv žalovaný namítal jako vadu díla, nelze toto již považovat za řádné bezprostřední vytčení vady díla. V rámci právního hodnocení věci ve vztahu k nároku na zaplacení ceny díla 213 668,19 Kč s příslušenstvím pak soud prvního stupně konstatoval, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo ve smyslu ustanovení § 2586 a následujících o.z., jehož předmětem byla realizace fotovoltaické elektrárny. Žalobkyně jako zhotovitelka dílo řádně dokončila a předala žalovanému jako objednateli. Funkčnost díla byla prokázána autorizovaným uvedením do provozu a doložena rovněž skutečností, že žalovanému byla na základě realizace díla přiznána a vyplacena dotace na podporované zařízení. Tato skutečnost svědčí o tom, že dílo odpovídalo projektové dokumentaci, splňovalo požadované technické a funkční parametry. Dále soud prvního stupně dovodil, že žalovaný neunesl důkazní břemeno o tom, že by se žalobkyně vůči žalovanému zavázala provést dílo dle „prvotní nabídky“. Žalovaný se proto nemůže důvodně domáhat ničeho z této nabídky, pouze jen plnění z uzavřené smlouvy o dílo. Pokud žalovaný v řízení tvrdil vady díla, neunesl důkazní břemeno ohledně jejich existence ani ohledně jejich řádného a včasného uplatnění vůči žalobkyni. S odkazem na ustanovení § 2605 odst. 2 o.z. soud prvního stupně uvedl, že pokud objednatel převezme dílo bez výhrad, nemůže později uplatnit nároky ze zjevných vad, které mohl při převzetí zjistit. Skryté vady je pak nutno oznámit bez zbytečného odkladu poté, co je objednatel mohl zjistit, nejpozději však do dvou let od převzetí díla (§ 2618 o.z.). V řízení bylo prokázáno, že by žalovaný vady díla řádně reklamoval, ani že by dílo skutečně vykazovalo vady, které by měly vliv na jeho funkčnost či hodnotu. Nebylo rovněž prokázáno, že žalovaný uplatnil jakýkoli nárok z vadného plnění ve smyslu ustanovení § 2106 a § 2107 o.z., a to ani v rozsahu odpovídajícím nepodstatnému porušení smlouvy. Nadto do díla dle žalovaného zasáhla nepřípustně (bez souhlasu žalobkyně) třetí osoba, v případě prokázání vad by bylo třeba postavit najisto, že tyto vady nejsou důsledkem činnosti třetí osoby, což by bylo důkazním břemenem žalovaného. Jelikož bylo prokázáno, že fotovoltaická elektrárna byla dokončena v termínu dle smlouvy o dílo, a to do [datum], k tomuto datu bylo dílo způsobilé sloužit svému účelu, což bylo předvedeno autorizovaným spuštěním dne [datum], bylo vyhověno ustanovení čl. 4.1 smlouvy o dílo, podle kterého se dílo považuje za dokončené a je způsobilé sloužit svému účelu. Dle čl. 4.2 smlouvy o dílo vznikla objednateli (žalovanému) povinnost takové dílo převzít. O řádném dokončení díla a jeho funkčnosti svědčí i vyplacení dotace žalovanému. Žalobkyně tak postupovala v souladu s čl. 3.3.5 smlouvy o dílo, když vystavila žalovanému fakturu do 14 dní ode dne předání díla, a to dle soupisu materiálu podepsaného objednatelem (žalovaným). Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit doplatek ceny díla nejpozději do [datum] s jelikož žalovaný neučinil, je od [datum] v prodlení s úhradou. Ve vztahu k navýšení ceny díla oproti rozpočtu soud prvního stupně uvedl, že toto považuje za důvodné, neboť je v souladu s ujednáním výhrady neúplnosti rozpočtu ve smlouvě o dílo. Odchylka v ceně ve výši 3,9 % pak není excesivní a v běžné obchodní praxi je považována za přiměřenou toleranci, zejména pokud nešlo o paušální navýšení, ale o konkrétně doložené odsouhlasené položky. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalobkyně splnila své smluvní povinnosti řádně a včas, a žalovaný je proto povinen uhradit doplatek ceny díla dle ustanovení § 2611 o.z., a proto žalovanému uložil zaplatit žalobkyni doplatek ceny díla v částce 213 668,19 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum], jak vyplývá z ustanovení § 1970 o.z. Ohledně koncentrace řízení soud prvního stupně uvedl, že účastníci o ní byli poučeni na jednání dne [datum] a byla jim poskytnuta lhůta 30 dní k doplnění tvrzení a důkazů. Koncentrace řízení tak nastala [datum]. Žalovaný po tomto datu zaslal soudu další důkazy a tvrzení, těmi se však soud prvního stupně i z důvodu koncentrace řízení nemohl zabývat. Jednalo se však převážně o listiny, které již předtím byly do spisu založeny a provedeny k důkazu.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná v rozsahu 95,10 % proti žalovanému, který v řízení uspěl jen ze 4,90 %, náhradu nákladů řízení v poměru 90,20 %, který je dán rozdílem úspěchu žalobkyně a žalovaného. Celkem tak byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení 805 586,60 Kč, jež představuje 90,20 % z nákladů řízení vyčíslených částkou 94 885,36 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku 9 399 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) z tarifní hodnoty 234 968,19 Kč odpovídající částce 9 260 Kč/úkon za každý ze 7 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 AT včetně tří náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění do [datum] a 4 paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění od [datum], dále z náhrady cestovních výdajů za cesty uskutečněné ze sídla zástupce žalobkyně do sídla soudu prvního stupně a zpět při vzdálenosti těchto dvou míst 85 km, a to k jednáním dne [datum] a [datum] za použití osobního automobilu [Anonymizováno], RZ [SPZ] průměrnou spotřebou motorové nafty 6 l/100 km při ceně paliva 34,70 Kč/1 l a v sazbě základní náhrady 5,80 Kč/km dle vyhlášky č. 475/2024, takže cestovné činí 2 679,88 Kč, dále z náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 AT ve výši 150 Kč za každou ze 6 započatých půlhodin, tj. 900 Kč a konečně z náhrady za DPH v sazbě 21 % z částky 70 649,88 Kč, jež činí 14 836,48 Kč.

6. Proti rozsudku prvního stupně podal včasné odvolání žalovaný, a to pouze do výroků I. a III. Žalovaný vytknul soudu prvního stupně, že nepřihlédl ke skutečnostem jím tvrzeným a jím označeným důkazům, řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a konečně jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Konkrétně žalovaný uvedl, že pokud soud prvního stupně dovodil, že nic řádně nereklamoval, ve spisu je založena komunikace žalovaného a příslušného pracovníka žalobkyně ze dne [datum] o tom, že případ byl převzat k řešení a žalovaný má provedeno pozastavení platby a nemusí nijak reagovat na automaticky generované upomínky. Z toho podle názoru žalovaného vyplývá, že žalovaný reklamoval vady díla zcela v souladu s reklamačním řádem a jeho reklamace byla žalobkyní přijata. Navíc i v dopisu zástupkyni žalobkyně ze dne [datum] je výslovně uvedeno, že žalobce si je námitek žalované ohledně vzhledu dodaného wallboxu vědom a tuto situaci s ním dříve řešil. Dále žalovaný uvedl, že žalobkyně nemá nárok na úhradu celé ceny díla, neboť žalovaný řádně a včas vytkl vady a uplatnil nárok na slevu z ceny díla. Žalovaný uvedl, že nárok na slevu z ceny díla požadoval mimo jiné z důvodu, že a) dílo nebylo způsobilé sloužit svému účelu v čase definovaném smlouvou ([datum]), ale až o tři měsíce později. Ze zprávy revizního technika [právnická osoba] z [datum] údajně vyplývá, že instalace [Anonymizováno] proběhla nekompletně a se zásadními vadami, které nemusely být odstraněny. Ke zprovoznění díla došlo až po prvním paralelním připojení, které si musel žalovaný vyřizovat sám, přestože zařízení prvního paralelního připojení ze strany žalobce bylo součástí jeho nabídky. I po tomto však dílo vykazovalo výkon jen 15 % v žádosti o dotaci deklarovaného výkonu, neboť žalobce údajně instaluje pouze laciné a technicky nevýkonné díly. b) přes řádně provedenou reklamaci ze strany žalovaného nebyla reklamace vyřízena v třicetidenní lhůtě a žalovaný byl proto nucen nechat dílo dokončit a zprovoznit od jiného poskytovatele. Tento poskytovatel shledal tři solární panely vadnými a rovněž musel nainstalovat a nastavit nový software, když původní byl z [Anonymizováno], byl nestabilní a při poklesu proudu [Anonymizováno] vypíná. Z toho důvodu žalovaný údajně vůči žalobkyni řádně uplatnil nárok na slevu z ceny díla 29 000 Kč. c) žalovaný požadoval po žalobci slevu z ceny díla 24 500 Kč v souvislosti se skutečností, že zprovoznění díla bylo provedeno až po třech měsících a po tu dobu solární energii nevyráběla a žalovaný musel vynaložit další prostředky a víc práce s prvním paralelním připojení. d) další vadu žalovaný spatřoval v tom, že žalobce inzeroval a neprovedl zapojení baterie jako záložního zdroje [Anonymizováno]. Dodatečné zapojení je spojeno s náklady 25 000 Kč a o tuto částku měla být dle názoru žalobce cena díla snížena, neboť v rozsahu této částky se jedná o inzerované, ale neprovedené práce. d) žalovaný uplatnil jako vadu skutečnost, že pracovníci žalobce odmítli provést vedení svazků kabelů husím krkem pod omítkou, které bylo dohodnuto s obchodně technickým zástupcem žalobce a bylo zaneseno do montážních požadavků žalobce od jeho obchodního zástupce. Žalovaný proto musel vedení v interiéru dodělat sám. Na tuto skutečnost vyčerpal žalovaný tři dny dovolené a musel si zapůjčit speciální nářadí, koupit maltu, sádru, montážní materiál, barvu, vymalovat a vše uklidit. Za tyto práce požaduje slevu z ceny díla 23 000 Kč. Dále žalovaný uvedl, že řádně uplatnil reklamaci, ze strany žalovaného reagovali střídavě různí pracovníci žalobkyně a postupně s ním jednali o možnostech kompenzace za vady díla. Žalovanému dokonce byla předložena dohoda o narovnání, nicméně dle jejího textu by se žalovaný měl vzdát veškerých svých práv jako objednatel, což nemohl přijmout. Skutečnost, že před podáním žaloby nebylo mezi stranami sporu dosaženo dohody o podobě a výši slevy z ceny díla, tedy nemůže být kladena k tíži žalovaného a žalovaný má z toho důvodu za to, že žaloba byla podána předčasně. V této souvislosti žalovaný odkazoval na dopis zástupkyně žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] a další její dopis ze dne [datum]. Dále žalovaný vyjádřil nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že smlouva o dílo neodkazovala na žádnou předchozí nabídku nebo propagační materiály žalobkyně, a že obchodní prospekty nebyly součástí smluvních ujednání. Žalovaný namítal, že při prezentaci nabídky ze strany žalobkyně a při následném předložení rozpočtu na dílo byl uveden v omyl o rozsahu díla a jeho kvalitě. Odkazoval přitom na ustanovení § 1811 odst. 2 o.z., podle kterého má jako spotřebitel právo na to, aby byl podnikatelem, tedy žalobkyní v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy informován o označení zboží nebo služby a popisu jejich hlavních vlastností, a dále o celkové ceně zboží nebo služby. Pokud žalobkyně předložila žalovanému obchodní prospekty, včetně ilustrace jednotlivých součástí nabízeného díla a následně položkový rozpočet, který ve svém součtu přesně odpovídal obchodním prospektům, žalovaný jako spotřebitel a laik logicky předpokládal, že rozsah díla se bude s obchodními prospekty prezentovanými a nabízenými mu ze strany žalobkyně, včetně stohovatelné baterie a back-upu shodovat. Dle žalovaného je proto nerozhodné, že rozpočet, který byl součástí propagačních materiálů žalobkyně, platil jeden týden od zaslání, když rozpočet, který se stal následně součástí smlouvy celkovou částkou zcela přesně původní nabídce odpovídal. Žalovaný proto důvodně očekával, že rozsah díla bude původní nabídce, včetně ilustrací, odpovídat. Žalobkyně dle žalovaného v obchodních jednání žalovanému jako laikovi nikdy nevysvětlila, zda back-up bude součástí smlouvy, nebo zda si jej bude muset připlatit, a dle názoru žalovaného žalobkyně úmyslně sestavila položkový rozpočet tak, aby se jeho celková částka shodovala s nabídkou, která byla součástí obchodních prospektů žalobkyně a utvrdila žalovaného v tom, že součástí díla je vše, co tyto obchodní prospekty obsahují. Podle žalovaného se tak žalobkyně bezdůvodně obohatila a nemůže mít právo na celou žalovanou částku. Další námitka žalovaného spočívala v tom, že žalobkyně nemá právo na úhradu odměny za administraci dotace, neboť žalovaný sám musel se [Anonymizováno] komunikovat a sám doložit potřebné dokumenty pro vyplacení dotace. V tomto žalovaný odkazoval na výzvu [Anonymizováno] ze dne [datum]. Konečně žalovaný s odkazem na již zmíněnou námitku o provedení pozastavení platby považoval za nezákonný požadavek žalobkyně platit úroky z prodlení z žalované částky již od data splatnosti faktury, kterou žalobkyně k úhradě doplatku vystavila. Vzhledem k tomu, že žalovaný založil zmiňovanou komunikaci do spisu již v řízení před soudem prvního stupně a na tuto odkázal, považuje následný postup soudu prvního stupně za nesprávný. Zástupce žalobkyně žalovanému jednoznačně sdělil, že žalovaný nemusí provést platbu faktury vystavené na doplatek ceny za dílo a brát v potaz automaticky generované upomínky. Z těchto důvodů žalovaný navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a III. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila tak, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný a navrhla jeho potvrzení. Uvedla, že žalovaný se k žalobě vyjádřil zcela neurčitě, kdy netvrdil žádné rozhodné skutečnosti, které by mohly být důvodem pro zamítnutí žaloby, ani řádně nenavrhl důkazy. Soud prvního stupně v reakci na to účastníky poučil dle ustanovení § 118b o.s.ř. a poskytl jim lhůtu 30 dnů k doplnění a tvrzení důkazů. Tato lhůta uplynula žalovanému marně dne [datum]. Ke skutečnostem uvedeným žalovaným později, jakož i k jím označeným důkazům soud prvního stupně nemohl přehlédnout, a pokud žalovaný nyní namítá, že soud prvního stupně pochybil, když neprovedl důkaz listinami označenými v odvolání, jsou jeho námitky nedůvodné. Z výše popsaných důvodů nejsou dány ani podmínky, za kterých by mohly být odvolacím důvodem skutečnosti tvrzené důkazy označené v odvolání. Nadto žalobkyně namítla, že žalovaný nedoručil soudu prvního stupně žádné podání, ani listinu způsobem odpovídajícím procesním předpisům, a tedy soud prvého stupně neměl povinnost k nim přihlížet.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ustanovení § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobu (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ustanovení § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ustanovení § 201 o.s.ř.), a že žalovaným uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ustanovení § 205 odst. 2 písm. b/, d/, e/ a g/ o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ustanovení § 212 věta první o.s.ř. a ustanovení § 212a odst. 1, 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ustanovení § 212 odst. 5 o.s.ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Odvolací soud předně shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich podkladě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Žalovanému se tato skutková zjištění soudu prvního stupně nepodařilo kvalifikovaně zpochybnit a odvolací soud z nich proto vychází. Pro stručnost na rozsudek soudu prvního stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů k rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavení) odvolací soudu, jenž plní roli přezkumné instance nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

10. Pokud jde o nárok na zaplacení 9 800 Kč s příslušenstvím, lze souhlasit se zjištěním soudu prvního stupně, že mezi účastníky došlo k uzavření samostatné smlouvy o dílo, ve které si ujednali službu spočívající v administraci žádosti o dotaci „[Anonymizováno]“, a to za sjednanou cenu díla 9 800 Kč. Jelikož žalobkyně dílo provedla, vzniklo jí právo na zaplacení sjednané ceny v souladu se ustanovením § 2610 o.z. Pokud žalovaný odkazoval na výzvu [Anonymizováno] z [datum] k doložení vlastnictví účtu, z ní nelze dovodit, že by žalobkyně dílo neprovedla, naopak naznačuje, že žádost o dotaci byla podána. Rozsudek soudu prvního stupně je proto v tomto rozsahu věcně správný a byl dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrzen.

11. Pokud jde o nárok na zaplacení ceny díla ve výši 213 668,19 Kč, tento žalobkyni v každém případě vznikl, neboť bylo prokázáno, že dílo bylo provedeno a předáno, což má za následek vznik práva na zaplacení sjednané ceny díla v souladu s ustanovením § 2611 o.z. Závěr o provedení předání díla vyplývá z toho, že v řízení bylo bez rozumných pochybností prokázáno, že fotovoltaická elektrárna byla autorizovaně spuštěna a proběhla její revize se závěrem, že je schopna bezpečného provozu. Současně žalovaný účinně nezpochybnil soupis použitého materiálu, kdy lze souhlasit se soudem prvního stupně, že uvedením poznámky, že některým položkám nerozumí, není řádným vytčením jeho nesprávnosti, což platí tím spíše, že žalovaný rozsah použitého materiálu konkrétním způsobem nezpochybnil ani nikdy později, ač k tomu měl prostor. Souhlasit lze v této souvislosti i se závěrem soudu prvního stupně, že navýšení rozpočtu daného bez záruky úplnosti o necelé 4 % je plně v souladu s běžnou obchodní praxí a nebudí pochybnosti. Za takové situace, i kdyby dílo bylo zatíženo určitými vadami, nutně by nešlo o vady bránící užívání díla k jeho účelu, a tedy vylučující nárok na zaplacení ceny díla. Je tomu tak proto, že byla zjištěna funkčnost fotovoltaické elektrárny. Nejvýše by mohlo jít o vady zakládající práva žalovaného z vadného plnění. Žádný takový nárok ale žalovaný procesně relevantním způsobem neuplatnil, a to i kdyby jinak byly všechny podmínky odpovědnosti za vady naplněny. Žalovaný totiž v řízení neuplatnil započtení své případné pohledávky z titulu práva na slevu z ceny díla, ani netvrdil, že by od smlouvy o dílo odstoupil. Pohledávka žalobkyně na zaplacení ceny díla a případná pohledávka žalovaného na slevu z ceny díla jsou totiž zcela samostatné a nejsou žádným způsobem provázané, byť by obě případně vznikly z téhož smluvního vztahu. Každé z nich má samostatné podmínky vzniku, kdy podmínkou vzniku práva na zaplacení ceny díla je dokončení a předání díla objednateli, jak plyne z ustanovení § 2610 o.z. ve spojení s ustanovením § 2604 o.z. Podmínkou vzniku práva na slevu z ceny díla pak je vadné plnění zhotovitele, včasné oznámení objednatelem a důvodná volba práva na slevu z ceny díla. Pohledávka na slevu z ceny díla může vzniknout jak po vzniku pohledávky na zaplacení ceny díla (to bude častější případ), tak i předtím (je-li stranami smlouvy o dílo dohodnut pozdější vznik práva na zaplacení ceny díla, než podle ustanovení § 2610 o.z.). Samostatně se pak tyto pohledávky stávají splatnými (podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z., není-li dohodnuto jinak). V každém případě z právní úpravy nevyplývá jakákoli vzájemnost či podmíněnost plnění těchto pohledávek. Tak jak jsou samostatné okolnosti vzniku pohledávek na zaplacení ceny díla a na slevu z ceny díla, jsou samostatné i okolnosti jejich zániku. Každá z těchto pohledávek může zaniknout jen způsoby stanovenými zákonem, jež jsou kromě zániku splněným zejména uvedeny v ustanovení § 1981 následujících o.z.

12. Odvolací soud konstatuje, že žádný důvod zániku pohledávky žalobkyně nevyplývá z žádné skutečnosti, které byla před soudem prvního stupně prokázána či jinak vyšla najevo. Žalovaný v řízení před soudem prvního stupně, ani v řízení odvolacím neučinil kompenzační projev, kterým by svou údajnou pohledávku na slevu z ceny díla namítl započtení proti pohledávce žalobkyně na zaplacení ceny díla. Odvolací soud v této souvislosti ještě připomíná, že procesní úkony lze zásadně činit pouze výslovně (viz § 41a odst. 1 o.s.ř.).

13. Nato lze souhlasit i se závěry soudu prvního stupně v tom smyslu, že žalovaný neprokázal přes soudem prvního stupně poskytnuté poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., že tvrzené vady u žalobkyně řádně a včas uplatnil a zvolil i konkrétní právo z vadného plnění. Pokud žalovaný v odvolání odkazoval na e-mail z [datum], ten byl soudu prvního stupně předložen až poté, co nastala koncentrace řízení. První jednání se věci konalo dne [datum], na tomto jednání soud prvního stupně vyzval žalovaného k doplnění tvrzení a označení důkazů dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. a poučil jej, že neprokáže-li, že dílo trpělo vadami, tyto vytkl řádně a včas, včetně uplatnění nároku z vad řízení, nebude úspěšný. Dále bylo účastníkům poskytnuto poučení dle ustanovení § 118b o.s.ř., že mohu uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do uplynutí lhůty 30 dnů, včetně poučení o zákonných výjimkách. Uvedená lhůta uplynula dnem [datum]. Ze strany žalovaného byl důkaz předložen až [datum], nadto bez uvedení, jaká tvrzení jím mají být prokazována. Je tedy jako důkazní návrh, ke kterému nelze přihlížet. Jen na okraj, pak odvolací soud uvádí, že z listiny stejně neplyne, jaké konkrétní vady měly být údajně žalovaným vytknuty, a jaké právo z odpovědnosti za vady mělo být údajně zvoleno.

14. Pokud pak žalovaný odkazoval na dopis zástupkyně žalobkyně z [datum], ten zmiňuje pouze námitky žalovaného ohledně použitého wallboxu, kdy však nejde s ohledem na obsah smlouvy o dílo, která nestanovila konkrétní typ, o vadu. Navíc jde opět o listinu předloženou až po nastoupení koncentrace řízení.

15. Pokud pak žalovaný v odvolání uváděl, že uplatnil nároky na slevu z ceny díla v konkrétní výši, jde o nové tvrzení, jehož uplatnění brání jak již uvedená koncentrace řízení dle ustanovení § 118b o.s.ř., tak zásada neúplné apelace vyplývající z ustanovení § 119a odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 205a o.s.ř., o čemž byli účastníci soudem prvního stupně poučeni.

16. Nadto platí správný závěr soudu prvního stupně, že nebylo přes jím poskytnuté poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. prokázáno, že by údajné vady byly žalovaným včas vytknuty a byla provedena volba slevy z ceny díla.

17. S ohledem na neprokázání řádného uplatnění údajných vad a nároků z nich plynoucích je pak nerozhodné, zda ze strany žalobkyně hypoteticky došlo k porušení ustanovení § 1811 odst. 2 o.z. Nadto odvolací soud uzavřel, že v projednávané věci k jeho porušení dojít nemohlo, neboť smlouva o dílo byla s žalovaným individuálně sjednána a předmět plnění je v ní dostatečně, určitě a srozumitelně uveden, kdy je tedy zřejmý ze souvislostí.

18. Navíc jak správně poukázal již soud prvního stupně, položky uvedené v rozpočtu v prvotní nabídce žalobkyně jsou totožné jako v položkovém rozpočtu, který byl součástí uzavřené smlouvy o dílo.

19. Pokud žalovaný dále namítal, že užitá baterie není stohovatelná v rozporu s tvrzením v propagačním letáku, nezbývá než zopakovat, že taková skutečnost nebyla žalovaným prokázána a ani nebylo prokázáno, že by byla řádně vytknuta, že by k tomuto vytknutí přistoupila volba relevantního nároku z vadného plnění a taková okolnost byla procesně relevantním způsobem (cestou námitky započtení) uplatněna v tomto řízení.

20. Konečně nedůvodná je i námitka žalovaného, že nemá povinnost platit úrok z prodlení, a to již proto, že k e-mailu od žalobkyně z [datum] nelze přihlížet pro koncentraci řízení a ostatně žalovaný ani před soudem prvního stupně netvrdil žádnou právní skutečnost, jež by měla vyloučit jeho povinnost platit (byť zčásti) úrok z prodlení.

21. S ohledem na uvedené byl rozsudek soudu prvního stupně dle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrzen i ohledně nároku na zaplacení 213 668,90 Kč s příslušenstvím.

22. Věcně správný je i akcesorický výrok o náhradě nákladů řízení, kde soud prvního stupně v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. zohlednil toliko částečný úspěch žalobkyně v řízení. Pochybení nebylo shledáno ani v konkrétním vyčíslením nákladů řízení, žalovaný navíc takovou odvolací námitku ani neuplatnil. Výrok o náhradě nákladů řízení byl tudíž dle ustanovení § 219 o.s.ř. také jako věcně správný potvrzen.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že plně úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Náklady odvolacího řízení jsou představovány odměnou zástupce žalobkyně dle § 6 odst. 1 a § 7 AT z tarifní hodnoty 213 668,19 Kč sestávající z částky 9 220 Kč za každý ze 2 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 AT (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu), náhrady hotových výdajů za uvedené 2 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT a z náhrady za DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 4 061,40 Kč. Celkem tak náhrada nákladů odvolacího řízení činí 23 401,40 Kč.

24. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní a místo plnění dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně.