o zaplacení částky 599,76 EUR s příslušenstvím,

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 599,76 EUR se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 599,76 EUR od [datum] do zaplacení (výrok I.) a dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 26 147,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Po skutkové stránce soud prvního stupně vyšel z toho, že žalovaná se zavázala pro žalobkyni přepravit mimo jiné 1 782 kusů kytice chryzantémy [Anonymizováno] ze města [Anonymizováno] v [Anonymizováno] do [Anonymizováno] v [Anonymizováno] a žalovaná se zavázala uhradit přepravné 1 355,20 EUR, jež bylo uhrazeno v plné výši. Žalovaná přepravu uskutečnila jako další dopravce (subdopravce), kdy v místě určení v [Anonymizováno] v [Anonymizováno] nebylo převzato 252 kusů uvedené kytice z důvodu nevyhovující kvality, jelikož papírové krabice (boxy) byly pomačkány, částečně promáčeny a paleta nebyla originálně zabalená, a to již k okamžiku vykládky. Mezi společností [Anonymizováno] společností [Anonymizováno] byla ujednána cena za 28 obalů (krabic), tedy 252 kusů kytice chryzantémy [Anonymizováno], které byly poškozeny ve výši 599,76 EUR. Cena za těchto 252 kusů předmětné kytice byla sjednána i mezi žalobkyní a společností [Anonymizováno] a tato cena byla žalobkyní uhrazena. Soud prvního stupně odmítl vyjít z ceny květin na fotografii ze dne [datum] předložené žalovanou, neboť nelze určit, že se jedná o identický typ květin a nejedná se o stejného dodavatele, a především se jedná o jiné časové období a jiné roční období. Dále soud prvního stupně konstatoval, že žalovaná přes poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., že ke dni před [datum] existovala burzovní cena předmětných květin a kolik případně činila, a stejně tak neměla za prokázané, kolik činila hrubá váha předmětných 252 kytic chryzantém.

3. V rámci právního hodnocení věci soud prvního stupně dovodil, že mezi žalovanou jako dopravcem a žalobkyní jako odesílatelem došlo k uzavření smlouvy o přepravě dle ustanovení § 2555 odst. 1 o.z. a jelikož šlo o přepravu provedenou za úplatu silničním vozidlem, přičemž místo převzetí zásilky se nacházelo v [Anonymizováno] a místo dodání v [Anonymizováno], na danou věc dopadá úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě (CMR). S ohledem na to, že sjednaná zásilka byla co do 252 kusů kytice chryzantémy [Anonymizováno] poškozena nejpozději při vykládce, kterou prováděl řidič žalované, za poškození odpovídá žalovaná dle čl. 17 bodu 1 CMR jakožto dopravce, přičemž soud prvního stupně neshledal, že by byl naplněn nějaký z důvodů zproštění odpovědnosti dle čl. 17 bodu 20 CMR či čl. 17 bodu 4 písm. c) CMR, jelikož poškození zásilky nebylo zaviněno jinou osobou nežli žalovanou. S odkazem na čl. 23 bod 1 a bod 2 CMR pak soud prvního stupně uvedl, že výše škody se vypočte z hodnoty zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě, přičemž primárně se hodnota zásilky určuje dle burzovní ceny a není-li burzovní cena, tak podle běžné ceny, a pokud není ani tato, tak podle obecné hodnoty. Jelikož ve věci nebylo prokázáno, kolik činila burzovní cena, soud prvního stupně vyšel při určení hodnoty 252 kusů předmětných kytic dle citovaného ustanovení CMR z běžné tržní ceny, za kterou vzal cenu 599,76 EUR, na které se dohodly společnosti [Anonymizováno], [Anonymizováno], kdy ohledně tohoto postupu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Dále soud prvního stupně uvedl, že jelikož neunesla břemeno tvrzení ohledně hmotnosti chybějící hrubé váhy, když neuvedla hrubou váhu, tedy váhu včetně obalů a dalších součástí zásilky (zde kbelíku a vody, ve které jsou květiny umístěny) a omezila se na tvrzení, že samotná kytice váží do 45 g. Z toho důvodu nebylo možné přistoupit k případnému snížení výše náhrady škody dle čl. 25 bodu 3 CMR. Ohledně absence uvedení hmotnosti nákladu v dokumentech soud prvního stupně uvedl, že jelikož je žalovaná v pozici dopravce, tedy osoby, která se zásilkou manipuluje, dá se předpokládat, že by měla vědět, jak těžkou zásilku přepravuje. Dále soud prvního stupně konstatoval, že ve věci nebylo žalovanou konkrétně tvrzeno, o kolik částka 599,76 EUR představuje částku, která by se vyplatila při ztrátě znehodnocené části zásilky, ani nic, z čeho by hodnota celé zásilky šla určit, soud tedy nemohl přistoupit k případné limitaci dle čl. 25 bod 2 písm. b) CMR. Z těchto důvodu soud prvního stupně uzavřel, že dle čl. 25 bodu 1 CMR je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 599,76 EUR a žalobě v tomto rozsahu vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, když splatnost částky byla dle § 1958 o.z. ve faktuře stanovena do [datum] a od následujícího dne tedy je žalovaná v prodlení, takže dle ustanovení § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. je povinna platit úrok z prodlení ve výši 15 % ročně. V této souvislosti soud prvního stupně odmítl námitku žalované, že maximální výše úroků z prodlení činí dle čl. 27 bodů 1 CMR 5 % ročně, když toto ustanovení se netýká úroků z prodlení, ale úroků z náhrady škody, a proto nelimituje výši úroků z prodlení, v této souvislosti soud prvního stupně odkázal na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

4. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že plně úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení, které jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem 1 000 Kč, náhradou za zastoupení advokátem dle čl. 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) z tarifní hodnoty 599,76 EUR (14 604 Kč) ve výši 1 700 Kč za každý ze 7 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, žaloba ze dne [datum], porada s klientem přesahující jednu hodinu [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum]) a z částky 850 Kč/1 úkon právní služby (účast na přípravném jednání dne [datum]), včetně 5 paušálních náhrad a výdajů po 300 Kč za úkony učiněné do [datum] a 3 paušálních náhrad ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od [datum]. Odměna a náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně tak činí 15 600 Kč. Dále jsou náklady řízení představovány cestovným v celkové výši 5 554,20 Kč a náklady spojenými s provedením důkazu, které žalobkyně vynaložila na pořízení překladu listin dle § 141 odst. 1 o.s.ř. v částce 3 993 Kč. Soud prvního stupně naproti tomu nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení z podání ze dne [datum], podání ze dne [datum] a podání ze dne [datum] s odůvodněním, že se jedná o doplnění tvrzení a označení důkazů, které žalobkyně učinila na výzvu soudu dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., přičemž je povinností žalobkyně již v návrhu řádně uvést veškerá potřebná tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání, a jestliže žalobkyně této své povinnosti nedostála a podala návrh, ve kterém nedostatečně plnila svoji povinnost tvrzení a důkazní, přičemž dodatečně k výzvě soudu splní svoji povinnost tvrzení a důkazní, nejedná se o účelně vynaložené náklady, neboť tyto náklady by nevznikly, kdyby žalobkyně řádně svým povinnostem dostála již v návrhu na zahájení řízení.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala v celém rozsahu odvolání žalovaná, která předně namítla, že soud prvního stupně na něj nepřípustně přenesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně existence a výše burzovní ceny předmětných květin, a to navíc za situace, kdy žalovaná v rámci svých tvrzení a navrženými důkazy prokázala, že burzovní cena přepravovaného zboží existuje, tedy že se jedná o zboží, které je běžně a pravidelně obchodováno právě na burze. Dle žalované za takové situace důkazní břemeno ohledně výše burzovní ceny tíží žalobkyni a nelze na její zjištění rezignovat, jak učinil soud prvního stupně tím, že při určení výše škody vycházel z běžné a tržní ceny, ačkoli pro aplikaci tohoto v pořadí až druhého způsobu určení výše škody podle Úmluvy CMR nebyly splněny podmínky. Dle žalované tím soud prvního stupně řízení zatížil vadou ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) o.s.ř. a postupoval též v rozporu s jím citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Další námitka žalované spočívala v tom, že soud prvního stupně z provedených důkazů, a to především z faktur vystavených mezi společnostmi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a dále mezi [Anonymizováno] a žalobkyní dospěl k nesprávnému zjištění, že mezi těmito subjekty byla ujednána cena předmětného zboží, tj. běžná cena ve smyslu čl. 23 odst. 2 Úmluvy CRM. Dle žalované však uvedené faktury nic nevypovídají o tom, jaká byla tržní cena předmětného zboží a k jakému okamžiku, když se jedná pouze o při fakturaci náhrady škody po uskutečnění přepravy mezi subjekty dodavatelského řetězce. Ze skutkových tvrzení žalobkyně pak dle žalované ani nelze zjistit, zda některý z těchto subjektů byl zároveň prodávajícím či kupujícím předmětného zboží, nebo zda se jednalo o dopravce či zasílatele. Ke svému tvrzení ohledně ceny jedné květiny 2,38 EUR pak žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který by jej byl způsobilý prokázat. Dále žalovaná namítla, že opakovaně odkazovala na čl. 39 Úmluvy CMR, podle které přefakturace mezi články dopravního řetězce je pro dopravce závazná pouze v případě, pokud byla náhrada škody stanovena rozhodnutím soudu, k čemuž v tomto případě vůbec nedošlo, nicméně ani s tímto se soud prvního stupně nevypořádal. Žalovaná dále poukazovala na to, že soudu prvního stupně doložila fotografie přímo z obchodního centra [Anonymizováno] ze dne [datum], ze kterých vyplývá, že kytice chryzantémy [Anonymizováno] se prodávala za původní cenu cca 110 Kč. Kytice sestává ze 7 kusů květin a prodejní cena jedné květiny pak činí 15,70 Kč. Žalobkyně však tvrdí a domáhá se úhrady 2,38 EUR za jednu květinu, což byl při přepočtu aktuálním kurzem znamenala cenu přes 58 Kč za jednu květinu. Konečně žalovaná namítla, že soud prvního stupně nesprávně aplikoval čl. 25 odst. 2 písm. b) Úmluvy CMR, když měl za to, že při úvaze o limitaci výše škody dle hrubé hmotnosti zásilky ve smyslu čl. 23 odst. 3 Úmluvy CMR je třeba vzít v úvahu i obaly takto znehodnocené části zásilky, ačkoliv ani ze skutkových tvrzení, ani z provedených důkazů nijak nevyplynulo, že by samotné obalové materiály, tedy zejména palety a tři kyblíky s vodou byly v rámci přepravy jakkoliv poškozeny a nemohou tedy být předmětem náhrady a nemůže tedy být pro účely výpočtu náhrady škody dle hmotnosti uvažováno ani z jejich hmotností. V tomto smyslu pak žalovaná považovala za nesprávný postup ze strany soudu prvního stupně, který neprovedl žalovanou navržené důkazy k tvrzení žalované hmotnosti jedné květiny maximálně 45 g, kdy toto tvrzení žalované je rozhodné pro posouzení limitace výše škody, kterou maximálně může žalobkyně požadovat ve smyslu čl. 3 odst. 3 Úmluvy CMR. V této souvislosti žalovaná také poukázala na skutečnost, že ve faktuře vystavené společností [Anonymizováno] ze dne [datum] je výslovně uvedena hmotnost 0,0 kg netto, 0,0 Kč brutto, přičemž právě tato společnost byla odesílatelem předmětného zboží dle CMR listů, na němž rovněž není žádná hmotnost ze strany odesílatele uvedena. Přitom dle čl. 7 Úmluvy CMR je odesílatel tím, kdo odpovídá za výlohy a škody v důsledku nepřesností nebo neúplností údajů uvedených v nákladním (CMR) listu, tedy včetně údaje o hmotnosti zboží. Údaj o hmotnosti zboží rovněž není údajem, který by byl dopravce povinen přezkoumávat a nesl by za něj odpovědnost. Z těchto důvodů žalovaná navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že žaloba se zamítá.

6. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila tak, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný a navrhla jeho potvrzení. Má za to, že výše škody byla řádně stanovena dle Úmluvy CMR a byla doložena fakturou a dokladem o úhradě vzniklé škody ze strany žalobkyně. Poukázala na paradoxní přístup žalované, která se v řízení o relativně malém předmětu zarytě snaží přijmout odpovědnost za vlastní pochybení, které se v přepravě stává celkem běžně. Poukázala na to, že bylo v řízení prokázáno, že žalovaná zásilku řádně nedoručila a za tuto odpovídá, přičemž pro zproštění se odpovědnosti za poškození zásilky tíží břemeno tvrzení a důkazní dopravce, tedy žalovanou. To samé platí ohledně skutečnosti, která má jít v řízení ku prospěchu té které ze stran. Jestliže žalovaná tvrdí existenci nějaké skutečnosti (v tomto případě existenci burzovní ceny), tak břemeno tvrzení a důkazní tíží žalovanou. Pokud se tedy žalovaná chtěla bránit námitkou existence burzovní ceny, která by byla případně nižší než běžná tržní cena, pak je to právě ona, kdo je povinen tvrdit a prokázat, že burzovní cena zde existuje. Žalovaná v replice k vyjádření žalobkyně znovu uvedla, že běžnou tržní cenu žalobkyně v řízení nedoložila, když takovým důkazem nemůže být pouhá přefakturace náhrady škody po uskutečnění přepravy mezi jednotlivými subjekty bez jakékoliv účasti žalované, kdy žalobkyně si zároveň nepochybně v době provedení této úhrady byla vědoma toho, že úhrady této částky se bude následně domáhat po žalované.

7. Krajský soud v Praze rozhodl odvolací (ustanovení § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnými osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (ustanovení § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ustanovení § 201 o.s.ř.), a že žalovanou uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ustanovení § 205 odst. 2 písm. c/, e/ a g/ o.s.ř.) a žalobkyní uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ustanovení § 212 věta první o.s.ř. a ustanovení § 212a odst. 1, 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ustanovení § 212a odst. 5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné, zatímco odvolání žalobkyně důvodné je.

8. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně v řízení provedl potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování před soudem prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku správně popsal a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takové rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolací soudu, jenž plní roli přezkumné instance nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí a v souladu s výše citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dále k věci se zřetelem k odvolacím námitkám dodává následující.

9. Základním pravidlem rozdělení důkazního břemene je, že ten, koho tíží důkazní břemeno, musí tvrdit a dokazovat rozhodné skutečnosti odpovídající skutkovým znakům jemu příznivé právní normy (viz Lavický P., Důkazní břemeno v civilním řízení soudním, Praha: leges 2017, strana 145; v podobném smyslu viz například nález Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum], bod 15 nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] publikovaný pod číslem 5/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tedy ten, kdo uplatňuje nějaké právo (nárok), nese důkazní břemeno ohledně skutkových předpokladů právní normy toto právo zakládajících, a naopak žalovaného tíží důkazní břemeno ohledně normy způsobující zánik práva, bránící jeho uplatnitelnosti nebo zabraňující jeho vzniku.

10. V projednávané věci se žalovaná bránila tvrzením o existenci burzovní ceny poškozeného zboží, která měla posloužit pro určení výše náhrady škody dle ustanovení čl. 23 bod 1 a 2 Úmluvy CMR. Z této okolnosti tedy pro sebe dovozovala příznivé následky a soud prvního stupně tak postupoval správně v souladu s výše uvedenými teoretickými východisky, když dovodil, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní o existenci a výši burzovní ceny zboží je na žalované a v tomto smyslu jí správně poskytl poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Žalovaná však přes takto korektně poskytnuté poučení soudem prvního stupně břemeno tvrzení a břemeno důkazní neunesla, neboť nebyla v důsledku procesní pasivity žalované zjištěna burzovní cena poškozeného zboží.

11. Za takové situace soud prvního stupně správně v souladu s uvedeným ustanovením Úmluvy CMR a jeho výkladem poskytnutým v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] vyšel při určení výše náhrady škody z běžné tržní ceny poškozeného zboží, která byla v řízení bez rozumných pochybností prokázána, když šlo o cenu 599,76 EUR ujednanou mezi prodávající [Anonymizováno] a kupující [Anonymizováno]

12. Námitka žalované, že nemohla výši této ceny nijak ovlivnit, je naprosto zcestná, neboť kupní cena zboží je dána dohodou prodávajícího a kupujícího, kteří jsou stranami kupní smlouvy a z logiky věci, kterou snad není třeba dále rozvádět, dopravce, jehož úlohou je pouze přesunout předmět koupě z jednoho místa na druhé, na tuto cenu žádný vliv nemá.

13. Přes soudem prvního stupně správně poskytnuté poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. pak žalovaná neprokázala ani důvody pro limitaci náhrady škody podle hmotnosti chybějící hrubé váhy, když nelze souhlasit s žalovanou, že se nemělo přihlížet k hmotnosti obalů, když ty údajně nebyly poškozeny, neboť právní úprava výslovně počítá s hrubou hmotností nákladu, tj. hmotností, včetně obalů, a to bez ohledu na jejich poškození. Nadto z dokazování vyplynulo, že obaly poškozeny byly – byly promáčené a kbelíky vylité, což při přepravě řezaných květin představuje poškození obalu, neboť ten z podstaty věci neslouží svému účelu. Paleta navíc byla přebalená.

14. Konečně soudu prvního stupně nelze vytknout, že nepřihlížel k ceně květin vyplývající z žalovanou předložených fotografií, neboť jednak, jak správně uvedl, není zřejmé, zda se jedná o totožné zboží a fotografie pocházejí z jiného období než je rozhodné datum nakládky. K tomu pak odvolací soud dodává, že jde o maloobchodní cenu, která je pro určení výše náhrady škody dle výše uvedené právní úpravy nerozhodná. Nedůvodná je také námitka žalované, že ve faktuře a CMR listu byla uvedena nulová hmotnost nákladu, když jde o zjevnou nesprávnost bez jakýchkoliv právních důsledků.

15. Z těchto důvodů byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. dle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrzen.

16. Ve výroku II. o náhradě nákladů řízení pak byl rozsudek soudu prvního stupně dle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. částečně změněn, a to tak, že žalobkyni byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů za úkony právní služby spočívající v podáních z [datum], [datum] a [datum], když šlo o úkony učiněné na výzvu soudu prvního stupně, a to s ohledem na vývoj sporu a tvrzení žalované. Po žalobkyni nelze spravedlivě požadovat, aby již při podání žaloby předvídala rozvoj sporu a „z opatrnosti“ uváděla i v danou chvíli nerozhodné skutečnosti. Náklady na tyto úkony jsou proto účelně vynaložené. Za každý z těchto úkonů žalobkyni náleží odměna 1 700 Kč, celkem tedy odměna 5 100 Kč. Dále jí za 2 úkony učiněné do [datum] náleží náhrada hotových výdajů 300 Kč/úkon, celkem tedy 600 Kč. Za 1 úkon učiněný po [datum] jí pak náleží náhrada hotových výdajů 450 Kč. Náhrada nákladů před soudem prvního stupně tak činí celkem 32 297,20 Kč, kdy v tomto smyslu byl výrok II. rozsudku soudu prvního stupně změněn, v ostatním byl jako věcně správný potvrzen.

17. Jelikož byla žalobkyně v odvolacím řízení plně úspěšná, má dle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení, které jsou představovány odměnou za 3 úkony právní služby (odvolání, vyjádření k odvolání žalované, účast u jednání odvolacího soudu) po 1 700 Kč/úkon, náhradou hotových výdajů za uvedené 3 úkony právní služby po 450 Kč, celkem tedy 1 350 Kč, náhradou za promeškaný čas, cestou k jednání odvolacího soudu a zpět v rozsahu celkem [hodnota] půlhodin po 150 Kč, celkem tedy 900 Kč, a konečně cestovným k jednání odvolacího soudu dne [datum] na trase [adresa] a zpět o délce celkem [hodnota] km osobním automobilem [Anonymizováno] SPZ [SPZ] se spotřebou 9,8 litrů benzínu/100 km při tarifní celně paliva 35,80 Kč/litr, a v sazbě základní náhrady 5,80 Kč/km, takže cestovné činí celkem 1 861,68 Kč. Vzhledem k uvedenému náhrada nákladů odvolacího řízení činí celkem 9 211,68 Kč.

18. Žalovaná je povinna ji zaplatit ve lhůtě tří dnů vyplývající z ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.