Přeskočit na obsah
Krajský soud v Praze 21 CO 266/2019-168 ECLI:CZ:KSPH:2022:21.Co.266.2019.1 Rozsudek

o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Praha – západ ze dne 6. září 2019, č.j. 5 C 86/2019-40,

JUDr. Hana Lojkásková · Rozhodnutí ze dne 13. 7. 2022

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců JUDr. Blaženy Škopkové a Mgr. Vladimíra Soukupa ve věci

žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně]

bytem [adresa]

zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení]

sídlem [adresa]

proti

žalovanému: [osobní údaje žalovaného]

bytem [adresa]

zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení]

sídlem [adresa]

o ochranu osobnosti

o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Praha – západ ze dne 6. září 2019, č.j. 5 C 86/2019-40,


I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení odvolacího a dovolacího v celkové výši 27 552 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Ve shora označené věci soud I. stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost se žalobkyni do 1 měsíce od právní mocí tohoto rozsudku omluvit dopisem zaslaným na její adresu v tomto znění:„ [příjmení] [jméno] [příjmení]. [anonymizována dvě slova] [příjmení], [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12 164 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.).

2. Podle odůvodnění tohoto rozsudku dospěl soud I. stupně k závěru, že žalobkyně je v tomto sporu aktivně legitimována. Žalovaný ji sice ve svých výrocích nejmenoval, nýbrž z přijetí úplaty za účast na demonstracích osočil skupinu demonstrantů (respektive některé z nich), nicméně žalobkyně se dlouhodobě věnuje společenskému dění, pravidelně se zúčastňuje protestů proti politice vlády, své politické názory a kolektivní akce zveřejňuje na internetu a v médiích, výroky žalovaného tedy věcně i časově souvisí s jejími občanskými aktivitami. Újmu, která byla způsobena skupině demonstrantů, tedy důvodně pociťuje jako újmu vlastní. Žalovaný je ve věci pasivně legitimován, neboť předmětnými výroky sledoval výlučně vlastní zájmy, prezentoval svůj osobní názor a dopustil se excesu z realizace činnosti právnické osoby, [anonymizováno 5 slov]. Neunesl kritiku veřejnosti a předmětnými výroky chtěl aktivity demonstrantů zesměšnit a snížit v očích veřejnosti. Dopustil se tak protiprávního jednání, které bylo objektivně způsobilé zasáhnout, případně ohrozit osobnostní práva žalobkyně. Ta musela opakovaně odpovídat na dotazy, zda za účast na demonstracích pobírá finanční odměny, a čelit útokům na sociálních sítích. Tím byla zasažena její čest a důstojnost.

3. Podle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) přiznal soud I. stupně úspěšné žalobkyni náklady řízení, které sestávají ze soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“) za 3 úkony po 2 500 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč a 21% DPH ve výši 1 764 Kč.

4. K odvolání žalovaného odvolací soud svým prvním rozsudkem ze dne 16. 9. 2020, č.j. 21 Co 266/2019-107, napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 22 328 Kč (výrok II.). Rozhodl tak jen a pouze z důvodu, že, oproti soudu I. stupně, dospěl k závěru o nedostatku věcné aktivní legitimace žalobkyně k vedení tohoto sporu. Sám totiž v souladu s ust. § 213 odst. 4 o.s.ř. doplnil dokazování přehráním audiovizuálních záznamů, a to na DVD poskytnutém [právnická osoba] obsahujícím [anonymizována čtyři slova] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] [datum], DVD poskytnutém [anonymizována dvě slova] obsahujícím reportáž„ [anonymizována dvě slova]“ odvysílanou v pořadu [anonymizována dvě slova] dne [datum] a na [anonymizována čtyři slova] poskytnutém [právnická osoba] obsahujícím záznam rozhovoru [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] odvysílaného dne [datum] v pořadu [příjmení] [jméno] [příjmení], a učinil z nich vlastní skutková zjištění. Na základě nich učinil závěr o skutkovém stavu, že žalobou namítané výroky žalovaného zazněly v rámci veřejné debaty [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který z vyslechnutého rozhovoru několika demonstrantů po demonstraci konané dne [datum][obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] usoudil, že některým účastníkům bylo za účast na demonstraci zaplaceno, a tento svůj názor zveřejnil. K tomuto výroku se, stejně jako další respondenti z řad demonstrantů i politiků, vyjádřil z podnětu sdělovacích prostředků rovněž žalovaný. Na otázku reportéra [příjmení] [příjmení], zda výroku [anonymizováno] [příjmení] věří, odpověděl kladně, ovšem s tím, že se tento jeho názor netýká všech demonstrantů, ale osob, které zná, a to i z fotografií, protože to jsou stále stejní lidé, kteří proti němu protestují již rok a půl a protestovali dokonce i proti jeho svatbě. Důkazy provedenými soudem I. stupně, zejména účastnickým výslechem žalobkyně, ovšem bylo prokázáno, že demonstrace konaná dne [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] byla první demonstrací, jíž se žalobkyně zúčastnila, a že na svatbě žalovaného nedemonstrovala. Z toho je zřejmé, že žalobkyně do okruhu osob, k nimž výroky žalovaného uvedené v žalobním návrhu směřovaly, nespadá. Nemohla jimi tak být zasažena (objektivně posuzováno), a to ani nepřímo. Stejný závěr se týká i výroků žalovaného vyřčených v reportáži„ [anonymizována dvě slova][anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] vysílaném dne [datum], kde pouze na přímý dotaz reportérky uvedl, že svůj názor vyjádřený pro [příjmení] [příjmení] opírá o vyjádření poslance [příjmení] a opakovaně vymezil okruh demonstrantů, jichž se jeho názor týká (shodně jako v [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení]), jakož i výroku v pořadu [příjmení] [jméno] [příjmení] vysílaném dne [datum], kterým demonstranty (tedy jejich výše vymezenou část) označil za politické odpůrce na objednávku. Za takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud uzavřel, že žalobkyně v tomto sporu není věcně aktivně legitimována. Doplnil, že nedostatku věcné aktivní legitimace žalobkyně si byl nepochybně vědom i soud I. stupně, což je zřejmé z toho, že po jejím účastnickém výslechu jí poskytl poučení podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o její nouzi důkazní (zjevně mínil i nouzi tvrzení, poučoval-li ji i podle odstavce 1 ust. § 118a o.s.ř.) k otázce její věcné aktivní legitimace a vyzval ji k označení důkazů způsobilých prokázat, že byla výroky žalovaného dotčena na svých osobnostních právech. Zároveň ji poučil o následku nesplnění této výzvy, kterým je procesní neúspěch ve věci (v tomto případě zamítnutí žaloby). Přestože žalobkyně této výzvě nevyhověla a prostřednictvím svého právního zástupce dokonce výslovně uvedla, že žádné takové důkazy nenavrhuje, soud I. stupně bez dalšího žalobě vyhověl, aniž v odůvodnění napadeného rozsudku takový postup vysvětlil. Další argumenty doplnil odvolací soud jen nad rámec uvedeného.

5. Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil, rozhodl nejen o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 o.s.ř.), ale nově i o nákladech řízení před soudem I. stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.).

6. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 14. 2. 2022, č. j. 25 Cdo 231/2021-127, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2020, č. j. 21 Co 266/2019-107, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle odůvodnění tohoto rozsudku žalobkyně přípustnost dovolání spatřuje v otázce hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ohledně závěru, zda žalovaný neoprávněně zasáhl do její osobnosti. Dovolací soud shledal dovolání je přípustné, neboť závisí na řešení otázky hmotného práva, konkrétně zásahu do osobnostních práv blíže neoznačeného jednotlivce při výkonu politických práv, která dosud nebyla za daných skutkových okolností dovolacím soudem řešena. Korigoval závěry soudů obou stupňů o povaze výroků žalovaného, které sice obsahují negativní hodnotící soud o charakteru demonstrantů, ale základem je skutkové tvrzení o jejich finanční zainteresovanosti. K tomu sám doplnil, že natolik závažné tvrzení, že političtí odpůrci vyjadřují svůj protest za úplatu, je nutno shledat neopodstatněným, pokud se předmětné výroky opírají o nejasné vyjádření jiné osoby, jehož pravdivost nebyla ověřena. Skutková tvrzení žalovaného podložená nebyla, jestliže neprokázal jejich pravdivost. Proto jsou pronesené výroky neoprávněným zásahem do osobnosti těch, jichž se týkaly, neboť byly nepochybně objektivně způsobilé přivodit újmu na jejich osobní i mravní integritě, snížit jejich vážnost a čest a případně i ohrozit jejich postavení. Pak je podle dovolacího soudu nutno zkoumat, zda předmětné výroky bylo možno považovat za dostatečně adresné, resp. zda šlo na jejich základě konkretizovat určité osoby včetně žalobkyně. Žalobkyně odvozovala zásah do svých osobnostních práv od své příslušnosti ke skupině demonstrantů, [anonymizováno 11 slov]. Jedná se sice o širší a nikterak formálně definovaný okruh osob, avšak natolik dostatečně místně i časově vymezený, aby výroky týkající se všech demonstrantů mohly být přičítány kterékoliv z těchto osob a kdokoliv z tohoto okruhu je mohl považovat za zásah do své osobnosti. Na tom nic nemění ani mírnější vyjádření žalovaného v jednom z rozhovorů, že ne všichni demonstranti jsou zaplacení. Pokud totiž dostatečně nekonkretizoval, které demonstranty tím míní a jak a podle čeho je rozlišuje, mohl kdokoliv z účastníků důvodně dovozovat, že výrok o zaplacených demonstrantech se vztahuje právě na něj. Nelze proto souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že dovolatelka nespadá do okruhu osob, k nimž výroky žalovaného směřovaly a jichž byly způsobilé se dotknout.

7. Dovolací soud uzavřel, že žalovaný zasáhl do osobnostních práv žalobkyně neoprávněně. Neprokázal pravdivost skutkových tvrzení, přičemž jeho výroky (ačkoliv směřovaly vůči skupině osob) byly dostatečně určité, aby mohly být vztaženy k osobě žalobkyně. Vzhledem k disproporci v postavení obou účastníků si navíc žalobkyně svými vystoupeními nezjednala satisfakci za neoprávněný zásah sama. Soud I. stupně správně upozornil, že při přijetí opačného závěru by žalovaný (a jakýkoliv jiný politik) mohl bez následků nepřípustným způsobem diskreditovat své politické oponenty. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný.

8. Vzhledem ke kategorickému závěru dovolacího soudu o skutkovém stavu věci, který je zcela odlišný od skutkového stavu zjištěného odvolacím soudem jeho vlastním dokazováním, a na to navazujícímu právnímu hodnocení, z nichž vyplývá pro odvolací soud závazný názor, že žaloba je důvodná, neměl odvolací soud jinou možnost než napadený rozsudek potvrdit, a to včetně závislého nákladového výroku II., v němž neshledal pochybení.

9. O nákladech odvolacího a dovolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití ust. § 224 odst. 1 a § 243g odst. 1 podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal procesně úspěšné žalobkyni jejich náhradu v celkové výši 27 552 Kč sestávající z odměny advokáta za 4 úkony právní služby po 2 500 Kč podle ust. § 7 bodu 5. za použití ust. § 9 odst. 3 písm. d) AT (vyjádření k odvolání ze dne [datum], účast u jednání odvolacího soudu ve dnech [datum] a [datum] a podání dovolání), 4 režijní paušály po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 o.s.ř., 21% DPH ve výši 2 352 Kč a náhrada zaplaceného soudního poplatku z dovolání ve výši 14 000 Kč.

10. Vyčíslil-li právní zástupce žalobkyně i náklady za řízení před soudem I. stupně, pominul, že tyto náklady byly žalobkyni již přiznány napadeným rozsudkem a že v tomto odvolcím řízení jí byly přiznány náklady řízení odvolacího a dovolacího.

11. Náklady řízení odvolacího a dovolacího je žalovaný povinen žalobkyni uhradit v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta, který ji v řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do 2 měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni.