o uložení povinnosti vydat plynoměr za účasti pověřeného zástupce

1. Ve shora označené věci se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost vydat jí měřící zařízení (plynoměr) typu [Anonymizováno], výrobního čísla [hodnota], které je umístěno na adrese odběrného místa [adresa] v místě spotřeby ([Anonymizováno]) č. [Anonymizováno], a to za účasti jejího pověřeného zástupce.

2. Podle jejích žalobních tvrzení je provozovatelem distribuční soustavy plynu v souladu se zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (dále jen „energetický zákon“). Podle jeho ust. § 2 odst. 2 písm. b) je vlastníkem předmětného plynoměru, který byl na základě smlouvy uzavřené s původním odběratelem zemního plynu, [jméno FO], na adrese odběrného místa osazen. Původní odběratel dne [datum] zemřel, distribuce plynu na tomto odběrném místě byla ukončena ke dni [datum]. V důsledku ukončení smluvního vztahu žalobkyni vznikla povinnost demontovat a odebrat předmětný plynoměr z odběrného místa. Proto byl žalovaný, jakožto vlastník nemovitosti, v němž se nachází shora uvedené odběrné místo, prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně vyzván dopisem ze dne [datum] ke zpřístupnění plynoměru, ovšem bezvýsledně.

3. Žalovaný proti žalobě namítl, že žalobkyně je soukromá osoba provozující svoji obchodní činnost za účelem dosažení zisku. Žalovaný je fyzická osoba, nemá žádný smluvní či jiný vztah k žalobkyni ohledně předmětného odběrného místa, dodávky plynu třetím osobám, měření a jiné ziskové obchodní činnosti žalobkyně se třetími osobami. Žalobkyně se touto žalobou domáhá, aby jí žalovaný bezúplatně obstarával její obchodní záležitosti, tedy poskytoval služby zdarma a v její prospěch, což zakazují mezinárodní dohody o zákazu otroctví a poskytování bezúplatných služeb ve prospěch soukromých osob. Z těchto důvodů žalovaný namítá nedostatek své pasivní legitimace v tomto sporu, a to i proto, že není výrobce plynu ani zákazník či provozovatel ve smyslu ust. § 71 energetického zákona. Vzhledem k tomu, že podle ust. § 2 odst. 2 písm. b) energetického zákona je distribuční soustavou pouze distribuční soustava ve vlastnictví provozovatele a žalobkyně netvrdí a nedokládá, že je vlastníkem distribuční soustavy, není prokázána ani aktivní legitimace žalobkyně v tomto sporu, ani jakýkoliv právní nárok na požadované plnění. Žalobkyně přitom pravidelně provádí odečty plynoměrů v předmětném domě, má do něj neomezený přístup, ale nevysvětluje, proč neprovedla odebrání plynoměru, pokud je k tomu oprávněna, a místo toho obtěžuje žalovaného jako nezúčastněnou třetí osobu, která na jejích obchodních záležitostech s jejími zákazníky nemá žádný zisk či zájem. Žalobkyně vlastně vymáhá, aby žalovaný přijal zodpovědnost za odebrání plynoměru, pokud by byl nucen se účastnit neoprávněného odebrání plynoměru nynějšímu uživateli prostor. Nadto soudu zatajila, že výzvy, na které se v žalobě odvolává, jí byly vráceny jako nedoručitelné, protože žalovaný značnou část roku pobývá ze zdravotních důvodů u moře v zahraničí. Žalobkyně mu předmětné výzvy, pokud ví, do jeho datové schránky, nikdy nedoručila. Petit žaloby je vadný, protože požaduje nemožné plnění. Žalovaný není odborně způsobný a licencovaný k tomu, aby s plynovým potrubím jakýmkoliv způsobem manipuloval, namontoval, či odmontoval z plynového potrubí měřící zařízení a vydal je žalobkyni. Hrozí nebezpečí výbuchu a škody na životech a na majetku jako při nedávném výbuchu plynu v činžovním domě na [Anonymizováno].

4. Soud I. stupně napadeným rozsudkem žalobě vyhověl (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12 177,31 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně (výrok II.).

5. Podle odůvodnění tohoto rozsudku dospěl soud I. stupně po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba na adrese [adresa], a pozemku parc. č. [hodnota], vše v k.ú. [adresa], obci [adresa]. Žalobkyně je právnickou osobou s předmětem podnikání distribuce plynu. [jméno FO] uzavřela se žalobkyní smlouvu o dodávce a odběru zemního plynu, kterou se žalobkyně zavázala do odběrného místa na adrese [adresa], dodávat ode dne osazení měřícího zařízení (plynoměru) zemní plyn, přičemž se současně zavázala plynoměrem odběrné místo osadit a zapojit jej. Odběrné místo se v nemovitosti nachází ve 3. patře, bytě č. [hodnota] a bylo vybaveno plynoměrem výrobní číslo [hodnota], který byl umístěn v bytě, přičemž v dokumentaci k jeho osazení je uvedena poznámka „[Anonymizováno]“. V interním systému žalobkyně je vedle adresy nemovitosti uvedeno „[Anonymizováno]“. [adresa] žalobkyni k jejímu dotazu ohledně dědiců po [jméno FO] sdělil, aby se s žádostí o zpřístupnění plynoměru obrátila na vlastníka nemovitosti, protože paní [jméno FO] již byt neužívala a předala jej majiteli (zjištěno z podání žalobkyně ze dne [datum] a přípisu [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Pracovník žalobkyně se opakovaně dostavil do nemovitosti, v níž se odběrné místo nachází, aby měřidlo demontoval, ale nového uživatele bytu nezastihl (zjištěno ze žádostí o provedení práce ze dnů [datum] a [datum]). Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k poskytnutí součinnosti a zpřístupnění měřidla za účelem jeho demontáže a odebrání pracovníky oprávněnými jednat za žalobkyni s tím, že v opačném případě se žalobkyně bude demontáže domáhat žalobou (zjištěno z dopisů ze dnů [datum], [datum], [datum] a [datum] a podacích archů [právnická osoba] ze dnů [datum] a [datum]).

6. Z dalších provedených důkazů soud I. stupně nezjistil skutečnosti, které by byly rozhodné pro posouzení věci, a proto by rekapitulace učiněných skutkových zjištění byla nadbytečná.

7. Na základě výše uvedeného dospěl soud I. stupně k závěru o skutkovém stavu, podle něhož žalobkyně jako distributor zemního plynu uzavřela s [jméno FO] smlouvu o dodávkách zemního plynu do odběrného místa (bytu) na adrese [adresa]. [jméno FO] v mezidobí zemřela, proto žalobkyně žalovaného, jakožto vlastníka nemovitosti, v níž je plynoměr instalován, žádala o jeho zpřístupnění za účelem demontáže. Žalovaný na její výzvy nijak nereagoval a plynoměr nezpřístupnil.

8. Takto zjištěný skutkový stav soud I. stupně po právní stránce posoudil podle ust. § 2 odst. 2 písm. b) bodu 1. a § 71 odst. 2 a 6 energetického zákona a ust. § 1040 odst. 1 a § 1014 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“).

9. Soud I. stupně uložil žalovanému povinnost vydat žalobkyni za účasti jejího zaměstnance sporný plynoměr, přestože nebyl smluvní stranou smlouvy, na základě níž byl plynoměr v odběrném místě umístěn, ani jinou osobou uvedenou v ust. § 71 odst. 6 energetického zákona. Podstatné totiž je, že plynoměr byl umístěn v nemovitosti, kterou vlastní žalovaný, na základě smlouvy uzavřené s jeho někdejší nájemkyní, která zemřela, v důsledku čehož také zanikl její smluvní vztah s žalobkyní. Není zde tudíž osoba, která by byla v souladu s energetickým zákonem povolána, aby při zániku smluvního vztahu plynoměr žalobkyni, která jej vlastní, vydala. To však neznamená, že se žalobkyně nemá, jak domoci jeho vydání. Povinnost žalovaného plynoměr žalobkyni vydat totiž plyne z obecné právní úpravy v ust. § 1014 odst. 1 o.z., neboť se plynoměr nachází v jím vlastněné nemovitosti. Jeho zákonnou povinností proto je žalobkyni jej vydat, neboť jej má ve své dispozici. Žalobkyně proto žalovaného v souladu se zákonem opakovaně žádala, aby jí nemovitost zpřístupnil a umožnil jí plynoměr demontovat, což však žalovaný neučinil. Pracovníci žalobkyně nebyli oprávněni do nemovitosti svévolně vstupovat za účelem odebrání plynoměru, nadto ani nezastihli osobu, která by jim daný byt zpřístupnila. Žalovaný coby vlastník nemovitosti, v níž se nacházelo odběrné místo zákaznice – jeho bývalé nájemkyně, tedy nyní neoprávněně zadržuje věc, která je ve vlastnictví žalobkyně, a podle ust. § 1040 odst. 1 o. z. je povinen ji žalobkyni vydat. Námitka žalovaného zpochybňující jeho pasivní věcnou legitimaci proto není důvodná.

10. Namítá-li žalovaný, že není oprávněn plynoměr za účelem jeho vydání žalobkyni demontovat, není to od něho vyžadováno. Povinnost vydat plynoměr není v dané situaci ničím jiným než povinností zpřístupnit jej na odběrném místě a umožnit jeho demontáž (a odnos) odborným pracovníkem žalobkyně, v případě, že se zde bude plynoměr stále nacházet. Žalovaný není povinen ani jej demontovat ani někam donést (viz rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Žalovaný ani netvrdil žádné relevantní důvody (např. zničení či odcizení plynoměru), které by jej mohli této povinnosti vyplývající z jeho vlastnického práva k nemovité věci, ve které se má měřidlo nacházet, zprostit.

11. K žalovaným zpochybňovanému doručování výzev k poskytnutí součinnosti soud I. stupně uvedl, že žalobkyni žádný právní předpis neukládá povinnost v soukromoprávním styku doručovat žalovanému písemnosti výlučně do jeho datové schránky. Jestliže se tedy žalobkyně na žalovaného obracela prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb na jeho adrese trvalého bydliště, kde si doručované zásilky nepřebírá a nezajistil si ani jiný způsob, jakým by byl při svém pobytu v zahraničí o doručované poště informován, jedná se o skutečnost, která jde k jeho tíži.

12. Ze všech shora uvedených důvodů soud I. stupně žalobě vyhověl. Lhůtu k plnění s ohledem na skutečnost, že žalovaný v nemovitosti nebydlí, a s ohledem na jeho pokročilý věk stanovil v délce 15 dnů, aby byl schopen jemu uloženou povinnost sám či prostřednictvím třetí osoby splnit.

13. Podle ust. § 151 odst. l za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. soud I. stupně přiznal úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 177,31 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení v celkové výši 10 177,31 Kč, přičemž žalobkyni náleží odměna za 3 úkony právní služby po 1 500 Kč podle ust. § 7 bod 4. ve spojení s ust. § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a účast při jednání, a za 1 úkon v poloviční výši - zaslání předžalobní výzvy, 4 režijní paušály po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT, náhrada za 5 půlhodin ztráty času zástupce v souvislosti s cestou k jednání po 100 Kč podle ust. § 14 AT, náhrada cestovních výdajů ve výši 1 461 Kč (při vzdálenosti 180 km, průměrné ceně motorové nafty 38,70 Kč, sazbě základní náhrady 5,60 Kč/km a průměrné spotřebě 6,5 litru/100 km) a 21% z 8 411 Kč (1 766,31 Kč).

14. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný a namítl, že nebylo prokázáno, že předmětný plynoměr má ve své dispozici a že se nachází v jeho nemovitostech. Žalobkyně založila do spisu listinu označenou č. [Anonymizováno], odběratel č. [tel. číslo], [jméno FO], převzatou dne [datum]. Na ní je poznámka: „Plynoměr nebyl odebrán. Zákazník již 7 let na [Anonymizováno] nebydlí. [adresa] nájemník v bytě plyn, ani plynoměr nemá – byt po rekonstrukci. Majitel nemovitosti je na [Anonymizováno].“ Z ní lze dovodit, že plynoměr se v předmětném bytě nenachází. Uvedená listina byla v řízení provedena jako důkaz, soud I. ji však v napadeném rozsudku neuvádí ani se k ní nevyjadřuje, přestože jde o důkaz zásadní. Z tohoto hlediska považuje žalovaný rozsudek za nepřezkoumatelný.

15. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že v řízení uplatnil námitku nedostatku pasivní legitimace, protože nebyl smluvní stranou původní smlouvy se žalobkyní (její právní předchůdkyní) ani není osobou povinnou podle ust. § 71 energetického zákona. Z dokumentů založených žalobkyní vyšlo najevo, že plynoměr měl být původně umístěn v bytě nájemkyně paní [jméno FO], nikoliv na chodbě. V současné době je byt pronajímán dalšímu nájemci. Pokud je plynoměr umístěn uvnitř bytu, měl by být žalovaným aktuální nájemce bytu. Nadto žalovaný umožňuje zástupcům žalobkyně vcházet do domu, provádět odečty plynoměrů, jejich montáže atd. Žalobkyně tak mohla předmětný plynoměr z chodby demontovat a odnést. Žalobkyně však žalovaného nikdy neinformovala, že plynoměr je uvnitř bytu, a nikdy jej nepožádala o sdělení jména aktuálního nájemce bytu, který jí mohl byt zpřístupnit. Žalovaný nemůže být žalován o vydání věci, o které sám nic neví. Nemůže potvrdit ani vyvrátit, zda se předmětný plynoměr v domě nachází. Podle jeho názoru je petit požadovaný žalobkyní vadný a požadované plnění nemožné.

16. Odvolatel též namítl, že mu žádné dokumenty od žalobkyně v této věci doručeny nebyly. Žalovaný má zřízenou datovou schránku právě proto, aby mu veškeré dokumenty mohly být doručovány tímto způsobem, a dále z důvodu, že značnou část roku pobývá ze zdravotních důvodů v zahraničí u moře. Žalobkyně si zjistila telefonní číslo [tel. číslo] žalovaného (je uvedeno na listinách založených ve spise), avšak žalovaného nekontaktovala ani touto formou. Žalovaný se tedy neměl možnost seznámit s výzvami žalobkyně, o jejím požadavku se dozvěděl až ze žaloby.

17. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k doplnění dokazování, případně aby jej změnil tak, že se žaloba zamítá a žalobkyně je povinna uhradit žalovanému náklady řízení.

18. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání uvedla, že poznámka na listině označené č. [Anonymizováno], odběratel č. [tel. číslo], [jméno FO], je pouze sdělením třetí osoby žalobkyni, které nemá na posouzení, zda se předmětný plynoměr v bytě nachází či nikoli, žádný vliv. Žalovaný neodpovídá za to, zda se předmětný plynoměr na odběrném místě nachází či nikoli, pouze má zákonnou povinnost umožnit provozovateli distribuční soustavy přístup k měřícímu zřízení. Přitom umožnění přístupu není nic jiného než vydání měřidla (srov. např. rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Žalovaný je osobou povinnou, nikoli však jako zákazník podle ust. § 71 energetického zákona, ale jako vlastník nemovitosti podle jeho ust. § 62 odst. 4 písm. c), podle něhož vlastník nemovitosti, do které je zákazníkům v této nemovitosti dodáván plyn podle smlouvy, je povinen umožnit provozovateli distribuční soustavy přístup k odběrnému zařízení nacházejícímu se v nemovitosti vlastníka, kterým prochází neměřený plyn. Dále je možné vycházet i z obecné právní úpravy, a to z ust. § 1014 odst. 1 o.z., podle něhož ocitne-li se na pozemku cizí movitá věc, vydá ji vlastník pozemku bez zbytečného odkladu jejímu vlastníku, popřípadě tomu, kdo ji měl u sebe; jinak mu umožní vstoupit na svůj pozemek a věc si vyhledat a odnést.

19. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud, aby napadený rozsudek potvrdil a žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

20. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř.

21. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně.

22. Soud I. stupně věc správně právně posuzoval podle zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, a podle obecného předpisu, kterým je občanský zákoník č. 89/2012 Sb.

23. Podle ust. § 2 odst. 2 písm. b) bodu 1. energetického zákona se v plynárenství rozumí distribuční soustavou vzájemně propojený soubor vysokotlakých, středotlakých a nízkotlakých plynovodů, plynovodních přípojek a těžebních plynovodů ve vlastnictví provozovatele distribuční soustavy a souvisejících technologických objektů, včetně systému řídicí a zabezpečovací techniky a zařízení k převodu informací pro činnosti výpočetní techniky a informačních systémů, který není přímo propojen s kompresními stanicemi a na kterém zajišťuje distribuci plynu držitel licence na distribuci plynu; distribuční soustava je zřizována a provozována ve veřejném zájmu.

24. Podle ust. § 62 odst. 4 písm. c) energetického zákona vlastník nemovitosti, do které je zákazníkům v této nemovitosti dodáván plyn podle smlouvy, je povinen umožnit provozovateli distribuční soustavy přístup k odběrnému zařízení nacházejícímu se v nemovitosti vlastníka, kterým prochází neměřený plyn.

25. Podle ust. § 71 odst. 1 energetického zákona odběr plynu je měřen měřicím zařízením.

26. Podle ust. § 71 odst. 2 energetického zákona provozovatel přepravní soustavy a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni vybavit měřicím zařízením odběrná místa zákazníků připojená k jimi provozované soustavě a předávací místa mezi jimi provozovanou soustavou a jinou distribuční soustavou. Provozovatel přepravní soustavy je dále povinen vybavit měřicím zařízením předávací místa zásobníků plynu. Výrobce plynu je povinen vybavit měřicím zařízením předávací místa mezi výrobnou plynu a přepravní soustavou, distribuční soustavou nebo zásobníkem plynu, těžebním plynovodem jiného výrobce a odběrná místa zákazníků připojená k jím provozovanému těžebnímu plynovodu.

27. Podle ust. § 71 odst. 6 věty první energetického zákona zákazníci, provozovatelé zásobníků plynu a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni umožnit provozovateli přepravní soustavy, provozovateli distribuční soustavy nebo výrobci plynu, který odběrné nebo předávací místo měřicím zařízením vybavil, přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení.

28. Podle ust. § 1040 odst. 1 o.z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

29. Podle ust. § 1014 odst. 1 věty první o.z. ocitne-li se na pozemku cizí movitá věc, vydá ji vlastník pozemku bez zbytečného odkladu jejímu vlastníku, popřípadě tomu, kdo ji měl u sebe; jinak mu umožní vstoupit na svůj pozemek a věc si vyhledat a odnést.

30. Jak vyplývá z konstantní judikatury [Anonymizováno], v přezkoumávaném případě žaloba ve své podstatě směřuje k tomu, aby žalobkyně získala přístup do prostor žalovaného a aby zde její pracovník mohl demontovat její plynoměr. Tomuto nároku nejpřesněji odpovídá žalobní návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost umožnit žalobkyni přístup do prostor, v nichž se nachází plynoměr, a demontáž plynoměru. Nelze však vyloučit ani žalobní návrh na uložení povinnosti plynoměr vydat, a to ať už s dovětkem „za účasti pověřeného zástupce“ nebo bez tohoto dovětku. Jinými slovy povinnost vydat plynoměr není ničím jiným než povinností zpřístupnit jej na odběrném místě a umožnit jeho demontáž (a odnos). Žalovaný není povinen ani jej demontovat, ani někam donést. Při posuzování důvodnosti žaloby tedy není rozhodné, zda žalobní návrh zní na zpřístupnění nebo na vydání. Volba jedné či druhé formulace může mít význam při výkonu rozhodnutí. Výkon rozsudku formulujícího povinnost vydat plynoměr by se řídil ust. § 345 o.s.ř., v jehož odstavcích 1, 3 a 4 je přesně vystiženo to, co sleduje žalobkyně: Podle odst. 1 platí, že ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vydal nebo dodal oprávněnému věc, postará se soud o výkon rozhodnutí tím, že dá odebrat věc se vším, co k ní patří, povinnému a odevzdá ji oprávněnému. Podle odst. 3 věty druhé a třetí nebude odebrání věci provedeno, nebude-li mu přítomen oprávněný nebo jeho zástupce. Konečně podle odst. 4 vyžaduje-li to účel výkonu rozhodnutí, je ten, kdo provádí výkon, oprávněn učinit osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu (sídla, místa podnikání) a jiných místností povinného, jakož i jeho skříní nebo jiných schránek v nich umístěných, kde je podle důvodného předpokladu věc, kterou má povinný vydat nebo dodat oprávněnému; za tím účelem je oprávněn zjednat si do bytu povinného nebo do jiné místnosti povinného přístup, popřípadě uzavřené skříně nebo jiné schránky otevřít. Naproti tomu, pokud by rozsudek stanovil povinnost umožnit přístup a demontáž, mohl by se jeho výkon provést jedině ukládáním pořádkových pokut podle ust. § 351 o.s.ř. Tento způsob ovšem nemusí být efektivní. Domožení se práva by tak bylo pro žalobkyni krajně ztížené. Z tohoto pohledu lze považovat žalobní návrh znějící na vydání plynoměru za vhodnější prostředek k ochraně práva žalobkyně, než by byl žalobní návrh znějící na umožnění přístupu a demontáže (srov. rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]).

31. K výše uvedené argumentaci se [Anonymizováno] přihlásil v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], v nichž shrnul, že povinnost vydat plynoměr není v dané situaci ničím jiným než povinností zpřístupnit jej na odběrném místě a umožnit jeho demontáž (a odnos), přičemž žalovaný není povinen ani jej demontovat, ani někam dopravit. Při posuzování důvodnosti žaloby tedy není rozhodné, zda žalobní návrh zní na zpřístupnění nebo na vydání. Nejpřesněji danému stavu odpovídá žalobní návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost umožnit žalobkyni přístup do prostor, v nichž se nachází plynoměr, a demontáž plynoměru. Nelze však vyloučit ani žalobní návrh na uložení povinnosti plynoměr vydat, a to ať už je s dovětkem „za účasti pověřeného zástupce“ nebo bez tohoto dovětku.

32. V světle shora podaného výkladu odvolací námitky žalovaného neobstojí.

33. Odvolací námitce založené na argumentaci, že nebylo prokázáno, že má žalovaný předmětný plynoměr ve své dispozici a že se nachází v jeho nemovitosti, přisvědčit nelze právě proto, že, jak bylo opakovaně vyloženo výše, povinnost vydat plynoměr není ničím jiným než povinností zpřístupnit jej na odběrném místě a umožnit jeho demontáž (a odnos), přičemž žalovaný není povinen ani jej demontovat, ani někam dopravit. S odvolatelem poukazovanou listinou označenou jako č. [Anonymizováno], odběratel č. [tel. číslo], [jméno FO], se soud I. stupně, oproti přesvědčení odvolatele, vypořádal v odst. 10 napadeného rozsudku, když ji zařadil mezi důkazy, z nichž nebyly zjištěny žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Tato listina vskutku obsahuje pouze sdělení třetí osoby žalobkyni o neúspěšném pokusu o odebrání předmětného plynoměru. O tom, že by se snad plynoměr neměl v nemovitosti nacházet, nevypovídá ničeho.

34. Důvodnou není ani opakovaná námitka nedostatku věcné pasivní legitimace žalovaného v tomto sporu, neboť ta vyplývá, jak podrobně vysvětlil již soud I. stupně, z ust. § 62 odst. 4 písm. c) energetického zákona, ale i z obecného ust. § 1014 odst. 1 věty první o.z., když žalovaný je vlastníkem nemovitosti, do níž byl předmětný plynoměr podle předložených listin namontován.

35. K námitce tvrdící, že vadný je sám žalobní petit, protože požaduje plnění nemožné, poukazuje odvolací soud na shora citovanou judikaturu [Anonymizováno] s tím, že žalobní petit je s ní plně souladný.

36. Odmítnout je třeba i odvolací námitku vytýkající soudu I. stupně, že nezohlednil, že mu žalobkyně výzvy ke zpřístupněn předmětného plynoměru doručoval jinak než do jeho datové schránky, neboť žalobkyni žádný předpis doručovat žalovanému korespondenci výhradně do datové schránky neukládá, naopak je zcela na rozhodnutí žalovaného jako vlastníka nemovitosti, jakým způsobem si v době jeho dlouhodobé nepřítomnosti v cizině zajistí správu svého majetku, včetně přeposílání pošty.

37. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně závislého nákladového výroku II., v němž rovněž neshledal pochybení.

38. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v něm úspěšné žalobkyni jejich náhradu v celkové výši (po zaokrouhlení) výši 8 772 Kč sestávající z odměny advokátaza 1 úkon právní služby po 1 500 Kč (vyjádření k odvolání) podle ust. § 7 bodu 4. ve spojení s ust. § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) ve znění do [datum], 1 režijního paušálu po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT ve znění do [datum], odměny advokáta za 1 úkon právní služby po 2 300 Kč (účast u jednání odvolacího soudu) podle ust. § 7 bodu 5. ve spojení s ust. § 9 odst. 1 AT ve znění od [datum], 1 režijního paušálu po 450 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT ve znění od [datum], náhrada za 8 půlhodin ztráty času cestou ze sídla advokáta k odvolacímu soudu a zpět po 150 Kč podle ust. § 14 odst. 3 AT ve znění od [datum], cestovného ve výši 1 499,99 Kč a 21% DPH ve výši 1 522,51 Kč podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.

39. Náklady odvolacího řízení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám její právní zástupkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).