o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ č.j. 36 C 41/2021-76 ze dne 16. července 2021,

1. Okresní soud Praha – západ rozsudkem ze dne 16.7.2021 č.j. 36 C 41/2021-76 zamítl žalobu jíž se žalobci domáhali určení vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí], a to tak, že jsou vlastníky v režimu společného jmění manželů (výrok I). Dále rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradu nákladů 8 712 Kč, ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II). Z odůvodnění rozsudku se podává, že žalobci se domáhali určení vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], protože jej nepřetržitě užívají jako vlastní od [datum], kdy koupili sousední pozemek parc. [číslo] s tím, že byli přesvědčeni, že jim náleží, oplotili jej a užívali jako vlastní až dosud, přičemž byli překvapeni, když byla na oplocení vyvěšena cedule realitní kanceláře o prodeji. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, protože žalobci nemohli být v dobré víře, že jim pozemek patří.

2. Soud I. stupně po provedeném dokazování zjistil, že žalobci nabyli pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] smlouvou kupní ze dne [datum] od [jméno] [příjmení]. Žalovaný nabyl pozemek parc. [číslo] dědictvím. Ačkoli se žalobci dovolávali své dobré víry v to, že koupili pozemek parc. [číslo] společně s pozemkem [číslo], a to z důvodů, že kupní smlouva neobsahovala výměru pozemku a že jej jako vlastní užívali od r. 1996, žalovaný jejich víru vyvrátil sérií skutečností, z nichž se podává, že jak [jméno] [příjmení] tak žalobci již v době převodu vlastnictví znali hranice obou pozemků, protože k návrhu na vklad přiložili vytyčovací náčrt a také proto, že v místě proběhlo vytyčování hranic, přičemž protokol podepsal buď přímo žalobce nebo jím pověřený otec, dále proto, že žalobce získal darem od rodičů pozemek parc. [číslo] již v r. 1993 mohl a měl znát hranice se sousedním pozemkem parc. [číslo]; a také proto, že jeho bratr získal darem od babičky pozemek parc. [číslo] přičemž žalobce a bratra zatěžovalo věcné břemeno oprávněné babičky k bezplatnému užívání pozemků parc. [číslo] dále proto, že žalobce v pozdějších letech inicioval stavební řízení k chatě na pozemku parc. [číslo] předložil geometrický plán; rovněž i proto, že syn žalobců požádal o koupi nebo směnu pozemku.

3. Po právní stránce posoudil soud I. stupně věc podle ustanovení §§ 992, 1089-1092, 1095 a 3066 občanského zákoníku č. 89/2013 Sb. (dále jen občanský zákoník) a dospěl k závěru, že žalovaný předložil listiny, které objektivně vyvrací pravost držby a poctivost žalobců. Kupní smlouva, kterou nabyli žalobci do vlastnictví pozemek parc. [číslo] sice neobsahuje výměru pozemku, ovšem žalobci k návrhu na vklad přiložili vytyčovací náčrt Ing. M. [příjmení], z něhož se podává vzájemná poloha pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] jejich vzájemná hranice. Jsou zde i další skutečnosti, které vyvrací pravost a poctivost držby. Především žalobce a jeho bratr nabyli v 90. letech do vlastnictví sousední pozemky parc.. [číslo]. I k jejich nabytí vznikly geodetické listiny (jakož i kolaudační rozhodnutí k později postavené chatě), z nichž se podává jasný obraz tamních pozemků, jejich tvarů a hranic. Ostatně žalobce (nebo jím pověřený otec) se účastnil v 90. letech vytýčení hranic pozemků a protokol podepsal. Zpochybňující skutečností k dobré víře žalobců je též snaha o koupi či směnu sporného pozemku. Správná je podle soudu I. stupně též námitka žalovaného, že výměra sporného pozemku více než dvojnásobně překonává výměru pozemků žalobců, tudíž se nemůže jednat o omluvitelný omyl. Soud I. stupně tedy dospěl k závěru, že nemůže být žaloba důvodná, protože byl prokázán opak tvrzení žalobců. Žalobci nikdy neměli právní důvod, o nějž by pravost držby opřeli. Pokud se dovolávali mimořádného vydržení, scházela jim poctivost držby, kdy od počátku nabytí vlastnictví k pozemku parc. [číslo] mohli a měli vědět, že nabývají pouze tento a nikoli samostatný pozemek parc. [číslo] který je sousední a podstatně větší. Délka držby nemohla nepoctivý stav přeměnit v poctivý.

4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle ustanovení § 151 odst. 1,2 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovanému přiznal právo na jejich náhradu, neboť byl se svou obranou úspěšný, přičemž na straně žalující neshledal žádný důvod k úvaze podle § 150 o.s.ř. Přiznal žalovanému 4 x 1500 Kč jako odměnu za čtyři úkony právní služby jeho právního zástupce, tj. za převzetí věci, sepis vyjádření, sepis repliky a za účast při jednání soudu (§ 9 odst. 1 a § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu); dále mu přiznal paušální náhradu hotových výdajů 4 x 300 Kč podle § 13 téže vyhlášky; a dále náhradu daně z přidané hodnoty 1512 Kč.

5. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné odvolání. V něm namítali, že soud I. stupně porušil jejich procesní práva, když zamítl jejich důkazní návrhy (výslechy účastníků a svědků), ale i žádost o odročení jednání za účelem poskytnutí lhůty žalobcům k doplnění tvrzení. Soud I. stupně podle jejich názoru pouze převzal tvrzení žalovaného. O dobré víře žalobců svědčí i to, že se po celá léta nepokusili zlegalizovat svoji držbu, ačkoli toho mohli docílit, když pozemek byl až do [datum] v KN veden na neexistující osobu [jméno] [příjmení] z [část obce]. Dále namítali, že oni nekontaktovali realitní kancelář za účelem koupě či směny sporného pozemku, ale kontaktoval ji pravděpodobně jejich syn a pokud toto učinil, tak bez vědomí žalobců. Právě toto chtěli žalobci vyvrátit svědeckou výpovědí syna. Pozemek parc. [číslo] tvoří opticky i fakticky jeden celek, jedná se o zalesněné území s řadou vzrostlých náletových dřevin. Toto bylo možné zjistit ohledáním, které soud I. stupně rovněž neprovedl. Dále namítali, že se v rámci řízení dovolávali institutu mimořádného vydržení, neboť předmětný pozemek měli v poctivé držbě po dobu více než dvojnásobně dlouhou, než jaké bylo zapotřebí. Soud I. stupně se s otázkou mimořádného vydržení vypořádal tak, že žalobci nikdy neměli právní důvod, o nějž by pravost držby opřeli. S ohledem na ustanovení § 1095 občanského zákoníku však žalobci žádný právní důvod nepotřebovali. Až do doby, kdy nový vlastník začal nabízet pozemek k prodeji, nikdo jejich držbu žádným způsobem nezpochybňoval. Namítali rovněž, že rozsudek soudu I. stupně je díky nedostatečnému odůvodnění nepřezkoumatelný. Navrhovali, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání uváděl, že jediné tvrzení žalobců ohledně údajného vydržení bylo to, že jim údajně prodávající [jméno] [příjmení] řekl, že by měl být pozemek žalovaného jejich a druhé skutkové tvrzení bylo, že se právní předchůdkyně žalovaného o pozemek nestarala a nezajímala, a proto pozemek užívali. Toto skutkové tvrzení postrádá jakoukoliv specifikaci časovou, tedy od kdy měli údajně pozemek žalovaného držet a v jakém rozsahu ho měli užívat. Pokud by žalobci předmětný pozemek drželi, jednalo by se nesporně o nepravou držbu ve smyslu ustanovení § 993 a contrario občanského zákoníku, když by se v takovou držbu vetřeli svémocně nebo potajmu. Žalobci ještě před nabytím pozemku parc. [číslo] do společného jmění manželů věděli, že jim sousední pozemek parc. [číslo] nepatří, a to jednak proto, že poté, co nabyl vlastnictví k předmětnému pozemku a zadal jeho prodej realitní kanceláři, obrátili se žalobci na tuto kancelář s nabídkou výměny tohoto pozemku za jejich pozemek parc. [číslo] doplatek. To svědčí o tom, že si byli vědomi toho, že nejsou vlastníky sporného pozemku. To, že by se na realitní kancelář obrátil jejich syn bez vědomí žalobců za jejich zády, je zcela absurdní. Žalobci nabyli pozemek parc. [číslo] do SJM na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Součástí návrhu na vklad byl i vytyčovací náčrt Ing. [jméno] [příjmení], ve kterém jsou zakresleny mimo jiných i pozemky parc. [číslo]. Na základě tohoto vytyčovacího náčrtu tak museli znát hranice těchto pozemků a jakýkoliv pokus o držbu pozemku parc. [číslo] nebo jeho části by byl svémocným či potajmu uskutečněným. Žalobce 2 nabyl darovací smlouvou ze dne [datum] pozemek parc. [číslo] který sousedí s pozemkem žalovaného. Součástí návrhu na vklad byl geometrický plán pro zaměření chaty ex. [číslo] situované na darovaném pozemku, na němž jsou rovněž zakresleny pozemky parc. [číslo]. I na základě toho musel žalovaný 2 vědět, že pozemek parc. [číslo] není součástí pozemků v jeho vlastnictví. Rovněž v geometrickém plánu, který žalobce doložil pro stavební řízení o povolení užívání stavby č. e. [anonymizováno] obsahoval zakreslení pozemků parc. [číslo]. Pozemek parc. [číslo] má výměru 1 702 m2, tedy výměru, která je více než dvojnásobná oproti pozemku v SJM žalobců a rozhodně není marginální do té míry, že by jej omylem mohli žalobci považovat za součást svého pozemku. Kromě toho pozemek žalobců má obdélníkový tvar a s pozemkem žalovaného by tvořil tvar čtvercový. Minimálně od doby nabytí pozemku parc. [číslo] žalobcem do nabytí pozemku parc. [číslo] do SJM byly pozemky fakticky odděleny a žalobci museli znát jejich hranice. Jejich dobrá víra je tak vyloučena. Žalobci se tak pokouší pozemku žalovaného bezprávně zmocnit. Oba žalobci pracují v oboru pokládání a správy kanalizace, což přímo předpokládá schopnost odhadu vzdálenosti. Všechny výše uvedené skutečnosti jednoznačně vylučují, že by se žalobci mohli cítit oprávněnými (pravými) držiteli pozemku parc. [číslo]. Přitom předpokladem vydržení je to, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží. [obec] víra musí být posuzována i z hlediska náležité opatrnosti. Navrhovali, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil a přiznal jim náhradu nákladů odvolacího řízení.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 občanského soudního řádu - dále jen o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že odvolatelkou uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ust. § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

8. Na rozdíl od žalobců považuje odvolací soud rozsudek soudu I. stupně za řádně odůvodněný a přezkoumatelný.

9. Podle ustanovení § 157 odst. 1 o.s.ř. není-li stanoveno jinak, v písemném vyhotovení rozsudku se po slovech "Jménem republiky" uvede označení soudu, jména a příjmení soudců a přísedících, přesné označení účastníků a jejich zástupců, účast státního zastupitelství a Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, označení projednávané věci, znění výroku, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, poučení o možnosti výkonu rozhodnutí a den a místo vyhlášení. Je-li to možné, uvede se v označení účastníků též jejich datum narození (identifikační číslo).

10. Podle odst. 2 citovaného ustanovení není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.

11. Řádnému odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku přikládá ustálená judikatura Ústavního soudu ústavní rozměr. Jen věcně správná (zákonu zcela odpovídající) rozhodnutí a náležitě, tj. zákonem vyžadovaným způsobem odůvodněná rozhodnutí naplňují - jako neoddělitelná součást ‚stanoveného postupu' - ústavní kritéria plynoucí z Listiny, zejména čl. 38 odst. 1 (srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 176/96). Účelem odůvodnění je především dosažení přesvědčivosti rozsudku. Odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku obsahuje tyto části: podstatný obsah přednesů stran, zjišťování skutkového stavu, právní posouzení a odůvodnění výroku o nákladech řízení.

12. Odvolací soud má zato, že všechny tyto části rozsudek soudu I. stupně obsahuje. V rozsudku je uvedeno, čeho se žalobci domáhají, jak se k vymáhanému nároku staví žalovaný, je v něm uveden zjištěný skutkový stav s odkazem na jednotlivé provedené důkazy, právní posouzení i odůvodnění výroku o nákladech řízení.

13. Je pravdou, že v odůvodnění se musí soud rovněž vypořádat s důkazními návrhy, jimž nevyhověl (srovnej např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 569/03, I. ÚS 116/05, III. ÚS 95/97) a toto odůvodnění v rozsudku soudu I. stupně chybí. Tato vada řízení je však odstranitelná v rámci odvolacího řízení. Z protokolu o jednání před soudem I. stupně vyplývá, že soud I. stupně zamítl návrhy žalobců na doplnění dokazování výslechem účastníků a svědka (syna žalobců) z důvodu nadbytečnosti. Odvolací soud s tímto jeho závěrem souhlasí, když je zřejmé, že rozhodné skutečnosti byly prokázány jinak (listinnými důkazy). Je třeba přihlédnout i k tomu, že k výslechu účastníků přistoupí soud teprve tehdy, nelze li dokazovanou skutečnost prokázat jinak (§ 131 o.s.ř.). Pokud tedy soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku neuvedl, z jakého důvodu neprovedl žalobci navržené důkazy, nejedná se o vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a navíc byla odstraněna v rámci odvolacího řízení vzhledem k výše uvedenému odůvodnění.

14. Za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nelze považovat ani to, že soud I. stupně nevyhověl žádosti žalobců o odročení jednání za účelem toho, aby se mohli žalobci rozmyslet a pokusit se soud přesvědčit ke změně jeho právního názoru, se kterým byli seznámeni. Je čistě na soudu I. stupně, jakým způsobem bude řízení vedeno. Soud I. stupně neměl potřebu žalobce poučit podle ustanovení § 118a o.s.ř. a tudíž nebyl ani důvod k odročování jednání. Zde je třeba zdůraznit, že žalobci měli k dispozici vyjádření žalovaného k žalobě a měli rovněž možnost nahlédnout do spisu a do všech žalovaným založených dokladů.

15. Za vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by mohlo být považováno to, že se soud I. stupně ve svém rozhodnutí vůbec nezabýval otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení.

16. Podle ustanovení § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

17. K tomu, aby se žalobce mohl domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, vyžaduje zákon existenci naléhavého právního zájmu. Má se tím na mysli naléhavý právní zájem na straně žalobce (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 756/97). Judikatura tradičně chápe uvedený požadavek jako předpoklad důvodnosti žaloby. Existenci naléhavého právního zájmu zkoumá soud z úřední povinnosti, tj. bez toho, že by žalovaný tento nedostatek namítal. K existenci naléhavého právního zájmu žalobce je většinou vyžadováno vedle "aktuálního stavu objektivní právní nejistoty" rovněž splnění podmínky, že takový stav nelze jiným právním prostředkem odstranit.

18. Protože se soud I. stupně otázkou naléhavého právního zájmu nezabýval, zabývá se touto otázkou odvolací soud. Z podané žaloby, z vyjádření žalovaného a z výpisu z katastru nemovitostí je zřejmé, že naléhavý právní zájem žalobců na požadovaném určení je dán, když tvrdí, že jsou vlastníky sporného pozemku a stejné tvrdí i žalovaný, jehož vlastnické právo je zapsáno v katastru nemovitostí a pokud by bylo tvrzení žalobců prokázáno, nelze stav nejistoty jiným právním prostředkem odstranit. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem žalobců na podané žalobě je dán. Ostatně lze uzavřít, že soud I. stupně rovněž shledal naléhavý právní zájem žalobců na podaném určení, když se zabýval podanou žalobou a věcí samou.

19. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je soud I. stupně ve svém rozhodnutí správně a podrobně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně. Základní skutková zjištění soudu I. stupně jsou stručně shrnuta shora.

20. Rovněž při právním hodnocení postupoval soud I. stupně správně.

21. Podle ustanovení § 992 odst. 1 občanského zákoníku kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

22. Podle odst. 3 citovaného ustanovení poctivému držiteli náleží stejná práva jako držiteli řádnému.

23. Podle ustanovení § 1089 odst. 1 občanského zákoníku drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

24. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby.

25. Podle ustanovení § 1090 odst. 1 občanského zákoníku k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

26. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nabyl-li zůstavitel nepravou držbu, nemůže vlastnické právo vydržet ani jeho dědic, i kdyby držel poctivě. To platí obdobně i pro všeobecného právního nástupce právnické osoby.

27. Podle ustanovení § 1091 odst. 1 občanského zákoníku k vydržení vlastnického práva k movité věci je potřebná nepřerušená držba trvající tři roky.

28. Podle odst. 2 citovaného ustanovení k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

29. Podle ustanovení § 1092 občanského zákoníku do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

30. Podle ustanovení § 1095 občanského zákoníku uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

31. Podle ustanovení § [číslo] do doby stanovené v § [číslo] se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

32. Základem a principiálním východiskem řádného vydržení je existující, prokazatelný a platný právní titul držby, který by postačil k nabytí vlastnického práva. Úprava řádného vydržení vychází z tzv. oprávněné držby, kdy dobrá víra držitele se může týkat také titulu držby Ten ve spojení s držbou a plynutím času může dospět k souladu faktického a právního stavu - vydržení řádnému.

33. V projednávané věci neexistoval na straně žalobců žádný právní titul držby, a to ani domnělý, jak vyplynulo z provedeného dokazování. Žalobci disponovali pouze právním titulem držby k pozemku parc. [číslo] žalobce pak rovněž k pozemku parc. [číslo]. Rovněž z katastru nemovitostí bylo zřejmé, že pozemek parc. [číslo] není v jejich vlastnictví, když sami žalobci ve svém odvolání uváděli, že jako jeho vlastník byla zapsána paní [jméno] [příjmení], kterou označili za neexistující osobu. Ze strany žalobců tak nemohlo dojít k řádnému vydržení podle ustanovení § 1090 občanského zákoníku a ani podle předchozí úpravy, když ta rovněž vyžadovala existenci právního důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva. Držba opírající se o jiný právní titul než o vlastnické právo není pro nabytí vlastnictví vydržením podstatná. I kdyby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu právo osobního užívání pozemku vzniklo, neměnilo by to nic na tom, že chybí dobrá víra ve vztahu k vlastnictví a že tato nezbytná podmínka vydržení vlastnického práva není splněna (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1317/2002). Právní důvod pro existenci vlastnictví žalobců však na straně žalobců nebyl.

34. Je pravdou, že objektivně omluvitelný omyl není na překážku poctivé držbě podle občanského zákoníku (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2211/2001). Pokud se nabyvatel nemovitostí na základě právní skutečnosti způsobilé k nabytí vlastnického práva chopí držby pozemku, na který se tato právní skutečnost nevztahuje, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i tohoto pozemku. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy nabytého a skutečně drženého pozemku (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1398/2000). V projednávané věci však nelze hovořit ani o omluvitelném omylu, jak správně uzavřel soud I. stupně, a to s ohledem na poměrně značnou výměru sporného pozemku, ale i na tvar pozemku, který musel být při vynaložení náležité pečlivosti a opatrnosti žalobcům znám s ohledem na řadu vypracovaných vytyčovacích náčrtů i geometrického plánu, který byl v mezidobí vypracován, a z kterých je zřejmá jak existence samostatného pozemku parc. [číslo] tak jeho tvar i velikost. K řádnému vydržení tak nemohlo v žádném případě dojít.

35. Pokud jde o mimořádné vydržení, má za úkol řešit zejména situace, kdy předchozí vlastník anebo titul držby vůbec nejsou právně dohledatelné. Mimořádné vydržení se spíše podobá oprávněné držbě a sleduje dlouhodobé stavy, kde titul je prakticky nedohledatelný. Podmínkami mimořádného vydržení jsou poctivá držba a čas dvojnásob dlouhý než pro situaci řádného vydržení; tedy šest let u movité věci a dvacet let u nemovitosti. K mimořádnému vydržení však nemůže ani tak dojít, pokud bude držiteli prokázán nepoctivý úmysl. Koncepce vychází z předpokladu dobré víry (§ 7), kdy opak se musí prokazovat. Nepoctivost tedy bude dokazovat ten, kdo vydržení brání a nepoctivost držitele tvrdí. Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. [obec] víra, která je dána "se zřetelem ke všem okolnostem", zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo že je subjektem práva, jehož obsah vykonává (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1843/2000). Důkazy označenými žalovaným bylo v řízení před soudem I. stupě prokázáno, že žalobci nemohli být poctivými držiteli pozemku parc. [číslo] při přihlédnutí ke všem okolnostem a povahu daného případu. Při vynaložení běžné opatrnosti, kterou lze po žalobcích požadovat, by museli mít tito důvodné pochybnosti o tom, že jim pozemek patří, když skutečnostmi, které objektivně musely jejich pochybnosti vyvolat, bylo několik vytyčovacích náčrtů a geometrický plán, které byly dokonce součástí návrhu na vklad do katastru nemovitostí, který podávali žalobci a z kterých vyplývalo, jaké jsou hranice pozemků a jejich tvar i zjevná výměra. Žalobcům tak scházela poctivost držby, kdy od počátku nabytí vlastnictví k pozemku p. [číslo] mohli a měli vědět, že nabývají pouze tento, a nikoli samostatný pozemek parc. [číslo] který je sousední a větší, jak správně uzavřel soud I. stupně. Není tudíž ani důvodná námitka žalobců, že se soud I. stupně otázkou mimořádného vydržení nezabýval.

36. Pokud tedy skutečně pozemek parc. [číslo] žalobci užívali a vydávali ho za vlastní, nejednalo se na jejich straně o poctivý úmysl a na jejich straně tak nemohlo dojít ani k mimořádnému vydržení.

37. Ze všech těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

38. Z úřední povinnosti přezkoumal odvolací soud i závislý nákladový výrok II rozsudku soudu I. stupně. Soud I. stupně správně přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když tento byl v řízení úspěšný. Nesprávně však postupoval při stanovení jejich výše, když hodnotu jednoho úkonu za právní zastoupení určil částkou 1 500 Kč, vycházeje přitom z ustanovení § 9 odst. 1 a 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.

39. Podle ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč.

40. Podle odst. 3 citovaného ustanovení částka 35 000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech:

a) určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního jednání, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné,

b) žalob na projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku právního jednání, jehož předmět je penězi neocenitelný,

c) zřízení nebo zrušení věcného břemene nebo práva stavby a dalších práv a povinností z věcných břemen nebo práva stavby,

d) osobnostních práv, ve věcech ochrany proti uveřejňování informací, které jsou zneužitím svobody projevu, slova a tisku podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích, a ve věcech vyplývajících z uplatňování práv a povinností podle právních předpisů o ochraně osobních údajů nebo podle právních předpisů o ochraně průmyslového a jiného duševního vlastnictví, bez návrhu na náhradu nemajetkové újmy, nebo

e) nájmů nebytových prostor, staveb a pozemků, nejde-li o peněžité plnění.

41. Podle odst. 4 písm. b) tohoto ustanovení částka 50 000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech uvedených v odstavci 3 písm. a), jde-li o právní vztah k obchodnímu závodu, nemovité věci, nebo právo z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví.

42. Z uvedeného je tak zřejmé, že tarifní hodnota v dané věci měla být určena podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, tedy částka 50 000 Kč a odměna za 1 úkon právní služby tak činí 3 100 Kč nikoliv 1 500 Kč podle odst. 1 citovaného ustanovení. Výše nákladů řízení před soudem I. stupně tak činí za 4 úkony 12 400 Kč, dále k nákladům náleží 4x režijní paušál po 300 Kč, což je celkem 1 200 Kč a 21% DPH ve výši 2 856 Kč Celkem správná výše nákladů řízení před soudem I. stupně činí 16 456 Kč.

43. Vzhledem k výše uvedenému proto odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně podle ustanovení § 220 o.s.ř. změnil pouze ohledně výše nákladů řízení, ve zbývající části tohoto výroku rozhodnutí soudu I. stupně rovněž podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

44. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v něm úspěšnému žalovanému právo na jejich náhradu v celkové výši 8 228 Kč Tyto náklady se skládají z odměny za právní zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za 2 úkony po 3 100 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč (§ 13 advokátního tarifu) a 21% ve výši 1 422 Kč.