o zaplacení částky 10 877,90 Kč s příslušenstvím,

1. Soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni 10 877,90 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 10 877,90 Kč od [datum] do zaplacení a částku 1 200 Kč (výrok I.), a rovněž povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 862 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 10 877,90 Kč s příslušenstvím na podkladě tvrzení, že nabízí službu poptávkového systému, kdy svým klientům zprostředkovává kontakty mezi podnikateli. Žalovaná se zaregistrovala na webových stránkách žalobkyně a dne [datum] si telefonicky objednala kredity umožňující přístup ke kontaktním údajům poptávajících, služby, paušální poplatky a veřejné zakázky. Souhlasila s objednáním těchto služeb za cenu 8 990 Kč bez DPH. Na e-mail žalované byla následně zaslána faktura na částku 10 877,90 Kč se splatností [datum], kterou žalovaná nezaplatila ani po opakovaném upomínání. Soud prvního stupně učinil závěr o skutkovém stavu takový, že zástupce žalované [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen „zástupce žalované“), který je uveden na jejích webových stránkách jako její energetický specialista, kde se žalovaná prezentuje jako poskytovatel služeb pro energetiku a energetické poradenství, komunikoval se žalobkyní, u které byla žalovaná již dříve registrována a dostávala maily ohledně placených služeb. Žádal e-mailem potvrzení o oboru poptávek, včetně angličtiny. V průběhu hovoru s operátorkou žalobkyně mu bylo přislíbeno potvrzení nastavených oborů a oblastí poptávek, které mohly být následně kdykoliv měněny. Zástupce žalované uvedl výslovně placené služby, o které má zájem, odsouhlasil dobu trvání, počet kreditů, souhlasil s nahráváním hovoru i s tím, že smlouva bude uzavřena po telefonu, kdy možnost hovor ukončit nevyužil. Zvolil i způsob placení, byl seznámen se způsobem potvrzení, že mu bude zaslána faktura zálohová a do jejího zaplacení bude mít k dispozici pouze 25 kreditů, a že potvrzením operátorce bude žalovaná klientem žalobkyně. Odsouhlasil i, že je oprávněn objednat tuto službu za žalovanou, ačkoliv není jednatelem či majitelem firmy. Souhlasil, aby jej operátorka uvedla jako manažera. Jednatelem žalované byla [jméno FO], která je i s e-mailovým kontaktem, který zástupce žalované operátorce diktoval, jako nový e-mailový kontakt, vedena jako překladatelka a tlumočnice. Žalované byla vystavena faktura na částku, se kterou zástupce žalované souhlasil, se splatností [datum], kdy služby uvedené na faktuře odpovídají obsahu služeb sjednaných při telefonickém hovoru. Zástupce žalované v lednu 2025 sděloval, že služba nefunguje správně, kontakty se mu nezobrazují, žalobkyně vyzývala žalovanou k uhrazení faktury, další výzvu žalobkyně žalované odeslala dne [datum].

3. V rámci právního hodnocení věci soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastnicemi byla dne [datum] uzavřena nepojmenovaná smlouva ve smyslu ustanovení § 1746 odst. 2 o.z., jejíž obsah částečně předjednali e-mailem a konečný obsah (zvolené placené služby, počet kreditů, období trvání placených služeb, výši ceny a způsob jejího placení a splatnost) dohodli v telefonickém hovoru, který byl se souhlasem zástupce žalované zaznamenán. Dle soudu prvního stupně došlo k projevu vůle zástupce žalované smlouvu uzavřít a bylo zřejmé, že se jedná o placenou službou, jaký je její obsah, a to včetně závazku k úhradě ceny. Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně pak jsou srozumitelné a je z nich patrné, že zdarma je pouze registrace, avšak další služby jsou placené. Obsahem nahrávky hovoru pak soud prvního stupně považoval za vyvrácené tvrzení žalované, že došlo pouze k projednání nabídky. Dle soudu prvního stupně z ujednání také bylo zřejmé, že cena je sjednávána již za objednání služeb a možnosti jejich využití a není vázána na skutečné využití žalovanou (počet zobrazení kontaktů), naopak počet předplacených kreditů měl být zobrazenými kontakty vyčerpáván. Žalovaná částka tak dle soudu prvního stupně představuje cenu zaplacené služby, které si žalovaná objednala. Pokud žalovaná namítala nefunkčnost v lednu 2025, šlo již o období, kdy dle Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně již měla právo využívání služeb pozastavit v důsledku prodlení se zaplacením ceny. Oprávnění [tituly před jménem] [jméno FO] žalovanou zastupovat při uzavření předmětné smlouvy soud prvního stupně dovodil z ustanovení § 166 o.z. na podkladě toho, že jmenovaný se žalobkyní za žalovanou komunikoval, mimo jiné e-mailem a již z e-mailů předcházejících uzavření smlouvy v roce 2023 je patrné, že žalobkyně s ním komunikovala, byly mu zasílány e-maily s poptávkami, e-mailová schránka byla označena jako [e-mail] a zástupce žalované byl uveden jako adresát. Dále byl zástupce žalované uveden na webových stránkách žalované jako energetický specialista a žalovaná poptávala u žalobkyně poptávky ze stejného oboru. V průběhu hovoru pak potvrdil, že je oprávněn učinit objednávku za žalovanou a souhlasil s označením jako manažer. Dle soudu prvního stupně se tak žalobkyni muselo jevit, že zástupce žalované je zařazen ve funkci takové, že je k objednávce oprávněn, obzvláště byl-li již u žalobkyně takto registrován více let. Dále soud prvního stupně dovodil, že žalovanou je třeba hodnotit jako podnikatele i ve vztahu k objednávce oboru anglický jazyk, neboť jde o obor, ve kterém je činná jednatelka žalované a nadto žalobkyně volené obory pro objednávky nijak neomezuje, služby však prezentuje jako pro firmy, kdy podstatou jejích služeb je zprostředkování kontaktu mezi podnikateli. Z těchto důvodů soud prvního stupně neshledal aplikovatelnou úpravu uzavírání smluv distančním způsobem mezi podnikatelem a spotřebitelem dle ustanovení § 1820 a následujících o.z. Ze strany operátorky žalobkyně rovněž soud prvního stupně neshledal žádný nátlak. Zástupce žalované dostal možnost hovor ukončit, pokud by nechtěl pokračovat k uzavření smlouvy po telefonu za současného monitorování hovoru. Ve vztahu ke stornu potvrzenému žalobkyní, které žalovaná předložila, soud prvního stupně uvedl, že šlo o storno objednávky číselně se neshodující s projednávanou objednávkou. Žalovaná v tomto směru tvrzení dále nedoplnila ani netvrdila, že by od předmětné smlouvy bylo odstoupeno. Dle soudu prvního stupně je také nerozhodné, že žalobkyně žádala zaplacení ceny na základě zálohové faktury, když to nemá na platnost ujednání o ceně a její splatnosti vliv. Zástupce žalované se způsobem takové výzvy k platbě souhlasil, včetně splatnosti, kterou si mohl zvolit a zvolil. Z těchto důvodů soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení ceny 10 877,90 Kč a rovněž požadovaného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum] do zaplacení. Konečně soud prvního stupně také dovodil, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení částky 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť ve věci šlo o vzájemný závazek podnikatelů o poskytnutí služby.

4. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 12 862 Kč, které jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč, odměnou za 5 úkonů právní služby po 1 540 Kč/úkon, náhradou hotových výdajů za uvedených 5 úkonů právní služby po 450 Kč/úkon, cestovným na trase [adresa] a zpět ve výši 1 212 Kč, náhradou za promeškaný čas za započatých 6 půlhodin ve výši 900 Kč.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné odvolání, a to v celém jeho rozsahu. Žalovaná namítla, že mezi účastnicemi nebyla uzavřena smlouva, když takové slovo v telefonickém hovoru ze dne [datum] ani jednou nezaznělo. Žalovaná toliko požadovala předložení nabídky služeb. Zástupce žalované také v telefonickém hovoru na dotaz operátorky pravdivě sděloval, že není ani majitel, ani jednatel žalované, a že není oprávněn za ni jednat. Zástupce žalované není jejím zaměstnancem, ani nikdy nebyl. Na webových stránkách žalované, které byly vytvořeny teprve v únoru 2025, tedy pět měsíců po telefonátu, není [tituly před jménem] [jméno FO] uveden jako zaměstnanec a není na nich uvedena ani jeho pracovní pozice. Je tam uveden s odkazem na původní [právnická osoba] z reklamních důvodů. Dále žalovaná namítla, že operátorka žalobkyně postupovala manipulativně, když zástupci žalované sama od sebe aktivně podsouvala funkce, například když uvedla „třeba manažer“ místo toho, aby si ověřila v obchodním rejstříku, kdo je oprávněn za společnost jednat. Dále žalovaná znovu poukázala na to, že v telefonickém hovoru si neobjednávala službu zprostředkování kontaktů, toliko požadovala sepsání a zaslání nabídky. Takový požadavek byl odmítnut v rozporu s obchodními podmínkami žalobkyně. V této souvislosti žalovaná také namítala, že nabídka, natož smlouva nebyly vůbec vyjasněny, protože ani žalobkyně neměla přehled o rozsahu služeb, natož zástupce žalované, který neměl přehled o nabízených službách, a proto z téhož dne [datum] požadoval vyjasnění nabídky a její zaslání e-mailem. Podle žalované také nelze aplikovat ustanovení § 166 o.z., neboť zástupce žalované není jejím zaměstnancem. Nemohl se tak ani jevit veřejnosti, neboť v té době nemohl být nikde zmíněn, jelikož v té době webové stránky žalované neexistovaly. Dále žalovaná namítla, že požadovaná částka 8 990 Kč bez DPH představuje částku za 12 měsíců, jak je uvedeno v zálohové faktuře, přičemž vztah údajně trval do dne [datum], služba tak mohla trvat maximálně jeden měsíc, navíc nebyla využívána. Další námitka žalované spočívala v tom, že zálohová faktura není nikde definována, a tak nemůže být vedena v účetnictví podle české legislativy. Dle žalované se také nemohlo jednat o zálohovou fakturu z toho důvodu, že byla vystavena na celou částku. Podle žalované se také na ní vztahuje ustanovení § 1825 odst. 2, které chrání spotřebitele, kdy ten musí svůj souhlas výslovně vyjádřit elektronicky nebo na listině. Z těchto důvodů žalovaná navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se žaloba zamítá, případně aby byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila tak, že navrhuje, aby rozsudek soudu prvního stupně byl jako věcně správný potvrzen, když tvrzení v odvolání neodpovídají tomu, co vyplývá z provedených důkazů. Zástupce žalované za ni vystupoval již v předchozím období, kdy žalobkyně s ním komunikovala. Z obsahu nahrávky vyplývá, že byly dohodnuty všechny podstatné náležitosti smlouvy, byť slovo „smlouva“ možná nezaznělo. Právní jednání je však třeba posuzovat dle jeho obsahu, ze kterého vyplývá uzavření smlouvy, kterou žalobkyně splnila a žalovaná nikoli.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ustanovení § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ustanovení § 204 o.s.ř.) že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ustanovení § 201 o.s.ř.), a že žalovanou uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ustanovení § 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ustanovení § 212 věta první o.s.ř. a ustanovení § 212a odst. 1, 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozsudku předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ustanovení § 212a odst. 5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud předně shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování před soudem prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku správně popsal a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takové rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právní hodnocení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

9. Skutková zjištění soudu prvního stupně se žalované nepodařilo kvalifikovaně zpochybnit, když její odvolání v tomto směru představuje pouze nesouhlas se závěry soudu prvního stupně a obsahuje především tvrzení, která jsou v očividném rozporu s provedenými důkazy, popřípadě tvrzení nová, před soudem prvního stupně neuplatněná, ke kterým nelze v odvolacím řízení přihlížet (viz ustanovení § 119a odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 205a o.s.ř.), jako je tvrzení, že webové stránky žalované v době jednání mezi účastnicemi údajně neexistovaly.

10. Správný je pak i právní závěr soudu prvního stupně, že zástupce žalované byl oprávněn za ni jednat s žalobkyní a uzavřít předmětnou smlouvu, nicméně tento závěr oproti názoru soudu prvního stupně nevyplývá z ustanovení § 166 o.z., na který odkazoval, nýbrž ze speciálních ustanovení § 430 a 431 o.z., která upravují zastoupení podnikatele, a která jsou dokonce přísnější než ustanovení § 166 o.z., jež je v této věci vskutku neaplikovatelné, neboť zástupce žalované nebyl jejím zaměstnancem.

11. Podle ustanovení § 430 o.z. ke vzniku zastoupení se nevyžaduje, aby zástupce byl zaměstnancem podnikatele, postačí, když byl zástupce, třeba i neformálně, pověřen určitou činností při provozu závodu podnikatele a je oprávněn ke všem právním jednáním, k nimž při této činnosti obvykle dochází.

12. Podle ustanovení § 431 o.z. současně platí, že podnikatele zavazuje i jednání zástupce, kterým překročí své zástupčí oprávnění, že třetí osoba věděla o překročení nebo musela o něm vědět vzhledem k okolnostem případu.

13. V projednávané věci zástupce žalované vůči žalobkyni vystupoval jako osoba oprávněná jednat za žalovanou, a to jak v telefonickém hovoru, tak v předchozí e-mailové komunikaci. Současně jednal i v oboru činnosti žalované, pro který byl na webových stránkách žalované uveden jako její specialista, popřípadě v oboru, ve kterém působí jednatelka žalované. Současně z řízení nevyplynulo nic, co by nasvědčovalo tomu, že žalobkyně v rozhodné době mohla vědět o případném překročení zástupčího oprávnění zástupcem žalované.

14. Z obsahu jednání zástupce žalované s žalobkyní je pak patrná shodná vůle stran uzavřít smlouvu, když mezi nimi byl dohodnut předmět plnění, jeho cena i její splatnost a způsob fakturace. Lze tak přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že došlo k uzavření nepojmenované smlouvy dohodu na jejích podstatných náležitostech. Není přitom podstatné, že strany během jednání nepoužily výraz „smlouva“, když právní jednání se posuzuje materiálně dle svého obsahu, nikoli jak je označeno (srov. § 555 odst. 1 o.z.). Podstatné je, že strany projevily vůli zavázat se a shodly se na základních parametrech závazku.

15. Pokud žalovaná namítala, že měla postavení spotřebitele, to je vyloučeno s ohledem na skutečnost, že žalovaná je právnickou osobou, když dle ustanovení § 419 o.z. spotřebitelem může být výhradně fyzická osoba. Z toho vyplývá, že úpravu spotřebitelských závazků, které se žalovaná dovolávala, na věc nelze vůbec použít.

16. Nerozhodné je označení faktury jako zálohové, podstatné je, že šlo o stranami ujednaný způsob výzvy k zaplacení ceny.

17. Na podkladě provedeného dokazování se soud prvního stupně správně vypořádal i s námitkou žalované, že jí služba nebyla poskytnuta, když bylo zjištěno, že žalovaná si [datum] do [datum] zobrazovala kontakty u 31 zakázek.

18. Vzhledem k uvedenému byl rozsudek soudu prvního stupně dle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrzen, a to včetně akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení, ve kterém odvolací soud neshledal pochybení, ostatně ani žalovaná vůči němu žádné námitky neuplatnila.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že plně úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů odvolacího řízení, které jsou představovány odměnou za 1 úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu) ve výši 1 540 Kč a náhradou hotových výdajů za tento úkon právní služby ve výši 450 Kč. Náhrada nákladů odvolacího řízení tak činí celkem 1 990 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní a místo plnění dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně.