o odvolání žalobkyně proti částem výroků I.2., II.2. a III.2. rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 7. září 2021, č.j. 13 C 73/2021-64,

1. Ve shora označené věci soud I. stupně napadeným rozsudkem žalované uložil povinnost ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 13 289,34 Kč s 9% ročním úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.1.), 6 593,36 Kč s 9% ročnám úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.1.), a 319,32 Kč s 9% ročním úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok III.1.), žalobu zamítl v rozsahu částky 17 333 Kč s 9% ročním úrokem z prodlení z částky 4 625,85 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.2.), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 167,14 Kč (výrok I.3.), kapitalizovaného úroku ve výši 3 551,72 Kč (výrok I.4.), 29% ročního úroku z částky 17 915,19 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.5.), částky 12 320 Kč s 9% ročním úrokem z prodlení z částky 4 801,28 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.2.), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 293,29 Kč (výrok II.3.), kapitalizovaného úroku ve výši 2 083,64 Kč (výrok II.4.), 29% ročního úroku z částky 11 394,64 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.5.), částky 8 917 Kč s 9% ročním úrokem z prodlení částky 5 238,15 Kč od [datum] do zaplacení (výrok III.2.), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 673,98 Kč (výrok III.3.), kapitalizovaného úroku ve výši 1 896,77 Kč (výrok III.4.) a 29% ročního úroku z částky 5 557,47 Kč od [datum] do zaplacení (výrok III.5.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Podle odůvodnění tohoto rozsudku se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 58 772,02 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované 20 000 Kč, a žalovaná se zavázala zaplatit nad rámec jistiny částku 17 333 Kč představující úrok 3 577 Kč při úrokové sazbě 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 7 860 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 5 896 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 623 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dále uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované 15 000 Kč, a žalovaná se zavázala zaplatit nad rámec jistiny částku 12 320 Kč představující úrok 3 676 Kč při úrokové sazbě 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení 4 130 Kč a odměnu za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) 4 514 Kč, a to vše v 18 měsíčních splátkách po 1 518 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dále uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované 10 000 Kč, a žalovaná se zavázala zaplatit nad rámec jistiny částku 8 917 Kč představující úrok 1 789 Kč při úrokové sazbě 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení 2 920 Kč a odměnu za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) 4 208 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na [datum].

3. Žalovanou částku představuje dluh ze smlouvy ze dne [datum] ve výši 30 622,34 Kč (tj. jistina 17 915,19 Kč a poplatek 12 707,15 Kč), kdy žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 167,14 Kč (počítaný z dlužné jistiny od [datum] do [datum]), kapitalizovaný úrok 3 551,72 Kč (29 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do [datum]), zákonný úrok z prodlení a úrok 29 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení; dále dluh ze smlouvy ze dne [datum] ve výši 18 913,36 Kč (tj. jistina 11 394,64 Kč a poplatek 7 518,72 Kč), kdy žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 293,29 Kč (počítaný z dlužné jistiny od [datum] do [datum]), kapitalizovaný úrok 2 083,64 Kč (29 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do [datum]), zákonný úrok z prodlení a úrok 29 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení; a nakonec dluh ze smlouvy ze dne [datum] ve výši 9 236,32 Kč (tj. jistina 5 557,47 Kč a poplatek 3 678,85 Kč), kdy žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 673,98 Kč (z dlužné jistiny od [datum] do [datum]), kapitalizovaný úrok 1 896,77 Kč (29 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do [datum]), zákonný úrok z prodlení a úrok 29 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení.

4. Žalovaná zůstala ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřila. Za splnění podmínek ust. § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) soud I. stupně rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z obsahu předložených listinných důkazů soud I. stupně zjistil následující skutkový stav věci. Podle smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], a žalovanou dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit celkem částku 37 333 Kč (jistina 20 000 Kč a poplatek 17 333 Kč představující úrok 3 577 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 7 860 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 5 896 Kč) v 60 týdenních splátkách po 623 Kč. Převzetí hotovosti potvrdila podpisem na smlouvě. Žalovaná uhradila podle žaloby a tabulky umoření částku 6 710,66 Kč. Podle zákaznické karty ze dne [datum] žalovaná v době uzavření smlouvy bydlela v pronajatém domě, pracovala jako dělnice s příjmem 12 548 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti činily 20 500 Kč, celkem měla příjmy 33 048 Kč. Výdaje žalované představovaly interní splátky 2 941 Kč a další odhadované výdaje činily 10 000 Kč, měla 5 vyživovacích povinností. Podle smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit celkem částku 27 320 Kč (jistina 15 000 Kč a poplatek 12 320 Kč představující úrok 3 676 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení 4 130 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení 4 514 Kč) v 18 měsíčních splátkách po 1 518 Kč. Převzetí hotovosti potvrdila podpisem na smlouvě. Žalovaná uhradila podle žaloby a tabulky umoření částku 8 406,64 Kč. Podle zákaznické karty ze dne [datum] žalovaná v té době bydlela v pronajatém bytě, měla 5 vyživovacích povinností, pracovala jako dělnice s příjmem 11 367 Kč, další příjmy domácnosti činily 8 000 Kč, celkové příjmy činily 19 367 Kč. Její měsíční výdaje představovaly interní splátky 1 422 Kč a odhadované měsíční výdaje měla 12 000 Kč. Podle smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit celkem částku 18 917 Kč (jistina 10 000 Kč a poplatek 8 917 Kč představující úrok 1 789 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení 2 920 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení 4 208 Kč) v 60 týdenních splátkách po 316 Kč. Převzetí hotovosti potvrdila podpisem na smlouvě. Žalovaná uhradila podle žaloby a tabulky umoření částku 9 680,68 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávek na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna dopisem ze dne [datum], který jí byl zaslán dne [datum]. Dne [datum] jí byla zaslána předžalobní výzva ze dne [datum], kterou byla vyzvána k zaplacení dlužné částky.

6. Při právním posouzení věci vycházel soud I. stupně z občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o.z., na něž je zároveň nutno hledět jako na smlouvy spotřebitelskou ve smyslu ust. § 1810 a násl. o.z., neboť je uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaná jako spotřebitel.

7. S oukazem na ust. § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 ZoSÚ soud I. stupně vyložil, že ohledně shodné povinnosti posuzovat schopnost spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru upravené v předchozí právní úpravě § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 právní praxe byla jednotná v tom, že se jedná o absolutní neplatnost smlouvy při nedodržení podmínek tohoto ustanovení, a to i když tento zákon takový důsledek výslovně nestanovil. Na tom se sjednotila i judikatura. I při výkladu po 1. 12. 2016 platné právní úpravy obsažené v citovaných ustanoveních zákona č. 257/2016 Sb. je třeba postupovat podle zásady rovnosti a zásady ochrany slabší strany upravené v právních předpisech na ochranu spotřebitele. Touto slabší stranou je bezesporu spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv poskytovatelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele. Pokud finanční prostředky skutečně potřebuje, neboť se mu nedostávají, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je akutně obstarat, nezbývá mu, než na podmínky předem poskytovatelem stanovené přistoupit. To vše bylo zákonodárci zohledňováno a právě proto byla zákonem stanovena povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ne spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomu přistoupí jako profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele by zákonem nastavené účinné vyvažování znemožnila, naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková, pokud by soud sám nemohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky porušení povinnosti poskytovatele v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, sp. zn. 27 Co 81/2019). Zákonná úprava realizovaná zákonem č. 257/2016 Sb. necílí pouze na ochranu spotřebitelů, ale i poskytovatelů úvěrů samotných, které vede k profesionálnímu přístupu a omezení vzniku rizika nesplácených závazků a vynakládání dalších finančních prostředků na následné uplatňování nároků, nemluvě o ochraně dalších osob a jejich nároků při případném předlužení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

8. Soud I. stupně uzavřel, že v posuzovaném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ze strany žalobkyně za splněnou. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně postupovala před sjednáváním smluv a jejich uzavíráním zcela formalisticky. Doložila puze zákaznické karty ze dnů [datum] a [datum], jinak však nedoložila, že byla dostatečně zjišťována úvěruschopnost žalované. Z předložených zákaznických karet nelze zjistit, jakým způsobem žalobkyně došla k závěru o dostatečné disponibilitě žalované a jakým způsobem ověřovala její úvěruschopnost.

9. Soud tak shledal zkoumané smlouvy absolutně neplatnými pro porušení povinnosti žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, posoudit řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalované, když v žalobě chybí dostatečné skutkové tvrzení o získání zákonem požadovaných informací k prověření schopnosti žalované splácet poskytnuté zápůjčky a tyto skutečnosti nevyplývají ani z předložených listinných důkazů, když žalobkyně doložila pouze dvě zákaznické karty. Ty navíc obsahují informace sdělené žalovanou žalobkyni, avšak žalobkyně nedoložila důkazy prokazující tato tvrzení. Z předložených listinných důkazů také nevyplývá, zda a jakým způsobem byla prověřována ekonomická stránka žadatele z pohledu veřejně dostupných rejstříků dlužníků, vedených exekucí, insolvence atd. Žalobkyně pak jako právní předchůdkyně jiného věřitele u zdejšího soudu podávala na žalovanou již žalobu, kdy se jednalo o dluh z titulu smluv o zápůjčkách (věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 196/2020). Dále je proti žalované u zdejšího soudu vedena řada exekučních řízení, a to již od roku 2017, exekuční řízení pro neplnění vyživovací povinnosti či žaloba na vyklizení nemovitostí. Žalobkyně navíc podle zákaznických karet měla nízké měsíční příjmy ze zaměstnání, další příjmy domácnosti zde uvedené zřejmě právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřovala. Žalovaná nejen u právní předchůdkyně žalobkyně měla řadu zápůjček. Navíc právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou tyto tři smlouvy o zápůjčce v relativně krátkém časovém horizontu, i přes nízké příjmy žalované ze zaměstnání. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované, i když z uvedeného jednoznačně vyplývá, že žalovaná je evidentně předlužena.

10. S ohledem na učiněný závěr přiznal soud I. stupně žalobkyni nárok na vrácení nesplacených částí jistin, neboť převzetím zápůjček bez platně uzavřeného smluvního vztahu vzniklo žalované na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o.z.), a to v rozsahu, ve kterém nebyly převzaté částky dosud uhrazeny, včetně zákonných úroků z prodlení z dlužných částek od [datum], tj. od data postoupení pohledávky, do zaplacení přiznaných podle uat. § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

11. Žalovaná převzala na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] částku 20 000 Kč a vrátila pouze částku 6 710,66 Kč, dluží tak žalobkyni částku 13 289,34 Kč, a proto jí soud uložil povinnost uhradit žalobkyni tuto částku s 9% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení. Na základě smlouvy ze dne [datum] žalovaná převzala částku 15 000 Kč a vrátila částku 8 406,64 Kč, dluží tak žalobkyni částku 6 593,36 Kč, a proto jí soud uložil povinnost uhradit žalobkyni tuto částku 6 593,36 Kč s 9% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Na základě smlouvy ze dne [datum] žalovaná převzala částku 10 000 Kč a vrátila částku 9 680,68 Kč, dluží tak žalobkyni částku 319,32 Kč, a proto jí soud uložil povinnost uhradit tuto částku s 9% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení. V ostatních nárocích soud žalobu zamítl.

12. Podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. soud I. stupně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.

13. Proti výroku I.2. v rozsahu částky 1 946,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení, výroku II.2. v rozsahu částky 1 208,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení a výroku III.2. v rozsahu částky 462 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení podala žalobkyně odvolání a soudu I. stupně vytýká, že dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že žalovaná na smlouvu [číslo] uhradila celkem 6 710,66 Kč, na smlouvu [číslo] celkem 8 406,64 Kč a na smlouvu [číslo] celkem 9 680,68 Kč. Tato skutečnost neplyne ani z tvrzení žalobkyně ani z jí předložených důkazů (přehled plateb neboli tabulka umoření). Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum]) výslovně ke smlouvě [číslo] uvedla, že„ Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 5 632,68 Kč“ a že„ Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho.“ Ke smlouvě [číslo] uvedla, že„ Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 7 742,96 Kč“ a že„ Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho.“ Ke smlouvě [číslo] uvedla, že„ Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 9 555,36 Kč“ a že„ Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho.“ Součástí žaloby byl i přehled plateb (tabulka umoření ze dne [datum]) ke všem třem smlouvám. Žalobkyně má tedy z titulu smlouvy [číslo] nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky (tedy bezdůvodného obohacení) ve výši 15 235,66 Kč (20 000 Kč – 4 764,34 Kč) s 9% zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, z titulu smlouvy [číslo] ve výši 7 802,02 Kč (15 000 Kč – 7 197,98 Kč) s 9% zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a z titulu smlouvy [číslo] ve výši 781,32 Kč (10 000 Kč – 9 218,68 Kč) s 9% zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

14. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadených částech výroků I.2., II.2. a III.2. změnil tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 946,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení, částku 1 208,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení a částku 462 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů odvolacího řízení.

15. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř. Přitom věc projednal a rozhodl za splnění podmínek ust. § 214 odst. 3 o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť odvolání (posuzováno podle obsahu) bylo podáno z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastnice se k výzvě soudu, aby do 7mi dnů od jejího doručení sdělily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, nevyjádřily, proto odvolací soud jejich souhlas s tímto postupem předpokládal.

16. Ke skutkové stránce věci odvolací soud uvádí, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti, pokud uzavřel, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] jíž právní předchůdkyně poskytla žalované při podpisu smlouvy zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem ve výši 17 333 Kč v 60 týdenních splátkách po 623 Kč, dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] jíž právní předchůdkyně poskytla žalované při podpisu smlouvy zápůjčku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem ve výši 12 320 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 518 Kč a dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] jíž právní předchůdkyně poskytla žalované při podpisu smlouvy zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem ve výši 8 917 Kč v 60 týdenních splátkách po 316 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky postoupila právní předchůdkyně žalobkyně uvedenou pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Správným je rovněž skutkový závěr soudu I. stupně, že při uzavření posuzované smlouvy nebyla řádně zkoumána schopnost žalované úvěr splatit.

17. Závěr soudu I. stupně, že žalovaná na svůj dluh zaplatila částky 6 710,66 Kč, 8 406,64 Kč a 9 680,68 Kč, k nimž dospěl na základě vlastního výpočtu, je ovšem v rozporu se žalobními tvrzeními žalobkyně, která v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu explicitně uvedla, že žalobkyně na svůj dluh uhradila do postoupení pohledávek na smlouvu [číslo] částku 4 764,34 Kč, na smlouvu [číslo] částku 7 742,96 Kč a na smlouvu [číslo] částku 9 555,36 Kč a po jejich postoupení již ničeho. Přitom žalovaná netvrdila a neprokazovala, že by zaplatila jiné částky. Správný skutkovým závěrem za této situace je, že žalovaná zaplatila částky 4 764,34 Kč, 7 742,96 Kč a 9 555,36 Kč.

18. Při právním posuzování zjištěného skutkového stavu soud I. stupně nepochybil, pokud jej posoudil podle občanského zákoníku č. 82/1998 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní vztah mezi účastnicemi vznikl za jejich účinnosti.

19. Podle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

26. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

27. V přezkoumávaném případě odvolací soud shodně se soudem I. stupně uzavírá, že všechny tři posuzované smlouvy o zápůjčce jsou neplatné, neboť při jejich uzavírání nebyla řádně zkoumána schopnost žalované úvěr splácet. Nicméně právní předchůdkyně žalobkyně žalované vyplatila částky 20 000 Kč (smlouva [číslo]), 15 000 Kč (smlouva [číslo]) a 10 000 Kč (smlouva [číslo]) a v této výši vzniklo žalované bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vrátit. Jestliže žalobkyni zaplatila na dluh ze smlouvy [číslo] částku 4 764,34 Kč a odvoláním nenapadeným výrokem I.1. rozsudku soudu I. stupně, který nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.), byla žalobkyni přiznána částka 13 289,34 Kč, domáhá se žalobkyně důvodně ještě další částky 1 946,32 Kč se zákonným 9% úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Uhradila-li žalobkyni na dluh ze smlouvy [číslo] částku 7 742,96 Kč a odvoláním nenapadeným výrokem II.1. rozsudku soudu I. stupně byla žalobkyni přiznána částka 6 593,36 Kč, domáhá se žalobkyně důvodně ještě další částky 1 208,66 Kč se zákonným 9% úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Uhradila-li žalobkyni na dluh ze smlouvy [číslo] částku 9 555,36 Kč a odvoláním nenapadeným výrokem III.1. rozsudku soudu I. stupně byla žalobkyni přiznána částka 319,32 Kč, domáhá se žalobkyně důvodně ještě další částky 462 Kč se zákonným 9% úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení.

28. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v napadených částech výroků I.2., II.2. a III.2. podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil způsobem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku.

29. Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil, rozhodoval nejen o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 o.s.ř.), ale nově i o nákladech řízení před soudem I. stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.).

30. Za řízení před soudem I. stupně odvolací soud nepřiznal právo na náhradu nákladů žádnému z účastníků, neboť i po změně napadeného rozsudku je žalovaná v tomto řízení úspěšnější, nicméně jí žádné náklady nevznikly (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).

31. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití ust. § 224 odst. 1 o.s. ř. podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a a přiznal v něm zcela úspěšné žalobkyni jejich náhradu v celkové výši 2 573 Kč sestávající z odměny advokáta za 1 úkon právní služby po 1 000 Kč (podání odvolání) podle ust. § 7 bodu 3. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“) z předmětu odvolacího řízení 3 616,98 Kč, 1 režijního paušálu ve výši 300 Kč podle ust. § 13 odst. 3 AT, 21% DPH ve výši 273 Kč podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč.

32. Náklady řízení před soudy obou stupňů v celkové výši 2 573 Kč je žalovaná povinna zaplatit v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 3 o.s.ř.) k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).