o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]

1. Okresní soud Praha – východ svým rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] rozhodl tak, že výrokem I. zamítl žalobu s návrhem, aby soud určil, že žalovaná je povinna žalobkyni na základě Smlouvy uzavřené dne [datum] hradit roční nájemné ve výši 360 000 Kč, a to vždy do každého [anonymizováno] toho kterého roku, počínaje rokem 2018. Výrokem II. byla dále zamítnuta žaloba s návrhem, aby soud určil, že žalovaná je povinna žalobkyni na základě Smlouvy uzavřené dne [datum] hradit roční nájemné ve výši 360 000 Kč, a to vždy do každého [anonymizováno] toho kterého roku, počínaje rokem 2018. Výrokem III. byla žalobkyni uložena povinnost uhradit žalované na náhradě nákladů řízení částku 8 400 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

2. Žalobkyně se domáhala určení výše nájemného tak, jak je výše uvedeno. Tvrdila, že je výlučnou vlastnicí vodohospodářské infrastruktury, vodovodu a kanalizaci pozemku pro veřejnou potřebu pro lokalitu 105 RD v obci a k. ú. [obec] a dále výlučnou vlastnicí čistírny odpadních vod na pozemku [číslo] ([číslo], [číslo]) v obci a k. ú. [obec], vodní tok Postřižínský potok. Žalovaná, [právnická osoba] uzavřela na provozování vodohospodářské infrastruktury dne [datum] smlouvu o komplexním provozování vodovodu pro veřejnou potřebu a kanalizace pro veřejnou potřebu (vodohospodářské infrastruktury), lokalita 105 RD v obci [obec] se [právnická osoba], a. s . Ta prodala žalobkyni předmětnou vodohospodářskou infrastrukturu, čímž vstoupila do práv a povinností z této smlouvy. Tvrdila, že podle článku 6., Finanční záležitosti, odst. 11 smlouvy ze dne [datum] není nájemné za provozování majetku vlastníka pro roky 2011 a 2012 sjednáno a že pro další roky bude výše nájemného řešena na základě dodatku smlouvy. Dále tvrdila, že žalovaná uzavřela na provozování předmětné čistírny vod dne [datum] smlouvu o komplexním provozování vodovodu pro veřejnou potřebu a kanalizace pro veřejnou potřebu (vodohospodářské infrastruktury) pro lokalitu 105 RD v obci [obec] se [právnická osoba] [právnická osoba], tehdejším vlastníkem, který jí předmětnou vodohospodářskou infrastrukturu prodal a ona tak vstoupila i do práv a povinností ze smlouvy ze dne [datum]. Podle článku 6., Finanční záležitosti odst. 10 nebylo pro roky 2011 a 2012 nájemné za provozování majetku vlastníka sjednáno s tím, že pro další roky bude výše nájemného řešena na základě dodatku smlouvy. Žalobkyně rovněž tvrdila, že od roku 2018 vedla jednání o narovnání vzájemných vztahů z obou smluv, když provozovateli předkládala mimo jiné návrhy na uzavření nových smluv. Žádný z nich nebyl akceptován a dosud nebyla mezi stranami uzavřena žádná dohoda o výši nájemného. Protože nebyly uzavřeny ani dodatky obou uvedených smluv, byla podána žaloba. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tím, že popírala předkládání návrhů na uzavření nových smluv o provozování vodohospodářských zařízení žalobkyní. Poukazovala též na to, že návrhy na určení výše ročního nájemného ve výši 360 000 Kč jsou zcela mimo realitu, nejsou ničím doloženy a neodpovídají rozsahu a způsobu provozování majetku žalobkyně.

3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl k závěru, že dne [datum] byla [právnická osoba], a. s. jakožto vlastníkem vodovodního řadu pro veřejnou potřebu v lokalitě 105 RD v [obec], splaškové kanalizace pro veřejnou potřebu v lokalitě 105 RD [obec] a provozovatelem [právnická osoba] uzavřena smlouva o komplexním provozování vodovodu pro veřejnou potřebu a kanalizace pro veřejnou potřebu (vodohospodářské infrastruktury) pro lokalitu 105 RD v obci [obec], jejímž účelem bylo zajištění odborného provozování vodohospodářských zařízení vlastníka za účelem zásobování pitnou vodou, odvádění odpadních vod, likvidace kalů a odpadů dle platných předpisů, rozhodnutí správních orgánů a provozních řádů a směrnic, jejichž přehled tvoří přílohu smlouvy, kdy strany sjednaly komplexní provoz svěřeného majetku, t.j. vodovodu pro veřejnou potřebu a kanalizaci pro veřejnou potřebu na území [územní celek]. Ohledně nájmu a nájemného, je v uvedené smlouvě zakotven pouze článek 6. bod 11, který uvádí:„ vodohospodářská infrastruktura„ Nájemné za provozování majetku vlastníka není pro rok 2008 sjednáno. Pro další roky bude výše nájemného řešena na základě Dodatku smlouvy“, když jiná ujednání o nájmu, nájemném, resp. smlouvě nájemní, smlouva neobsahuje. Dne [datum] byl uzavřen dodatek ke smlouvě o komplexním provozování vodovodu pro veřejnou potřebu a kanalizace pro veřejnou potřebu (vodohospodářské infrastruktury) pro lokalitu 105 DR v obci [obec], jímž bylo sjednáno, že článek 6, bod 11 smlouvy ze dne [datum] je znění:„ Nájemné na provozování majetku vlastníka pro rok 2012, 2013, 2014 je sjednáno ve výši 84 000 Kč bez DPH za každý kalendářní rok; nájemné je splatné nejpozději do 20 dne prvního měsíce následujícího roku.“. [právnická osoba] jako prodávající a žalovaná jako kupující uzavřely dne [datum] kupní smlouvu o převodu vlastnictví k nemovitostem, jejímž předmětem byly pozemky [číslo] [číslo] v k. ú. a obci [obec], včetně venkovních úprav a inženýrských staveb, které jsou označeny ve smlouvy a v ní odkázaných znaleckých posudcích. Žalovaná adresovala [stát. instituce] dopis ze dne [datum], obsahující sdělení, že na základě uzavřené smlouvy o komplexním provozování vodovodu 105 RD (bývalý areál [příjmení]) a kanalizace pro veřejnou potřebu v obci [obec] je žalovaná provozovatelem uvedené vodohospodářské infrastruktury, oprávněna zastupovat [územní celek] a [právnická osoba] Dne [datum] [právnická osoba] [právnická osoba] jako vlastník a žalovaná jako provozovatel uzavřely smlouvu o komplexním provozování vodovodu pro veřejnou potřebu a kanalizace pro veřejnou potřebu (vodohospodářské infrastruktury) pro lokalitu 105 RD v obci [obec], jejímž účelem bylo zajištění odborného provozování vodohospodářských zařízení vlastníka za účelem čištění odpadních vod, likvidace kalů a odpadů, a to podle platných předpisů, rozhodnutí a správních orgánů a provozních řádů a směrnic, kdy majetek vlastníka byl svěřen provozovateli do správy a údržby, jejichž náplň je stanovena ve smlouvě; sjednána byla realizace komplexního provozu svěřeného majetku, čistírny odpadních vod včetně příslušenství pro veřejnou potřebu na území obci [obec]. Podle článku 6., bodu 10 smlouvy je provozovatel povinen obstarat si na své náklady veškerá úřední oprávnění o způsobilosti k činnostem souvisejících se svěřeným majetkem vlastníka podle obecně platných předpisů k datu stanovenému v těchto předpisech a vlastníkovi nově doložit, že uvedené provozování je jeho předmětem činnosti zapsaným v obchodním rejstříku; nesplnění této povinnosti může být důvodem k výpovědi smlouvy podle článku 5, odstavce 4, této smlouvy. Ve vztahu k nájemnému je uvedeno pouze ujednání v článku 10, bod 2, věta prvá, podle nějž se dohody o změnách vodného a stočného a změnách nájemného uzavírají jako dodatky k této smlouvě. Soud prvního stupně zdůraznil, že z hlediska skutkového je pro věc podstatným, jakým způsobem bylo ujednáno o právních vztazích týkajících se nájmu, nájemného. Poukázal na to, že o nájemném bylo ujednáno pouze ve smlouvě uzavřené dne [datum], avšak v jiném znění, než žalobkyně tvrdila. Připomněl, že ujednáno bylo, že nájemné za provozování majetku vlastníka není pro rok 2008 sjednáno, pro další roky bude výše nájemného řešena na základě dodatku smlouvy. Tím pak bylo nájemné na provozování majetku vlastníka pro rok 2012, 2013, 2014 sjednáno ve výši 84 000 Kč bez DPH za každý kalendářní rok, splatné nejpozději do 20. dne prvního měsíce následujícího roku. Uzavřel, že se skutek částečně udál tak, jak žalobkyně tvrdí, neboť bylo ujednáno o nájemném, avšak v jiném znění. Stran smlouvy ze dne [datum] uvedl, že se skutek udál jinak, než žalobkyně tvrdí. Uvedl, že„ určitým způsobem bylo o nájemném ujednáno, ale kromě věty obsažené v článku 10, bod 2, nebylo o nájmu či nájemném ujednáno ničeho“.

4. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 161, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), ust. § 2 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích (dále jen „zákon“), ust. § 6 zákona, ust. § 8, odst. 1, 2, 3 a 15 zákona, s připomenutím ust. § 163 odst. 3 o.s.ř. Uzavřel, že „zákon nezakotvuje, aby soud stanovil obsah smlouvy a povinnosti uzavřít smlouvu, proto nedopadá na právní vztah v souzené věci, tedy hmotněprávní úprava založená touto normou nezakládá stav, jíž by soud byl povolán ke stanovení obsahu smlouvy, kterýžto stav může být případně založen i změnou tohoto zákona po [datum], proto odpadá i úvaha o dopadu změny právní úpravy na právní vztahy založené před tímto datem“. Konstatoval, že věc je nutné hodnotit v režimu zákona občanského, když obě smlouvy byly uzavřeny před [datum], tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen„ obč. zák.“). Uvedl, že v jeho v režimu by bylo možné věc hodnotit pouze tehdy, bylo-li by zjištěno uzavření smlouvy o smlouvě budoucí podle ust. § 50a odst. 1 obč. zák. Uvedl, že smlouva z roku 2011 žádná ujednání o nájemném, resp. o povinnosti stran v tomto směru vymezit svůj právní vztah, neobsahuje a že ani ujednání smlouvy, uzavřené v roce 2008, nelze posoudit podle ust. § 50a odst. 1 obč. zák. Prvostupňový soud dále poukázal na to, že pokud by měl být vznik nájmu pro období po [datum] hodnocen podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“), tak nejsou dány předpoklady pro rozhodnutí v režimu ust. § 163 o.s.ř. Odkázal na ust. § 2217, odst. 1 o.z. a ust. § 2201 o.z. a ust. § 1792 odst. 1 o.z., tedy že určuje-li soud nájemné, postupuje tak pouze v případě, že mezi stranami byla sjednána nájemní smlouva, aniž by však byla sjednána výše nájemného, když tato skutečnost nezakládá neplatnost smlouvy. Konstatoval, že hmotněprávní úpravu nájemného nelze vztáhnout na projednávanou věc a neexistuje tedy hmotněprávní úprava, která by jej povolávala k určení obsahu smlouvy v projednávané věci. Uvedl, že smlouva z roku 2011 neobsahuje žádné ujednání o povinnosti uzavřít smlouvu, potažmo dodatek smlouvy a že tak není dán žádný smluvní základ pro nahrazení projevu vůle, když není stanoveno nic, s čím měla žalovaná projevit souhlas. Konstatoval, že tak nelze nahrazovat akceptaci návrhu, když není žádná oferta, není znám obsah právního jednání, ve vztahu k němuž by měl být nahrazen projev vůle. Ke smlouvě z roku 2008 opakovaně připomněl, že obsahuje ujednání, že„ Nájemné za provozování majetku vlastníka není pro roky 2011 a 2012 sjednáno. Pro další roky bude výše nájemného řešena na základě Dodatku smlouvy.“ Konstatoval, že ani v tomto případě ujednání stran neobsahuje projev vůle, tedy návrh na uzavření smlouvy, který buď odkazuje na ofertu, v níž jsou podstatné obsahové náležitosti smlouvy vymezeny, či jsou tyto obsaženy již v samotné smlouvě. Uzavřel, že za situace, kdy se žalobkyně domáhá konstituování právního vztahu do budoucí doby a kdy jí předložené smlouvy nejsou právními jednáními, které by v minulé době založily takový právní stav, jež by měl být určován, není žalobní žádání ani v souladu s žalobními tvrzeními, ani nemá oporu v právu. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku odkázal na řadu judikátů Nejvyššího soudu ČR a na komentářovou literaturu. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když jejich výši určil podle ust. § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“), ust. § 9 odst. 3 písm. a) AT, ust. § 11 odst. 1 bod a), d), g) AT a ust. § 13 odst. 3 AT, ve spojení s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání a soudu prvního stupně vytýkala, že při svém rozhodování nevzal v úvahu všechny v řízení zjištěné skutečnosti a okolnosti projednávané věci, provedené důkazy správně nezhodnotil a na základě toho vydal nesprávné rozhodnutí. Zdůrazňovala, že je výlučnou vlastnicí vodohospodářské infrastruktury - vodovodu a kanalizaci pozemku pro veřejnou potřebu pro lokalitu 105 RD v obci a k.ú. [obec] a že vedla od roku 2018 se žalovanou jednání o narovnání jejich vzájemných vztahů, vyplývajících ze smluv ze dne [datum] a dne [datum], v rámci kterých předkládala provozovateli mimo jiné návrhy na uzavření nových smluv. Žalovaná však žádný z návrhů neakceptovala a do dnešního dne nebyla mezi stranami uzavřena žádná dohoda o výši nájemného. Navrhla změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby bylo žalobě vyhověno.

6. Žalovaná se k obsahu odvolání nevyjádřila, vyslovila toliko souhlas s tím, aby o odvolání bylo rozhodnuto bez účasti účastníků.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalobkyní uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., t.j. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Věc byla rozhodnuta podle ust. § 214 odst. 3 o.s.ř. bez nařízeného jednání, když účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili – k výzvě odvolacího soudu, provedené usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne [datum].

9. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně, tak jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

10. Soud prvního stupně vystihl ve svém rozsudku projednávanou problematiku věcně správně a způsobem zcela vyčerpávajícím a náležitým vyložil, které skutečnosti při svém rozhodování vzal za prokázané a které nikoliv, o které opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a jaký z nich učinil závěr o skutkovém stavu spolu s přesvědčivým právním hodnocením (ust. § 157 odst. 2 o.s.ř.). Pokud jde o hodnocení provedených důkazů, tak soud prvního stupně vycházel zcela ze zásady volného hodnocení důkazů, upravené v ust. § 132 o.s.ř. a své závěry zformuloval naprosto jasně, srozumitelně a přesvědčivě. Toto hodnocení tedy nevykazuje znaky libovůle, má vnitřní logiku, vychází ze vzájemných souvislostí a je založeno na rozumných úvahách s vysokou mírou přesvědčivosti.

11. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dále k věci, se zřetelem k odvolacím námitkám, dodává:

12. Je třeba přisvědčit správnosti závěru soudu prvního stupně, který s odkazem na komentářovou literaturu poukázal na to, že se podle ust. § 163 o.s.ř., ve spojení s novou právní úpravou v občanském zákoníku, platném od [datum], přistupuje k rozsudkům, ukládajícím prohlášení vůle, podstatně odlišně, což se dotýká zejména smluv o smlouvě budoucí.

13. Podle ust. § 1787 o.z. totiž platí, že nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud (nebo třetí osoba určená ve smlouvě). Podle odst. 2 věty prvé tohoto zák. ust. má být obsah budoucí smlouvy určen podle účelu, který má uzavření budoucí smlouvy zřejmě sledovat. Ze znění tohoto zákonného ustanovení tedy jednoznačně vyplývá, že se rozhodnutí soudu neomezuje na nahrazení projevu vůle zavázané strany, ale má určit obsah. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že v takovémto případě nemá vyhovující rozsudek povahu deklaratorního rozsudku na plnění, ale právotvorného rozsudku, kterým soud hmotněprávní vztah mezi stranami vytváří. Žaloba o určení obsahu smlouvy tedy není žalobou na nahrazení projevu vůle.

14. Zákon č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích skutečně neobsahuje žádné ustanovení, ze kterého by vyplývala pravomoc soudu stanovit obsah smlouvy, týkající se nájemného. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že hmotněprávní úprava založená uvedeným zákonem vůbec nezakládá stav, jímž by byl soud povolán ke stanovení obsahu smlouvy, kterýžto stav může být případně založen i změnou tohoto zákona po [datum]. Je tedy zřejmé, jak opět správně konstatoval prvostupňový soud, že v této věci odpadá rovněž úvaha o dopadu změny právní úpravy na právní vztahy založené před uvedeným datem.

15. Obě smlouvy nelze posuzovat ani podle ust. § 50a odst. 1 obč. zák., platného v době jejich uzavření, neboť ani v jednom případě nedošlo k vymezení podstatných náležitostí budoucí smlouvy. Pokud je ve smlouvě ze dne [datum] toliko deklarováno, že v budoucí době strany upraví otázku nájemného, nejedná se o ujednání, které by vymezovalo podstatné náležitosti. Smlouva ze dne [datum] má ve vztahu k nájemnému toliko ujednání v článku 10, bod 2, věta prvá, tedy, že„ dohody o změnách vodného a stočného a změnách nájemného se uzavírají jako dodatky k této smlouvě“.

16. Pokud soud prvního stupně konstatoval, že v režimu ust. § 163 o.s.ř. nejsou dány předpoklady pro rozhodnutí podle ust. § 2217, odst. 1 o.z. pro období po [datum], je jeho závěr i zde správný.

17. Jestliže by totiž nájemné určoval soud (podle ust. § 1792 odst. 1 o.z. ve vztahu k ust. § 2217 o.z.), byl by takový postup možný pouze v případě, že by mezi procesními stranami byla uzavřena nájemní smlouva, aniž by však byla sjednána výše nájemného, když tato skutečnost nezakládá neplatnost smlouvy. K takovéto situaci ale v projednávané věci nedošlo a proto na ni není možno hmotněprávní úpravu nájemného vztáhnout.

18. Odvolací soud uzavírá, že z dokazování, provedeného řádně soudem prvního stupně, nevyplývá žádný relevantní důvod, na základě čeho by bylo možno žalobě vyhovět.

19. Soud prvního stupně tedy nikterak nepochybil, když žalobu zamítl a odvolací soud proto jeho rozsudek jako věcně správný (včetně věcně správného akcesorického výroku o nákladech řízení) podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

20. Konstatuje, že v této věci nenastaly mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly postup podle ust. § 150 o.s.ř. a že tedy o náhradě nákladů řízení rozhodl prvostupňový soud správně podle zásady úspěchu ve věci, vyjádřené v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

21. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy zcela procesně úspěšné žalované vznikly ve stádiu odvolacího řízení náklady spojené s právním zastoupením advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Ty jsou tvořeny jedním hlavním úkonem po 1 250 Kč (ust. § 12 odst. 3, s odkazem na ust. § 12 odst. 2 písm. c) AT - vyjádření k výzvě odvolacího soudu, když výše je dána ust. § 7 bod 5. AT ve spojení s ust. § 9 odst. 3 písm. a) AT) a jednou náhradou hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 AT). Celkové náklady žalované činí za tuto část řízení (po zaokrouhlení) 1 550 Kč a jejich náhrada jí byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).