o odvolání žalobkyň proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ č.j. 6 C 329/2017 – 159 ze dne 3. února 2022

1. Okresní soud Praha – západ svým rozsudkem č.j. 6 C 329/2017 – 159 ze dne 3. 2. 2022 výrokem I. zamítl žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit první žalobkyni částku 400 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 100 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 100 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 100 000 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 100 000 Kč od [datum] do zaplacení. Výrokem II. zamítl žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit druhé žalobkyni částku 139 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 139 900 Kč od [datum] do zaplacení. Výrokem III. uložil žalobkyni a) povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 72% celkových nákladů řízení, t.j. 93 741 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované. Výrok IV. uložil žalobkyni b) povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 28% z celkové výše nákladů řízení, t.j. 36 455 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované. Žalobkyně se domáhaly zaplacení žalované částky s tím, že nájemní smlouvou ze dne [datum], uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem, měla žalovaná v nájmu prostory v areálu nemovitých věcí pronajímatele. Za užívání pronajatých prostor se žalovaná zavázala platit nájemné ve výši 121 000 Kč, včetně daně z přidané hodnoty. V případě prodlení s úhradou nájemného si účastníci smlouvy sjednali smluvní pokutu ve výši 0,05% z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaná neuhradila nájemné řádně a včas, pronajímateli proto vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 139 900 Kč, která byla žalované vyúčtována fakturou č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] se splatností [datum]. Žalovaná neuhradila svůj dluh ani po zaslání výzvy. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] pronajímatel postoupil právní předchůdkyni žalobkyň, společnosti [právnická osoba] část nároku na zaplacení dlužného nájemného za měsíce srpen až prosinec 2015 pouze co do výše 100 000 Kč měsíčně, t.j. celkem 500 000 Kč, z čehož žalobkyně požadovaly nájemné pouze za měsíce září až prosinec 2015. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že pohledávka žalobkyň neexistuje. Nepopírala, že nájemní smlouva byla sice uzavřena, ale v předmětu nájmu došlo k technickým a hygienickým haváriím a disfunkčnosti, které ohrozily uschování jejího zboží a tyto vady pronajímatel, ani přes výzvy, neodstranil. Tvrdila, že proto nájemní smlouvu vypověděla a výpovědní doba uplynula [datum]. Pokud se výpověď dostala do dispozice pronajímatele až téměř týden po odeslání, bylo to způsobeno liknavostí pronajímatele, který nedbá svých práv a nevyzvedává si poštu týkající se jeho obchodních vztahů. Konstatovala, že pronajímatel nepodal žalobu podle ust. § 2314 občanského zákoníku (dále jen o.z.) a že postoupení pohledávky pronajímatele nebylo vůči žalované účinné, jelikož jí nebylo oznámeno a prokázáno. Předávané prostory byly přístupné, pouze jedna malá místnost byla zamčena a zabezpečena obyčejnou fabkou, kterou je každý zámečník schopen překonat během pár vteřin. Nemovité věci byly předány v lepším stavu, než ve kterém je žalovaná přebírala.

2. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl k závěru, že žalovaná jako nájemce a společnost [právnická osoba], [IČO], tehdy sídlem [adresa], [obec], jako pronajímatel (dále jen„ pronajímatel“) podepsali dne [datum] nájemní smlouvu, ve které byl sjednán nájem pozemku parc. č. St. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. St. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] ovocný sad, parc. [číslo] prodejní hala, rodinný dům stojící na pozemku parc. č. St. [anonymizováno], vše v k. ú. [anonymizováno], s předáním předmětu nájmu nejpozději do [datum]. V čl. IX bylo sjednáno nájemné ve výši 100 000 Kč bez daně z přidané hodnoty s jeho úhradou od [datum] se splatností vždy k poslednímu dni měsíce, který předcházel měsíci, za který bylo nájemné zaplaceno. Podle odst. 7 stejného článku v případě prodlení s placením nájemného byla sjednána povinnost nájemce zaplatit pronajímateli smluvní pokutu 0,05 % denně z dlužné částky. Podle čl. XI. bylo sjednáno uzavření smlouvy na dobu určitou 15 let. Nájemní vztah dle smlouvy měl skončit uplynutím doby, písemnou dohodou smluvních stran, výpovědí, zánikem účastníků smlouvy bez právního nástupce, zánikem předmětu nájmu nebo odstoupením od smlouvy. Podle odst. 3 citovaného článku oznámení o výpovědi musí být písemné, doručené druhé smluvní straně s výpovědní lhůtou začínající běžet první den měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla výpověď doručena. Pokud nebude příjemcem převzata, má se za to, že byla doručena. Podle odst. 5 citovaného článku nájemce je povinen předat předmět nájmu pronajímateli v původním stavu, vyklizený od veškerých movitých věcí, v řádném stavu, uklizený, s ohledem na běžné opotřebení, a to nejpozději do sedmi dnů od ukončení smlouvy. V případě porušení této povinnosti je nájemce povinen zaplatit pronajímateli smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč za každý den prodlení. Nájemce je povinen platit nájemné a služby dle čl. IX. Smlouvy až do úplného vyklizení a faktického předání předmětu nájmu. K [datum] byla žalované předána k užívání hala s účtováním nájemného od [datum]. Žalovaná vypracovala písemnou výpověď nájemní smlouvy, ve které uvedla, že předmět nájmu byl pronajat žalované za účelem provozování prodejní haly s tím, že v prodejní hale došlo k takovým technickým a hygienickým haváriím, které ohrozily řádné uschování zboží žalované. Konkrétně se jednalo o situace, kdy voda z klimatizace zabudované v hale opakovaně zasáhla na uskladněné zboží, havárie klimatizace zapříčinila zamrzání samotného externího zařízení, které je spojeno s klimatizací jako takovou, v důsledku čehož nebylo možné v hale topit, v celém objektu byly natolik slabé jističe, že v objektu pravidelně docházelo k přerušení dodávky elektřiny či nepředvídatelnému kolísání proudu, které zapříčinilo prasknutí až stovek zářivek. Žalovaná několikrát vyzývala k odstranění těchto závažných problémů, které jí znemožňovaly nerušeně vykonávat podnikatelskou činnost. Jelikož závady nebyly odstraněny, je nucena smlouvu vypovědět s tím, že k [datum] žalovaná objekt vyklidí. Výpověď odeslala pronajímateli dne [datum] s tím, že dne [datum] adresát nebyl zastižen a zásilka byla uložena k vyzvednutí na poště. Ten v dopise ze dne [datum] uvedl, že neuznává a neakceptuje výpověď nájemní smlouvy, považuje ji za nedůvodnou a ryze spekulativní a popsal, z jakých důvodů a totéž zopakoval dopisem ze dne [datum]. Dne [datum] byl mezi pronajímatelem a žalovanou podepsán předávací protokol o předání předmětu nájmu, ve kterém je uvedeno, že převzetí pronajímatelem bylo realizováno s cílem zamezení větších škod s tím, že pronajímatel neakceptuje ukončení platné nájemní smlouvy, dále zde byl uveden výčet závad na objektu. Přípisem ze dne [datum] pronajímatel opětovně reagoval tak, že mu vznikly náklady na odstranění vad na předmětu nájmu ve výši cca 200 000 Kč, tyto jsou v přípisu vypsány, dále bylo zopakováno, že pronajímatel výpověď z nájmu neuznává. Pronajímatel a společnost [právnická osoba] podepsali dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, v níž bylo sjednáno postoupení pohledávky za žalovanou spočívající v dlužném nájemném od srpna do prosince 2015 v celkové výši 500 000 Kč a žalované bylo postoupení oznámení dopisem ze dne [datum], které bylo žalované odesláno dne [datum]. Dne [datum] společnost [právnická osoba] vystavila na žalovanou fakturu č. [anonymizováno] [číslo] na částku 139 9000 Kč představující smluvní pokutu vypočtenou k [datum], splatnou dne [datum]. Následně dne [datum] odeslala žalované výzvu k úhradě dlužných částek, ve které bylo uvedeno, že část pohledávky na zaplacení nájemného za měsíce srpen až prosinec 2015 ve výši 500 000 Kč z titulu nájemní smlouvy byla postoupena na tuto společnost dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Ve výzvě požádala o zaplacení částky 400 000 Kč představující nezaplacené nájemné za měsíce září až prosinec 2015, dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 139 900 Kč a zákonných úroků z prodlení. Pronajímatel podal vůči žalované k Okresnímu soudu Praha-západ návrh na zaplacení částky 1 002 639,39 Kč s příslušenstvím žalovanou z titulu dlužného nájemného, smluvních pokut a úroku z prodlení, neboť za dobu od [datum] do [datum] dluží žalovaná na smluvních pokutách z tohoto titulu částku 840 000 Kč (84 dnů x 10 000 Kč). Dalším požadovaným nárokem bylo dlužné nájemné za měsíce srpen až prosinec 2015 ve výši 84 000 Kč. Pronajímatel v žalobě uvedl, že podle nájemní smlouvy byl nájemce povinen platit nájemné až do úplného vyklizení a předání předmětu nájmu. Pohledávka z titulu dlužného nájemného za dobu od srpna do prosince 2015 byla dne [datum] postoupena na společnost [právnická osoba] (do částky 500 000 Kč). Ve výši 21 000 Kč měsíčně pohledávka postoupena nebyla, a pronajímatel proto požadoval doplacení nájemného od srpna do prosince 2015 ve výši 84 000 Kč (21 000 Kč x 4 měsíce). Dále se domáhal zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou nájemného za období od srpna do prosince 2015 ve výši 29 704,50 Kč (0,05 % denně). Kromě těchto částek požadoval zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužného nájemného ve výši 8,05 % ročně ode dne vzniku prodlení do zaplacení. Rozsudkem č. j. 5 C 329/2017 – 94 ze dne [datum rozhodnutí] byla žaloba zamítnuta, do částky 48 934,89 Kč bylo řízení zastaveno a pronajímateli bylo uloženo hradit náklady řízení. Krajský soud v Praze rozsudkem č. j. 21 Co 19/2019 – 119 ze dne [datum rozhodnutí] rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit pronajímateli úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky 35 271,50 Kč od [datum] do [datum] a dále změnil výrok o nákladech nákladů řízení, ve zbytku rozsudek potvrdil.

3. Soud prvního stupně vyšel ze závěrů výše citovaného rozsudku odvolacího soudu a odkázal na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“), ust. § 3074 odst. 1 o.z., ust. § 2308 o.z., ust. § 2310 odst. 1 o.z., ust. § 2310 odst. 2 o.z., ust. § 2313 o.z., ust. § 2314 odst. 1 až 3 o.z., ust. § 605 odst. 2 o.z., ust. § 1879 o.z. a ust. § 1882 odst. 1 o.z. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 151 a ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když jejich výši určil podle ust. § 7, ust. § 9 odst. 1, ust. § 11, ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“).

4. Předně konstatoval, že aktivní legitimace žalobkyň je dána, neboť prokázaly, že žalované bylo postoupení pohledávky pronajímatelem, původním věřitelem, oznámeno, a to dopisem ze dne [datum]. Pohledávka byla postoupena na společnost [právnická osoba] a pravomocným usnesením Krajského soudu v Praze č.j. 26 Co 172/2021 – 148 ze dne [datum rozhodnutí], se právními nástupkyněmi této společnosti staly žalobkyně, a to žalobkyně a) pro nárok na zaplacení dlužného nájemného ve výši 400 000 Kč a žalobkyně b) pro nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 139 900 Kč.

5. Zdůraznil, že výpověď z nájmu žalovaná realizovala v roce 2015 a odkázal na závěry Krajského soudu v Praze, uvedené v jeho rozsudku, výše specifikovaném. Výpověď žalované byla písemná a obsahovala důvod výpovědi a žalovaná ji odeslala dne [datum], proto výpovědní doba počala běžet dnem [datum], kdy byla doručena pronajímateli a v odst. 26 svého odůvodnění, kde podrobně rozebral doručování výpovědi, odkázal i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3951/2009-78). Uzavřel, že výpovědní lhůta počala běžet dnem, kdy se zásilka dostala do sféry dispozice pronajímatele, tedy uvedeného [datum] a že posledním dnem této lhůty je [datum], proto nájemní vztah zanikl tímto dnem. Poukázal na to, že pokud pronajímatel s výpovědí nesouhlasil, a pokud žalovaná nevzala výpověď na základě námitek pronajímatele zpět, což nebylo prokázáno, ani účastníky tvrzeno, měl pronajímatel možnost požádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi, což neučinil. Připomněl, že nelze přihlížet ani k jeho námitkám, že předmět nájmu byl převzat zpět pouze částečně, neboť přebíraná nemovitost vykazovala řadu závad, které byly sepsány v předávacím protokole a že i v předávacím protokolu uvedl, že nesouhlasí s důvodem výpovědi. Zde opět poukázal na shodný závěr Krajského soudu v Praze ve výše specifikovaném rozsudku. Uvedl, že se navíc jednalo o nájem prostor sloužících podnikání žalované, a proto se uplatní ust. § 2313 o.z. s tím, že na tomto závěru nemění nic poznámky pronajímatele uvedené v předávacím protokolu, podle kterých výpověď převzal z důvodu zabránění větších škod. Zdůraznil, že pokud předmět nájmu při předání zpět vykazoval vady, nemělo k předání a podpisu předávacího protokolu vůbec dojít, případně se pronajímatel či jeho právní nástupci mohli domáhat náhrady škody. Konstatoval, že den zániku nájmu není rozhodný pro zánik povinnosti platit nájemné, neboť strany nájemní smlouvy si ujednaly, že povinnost platit nájemné měla existovat až do úplného vyklizení a faktického předání předmětu nájmu, k čemuž došlo dne [datum], takže tímto dnem proto skončila povinnost žalované hradit nájemné. Uzavřel, že žalobkyně nemají právo jak na zaplacení nájemného za měsíce září až prosinec 2015, tak ani právo na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou tohoto nájemného.

6. Proti tomuto rozsudku podaly obě žalobkyně včas odvolání a předně namítaly, že ze strany žalované nedošlo k úplnému vyklizení předmětu nájmu. Soudu prvního stupně vytýkaly, že zcela ignoroval obecnou dispozitivitu soukromého práva a zásadu pacta sunt servanda, neboť veškerá smluvní ujednání, která byla mezi stranami vtělena do nájemní smlouvy, musí mít v kontextu soukromého práva přednost před obecnou zákonnou úpravou. Konstatovaly, že posouzení věci prvostupňovým soudem přitom činí nejen konkrétní smluvní ujednání ve zdejší věci, ale celou koncepci smluvních vztahů jako základu soukromého práva zcela obsoletními. Poukazovaly na to, že i v případě, že by pronajímatel skutečně konkludentně přijal výpověď, nic by to neměnilo na smluvním pravidle stran, uvedeném v čl. XI odst. 3 nájemní smlouvy, podle níž výpovědní doba počala běžet prvního dne měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena, tedy dne [datum], výpovědní lhůta tak uplynula teprve dne [datum], a k tomuto dni také skončil nájem. Odvolatelky ve svém odvolání připomínaly čl. XI odst. 5 nájemní smlouvy a dovozovaly, že nesplnění tam vyžadované povinnosti je sankcionováno smluvní pokutou a povinností platit dále platby podle čl. IX nájemní smlouvy až do splnění této povinnosti. Zdůrazňovaly, že splnění této povinnosti nelze vykládat ve smyslu obecných zákonných ustanovení, jak to nesprávně činil prvostupňový soud, nýbrž primárně ve smyslu citovaného smluvního ujednání. Konstatovaly, že na nesprávnosti závěru stran platnosti výpovědi s otázkou úplného vyklizení a faktického předání předmětu nájmu, nic nemění ani identická nesprávnost závěrů Krajského soudu v Praze, kterou soud prvního stupně do napadeného rozsudku fakticky pouze převzal. Navrhly, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo aby jej změnil stupně tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví.

7. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Připomínala, že jde o totožnou věc, o které již bylo rozhodováno jak prvostupňovým, tak i odvolacím a dovolacím soudem a předchozí rozsudek vyzněl pro žalovanou pozitivně.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnými osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalobkyněmi uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., t.j. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně, tak jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3450/2011 ze dne [datum rozhodnutí], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

10. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dále k věci, se zřetelem k odvolacím námitkám, dodává, že nemá žádný relevantní důvod odchýlit se od svých závěrů, uvedených v jeho výše specifikovaném rozsudku, a to v žádné jeho části. Nelze přehlédnout, že dovolání pronajímatele proti tomuto rozsudku bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ČR č.j. 26 Cdo 3295/2019 – 140 ze dne [datum rozhodnutí].

11. Ohledně předání předmětu nájmu a skončení nájmu proto pro stručnost zcela odkazuje na své závěry, přejaté prvostupňovým soudem v napadeném rozsudku. Ten v něm vystihl projednávanou problematiku věcně správně a způsobem zcela vyčerpávajícím a náležitým vyložil, které skutečnosti při svém rozhodování vzal za prokázané a které nikoliv, o které opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a jaký z nich učinil závěr o skutkovém stavu spolu s přesvědčivým právním hodnocením (ust. § 157 odst. 2 o.s.ř.). Pokud jde o hodnocení provedených důkazů, tak soud prvního stupně vycházel zcela ze zásady volného hodnocení důkazů, upravené v ust. § 132 o.s.ř. a své závěry zformuloval naprosto jasně, srozumitelně a přesvědčivě. Toto hodnocení tedy nevykazuje znaky libovůle, má vnitřní logiku, vychází ze vzájemných souvislostí a je založeno na rozumných úvahách s vysokou mírou přesvědčivosti. Nelze tedy souhlasit se žalobkyněmi, které ve svém odvolání dovozovaly, že soud prvního stupně z jím provedených důkazů dovodil nesprávné skutkové závěry a nesprávně zjistil skutkový stav.

12. S ohledem na další odvolací důvody jen zdůrazňuje, že se soud prvního stupně nedopustil žádného pochybení, které mělo spočívat v porušení zásady pacta sunt servanda. Tu totiž evidentně vyložil ve spojení se zohledněním zásady dobrých mravů, a to za situace, kdy žalovaný předal pronajímateli předmětné nebytové prostory, včetně klíčů od vstupu do nemovitosti a kdy do nich již neměl volný přístup. Je tedy zcela zřejmé, že tedy neměl žádnou možnost jakkoliv disponovat předmětem předchozího nájmu a nemohl tak v žádném směru nijak ovlivnit ani odstranění tvrzených vad. Odvolací soud má za to, že odstranění vad již bylo zcela na vůli pronajímatele, resp. jeho právních nástupkyň, ať již fakticky, či žalobou na náhradu škody.

13. Ve světle výkladu podaného soudem prvního stupně proto odvolací námitky žalobkyň nemohou nikterak obstát.

14. Prvostupňový soud proto nikterak nepochybil, když žalobu zamítl a odvolací soud proto jeho rozsudek jako věcně správný (včetně věcně správných akcesorických výroků o nákladech řízení) podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. Konstatuje, že v této věci nenastaly mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly postup podle ust. § 150 o.s.ř. a že tedy o náhradě nákladů řízení rozhodl prvostupňový soud správně podle zásady úspěchu ve věci, vyjádřené v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

15. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy zcela procesně úspěšné žalované vznikly ve stádiu odvolacího řízení náklady spojené s právním zastoupením advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Ty jsou tvořeny jedním hlavním úkonem po 10 460 Kč (ust. § 11 odst. 1 písm. g) - účast na jednání dne [datum], když výše je dána ust. § 7 bod 6. AT ve spojení s ust. § 8 odst. 1 AT), a jedenkrát náhrada hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 AT). Dále byla přiznána 21% daň z přidané hodnoty (ust. § 47 odst. 1, písm. a) zák. č. 235/2004 Sb. v platném znění) z výše uvedených položek, vyjma soudního poplatku, ve výši 2 259,60 Kč (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady žalované tedy činí za tuto část řízení (po zaokrouhlení) 13 020 Kč a 72% (procesní neúspěch žalobkyně a)) představuje částka 9 374 Kč a 28% částka 3 646 Kč (procesní neúspěch žalobkyně b)) a jejich náhrada jí byla přisouzena ve výrocích II. a III. vždy v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).