o zaplacení 267 000 Kč s příslušenstvím,

1. Okresní soud v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zastavil řízení ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci a) částku 7 975 Kč s 15% úrokem z prodlení z částky 7 979 Kč od [datum] do zaplacení a žalobkyně b) částku 7 979 Kč s 15% úrokem z prodlení z částky 7 979 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítnul žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci a) částku 125 521 Kč s 15% úrokem z prodlení z částky 133 500 Kč od [datum] do [datum], s 15% úrokem z prodlení z částky 125 521 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.), zamítnul žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni b) částku 125 521 Kč s 15% úrokem z prodlení z částky 133 500 Kč od [datum] do [datum], s 15% úrokem z prodlení z částky 125 521 Kč od [datum] do zaplacení (výrok III.) a žalobcům uložil společně a nerozdílně zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 75 899 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok IV. rozsudku).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobci se proti žalovanému domáhali zaplacení částky 267 000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že jsou dědici zůstavitele [jméno FO], zemřelého [datum] (dále také jen „zůstavitel“), kdy žalovaný není jeho synem, a tedy není dědicem. Žalovaný údajně využil přízně zůstavitele a v době, kdy měl zůstavitel zdravotní problémy, se k němu přistěhoval, aby ho mohl připravit o majetek. Poukázali na to, že dle usnesení [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ve věci pozůstalosti po zůstaviteli do aktiv pozůstalosti náleží pohledávky za žalovaným. Jde jednak o pohledávku 50 000 Kč představovanou kupní cenou, za kterou zůstavitel projel osobní automobil [Anonymizováno] kupujícímu [jméno FO], kterou měl kupující zaplatit k rukám žalovaného. Žalovaný však tuto částku zůstaviteli údajně nepředal a přisvojil si ji, popřípadě pokud by kupující peníze předal zůstaviteli, tak se tato částka po jeho smrti nenašla, když se jí žalovaný zmocnil. Dále se jednalo o pohledávku 217 000 Kč, kdy z výpisu z účtu zůstavitele č. [č. účtu] vyplývá, že žalovaný od [datum] do [datum] denně vybíral z bankomatu částky 15 000 Kč, kdy takto celkem vybral v uvedeném období 180 000 Kč. Po smrti zůstavitele pak z uvedeného účtu dále neoprávněně vybral 37 000 Kč (2× 15 000 Kč a 7 000 Kč). Celkem tedy z účtu zůstavitele žalovaný neoprávněně vybral 217 000 Kč a dále též u banky vytvořil dluh zůstaviteli i jeho dědicům. Na podkladě toho žalobci tvrdili, že žalovaný dluží každému ze žalobců 25 000 Kč, 90 000 Kč a 18 500 Kč.

3. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby, kdy uváděl, že zůstavitel byl jeho nevlastní otec, byl sezdaný s jeho matkou a společně žili v jedné domácnosti. Žalobci o zůstavitele, zejména na sklonku jeho života, neprojevili zájem a veškerou péči mu poskytoval žalovaný společně se sestrou zůstavitele [jméno FO]. Poté, co si zůstavitel způsobil úraz a byl převezen do nemocnice, předal žalovanému svou platební kartu, sdělil PIN a řekl mu, aby si vybral celou částku z účtu jako odměnu za jeho dlouhodobou péči. Žalovaný uváděl, že z účtu vybraná částka činila cca 100 000 Kč a byla použita zejména na úhradu nákladů spojených s pohřbem otce. Ohledně osobního automobilu [Anonymizováno] žalovaný tvrdil, že otec uzavřel ústně kupní smlouvu s [jméno FO], jejímž předmětem byl prodej automobilu za kupní cenu 50 000 Kč. Ta byla zůstaviteli při předání dokladů od vozidla a vozidla vyplacena. Další osud této částky žalovanému nebyl údajně znám. Po smrti zůstavitele došlo [datum] k neoprávněnému vyplacení starobního důchodu na účet zůstavitele v částce 18 122 Kč, žalovaný proto ze svého účtu dne [datum] tuto částku zaplatil [Anonymizováno]. Ohledně tvrzené pohledávky žalobců vůči žalovanému uvedl, že nesouhlasí s částkou 217 000 Kč, kdy tato částka zahrnuje i oprávněné výběry žalovaného na základě darování zůstavitelem. Žalovaný souhlasil toliko s dluhem vůči žalobcům v celkové výši 68 688,98 Kč tvořeným částkou 31 688,98 Kč, jež souvisí s výběry z účtu zůstavitele a představuje záporný zůstatek ke dni jeho smrti, a dále částkou 37 000 Kč odpovídající součtu tří výběrů z účtu zůstavitele po jeho smrti. Současně žalovaný tvrdil své pohledávky vůči žalobcům v celkové výši 52 729 Kč sestávající z pohledávky 33 227 Kč z titulu úhrady nákladů pohřbu, dále z pohledávky 1 380 Kč z titulu úhrady nákladů spojených s uložením zemřelého v [adresa], a z pohledávky 18 122 Kč z titulu náhrady neoprávněně vyplaceného důchodu zůstavitele, kterou žalovaný uhradil [Anonymizováno] ze svých finančních prostředků. Na podkladě uvedeného žalovaný vůči žalobcům uplatnil kompenzační námitku, kdy vůči žalobci a) započítával své pohledávky ve výši jedné poloviny, tedy v částce 26 364,50 Kč oproti části svého celkového dluhu vůči žalobcům ve výši 26 364,50 Kč a vůči žalobkyni b) započítával své pohledávky rovněž ve výši jedné poloviny, tedy v částce 26 364,50 Kč oproti části svého celkového dluhu vůči žalobcům ve výši 26 364,50 Kč. S ohledem na tuto kompenzační námitku žalovaný činil nesporným svůj dluh vůči každému ze žalobců ve výši 7 979,99 Kč.

4. Po podání žaloby pak žalovaný každému ze žalobců zaplatil 7 979,99 Kč, pročež žalobci vzali žalobu každý co do částky 7 979 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení zpět. Soud prvního stupně proto postupoval dle § 96 odst. 1 o.s.ř. a řízení v tomto rozsahu výrokem I. svého rozsudku zastavil.

5. Soud prvého stupně poté ze shodných tvrzení účastníků a z provedených důkazů učinil závěr o skutkovém stavu věci takový, že zůstavitel [jméno FO] byl nevlastní otec žalovaného a biologický otec žalobců, zemřel dne [datum] bez zanechání pořízení pro případ smrti. Žalobci jsou dědici zůstavitele, kdy usnesením [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ve věci pozůstalosti po [jméno FO] byla schválena dohoda dědiců (žalobců) o rozdělení pozůstalosti, přičemž do aktiv pozůstalosti byla zahrnuta pohledávka žalobců ve výši 50 000 Kč a 180 000 Kč, pasiva pozůstalosti tvoří mimo jiné pohledávka žalovaného za žalobci vedle výše 33 227 Kč z titulu úhrady nákladů pohřbu a 1 380 Kč z titulu úhrady nákladů spojených s uložením zemřelého v nemocnici. Zůstavitel byl vlastníkem osobního automobilu [Anonymizováno] a jako prodávající uzavřel ústní kupní smlouvu s [jméno FO], jejímž předmětem byla koupě a prodej tohoto automobilu za kupní cenu 50 000 Kč, která byla kupujícím celá v hotovosti uhrazena k rukám zůstavitele. Zůstavitel byl dále majitelem bankovního účtu č. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba]. Žalovaný z tohoto účtu prováděl v období od [datum] do [datum] každý den výběr v hotovosti, kdy takto celkem vybral 180 000 Kč. Dále žalovaný provedl po smrti zůstavitele [datum] výběr hotovosti ve výši 15 000 Kč, dne [datum] ve výši 15 000 Kč a 7 000 Kč. Dne 12. 6. byl na účet zůstavitele připsán starobní důchod za období [datum] do [datum] ve výši 18 122 Kč. Žalovaný uhradil [datum] ze svého bankovního účtu 18 122 Kč jako vratku přeplatku důchodu ve prospěch [Anonymizováno] a tuto svoji pohledávku sdělil do pasiv pozůstalosti, když tato pohledávka do pasiv pozůstalosti nebyla zařazena. Žalovaný uznal pohledávku žalobců ve výši 31 688,98 Kč, kdy se jedná o záporný zůstatek na účtu zůstavitele, a dále nesporoval pohledávky žalobců ve výši 37 000 Kč, kdy jde o výběry žalovaného z účtu zůstavitele po jeho smrti, celkem šlo o částku 68 688,98 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný má za žalobci pohledávku 33 227 Kč z titulu nákladů na pohřeb, pohledávku 1 380 Kč z titulu úhrady nákladů na uložení těla zemřelého a pohledávek 18 122 Kč z titulu vrácení starobního důchodu zůstavitele [Anonymizováno], celkem tedy 52 729 Kč, kdy žalovaný učinil zápočet svých pohledávek za žalobci. Dále soud prvního stupně dovodil, že přestože žalobci byli vyzváni dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. k označení a předložení důkazů o tom, že žalovaný si ponechal částku 50 000 Kč představovanou kupní cenou vozidla [Anonymizováno], žalobci nepředložili žádný, natož relevantní důkaz, který by toto jejich tvrzení prokazoval, a proto uzavřel, že nebylo prokázáno, že by si žalovaný částku 50 000 Kč ponechal.

6. V rámci právního hodnocení věci soud prvního stupně s odkazem na ust. § 98 o.s.ř. a § 1982 o.z. a § 1987 o.z. konstatoval, že žalovaný v průběhu řízení uznal pohledávku žalobců za žalovaným ve výši 37 000 Kč představovanou výběry žalovaného z účtů zůstavitele po jeho smrti, a dále v částce 31 688,98 Kč představovanou záporným zůstatkem na účtu zůstavitele ke dni smrti, která však není předmětem žaloby. Dále konstatoval, že žalovaný v rámci procesní obrany uplatnil vůči žalobcům k započtení svoji pohledávku z titulu náhrady nákladů pohřbu ve výši 33 227 Kč, z titulu nákladů spojených s uložením zemřelého v [adresa] ve výši 1 380 Kč a z titulu zaplacení přeplatku starobního důchodu ve výši 18 122 Kč. Celkem tak pohledávky žalovaného za žalobci činí 52 729 Kč. S ohledem na tuto kompenzační námitku učinil žalovaný nesporným svůj dluh vůči žalobcům v celkové výši 15 958 Kč, kdy tuto částku žalobcům po podání žaloby zaplatil, na což žalobci reagovali částečným zpětvzetím žaloby. Dále se soud prvního stupně zabýval splněním podmínek započtení, kdy konstatoval, že žalovaný uplatnil vůči žalobcům námitku započtení ve vyjádření k žalobě doručeném soudu [datum]. Uvedl, že ohledně pohledávek žalovaného za žalobci ve výši 33 227 Kč a 1 380 Kč z titulu náhrady nákladů pohřbu a nákladů spojených s uložením zemřelého byla v dědickém řízení schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti, kdy tyto byly zařazeny do pasiv dědictví. Pokud jde o pohledávku žalovaného za žalobci v částce 18 122 Kč z titulu zaplacení přeplatku starobního důchodu, soud prvního stupně uzavřel, že bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný předmětnou částku uhradil ze svého účtu ve prospěch [Anonymizováno], a že uplatnil požadavek, aby předmětná pohledávka byla zařazena do pasiv dědictví, s ohledem na to měl soud prvního stupně kompenzační námitku za důvodnou. Dále soud prvního stupně konstatoval, že po provedeném započtení pohledávky žalovaného o úhradě částky 15 958 Kč žalobcům zůstaly předmětem řízení částky 50 000 Kč představující kupní cenu za prodej osobního automobilu [Anonymizováno] a 180 000 Kč představující výběr žalovaného z účtu zůstavitele, když započtením pohledávek žalovaného částečnou úhradou došlo k zániku povinnosti zaplatit částku 37 000 Kč, jenž představuje výběry žalovaného z účtu po zůstavitelově smrti. V souvislosti s výběry z účtů zůstavitele za jeho života v částce celkem 180 000 Kč soud prvního stupně uvedl, že bylo prokázáno, že žalovaný se o zůstavitele dlouhodobě staral a měli spolu hezký vztah, kdy zůstavitel nedělal rozdíly mezi žalobci (svými dětmi) a žalovaným jakožto nevlastním synem, kdy si přál, aby všechny děti (včetně žalovaného) byly určitým způsobem majetkově vyrovnány. Navíc již v minulosti zůstavitel daroval žalovanému peníze, když byl žalovaný v nelehké životní situaci. Dále bylo zjištěno, že to byl především žalovaný, který spolu se sestrou zůstavitele poskytoval tomuto v závěru života péči. S ohledem na tyto okolnosti soud prvního stupně uvěřil žalovanému v tom, že zůstavitel mu peníze na svém účtu daroval, když mu poskytl před převozem do nemocnice svou platební kartu s tím, že mu dává tyto peníze k dispozici. Soud prvního stupně tyto okolnosti hodnotil jako platné uzavření darovací smlouvy ve smyslu ust. § 2055 odst. 1 o.z. Ohledně částky 50 000 Kč představující kupní cenu za prodej osobního automobilu [Anonymizováno] soud prvního uvedl, že nebylo prokázáno, že žalovaný si tuto ponechal, když se předmětná částka nenašla a kupující opakovaně v pozici svědka uvedl, že tuto částku předal zůstaviteli. S ohledem na uvedené soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení převážně úspěšný, vůči žalobcům zavázaným společně a nerozdílně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 75 899 Kč s tím, že tato částka představuje 72 % jejich celkové výše při zohlednění úspěchu žalovaného v řízení v rozsahu 86 % a úspěchu žalobců v rozsahu 14 % s ohledem na částečnou úhradu pohledávky po zahájení řízení.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali včasné odvolání žalobci, a to proti jeho výrokům II., III. a IV., které odůvodnili tím, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a současně tím, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Předně namítali, že soud prvního stupně nesprávně dovodil, že pohledávka žalobce 37 000 Kč představovaná výběry z účtu zůstavitele po jeho smrti nebyla předmětem žaloby, kdy poukazovali na to, že záporný stav účtů ve výši 31 688,97 Kč je výsledkem výběrů žalovaného z účtů zůstavitele po jeho smrti. Dále vytýkali soudu prvního stupně, že nekriticky uvěřil tvrzení žalovaného, že mu zůstavitel peníze na svém účtu daroval, když mu před převozem do nemocnice poskytl platební kartu s tím, že mu tyto peníze dává k dispozici. Poukazuje na to, že když zůstavitel odjížděl do nemocnice, vycházel z toho, že nezemře až se z nemocnice vrátí, takže nelze uvěřit tomu, že by se vědomě zbavil všech svých peněz s tím, že už žádné nebude nikdy potřebovat. Dále žalobci namítali ohledně částky 50 000 Kč, že soud prvního stupně uvěřil tvrzení žalovaného, že o této částce nic neví a nebral v úvahu dvě skutkové verze žalobců, a to, že [jméno FO] částku 50 000 Kč zaplatil k rukám žalovaného, ale žalovaný tuto částku zůstaviteli neodevzdal a přisvojil si ji, anebo že kupující [jméno FO] peníze předal nemocnému zůstaviteli, kde tato částka se po jeho smrti nenašla, když se jich zmocnil žalovaný. Obě skutkové verze mají stejný důsledek, že částku 50 000 Kč získal žalovaný. Jiné skutkové verze dle žalobců nepřipadají v úvahu, neboť žalovaný se k zůstaviteli přestěhoval právě kvůli jeho penězům. Uváděli znovu, že žalovaný není synem zůstavitele a není tedy dědicem, pouze využil určité přízně zůstavitele, a v době, kdy se dověděl o zdravotních problémech, se k němu přistěhoval, aby se přiživil na jeho majetku a o tento majetek ho začal připravovat. Dále žalobci rekapitulovali tvrzení o výběrech žalovaného z účtu zůstavitele a soudu prvního stupně vytýkali, že i přes tato zjištění žalovanému uvěřil jeho tvrzení, že o částce 50 000 Kč za prodej auta nic neví. V té souvislosti poukazovali na to, že žalovaný při jednání dne 9. 4. vypověděl, že měl přehled o chování zůstavitele, i o tom, jak se stará o své věci. Z toho dovozovali, že není pravděpodobné, že by žalovaný nevěděl o částce 50 000 Kč za prodej auta, kterou viděl na stole a že by nevěděl, kam zůstavitel peníze dál. Podle žalobců soubor skutkových okolností a logika událostí, zejména chování žalovaného, svědčí pro verzi žalobců, že žalovaný částku 50 000 Kč zůstaviteli neodevzdal anebo se jí zmocnil. Dále pak žalobci rozvíjeli úvahy o možné trestní odpovědnosti žalovaného. Konečně pak také žalobci namítali, že předání platební karty nelze hodnotit jako darování peněz na účtu, když nejsou ve vlastnictví banky. Zůstavitel žalovanému žádné peníze na účtu dát nemohl jednoduše proto, že tyto nevlastnil, neboť peníze vlastnila banka a zůstavitel měl za bankou pouze pohledávku vyplývající ze smlouvy o vedení účtu. Nedošlo pak ani k postoupení pohledávky. S ohledem na uvedené žalobci navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 125 521 Kč s 15% úrokem z prodlení z částky 133 500 Kč od [datum] do [datum], s 15% úrokem z prodlení z částky 125 521 Kč od [datum] do zaplacení, a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 125 521 Kč s 15% úrokem z prodlení z částky 133 500 Kč od [datum] do [datum], a s 15% úrokem z prodlení z částky 125 521 Kč od [datum] do zaplacení.

9. Žalovaný se k odvolání žalobců vyjádřil tak, že se ztotožňuje se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně s tím, že bylo prokázáno, že se o zůstavitele dlouhodobě staral a měli spolu hezký vztah. Zůstavitel nedělal rozdíly mezi žalobci a žalovaným jakožto nevlastním synem a přál si, aby všechny děti (včetně žalovaného) byly určitým způsobem majetkově vyrovnány. Již v minulosti také zůstavitel daroval žalovanému peněžní prostředky, kdy byl žalovaný v nelehké životní situaci. Byl to také žalovaný, kdo se spolu se sestrou zůstavitele o něho v závěru života staral. Ohledně darování peněžních prostředků na bankovní účet pak odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], dle jehož závěru má být smlouva obsahující ujednání, že zůstavitel daruje zůstatek na bankovním účtu, posouzena jako smlouva o postoupení pohledávky. S ohledem na uvedené žalovaný navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnými osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o.s.ř.), a že odvolateli uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ust. § 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212 věta první o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a dospěl k následujícím závěrům.

11. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci, a to s jedinou výjimkou, která bude vysvětlena níže, a která ovšem nemá vliv na věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně. Odvolací soud proto při svých závěrech o skutkovém stavu věci vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů k rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a popřípadě právního hodnocení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavení) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje své rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně. Skutkové závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, a dále se zřetelem k odvolacím námitkám, dodává:

12. Stran skutkových zjištění soudu prvního stupně odvolací soud nemůže souhlasit pouze s jeho závěrem, že záporný zůstatek na účtu zůstavitele nebyl předmětem žaloby, když ten byl z logiky věci výsledkem žalovaným provedených výběrů z účtu, které předmětem řízení byly. S ohledem na to, že záporný zůstatek činil 31 688,97 Kč a po smrti zůstavitele žalovaný vybral 37 000 Kč, nutně byl výsledkem až výběrů provedených po smrti zůstavitele. Částka 37 000 Kč tak v sobě zahrnuje i tento záporný zůstatek, a pokud tedy žalovaný jako dluh uznal jak záporný zůstatek na účtu 31 688,97 Kč, tak dluh vzniklý v důsledku výběru z účtu po smrti zůstavitele ve výši 37 000 Kč, dluh z titulu záporného zůstatku na účtu uznal vlastně dvakrát. Toto však nemá vliv na věcnou správnost rozhodnutí, neboť částka předmětu řízení 37 000 Kč je tak jako tak kryta důvodnou námitkou započtení uplatněnou žalovaným a nadto částečným plněním žalovaného. Pokud pak ohledně zbylého předmětu řízení představovaného částkami 50 000 Kč a 180 000 Kč s příslušenstvím soud prvního stupně dovodil, že nárok není důvodný, odvolací soud se s tímto ztotožňuje. Ohledně částky 50 000 Kč za prodej osobního automobilu zůstavitele skutečně nebylo bez rozumných pochybností prokázáno, že tyto finanční prostředky se dostaly do dispozice žalovaného, a to přesto, že žalobci byli soudem prvního stupně řádně poučeni dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., že je na nich důkazní břemeno o této skutečnosti a byli vyzváni k označení důkazů k prokázání tohoto jejich tvrzení, kdy žalobci přesto žádný takový důkaz neoznačili a žalovaný a svědek [jméno FO] (kupující automobilu) uváděli, že částka byla zůstaviteli předána. Pokud žalobci soudu předkládají dvě možné skutkové verze, jak mohlo dojít k tomu, že se částka 50 000 Kč dostala do dispozice žalovaného a poukazují na nevěrohodnost jeho výpovědi v části, kdy uváděl, že neví, co se s předmětnou částkou stalo, jde jen o spekulace žalobců, které nemohou vést k naplnění standardu důkazu bez rozumných pochybností vyžadovanému v civilním sporném řízení. V této souvislosti také odvolací soud doplňuje, že i kdybychom změněnou část výpovědi žalovaného považovali za nevěrohodnou, nelze na základě toho vzít za bez rozumných pochybností prokázané, že se právě žalovaný předmětné částky zmocnil. Uvedené vede k závěru, že na straně žalovaného nedošlo k bezdůvodnému obohacení, které by měl dle ust. § 2991 o.z. žalobcům jakožto dědicům zůstavitele vydat, a soud prvního stupně tak postupoval správně, pokud žalobu v tomto rozsahu zamítnul.

13. Pokud pak jde o část předmětu řízení ve výši 180 000 Kč představovanou výběry žalovaného z účtů zůstavitele, zde odvolací soud konstatuje, že žalobcům se nepodařilo kvalifikovaně zpochybnit řádně odůvodněné skutkové zjištění soudu prvního stupně, že zůstavitel projevil vůli, aby žalovaný si tyto finanční prostředky ponechal, když takovou situaci si lze plně představit s ohledem na svědeckými výpověďmi prokázaný blízký vztah mezi žalovaným a zůstavitelem a zájem žalovaného o zůstavitele a péči o něho. Pokud žalobci tvrdili, že žalovaný zůstavitele využíval a připravoval o majetek a přistěhoval se k němu kvůli penězům, z provedeného dokazování se nic takového nepodává. Ve vztahu k této části předmětu řízení pak odvolací soud pouze nesouhlasí s právním hodnocením soudu prvního stupně, že mezi zůstavitelem a žalovaným došlo k uzavření darovací smlouvy ve smyslu ust. § 2055 o.z., neboť, a v tom je třeba žalobcům přisvědčit, peněžní prostředky na účtu nemohou být předmětem darování, neboť majitel účtu není jejich vlastníkem, nýbrž disponuje pouze pohledávkou za bankou. Ve světle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] však je možno projev vůle zůstavitele, který žalovanému poskytl platební kartu k účtu a PIN s tím, že mu tyto peníze dával k dispozici, a projev vůle žalovaného, který v souladu s projevenou vůlí zůstavitele jednal, posoudit jako platné uzavření smlouvy o postoupení pohledávky za bankou z titulu vedení účtu, a to dle ust. § 1879 o.z. Pokud tedy později žalovaný z předmětného účtu vybral postupně částku 180 000 Kč, činil tak oprávněně, pročež na jeho straně nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení, které by měl žalobcům vydat dle ust. § 2991 odst. 1 o.z. I v této části tedy soud prvého stupně postupoval správně, pokud žalobu zamítnul.

14. Konečně pokud žalobci za odvolacího řízení uváděli, že není pravda, že by žalovaný měl vůči žalobcům pohledávku 18 122 Kč z důvodu vrácení neoprávněně vyplaceného starobního důchodu [Anonymizováno], když částka 18 122 Kč je zahrnuta v částce 180 000 Kč neoprávněně vybrané žalovaným z účtu zůstavitele, jde o nové tvrzení uplatněné žalobci až v odvolacím řízením a nelze k němu proto přihlížet, neboť účastníci byli soudem prvního stupně poučeni dle ust. § 119a o.s.ř. o institutu neúplné apelace a uvedené tvrzení žalobců nelze podřadit pod žádnou z výjimek stanovených § 205a o.s.ř.

15. S ohledem na uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. potvrdil jako věcně správný dle ust. § 219 o.s.ř.

16. Pokud jde o výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, ten pochybil v tom, když žalobce považoval za nerozlučné společníky, neboť o nerozlučné společenství jde pouze tehdy, neumožňuje-li povaha předmětu sporu, aby tento byl projednán a rozhodnut samostatně vůči každému ze společníků. V předmětné věci však každý ze žalobců vůči žalovanému uplatňoval svou pohledávku ve výši 125 521 Kč se příslušenstvím. Z toho důvodu je třeba rozhodnout o náhradě nákladů řízení ve vztahu ke každému z žalobců samostatně, kdy je třeba vyjít z tarifní hodnoty věci ve výši 133 500 Kč, čemuž v souladu s § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“), ve znění účinném do [datum] odpovídá odměna za 1 úkon právní služby ve výši 6 460 Kč. Žalovanému pak náleží odměna za 9 úkonů právní služby správně uvedených soudem prvního stupně, a dále také náhrada hotových výdajů za uvedených 9 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění účinném do [datum], dále k nákladům řízení náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrada hotových výdajů zástupce žalovaného, a to ve vztahu ke každému z žalobců. Při zohlednění poměru 72 %, v jakém žalovanému náleží náhrada nákladů řízení, pak je každý ze žalobců povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 50 004 Kč. S ohledem na uvedené odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení tak, že každý z žalobců je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 50 004 Kč a v ostatním jej potvrdil.

17. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v odvolacím řízení plně úspěšnému žalovanému přiznal plnou náhradu jeho nákladů vůči každému z žalobců. Žalovaný má vůči každému z žalobců právo na odměnu za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání) ve výši 9 340 Kč/úkon, dále náhradu hotových výdajů za uvedené 2 úkony právní služby po 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 a.t. ve znění účinném od [datum], a dále právo na náhradu za DPH v sazbě 21 % ve výši po zaokrouhlení 4 112 Kč. Celkem tak má žalovaný vůči každému z žalobců právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 23 692 Kč, kdy jejich náhrada žalovanému byla přisouzena v obecné pariční lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).