o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 14. června 2022, č. j. 12 C 196/2021-204,

1. Ve shora označené věci soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost uveřejnit v tištěném periodiku a na webu [webová adresa] na svůj náklad formou placené inzerce omluvu následujícího znění:„ [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení]: Omlouvám se [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova], že jsem do jeho cti neoprávněně zasáhl mými nepravdivými tvrzeními citovanými v článku: [příjmení]: [příjmení] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [webová adresa]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno] moje tvrzení jsou nepravdivá a o jejich uveřejnění jsem vydavatele požádal, aniž jsem ve vztahu k nim disponoval adekvátními a důvěryhodnými zdroji informací. Za způsobený zásah do osobnostních práv jmenovaného se proto omlouvám. [jméno] [příjmení]“, [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova]„ [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení]“ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]„ [příjmení]: [příjmení] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“ [anonymizováno] [datum] [anonymizováno] [webová adresa] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [webová adresa] (výrok I.) a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 20 068, 092 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Podle odůvodnění tohoto rozsudku žalobce tvrdil, že veškeré výroky obsažené v článku [anonymizováno] [webová adresa], které žalovaný poskytl redakci za účelem jejich zveřejnění, jsou tvrzeními zcela nepravdivými. Pokud se v případě některých z nich jedná o hodnotící soudy, od pravdivých informací se neodvíjejí. V době před uveřejněním článku žalovaného [datum] vycházela reportáž„ [anonymizováno 6 slov], jejíž natočení i vysílání nijak neovlivnil. Výroky žalovaného v jeho článku a nařčení v nich obsažená jdou svým obsahem i svou útočností daleko nad rámec podstaty soudních sporů, které dosud nejsou ukončeny. Žalobce se veřejným šířením výroků cítí dotčen, a to těmi pasážemi, které explicitně tvrdí údajnou nepoctivost či provádění údajných machinací s penězi, údajné sponzorování. Vedou k cílené dehonestaci úspěšného mnohaletého podnikání a obsahují přímé útoky na psychické zdraví výroky o srážce se šílencem a slaboduchosti. Žalobce tak staví v očích veřejnosti do špatného světla coby podvodníka a vzbuzují dojem, že žalovaný a jeho rodina jsou jako jediní spravedliví a neomylní, že vše si způsobil žalobce sám. Článek zasáhl žalobci do privátního, rodinného, společenského i sportovního života.

3. Žalobce byl při jednání dne [datum] vyzván podle ust. § 118a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), aby specifikoval výroky žalovaného, proti kterým se ohrazuje a za které požaduje omluvu, tzn. nechť specifikuje určitý text omluvy včetně určitých výroků tak, aby žaloba mohla být úspěšně projednána, jinak by mohlo přicházet v úvahu zamítnutí žaloby. Na to žalobce uvedl, že se ohrazuje proti všem výrokům, tedy proti celému článku. Žalovaný byl při tomto jednání vyzván k prokázání pravdivosti veškerých odpovědí v článku a označení důkazů prokazujících jejich pravdivost s tím, že pokud tomuto poučení nevyhoví, nebude možné žalobě vyhovět.

4. Žalovaný žalobu odmítal s tím, že žalobce defakto okopíroval jeho původní žalobu sepsanou proti němu, pouze zaměnil určitá slova. Žalovaný si stojí za tím, že veškerá tvrzení (veškeré odpovědi, které uváděl v článku na dotaz novináře) jsou pravdivá a jejich pravdivost prokazuje listinami, které jsou vyjmenovány v jeho vyjádření ze dne [datum]. Mnohá z těchto tvrzení jsou navíc informacemi veřejně dostupnými. K jednotlivým výrokům uvedl žalovaný následující:

5. Výrok„ Kdysi, před léty na mne na ulici před firmou vybafl člověk, který se představil jako pan [příjmení] a jal se mi vyhrožovat, že pokud mu nepomůžu, zostudí mne na veřejnosti. Vůbec jsem nerozuměl tomu, co mi říká, vyhodnotil jsem tedy toto setkání jako srážku s šílencem a pustil jsem to z hlavy. To ale není podstatné.“ není neoprávněným zásahem do osobnostních práv žalobce s ohledem na to, že žalovaný zde popisuje svůj zážitek týkající se„ člověka, který se představil jako pan [příjmení]“, který na žalovaného„ vybafl na ulici“ a vyhrožoval mu. Žalovaný neuvádí, že se jednalo o žalobce, uvádí, že jednání tohoto člověka (tj. vyhrožování)„ vyhodnotil jako srážku s šílencem a pustil z hlavy“. Takto formulovaný výrok není neoprávněným zásahem do cti žádné konkrétní osoby, tedy ani žalobce.

6. Výrok„ Podstatné je přesně to, co ona reportáž úmyslně zamlčela. Pan [příjmení] [příjmení] zdědil po svém otci velmi dobře prosperující firmu. Udělat si obrázek o tom, jak se mu dařilo v rodinné tradici pokračovat, k tomu mi stačilo 5 minut hledání na insolvenčním rejstříku, kde se každý může dočíst následující: [příjmení] [příjmení] [anonymizována čtyři slova] dlužila k 3. únoru 2017 svým věřitelům více než 72 milionů korun. Většinu této sumy tvoří dluhy vůči bance, pojišťovnám, finančnímu úřadu a dodavatelům. Tyto dluhy byly vytvořeny dlouho před tím, než pan [příjmení] mého otce potkal. Pan [příjmení] [příjmení] dluží i jako fyzická osoba, a to dle insolvenčního rejstříku (po odečtení pohledávky bance vyplývající z ručení) dalších 24 milionů korun, z toho většinu mému otci. Další osobní dluh, a to ve výši 22 milionů korun vytvořil pan [příjmení] vůči vlastní firmě. To jsou peníze, které byly výnosem firmy, do firemní kasy nikdy nedoputovaly, ale (nezdaněné) byly použity pro osobní potřebu pana [příjmení]. V této souvislosti bylo proti panu [příjmení] vzneseno obvinění ze zločinu zpronevěry a je také vyšetřován ve věci trestného činu poškození věřitele. Toto je další drobnost, kterou [anonymizována dvě slova] pozapomněli divákům neservírovat.“ obsahuje informace pravdivé a zároveň veřejně dostupné v insolvenčním rejstříku. To, že [příjmení] [anonymizována čtyři slova] dlužila k [datum] svým věřitelům více než 72 milionů Kč, přičemž většinu této sumy tvoří dluhy vůči bance, pojišťovnám, finančnímu úřadu a dodavatelům, plyne ze Seznamu přihlášených pohledávek ze dne [datum] v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Praze, sp. zn. [insolvenční spisová značka], podle něhož byly ke dni [datum] do tohoto insolvenčního řízení přihlášeny pohledávky věřitelů v celkové výši 72 092 093,17 Kč. To, že žalobce jako fyzická osoba podle insolvenčního rejstříku dluží dalších 24 milionů Kč, z toho většinu otci žalovaného, plyne např. ze zprávy insolvenčního správce ze dne [datum] o splnění částečného rozvrhu v insolvenčním řízení vedeném [název soudu], sp. zn. [insolvenční spisová značka], podle níž činí zjištěná výše pohledávky [jméno] [příjmení] jakožto právního nástupce otce žalobce 23 740 511,41 Kč, přičemž zjištěné pohledávky všech věřitelů činí celkem 44 040 869,87 Kč. To, že [příjmení] [anonymizována čtyři slova] ve své účetní závěrce za rok 2013 vykázala„ půjčku fyzické osobě - akcionáři ve výši 22 367 000 Kč“, přičemž„ půjčka nebyla doložena smlouvou a nebyl doložen souhlas valné hromady dle § 196a odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník“, plyne ze zprávy společnosti [právnická osoba] [obec] ze dne [datum] jako nezávislého auditora o roční účetní závěrce [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] za rok 2013. Jediným akcionářem společnosti v roce 2013 (až do [datum], kdy došlo k prodeji 100 % akcií společnosti žalovaným [jméno] [příjmení] staršímu) byl žalobce. To, že si žalobce v době, kdy byl členem statutárního orgánu [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno]„ pro svou potřebu vybíral peníze z firmy“ a způsobil tak společnosti značnou škodu, plyne z obžaloby pro zločin zpronevěry v trestní věci sp. zn. 2 T 37/2019 vedené u nadepsaného soudu a pravděpodobně i z rozsudku, kterým bylo v této věci rozhodnuto dne [datum] a který nemá žalovaný k dispozici. To, že byl žalobce (v době uveřejnění článku) vyšetřován pro trestný čin poškozování věřitele, plyne z dnes již pravomocného rozsudku nadepsaného soudu ze dne 22. 6. 2021, č. j. 3 T 161/2020-777, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2021, sp. zn. 9 To 263/2021.

7. Tvrzení žalovaného ve výroku (redakce):„ Pane [příjmení], dle sdělení pana [příjmení], byla valná hromada po převzetí akcií [jméno] [příjmení] [anonymizováno], jako zástavy dluhu, svolána bez [jméno] [příjmení] i druhého akcionáře, tedy jeho sestry. Zde byl [příjmení] odvolán a firmu převzal nevlastní vnuk pana [příjmení] [anonymizováno], [jméno] [příjmení]. Z jakého důvodu nebyl [příjmení] o svolání valné hromady informován?“ (žalovaný):„ Odpověď je prostá, snadno dohledatelná a soudem potvrzená (viz příloha). V době svolání valné hromady již nebyl pan [příjmení] držitelem akcií. Na této valné hromadě, která se konala dne 4. 6. 2014, byl pan [příjmení] s okamžitou platností odvolán z toho důvodu, že pro svoji potřebu vybíral peníze z firmy, jejímž byl ředitelem, nikoliv však jejím majitelem. Prokázaná výše takto způsobené škody činí 2,4 miliony korun. Chtěl bych někdy poznat majitele firmy, který by ponechal ve funkci ředitele člověka, o kterém by zjistil, že si firemní peníze plete se svými.“ jsou pravdivá, neboť v době svolání valné hromady [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], která se konala dne 4. 6. 2014, již nebyl žalobce držitelem akcií této společnosti. Dne 30. 12. 2013 totiž došlo k platnému prodeji 100 % akcií této společnosti žalobcem [jméno] [příjmení] [anonymizováno]. Tím pozbyl žalobce postavení akcionáře společnosti a to je důvod, proč rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady dne [datum] a [datum] platně učinil [jméno] [příjmení] [anonymizováno]. jako jediný akcionář společnosti. Tyto závěry plynou jednak z pravomocného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2020, č. j. 104 VSPH 831/2019-594, a jednak z konečného rozhodnutí v řízení sp. zn. 74 Cm 150/2014 vedeného Městským soudem v Praze, tj. řízení o žalobě [jméno] [příjmení] na určení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady, učiněných dne [datum] a [datum]. Údajnou neplatnost těchto rozhodnutí spatřoval [jméno] [příjmení] v tom, že v této rozhodné době údajně byl akcionářem společnosti on a tedy že tato rozhodnutí nemohl učinit [jméno] [příjmení] st. Soud však žalobu [jméno] [příjmení] zamítl s poukazem na prodej 100 % akcií společnosti, k němuž došlo dne [datum] mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] [anonymizováno]., a který byl jako platný shledán závěry zmíněného rozsudku Vrchního soudu v Praze. Tvrzení, že si žalobce v době, kdy byl členem statutárního orgánu [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova]„ pro svou potřebu vybíral peníze z firmy“, přičemž škoda, kterou takto způsobil, představuje 2,4 mil. Kč, plyne z obžaloby v trestním řízení Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 2 T 37/2019, pro zločin zpronevěry, přičemž skutek spočívá v tom, že žalobce si neoprávněně ponechal pro vlastní potřebu část finančních prostředků z tržeb za prodej zboží a způsobil tak [právnická osoba] – prodej pneu a.s. značnou škodu. Podle informací na justice.cz bylo dne [datum] ve věci rozhodnuto a nyní probíhá odvolací řízení. Obžaloba byla podána dne [datum], tedy v době uveřejnění předmětného článku se již jednalo o stadium řízení před soudem, v němž je věc projednávána veřejně.

8. Tvrzení žalovaného ve výroku (redakce):„ V reportáži bylo řečeno:„ ..Po šesti letech přišel zlom. Prvoinstanční soud rozhodl o tom, že akcie mají patřit panu [příjmení]“ (žalovaný):„ Jedná se o další velkou zkratku v tvrzení paní redaktorky. Soud nebyl o tom, kdo je majitelem akcií, ale o tom, zda akcie, jejichž držitelem byl můj otec, mají být ze soupisu majetkové podstaty vyloučeny či nikoli. Stranou žalující v tomto sporu byla strana pana [příjmení] a stranou žalovanou byl insolvenční správce, který se z principu snaží do konkurzní podstaty zahrnout maximum. Ať už bude výsledek tohoto sporu jakýkoli, pro pana [příjmení] se tím nemění vůbec nic. Dluhy, které všemi směry nasekal, mávnutím kouzelného proutku nezmizí.“ jsou rovněž pravdivá. Plyne to z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2019, č. j. 67 ICm 13/2016, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2020, č. j. 104 VSPH 831/2019-594. Jak bylo podrobně zdůvodněno, ke dni uveřejnění článku byla celková výše pohledávek přihlášených věřitelů do insolvenčního řízení vůči žalobci jako insolvenčnímu dlužníku 44 040 869,87 Kč.

9. Pravdivost tvrzení žalovaného ve výroku (redakce):„ Dle obchodního rejstříku byla [právnická osoba] [příjmení] v dobré finanční kondici, vykazovala roční zisk téměř pět milionů korun a půjčka (30 milionů) měla sloužit k rozvoji společnosti. Z jakého důvodu byly půjčené peníze požadovány k navrácení před datem splatnosti?“ (žalovaný):„ Pokud byla firma tak zdravá, jak tvrdí pan [příjmení], potom nevím, proč nesplatila alespoň něco svým věřitelům. Opak je pravdou, audit roku 2013 ukazuje, že firma se nacházela ve stavu, kdy její povinností bylo vyhlásit úpadek.“ plyne ze zprávy společnosti [právnická osoba] [obec] ze dne [datum] jako nezávislého auditora o roční účetní závěrce uvedené společnosti za rok 2013, podle níž (i)„ existuje významná nejistota, která by mohla zásadním způsobem zpochybnit schopnost společnosti v rámci běžného podnikání realizovat svá aktiva nebo dostát svým závazkům“, (ii)„ pohledávky, vlastní kapitál a výsledek hospodaření jsou nadhodnoceny o 1 483 000 Kč“, (iii)„ akciová společnost vykazuje půjčku fyzické osobě – akcionáři ve výši 22 367 000 Kč, půjčka nebyla doložena smlouvou ani nebyl doložen souhlas valné hromady dle § 196a odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník“

10. Výrok„ Domnívám se, že ve své době, jedinou šancí pana [příjmení] bylo odprodat akcie své firmy a přeložit tak náklad svých dluhů na někoho jiného. A to se také stalo. Tehdy dostal pan [příjmení] šanci se ze svízelné situace dostat. Bohužel, svých nekalých aktivit uvnitř společnosti nezanechal a jako ředitel společnosti nadále používal firemní peníze jako své vlastní. Pan [anonymizováno] zřejmě dodnes nepochopil, co jako podnikatel způsobil. Na straně jedné si půjčoval jako kdyby měl zítra umřít a na straně druhé sponzoroval milionovými částkami hned tři fotbalové kluby. To bylo vůči všem věřitelům nejenom silně neetické, ale svědčí to o jisté slaboduchosti, která podnikání nesvědčí. K dokreslení situace je možná zajímavé uvést, že ředitelem ‚nástupnické‘ [právnická osoba] [anonymizováno] je již pátým rokem pan [jméno] [příjmení], syn pana [jméno] [příjmení] a manažerem maloobchodního prodeje je pan [anonymizováno]. [příjmení], zeť pana [jméno] [příjmení]. Z toho je vidět, že žádná likvidace rodiny [příjmení] se nekoná, ale naopak společný boj o záchranu firmy je daleko přiléhavějším popisem situace.“ není neoprávněným zásahem do osobnostních práv žalobce s ohledem na to, že tvrzení, že i po prodeji akcií (tj. po [datum]) žalobce svých nekalých aktivit uvnitř společnosti nezanechal a jako její ředitel nadále používal firemní peníze jako své vlastní, je pravdivé. Plyne to z obžaloby v trestním řízení sp. zn. 2 T 37/2019 Okresního soudu v Příbrami pro zločin zpronevěry, podle níž je skutek časově ohraničen dobou od počátku ledna 2012 do [datum], kdy žalobce vykonával funkci statutárního zástupce a předsedy představenstva společnosti. Tvrzení o mnohosti půjček [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] vzniklých v době, kdy byl žalovaný jejím jediným akcionářem i předsedou představenstva, prodlení s jejichž splácením vedlo v roce 2016 k prohlášení úpadku společnosti, plyne např. z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č.j.: [insolvenční spisová značka] [anonymizováno], kterým byl zjištěn úpadek společnosti a prohlášen konkurs. Podle odůvodnění tohoto usnesení„ soud má za osvědčeno, že [právnická osoba] [anonymizována tři slova] má více věřitelů, vůči kterým má dluhy po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a že tyto dluhy není schopna plnit“, přičemž jedním z věřitelů je např. [právnická osoba] [anonymizováno] s pohledávkou v celkové výši 58 846 556,72 Kč, kterou věřitel získal na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] s postupitelem [právnická osoba] s tím, že tato pohledávka vznikla na základě nesplacených bankovních úvěrů a jejich příslušenství, je splatná, vykonatelná a zajištěná majetkem dlužnice a třetích osob.

11. Výroky„ Na celé záležitosti je nejděsivější představa toho, jak lze naprosto jednoduchý případ člověka, který obral své věřitele o více než sto milionů korun, otočit a obrátit hněv lidu proti jednomu z mnoha poškozených. [anonymizováno 16 slov] [příjmení]. Do reportáže [anonymizována dvě slova] úmyslně nebyly zařazeny odpovědi na otázky, které byly redaktorům poskytnuty druhou stranou, a to i přesto, že 95 % celkového času reportáže bylo poskytnuto pouze straně prvé. Reportáž [anonymizována dvě slova] je typickou ukázkou novinářské gauneřiny, které se prakticky nelze bránit. Omlouvám se všem čestným novinářům, ale konstatuji, že v očích mnoha novinářů a reportérů jsme my všichni, občané této země, jenom hloupé stádo, které mohou jeho pasáci nasměrovat kterýmkoli směrem se jim jenom zachce.“ nejsou neoprávněným zásahem do osobnostních práv žalobce s ohledem na to, že je skutečností plynoucí ze shora citovaných podkladů týkajících se insolvenčního řízení vedeného vůči [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], že žalobce„ jako podnikatel“ (viz i název článku), tj. jako jediný akcionář (do [datum]) a předseda představenstva (do [datum]) dovedl podnikání této společnosti k úpadku pro pohledávky více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, které společnost nebyla schopna plnit. Výše těchto pohledávek plyne z veřejně dostupných podkladů v insolvenčním rejstříku, např. z usnesení o prohlášení konkursu ze dne [datum]. Výroky směřující vůči„ novinářům“,„ reportérům“, autorům reportáže„ [anonymizována dvě slova]“ nemohou do cti žalobce zasáhnout, neboť žalobce novinářem, reportérem ani autorem této reportáže není.

12. K prokázání pravdivosti svých tvrzení žalovaný navrhoval zprávu insolvenčního správce o splnění částečného rozvrhu, odkaz na listinu v insolvenčním rejstříku, seznam přihlášených pohledávek ze dne [datum], usnesení o procesním nástupnictví v insolvenčním řízení, obžalobu v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 2 T 37/2019, rozsudek Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 3 T 161/2020 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze sp. zn. 9 To 263/2021, rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 104 VSPH 831/2019-594 ze dne 18. 5. 2020, konečné rozhodnutí v řízení sp. zn. 74 Cm 150/2014, obžalobu v trestním řízení sp. zn. 2 T 37/2019, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2019, č. j. [spisová značka], rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2020, č. j. 104 VSPH 831/2019-594, zprávu insolvenčního správce o splnění částečného rozvrhu, zprávu společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] jako nezávislého auditora o roční závěrce [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] za rok 2013 a usnesení Krajského soudu v Praze č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum].

13. S poukazem na ust. § 81, § 82 odst. 1 a § 2956 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o.z.“) soud I. stupně vyložil, že podmínkou odpovědnosti za zásah do přirozených práv člověka je a) neoprávněný zásah, tedy jednání, které je v rozporu s objektivním právem, b) objektivní způsobilost zásahu porušit nebo ohrozit osobnost člověka (objektivní princip bez ohledu na zavinění), c) příčinná souvislost mezi neoprávněným zásahem a porušením nebo ohrožením osobnosti člověka.

14. Soud I. stupně provedl důkaz zejména článkem uveřejněným na [webová adresa] dne [datum]„ [příjmení]: [příjmení] zřejmě nepochopil, co jako podnikatel způsobil“. Článek je tohoto znění:„ [příjmení] [příjmení], 25. listopadu byla na [anonymizováno] odvysílaná reportáž [anonymizována dvě slova], ve které pan [jméno] [příjmení] obvinil Vašeho otce z násilného převzetí [právnická osoba], která se zabývala servisem a prodejem [anonymizováno]. V reportáži bylo řečeno, že se stal obětí podvodu. Doposud jste se jakémukoli vyjádření vyhýbal, nehodláte svůj postoj změnit? Můj otec v loňském roce zemřel a nemůže se již bránit. Budu tedy muset za naše dobré jméno zřejmě zabojovat sám, a to i přesto, že můj otec nikdy nepovažoval za nutné své syny o svých obchodech informovat. Vy jste nikdy s panem [příjmení] nemluvil? Kdysi před lety na mne na ulici před firmou vybafl člověk, který se představil jako pan [příjmení] a jal se mi vyhrožovat, že pokud mu nepomůžu, zostudí mne na veřejnosti. Vůbec jsem nerozuměl tomu, co mi říká, vyhodnotil jsem tedy toto setkání jako srážku s šílencem a pustil jsem to z hlavy. To ale není podstatné. A co je tedy podle Vás v tomto případu podstatné? Podstatné je přesně to, co ona reportáž úmyslně zamlčela. Pan [příjmení] [příjmení] zdědil po svém otci velmi dobře prosperující firmu. Udělat si obrázek o tom, jak se mu dařilo v rodinné tradici pokračovat, k tomu mi stačilo 5 minut hledání na insolvenčním rejstříku, kde se každý může dočíst následující: [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] dlužila k 3. únoru 2017 svým věřitelům více než 72 milionů korun. Většinu této sumy tvoří dluhy vůči bance, pojišťovnám, finančnímu úřadu a dodavatelům. Tyto dluhy byly vytvořeny dlouho před tím, než pan [příjmení] mého otce potkal. Pan [příjmení] [příjmení] dluží i jako fyzická osoba, a to dle insolvenčního rejstříku (po odečtení pohledávky bance vyplývající z ručení) dalších 24 milionů korun, z toho většinu mému otci. Další osobní dluh, a to ve výši 22 milionů korun vytvořil pan [příjmení] vůči vlastní firmě. To jsou peníze, které byly výnosem firmy, do firemní kasy nikdy nedoputovaly, ale (nezdaněné) byly použity pro osobní potřebu pana [příjmení]. V této souvislosti bylo proti panu [příjmení] vzneseno obvinění ze zločinu zpronevěry a je také vyšetřován ve věci trestného činu poškození věřitele. Toto je další drobnost, kterou reportéři [anonymizováno] pozapomněli divákům naservírovat. [příjmení] [příjmení], dle sdělení pana [příjmení] byla valná hromada po převzetí akcií [jméno] [příjmení] starším, jako zástavy dluhu, svolána bez [jméno] [příjmení] i druhého akcionáře, tedy jeho sestry. Zde byl [příjmení] odvolána firmu převzal nevlastní vnuk pana [příjmení] [anonymizováno], [jméno] [příjmení]. Z jakého důvodu nebyl [příjmení] o svolání valné hromady informován? Odpověď je prostá, snadno dohledatelná a soudem potvrzená (viz příloha). V době svolání valné hromady již nebyl pan [příjmení] držitelem akcií. Na této valné hromadě, která se konala dne [datum], byl pan [příjmení] s okamžitou platností odvolán z toho důvodu, že pro svoji potřebu vybíral peníze z firmy, jejímž byl ředitelem, nikoli však jejím majitelem. Prokázaná výše takto způsobené škody činí 2,4 miliony korun. Chtěl bych někdy poznat majitele firmy, který by ponechal ve funkci ředitele člověka, o kterém by zjistil, že si firemní peníze plete se svými. V reportáži bylo řečeno:„ …Po šesti letech přišel zlom. Prvoinstanční soud rozhodl o tom, že akcie mají patřit panu [anonymizováno]“ Jedná se o další velkou zkratku v tvrzení paní redaktorky. Soud nebyl o tom, kdo je majitelem akcií, ale o tom, zda akcie, jejichž držitelem byl můj otec, mají být ze soupisu majetkové podstaty vyloučeny či nikoli. Stranou žalující v tomto sporu byla strana pana [příjmení] a stranou žalovanou byl insolvenční správce, který se z principu snaží do konkurzní podstaty zahrnout maximum. Ať už bude výsledek tohoto sporu jakýkoli, pro pana [příjmení] se tím nemění vůbec nic. Dluhy, které všemi směry nasekal, mávnutím kouzelného proutku nezmizí. Dle obchodního rejstříku byla [právnická osoba] [příjmení] v dobré finanční kondici, vykazovala roční zisk téměř pět milionů korun a půjčka (30 milionů) měla sloužit k rozvoji společnosti. Z jakého důvodu byly půjčené peníze požadovány k navrácení před datem splatnosti? Pokud byla firma tak zdravá, jak tvrdí pan [příjmení], potom nevím, proč nesplatila alespoň něco svým věřitelům. Opak je pravdou, audit roku 2013 ukazuje, že firma se nacházela ve stavu, kdy její povinností bylo vyhlásit úpadek. Domnívám se, že ve své době, jedinou šancí pana [příjmení] bylo odprodat akcie své firmy a přeložit tak náklad svých dluhů na někoho jiného. A to se také stalo. Tehdy dostal i pan [příjmení] šanci se ze svízelné situace dostat. Bohužel, svých nekalých aktivit uvnitř společnosti nezanechal a jako ředitel společnosti nadále používal firemní peníze jako své vlastní. Pan [anonymizováno] zřejmě dodnes nepochopil, co jako podnikatel způsobil. Na straně jedné si půjčoval, jako kdyby měl zítra umřít a na straně druhé sponzoroval milionovými částkami hned tři fotbalové kluby. To bylo vůči všem věřitelům nejenom silně neetické, ale svědčí to o jisté slaboduchosti, která podnikání nesvědčí. K dokreslení situace je možná zajímavé uvést, že ředitelem ‚nástupnické‘ [právnická osoba] [anonymizováno] je již pátým rokem pan [jméno] [příjmení], syn pana [jméno] [příjmení], a manažerem maloobchodního prodeje je pan [příjmení] [příjmení], zeť pana [jméno] [příjmení]. Z toho je vidět, že žádná likvidace rodiny [příjmení] se nekoná, ale naopak společný boj o záchranu firmy je daleko přiléhavějším popisem situace. Na celé záležitosti je nejděsivější představa toho, jak lze naprosto jednoduchý případ člověka, který obral své věřitele o více než sto milionů korun otočit a obrátit hněv lidu proti jednomu z mnoha poškozených. To celé jenom proto, aby bylo možné pomocí několika nemotorně pospojovaných oslích můstků plivnout až na [příjmení]. Do reportáže ‚Tygří převzetí‘ úmyslně nebyly zařazeny odpovědi na otázky, které byly redaktorům poskytnuty druhou stranou, a to i přesto, že 95 % celkového času reportáže bylo poskytnuto pouze straně prvé. Reportáž [anonymizována dvě slova] je typickou ukázkou novinářské gauneřiny, které se prakticky nelze bránit. Omlouvám se všem čestným novinářům, ale konstatuji, že v očích mnoha novinářů a reportérů jsme my všichni, občané této země, jenom hloupé stádo, které mohou jeho pasáci nasměrovat kterýmkoli směrem se jim jenom zachce.“

15. Z čestného prohlášení ze dne [datum] bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] prohlásil, že prodal veškeré akcie [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] dne [datum] za kupní cenu 8 000 000 Kč [jméno] [příjmení], narozenému [datum], který je tak jediným akcionářem uvedené společnosti. Návrh na zápis změn do obchodního rejstříku podaný [jméno] [příjmení] v červnu 2014, na základě kterého byly v obchodním rejstříku dne [datum] provedeny změny, byl podán omylem z důvodu nedorozumění. Ze seznamu přihlášených pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že do insolvenčního řízení [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] byly přihlášeny pohledávky v řádech milionů Kč a miliony Kč dlužil i žalobce sám jako fyzická osoba.

16. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2019, č. j. [číslo jednací], ve věci žalobce [jméno] [příjmení] proti žalovanému [příjmení] [jméno] [jméno], insolvenčnímu správci dlužníka [jméno] [příjmení], za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného [jméno] [příjmení], o vyloučení věci ze soupisu majetkové podstaty byla zamítnuta žaloba na vyloučení 20 ks kmenových akcí na majitele v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 1 000 000 Kč vydaných [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] dne [datum], 30 ks kmenových akcií na majitele v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 100 000 Kč vydaných uvedenou společností dne [datum] a 10 ks kmenových akcií na majitele v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 10 000 Kč vydaných stejnou společností dne [datum], ze soupisu majetkové podstaty dlužníka [jméno] [příjmení] v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Soud dospěl k závěru, že akcie nebyly platně převedeny ke dni [datum] na [jméno] [příjmení] [anonymizováno] tak, jak pan [příjmení] v prohlášení písemně potvrdil, když podle soudu prohlášení nemá na vlastnické právo k akciím žádný význam, nejedná se o nabývací titul, ani nezakládá domněnku vlastnictví. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2020, č. j. [číslo jednací], byl shora označený rozsudek Krajského soudu v Praze změněn tak, že se z majetkové podstaty dlužníka [jméno] [příjmení] vylučuje: a) 20 ks kmenových akcí na majitele (nyní na jméno) v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 1 000 000 Kč vydaných [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] dne [datum], b) 30 ks kmenových akcií na majitele (nyní na jméno) v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 100 000 Kč vydaných stejnou společností dne [datum] a c) 10 ks kmenových akcií na majitele (nyní na jméno) v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 10 000 Kč vydaných stejnou společností dne [datum]. Vrchní soud dospěl k závěru, že došlo k ústní kupní smlouvě o prodeji akcií na majitele a k převodu 100 % podílu ve shora označené společnosti z dlužníka na předchůdce žalobce dne [datum] za cenu 8 000 000 Kč, která měla být započtena oproti nároku předchůdce žalobce na vrácení poskytnuté půjčky. V řízení bylo mezi účastníky nesporné, že předchůdce žalobce [jméno] [příjmení] starší poskytl dlužníku v předchozích letech půjčku ve výši 30 000 000 Kč na investice do společnosti, jež měla být splatnou v únoru 2014. Sám dlužník přitom tvrdil, že poté, co se předchůdce žalobce dozvěděl o finančních problémech společnosti a dlužníka, trval na jejím okamžitém vrácení, když zjistil, že dlužník nemá na její vrácení finanční prostředky a že společnost podniká též s přispěním úvěru ve výši 42 000 000 Kč od [právnická osoba] Proto inicioval konání valné hromady společnosti dne [datum], na které mj. došlo k dohodě, že dlužník a jeho syn budou ponecháni v řídících funkcích společnosti a že za ně budou kooptovány další osoby a dlužníku bude ponechána funkce předsedy představenstva. Podle soudu k převodu listinného cenného papíru na majitele podle § 17 zákona o cenných papírech stačilo jeho předání nabyvateli (tradicí), v případě úplatného převodu podle podmínek kupní smlouvy, která však nemusela mít listinnou formu. V tomto případě měla smlouva provádějící předání akcií ústní formu a lze mít k tíži dlužníka, pokud nedisponuje žádnou písemnou smlouvou nebo písemným shodným prohlášením o jím tvrzených důvodech předání. Rozsudkem ze dne 13. 6. 2018, č. j. 47 Cm 334/2014-183, ve věci žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], insolvenčního správce úpadce [jméno] [příjmení], proti žalovaným: 1) [jméno] [příjmení] [anonymizováno] a 2) [příjmení] [anonymizována čtyři slova], o určení akcionáře obchodní korporace, Krajský soud v Praze zamítl žalobu insolvenčního správce na určení, že [jméno] [příjmení] je akcionářem žalované společnosti podílem odpovídajícím 63,46 % jejího základního kapitálu, který činí 23 100 000 Kč. Soud vyšel z čestného prohlášení ze dne [datum], v němž [jméno] [příjmení] prohlásil, že jediným akcionářem společnosti je [jméno] [příjmení], kterému dne [datum] prodal veškeré akcie společnosti za kupní cenu 8 000 000 Kč. Soud dále konstatoval, že původní žalobce [jméno] [příjmení] nemohl ani prokázat naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby, když mu nesvědčila žádná ze skutečností mající konkrétní vztah jeho osoby ke společnosti, a že listina s názvem Čestné prohlášení ze dne [datum] má zásadní důkazní sílu a vyvolává významné právní účinky i důsledky ve vztahu k obsahu takového čestného prohlášení. Těmito rozsudky žalovaný prokázal pravdivost výroku„ Odpověď je prostá, snadno dohledatelná a soudem potvrzená…“.

17. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 74 Cm 150/2014 bylo k důkazu provedeno zejména usnesení ze dne 16. 7. 2021, č. j. 74 Cm 150/2014-235, které nabylo právní moci dne [datum], jímž byl zamítnut návrh [jméno] [příjmení] na vyslovení neplatnosti rozhodnutí [jméno] [příjmení] [anonymizováno] v působnosti valné hromady [příjmení] [anonymizována čtyři slova] o odvolání [jméno] [příjmení] z funkce člena představenstva. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2022, č. j. 9 To 117/2022-3203, byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 2 T 37/2019-3179 a trestní stíhání obžalovaného [jméno] [příjmení] bylo zastaveno s tím, že trestní stíhání je promlčeno. Žalovaný byl stíhán pro přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti za dobu nejméně od ledna 2012 do [datum], kdy vykonával funkci statutárního zástupce a předsedy představenstva [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], kdy část finančních prostředků z tržeb za prodej zboží v celkové výši nejméně 2 385 576 Kč měl převzít ze středisek společnosti a neodevzdal fyzicky do její pokladny.

18. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že předmětný článek obsahuje nepravdivá tvrzení, která ho poškodila v osobním životě, protože on i celá rodina přišli o všechno, co celý život budoval. V pracovním životě ho případ poškodil tak, že nemá žádnou práci, v podstatě ho to odsoudilo k smrti a stejně tak i jeho manželku. V reakci na článek mu spousta lidí psala, telefonovala a říkala, že je to něco neuvěřitelného a doufají, že to dobře dopadne. Celá jeho rodina jsou veřejně známí lidé. Chce, aby nemohly kolovat takové řeči a aby o něm nikdo nepsal. Žalovaný ho hrubě uráží tím, že uvádí, že je šílenec. Není pravdou, že by na žalovaného někde vybafl. Předtím mu telefonoval do kanceláře a on mu řekl, aby přijel, a protože se nechtěl bavit u něj v kanceláři, šli ven a seděli u něj v autě a on mu líčil, co má s jeho otcem. Jen ho slušně poprosil, aby se na ten jejich případ zeptal otce. Žalovaný mu slíbil, že se na to podívá a že mu dá vědět. Slaboduchý žalobce určitě není, žalovaný na to nemá žádnou lékařskou zprávu. Údaje o 100 000 000 Kč jsou nepravdivé, protože [příjmení] s [příjmení] ho dostali úmyslně do insolvence. Z dluhu 30 000 000 Kč, které si půjčil od [příjmení] staršího, odečetli 8 000 000 Kč, za což měl údajně prodat podle čestného prohlášení celou firmu. Tím vytvořili jednoho věřitele, který dluží [příjmení] 22 000 000 Kč. Peníze, které od [příjmení] převzal (22 000 000 Kč), šly do firmy [příjmení]. Po nepřátelském převzetí firmy ty peníze zůstaly ve firmě, jemu osobně je nikdo nevrátil a duplicitně ho dal pan [příjmení] starší do insolvence s duplicitními 22 000 000 Kč. Druhý věřitel, kterého potřebovali pro vytvoření insolvence, byla [právnická osoba], což je [příjmení], pomocník [příjmení], a tato pohledávka vznikla tak, že za [anonymizováno] peníze zpracoval [příjmení] banku, kde měli provozní úvěr přes 42 000 000 Kč, a [příjmení] si za [anonymizováno] peníze tento úvěr odkoupil za pouhých 18 000 000 Kč. Prakticky okamžitě ho vyzval jako avalistu směnky na úvěr, aby mu zaplatil 42 000 000 Kč. Tím ho dali dva věřitelé do insolvence. Nesouhlasí s vyjádřením žalovaného, že [anonymizováno] dluží 58 000 000 Kč. Chce za všechny lži v článku omluvu, anebo dohodu, že se se žalovaným sejdou a všechno v klidu proberou. Kdyby žalovaný stáhl žalobu ve věci 12 C 27/2020, tak on stáhne tuto žalobu.

19. Z výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že rozhovor, který byl uveřejněn [datum] v předmětném článku, dělal s panem [příjmení], který mu jej předal k odsouhlasení a on souhlasil s jeho uveřejněním. Je možné, že mu žalobce před tím setkáním telefonoval. Bavili se skutečně v autě a on pronášel plamenné výlevy s tím, že jestli mu žalovaný nepomůže, tak ho rozmázne v médiích, a očerňoval jeho otce. On skutečně toto setkání se žalobcem vyhodnotil jako setkání se šílencem, který vyhrožuje medializací. Předtím žalobce nikdy neviděl. Ani potom se s ním nesetkal, až tady u soudu v předchozím řízení. Pokud v článku hovoří o milionech, čerpal z insolvenčního rejstříku, z rozsudků a po konzultaci s panem [příjmení] důkazy předložil i v listinné podobě. Žalobce si od jeho otce půjčil před léty peníze, které nikdy nevrátil. Potom přišel o akcie, o firmu, což byl důsledek jeho podnikatelské činnosti. Žalovaný vztahy svého otce se žalobcem neznal a nevěděl nic o jejich obchodech. Články, které o něm žalobce napsal, ho hodně poškodily, poznal doslova, co je to, když soudí ulice. Jeho článků se chytlo i [anonymizována dvě slova]. Žalobce se ho mohl tehdy zastat, protože věděl, že s firmou jeho otce nemá nic společného, ale neučinil tak. V té době se nemohl bránit. Napadání ale přešlo do roviny celostátní, kdy v pořadu [anonymizováno] byli on a jeho rodina vylíčeni tak, jak se žalobce vyjadřuje. Pochopil, že se musí začít bránit, nebo ho doslova stáhnou z kůže, ačkoli s celým případem nemá nic společného. Tento článek byla jeho jediná obrana za celá ta léta napadání a naprosto pravdivě vystihuje podstatu věci, kterou je, že žalobce byl špatným podnikatelem, který firmu zadlužil přes únosnou míru, podnikatelskou situaci nezvládl a o firmu přišel. Dlužil peníze mnoha věřitelům, bankám, ostatním věřitelům a dalším právnickým osobám. To zjistil z insolvenčního rejstříku a blížilo se to ke 100 000 000 Kč. Musel to tehdy zjišťovat, protože o případu nic nevěděl. Jeho otec zemřel [datum]. Jak vyplývá z mnoha vyjádření žalobce, dosud nepochopil, jak podnikání funguje, pořád si myslí, že firemní peníze jsou jeho peníze. Když mluvil o slaboduchosti, měl na mysli podnikatelskou slaboduchost. Tu tam prostě vidí, takto tak řekl.

20. Soud I. stupně uzavřel, že výrok, že„ hledal před rozhovorem informace v insolvenčním rejstříku“ a že„ [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova]. dlužila k [datum] jejím věřitelům více, než 72 000 000 Kč“, žalovaný doložil výpisy z insolvenčního rejstříku. Pravdivost výroku, že„ pan [příjmení] dluží jako fyzická osoba dalších 24 000 000 Kč, z toho většinu jeho otci“, žalovaný rovněž doložil, když žalobce potvrdil, že si od pana [příjmení] staršího půjčil 30 000 000 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 24. 11. 2021, č. j. 2 T 37/2019-3179, žalovaný prokázal, že žalobce od počátku ledna 2012 do června 2014, kdy vykonával funkci statutárního zástupce a předsedy představenstva, část finančních prostředků z tržeb za prodej zboží, nejméně ve výši 2 385 576 Kč, neodevzdal fyzicky do pokladny [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova]. Tímto rozsudkem spolu s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. [číslo jednací], byla prokázána pravdivost tvrzení žalovaného, že„ v době svolání valné hromady již nebyl pan [příjmení] držitelem akcií a na této valné hromadě, která se konala dne [datum], byl pan [příjmení] s okamžitou platností odvolán z toho důvodu, že pro svou potřebu vybíral peníze z firmy, jíž byl ředitelem, nikoli však jejím majitelem, přičemž prokázaná výše takto způsobené škody činila 24 000 000 Kč“. Pravdivost výroku„ Pokud byla firma tak zdravá, jak tvrdí pan [příjmení], potom nevím, proč nesplatila alespoň něco svým věřitelům. Opak je pravdou, audit z roku 2013 ukazuje, že firma se nacházela ve stavu, kdy její povinností bylo vyhlásit úpadek. Domnívá se, že ve své době jedinou šancí pana [příjmení] bylo odprodat akcie své firmy a přeložit tak náklad svých dluhů na někoho jiného, a to se také stalo. Tehdy dostal pan [příjmení] šanci se ze svízelné situace dostat. Bohužel svých nekalých aktivit uvnitř společnosti nezanechal a jako ředitel společnosti nadále používal firemní peníze jako svoje vlastní. Na straně jedné si půjčoval, jako kdyby měl zítra umřít a na druhé straně sponzoroval milionovými částkami hned tři fotbalové kluby. To bylo vůči všem věřitelům nejenom silně neetické, ale svědčí to i o jisté slaboduchosti, která podnikání nesvědčí.“ žalovaný prokázal zprávou nezávislého auditora k ověření roční účetní uzávěrky k [datum] firmy [příjmení] [anonymizována čtyři slova]., podle níž společnost vykazuje jistinu úvěru 45 000 000 Kč se splatností [datum]. Celkové cizí zdroje obchodní společnosti jsou ve výši 68 914 000 Kč. Existuje významná nejistota, která by mohla zásadním způsobem zpochybnit schopnost společnosti v rámci běžného podnikání realizovat svá aktiva nebo dostát svým závazkům. Celkem 35 % z obratu společnosti, tj. 50 743 000 Kč, představují tržby v hotovosti, u kterých neexistuje řádná systémová kontrola. Společnost vykazuje půjčku fyzické osobě – akcionáři – ve výši 22 367 000 Kč. Půjčka nebyla založena smlouvou a nebyl předložen souhlas valné hromady. Pravdivost výroku„ Na celé záležitosti je nejděsivější představa toho, jak lze naprosto jednoduchý případ člověka, který obral své věřitele o více, než 100 000 000 Kč otočit a obrátit hněv lidu proti jednomu z mnoha poškozených. To celé jenom proto, aby bylo možné pomocí několika nemotorně pospojovaných oslích můstků plivnout až na Babiše.“ prokázal žalovaný výpisy listin z insolvenčního rejstříku, seznamem pohledávek, zprávou auditorů, zprávou insolvenčního správce o splnění částečného rozvrhu dlužníka [jméno] [příjmení] ze dne [datum], kde byla zjištěna výše pohledávky 44 040 869,87 Kč, kdy insolvenční správce [anonymizováno] [jméno] [jméno] provedl částečný rozvrh.

21. Tvrzení žalovaného, že„ se domnívá, že jedinou šancí pana [příjmení] bylo odprodat akcie své firmy a přeložit tak náklad svých dluhů na někoho jiného. A to se také stalo. Tehdy dostal pan [příjmení] šanci se ze svízelné situace dostat. Bohužel svých nekalých aktivit uvnitř společnosti nezanechal a jako ředitel společnosti nadále používal firemní peníze jako své vlastní. Pan [anonymizováno] zřejmě dodnes nepochopil, co jako podnikatel způsobil. Na straně jedné si půjčoval, jako kdyby měl zítra umřít, a na straně druhé sponzoroval milionovými částkami hned tři fotbalové kluby. To bylo vůči všem věřitelům nejenom silně neetické, ale svědčí to o jisté slaboduchosti, která podnikání nesvědčí.“, a že„ ředitelem ‚nástupnické‘ [právnická osoba] [anonymizováno] je již pátým rokem pan [jméno] [příjmení], syn [jméno] [příjmení], a manažerem obchodního prodeje je [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Z toho je vidět, že žádá likvidace rodiny [příjmení] se nekonala, naopak společný boj o záchranu firmy je daleko přiléhavějším popisem situace.“ soud I. stupně hodnotil jako regresně subjektivní názor žalovaného týkající se přístupu žalobce k podnikání. Jedná se o hodnotící soud a tento názor žalovaného na podnikání žalobce je podložen četnými shora uvedenými rozsudky.

22. Poslední dva odstavce rozhovoru ve znění„ Do reportáže [anonymizováno] převzetí‘ úmyslně nebyly zařazeny odpovědi na otázky, které byly redaktorům poskytnuty druhou stranou, a to i přesto, že 95 % celkového času reportáže bylo poskytnuto pouze straně prvé. Reportáž ‚Tygří převzetí‘ je typickou ukázkou novinářské gauneřiny, které se prakticky nelze bránit. Omlouvám se všem čestným novinářům, ale konstatuji, že v očích mnoha novinářů a reportérů jsme my všichni, občané této země, jenom hloupé stádo, které mohou jeho pasáci nasměrovat, kterýmkoli směrem se jim jenom zachce.“ nemohly žalobce nikterak poškodit, neboť jsou mířeny proti některým novinářům a omluvou všem čestným novinářům.

23. Soud I. stupně uzavřel, že výroky žalovaného obsažené v posuzovaném článku nejsou v rozporu s objektivním právem, neboť u skutkových tvrzení žalovaný prokázal jejich pravdivost. Pokud jde o hodnotící soudy„ svědčí to o jisté slaboduchosti, která podnikání nesvědčí“ a„ Vyhodnotil jsem tedy toto setkání jako srážku se šílencem a pustil jsem to z hlavy.“, jedná se o kritiku nepostrádající věcný základ, kterou soud vyhodnotil jako přiměřenou, když s přihlédnutím ke konkrétní situaci nedosáhla takové intenzity, která by zasluhovala omluvu. Žalobce sám ve své výpovědi potvrdil, že žalovaného žádal, aby si promluvil se svým otcem ohledně obchodních aktivit mezi žalobcem a otcem žalovaného, přitom jej vůbec neznal a neměl s ním co do činění. Za této situace soud I. stupně žalobu zamítl.

24. Pro úplnost soud I. stupně uvedl, že protože byl v tomto řízení na ochranu osobnosti požadována pouze omluva, nikoliv v zaplacení peněžté částky, nebylo řízení přerušeno podle ust. § 263 insolvenčního zákona č. 294/2013 Sb., neboť se netýká majetkové podstaty.

25. Podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud I. stupně procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení v celkové výši 20 068,92 Kč, sestávající se z odměny advokáta za 4 úkony právní služby po 2 500 Kč a 1 úkon v poloviční sazbě po 1 250 Kč, 5 režijních paušálů po 300 Kč, cestovného za 2 cesty z [obec] do [obec] a zpět ve výši 1 002,48 Kč a 1 032,72 Kč, náhrada za promeškaný čas za 18 započatých půlhodin po 100 Kč, celkem 16 585,20 Kč, po navýšení o 21% DPH 20 068,92 Kč.

26. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce a namítl, že stále probíhá složkami [anonymizováno] a hospodářského oddělení kriminální policie vyšetřování tohoto rozsáhlého případu provedeného organizovanou skupinou osob se škodou velkého rozsahu. Tato skupina se stále usilovně snaží o kriminalizaci žalobce a tím vyvázání své odpovědnosti na celém případu. Soud I. stupně použil účelově zkreslenou argumentaci žalovaného, který pokračuje v tvrzeních [anonymizováno]. [příjmení] staršího a jeho pomocníků [příjmení] a [příjmení]. Argumentuje celou řadou uměle vyvolaných soudních sporů, včetně insolvenčních řízení, ve kterých se snaží žalobce zdiskreditovat, dokonce i kriminalizovat a nejlépe ještě odsoudit a odstranit z cesty, aby jim vše prošlo a měli„ klid na práci“. Bez důkladného vyšetření celého případu ale není možné odsoudit poctivého člověka pouze na základě účelově vykonstruovaných činů a práce týmu právníků, placených z prostředků a majetku žalobce. O okolnostech nepřátelského převzetí firmy [příjmení] skupinou, jejího totálního vytunelováním a o pletichách v obou insolvenčních řízeních s duplicitně požadovanými platbami v řádech mnoha desítek milionů Kč, což je stále předmětem probíhajícího vyšetřování složek policie, se soud zmiňuje pouze okrajově, hlavní důraz je kladen na tvrzení žalovaného. Stejně jako výčtem dosavadních soudních rozhodnutí, která probíhala ze zcela účelově a opačně prováděných důkazů. Jednání žalovaného ovlivnilo celý případ, protože právě on, bez důkladné znalosti celého případu, kterého se do té doby vůbec neúčastnil, sepsal velice hrubý, urážlivý a dehonestující článek na žalobce jako první. Žalobce teprve až po několika týdnech nechal uveřejnit svoji odpověď na tento článek v tisku a za to byl ihned zažalován, i když míra a rozsah jeho vyjádření je nesrovnatelně menší. Soud I. stupně žalobce odsoudil k omluvě, ale v případě žalovaného za mnohonásobně útočnější a rozsahem podstatně obsáhlejší mediální článek žalobu zamítl.

27. V dalším odvolatel uvádí, že žalovaný pravdivost tvrzení v předmětném článku ve všech bodech neprokázal. Žalobce mu nikdy nevyhrožoval a jeho vyjádření:„ srážky se šílencem“ je hrubě urážející, žalovaný nedoložil pro toto tvrzení žádný důkaz, např. zdravotní dokumentaci žalobce. Soud urážku bagatelizuje a straní žalovanému. Žalovaným uváděné údaje ze zmanipulovaných insolvenčních řízení a soudů nejsou pravdivé a [příjmení] a jsou předmětem rozsáhlého vyšetřování. Také uvedené mnohamilionové dluhy jsou součástí rozsáhlého podvodu skupiny řízené [příjmení] [anonymizováno], který řeší příslušné orgány, a do doby ukončení tohoto vyšetřování nemá žalovaný právo v tisku uvádět nepravdivé soudy o žalobcově práci, dluzích a podnikání. Další hrubý výpad žalovaného je:„ Na straně jedné si půjčoval jako by měl zítra umřít a na straně druhé sponzoroval milionovými částkami hned tři fotbalové kluby. To bylo vůči věřitelům nejenom silně neetické, ale svědčí to o jisté slaboduchosti, která podnikání nesvědčí.“. Také zde žalovaný nedoložil žádnou zdravotní dokumentaci žalobce a žádné důkazy o milionových částkách za sponzorování. Čestné prohlášení ze dne [datum] je nedílnou součástí smlouvy o narovnání mezi žalobcem a [příjmení] [anonymizováno]. a vytržené z kontextu celé smlouvy se stalo předmětem podvodu [příjmení] [anonymizováno]. Seznam přihlášených pohledávek do insolvenčního řízení společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] byl vypracován až téměř po třech letech od nepřátelského převzetí firmy. V uměle vytvořené insolvenci na žalobce je skutečně uvedena položka 22 milionů Kč, s příslušenstvím celkem okolo 24 milionů, jako pohledávka [příjmení] [anonymizováno]., avšak žalobce vložil řádně přes účet na konto firmy [právnická osoba] 24 milionů Kč, které v nepřátelsky převzaté firmě zůstaly po odstranění žalobce z firmy a žalobce se je zatím neúspěšně domáhá vrátit zpět. [příjmení] po něm však ještě duplicitně požadují zaplatit v insolvenci dalších 24 milionů. Toto vše je ve vyšetřování policejních orgánů. Žalobce se žalovaným mluvil pouze v roce 2014 v autě, slušně a zasvěceně, plamenné výlevy a očerňování jeho otce si žalovaný účelově přibájil, informace čerpal od [příjmení], který je vyšetřován pro pletichy v insolvenčních řízeních a podvodech a dnes vlastní žalobcův veškerý podnikový i soukromý majetek. Žalovaný zpočátku o spolupráci žalobce s [příjmení] [anonymizováno]. opravdu nic nevěděl. Po jeho smrti odmítl několikrát nabídku žalobce setkat se a věci urovnat, jen vzkázal, že se s ním už nikdy bavit nebude. Další z účelových manipulací žalovaného je argumentace rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 24. 11. 2021, č. j. 2 T 37/2019-3179. Dne 4. 6. 2014 byl totiž žalobce odstraněn ze své vlastní firmy a ani nebyl vyzván k okamžitému odevzdání účetnictví a pokladny. K tomu došlo až po několika týdnech, čehož využil nový jednatel firmy [příjmení], aby začal ihned firmu tunelovat a zahlazovat stopy a přehazovat vinu na žalobce. V době konání mimořádné valné hromady firmy dne [datum] byl žalobce držitelem akcií, tato valná hromada se konala bez vědomí jeho i ostatních členů statutárních orgánů. Na této valné hromadě, kde v té době už na vlastní žádost nebyli členy statutárních orgánů ani [příjmení] st. ani [příjmení], přesto vyloučili z firmy nejen žalobce, ale i členy jeho rodiny [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] z dozorčí rady. Tvrzení, že žalobce pro svoji potřebu vybíral z firmy, jíž byl ředitelem, peníze, přičemž prokázaná výše takto způsobené škody činila 24 milionů Kč, je zcela vymyšlené. Pro toto tvrzení svědčí i zastavení trestního stíhání Krajským soudem v Praze č. j. 9 To 117/2022-3203. Audit z roku 2013 prováděla [příjmení] [anonymizováno]. povolaná s nimi spřízněná firma a tomu odpovídal i její výsledek. Jak se později ukázalo, sloužil pro pozdější dehonestaci firmy a žalobce. Zpráva tzv. nezávislého auditora ze dne [datum] byla zpracován měsíc po nepřátelském převzetí firmy a žalobcovu odstranění, kdy už si upravili údaje podle svých potřeb. Tvrzení žalovaného, že ředitelem nástupnické [právnická osoba] [anonymizováno] je [jméno] [příjmení] a manažerem prodeje [anonymizováno] [příjmení], zeť žalobce, usvědčuje žalovaného z další nehorázné lži. Rodina žalovaného připravila obě děti žalobce o chatu a pozemek v [obec]. Nesplněním podmínky smlouvy o narovnání ze strany [příjmení] st. o výši platu pro [jméno] [příjmení] jako ředitele společnosti jej připravila minimálně o polovinu platu od června 2014 dosud. Jak [jméno] [příjmení], tak [anonymizováno] [příjmení] dřou již nikoliv ve své vlastní rodinné firmě, ale pro rodinu žalovaného.

28. Přestože byl soud I. stupně žalobcem opakovaně požádán o zproštění všech poplatků vzhledem ke své kritické životní situaci, kdy v současné době jsou s manželkou prakticky bezdomovci s důchodem kráceným insolvencemi, soud této žádosti nevyhověl a určil poplatky, které žalobce není schopen nikdy zaplatit. O totéž zproštění platby soudních poplatků žádá žalobce i odvolací soud.

29. Žalobce navrhl zrušení rozsudku a uznání své žaloby v plném rozsahu.

30. Žalovaný se podle svého vyjádření k odvolání s napadeným rozsudkem zcela ztotožňuje. Soud I. stupně správně zhodnotil, že žalovaný unesl důkazní břemeno, protože vyčerpávajícím způsobem prokázal pravdivost těch výroků uvedených v článku, které mají povahu skutkových tvrzení. Žalovaný se současně ztotožňuje s jeho závěry v hodnocení zbylé části výroků, které mají povahu hodnotících soudů, kdy správně dovodil, že žalovaný vždy vycházel ze skutečností, které byly prokázány jako pravdivé, a tyto hodnotící soudy byly vůči žalobci, i vzhledem k prokázaným skutečnostem, přiměřené, resp. nedosáhly takové intenzity, která by zasluhovala omluvu. Důkazy provedené pravomocnými soudními rozhodnutími a obsahem insolvenčního spisu lze stěží zpochybnit ničím nepodložená tvrzení žalobce o údajně„ uměle vyvolaných“ soudních sporech. Tvrzení žalobce, že soudní řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí, kterými byla prokázána pravdivost výroků, byla„ zmanipulována“, nebyla nijak prokázána. Žalobce nepředložil žádné důkazy, ale ani žádná konkrétní tvrzení, z nichž by oprávněnost citovaného nařčení mohla (hypoteticky) plynout. Ve všech těchto řízeních (i v rámci insolvenčního řízení) měl (má) k dispozici na obranu svých (domněle) dotčených práv veškeré prostředky procesní obrany. Je však zjevné, že žalobce není schopen smířit se s realitou, jak vyplývá ze zmíněných pravomocných rozhodnutí soudů. Žalobce prakticky v rámci celého odvolání opakuje své tvrzení, že údajně„ stále probíhá složkami [anonymizováno] a hospodářského oddělení kriminální policie vyšetřování tohoto rozsáhlého případu provedeného organizovanou skupinou osob se škodou velkého rozsahu“. Avšak v řízení před soudem I. stupně nepředložil žádný důkaz o vedení jakéhokoli trestního řízení proti žalovanému. V řízení Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 12 C 27/2020, o žalobě [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] proti [jméno] [příjmení] o ochranu osobnosti, naopak [jméno] [příjmení] výslovně uvedl, že na [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ani na [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nikdy žádné trestní oznámení nepodal. Ničím nepodložená tvrzení žalobce o údajně probíhajících policejních vyšetřováních nemůžou nic změnit na skutečnosti, že žalovaný opřel své výroky o pravomocná rozhodnutí soudů České republiky a o dokumenty, které jsou obsahem veřejného obchodního a insolvenčního rejstříku, na jejichž pravdivost oprávněně spoléhal. Pokud žalobce namítá, že žalovaný nedoložil své tvrzení„ vyhodnotil jsem tedy toto setkání jako srážku s šílencem a pustil jsem to z hlavy“ například zdravotní dokumentací žalobce o jeho zdravotním stavu, žalovaný se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, který posoudil toto tvrzení jako hodnotící soud, a správně vyhodnotil, že nedosáhl takové intenzity, která by zasluhovala omluvu, protože žalobce sám při své výpovědi potvrdil, že navštívil žalovaného a že ho žádal, aby si promluvil se svým otcem ohledně obchodních aktivit mezi žalobcem a otcem žalovaného, když žalovaný do té doby žalobce ani neznal a neměl s ním co do činění. Pokud sám žalobce zmiňuje řízení, v němž byl ohledně svých výroků na adresu rodiny [příjmení] žalován (sp. zn. 12 C 27/2020), je na místě uvést, že dne [datum] byl rozsudek soudu I. stupně ukládající [jméno] [příjmení] povinnost se žalobcům za své výroky omluvit, potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze (č. j. 21 Co 76/2022-358). Optika žalobce je však zjevně taková, že za vším vidí jen další údajné bezpráví vůči sobě a sebe sám vnímá jako údajnou oběť, bez ohledu na to, z kolika pravomocných soudních rozhodnutí, včetně odvolacích instancí, plyne závěr, že se mu žádné bezpráví neděje.

31. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal mu vůči žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

32. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř. Přitom věc projednal a rozhodl za splnění podmínek ust. § 214 odst. 3 o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť odvolání bylo podáno (posuzováno podle obsahu) z důvodu nesprávného právního posouzení věci, žalovaný s tímto postupem souhlasil a souhlas žalobce odvolací soud v souladu s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, neboť nereagoval na výzvu obsaženou v usnesení ze dne 13. 9. 2022, č. j. 21 Co 244/2022-228, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby o odvolání proti napadenému rozsudku bylo odvolacím soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat.

33. Ke skutkové stránce věci odvolací soud uvádí, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně.

34. Právní poměry účastníků soud I. stupně správně posoudil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014, neboť posuzované výroky byly zveřejněny za jeho účinnosti.

35. Podle ust. § 81 odst. 1 o.z. chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

36. Podle ust. § 81 odst. 2 o.z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

37. Podle ust. § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

38. Podle ust. § 2951 odst. 2 o.z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

39. Jak správně vyložil soud I. stupně, ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby musí být jako předpoklad odpovědnosti splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě. Tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a jeho způsobilostí způsobit újmu. Nenaplněním jakékoliv z těchto podmínek se vylučuje možnost vzniku této odpovědnosti.

40. V přezkoumávaném případě lze přisvědčit soudu I. stupně v jeho závěru, že většina výroků žalovaného v předmětném článku měla charakter skutkových tvrzení a žalovaný jejich pravdivost bez jakékoliv pochybnosti prokázal, jak podrobně a přesvědčivě odůvodnil soud I. stupně v bodech 33. až 39. odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje.

41. Správným shledává odvolací soud rovněž závěr, že výroky, že se„ domnívá, že jedinou šancí pana [příjmení] bylo odprodat akcie své firmy a přeložit tak náklad svých dluhů na někoho jiného. A to se také stalo. Tehdy dostal pan [příjmení] šanci se ze svízelné situace dostat. Bohužel svých nekalých aktivit uvnitř společnosti nezanechal a jako ředitel společnosti nadále používal firemní peníze jako své vlastní. Pan [anonymizováno] zřejmě dodnes nepochopil, co jako podnikatel způsobil. Na straně jedné si půjčoval, jako kdyby měl zítra umřít, a na straně druhé sponzoroval milionovými částkami hned tři fotbalové kluby. To bylo vůči všem věřitelům nejenom silně neetické, ale svědčí to o jisté slaboduchosti, která podnikání nesvědčí.“, že„ ředitelem ‚nástupnické‘ [právnická osoba] [anonymizováno] je již pátým rokem pan [jméno] [příjmení], syn [jméno] [příjmení], a manažerem obchodního prodeje je [anonymizováno] [příjmení], zeť [jméno] [příjmení]. Z toho je vidět, že žádá likvidace rodiny [příjmení] se nekonala, naopak společný boj o záchranu firmy je daleko přiléhavějším popisem situace.“, jakož výroky„ svědčí to o jisté slaboduchosti, která podnikání nesvědčí“ a„ Vyhodnotil jsem tedy toto setkání jako srážku se šílencem a pustil jsem to z hlavy.“ jsou subjektivními názory žalovaného týkající se přístupu žalobce k podnikání a způsobu jednání se žalovaným, kterého do doby jejich setkání neznal a který s jeho podnikáním neměl nic společného. Správně uzavřel, že se jedná o hodnotící soudy, který má pravdivý základ, jež byl v tomto řízení prokázán, přičemž se nejedná o výroky takové intenzity, že by byly způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce.

42. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem soudu I. stupně, že pPoslední dva odstavce rozhovoru ve znění„ Do reportáže [anonymizována dvě slova] úmyslně nebyly zařazeny odpovědi na otázky, které byly redaktorům poskytnuty druhou stranou, a to i přesto, že 95 % celkového času reportáže bylo poskytnuto pouze straně prvé. Reportáž [anonymizována dvě slova] je typickou ukázkou novinářské gauneřiny, které se prakticky nelze bránit. Omlouvám se všem čestným novinářům, ale konstatuji, že v očích mnoha novinářů a reportérů jsme my všichni, občané této země, jenom hloupé stádo, které mohou jeho pasáci nasměrovat, kterýmkoli směrem se jim jenom zachce.“ nemohly zasáhnout do osobnostních práv žalobce, neboť se jej netýkají, když směřují proti některým novinářům.

43. Odvolací soud tedy shodně se soudem I. stupně uzavírá, že výroky žalovaného obsažené v posuzovaném článku nejsou v rozporu s objektivním právem, není tedy splněna základní podmínka pro vznik občanskoprávní odpovědnosti žalovaného.

44. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že soud I. stupně správně vyložil, že řízení nebylo přerušeno podle ust. § 263 insolvenčního zákona č. 294/2013 Sb. Nejenže se netýká majetkové podstaty, když byla požadována pouze omluva, ale navíc byla podána až po prohlášení konkursu na majetek žalobce, který byl prohlášen dne [datum].

45. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, když pochybení neshledal ani v závislém nákladovém výroku II.

46. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v něm úspěšnému žalovanému jejich náhradu v celkové výši (po zaokrouhlení) 5 264 Kč sestávajících z 1,5 úkonu právní služby po 2 500 Kč podle ust. § 7 bodu 5. za použití ust. § 9 odst. 3 písm. d) AT (vyjádření k odvolání a účast při vyhlášení rozsudku v poloviční sazbě), 2 režijních paušálů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT a 21% DPH ve výši 913,50 Kč podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.

47. Náklady odvolacího řízení je žalobce povinen zaplatit žalovanému v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta, který žalovaného v řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).