o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 29. dubna 2022, č.j. 19 C 277/2021-46,

1. Ve shora označené věci se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 80 000 Kč se zákonným 10% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

2. Podle jejích žalobních tvrzení uzavřela dne [datum] jako kupující s žalovaným jako prodávajícím kupní smlouvu na koupi vozidla [anonymizována čtyři slova], [registrační značka]. Kupní cenu ve výši 80 000 Kč uhradila žalovanému v hotovosti při uzavření smlouvy a předání vozidla. Dne [datum] bylo vozidlo žalobkyni zabaveno [stát. instituce] jako vozidlo odcizené a vráceno vlastníku. Kupní smlouva je podle ust. § 580 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) absolutně neplatná, neboť žalovaný nebyl vlastníkem předmětného vozidla. Žalobkyni proto vzniklo ve smyslu ust. § 2993 o.z. právo na vydání bezdůvodného obohacení žalovaným ve výši uhrazené kupní ceny, tj. 80 000 Kč.

3. Při jednání soudu I. stupně konaném dne [datum], které se v souladu s ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) konalo v nepřítomnosti žalovaného, žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání, jsou-li splněny podmínky pro jeho vydání, jinak rozsudkem pro uznání se zřetelem ke kvalifikované výzvě k vyjádření k žalobě, kterou obsahoval elektronický platební rozkaz. Soud I. stupně sdělil, že nejsou splněny podmínky pro rozhodnutí rozsudkem pro zmeškání, a návrh žalobkyně na rozhodnutí rozsudkem pro uznání usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítl. Podle odůvodnění tohoto usnesení soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jímž žalovanému zároveň pro případ, že by proti němu podal odpor, uložil, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, a aby v případě, že nárok uplatněný žalobou zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení, a poučil jej o následcích, které nastanou, jestliže se k žalobě včas nevyjádří ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání. Tento platební rozkaz soud žalovanému doručil dne [datum] a žalovaný proti němu dne [datum] podal včas odpor, avšak k žalobě se nevyjádřil. Soud I. stupně vyložil, že soud nevydá rozsudek pro uznání, jestliže by žalobě nebylo možné vyhovět, ani kdyby byla prokázána všechna žalobní tvrzení. Základem pro vydání rozsudku pro uznání mohou být jen taková žalobní tvrzení, která vedou k závěru, že podle nich lze výrokem rozsudku přiznat právě to plnění, kterého se žalobce v žalobě domáhá (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 29 Odo 296/2003). O takový případ jde i v projednávané věci. I kdyby se žalobkyni podařilo prokázat všechna skutková tvrzení, která uvedla v žalobních důvodech, nemohla by být procesně úspěšná. Odtud vyplývá, že nejsou splněny předpoklady pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání.

4. V reakci na výše uvedené usnesení sdělila právní zástupkyně žalobkyně soudu I. stupně podáním ze dne [datum], že respektuje jeho právní názor a upravuje svá žalobní tvrzení tak, že vzhledem k tomu, že získala předmětné vozidlo od žalovaného za jiných okolností, než které stanoví ust. § 1109 nebo § 1110 o.z., a následně se prokázalo, že vozidlo bylo skutečným vlastníkem pozbyto v důsledku činu povahy trestného činu, nestala se žalobkyně jeho vlastníkem. Nicméně v době uzavření kupní smlouvy nebyly tyto podstatné skutečností žalobkyni známy. Ta se po marném čekání na mimosoudní vypořádání v rámci probíhajícího trestního řízení obrátila na žalovaného s výzvou k plnění, kterou mu prostřednictvím své právní zástupkyně zaslala dne [datum]. Ve výzvě vyjádřila vůli k neplatnosti právního jednání a označila vady právního jednání, přestože je posoudila jako důvod absolutní neplatnosti. Žalobkyně však má za to, že soud není vázán právním důvodem žaloby, ani v žalobě vysloveným právním hodnocením skutkového stavu, a neplatnost závazku by musel vypořádat jako předběžnou otázkou po podání žaloby o vydání bezdůvodného obohacení z titulu neplatnosti smlouvy. Žalobkyni proto vzniklo ve smyslu ust. § 2993 o.z. právo na vydání bezdůvodného obohacení žalovaným ve výši uhrazené kupní ceny, tj. ve výši 80 000 Kč.

5. Soud I. stupně napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

6. Podle odůvodnění tohoto rozsudku je žalobkyně státní příslušnicí [země]. Podle čl. 48 odst. 5 smlouvy mezi [anonymizována dvě slova] a [země] o právní pomoci v občanských věcech zveřejněné pod č. 123/2002 Sb.m.s. pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Žalovaný má bydliště na území [země], a proto je dána mezinárodní soudní příslušnost (pravomoc) soudů [země].

7. Z kupní smlouvy, kterou dne [datum] uzavřela žalobkyně jako kupující a žalovaný jako prodávající, soud I. stupně zjistil, že jejím předmětem byl převod vlastnického práva k osobnímu vozidlu [značka automobilu] za kupní cenu 90 000 Kč, z níž žalobkyně zaplatila žalovanému při uzavření kupní smlouvy 80 000 Kč. Vlastnické právo k předmětu koupě měla žalobkyně nabýt zaplacením ujednané kupní ceny. Podle protokolu o vydání věci ze dne [datum] žalobkyně vydala policejnímu orgánu předmět koupě společně s klíčem a dálkovým ovládáním. Z úředního záznamu o vysvětlení, které dne [datum] podal policejnímu orgánu žalovaný, bylo zjištěno, že měl vlastnické právo k předmětu koupě nabýt kupní smlouvou, kterou jako kupující uzavřel dne [datum] s [jméno] [příjmení] jako prodávajícím za kupní cenu 55 000 Kč. Vozidlo užíval do [datum]. Prodávající mu neposkytl součinnost nezbytnou ke změně zápisu vlastníka a provozovatele vozidla v registru vozidel. To žalovaný dne [datum] oznámil policejnímu orgánu. Z dopisu právní zástupkyně žalobkyně žalovanému ze dne [datum] se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení zaplacené části kupní ceny ve výši 80 000 Kč do sedmi dnů ode dne doručení této výzvy. Tuto výzvu žalovanému doručila dne [datum], jak vyplývá z dodejky. Totéž soud zjistil ze zprávy elektronické pošty, kterou zástupkyně žalobkyně odeslala žalovanému dne [datum].

8. S poukazem na ust. § 2079 odst. 1, § 1760, § 1916 odst. 1 písm. d) a § 1920 odst. 1 o.z. soud I. stupně uzavřel, že v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný nabyl vlastnické právo k předmětu koupě za okolností vytýčených v ust. § 1109 a § 1110 o.z. Naopak původní vlastník předmětu koupě prokázal, že jej pozbyl činem povahy úmyslného trestného činu podle ust. § 1111 věty druhé o.z. Žalobkyně se však mýlí, má-li za to, že nedostatek oprávnění žalovaného převést na ni vlastnické právo k předmětu koupě podle kupní smlouvy, kterou účastníci řízení uzavřeli dne [datum], způsobuje sám sobě neplatnost uzavřené kupní smlouvy, ať relativní nebo absolutní. Existence oprávnění nakládat s plněním může mít význam pro skutečnost, zda z takové smlouvy bylo vůbec plněno (např. licence k užití autorského díla) či zda bylo řádně splněno (předání věci bez převedení vlastnického práva). Absence práva k plnění proto povede buď k prodlení dlužníka, nebo ke vzniku práv z vadného plnění pro právní vady (Hulmák, M. in Hulmák, M. a kol. – Občanský zákoník. Komentář. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Praha: C. H. Beck, 2014, k § 1760, marg. č. 6). V projednávané věci tedy přes nedostatek oprávnění žalovaného nakládat předmětem koupě za účelem převodu vlastnického práva je uzavřená kupní smlouva platná. I kdyby proto žalobkyně zaplatila kupní cenu v plné výši, jak skutkově tvrdí, a na základě ujednání účastníků řízení by se tak jejím zaplacením měla stát vlastnicí předmětu koupě, odpovídal by žalovaný za právní vady předmětu koupě a žalobkyni by příslušela práva z odpovědnosti žalovaného za tyto vady. Žalobkyně však ani skutkově netvrdila, že by vůči žalovanému tato práva uplatnila. Naopak, žalovaného pouze vyzvala k vrácení zaplacené kupní ceny v přesvědčení, že uzavřená kupní smlouva je v důsledku nedostatku oprávnění žalovaného nakládat předmětem koupě neplatná. Dokud však závazkový právní poměr účastníků řízení založený touto kupní smlouvou trvá, žalobkyni právo na vrácení zaplacené kupní ceny nemůže vzniknout. Mimoto jen v takové výzvě nelze dobře spatřovat uplatnění některého z práv z odpovědnosti žalovaného za vady.

9. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšnému žalovanému přísluší právo na jejich náhradu ve výši 300 Kč za 1 paušální náhradu hotových výdajů (odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu) podle ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.

10. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně a uvádí, že dne [datum], tedy po vyhlášení rozhodnutí soudu I. stupně, učinila hmotněprávní úkon směřující k uplatnění práva z vadného plnění. Vzhledem k tomu, že po uzavření předmětné kupní smlouvy vyšla najevo právní vada předmětu koupě a žalobkyně předmět koupě vydala jeho oprávněnému vlastníkovi prostřednictvím [stát. instituce], vzniklo jí právo z vadného plnění. Žalobkyně žalovanému tuto vadu bez zbytečného odkladu vytkla telefonicky prostřednictvím svého zástupce [jméno] [příjmení]. V souladu s ust. § 2099 a násl. o.z. uplatnila vůči žalovanému právo na přiměřenou slevu z kupní ceny ve výši 80 000 Kč, a to tak že mu dne [datum] zaslala dopis„ Uplatnění práva z vadného plnění“. Žalovaný jej obdržel dne [datum]. Žalobkyně mu poskytla přiměřenou lhůtu k plnění v délce 7 dnů ode dne doručení dopisu. Žalobkyni tak přísluší právo na slevu z ceny ve výši uhrazené části kupní ceny.

11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř. Přitom v souladu s ust. § 213 odst. 4 o.s.ř. doplnil dokazování sdělením podstatného obsahu dopisu žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne [datum] včetně dodejky, z něhož zjistil, že žalobkyně jím žalovanému oznámila, že vozidlo, které od něho koupila kupní smlouvou ze dne [datum], jí bylo dne [datum] zabaveno [stát. instituce] jako vozidlo odcizené a vráceno jeho skutečnému vlastníku [jméno] [jméno]. Prodaná věc tedy měla v době jejího převzetí žalobkyní vadu ve smyslu ust. § 1920 o.z.. Existenci této vady žalobkyně žalovanému neprodleně telefonicky oznámila prostřednictvím svého zástupce [jméno] [příjmení]. Proto v souladu s ust. § 2099 a násl. o.z. uplatňuje právo na přiměřenou slevu z kupní ceny ve výši 80 000 Kč, kterou žádá uhradit do 7 dnů ode dne doručení tohoto oznámení. To bylo žalovanému doručeno dne [datum].

12. V dalším odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně.

13. Soud I. stupně věc správně právně posuzoval podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. [účinnost], neboť posuzovaný vztah mezi účastníky vznikl na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum].

14. Podle ust. § 2079 odst. 1 o.z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

15. Podle ust. § 1760 o.z. skutečnost, že strana nebyla při uzavření smlouvy oprávněna nakládat s tím, co má být podle smlouvy plněno, sama o sobě neplatnost smlouvy nevyvolává.

16. Podle ust. § 1916 odst. 1 písm. d) o.z. dlužník plní vadně, zejména zcizí-li cizí věc neoprávněně jako svoji.

17. Podle ust. § 1920 odst. 1 o.z. předmět plnění má právní vadu, pokud k němu uplatňuje právo třetí osoba, ledaže o takovém omezení nabyvatel věděl nebo musel vědět. V takovém případě to nabyvatel oznámí bez zbytečného odkladu zciziteli.

18. V přezkoumávaném případě dospěl soud I. stupně i ke správným závěrům právním, které přesvědčivým a vyčerpávajícím způsobem v napadeném rozsudku odůvodnil. Odvolací soud se ztotožňuje s jeho závěrem, že žalobkyně poté, co jí bylo předmětné vozidlo odebráno, řádně a včas žalovanému nevytkla jeho právní vadu spočívající v tom, že žalovaný nebyl jeho vlastníkem. Řádné vytknutí této vady by spočívalo nejen v tom, že by tato vada byla popsána, ale bylo nutno rovněž zvolit příslušný nárok z odpovědnosti z vad předmětu plnění, to vše ovšem bez zbytečného odkladu po zjištění. Tvrdí-li odvolatelka v odvolání, že tuto vadu vytkla žalovanému telefonicky prostřednictvím svého zástupce, činí tak až v odvolacím řízení, aniž by tak učinila v řízení před soudem I. stupně před vyhlášením napadeného rozsudku. Jde proto o nepřípustnou novotu, k níž odvolací soud nemůže přihlížet, neboť mu to ust. § 205a o.s.ř. zapovídá. Předmětná právní vada byla žalovanému vytčena až dopisem ze dne [datum], ovšem nikoliv bez zbytečného odkladu, neboť se o ní žalobkyně dozvěděla již [datum], kdy jí bylo vozidlo odebráno [anonymizována dvě slova], uvedený dopis však byl žalovanému zaslán a doručen až o 2 roky později. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně i v jeho závěru, že ani výzva k plnění ze dne [datum] nebyla řádným vytčením vady plnění, neboť ani ta nebyla učiněna bez zbytečného odkladu, když byla datována a zaslána rok a čtvrt po odebrání vozidla, a ani ta neobsahuje zvolený nárok z vad plnění. Soud I. stupně tak správně uzavřel, že žalobkyně nemohla být se svojí žalobou úspěšná.

19. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, když pochybení neshledal ani v závislém nákladovém výroku II.

20. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití ust. § 224 odst. 1 podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy podle obsahu spisu v něm úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.