o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 30. června 2022, č.j. 20 C 44/2022-35

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen soud I. stupně) rozsudkem ze dne 30.6.2022 č.j. 20 C 44/2022-35 zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vyloučení movitých věcí:

1 - tv plochá Panasonic, černá, 1ks

2 - stůl světle hnědý, dřevo, 6ks

3 - židle světle hnědá, dřevo, 18ks

5 - projektor Epson, bílý, 1 ks

9 - WiFi router, bílý, 1 ks

11 - mwt Sencor, šedá, 1 ks

12 - myčka nádobí AEG, šedý kov, 1 ks

13 - lednice s mrazákem, Beko, bílá, 1 ks

14 - gastro stůl šedý kov, 1 ks

15 - gastro fritéza, šedý kov, 1 ks

16 - mrazák šuplíkový Ardo, bílý, 1 ks

17 - public address amplifier, dexon, šedý, 1 ks

18 - HiFi věž Sony, šedá, 1 ks

19- zrcadlo nástěnné, hnědý rám, 1 ks

z exekuce vedené soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] sp. zn. [spisová značka] (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Z odůvodnění rozsudku se podává, že z provedeného dokazování soud I. stupně zjistil, že žalobkyně vystupuje v exekučním řízení jako povinná, a to v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] Soudní exekutor dne 1. 2. 2022 na základě exekučního příkazu sepsal movité věci označené ve výroku rozsudku soudu I. stupně. Návrh [anonymizována dvě slova] [obec], z.s. na jejich vyškrtnutí ze soupisu zamítl. Žalobkyně má od [anonymizována dvě slova] [obec], z.s. pronajaté prostory k provozování občerstvení v budově [adresa] v [obec] [anonymizována dvě slova] [obec], z.s. koupil od [jméno] [příjmení] 6 stolů, 21 židlí, sedací soupravu, fritézu, mrazící box, lednici, mikrovlnnou troubu, myčku nádobí, sporák, párkovač, nádobí, hrnky, skleničky a TV přijímač. Zmíněné věci byly následně žalobkyni ze strany [anonymizována dvě slova] [obec], z.s. pronajaty. Předseda [anonymizována dvě slova] [obec], z.s. čestně prohlásil, že položky [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] jsou ve vlastnictví Sokola. [anonymizována dvě slova] [obec], z.s. nechal dne [datum] opravit zesilovač [anonymizováno].

3. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud I. stupně dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobkyně vystupuje v exekučním řízení jako povinná. Zároveň tvrdí a z provedeného dokazování se jeví jako pravděpodobné, že vlastníkem věcí označených v soupisu jako položky [číslo] [číslo], [číslo] [číslo] [číslo] [číslo], [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] je [anonymizována dvě slova] [obec], z.s. Je pravdou, že z kupní smlouvy a z nájemní smlouvy není zcela zřejmé, že byly sepsány právě ty věci, které byly předmětem koupě či nájmu. Vlastnictví [anonymizováno] [obec] má soud I. stupně za prokázané u zesilovače [anonymizováno], neboť právě [anonymizována dvě slova] ho na své náklady nechal opravit. Naopak ohledně zrcadla vlastnické právo [anonymizována dvě slova] [obec] prokázáno nebylo. Soud I. stupně však považoval za neúčelné vyzývat žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů ke skutkovým okolnostem rozhodným pro zjištění vlastnického práva. Uzavřel, že své vlastnické právo může hájit jedině vlastník. Vylučovací žalobu může tedy s úspěchem podat jedině osoba odlišná od oprávněného, povinného nebo manžela povinného, která tvrdí a prokáže, že jí svědčí právo vylučující výkon rozhodnutí (exekuci). Povinná disponuje procesními prostředky, jimiž může dosáhnout zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) v rozsahu, v jakém nepřípustně postihuje některé majetkové hodnoty, a to přímo v rámci exekučního řízení; v řízení o vyloučení věcí z exekuce však není aktivně věcně legitimovaná. Proto soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítala, že je aktivně legitimována k podání žaloby. Věcnou legitimací se v občanském soudním řízení rozumí oprávnění účastníků vyplývající z hmotného práva. Žalobkyně má za to, že jí svědčí oprávnění vyplývající z hmotného práva. Jakožto povinná je oprávněna žalobu podat, neboť nemá právo na plnění svého dluhu majetkem třetích osob. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobě vyhověl.

5. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání uváděla, že se zcela ztotožňuje s právními závěry uvedenými v rozsudku soudu prvního stupně. Vylučovací žalobu může s úspěchem podat jedině osoba odlišná od oprávněného, povinného nebo manžela povinného, která tvrdí a prokáže, že jí svědčí právo vylučující výkon rozhodnutí (exekuci). Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil a žalované přiznal náhradu nákladů řízení.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 občanského soudního řádu - dále jen o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že odvolatelem uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ust. § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Odvolací soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 214 odst. 3 o.s.ř., neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne [datum].

8. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je soud I. stupně ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně. Základní skutková zjištění soudu I. stupně jsou stručně shrnuta shora.

9. Podle ustanovení § 267 o.s.ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

10. Podle ustanovení § 68 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ten, jemuž svědčí právo k věci, které nepřipouští exekuci (dále jen„ navrhovatel“) může podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu. Návrh lze podat do 30 dnů ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o soupisu věci, a to u exekutora, který věc pojal do soupisu. Opožděný návrh exekutor odmítne.

11. Podle odst. 2 citovaného ustanovení o návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu rozhodne exekutor do 15 dnů od jeho doručení. Nebyl-li návrh odmítnut pro opožděnost, rozhodne exekutor o návrhu na základě znaleckých posudků, zpráv a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářských nebo exekutorských zápisů a jiných listin, předložených navrhovatelem společně s návrhem.

12. Podle odst. 3 tohoto ustanovení exekutor vždy vyškrtne věc ze soupisu, souhlasí-li s tím oprávněný. Exekutor vždy vyškrtne věc ze soupisu, pokud během exekuce vyjde najevo, že povinnému nepatří či patřit nemůže.

13. Podle odst. 4 citovaného ustanovení žalobu na vyloučení věci podle § 267 občanského soudního řádu může navrhovatel podat u exekučního soudu do 30 dnů od doručení rozhodnutí exekutora, kterým nevyhověl, byť jen zčásti, jeho včas podanému návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu. O tom musí být navrhovatel exekutorem poučen. Od podání návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu do uplynutí lhůty podle věty první a po dobu řízení o žalobě nelze sepsané movité věci prodat.

14. Jednou ze základních zásad civilního exekučního práva je i zásada ochrany třetích osob při výkonu rozhodnutí. Výkonem rozhodnutí je možné postihnout pouze věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty náležející povinnému. Proto zákon osobám, jejichž majetek byl prováděním výkonu rozhodnutí nedůvodně dotčen, dává možnost se bránit formou excindační (vylučovací) žaloby. Pokud by tedy z různých důvodů došlo k postižení majetku třetí osoby, může se tato třetí osoba bránit uplatněním tzv. excindační žaloby, která představuje iniciování tzv. zvláštního incidenčního sporu o vyloučení věci z exekuce (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1977/2009 či 20 Cdo 339/2012). Aktivně legitimovanou k jejímu uplatnění je třetí osoba, jíž bylo výkonem rozhodnutí zasaženo do jejich majetkových práv (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3104/2013). K podání excindační žaloby podle § 267 odst. 1 je tedy aktivně věcně legitimována třetí osoba odlišná od oprávněného, povinného i manžela povinného, jejíž věc, majetkové právo nebo jiná majetková hodnota byla postižena nařízením výkonu rozhodnutí, ačkoliv má k postiženým majetkovým hodnotám hmotněprávní vztah, který výkon rozhodnutí nepřipouští. Typickým právem třetích osob nepřipouštějícím výkon rozhodnutí je vlastnické právo. Pasivní legitimace svědčí oprávněnému, v jehož prospěch byl příslušný majetek exekuován. O zvláštním excindačním sporu rozhoduje soud příslušný k řízení podle třetí části občanského soudního řádu, jde tedy o klasickou sporovou agendu.

15. Úspěšnost žaloby o vyloučení věci je založena na tom, že osoba, která se vyloučení věci domáhá, prokáže, že k ní má takové právo, jež výkon rozhodnutí či exekuci nepřipouští (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3104/2013). Pokud tedy žalobkyně tvrdí, že v rámci exekuce byly postiženy věci, které jsou ve vlastnictví [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizováno], je aktivně legitimován k podání žaloby o vyloučení těchto věcí z exekuce právě pouze [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizováno], jakožto třetí osoba, nikoliv žalobkyně jakožto povinná ve vedené exekuci. Ta je dokonce z možnosti podat vylučovací žalobu vyloučena, neboť je účastníkem exekučního řízení.

16. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání excindační (vylučovací) žaloby, a proto soud I. stupně správně její žalobu zamítl.

17. Vzhledem k tomu odvolací soud podle ustanovení § 219 o.s.ř. rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil.

18. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v odvolacím řízení úspěšné žalované právo na jejich náhradu. Ta se skládá z nákladů za právní zastoupení, a to za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) ve výši 1 500 Kč a jeden režijního paušál ve výši 300 Kč Celkem náklady odvolacího řízení činí 1 800 Kč.