o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 20. dubna 2022, č.j. 5 C 228/2021-84,

1. Ve shora označené věci se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost písemně se žalobci omluvit (doporučeným dopisem) takto:„ [anonymizována dvě slova] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [země], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [země]“.

2. Podle jeho žalobních tvrzení je oprávněným z věcného břemene užívání nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a [anonymizováno] [obec]. Užívá je se svou manželkou od roku 1998, vlastní je jejich syn [jméno] [příjmení]. V rámci řízení o přestupku vedeného u [stát. instituce] [město] [anonymizována tři slova] [číslo] [spisová značka], v průběhu výpovědi prováděné [stát. instituce] jako dožádaným správním orgánem dne [datum] žalovaný mj. uvedl, že žalobce je„ [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [země], ([anonymizováno]) [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]“,„ [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]“,„ [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]“, [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]„ [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [země]“. Uvedenými výroky žalovaný zasáhl do osobnostního práva žalobce, a to do jeho důstojnosti. Proto jej žalobce vyzval dopisem ze dne [datum], aby se mu za uvedené výroky omluvil. Na předžalobní výzvu reagoval žalovaný e-mailem ze dne [datum], kterým odmítá, že by učinil výroky, jak popsáno shora, namítá, že jeho výroky mířily nikoliv na žalobce, ale na jeho předka, a dále relativizuje pojmy„ vandrovat“ a„ táhnout“. Z kontextu věci a výpovědi je však zřejmé, že pokud v ní žalovaný hovořil o„ [příjmení]“, hovoří o žalobci. Žalobce, resp. jeho syn coby vlastník nemovitostí, totiž skutečně s rodiči žalovaného vede soudní spor před Okresním soudem ve Frýdku-Místku, sp. zn. 9 C 16/2017, o určení vlastnického práva k části nemovitostí rodičů žalovaného, kterého se domáhá z titulu vydržení. A to v návaznosti na obnovu katastrálního operátu provedenou v roce 2014, kterou byly zpochybněny hranice pokojného užívání pozemků trvajícího nejméně 45 let. K odvolání žalobce byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum] zrušen zamítavý rozsudek Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne [datum] a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Ohledně umístění závory na pozemku žalobce je dále vedeno řízení na ochranu proti rušení držby před Okresním soudem ve Frýdku-Místku, sp. zn. 10 C 358/2020, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě z dne 28. 4. 2021, č. j. 57 Co 51/2021-62, přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u [stát. instituce] [město] [anonymizována dvě slova] [spisová značka], v němž tento silniční úřad závazně řeší otázku existence veřejně přístupné účelové komunikace. Žalobce rodičům žalovaného opakovaně nabídl předání klíčů k závoře, jak to učinil vůči všem sousedům, kteří cestu vedoucí po jeho pozemku využívají k cestě ke svým nemovitostem. Rodiče žalovaného toho však nevyužili. Pokud žalovaný ve své výpovědi zmiňuje„ spory se sousedy“, může se jednat toliko o jeden spor o určení vlastnictví k části nemovitostí rodičů žalovaného vedený před Okresním soudem ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 9 C 262/2015. Věc je ve stadiu dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 71 Co 143/2020.

3. Žalovaný proti žalobě namítl, že označení„ [anonymizováno 7 slov] [země]“ [anonymizována dvě slova] [role v řízení], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizováno 7 slov] [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [stát. instituce] [anonymizováno] [město] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizováno]„ [anonymizováno]“ [anonymizováno]„ [anonymizováno]“ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení].„ [anonymizováno]“ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]„ [anonymizováno]“ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [země] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]„ [anonymizováno]“ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno]„ [anonymizováno]“ [anonymizováno]„ [anonymizováno]“ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Výše uvedené bylo vysloveno toliko jednou, a to v rámci neveřejného protokolu. Podstatné je také to, že žalobce a část jeho rodiny svými nezákonnými postupy omezují práva sousedů a jejich rodin včetně žalobce a tím vytvářejí konflikty, často sami užívají nespisovná a někdy i neslušná slova, včetně útočných hanlivých výrazů směřujících proti žalovanému a jeho rodině i proti jiným sousedům. Před podáním žaloby žalovaný zaslal žalobci vyjádření, v němž vysvětluje své výroky, skutečnost, že jimi nemyslel nic hanlivého a že se ani nevztahovaly k osobě žalobce. Toto vyjádření považoval za dostačující. Mrzí jej, pokud žalobce pochopil jinak slova uvedená v protokole.

4. Napadeným rozsudkem soud I. stupně žalobu zamítl (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 10 164 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

5. Podle odůvodnění tohoto rozsudku žalovaný jako účastník řízení uvedl, že ho především mrzí, že soud je obtěžován takovými banálními záležitostmi. Mezi účastníky (resp. žalobcem a rodiči žalovaného) nedošlo ke konfliktu kvůli digitalizaci pozemku, ale šlo o to, že žalobce manipuloval s hraničními kameny na pozemku rodičů žalovaného, čímž se cítili poškozeni. Na výzvu k omluvě reagoval tak, že výroky nemyslel pejorativně, a pokud se dopustil nějaký faktických nepřesností, tak se za ně omluvil. Nicméně je evidentní, že rodina žalobce pochází [anonymizováno] [země]. Žalobce na jednu z příjezdových cest umístil závoru, aniž by sousedům dal klíče. Když si s matkou pro klíče šel, začal žalobce křičet a nadávat. Použil např. slovo„ kurva“. Žalobce opakovaně útočí na rodinné příslušníky žalovaného. Rodiče žalovaného řeší pomocí státních orgánů problém se závorou, aby se mohli dostat ke své nemovitosti. S ohledem na chování žalobce, který na přístupovou komunikaci umístil závoru a nutí sedmdesátiletou matku žalobce nosit pěšky nákupy k chalupě apod., jsou výroky žalovaného oprávněné.

6. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], matka žalovaného, uvedla, že se žalobce na [anonymizováno] přistěhoval asi v roce 1995. Problémy začaly poté, kdy neoprávněně vykácel asi 20 m3 státního dřeva a svedl to na rodinu žalovaného. Na zahradě má dva psy, kteří chodí na pozemek rodičů žalovaného, a už se stalo, že jeho pes pokousal synovce svědkyně. Kozy žalobce poškozují zahradu svědkyně. Pokud ho požádá, aby zajistil dohled nad zvířaty, začne žalobce nebo jeho manželka křičet a sprostě nadávat. Problémy mají také s ostatními sousedy, zejména kvůli závoře. Proběhla dvě přestupková řízení, kdy byl manžel svědkyně obviněn z onanie, což mělo za cíl poškodit jeho jméno jako lékaře. Svědkyně měla problém s manželkou žalobce, neboť psi ohrožovali vnoučata svědkyně. Byla také obviněna, že poškodila kameru žalobce, která je umístěna ve výši 6 m na stromě. S ohledem na to, že lze předpokládat, že otec žalobce pocházel [anonymizováno] [země], [anonymizována čtyři slova], což není myšleno pejorativně. Pokud bylo řečeno, že žalobce obtěžuje okolí, bylo to myšleno tak, že jde o konfliktní osobu, která vyvolává soudní spory. Sousedi se žalobce bojí.

7. Z listinných důkazů byly zjištěny tyto skutečnosti: Při výslechu dožádaným orgánem ([stát. instituce]) dne [datum] žalovaný jako svědek mj. uvedl„ [příjmení], [anonymizováno 7 slov] [země], [anonymizováno] [anonymizováno 7 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Moji rodiče se nikdy s nikým nesoudili, jsou zcela bezúhonní, nikdy je nikdo jiný z ničeho neobvinil. Tato osoba společně se svojí rodinou obviňuje z různých absurdně nechutných věcí všechny okolo. Mě samotného, moje rodiče, soudí se se dvěma sousedy o vydržení pozemku, na kterých si neoprávněně a bez stavebního povolení a v [anonymizována dvě slova] vybudovali jakési chatrče a další stavby. S dalším sousedem měli další spor. Po prohře v soudních sporech, ve kterých chtěli ukrást část pozemků mých rodičů a část pozemků jiného souseda, zbudovali jakousi nebezpečnou parodii na závoru, a to na veřejně účelové asfaltové komunikaci, o které se domnívají, že leží na jejich pozemku. Nicméně geodeticky si vytýčit hranice pozemku nenechali. Tato komunikace je jedinou přístupovou komunikací k mnoha nemovitostem. Tato komunikace údolím vedla a moje rodina a ostatní obyvatelé údolí ji užívali mnohem dřív, než tito lidé přitáhli z [země]. Tato komunikace je asfaltová a byla před několika lety nově rekonstruována pravděpodobně [anonymizována dvě slova] bez jakékoliv účasti a připomínek těchto lidí, není pravda, co [příjmení] jako svoji další z řady prokázaných lží tvrdili, že existuje jiná přístupová komunikace k nemovitostem. Existuje strmá lesní cesta z hřebene směrem do údolí, která je však běžnými vozidly naprosto nesjízdná a je s rizikem sjízdná pouze terénním vozidlem za ideálních letních podmínek. O tom se lze snadno přesvědčit. Dále zcela evidentně není pravda, tedy že je to jejich další lež, že závory vybudovali kvůli turistům, kteří zde jezdí auty. Zákaz vjezdu, z něhož mají výjimky pouze majitelé nemovitostí, je mnohem níže v údolí, tedy tam nikdo jiný přijet nemůže. Uživatelé, se kterými zrovna momentálně není ve sporu, [příjmení] osobně obešel s klíči od závory, tedy se jedná o zcela evidentní akci proti těm, kterým se snaží uškodit.“. Usnesením [stát. instituce] – [město] ze dne [datum] bylo zastaveno přestupkové řízení proti [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která se měla dopustit přestupku proti majetku tím, že dne [datum] v obci [obec] společně s [anonymizováno] [jméno] [příjmení] poškodila železnou závoru, která přehrazuje komunikaci vedoucí k chatám v oblasti a způsobit tím škodu [jméno] [příjmení] ve výši 9 000 Kč. Řízení bylo zastaveno, neboť se spáchání přestupku neprokázalo. V odůvodnění rozhodnutí je mj. citována svědecká výpověď žalovaného z [datum]. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 28. 2. 2020, č. j. 9 C 16/2017-200, byl zamítnut návrh žalobce [jméno] [příjmení] proti žalovaným [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], kterým se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem části pozemku [anonymizováno] [číslo] v obci [obec]. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2020, č. j. 71 Co 143/2020-326, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 28. 2. 2020, č. j. 9 C 262/2015-296, jímž byl zamítnut návrh žalobce [jméno] [příjmení] proti žalovaným [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kterým se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem části pozemku p. [číslo] v k.ú. a obci [obec]. Z rozhodnutí [stát. instituce] [anonymizováno] [město] ze dne [datum] bylo zjištěno, že na pozemku [anonymizováno] [číslo] v k.ú. a obci [obec] se nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Řízení bylo zahájeno na návrh [anonymizováno] [jméno] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jímž se domáhali odstranění železné závory bránící průjezdu přes veřejně přístupnou účelovou komunikaci, která se nacházela na pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k písemné omluvě. Na tuto výzvu reagoval tak, že výroky jsou citovány nepřesně, že se netýkaly rodiny žalobce a že slova„ vandrovat“ a„ táhnout“ nejsou hanlivá.

8. S poukazem na ust. § 81, § 82 odst. 1 a § 2956 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) soud I. stupně vyložil, že ke vzniku občanskoprávní odpovědnosti za zásah do práva na ochranu osobnosti dochází za splnění těchto předpokladů: 1) protiprávní jednání nebo opomenutí původce zásahu; 2) objektivní způsobilost takového zásahu buď porušit, nebo alespoň ohrozit osobnostní právo oprávněné osoby; 3) příčinná souvislost mezi takovým jednáním a jeho následkem. Odpovědnost je založena na objektivním principu. Neoprávněným zásahem je zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s objektivním právem. Některé zásahy, byť zdánlivě odporují objektivnímu právu, přesto nelze posuzovat jako neoprávněné, neboť existují okolnosti vylučující neoprávněnost zásahu. O neoprávněný zásah do osobnosti fyzické osoby nejde mj. tehdy, kdy je zásah dovolen (resp. předpokládán) zákonem, pokud tak nejsou překročeny zákonem stanovené meze. Takový zásah zůstává povoleným za předpokladu, že se stal přiměřeným způsobem, a zároveň není-li v rozporu s takovým oprávněnými zájmy fyzické osoby, na kterých je třeba s ohledem na zajištění elementární úcty k důstojnosti osobnosti za všech okolností bezpodmínečně trvat. Jedním z důvodů vylučujících protiprávnost zásahu do osobnostních práv je okolnost, že k němu došlo v rámci přiměřeného hájení chráněných zájmů ať vlastních, či cizích nebo veřejných, při výkonu zákonem stanoveného subjektivního práva nebo plnění zákonem uložené povinnosti. Tato licence ovšem není dána tam, kde se jednající při posuzovaném zásahu proti osobnostním právům fyzické osoby dopustí excesu. O exces může jít např. tehdy, jestliže v rámci úředního jednání došlo k výroku, který se netýká předmětu výslechu, nebo dojde k nedůvodnému osočení jiné osoby z nečestného jednání nebo je tato osoba označena hanlivě apod. Je tedy nutno především zjistit, zda předmětné výroky žalovaného lze ještě považovat za realizaci jeho procesních práv a povinností. Obecně platí, že výpověď účastníka či svědka v soudní (správním) řízení je posuzována jako výkon stanovené povinnosti a je proto kryta tzv. zákonnou licencí. Pokud nejde o případ tzv. excesu, nemůže dojít k zásahu do osobnostních práv druhé fyzické osoby.

9. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že se žalovaný předmětných výroků dopustil dne [datum] před Komisí pro projednání přestupků [stát. instituce]. Zde vypovídal jako svědek v přestupkovém řízení vedeném [stát. instituce] – [město]. Podat svědeckou výpověď je povinností každého občana a obsah této výpovědi je kryt tzv. zákonnou licencí a výpovědí tedy nelze porušit právo za předpokladu, že nedojde k excesu. Žalovaný na adresu žalobce použil poněkud expresivních výrazů („ přivandrovalec“,„ přitáhl“), které souvisejí s jeho původem. Dále pronesl nadnesený komentář k soudním řízením, které proběhly mezi synem žalobce a rodiči žalovaného, případně manželi [příjmení], o určení vlastnictví k pozemkům v obci [obec] a v nichž nebyl syn žalobců zatím úspěšný. S ohledem na to, že se týkaly rodičů žalovaného, lze akceptovat, že je žalovaný subjektivně komentoval. Ve své výpovědi ze dne [datum] popisuje situaci mezi účastníky, případně jejich rodinnými příslušníky, která je dlouhodobě konfliktní, a to především vinou žalobce a jeho manželky. Z rozhodnutí [stát. instituce] [anonymizováno] [město] bylo zjištěno, že pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec] je veřejně přístupnou účelovou komunikací, a že ji syn žalobců neoprávněně přehradil železnou závorou. Tím zkomplikoval přístup k okolním nemovitostem. Z usnesení přestupkové komise ve [město] bylo zjištěno, že matka žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] byla zproštěna obvinění z přestupku, že tuto železnou závoru poškodila. Z její výpovědi bylo zjištěno, že žalobce a jeho rodinní příslušníci narušují klid v údolí, že jejich psi ohrožují děti, kozy poškozují její zahradu. Na jakékoliv upozornění žalobce a jeho manželka reagují nepřiměřeně, vulgárně, nedůvodně obviňují rodiče žalovaného z přestupků. Tyto okolnosti vedly žalovaného k podání poněkud emotivní svědecké výpovědi. Jeho výroky byly tedy do značné míry vyprovokovány žalobcem, příp. jeho rodinou. Týkaly se předmětu výslechu, žalovaný jimi hájil svá práva, případně práva osob jemu blízkých. Žalovaný se tedy nedopustil excesu, který by vedl ke vzniku občanskoprávní odpovědnosti za nemajetkovou újmu. Jeho výroky byly kryty zákonnou licencí. Nemohlo tedy dojít k neoprávněnému zásahu do osobnosti žalobce a nebyl proto splněn základní předpoklad pro vznik odpovědnosti žalovaného (porušení práva). Navíc šlo o výpověď před přestupkovou komisí v řízení, které nebylo veřejné, a výpověď nebyla zveřejněna ani šířena. V takové situaci nelze předpokládat, že by mohlo dojít k újmě (případně k nebezpečí újmy) na důstojnosti žalobce. Jistou míru negativní kritiky je nucen snášet každý občan. Žalobci nebylo možné přiznat ochranu jeho subjektivních práv také s ohledem na to, že sám práva jiných ohrožuje (vulgaritami, umisťováním závory na veřejnou komunikaci, ohrožováním svého okolí volně pobíhajícími psy apod.).

10. Podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. soud I. stupně přiznal procesně úspěšnému žalovanému plnou náhradu nákladů řízení, které činí podle vyhl. č. 177/1996 Sb. odměna za 3 úkony právní služby po 2 500 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč a 21% DPH 1 764 Kč, celkem 10 164 Kč.

11. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce a připouští, že je právem každého, aby svobodně popsal jako svědek v řízení průběh děje, který měl možnost svými smysly zaznamenat. Nikterak však již právo neaprobuje, aby taková osoba pronášela o komkoliv znevažující odsudky. Žádné z jednáních žalobce, jak je popsali v průběhu řízení žalovaný či jeho matka, nedává žalovanému právo žalobce častovat dehonestujícímu urážkami. Český právní řád nestojí na zásadě oko za oko, zub za zub. Žalobce navíc popírá, že by se k žalovanému nebo jeho rodině choval tak, jak soud v rozsudku popisuje. Skutková zjištění, z nichž soud I. stupně vyšel, jsou opřena pouze o tvrzení žalovaného a svědectví jeho matky, kteří jsou v těchto sporech bytostně angažováni. Soud I. stupně však žalobce nepoučil o tom, že by se zkoumání jednotlivých incidentů sousedských rozepří mohlo projevit ve vztahu k otázce, zda v řízení unáší či neunáší břemeno důkazní nebo břemeno tvrzení a že se jedná o otázku podstatnou pro posouzení jeho nároku. Pokud tak soud neučinil, zatížil řízení vadou, která mohla mít vliv na výsledek řízení. Žalobce se přesto domnívá, že úkolem soudu v řízení o ochraně osobnostního práva na důstojnost nemůže být rozhodování o tom, kdo má navrch v sousedském sporu a kdo má koho právo urážet. Soud by se měl naopak důsledně zabývat předpoklady zásahu do osobnostního práva žalobce. V této souvislosti žalobce znovu zdůrazňuje, že se nedomáhá ochrany vážnosti nebo cti, ale důstojnosti. Pro posouzení žaloby by tudíž nemělo být podstatné posuzování pravdivosti výroků uvedených žalovaným ani to, zda se v případě těchto výroků jednalo či nejednalo o kritiku, či že k zásahu podle soudu nemělo dojít veřejně. Relevantní je posouzení pouze jediné skutečnosti, a to, zda se žalovaný při podání výpovědi před správním orgánem dne [datum] nedopustil excesu. Obsah výroků žalovaného však postrádá jakoukoliv věcnou nebo časovou souvislost s prověřovaným obviněním. Z tohoto důvodu muselo jít o exces, který není chráněn výkonem svědecké povinnosti.

12. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a žalovanému uloží zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení, popř. jej zruší a věc vrátí soudu I. stupně k dalšímu řízení.

13. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř.

14. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně.

15. Soud I. stupně zjištěný skutkový stav správně posoudil podle ust. § 81 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014, neboť k posuzovanému jednání došlo za jeho účinnosti.

16. Podle ust. § 81 odst. 1 o.z. chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

17. Podle ust. § 81 odst. 2 o.z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

18. Podle ust. § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

19. Podle ust. § 2951 odst. 2 o.z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

1. Jak správně vyložil soud I. stupně, ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby musí být jako předpoklad odpovědnosti splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě. Tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a neoprávněností (protiprávností) zásahu. Nenaplněním jakékoliv z těchto podmínek se vylučuje možnost vzniku této odpovědnosti. Některé zásahy, byť zdánlivě odporují objektivnímu právu, přesto nelze posuzovat jako neoprávněné, neboť existují okolnosti vylučující neoprávněnost zásahu. O neoprávněný zásah do osobnosti fyzické osoby nejde mj. tehdy, kdy je zásah dovolen (resp. předpokládán) zákonem, pokud tak nejsou překročeny zákonem stanovené meze. Jedním z důvodů vylučujících protiprávnost zásahu do osobnostních práv je okolnost, že k zásahu došlo v rámci přiměřeného hájení chráněných zájmů, ať vlastních, či cizích nebo veřejných, při výkonu zákonem stanoveného subjektivního práva nebo plnění zákonem uložené povinnosti. Tato licence ovšem není dána tam, kde se jednající při posuzovaném zásahu proti osobnostním právům fyzické osoby dopustí excesu.

2. V přezkoumávaném případě lze přisvědčit soudu I. stupně, že spornými výroky vykonával žalovaný svou zákonnou povinnost vypovídat jako svědek, v rámci které popsal situaci v údolí tak, jak ji subjektivně vnímal, a která se bezprostředně dotýkala jeho rodinných příslušníků, proto byla mírně emotivní. Jednalo se tedy o jednání dovolené, když se jím žalovaný, byť použil některých expresivních výroků, nedopustil žádného excesu. Nebyla tedy naplněna hned první z podmínek vzniku občanskoprávní odpovědnosti za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby, které musí být splněny kumulativně, a již toto bylo dostatečným důvodem pro zamítnutí žaloby. Nadto uvedené výroky nebyly způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce již proto, že zcela absentuje prvek veřejnosti. Byly proneseny do protokolu o výslechu svědka v přestupkovém řízení, který nebyl určen ke zveřejnění, a ani zveřejněn nebyl. Žalobci tedy žádná satisfakce nenáleží.

3. Odvolací námitce žalobce vytýkající soudu I. stupně, že jej nepoučil o tom, že by se zkoumání sousedských rozepří mohlo projevit v otázce, zda v řízení unáší či neunáší břemeno důkazní nebo břemeno tvrzení a že se jedná o otázku podstatnou pro posouzení jeho nároku, přisvědčit nelze, neboť neuspokojivé sousedské vztahy tvrdil v žalobě sám žalobce a tedy je sám považoval za podstatné pro rozhodnutí tohoto sporu. Tato skutečnost byla mezi účastníky nespornou, proto nebyl důvod je o její existenci poučovat. Přisvědčit nelze ani námitce odvolatele vytýkající soudu I. stupně, že se nezabýval předpoklady zásahu do osobnostního práva žalobce, neboť těmito předpoklady se soud I. stupně důsledně zabýval a své rozhodnutí založil na závěru, že není splněn hned první předpoklad, a to protiprávnost jednání žalovaného.

4. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, když pochybení neshledal ani v závislém nákladovém výroku II.

5. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití ust. § 224 odst. 1 o.s. ř. podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy v něm úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.