o zaplacení částky 170 000 Kč s příslušenstvím

1. Ve shora označené věci se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 170 000 Kč se zákonným 14,75% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Podle jejích žalobních tvrzení koupila od žalovaného dne [datum] vozidlo [Anonymizováno], VIN: [VIN kód]. V kupní smlouvě bylo uvedeno, že v případě problému s řazením bude vozidlo vráceno proti zaplacené kupní ceně. Žalovaný žalobkyni ubezpečil, že kontrolka závady svítí jen proto, že vozidlo bylo dlouho odstaveno, a že si má zajet do servisu jen vymazat závadu, že jiný problém na vozidle není. V případě, že by závada byla podstatnější, vrátí jí peníze. Žalobkyně s vozidlem odjela a již cestou se projevila závada v řazení. Ihned o tom informovala žalovaného a požadovala vrácení peněz. Následně s ním vedla komunikaci, v níž jej informovala, že v servisu konstatovali závadu převodovky, která na vozidle byla již v době prodeje a musela být prodávajícímu známa, když oprava by stála nejméně 78 000 Kč. Žalovaný se začal vymlouvat a nehodlal dostát dohodě o vrácení kupní ceny. Žalovaná tak odstavila vozidlo, vyzvala k vrácení kupní ceny a odstoupila od smlouvy dopisem ze dne [datum] a následně i dopisem svého právního zástupce spolu s předžalobní výzvou ze dne [datum], a to poté, co našla ve vozidle - servisních dokumentech doklady o tom, že žalovaný o závadě věděl, když s ní vozidlo sám kupoval od předchozího majitele a znal i cenu opravy i její nutnost. Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení kupní ceny pro odstoupení od smlouvy, a to na základě výslovného ujednání kupní smlouvy a pro podstatnou vadu věci.

2. Žalovaný proti žalobě namítl, že žalobkyně nijak neprokazuje odstoupení od kupní smlouvy a jeho řádnost/včasnost, když se omezuje na holé tvrzení o zaslaném odstoupení od smlouvy kupní ze dne [datum]. Tvrdil, že v kupní smlouvě bylo ujednáno, že žalobkyně si je jako kupující vědoma, že kupuje vozidlo použité s najetými 335 000 km, které po startu špatně řadí, nachází se v nouzovém režimu - svítí kontrolka motoru, kdy cena vozidla odpovídá jeho stavu a bylo prodáváno za částku minimálně o 30 000 Kč nižší než obdobná vozidla k danému dni na trhu. Žalovaný seznámil žalobkyni s tím, že vozidlo vykazuje závadu řazení a že se může jednat o závadu mechatroniky převodovky DSG, nicméně že se jedná o odhad závady podle servisu - ostatně i předal žalobkyni dokumenty o nacenění opravy. Žalovaný popírá, že by tyto dokumenty zapomněl ve vozidle, ale řádně je předal jako součást prodeje. Tato skutečnost vylučuje jeho úmysl žalobkyni uvést v omyl o stavu vozidla a potvrzuje jeho tvrzení, že žalobkyně věděla o závadě vozidla včetně výše možné opravy. Ujednání o možnosti vrácení kupní ceny bylo mezi stranami sjednáno pro případ, že by do 24 hodin od prodeje vozidlo vykazovalo jinou vadu než vadu spočívající v závadě řazení, se kterou jej žalobkyně kupovala (reakce na svítící kontrolku motoru - nouzový režim). Nadto z komunikace vedené mezi účastníky vyplývá, že žalobkyně zvolila jako nárok z vad slevu z kupní ceny, která byla ujednána jako polovina výše částky za opravu vozidla. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího. Opravu si měla zařídit žalobkyně, která však náhle změnila svůj nárok na požadavek na vrácení vozidla/kupní ceny. Takový postup není souladný s právní úpravou.

3. Soud I. stupně napadeným rozsudkem žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od jeho právní moci částku 170 000 Kč spolu se 14,75% zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.) a k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši 42 882 Kč (výrok II.).

4. Podle odůvodnění tohoto rozsudku soud I. stupně nařídil účastníkům mediaci, v důsledku čehož bylo řízení na dobu tří měsíců přerušeno, k dohodě mezi stranami sporu však nedošlo. K dalšímu jednání nařízenému na [datum] se žalovaný nedostavil, soud za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) jednal v jeho nepřítomnosti.

5. Z technického průkazu vozidla, inzerátu a kupní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl dne [datum] zapsán jako 4. vlastník osobního automobilu [Anonymizováno] reg. zn. [SPZ], VIN: [Anonymizováno], které nabízel k prodeji prostřednictvím inzerátu, v němž uvedl, že auto má najeto 329 000 km, což nemá na jeho stav žádný vliv, je jako nové, zachovalé, podle servisu najede dalších 300 000 km bez problémů a větších výdajů, rok výroby 2014, jezdilo jen po dálnicích v [Anonymizováno], servisované bylo jen v [adresa], bylo koupeno za účelem taxi služby, ale žalovaný se rozhodl pro jiné podnikání, takže ho prodává z důvodu nevyužití. Při rychlém jednání možná sleva, jinak krásné, čisté, spolehlivé auto, s nejlepším motorem, co daná řada má, nově udělaná STK. Dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena kupní smlouva, v níž byl uveden počet najetých kilometrů „335...“. Kupní cena byla sjednána na 175 000 Kč a do závad vozidla bylo uvedeno: „kontrolka motoru -> po startu špatné řazení, provést kontrolu, v případě problémů dohoda o vrácení vozidla majiteli a vrácení finančního obnosu“. Současně s vozidlem byl předán žalobkyni velký a malý technický průkaz, klíče od vozu a servisní kniha.

6. Ze SMS komunikace mezi účastníky, odstoupení od smlouvy ze dne [datum] včetně podacího lístku a předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně výpisu z poštovní podací knihy, zápisu o prohlídce vozu a nacenění opravy soud I. stupně vzal za prokázané, že žalobkyně v den koupě při cestě domů zjistila, že svítí kontrolka motoru, o čemž žalovaného informovala. Ten jí odepisoval, že pokud se kontrolka rozsvítila, bylo jasné, že je na vozu nějaká chyba, jde zřejmě o chybu mechatroniky za 30 000 Kč, anebo je nutná výměna oleje v převodovce. Žalobkyně o závadě věděla a měla vozidlo hned přivést zpět, když to neudělala, žalovaný už auto nechce, žalobkyně si ho má sama opravit a pak mu poslat fakturu s tím, že jí dá polovinu za opravu. Pokud se jí závada ukázala již při cestě domů, měla se s autem otočit a jet zpět a auto mu vrátit. Následně žalobkyně žalovaného informovala, že chyba stále přetrvává, rozebírat převodovku nechce, s autem nebude jezdit a požádala ho, aby si u ní vozidlo vyzvednul a vrátil ji kupní cenu. Navrhovala i případnou schůzku na půli cesty mezi oběma bydlišti, tedy v [Anonymizováno], s tím, že tam žalovanému předá vůz a ten jí dá 170 000 Kč. K dohodě mezi účastníky nedošlo. V důsledku toho žalobkyně dne [datum] odstoupila od kupní smlouvy dopisem zaslaným žalovanému doporučeně na adresu místa jeho trvalého pobytu. Důvodem odstoupení bylo, že vozidlo má vadu, o níž žalovaný věděl a neupozornil na ni, což vyplývá z dohledaných dokumentů o návrhu opravy, chyba motoru – DSG přetrvává, vozidlo není způsobilé provozu. Současně žalobkyně žalovaného vyzvala, aby jí vrátil zaplacenou kupní cenu, a jelikož se tak nestalo, byl k tomu žalovaný vyzván i předžalobní výzvou ze dne [datum], která mu byla rovněž zaslána doporučeně. Podle zápisu o prohlídce vozidla v servisu je nutná výměna mechatroniky, která by spolu s výměnou oleje, diagnostikou a nastavením měla stát 80 772 Kč včetně DPH.

7. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil podle ust. § 2079 odst. 1, § 2107 odst. 1, § 2001 a § 2004 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že dne [datum] koupila od žalovaného osobní vozidlo [Anonymizováno] za částku 175 000 Kč, když při uzavírání kupní smlouvy byla upozorněna na závadu vozidla spočívající v kontrolce motoru s tím, že po startu je špatné řazení a je třeba provést kontrolu, přičemž mezi stranami sporu bylo ujednáno, že v případě problémů může žalobkyně vrátit vůz žalovanému a ten jí vrátí zaplacenou kupní cenu. Žalobkyně tedy v době koupě věděla, že vozidlo má špatné řazení, ale až po jeho prohlídce v servisu bylo zjištěno, že je třeba vyměnit mechatroniku, tedy že na vozidle je vada, která vyžaduje nezbytnou opravu tak, aby mohlo být řádně užíváno ke svému účelu. Na základě ujednání obsaženého v kupní smlouvě mohla žalobkyně od smlouvy odstoupit, neboť vada, na niž byla upozorněna při koupi vozidla, přetrvávala. Jestliže si strany sporu ujednaly možnost vrácení vozu, žalobkyně postupovala zcela v souladu se smlouvou. Tvrzení žalovaného, že žalobkyně mohla od smlouvy odstoupit pouze do 24 hodin od převzetí vozu, z uzavřené smlouvy neplyne a žalobkyně tak mohla uplatnit své právo po zákonem stanovenou dvouletou lhůtu, která běží ode dne, kdy zjistila důvody pro odstoupení od smlouvy, tedy od [datum], a pokud od smlouvy odstoupila [datum] a žalobu podala [datum], uplatnila svůj nárok včas. Písemné odstoupení od smlouvy bylo žalovanému zasláno doporučeně na adresu jeho pobytu uvedenou v kupní smlouvě, čímž bylo vyvráceno jeho tvrzení, že odstoupení od smlouvy nebylo ani včasné.

8. Pro úplnost soud I. stupně dodal, že z inzerátu žalovaného mohla žalobkyně důvodně předpokládat, že vůz netrpí žádnou vadou a je pouze běžně opotřeben s ohledem na stáří a množství ujetých kilometrů. Pokud ji při prodeji vozidla žalovaný upozornil, že svítí kontrolka motoru a stačí zajet do servisu zkontrolovat stav vozu, nemohla předpokládat, že jde o vadu, jejíž odstranění si vyžádá téměř osmdesátitisícový náklad, tedy polovinu sjednané kupní ceny. Žalovaný přitom v inzerátu uváděl, že se rozhodl vůz prodat nikoli pro vadu, ale proto, že změnil předmět podnikání, ač při jednání soudu dne [datum] vypovídal, že již v době, kdy sám vozidlo kupoval, špatně řadilo, po ujetí 500 km se kontrolka rozsvítila, proto s vozidlem přestal jezdit a rozhodl se jej prodat, neboť věděl, že oprava by mohla stát až 80 000 Kč.

9. Na základě těchto skutečností soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 170 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení od [datum], neboť již v této době byl v prodlení s vrácením kupní ceny v důsledku odstoupení žalobkyně od smlouvy, kdy patnáctidenní lhůta k plnění stanovená v předžalobní výzvě ze dne [datum] uplynula marně (§ 1968 a § 1970 o.z.).

10. Podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud I. stupně žalobkyni náhradu nákladů řízení, které činí zaplacený soudní poplatek ve výši 6 800 Kč a náklady jejího právního zástupce za 4 úkony právní služby po 7 900 Kč podle ust. § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advolátní tarif (dále jen „AT“) (převzetí zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání soudu ve dnech [datum] a [datum]), 4 režijní paušály, z toho 3 po 300 Kč a 1 po 450 Kč v důsledku novely ust. § 13 AT, náhrada ztráty času jízdou právního zástupce žalobkyně k jednání soudu z [Anonymizováno] do [Anonymizováno] a zpět za 4 půlhodiny na každé jednání, přičemž náhrada činí za každou půlhodinu 100 Kč u úkonů učiněných do [datum], a 150 Kč u úkonů učiněných po [datum], jízdné za použití osobního vozidla s průměrnou spotřebou 5,9 litrů nafty na 100 km, ceně pohonných hmot ve výši 34,70 Kč za litr, při ujetých 68 km za 1 jízdu a náhradě za každý kilometr ve výši 5,80 Kč. Celkem činí náklady řízení 42 882 Kč.

11. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný a namítl „odsouzení“ v nepřítomnosti s tím, že ta byla způsobena nedoručením oznámení o „přelíčení“ z důvodu změny adresy, když jako vlastník datové schránky kontroloval její obsah. Podle „prvního rozsudku“ se měli s žalující stranou dohodnout na opravu skrz mediatorku. Tu žalovaný kontaktoval [datum]. Dne [datum] kontaktoval žalobkyni s tím, že se blíží tříměsíční lhůta k domluvě. Žalobkyně komunikovala s mediatorkou až [datum], což bylo po lhůtě.

12. Žalobkyně se k odvolání písemně nevyjádřila, při jednání odvolacího soudu prostřednictvím svého právního zástupce uvedla, že považuje napadený rozsudek za věcně správný, když soud I. stupně provedl úplné a podrobné dokazování i nad rámec toho, co bylo pro rozhodnutí věci třeba.

13. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř.

14. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně.

15. Soud I. stupně věc správně právně posuzoval podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od [datum], neboť posuzovaný vztah mezi účastníky vznikl na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum], tedy za jeho účinnosti.

16. Podle ust. § 2079 odst. 1 o.z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt k ní vlastnické právo, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

17. Podle ust. § 2001 o.z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

18. Podle ust. § 2004 odst. 1 o.z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

19. V přezkoumávaném případě dospěl soud I. stupně i ke správným závěrům právním.

20. Žalobkyně po právu odstoupila od účastníky uzavřené kupní smlouvy, když tato možnost byla smluvními stranami pro případ, že vozidlo bude vykazovat problémy s řazením, výslovně sjednána, s tím, že se žalovaný zavázal v tomto případě vrátit žalobkyni kupní cenu, což vyplývá ze samotného textu kupní smlouvy. Naopak z ní nevyplývá žádné ujednání o tom, že by žalobkyně mohla od smlouvy odstoupit pouze do 24 hodin, a to jen v případě, že by vozidlo vykazovalo jinou závadu než závadu řazení, jak tvrdil žalovaný. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že žalovaný předmětné vozidlo inzeroval jako v zásadě bezvadné, odpovídající běžnému opotřebení, aniž by upozornil na to, že ve skutečnosti vykazuje vadu, hodnota jejíž nezbytné opravy si vyžádá polovinu sjednané kupní ceny. Přitom sám u jednání konaného dne [datum] vypověděl, že v rozporu s tím, co uvedl v inzerátu, vozidlo prodával právě proto, že poté, co ujel asi 500 km, se objevila závada řazení, a že věděl, že její oprava by si vyžádala částku 80 000 Kč.

21. Odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku (ex tunc), což znamená, že se smlouva považuje za nikdy neuzavřenou, a strany si musí vrátit, co si poskytly, tedy kupující má právo na vrácení kupní ceny a prodávající na vrácení zboží.

22. Soud I. stupně tedy rozhodl správně, uložil-li žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku odpovídající zaplacené kupní ceně ve výši 170 000 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení, jak vyložil v odstavci 9. odůvodnění napadeného rozsudku.

23. Ani jednu z odvolacích námitek žalovaného nehledal odvolací soud důvodnou.

24. Lichou je především odvolací námitka vytýkající soudu I. stupně, že věc dne [datum] projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Soud I. stupně totiž žalovaného obesílal na adresu jeho trvalého bydliště, kterou sám žalovaný uváděl ve všech dokumentech i v korespondenci adresované soudu. Jinou adresu soudu nesdělil. Předvolání k jednání mu bylo doručováno poštou a jelikož nebyl zastižen, byla mu zásilka v souladu s ust. § 50 odst. 1 o.s.ř. doručena vhozením do jím užívané schránky dne [datum]. Tvrdí-li žalovaný v odvolání, že změnil adresu, bylo jeho povinností novou adresu, na kterou mu lze doručovat, soudu I. stupně sdělit. Pokud tak neučinil, musí nést následky toho, že mu soud doručoval písemnosti na jeho původní adresu. Tvrzení žalovaného, že v době doručování předvolání k jednání konanému dne [datum] měl zřízenou datovou schránku, kterou kontroloval, je nepravdivé, neboť si odvolací soud u [právnická osoba] ověřil, že datová schránka žalovaného jako fyzické osoby byla zpřístupněna až dne [datum]. Z uvedeného rezultuje, že se soud I. stupně při předvolávání žalovaného k jednání konanému dne [datum] nedopustil žádného pochybení a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

25. Důvodnou neshledal odvolací soud ani druhou odvolací námitku založenou na argumentaci, že žalobkyně kontaktovala soudem určenou mediátorku až po stanovené tříměsíční lhůtě, neboť z uvedeného vyplývá pouze to, že k mimosoudnímu vyřešení sporu prostřednictvím mediátorky nedošlo a že soud I. stupně za této situace neměl jinou možnost, než nařídit jednání a ve věci rozhodnout, což také učinil.

26. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, když pochybení neshledal ani v závislém nákladovém výroku II.

27. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití ust. § 224 odst. 1 podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v něm úspěšné žalobkyni jejich náhradu v celkové výši 8 350 Kč sestávající z odměny advokáta za 1 úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu) po 7 900 Kč podle ust. § 7 bodu 6. AT a 1 režijního paušálu po 450 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT.

28. Náklady odvolacího řízení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).